Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky "Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei

"Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Něco krátkého na hezký víkend :D

Co se skrývá pod kořeny stromů

Viděl je v dálce. Obrovská zvířata, kterým z mlhy trčely kulaté hřbety. Cesta k nim mu trvala tři dny. Pak teprve zjistil, že to, co považoval za zvláštní tvory, jsou stromy. Jejich koruny občas zčeřené větrem z dáli vypadaly jako pomalu se pohybující gigantičtí tvorové.
Zdálo se mu to jako nekonečně dlouhá doba, ale konečně se dostal až lesu. Ani nezpomalil. Šel po suché trávě a najednou se mu kolem kotníků natáhla bledá chapadla. Zarazil se a napadlo ho zvednout hlavu. Nad ním se kývaly první větve stromů. Couvnul, větve mu nad hlavou vystřídala tmavošedá zatažená obloha a chapadla zmizela. Znovu vykročil a zaujatě sledoval, jak ho znovu svými chapadly obklopuje mlha pod stromy. Prošel do místa, kde mu sahala až nad hlavu. Zamrkal a natáhl před sebe ruce s přesvědčením, že dál půjde naslepo. Ještě dva kroky a z mlhy vyvstalo přízračné sloupoví s drsnou kůrou. Sice neviděl tak dobře jako na pláni cestou k lesu, ale bylo to dostatečné k pomalému bezpečnému pohybu mezi stromy.
Pod ním se převalovalo spadané listí. Pokrývalo zem do značné výšky. Aspoň tak mu to připadalo, když se jím prodíral dál a dál a doufal, že udržuje přibližně stejný směr. Orientace nebyla snadná a on se nechtěl ocitnout zpátky tam, kde do lesa vešel. Potřeboval se dostat co nejhlouběji. Právě tam měl být ukrytý tajný vstup.
Od chvíle, co o něm slyšel, nedokázal myslet na nic jiného. I cesta k němu měla své kouzlo: dlouhá pouť k největšímu lesu, k poslednímu lesu na povrchu této planety, a pak do jeho středu, kde se pod kořeny těch nejvyšších stromů má skrývat vchod do jiného světa.
Došel do lesa a teď v něm hledal dveře ke světu, o kterém se vyprávělo jen v superlativech – nejkrásnější, nejúžasnější… prostě svět všech nej.
Nechápal, proč se tam už dávno nevydali všichni. Místo toho se krčili v nízkých chalupách, na pláních porostlých jen travou a řídkými keři a chodili sbírat jedlé plody a lovit vypasené hlodavce. Cesta k poslednímu lesu byla těžká, ale ne nemožná. Přesto ho od ní odrazovali a doporučovali mu, aby nevěřil pohádkám.
Nebyla to pohádka. Les stál kolem něho a někde vysoko mu vánkem ve větvích našeptával, kde je jeho cíl. Poslouchal a řídil se radami lesa. Jednou se zastavil, aby si odpočinul, ale šepot zesílil do kvílivého lkaní tak pronikavého, že se raději rozběhl dál.
Ztratil pojem o čase. Nebyl rozdíl mezi dnem a nocí, mezi světlem a tmou. Mohl mezi stromy bloudit stejně tak hodinu jako rok.
Klopýtnutí a pád ho probral z otupění. Rozhlédl se a oči mu padly na kořeny vystupující z půdy v odvážných obloucích. Ty nejvyšší se klenuly výš, než byl vysoký. Překvapeně vydechl, když pochopil, že je u cíle. Ještě pořád se po pádu nezvedl. Seděl a rozhlížel se kolem sebe v tichém úžasu. Za celou dobu svého putování neřekl ani slovo a teď, když chtěl vyjádřit svůj obdiv tak dokonalému dílu, se mu hlas zasekl v hrdle a ven prošlo jen tlumené zasupění.
Jako v odpověď se země kolem něj zachvěla a na tváři ho pohladil tenký provázek kořene, který se právě prodral na povrch. Přejel po něm prsty a chtěl se postavit, ale kořen mu v tom zabránil. Přitiskl se k jeho kůži, jakoby se do ní chtěl zavrtat. Nebylo to příjemné. Chytil ho oběma rukama a snažil se ho odtrhnout. Kořínek nepovolil a přidaly se k němu další. Omotávaly mu tělo a táhly ho pod vysoké oblouky.
Pořád se vzpouzel, snažil se vysvobodit, než si uvědomil, že je to možná poslední zkouška. Poslední úsek, který by nedokázal projít sám, tak mu les nabízí pomoc. Přestal se bránit. Sotva jeho odpor ustal, kořínky se z jeho těla stáhly a nechaly ho ležet pod tím nejvyšším obloukem. Usmál se. Nový svět už na něho čekal. Vítal ho klesající smyčkou mohutného kořene se širokým otvorem, do kterého se tak akorát vejde. Tam začíná ten nejkrásnější svět. Pod kořeny stromů.
…………………………………………………………………….

Les zašuměl nezávisle na větru. Dávno vyžilá půda mu nedokázala dodat potřebnou energii, ale jednou za čas se našel někdo, kdo poskytl svůj život, aby les mohl dál existovat.
Změtí propojených kořenů projel příval energie. Dokud jí bylo dost, les vyslal telepatický impulz. Pokud zasáhne přístupnou mysl, dovede dalšího člověka do posledního lesa na planetě opředeného bájemi o jiném světě.


:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 21:25:15, celkově upraveno 1

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Povídka pěkná. Ale nemám ráda mrtvoly. :twisted: :palka:
Daša

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
zajímavé :ok:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Shano :)
Jak jsem právě nedávno psala v ZP, někdy mrtvoly nevadí. A les žije :twisted:

Díky, posedlíku :)


:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Daša píše:
Povídka pěkná. Ale nemám ráda mrtvoly. :twisted: :palka:


:hmmm: O žiadnej tam nebolo ani slovo. :wink:
:idea: Nehovorím o smerovní deja. :twisted:
:rflmao:

:bravo: Zaujímavá.
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Puk :)

Velká pochvala - umíš číst. O mrtvole tam nepadlo ani slovo :D

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Pěkné. Závěr mi najednou připoměl nějaký dávný seriál, kde byl strom na němž rostlo ovoce, které prodlužovalo život. Ovšem nebylo to zadarmo. Aby strom plodil a žil potřeboval čas od času nějakou oběť, kterou pohltil. Takže úhrná délka života společenství žíjící kolem byla stejná, akorát, někdo měl štěstí a někdo ne.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azany :)

Serál mi nic neříká, ale vzpomněla jsem si teď na knížku "Druhá planeta Oggu", kde mezi sebou válčily ohromné stromy. Jestli se dobře pamatuju, tak boje probíhaly i ve vesmíru.

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
serial Ztracený svět

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, posedlíku, zkusím to najít.

:sunny:

Příspěvek 13.4.2015 12:15:04
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bavte se :D

Navigace

„Až to bude možné, otočte se,“ zaznělo už po několikáté z malé krabičky na přístrojové desce auta. Vyplázl na ni jazyk a jel dál. Dostat se z jednoho konce velkoměsta na druhý nebylo za normálních podmínek obzvlášť složité, ale se všemi objížďkami a omezeními, kterými se přes léto mohla pyšnit snad každá ulice, se cesta stávala bludištěm s množstvím slepých míst a náhlých zátarasů.
„Na příští křižovatce se otočte do protisměru.“ Hlasu navigace se v neutrálním tónu objevil náznak frustrace, nebo to tak aspoň řidiči připadalo. Desetiminutová jízda se už protahovala k půl hodině a cíl byl zatím v nedohlednu.
Drobné zachrastění v krabičce se ztratilo v hluku motoru a sbíječky, která někde poblíž odkrajovala koláče rozpadajícího se asfaltu.
„Na další křižovatce zabočte vlevo,“ řekl spokojeně hlas.
Řidič se po navigaci podezřívavě podíval, ale udělal, co po něm chtěla. Jinam se stejně nedalo jet.
„Jeďte stále rovně,“ pokračovala krabička v nápovědě. „Na kruhovém objezdu zatočte vlevo - čtvrtá odbočka… po sto metrech zabočte vpravo.“
Řidič se usmíval a přestal tak úzkostlivě sledovat ukazatele podél silnice. Zdálo se, že navigace stáhla nové aktualizace a bezpečně ho provádí městem.
„Jste v cíli cesty,“ pronesl hlas optimisticky. Řidič zaklel a pustil volant, protože vozidlo se samo přepnulo do automatického módu a zaparkovalo. Vyhlédl, aby se zorientoval, kam ho navigace vlastně dovedla, ale v okolí nic nepoznával. Pod zataženou oblohou se nejvýš tyčila malá zelená věžička uprostřed zahrady. Zaklepal prstem na navigaci a zkontroloval navolený cíl. Rozhodně neodpovídal místu, kde se nacházel.
„Tak ještě jednou,“ povzdechl si řidič a znovu nastartoval.

„Jezdil jsem dokola od včerejšího odpoledne a ta navigace mě vždycky zavedla sem. Dokonce jsem ji vypnul, ale nedokázal jsem sám najít cestu pryč všemi těmi uzavírkami. Jak se odsud dostanu?!“ Řidič stál v hale domu uprostřed zahrady, nad kterým se tyčila zelená věžička. Malá recepce v rohu haly se zdála prázdná, dokud se zpoza jejího pultu nevynořila rachitická postava neurčitého pohlaví oblečená v kdysi bílém plášti. Když se narovnala, řidič odhadl, že to bude zdravotní sestra.
„Už je dávno po půlnoci, kam byste jezdil?“ řekla vlídně. „Můžete do rána zůstat tady, a pak vám někdo ze zaměstnanců ukáže cestu.“
„Děkuju,“ vydechl vděčně.
„Pojďte, prosím, za mnou.“ Sestra se narovnala a nasadila důležitý výraz, když před ním kráčela dlouhou chodbou ke schodišti na jejím konci.

„Máme nového pacienta,“ zamnul si ruce doktor Chocholoušek.
„Ano,“ souhlasila sestra Nováková. „Přijel dnes po půlnoci. A kdo by se divil,“ pousmála se, jakoby řekla dobrý vtip.
„Kdepak ho máme?“ staral se doktor.
„Nechala jsem ho mezi ostatními, bude to tak pro něj lepší.“
„Výborně, hned se na ně podívám.“ Doktor vyšel z domu, přeběhl zahradu a naklonil se na parkovišti do okénka elegantního černého auta. Sestra ho pomaleji následovala.
„Kde je řidič?“ zeptal se polohlasem doktor.
Než sestra stačila odpovědět, ozval se z navigace hlas: „Otoč se! Tak se, sakra, konečně otoč, ty zmetku!“ Posledním slovům skoro nebylo rozumět, protože přešla do pisklavé fistule.
Doktor si už sestry nevšímal, takže neslyšel, jak mumlá, že řidič hned brzy ráno odešel pěšky. Tichým hlasem začal uklidňovat hysterickou navigaci.
Sestra zmlkla a rozhlédla se po parkovišti u psychiatrické léčebny v Bohnicích už téměř zaplněném vozidly s navigacemi, které se zbláznily.


:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 21:25:36, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Budúca krutá realita. :(
:idea: S tým, ako ich pripoja na net (autá). :roll:
:bravo: Zaujímavé téma (a dobrý kúsok). :wink:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1785
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, Puk :)

Nedávno jsme se se známými pokoušeli projet složitou objížďkou se zapnutou navigací a tohle z toho vzniklo. Bylo mi jí skoro líto, jak se pořád snažila :twisted:

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:idea: Presne ako u nás. Pol mesta (hlavne okolie centra) úplne rozkopané. :shock: :scared: :heat: :faint:
:evil:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron