StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Zdravím,

Po minulém shrnutí tady máme zase klasický dějový díl, takže dost řečí a čtěte

31. Díl – Staří známí

Pegas, Altera, Atlantida

Rodney byl již po neuvěřitelném a stále nevysvětleném zotavení naprosto fit, a tak mohl začít ten pravý hon na pomyslného zajíce. Dva největší mozky Atlantidy, Radek Zelenka a Rodney McKay, usedly v jedné z větších laboratoří za své pracovní nástroje, jimiž byly počítače, a daly se do řešení aktuálního a zároveň akutního problému. Každý se snažil vyřešit věc po svém, a proto se Sheppard, Lorne a ostatní vojáci nezdržovali koukáním do monitoru, který podle nich zobrazoval jen holé nesmysly, ale vydali se svému cíli naproti. Veškeré dostupné vojenské skupiny, jenž Sheppard povolal, se vyzbrojily anti-replikátorskými zbraněmi a vydaly se na důkladný průzkum města. Senzory ani největší přátelé všech vojáků, antické detektory známek života, nebyly v této situaci platné, a proto se vojáci ani neobtěžovali s jejich používáním. Pouze nastražili uši a zbystřili zrak. To byl v současné situaci jejich největší a také jediný pomocník. Desítky týmů začaly na Atlantidě obracet doslova každé stéblo, aby našli, co hledají. Chuck a doktor Mars, kteří seděli jako přišpendlení u ovládacích počítačů v řídící místnosti, navedli vojáky tak, aby byl jejich průzkum co nejefektivnější a aby se nestalo, že nějaká oblast zůstane bez povšimnutí.

V první skupině lovců se teprve začalo schylovat k tomu pravému honu, zatímco na druhé frontě již válka začala a ani jeden z aktérů svého soupeře nešetřil, avšak navrch měl jako obvykle Rodney. Doktor Zelenka ho zasypával ohromným množstvím nápadů, které byly místy slabší, avšak i nadějné, ale to by nebyl Rodney, kdyby je všechny se značnou dávkou arogance a pohrdání nezametl pod koberec a neodpálkoval. Hlučná rozepře byla slyšet i na chodbách, které spojovaly onu místnost s dalšími koridory ohromné stavby antického charakteru. Jak tak Radek doslova bombardoval Rodneyho svými nápady, přivedl kapacitu světové astrofyziky na skvělý plán.

Rodney:“Mám to! Mám to!“
Doktor Zelenka si postrčil brýle výše na nos a pomateně se Rodneyho zeptal: “Co máš, Rodney? Co se děje, že tak křičíš?“

Rodney: “Už vím, jak ho zastavit. Je to prosté. Nevím, jak to, že jsme, tedy jsem, na to nepřišel dříve. Jak jsi mě zasypával svými přitroublými nápady, tak mě napadlo… “

Zelenka: “Rodney, nemusím znát do detailů tok myšlenek, který tě k tomu nápadu dovedl. Bohatě mně bude stačit, když mně povíš, co tě to napadlo. A to neberu v potaz, že nemáme zrovna času na rozhazování.“

Rodney: “No dobře, připravil ses sice o to nejlepší, ale budiž. Jak chceš…. Ale abych tě tedy nenudil svými řečmi…“

Zelenka: “Jsi hodný, Rodney, že jdeš přímo k věci. Dnes je to opravdu zřetelné a o to víc si toho cením.“

Rodney: “No tak ale honem, dost už bylo řečí. Napadlo mě, že ten replikátor je přeci náchylný na anti-replikátorskou zbraň, ne?“

Zelenka: “To ano, Rodney, to víme. Na to jsi potřeboval takovou dobu? Jde to s tebou z kopce. Navíc vojáci se již vyzbrojili a hledají ho.“

Rodney: “Nepřerušuj mě! Vůbec neznáš hloubku mého geniálního plánu.“

Zelenka: “Promiň, Rodney, víckrát už se to nebude opakovat.“

Rodney: “Replikátor je alergický na ARG, čehož využijeme. Vojáci mě nezajímají, ti ho nejspíše nechytí, protože se dokáže dokonale pohybovat a zná město. Nechci sice Shepparda podceňovat, ale obávám se, že nemá šanci. Ale vzpomeň si, jak jsme se s replikátory vypořádali minule.“

Zelenka: “Rodney! Ty jsi génius! To je nápad. Znovu upravíme distributory štítů tak, aby spustili anti-replikátorskou vlnu.“

Rodney: “Ano, přesně tak, vojáků máme dostatek, takže to bude otázka jen několika minut. Postarej se o to a řekni jim přesně, co mají udělat. Já jdu zatím připravit spouštěcí program a všechny potřebné protokoly.“

Zelenka: “Dobře Rodney, jdu na to.“

Radek zadal do počítače několik příkazů, čímž se hromadně spojil se všemi aktivními vojenskými jednotkami a hned je zaúkoloval a začal jim vysvětlovat situaci:“Všem jednotkám, tady Zelenka, přišli jsme na nápad…“

Rodney se do toho ale okamžitě vložil, protože ho urazilo, že Zelenka použil množné číslo: “My? Přišel jsem na to já sám.“

Sheppard: “Rodney?“

Rodney: “Shepparde?“

Sheppard: “Myslel jsem, že jsi…“

Rodney: “Mrtvý?“

Sheppard: “Ano“

Rodney: “Zdám se ti mrtvý?“

Sheppard: “To ani v nejmenším. Jsi stejný jako předtím.“

Rodney: “Tak mě neruš od práce. Beckett ti všechno vysvětlí a rád. Já ti zase vysvětlím svůj geniální a dokonalý zabijácký plán.“

Sheppard: “Jsem jedno velké ucho.“

Rodney: “Vyšleme celou Atlantidou anti-replikátorskou vlnu. Tak, jak jsme to vyřešili, promiň, jak jsem to vyřešil já, posledně.“

Sheppard: “Skvělý nápad, od nás potřebuješ co?“

Rodney: “No co asi?“

Sheppard: “No to nevím, a proto se tě ptám.“

Rodney: “Potřebuji, abyste umístili do všech distributorů štítu krystaly z ARG. Pokud někdo bude mít slabší chvilku a nebude vědět, jak, tak mu Zelenka poradí.“

Sheppard: “Já myslel, že tam ty krystaly jsou pořád.“

Rodney: “Zbláznil ses? Víš ty vůbec, co by to znamenalo, kdyby tam pořád byly?“

Sheppard: “No to nevím, ale přinejmenším bychom tam teď nemuseli chodit.“

Rodney: “Nefungoval by štít! Ta vlna nahrazuje energetický štít nad Atlantidou, takže se snažte chovat tak, aby sem nepřiletěli wraiti. Teď mě napadá, raději nech u těch distributorů nějaké hlídky, pro jistotu.“

Sheppard: “Tak už se dej do práce a my se do ní dáme taky.“

Rodney: “Zelenko, buď na drátě, kdyby potřebovali pomoc.“

Zelenka: “Ano Rodney, jsem rád, že jsi na mně nechal alespoň nějakou práci.“

Rodney: “Vždyť mě znáš. Vždy si raději udělám všechno sám, protože jsem jediný, na koho se mohu spolehnout.“

Zelenka: “Tak dost už tvého ega, dnes dostalo dostatečnou vzpruhu. Doufám, že ti vystačí alespoň na týden. Můžeme se už věnovat naší práci?“

Rodney: “Souhlas, jdeme na to.“

Pegas, Altera, Atlantida, O 10 minut později

Sheppard se svým týmem zrovna narazil u jednoho z mnoha schodišť na Lorneův tým a setkání využil k získání informací.

Sheppard:“Lorne, už jsou chlapci hotoví?“

Lorne: “Ano, pane, všechny krystaly jsou vsazené. McKay to může roztočit.“

Sheppard souhlasně a zároveň pochvalně kývnul, načež stiskl v uchu vysílačku a spojil se s Rodneym: “McKayi, hotovo, můžeš s tím začít. Doufám, že nás to nezabije.“

Rodney: “Výborně, opravdu jsou upravené všechny distributory? Jestli ne, tak to bude k ničemu. A ne, nezabije nás to. Je jen malá šance, že bych udělal chybu.“

Sheppard: “Ano, prostě mi věř, všechny distributory jsou upravené.“

Rodney: “No dobrá, co nadělám.“

Rodney pokynul na Zelenku a ten vykonal předem domluvenou činnost. Přesněji kontaktoval řídící a dal jim příkaz k aktivaci štítu: “Řídící, tady doktor Zelenka, jsme připraveni, aktivujte štít.“

Chuck: “Rozumím, zapínám.“

Chuck stiskl větší a výrazné tlačítko pro aktivaci štítu a hned poté to začalo. Místo toho, aby bájnou Atlantidu obklopila energetická bublina, zavalila všechny její chodby a prostory modrá energetická vlna, která neškodně procházela skrz objekty i lidskou posádku a vlekla za sebou neobvyklý zvukový doprovod. Nakonec se propletla celým městem, což byla její konečná.

Rodney: “Hotovo, mělo by být po něm.“

Sheppard: “Takže je konec? Je po všem?“

Rodney: “Mnoo…“

Sheppard: “Rodney!“

Rodney: “Nerad to říkám, ale raději nepřestávejte s hledáním. Pokud budete mít štěstí, najdete pouze hromádku smetí a najděte ji rychle.“

Sheppard: “A pokud štěstí mít nebudeme?“

Rodney: “Tak budete muset hledat tak dlouho, jak to bude třeba, a to i na těch nejhůře dostupných místech.“

Sheppard: “Proč mně připadá, že máme ještě třetí variantu?“

Rodney: “Bohužel, všem je nám to líto, ale stát se může cokoli. Znáš replikátory. Ano, třetí varianta také existuje. Pokud se ptáš, jestli je možné, že je naživu, tak ano, je to možné. Třeba ho ta vlna vůbec nepoškodila, zatímco on stále škodí nám. Budeme se ale držet varianty, že je po něm.“

Sheppard: “Díky Rodney, opravdu jsi mě potěšil a uklidnil.“

Rodney: “Vždyť mě znáš, už jsem takový, všechno vidím moc růžově.“


Mléčná dráha, někde v okolí P7G-226, neznámá oblast

Poručíku Murphymu a jeho týmu se nakonec po překonání krkolomných překážek a nesnází podařilo projít stále neznámým portálem. Ten je doslova vycucl někde v naprosto neznámé oblasti, která se ale nezdála být nepřátelská. Poručík pohleděl na svůj antický detektor, ten však vykazoval zcela zmatené hodnoty a Murphy si nebyl jist, zdali pracuje správně. Z míry ho ovšem vyvedl hlas, jehož zdroj byl pro všechny velkou záhadou a neznámou. Vycházel jakoby odnikud, ale byl velice uklidňující a zdál se značně přátelský. Pravil něco v tom smyslu, ať jdou všichni dál, že jsou tady vítáni. Nikdo z osmice vojáků neměl ani tušení, co to znamená a jak se mají zachovat. Tuto nesnázi za ně ovšem vyřešil někdo jiný. Než se nadáli, objevili se v naprosto neznámém interiéru, který vypadal velice honosně a také vyspěle. Zdi byly zdobené krásnými malbami, podlahu zdobily dlaždice s rozmanitými vzory a v okolí nechyběly ani vázy či jiné okrasné nádoby s květinami. Co ale upoutalo osmičlennou pozemskou posádku nejvíce, byla trojice lidí, která se najednou, zdálo se, jakoby z ničeho nic, objevila před nimi. V celé své kráse stál před osmicí k smrti udivených vojáků Narim, vedle něj Lya a nakonec nikdo jiný než Jacob Carter.

Murphy: “No to mě podrž, co to má znamenat?“

Narim: “Zdravím vás, přátelé, předpokládám, že jste přijali naši zprávu. Ani nevíte, jak jsme rádi, že jste tady.“

Murphy: “Ano, to ano, ale rozhodně jsme nečekali, že jste ji odeslali vy. Jak můžete být v nesnázích? Vlastně je toho na mě až příliš. Jak jste se sem dostali, co tady dělají Tollánové a Tok’ra Selmak.“

Narim: “Na všechny tyto otázky bude ještě dost času. My teď potřebujeme pomoc. Zaznamenali jsme dvojci neznámých plavidel na oběžné dráze. Předpokládám, že patří k vám.“

Murphy: “Ano, to patří, ale proč jste nás proboha nekontaktovali a nepožádali nás rovnou. Strávili jsme bádáním nad těmi zpropadenými ruinami i nad vším ostatním spoustu času.“

Lya: “Museli jsme si být jisti, že jste připraveni. Navíc je to jediná cesta, která vás k nám mohla přivést.“

Murphy: “Tak a je to tady zase. Ještě stále nejsme připraveni, ještě stále jsme mladí a primitivní. Kde vůbec jsme, že tuto pozici naše senzory nezachytily.“

Jacob: “Jsme maskovaní, proto jste nás nenašli. Jsme v jednom z měst na planetě.“

Murphy: “Jednom z měst?

Lya jen lehce přivřela oči. Tak, jak to Noxové občas dělají. Záhy bylo ale všem jasné, že to bylo něco více, jelikož se za okamžik začaly dít věci.

Major Mayer odpočíval v křesle po pravici plukovníka Emersona na Odyssee. Na povrchu se již pěknou chvilku nic nedělo, a proto nebral major svou práci vážně a dopřával si zaslouženého odpočinku. Z říše snů ho najednou vyrušilo silné zapípání, které signalizovalo neobvyklé dění na povrchu. Major okamžitě vystřelil ze své relaxační polohy a začal se věnovat obrazovkám, kdy data, která se na nich znenadání zobrazila, zamotala majorovi hlavu.

Mayer: “Pane, na povrchu se něco děje.“

Emerson: “Něco? Můžete být trošku přesnější?“

Mayer: “Senzory najednou objevují rozsáhlou infrastrukturu v jedné části planety.“

Emerson: “Cože? Co se děje? Vždyť jsme nic nezachytili. Co se změnilo?“

Mayer: “Asi se toho změnilo hodně, protože ty objekty, o kterých jsem mluvil, se zdají být mnohem větší, než jsem čekal.“

Emerson: “Jak velké?“

Mayer: “Obrovské, táhnou se téměř přes padesát procent rozlohy planety.“

Emerson: “Jak je možné, že něco tak ohromného neodhalily senzory hned na začátku průzkumu. Strávili jsme prohledáváním mnoho času a teď se nám vše samo odkryje.“

Mayer: “To nevím, pane, ale přijímáme zprávu z povrchu. Někdo nás volá.“

Emerson: “Naši lidé?“

Mayer: “Nevypadá to tak. Nemají identifikaci.“

Emerson: “Audio i video?“

Mayer: “Ano, pane.“

Emerson: “Dejte to na obrazovku.“

Murphy: “Tady poručík Murphy, autorizační kód delta-7-tango-3, odpovězte.“

Emerson: “Poručíku, tady Emerson, co se to tam dole sakra děje?“

Murphy: “Nebudete tomu věřit, pane. Musíte to vidět na vlastní oči. Ten portál vedl zpátky na planetu. Zavolejte plukovníka Cadlwella a nechte se sem přenést.“

Emerson: “Dobrá, doufám, že mě jen netaháte za nos.“

Plukovník Emerson se jen krátce spojil s Daedalem, na kterém nekraloval nikdo jiný, než plukovník Caldwell, a podal mu veškeré informace o nově vzniklé situaci. Plukovník Caldwell byl samo sebou také překvapen tím, co senzory na povrchu zachytily. Vše nakonec vyústilo tím, že se za malý okamžik rozzářila místnost, ve které stále vyčkávali jak pozemšťané, tak Narim, Lya a Jacob. To zářivé světlo s sebou přineslo i plukovníky Caldwella a Emersona, kteří byli taktéž u vytržení z toho, co, nebo spíše koho, uviděli. Po krátkém představovacím ceremoniálu a rozmluvě se všichni usnesli na tom, že při jednání a následném osvětlení značně zmatené situace by měl být přítomen generál O’Neill, který byl osobou nejpovolanější, a proto se plukovník Caldwell spojil se Zemí a vše jim v rychlosti vyložil.

Mléčná dráha, P7G-226, O 20 minut později

Aktivuje se hvězdná brána. Symboly postupně zapadají a nakonec se zadá i ten poslední sedmý symbol. Červí díra se aktivuje, vír nestabilních částic vystřelí z brány, avšak za chvíli se ustálí. Poručíkův tým, ale i plukovníci Caldwell a Emerson, dále také Narim, Lya a Jacob netrpělivě vyčkávají na příchod drahocenné návštěvy, která jde jako obvykle pozdě. Nakonec ale přece jenom vykročí z horizontu událostí ohvězdičkovaný muž v modré uniformě a ihned se začne rozhlížet kolem sebe a nestačí se divit. Každý z pozemských řad zpevní postoj a zasalutuje. Generál se loudavou chůzí doplíží dále od brány, která se tím pádem zavře. Po zdobených schodech seběhli ke generálovi tři lidé.

O’Neill:“Kdybych si byl vsadil sportku, tak bych prohrál majlant. Caldwelle, do čeho jste mě to zase namočili?“

Lya: “O’Neille, vítám Vás u nás.“

Narim: “Generále, také Vás rád vidím.“

Jacob: “Jacku, dlouho jsme se neviděli. Moc jsi mně chyběl.“

O’Neill: “No, tak jak bych to shrnul. To, že vidím Lyu a Narima, jehož planeta měla být údajně zničena Gou’aldy, mě moc nepřekvapuje, ale to, že vidím tebe, Jacobe, mě docela děsí. Promiň mi tu drzost, ale máš být přece mrtvý.“

Jacob: “Já vím, Jacku, ale je to dlouhý příběh. Pojďte, všechno vám to vysvětlíme.“

Jacob se ujal vedení malého průvodu. Celá skupina složená z devíti pozemšťanů se dopravila do místnosti, která evidentně zastávala funkci jakéhosi konferenčního sálu. Všichni se usadili do židlí velice neobvyklých tvarů a se zatajeným dechem a nestraženýma ušima čekali, co jim Jacob nebo kdokoli jiný poví.

Jacob: “Asi byste to rádi slyšeli celé od začátku, že?“

O’Neill: “Ano Jacobe, velmi rád bych si to poslechl celé a se všemi detaily. Hlavně však bez časových skoků a nesrovnalostí. Vy Tok’rové to tak máte rádi…Jsi vůbec Tok’ra? Máš v sobě toho hada?… Promiň, že se ptám, i když na mě nedošla řada, ale prostě to na mě nějak přišlo. “

Jacob: “Ano, mám, jestli si přeješ se Selmak mluvit, velmi rád tě tou poctou obdařím.

O’Neill: “Ne díky, necháme to na později. Sice si pamatuji, jak Selmak zemřel, ale předpokládám, že vysvětlení mně za okamžik podáš, takže teď už bych se zaměřil na to vyprávění. Můžeš začít, jsem napnutý, jako kšandy.“

Jacob:“Dobrá tedy, všechno se dozvíte, ale já nejsem ten pravý.“

Lya, jediná zástupkyně noxské rasy na jednání, pochopila Jacobovu narážku a decentním gestem dala najevo, že souhlasí, že tedy lidem ze Země vše poví.

Lya:“Víte, bylo to tak. Od doby, co jsme se naposledy setkali, uplynulo již mnoho času a stalo se mnoho věcí. Krok po kroku jsme pozorovali vývoj vaší rasy, který se objevením hvězdné brány hnal nesmírnou rychlostí k výšinám, ale stále jsme nebyli připraveni na to, abyste se stali pátou rasou. Váš pokrok ve vědě či technice je dnes již znatelný a dokazují to vaše plavidla na oběžné dráze, ale to jsem odbočila. Žili jsme normální ničím nerušený život, naše civilizace se mírným a klidným tempem rozrůstala, jednalo se o obvyklou rutinu, ale jednoho dne jsme obdrželi naléhavou nouzovou zprávu od Tollánů, našich přátel, ve které stálo, že jejich planetu napadli Gou’aldi. Nechápali jsme, jak mohli Goa’uldi porazit obranu Tollánů, ale to nebylo důležité. Neváhali jsme ani okamžik a vyrazili jsme našim drahým přátelům na pomoc. Několik okamžiků poté, co jste vy a váš tým utekli, jsme přicestovali hvězdnou branou na Novou Tollánu my. Zachránit celou planetu již nebylo v našich silách, avšak záchrana jejího obyvatelstva byla realizovatelná, a tak jsme se postarali o to, aby co nejvíce Tollánů přežilo a neztratilo život rukou Gou’aldů. Všechny, kterým se podařilo zachránit si život, jsme evakuovali bránou na naši planetu. Jak vám jistě došlo, mezi šťastlivci, kteří dokázali bombardování z oběžné dráhy přežít, byl i Narim, který byl ovšem ve velice špatném zdravotním stavu. Všichni Tolláni se díky naší poskytnuté péči rychle zotavili, a když nás požádali o azyl, neodmítli jsme. Poskytli jsme jim část našich zdrojů a oni začali s výstavbou nového, v pořadí třetího, domova. Práce jim kvetla pod rukama, a proto se jejich domovina den ode dne rozrůstala, až nakonec vykvetla do této podoby. Stav v galaxii se den ode dne přiostřoval. Tolláni se moc a moc chtěli Gou’aldům pomstít a pustit se s nimi do války, ale dokud pobývali na naší planetě, žádné násilí jsme nepřipustili. Ovšem situace na převrácené straně Mléčné dráhy byla o poznání horší a neposkvrněná mírem. Válka mezi aliancí, kterou jste tvořili vy a Tok’rové, a Gou’aldy již zuřila naplno. Naštěstí za vaší nemalé pomoci dobro zvítězilo, Gou’aldi byli poraženi a v galaxii byl nastolen mír. Každý kdo jsme tady, však víme, že nic netrvá věčně, a proto ani mírová situace v naší domovské galaxii musela jednou skončit. Příchodem Oriů do naší galaxie se ledacos změnilo. Souběžně s jejich příchodem do Mléčné dráhy jsme ze dne na den ztratili kontakt s Tok’ry. Komunikovali jsme již dlouhé chvíle, ale tohle přišlo jako blesk z čistého nebe. Jak jsem již řekla, toto spojenectví se ze dne na den přerušilo, jako když utne. Tušili jsme, že s tím mají Oriové něco společného, ale nebyli jsme si jisti. Tollánské průzkumné jednotky se tedy nabídly a zahájily pátrání po nezvěstných Tok’rech. Jejich práce se po několika měsících vyplatila, jelikož našli odpověď na to, proč jsme s Tok’ry ztratili spojení. Jejich centrální základna, jejíž adresu nám v dobré víře poskytli, byla srovnaná se zemí a všichni byli zabiti. Nakonec se ukázalo, že za tento strašlivý čin byli opravdu odpovědní Oriové, jejichž hrozba se stále zvětšovala a rozrůstala. Pochopili jsme, jaké nebezpečí Oriové představují, a začali jsme spolu s hrstkou přeživších Tollánů jednat. Věděli jsme, že pokud nezvítězíte, Oriové si nakonec podrobí celou galaxii a dříve nebo později dojde i na nás. To jsme ovšem nehodlali dopustit. Začali jsme se stavbou rozsáhlé obranné ale i výzkumné infrastruktury, jejíž přítomnost vás tak zarazila. Mírně jsme ustoupili z naší politiky a povolili Tollánům výrobu technologií, které by nás před útokem Oriů uchránily. Na tuto činnost jsme se zaměřili a přestali se zajímat o okolní dění, to se ale rázem změnilo. Jednoho dne zachytila naše senzorová síť neznámý předmět s tok’erskou identifikací. Bylo to velice podivné, jelikož veškeré známky jejich civilizace byly již dávno ztraceny a nic nenasvědčovalo o opaku. Nakonec jsme se rozhodli, že onen předmět získáme a prozkoumáme, což se nám za pomoci tollánských lodí podařilo. K našemu údivu se jednalo o kus technologie, který by se dal ve vaší terminologii přirovnat k černé skříňce. Veškerá tok’erská historie, vědomosti, technologie, výzkumy, ale hlavně DNA otisky většiny známých Tok’rů se v té černé skříňce nacházely, ukryté a zašifrované. Tok’rové tušili nebezpečí, a proto jako poslední zoufalý čin vyslali do vesmíru tento odkaz na svou zaniklou civilizaci, na který se nám naštěstí podařilo narazit. Díky tomuto nesmírně cennému nálezu se nám za pomoci naší a tollánské technologie podařilo vzkřísit zpátky k životu všechny Tok’ry, jejichž genetický otisk byl uschován v tom zařízení. Za jistý čas jsme vybudovali prosperující alianci a poučeni z předchozích chyb jsme aplikovali naše nabyté vědomosti a zajistili si dokonalou obranu naší planety. V klidu jsme přežili interval krátkodobé luciánské tyranie a naše aliance jen vzkvétala, ovšem jednoho dne jsme narazili na problém, který nás dokonale semlel. Tím se vracím k tomu, že potřebujeme vaši pomoc. “

O’Neill: “Dobře, tak to mě dostalo. Tohle jsem vážně nečekal. Ani nevím, na co se mám ptát dříve.“

Narim: “O’Neille, vím, že je toho na vás asi přespříliš, ale je to celý náš příběh. Teď už znáte pravdu, a proto vás znovu žádám o vaši pomoc.“

O’Neill: “Tak dobrá, první otázka se nabídla sama. Jak můžete vy, aliance tří takto vyspělých ras, chtít pomoc od nás? Kdo vás může překvapit natolik, že potřebujete pomoc od lidí.“

Narim: “Nepřítel, který nás takto ohrožuje, je vám dobře znám. Sami jste s ním měli tu čest a chyběl kousek a byli byste všichni mrtví. Nazýváte je replikátoři.“

O’Neill: “Cože? O čem to mluvíte? Replikátory jsme vyhladili, všechny, všechny v galaxii. Jacobe, sám ses o to zasadil. Co to má znamenat?“

Jacob: “Mluví pravdu. Aktivovali jsme zbraň na Dakaře a poslali tlakovou vlnu na všechny planety v této galaxii, ale replikátory bylo zaneseno mnoho galaxií včetně té asgardské. Mohli přijít odkudkoliv.“

O’Neill: “A v čem je problém? Máte vyspělejší technologii než oni, tak proč je jednoduše nezničíte?“

Narim: “Bojujeme s nimi již delší dobu. Naštěstí se nám daří držet je v našem sektoru galaxie, ale už nám dochází nápady. Stali se imunní vůči našim zbraním a obranným technologiím, ale co je nejhorší, podařilo se jim ukořistit jednu z našich lodí. Nejspíše ji okopírují a všechnu její technologii použijí proti nám.“

O’Neill: “Jak se vám vůbec něco takového mohlo stát? Jste přece ti mocní a tajemní Noxové. Máte neviditelná létající města a umíte oživovat mrtvé.“

Jacob: “Jacku, kdyby byla jiná alternativa, nevolali bychom vás.“

O’Neill: “A je to akutní? Právě jsem si dopřával svého oblíbeného pokrmu z věhlasné vojenské jídelny, když mě vyrušili. Musel jsem na sebe okamžitě bez odmlouvání hodit uniformu a jít vás navštívit. Víte vy vůbec, jaká je to sem ze Země dálka?“

Jacob: “Jacku, přišli jste doslova za pět minut dvanáct. Jejich lodě už jsou na cestě. Naše dálkové senzory je zachytily již před několika dny, načež jsme poslali k Zemi tu zprávu.“

O’Neill:“Takže to asi akutní je. No, tak to se nedá nic dělat. Když jde o naše přátele, tak s tím musíme něco udělat. Kolik sem letí lodí? Víte o nich něco?“

Narim: “Zachytili jsme osm lodí a nějaký ten doprovod.“

Jacob: “Jacku, jejich lodě se dokážou velice rychle přizpůsobit stylu boje.“

O’Neill: “Já vím, jak jste už řekli, sám jsem s nimi měl tu čest.“

Jacob: “Budou čekat energetické zbraně, a proto mě napadá, že bychom mohli použít vaše hlavice, čímž bychom je dost překvapili a vyvedli z míry, pokud je tedy stále používáte.

O’Neill: “Dobře, souhlasím. Emersone, Caldwelle, připravte se na boj. Narime, Jacobe, doufám, že vaše lodě pomohou.“

Narim: “Tím si buďte jistý.“

Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a
Tok’rů, o hodinu později

Na povrchu planety, ale i v jejím vesmírném prostoru to již bzučelo jako ve včelím úlu. Vše se připravovalo na příchod replikátorské flotily, jenž se snaží vyhladit veškerý život v tomto sektoru galaxie. Na povrch planety proudilo velké množství pozemských transportérů, které s sebou táhly i speciální raketové věže, které byly vybaveny unikátním zaměřovacím systémem a dokázaly odpalovat hlavice mark V na nepřátelská plavidla z povrchu až na oběžnou dráhu. Spolu s těmito výdobytky technologie se na planetu přesouvaly i hordy pozemských pěchotních jednotek, které s sebou přinášely projektilové zbraně, jenž se ukázaly jako velice efektivní vůči replikátorské konstrukci. V přípravách nezaostávaly ani jednotky Tollánů a Tok’rů, které se pilně připravovaly na příchod nezvaných hostů.
Na oběžné dráze byl tentokrát také větší provoz než obvykle. Alianční plavidla se bok po boku dvou pozemských krasavic shromažďovaly a zaujímaly nejideálnější pozice. Po oběžné dráze byly také rozsévány mraky vesmírných min, které měly zastávat roli první úderné jednotky a způsobit replikátorům co možná největší škody hned po výskoku z hyperprostoru.
Za další hodinu, která utekla všem aktérům budoucí vesmírné šarvátky jako voda, byly veškeré přípravy dokončeny. Alianční i pozemské zbraně již byly nainstalovány a připraveny k palbě, veškeré obyvatelstvo planety, které nemohlo v boji nikterak pomoci, se ukrylo v městech, které pokrývaly valnou většinu povrchu planety, všechna dostupná a zároveň bojeschopná plavidla se seřadila na oběžné dráze do vzorce. Vše již bylo připraveno a čekalo se pouze na protistranu v podobě replikátorů.
Po deseti minutách, které byly na většině plavidel využity k posledním kontrolám a diagnostikám, oznámily senzory třináct příchozích kontaktů.

Taylor:“Pane, máme tady třináct příchozích kontaktů. Budou tady co nevidět.“

Caldwell: “Třináct? Neříkali jste osm?“

Taylor: “To ano, pane, ale některé lodě jsme asi nezachytili. Nedokážu to vysvětlit.“

Caldwell:: “Tak to se nedá nic dělat. Jdeme do toho tak i tak. Oznamte celé flotile, ať se připraví. Nabijte veškeré dostupné zbraňové systémy. Za chvíli tady bude dost horko.“

Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a Tok’rů, o 3 minuty později

Taylor:“Pane, zaznamenávám otevírající se hyperprostorová okna. Jsou tady!“

Pegas, Altera, Atlantida

Tým plukovníka Shepparda, jenž byl složen z jeho samotného, Teyly a Ronona, se právě plížil jednou ze spojovacích chodeb. Všichni tři byli ověnčeni nejrůznějšími druhy zbraní. Sheppard a Teyla dřímali v rukou obyčejné P devadesátky, přičemž měli ještě v přídavném pouzdře na zádech připevněnou ARG a na stehenní kapse pistoli. Ronon používal jako vždy svoji účinnou zbraň vystřelující červené energetické pulzy, avšak tentokrát nechyběla v jeho výbavě ani anti-replikátorská zbraň, jejíž nošení bylo za této situace naprosto nutné. Sheppard šel první, Teyla za ním a trojčlennou skupinku uzavíral zdatný Ronon, který se občas poohlédl za sebe, zdali je někdo nepronásleduje nebo nesleduje. Sheppard právě vycházel zpoza rohu se vztyčenou zbraní, když zahlédl, jak se něco mihlo v jeho zorném poli.

Sheppard:“Něco jsem viděl!“

Ronon: “Co?“

Sheppard: “To nevím, něco, rychle to zmizelo.“

Ronon: “Tak to nám moc nepomůže. Možná se ti to jenom zdálo. Jdeme dál.“

Sheppard: “No dobře, ale mějte se na pozoru.“

Sheppard tedy znovu vztyčil svou zbraň a dal se do pohybu. Jeho domněnka se mu ale náhle potvrdila, když uviděl jakousi bytost, která byla nachlup stejná, jako replikátor s myslí doktorky Wierové. Siluetu postavy ještě doplňoval batoh, který byl evidentně plný. Sheppard si pomyslel: “ZPM! To je on.“


Pokračování příště!

Každý dodatek a poznatek uvítám, jako vždycky Případná chvála moc potěší...

Mám dotaz, proč se stěhovali Noxové ze své planety?? A ještě mi nejde moc do hlavy, jak mohli To'krové vypustit do vesmíru všechno o své civilizaci... Museli strašně riskovat, kdyby černou skříňku objevil někdo "hodný". No jinak díl je dost dobrý. Akorát trošku nechápu, jak chtějí odrovnat replikátora odolného proti ARG...

Myslím, že Noxové se ze své planety nestěhovali.
Tok'rové vlastně nemohli nic riskovat, když už byli všichni mrtví. Mohli jedině získat.
A s tím replikátorem to bude ještě legrace

Ou pěkný díl opravdu krásný až na jednu věc jenom sme se trochu posunuli ale bitki přesně v příštim díle.

Tak ale proč tam máš ve 30. díle - neznámá planeta. A nebo tam je u nich jenom Lay.

Protože kdybych tam napsal, že je to planeta Noxů, tak by bylo asi trošku po napětí Vy, jako čtenáři, jste tu planetu neznali, takže jsem tam napsal neznámá

A pokud na to půjdeš vědecky, tak sice mohli mít nějaké info z databáze, ale planeta byla naprosto prázdná, žádné známky lidského života, prostě nic, takže neměli tušení, co to je zač.

Jinak srdečné díky všem za komentáře

SPeeDy nemůže prozradit vše v jednom díle. Tím nás napíná a nechává nás o tom přemýšlet.

Ale začátky bitev měl dát dotohoto dílu eště konce třeba ne ale začátky ano.

Zdravím,

Pondělí je tady, takže další díl je samozřejmostí. Konečně se posuneme v problému s replikátorem a načneme problém s replikátory

Tak, přijemné čtení

32. Díl - Muž proti stroji

Pegas, Altera, Atlantida

Plukovník Sheppard byl přikrčený za jedním z větších antických květináčů a svým ostřížím zrakem pozoroval replikátora, kterak se snaží obejít bezpečnostní přepážku, která odděluje nervové centrum Atlantidy od ostatních, hlavně obytných a výzkumnických, prostor. Sheppard dal vztyčením své pěsti svému týmu jasně najevo, že se mají na místě zastavit. Poté gestikuloval dál. Pohybem natažené dlaně dolů se snažil zbylým dvěma členům jeho týmu naznačit, ať se skrčí a najdou si krytí. Sheppard použil jeden ze základních vojenských pokynů, a proto neměli Teyla ani Ronon s jeho rozpoznáním žádné potíže. Všichni tři tedy teď byli pěkně v řadě skryti za opravdu velkým květináčem, který oplýval antickým zdobením a velkou květinou, jež byla usazena v jeho útrobách. Teyla vrhla na Shepparda nechápavý pohled, nerozuměla, proč po nich jejich velící důstojník chce, aby se ukryli. Vždyť tady široko daleko nikdo není, pomyslela si zrovna Teyla v duchu. Posléze se k ní přidal i Ronon, který byl přímo ukázkovým příkladem člověka, který nerad čeká, na cokoli. Také to dával často najevo. V jídelně, občas ve zbrojnici, při společenských akcích a zejména při situacích, jako byla tato- prostě všude, kde musel alespoň chvíli čekat. Sheppardovi tedy nezbývalo nic jiného, než na okamžik spustit oči ze stále nic netušícího replikátora. To byla ale chyba, a veliká. Sheppard se to za chvíli dozvěděl, avšak ne hned. Nejprve se musel zpovídat Rononovi a Teyle. Otočil svou načančanou hlavu o sto osmdesát stupňů a dal se do vysvětlování.

Sheppard:“Vidím ho, je támhle u těch dveří. Snaží se skrz ně dostat. Nejspíš do hangárů nebo do řídícího.“

Teyla: “Kdo? Koho vidíš?“

Sheppard: “No přece toho replikátora, to dá rozum, ne?“

Ronon: “Já teda nikoho nevidím.“

Sheppard: “Odtamtud ani nic vidět nemůžeš. Jsi ve špatném úhlu.“

Ronon: “Tak to se nedá nic dělat. Budu se muset přesunout do správného úhlu, protože dokud ho neuvidím, tak ti neuvěřím. McKay řekl, že je mrtvý a že hledáme jen hromádku smetí.“

Sheppard: “To ano, ale…Ne! Upozorníš na nás.“

V tom se začal Ronon, jak nejtišeji to dovedl, přesouvat na Sheppardem zmíněnou lepší pozici. John se ho snažil zastavit, protože měl domnění, že tím na sebe upoutají replikátorovu pozornost, což by nebylo dobré, ba dokonce velmi zlé. Ronon se ovšem přesunul naprosto bez povšimnutí a z výhodné pozice se tedy konečně mohl rozhlédnout. Nenápadně a opravdu velmi pomalu zvedl svou hlavu a rozhlédl se kolem. Za okamžik se zase sklonil a tvářil se na Shepparda jako na úplného vola.

Sheppard: “Co je? Co se na mě tak díváš.“

Ronon: “Nikdo tam není.“

Sheppard: “Cože? To snad ne! Upláchl nám.“

Sheppardovi se okamžitě zjevila hrůza a strach v očích. Blesku rychle poté nahmatal ve své výbavě vysílačku a spojil se s dostupnými „loveckými“ oddíly.

Sheppard: “Všem jednotkám, tady Sheppard, zahlédl jsem hledaný subjekt. Jsme v sektoru 3A- jihozápadní vchod do centrální věže. Opakuji, replikátor je naživu a stále aktivní. Má na zádech černý batoh, ve kterém nese s největší pravděpodobností ukradená ZPM. Je ozbrojený. Dbejte největší opatrnosti a braňte centrální věž za každou cenu. Všichni se stáhněte na mnou udanou pozici.“

Ronon: “Shepparde, co blázníš? Ty jsi tak moc vysazený na to, že se vše povede až na ten poslední nejzoufalejší pokus, že jsi prostě už předem smířený s tím, že ho ta McKayova supervlna nezabila, a proto vidíš a slyšíš to, co není pravda.“

Sheppard: “Neříkej mi, co je a není pravda. Kdybych se belhal o hůlce a táhlo mně na devadesát, tak asi přiznám, že jsem mohl mít zrakový přelud nebo že jsem mohl zahlédnout něco, co není, ale viděl jsem, co jsem viděl, takže si stojím za svým. A ty krizové scénáře? Ještě nepamatuji, že by něco dopadlo jinak.“

Ronon: “Tak dobře, na chvíli budeme předpokládat, že tady opravdu byl a že nám opravdu stále uniká. Co uděláme?“

Sheppard: “Co asi? Zastavíme ho. Zabijeme ho. Zničíme ho. To jsou hloupé otázky.“

Ronon: “Ne, nerozumíš mi. Myslím, co uděláme právě teď v této situaci.“

Sheppard: “Půjdeme za ním. Jak se dívám, tak ovládací panel je netknutý, takže těmito dveřmi projít nemohl. Jediná úniková cesta z této oblasti je tedy tato chodba. Pojďme!“

Sheppard a zároveň s ním i celý jeho tým se zvedl ze svého krytí a vydal se po Johnem určené trase. Všichni přidali na Sheppardův popud do kroku, aby replikátora, jehož existence byla stále nejistá, dohonili co možná nejdříve. Vydali se jednou z mnoha spojovacích chodeb, kterých bylo na Atlantidě, ale nejspíše i na všech ostatních antických stavbách podobného charakteru, habaděj. Až Sheppard uznal za vhodné, zpomalil a chopil se své zbraně, aby mohl hbitěji reagovat na případný kontakt s replikátorem. Plukovník se poohlédl na Ronona a položil mu stručnou otázku, přičemž hodil očkem na jeho zbraň, jenž byla právě ukryta v koženém pouzdře na Rononově opasku ze stejného materiálu:“Je nastavená na omráčení?“

Ronon se zadíval na místo, které svýma očima prozkoumával i Sheppard a pochopil otázku: “Ano, je, celý den. Naneštěstí pochybuji, že ji budu muset použít.“

Sheppard: “Nehodlám se o tom bavit. Jestli zpochybňuješ moje rozhodnutí, tak proč tady vlastně jsi? Můžeš odejít? Nikdo tě tady nedrží.“

Ronone: “Protože vím, že se často dostáváš do malérů, a byl bych nerad, kdybys neměl nikoho nablízku, kdo by tě z nich vytáhl. Navíc jde i Teyla, takže já také.“

Sheppard: “Tak dobrá, ale Teylo, to samé platí i pro tebe. Pokud mně nevěříš, že jsem ho viděl, tak klidně můžete odejít, oba dva. Nenutím vás hledat a pátrat po něčem, v co nevěříte.“

Teyla: “To je v pořádku. Důvěřuji tvým schopnostem, Johne, a nenechám tě, jak se říká, ve štychu.“

Sheppard: “Tak dobrá, to se mně líbí. Jdeme, buďte ostražití.“

Průzkum tedy začal nanovo. Zapojily se do něj všechny svolané bezpečnostní týmy. Každý voják znal své instrukce a snažil se všímat si i těch největších banalit jako bylo třeba chvějící se listí nebo i pocit přítomnosti někoho neznámého. Po prvních dvou hodinách snad nejdůkladnějšího prohledávání v historii byli ještě bezpečnostní pracovníci schopni si takových věcí všímat a reagovat na ně, avšak po dalších hodinách a bezúčelně prochozených kilometrech toho měl každý dost. Jediné, co vojáci odhalili, byly nedostatečně zalité květiny v patnáctém patře a zapomenutý, možná odhozený, tác s občerstvením. Nejvyššího velícího důstojníka na Atlantidě, plukovníka Shepparda, to ani v nejmenším nepotěšilo. Celou dobu ho hlodal pocit toho, že mu něco uchází a že replikátor stále běhá na svobodě. Pro jistotu nechal Sheppard s doporučením plukovníka Ellise již dávno deaktivovat a zaheslovat přístup k hvězdné bráně, transportním paprskům a hangáru s jumpery, který byl navíc hlídán početnou jednotkou profesionálních vojáků.
Apollo se pro jistotu vzdálilo od domovské planety dvou antických klenotů a vydalo se ke kolonii Cestovatelů, kde měly být vyloženy nějaké zásoby jídla, vody, lékařských potřeb a v neposlední řadě zbraní a dalšího vojenského vybavení, po kterém Cestovatelé tak toužili.
Na Atlantidě panovala velice ponurá nálada. Vojáci byli k smrti unavení a zároveň unudění, jelikož jim bylo proti srsti, že jsou nuceni dělat něco, co opravdu nemá smysl a co není založené na podložených a potvrzených faktech. Sheppard, velitel veškerých vojenských jednotek, nakonec ustoupil ze svého svérázného postoje a svolil. Ti, kteří nevěřili tomu, že replikátor po městě opravdu nadále pobíhá, mohli všeho nechat a jít si odpočinout. K této frakci se postupně přidávali všichni, takže z jednotek, které se na průzkumu původně podílely, zbyla sotva desetina a i ta se časem přidala ke svým předchůdcům.
Sheppard byl v tomto zarputilý a tvrdohlavý jak mezek. Nehodlal skončit a nehodlal se vzdát dojmu, že má pravdu. Nakonec zbyl sám, sám proti zbytku. Měl být sice autoritou a mít u každého respekt, ale jeho chování a několik rozhodnutí v poslední době vedlo k tomu, že síla jeho vůdcovské pozice postupně klesala a zdálo se nevyhnutelné, aby klesla až úplně ke dnu. Sheppard si myslel, že je jediný a osamocený voják v poli, v tom se ale mýlil. Vsadil na jistotu a ta ho nezklamala - Rodney. Jeho dlouhodobý a odvěký přítel. Sice spolu mívali jisté neshody, ať se jednalo o práci či soukromí, ale vždy si k sobě uměli najít cestičku. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Nikdo by nemusel přít a uznat, že Rodney McKay je největší pesimista z celého pozemského osazenstva, možná i z celé galaxie. Rodney dělal samozřejmě své pověsti čest. Prostě už byl takový a stejně jako Sheppard kauzu replikátora neuzavřel a nezamkl do šuplíku. V hlavě měl ještě spoustu nápadů, které by mohly Sheppardovi v hledání pomoct, ale naneštěstí pro oba dva nebyl ani jeden jediný alespoň minimálně realizovatelný.
Na Sheppardovi bylo znát, že ho ovládala špatná nálada. Jindy celý zářil, otáčel se za každou pěknou vědkyní a obdařil ji svým šarmantním úsměvem, ale tentokrát tomu bylo jinak. Se sklopenou hlavou si to loudavým tempem štrádoval k Rodneyho laboratoři. Byl skleslý, ba dokonce zoufalý, jelikož byly jeho činy odsuzovány, ale on šel stále svou cestou. On jediný toho replikátora zahlédl. Sice to vypadalo nadmíru podivně, jelikož nikdo z vojáků na replikátora nenarazil, ale Sheppard ho přece viděl. Nemohl se splést. Byl to on. John se každou další myšlenkou, která prošla jeho myslí, utvrzoval v tom, že on jediný má pravdu, že on jediný může něco udělat.
Plukovník oceněný za svou dosavadní činnost několika vyznamenáními a poctami právě klepal na dveře Rodneyho laboratoře. Zevnitř se ozvalo typické vyzvání k pokračování: “Dále.“
Sheppard tedy stisknul kliku a otevřel dveře. Uvnitř uviděl Rodneyho, kterak je zaklíněný ve své typické pracovní pozici - seděl u počítače, kolem sebe měl spoustu jídla a také dostatečné množství života budícího nápoje - kávy. Sheppard byl očividně velice zkroušený, a tak se neměl moc do mluvení. Rodney ho trošku popostrčil a pomohl mu.

Rodney: “Co je? Co potřebuješ?“

Sheppard: “Potřebuju radu.“

Rodney: “Ohledně čeho?“

Sheppard: “Však víš?“

Rodney: “Nic bych za to nedal, ale nemá to něco společného s hledáním toho replikátora?

Sheppard: “Samozřejmě! Viděl jsem ho. Nemohl jsem se splést. Hledali jsme ho už desítky hodin, úplně všichni, ale nikdo nezahlédl vůbec nic.“

Rodney: “Já ti věřím, Johne.“

Sheppard: “Opravdu? Co tě k tomu vede?“

Rodney: “Už jsem takový. Jsem zvyklý, že vše se vždycky vyhrotí, jak jen to jde, a navíc mám k přežití toho replikátora jistou teorii.“

Sheppard: “Jistěže máš. Povídej, rád si poslechnu něco jiného, než jen kritiku obalenou ve starostlivých řečích.“

Rodney: “No, jak je vidno, ten replikátor musel být nějak pozměněn. To jeho chování nezapříčinilo pouhé selhání systémů. Někdo ho musel přeprogramovat nebo minimálně musel zkoumat jeho kód. Ať už udělal cokoli, musel mít rozsáhlé znalosti v tomto oboru, což znamená, že mohl replikátora jednoduše, dobrá, jednoduše ne, ale mohl upravit vazby jeho nanitů tak, aby vydržely i zásah anti-replikátorskou zbraní. Mohl ho naprogramovat na cokoli. Jeho posledním krokem však rozhodně bude útěk z Atlantidy a návrat na domluvené souřadnice.“

Sheppard: “Moment…“

Rodney: “Ne, ne, ne, nepřerušuj mě. Mohli bychom toho využít. Budeme ho sledovat. Zfingujeme jeho hladký útěk, přičemž ho budeme stále pozorovat. Může nás dovést přímo za svým pánem. Taková sledovačka z detektivek.“

Sheppard: “Tak přesně tohle jsem neměl na mysli, ale naštěstí je tvůj nápad o mnoho lepší, než ten můj.“

Rodney: “Jaký byl ten tvůj?“

Sheppard: “No, řekněme, že se o tom raději nebudu dále zmiňovat.“

Rodney:“No, tak skvěle, plán máme, ale jak ho proměníme ve skutečnost. Pokud nemáš v záloze nějaký geniální nápad, podotýkám, že na jejich vymýšlení jsem tady expert spíše já, tak jsme nahraní.“

Sheppard: “No, takže v tom případě ti asi úsměv na tváři nevykouzlím. Já jsem s nápady už nasuchu. A co tvoje bezedná studnice? Neskrývá se v ní ještě jeden nápad hodný génia.“

Rodney: “Obávám se, že na otázku, jak zastavit replikátora, který je imunní vůči zbrani, která je jako jediná ho schopna zničit, není detekovatelný na senzorech, dokonale zná bojové prostředí a možná ani neexistuje či není vidět, neznám odpověď.“

Sheppard: “No jasně!“

Rodney: “Co? Co?“

Sheppard: “Není vidět.“

Rodney: “Co tím myslíš? Já to nemyslel doslova. Jen, že je…“

Sheppard: “Maskování.“

Rodney: “Co je s ním?“

Sheppard: “Pracoval jsi přece na prototypu osobního maskování od asgardů. Když bude fungovat a já ho použiju, mohl bych se nepozorovaně procházet po městě a hledat ho. On by o mně neměl nejmenší ponětí, což znamená, že by se necítil v nebezpečí a nemusel by se tak mazaně a rafinovaně skrývat.“

Rodney: “To není špatný nápad. To vůbec není špatný nápad. Řeknu Zelenkovi, ať ho sem přinese. Pracovali jsme na tom chvíli spolu.“

McKay se otočil na své pracovní židli, nahodil nesmírně důležitou grimasu v obličeji, jelikož to podle něj situace vyžadovala, a spojil se se Zelenkou: “Radku, tady Rodney, dones mi z laboratoře ten prototyp osobního maskování, na kterém jsme pracovali.

Radek: “A kouzelné slůvko?“

Rodney: “Rychle?“

Radek: “Chápu, na převýchovu je asi pozdě.“

Rodney začal koulet očima, aby dal najevo, jak moc ho Zelenkovo chování vytáčí. Sheppard s Radkem v duchu souhlasil, ale navenek nedal nic znát, jelikož v této situaci neměl zapotřebí, aby si proti sobě poštval ještě posledního člověka na Atlantidě.
Po necelých šedesáti sekundách se doktor Zelenka znovu ozval: “Rodney, ten prototyp tady není. Říkal jsi, že ho uložíš do té schránky, na které jsme se domlouvali.“

Rodney: “To jsem také udělal. To jsi tak neschopný, že neumíš ani najít věc, jejíž pozici přesně znáš?“

Radek: “Rodney, ten prototyp tady opravdu není. Už jsem prohledal celou laboratoř.“

Rodney: “Panebože, tady se nedá pracovat. Jdu si pro něj sám.“

McKay se odlepil od své židle a dal se do pochodu. Sheppard ho mlčky následoval. Po cestě se Rodneymu celkem dobře dařilo Zelenku opakovaně ponižovat, avšak McKay musel se vším skoncovat, jelikož se již oba dva nezadržitelně blížili k požadovanému cíli - laboratoři, ve které měl být uložený prototyp osobního maskování. Rodney se Sheppardem v zádech vyšel sebejistě do laboratoře a div, že nerozrazil dveře. Zelenka se snažil Rodneyho burácející náladu uklidnit tím, že předstírá hledání prototypu. McKay však tento velice mizerný herecký výkon v mžiku a bez mrknutí oka odhalil a poslal Zelenku ke všem čertům. Ten se z laboratoře mlčky, rychle a hlavně rád vytratil a šel si po své práci, které měl až nad hlavu.
Rodney začal přecházet po laboratoři jako nervózní senior a hledal již nesčetněkrát zmiňovaný prototyp. Podle jeho výrazu v obličeji a věčných těžce srozumitelných výkřiků by se dalo usoudit, že se mu nedařilo najít, co hledal.

Rodney:“Ten prototyp tady opravdu není. Kde ale může být?“

Sheppard:“A sakra! Mám takové zlé tušení. Rodney, máš tady bezpečnostní kamery?“

Rodney:“Samozřejmě.“

Sheppard: “Aktivuj systém na rozpoznávání tváří a hledej neidentifikované subjekty.“

Rodney přímo skočil k jednomu z počítačů, rychlostí blesku do něj zadal několik příkazů a poté vyřkl: “Spouštím analýzu…Sice nevím, co zázračného od toho očekáváš, ale budiž. Pochybuji, že by mi to někdo z našich lidí prostě jen tak ukradl.“

Sheppard: “Kdo mluví o našich lidech.“

Rodney: “A sakra! Tak tohle je špatné, moc špatné.“

Sheppard se ani neodvážil tipovat, proč Rodney začal takhle vyvádět, než se dal hlavní vědec Atlantidy znovu do vymýšlení těch nejčernějších a nejkatastrofičtějších scénářů:“Mám tu jeden neobjasnitelný výpadek bezpečnostního kamerového systému.“

Sheppard: “Kdy se to událo?“

Rodney: “Všechno to sedí. Je to v intervalu, kdy byla laboratoř prázdná. Se Zelenkou jsme ukončili práci, vy jste začali znovu hledat a já odešel k sobě.“

Sheppard: “Takže?“

Rodney: “Takže je velice pravděpodobné, že ten zpropadený replikátor to maskování ukradl. Nemám sice ani nejmenší ponětí, jak by se o něm mohl dozvědět, možná z databáze, ale hlavní je to, že ho má.“

Sheppard: “Tohle je opravdu moc zlé. Existuje proti tomu nějaká obrana?“

Rodney: “Blázníš? Snažili jsme se to vyvinout pro naši potřebu. Ještě to ani nebylo dokončené, ale pochybuji, že bude mít ten replikátor problém s tím dokončit naši rozdělanou práci. Chytrý je na to dost.“

Sheppard: “Takže nám po městě pobíhá maskovaný replikátor. Může jít kamkoli, udělat cokoli a vše nezpozorován, takže plán A se nám jaksi rozpadl. Jedno mně ale stále uniká.“

Rodney: “Nech mě hádat… Jak to, že jsi ho viděl.“

Sheppard: “Bingo! Máš pro to nějakou teorii? Předpokládám, že ano, většinou máš vysvětlení na vše.“

Rodney: “No, abych pravdu řekl…“

Sheppard: “Máš nebo ne?“

Rodney: “Ne, nemám žádné ponětí, jak je to možné.“

Shepparda současný stav moc nepovzbudil. Popošel, pohladil si svou do hladka oholenou bradu. Zdálo se, že přemýšlí. Nejspíše si krátce promítal ve své mysli, co všechno by mohl udělat. Poté se dal do řeči: “Tak Rodney, shrňme si to. Jak zabít replikátora, který je odolný vůči zbrani, která je vyvinutá pro jeho ničení?“

Rodney: “Pokud to podáš takhle, tak se na to odpověď hledá opravdu těžce, ale pokusím se to nějak přikrášlit. Replikátor má ve svém základním programu funkci pro vlastí opravu. Dokáže se opravovat velice efektivně a rychle, ale nakonec může být zlikvidován i obyčejnou palnou zbraní. Pokud ovšem nemá přístup k dalším surovinám. Jde převážně o neutronium. Toho tady sice máme hodně, ale dokážeme ho od něj odříznout.“

Sheppard:“Takže mám prostě sám prohledávat celé město a hledat jehlu v nekonečné kupce sena?“

Rodney: “To je první varianta.“

Sheppard: “A druhá?“

Rodney: “Nalákáš ho do pasti.“

Sheppard: “Poslouchám. Poslední dobou se ti v hlavě rodí samé úžasné nápady.“

Rodney: “No dovol? Poslední dobou?“

Sheppard: “Tak promiň, omlouvám se. Rodí se ti tam pořád a neustále.“

Rodney: “To je lepší, mnohem lepší.“

Sheppard: “Takže, Rodney, tohle jsme si již ujasnili, takže teď by ses mohl vrátit k té pasti.“

Rodney: “Ano, jistě. Replikátor se teď chce za každou cenu dostat pryč z města. Je to tak?“

Sheppard: “Pokud vím, tak ano.“

Rodney: “My mu v tom ale bráníme. Nemůže se dostat dál, než k uzavřeným přepážkám. Vlastně pořád bloudí v uzavřeném prostoru.“

Sheppard: “To je pravda. Kam tím míříš?“

Rodney: “Kam by asi šel, kdyby mu někdo jen náhodně otevřel hangár? Já osobně bych se té šance snažil využít.“

Sheppard: “Dobrý nápad, Rodney, velice dobrý. To by mohlo vyjít. Jdu se připravit.“

Pegas, Altera, Atlantida, hangár s jumpery, O 30 minut později

Sheppardovi se evidentně zlepšila nálada. Konečně byl v tom správném rozpoložení, a proto mohl podat úžasný a dech beroucí výkon. S jiným by stejně proti takto nesmírně silnému soupeři neobstál. Do karet mu také hrál fakt, že si na replikátora připravil vskutku mazaný plán. Sheppard již deset minut vyčkával v dokonalém krytí u vchodu do hangáru. Jeho tělní oběh byl přímo přeplněný adrenalinem. Sheppard byl tak nabušený, že by se do replikátora nejraději pustil sám, ale dobře věděl, že by to byla sebevražda. Stroj vyrobený z nanitů se nakonec přece jenom ukázal. Vykračoval si to klidným tempem směrem přímo k hangáru. Hned, jak ho Sheppard zaregistroval, se mu srdce rozbušilo o sto šest. Znovu si potvrdil, že replikátora opravdu vidí. Nechápal jak, nechápal proč, ale v této nervy drásající situaci mu to bylo vcelku fuk. Choval se tiše jako myška, aby nevzbudil u replikátora jakékoli podezření. Ten se naopak neostýchal a vběhl do hangárů s jumpery - past sklapla. Pro Shepparda to byl signál k opuštění jeho skvělého úkrytu. Rychle a hbitě se vymrštil, vyvinul co možná nejvyšší rychlost, aby se dostal k uzavírací přepážce dříve než replikátor, a zavřel ji. Plynule potom Sheppard nahmatal vysílačku a krátkým oznámením dal Rodneymu najevo, ať provede, na čem se domluvili: “Rodney, můžeš.“

Celý hangár v tu chvíli obalilo silové pole. Byla to pojistka, která byla nezbytná k dokončení Rodneyho a částečně také Sheppardova plánu. Replikátor by jinak mohl jednoduše použít svoje schopnosti a prostoupit skrz zeď, čímž by přišlo všechno snažení vniveč. Replikátor byl teď dokonale v pasti. Uvězněn v hangáru, který byl plný jumperů, kterými by mohl utéci, avšak nemohl. Střecha i ostatní přístupové oblasti byly uzamčené a neprostupné, všechny jumpery byly navíc deaktivované, aby se replikátor nemohl ani o nic pokusit. Plukovník Sheppard tedy nemeškal a začal sprintovat k prvnímu transportéru, o kterém věděl. Při cestě naštěstí na nikoho nenarazil, jinak by ho byl býval porazil na zem a ještě by mu nedej bože přivodil nějaké zranění. Sheppard se snažil nahnat každou vteřinku, a proto se už z dálky natahoval po ovladači u transportéru, jenž otevíral jeho dveře. Až se plukovník dostal dovnitř, stiskl tlačítko na dotykovém ovládacím rozhraní a transportér ho přenesl tam, kam si John přál. Hned, jak se dveře jen mírně pootevřely, vyletěl z nich celý rozdováděný Sheppard a hnal se k místnosti s křeslem. Cesta mu od stanoviště s transportérem netrvala dlouho. V místnosti byl cobydup. Ihned se svalil do křesla, které bez meškání aktivoval. Křeslo začalo krásně zářit, což značilo, že je spojené se Sheppardovou myslí. Ten se ještě jednou pohodlně uvelebil a poté už se dal do práce. Nepoužil však ruce a nohy, jak to dělají třeba opraváři či vojáci, nýbrž pouze svou mysl. Ta byla propojená s křeslem a zanedlouho mu začala dávat rozkazy. Sheppard vystřelil jeden jediný zelenkavý dron. Ten vyletěl z jednoho z odpališť a začal typicky bzučet. John se snažil z pohonu střely vyždímat naprosté maximum. Nesmírně účinná střela antické výroby prosvištěla kolem četných věží Atlantidy a směřovala si to až k centrální špici. Sheppard mohl z křesla ovládat ledacos, takže byl v této situaci naprosto samostatný. Když střela vyšplhala až nad Atlantidu, otevřel Sheppard vrata od hangáru a navedl střelu přímo do útrob města. Mohlo by se zdát, že se Sheppard buď zbláznil, nebo že ho ovládly zlé síly a donutily ho, aby zničil město, ale nebylo tomu tak. Tohle vše mělo nějaký záměr. V hangárech totiž nebyl uvězněný nikdo jiný, než zákeřný replikátor, který obyvatelům Atlantidy otravoval život již dlouhou dobu.
Replikátor byl rozčilený, jak jen to šlo. Snažil se všemi způsoby dostat z obklopení silového pole, avšak energetická bariéra, které se po kontaktu modře rozzařovala, byla proti. Ani jumpery replikátora neposlouchaly, a proto byl velmi zoufalý. Řešení jeho prachbídné situace se už ale velice rychle blížilo. Replikátorovi bylo něco podezřelé. Nějak cítil, že se něco děje, když najednou se začala otevírat vrata hangáru. Pohlédl nahoru a uviděl azurovou oblohu, na které neplul jediný mráček. Tuto krásnou scenérii mu ale záhy něco přerušilo. Byl to zelený objekt, který si zlověstně odfrkoval a mířil přímo na něj. Replikátor ani nestihl zareagovat a dron se mu zavrtal do těla, ale neexplodoval. Ještě chvíli ho mocná střela tlačila a až ho narazila na silové pole, které místnost stále objímalo, explodovala. Z hangáru se linul zvuk strašlivé exploze po celém městě. Ti, co odpočíval nebo už spali, byli náhle vyrušeni ohromnou ránou a probudili se s bušícím srdcem a tepem vysoko nad normou. Zbylé osazenstvo se ale nepolekalo o mnoho méně. Na nečekanou a značně hlučnou explozi okamžitě reagovalo řídící centrum, kterému právě velel Patrick Paris, jeden z nejnadějnějších znalců antické technologie na základně. Hned, jak Patrik výbuch zaslechl, spojil se s plukovníkem Sheppardem. Nevěděl sice, že za to může on, ale normy předepsané IOA to striktně nařizovaly.

Patrick: “Plukovníku, co se to děje? Zaslechl jste také tu ohromnou explozi?“

Sheppard: “Ano, byl jsem to já. Právě jsem zničil toho zpropadeného replikátora.“

Sheppard měl pravdu. Replikátor byl opravdu na cucky. Zbyly po něm jen tisíce rozcupovaných zrnek prachu.

Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a Tok’rů

Flotila třinácti replikátorských lodí právě začala vypadávat z hyperprostorových oken. Hned na to zareagovalo množství fázově posunutých vesmírných min. Ty se začaly přesouvat ke svým cílům. Kdyby vše klaplo, miny by téměř bez boje zlikvidovaly všech třináct mateřských lodí a z replikátorské flotily by zbyla jen skupina stíhaček. To by ale nebyli replikátoři, kdyby s nimi nepřicházely i další trable.
První replikátorská loď z ničeho nic explodovala a začala se od ní nesmírnou rychlostí šířit ničivá vlna, která smetla trojici vzdalujících se stíhačů, které svou konstrukcí připomínaly pavouky, a přetížila senzory lodí, jež zaujaly pozici v blízkosti výbuchu. První mina explodovala a hned na to se spustila palba z aliančních lodí. Dvojice pozemských plavidel se takticky zaměřila na jedno plavidlo z řad nepřátel. Daedalus i Odyssea se zatím jen nehybně pohupovali ve vesmírném prostoru, za chvíli z jejich baterií však vyletělo množství útočných paprsků. Z každé lodě vyšlehly nejprve tři a poté ještě další dva provazce plazmy, což dohromady dávalo deset paprsků. Ty na nic nečekaly a prořítily se prozatím klidným bojištěm. Až dorazily k cíli, opřely se do jeho štítů. Jeden paprsek za druhým dopadal na štít, který pod náporem modře zářil, a oslaboval ho. Enormní množství energie, jež by vyřadilo kdejakou energetickou bariéru, se jen uvolnilo do štítů, avšak loď zůstala v celku. Až se otřepala z útoku, zažehla svoje motory a zahájila palbu, stejně jako zbytek replikátorské flotily.
Na můstku Daedala to začalo vřít, jelikož zjištění, že loď odolala takovému náporu, vyvolalo velký rozruch. Plukovník Caldwell seděl ve svém velitelském křesle a bylo na něm na první pohled evidentně znát, že je dost nervózní a rozhozený. Kormidelník, major Johnson, a zbraňový důstojník, major Taylor, měli co dělat, aby stíhali reagovat na všechny podněty, které bitva přinášela.

Caldwell: “Majore Taylore, jak jsou na tom štíty té lodi?“

Taylor: “Asi na padesáti procentech, ale to je tak jediné, co jsme tím útokem dokázali. Loď je jinak plně funkční a zahajuje palbu. Stejně jako celá nepřátelská flotila.“

Caldwell: “Johnsone, hlaste stav.“

Johnson: “Na bojišti je velký zmatek. Lodě Tollánů se pustily do těch replikátroských, ale nemají žádnou šanci. Štíty replikátorských plavidel mají extrémní odolnost. Replikátoři navíc vyslali množství svých stíhaček, které se velkou rychlostí blíží k povrchu. Obávám se, že tam dole nemají šanci ten útok ustát.“

Caldwell: “Tak to ještě neznáte noxské hračky. Nebojte, budou v pořádku. Vy se zatím soustřeďte na náš problém.“

Senzorová pole na povrchu již zaregistrovala příchozí kontakty. Bylo jich přesně dvacet. Dvacet výsadkářských lodí, jež taktéž zastávaly funkci stíhačů, se nezadržitelnou rychlostí blížily k povrchu, a to s jediným cílem - vyřadit ze hry pozemní obranu nepřátel, která by mohla hrát v průběhu bitvy klíčovou roli. Obránci tento tah ale čekali a výtečně se na své nepřátele připravili. Hned, jak se replikátorští „pavouci“ dostali na dosah zbraní, spustila se na ně sprška střel, které se nemohli vyhnout. Tollánská obranná děla začala kropit nepřátelské řady. Stíhačky však byly chráněné energetickými štíty, a tak ledacos vydržely. Krátké modré energetické pulzy, které doslova zahltily vzdušný prostor, začaly nepříjemně zatěžovat štíty replikátorských lodí. Ty takový těžký odpor nečekaly, a tak je to mírně zaskočilo. To už se ale do bitvy přidala hlavní noxská obranná jednotka. Ta byla tvořena soustavou několika děl, které byly částečně maskované, a pro nepřítele tedy nedetekovatelné a nezaměřitelné. Děla nevystřelovala energetické pulzy, tak, jak to většina bodových obran v galaxii dělá, ale rozsáhlá uskupení, dalo by se říci, blesků, které se ve velkém zakusovaly klidně do tří až čtyř lodí naráz, nehleděly na jejich energetickou ochrannou bublinu a trhaly je na kusy. V řadách replikátorů to vyvolalo velký rozruch. Odpovědí na tento nesmírně účinný atak bylo zahájení palby ze všech zbraňových baterií. Noxové ovšem počítali i s touto alternativou, a proto se předem připravili. Když už se zdálo, že modré a celkem mohutné energetické pulzy vyslané z replikátroských lodí dopadnou přímo na obranná střediska, narazily na energetický štít, který se pod zátěží, jež byla pro takto vyspělý štít velmi malá, červeně rozzářil a z větší části odkryl svoji pozici - táhl se kolem celého obranného sektoru.
Replikátoři už toho měli dost, a proto začali bušit do ochranného štítu ještě více, s čímž Tolláni počítali. Přeci jenom, ve vymýšlení bojových plánů a taktik byli zkušenější než Noxové, a tak si tuto záležitost vzali na starost. Když replikátorská plavidla zahájila palbu, musela odebrat část energie ze štítů a převést je do zbraní. Toho využila automatická tollánsko-noxská obrana a začala spouštět další salvu, která byla mnohem ničivější, než dříve. Řady replikátorů začaly rapidně řídnout a za opravdu malý okamžik zbyla z původní početné jednotky jen trojice strojů. Jeden z nich byl právě automatickými zaměřovacími systémy vybrán jako nový cíl. Stíhačka se všemožně snažila vyhnout příchozí palbě. Manévrovala, dělala výkruty, vývrtky, otočky, ale ne všechno je možné. Její energetický štít byl již pěknou chvíli na hranici kolapsu a dalších osm zásahů z tolánských děl dokonalo dílo zkázy a plavidlo ztratilo svou ochranu. V zápětí poté se o loď otřel proud energie z noxského kanónu a bylo po problémech. Stroj se zřítil a dopadl, stejně jako jeho předchůdci, na energetickou polokouli, která chránila celý povrch. Po kraťoučkých pěti minutách, které stačily pozemní obraně na vyřazení většiny stíhačů, se ale stalo něco podivného a z počátku nevysvětlitelného. Poslední zbylý stroj, jenž byl právě zaměřován všemi aktivními bateriemi, se najednou začal rozpadat. Pozemští důstojníci, ale i noxsští a tok’erští vojáci hleděli na tento úkaz dost udiveně. Nakonec se ale ukázalo, že stroj se nerozpadá, ale transformuje na několik menších částí. Až bylo neobvyklé dílo dokonáno, klouzaly po obloze místo jednoho výsadkářského pavouka čtyři objekty, které by se daly přirovnat k torpédům. Ty nemeškaly a okamžitě se začaly řítit proti aktivnímu štítu. Tollánský velitel si s tím nedělal žádné starosti a pouze čekal, až torpéda dopadnou na ochranný štít. Jen nechápal, proč to replikátoři dělají. Za okamžik se mu však rozjasnilo a z části prokoukl replikátorský plán. Místo toho, aby se čtveřice torpéd rozplácla o neprostupný štít jako letící pták o čelní sklo auta, prošly všechny skrz červenající se štít a s ohromnou nárazovou rychlostí zasáhly nějaké tollánské zařízení.
Za okamžik se z místa nárazů ozval strašlivý výbuch, který byl doprovázen ohlušujícím rámusem. Kontrolní systémy najednou začaly bláznit a vydávat jedno varování za druhým. Aris, tok’erský velitel pozemních jednotek, zkontroloval systémy a začal oznamovat napáchané škody:“Čtyři objekty prošly štítem, přišli jsme o centrální energetickou jednotku!“

Major Franck: “Jak je to sakra možné? Říkali jste, že ten štít nás ochrání.“

Aris: “Jak to mám asi vědět. Vím to stejné, co vy.“

Aris zalarmoval další vědce a technicky, kteří okamžitě uposlechli rozkaz a přišli na pomoc. Začali se překřikovat a dohadovat, proč štít povolil a propustil nepřátelská torpéda. Ke vší smůle na nic nepřicházeli. V tom ale hlučný rozruch přerušil major Franck svým výkřikem:“Ticho!“

Aris: “Cože?! Co si to…“

Franck: “Říkám, buďte chvíli potichu. Zdá se mně, že něco slyším.“

Major se zaposlouchal a v dálce uslyšel jemu povědomý klapavý zvuk. Velice ho to rozrušilo, jelikož mu to připomínalo jedinou věc, avšak nechtěl vytvářet ještě větší paniku, a proto ukázal na tři opodál stojící vojáky v pozemských barvách, aby šli s ním. Franck vedl skupinu a se vztyčenou zbraní nakoukl za roh, za kterým k té největší smůle uviděl to, co celou dobu předpokládal. Rychle ucukl zpátky a zavelel k ústupu. Jeden z vojáků netušil, proč se major tak polekal a začal rychle ustupovat, a tak se ho na to jednoduše zeptal: “Majore, co se děje? Co jste tam viděl?“

Franck: “To nejhorší, co si můžete představit.“

Pokračování příště!

Komentáře jsou povinností

Skvělý díl konečně jsi zabil replikátora ZPM budou asi celé jinak by atlantida vybuchla... A k mléčné dráze bitka docela jak bych to řekl... Jednostranná ve vesmíru a na zemi - někdo se nám bojí pavoučků...

Pěkný díl stejně, jako ty předchozí

Chyb jak much
1) Jak už se řeklo, ZPM stačí pustit z větší výšky aby vybuchlo a zničilo půlku planety (SGA Home)
2) Replikátor se teda může profázovat z hangáru ven ale dovnitř ho to nenapadne a zastavjej ho jen nějaký přepážky
3) Zelený drony sou lidskej výrobek, ne antickej

No a vim že jich tam i pár dalších, ale už si je nepamatuju

Tak, všem díky za reakce

sgcatlantis

ad 1) Teď nevím, na co přesně narážíš, na jakou pasáž povídky myslím, ale schválně jsem založil kdysi na fóru jedno vlákno a tam se fundovaní "odborníci" shodli, že ZPM při nárazu neexploduje.

ad 2) Řekněme, že když měl aktivované to maskování, tak nemohl přes ty přepážky a další překážky "projít". Když už ale věděl, že ho odhalili, mohl maskování deaktivovat a utéci.

ad 3) Jak se to vezme. Lidé obsluhují stroj, který vynalezli antikové a který vyrábí antické výrobky. Je to z části práce lidí, avšak Antikové taky přiložili ruku k dílu, i když o nějaký ten pátek dozadu

Ale díky, že jsi na ty chyby poukázal. Do příště se pokusím takové nesrovnalosti omezit na minimum

speedy ale to bylo pěkné sou dvě možnosti o tam viděl první replikátor v lidké formě replikátoři v obyčejné verzi a pak eště podbné věci ale co mě nejvíc dostalo bylo toto Radek: “A kouzelné slůvko?“

Rodney: “Rychle?“

Radek: “Chápu, na převýchovu je asi pozdě.“

a pak eště sgcatlantis:dit přece to lidi našli základnu antiků kde se tito drony vyrábějí jakříkal speedy.

SPeeDy:
ad ad 1) V epizodě Home Rodney ze vsteku před Elizabeth schodí na zem ZPM a ono neexploduje jak by ve skutečnosti mělo a to jí vytkne jako že je to nemožný, tak dron se dá snad považovat za horší věc, než pád ze stolu

ad ad 2)Maskování používal aby se vyhnul pátracím četám po městě, v hángáru si nechal jen četu vojáků, tu by snadno přeprar a utek jumprem, než by se k němu dostaly jejich posily

ad ad 3)To se dá posuzovat jako přijatelný kompromis