Po minulém shrnutí tady máme zase klasický dějový díl, takže dost řečí a čtěte

31. Díl – Staří známí
Pegas, Altera, Atlantida
Rodney byl již po neuvěřitelném a stále nevysvětleném zotavení naprosto fit, a tak mohl začít ten pravý hon na pomyslného zajíce. Dva největší mozky Atlantidy, Radek Zelenka a Rodney McKay, usedly v jedné z větších laboratoří za své pracovní nástroje, jimiž byly počítače, a daly se do řešení aktuálního a zároveň akutního problému. Každý se snažil vyřešit věc po svém, a proto se Sheppard, Lorne a ostatní vojáci nezdržovali koukáním do monitoru, který podle nich zobrazoval jen holé nesmysly, ale vydali se svému cíli naproti. Veškeré dostupné vojenské skupiny, jenž Sheppard povolal, se vyzbrojily anti-replikátorskými zbraněmi a vydaly se na důkladný průzkum města. Senzory ani největší přátelé všech vojáků, antické detektory známek života, nebyly v této situaci platné, a proto se vojáci ani neobtěžovali s jejich používáním. Pouze nastražili uši a zbystřili zrak. To byl v současné situaci jejich největší a také jediný pomocník. Desítky týmů začaly na Atlantidě obracet doslova každé stéblo, aby našli, co hledají. Chuck a doktor Mars, kteří seděli jako přišpendlení u ovládacích počítačů v řídící místnosti, navedli vojáky tak, aby byl jejich průzkum co nejefektivnější a aby se nestalo, že nějaká oblast zůstane bez povšimnutí.
V první skupině lovců se teprve začalo schylovat k tomu pravému honu, zatímco na druhé frontě již válka začala a ani jeden z aktérů svého soupeře nešetřil, avšak navrch měl jako obvykle Rodney. Doktor Zelenka ho zasypával ohromným množstvím nápadů, které byly místy slabší, avšak i nadějné, ale to by nebyl Rodney, kdyby je všechny se značnou dávkou arogance a pohrdání nezametl pod koberec a neodpálkoval. Hlučná rozepře byla slyšet i na chodbách, které spojovaly onu místnost s dalšími koridory ohromné stavby antického charakteru. Jak tak Radek doslova bombardoval Rodneyho svými nápady, přivedl kapacitu světové astrofyziky na skvělý plán.
Rodney:“Mám to! Mám to!“
Doktor Zelenka si postrčil brýle výše na nos a pomateně se Rodneyho zeptal: “Co máš, Rodney? Co se děje, že tak křičíš?“
Rodney: “Už vím, jak ho zastavit. Je to prosté. Nevím, jak to, že jsme, tedy jsem, na to nepřišel dříve. Jak jsi mě zasypával svými přitroublými nápady, tak mě napadlo… “
Zelenka: “Rodney, nemusím znát do detailů tok myšlenek, který tě k tomu nápadu dovedl. Bohatě mně bude stačit, když mně povíš, co tě to napadlo. A to neberu v potaz, že nemáme zrovna času na rozhazování.“
Rodney: “No dobře, připravil ses sice o to nejlepší, ale budiž. Jak chceš…. Ale abych tě tedy nenudil svými řečmi…“
Zelenka: “Jsi hodný, Rodney, že jdeš přímo k věci. Dnes je to opravdu zřetelné a o to víc si toho cením.“
Rodney: “No tak ale honem, dost už bylo řečí. Napadlo mě, že ten replikátor je přeci náchylný na anti-replikátorskou zbraň, ne?“
Zelenka: “To ano, Rodney, to víme. Na to jsi potřeboval takovou dobu? Jde to s tebou z kopce. Navíc vojáci se již vyzbrojili a hledají ho.“
Rodney: “Nepřerušuj mě! Vůbec neznáš hloubku mého geniálního plánu.“
Zelenka: “Promiň, Rodney, víckrát už se to nebude opakovat.“
Rodney: “Replikátor je alergický na ARG, čehož využijeme. Vojáci mě nezajímají, ti ho nejspíše nechytí, protože se dokáže dokonale pohybovat a zná město. Nechci sice Shepparda podceňovat, ale obávám se, že nemá šanci. Ale vzpomeň si, jak jsme se s replikátory vypořádali minule.“
Zelenka: “Rodney! Ty jsi génius! To je nápad. Znovu upravíme distributory štítů tak, aby spustili anti-replikátorskou vlnu.“
Rodney: “Ano, přesně tak, vojáků máme dostatek, takže to bude otázka jen několika minut. Postarej se o to a řekni jim přesně, co mají udělat. Já jdu zatím připravit spouštěcí program a všechny potřebné protokoly.“
Zelenka: “Dobře Rodney, jdu na to.“
Radek zadal do počítače několik příkazů, čímž se hromadně spojil se všemi aktivními vojenskými jednotkami a hned je zaúkoloval a začal jim vysvětlovat situaci:“Všem jednotkám, tady Zelenka, přišli jsme na nápad…“
Rodney se do toho ale okamžitě vložil, protože ho urazilo, že Zelenka použil množné číslo: “My? Přišel jsem na to já sám.“
Sheppard: “Rodney?“
Rodney: “Shepparde?“
Sheppard: “Myslel jsem, že jsi…“
Rodney: “Mrtvý?“
Sheppard: “Ano“
Rodney: “Zdám se ti mrtvý?“
Sheppard: “To ani v nejmenším. Jsi stejný jako předtím.“
Rodney: “Tak mě neruš od práce. Beckett ti všechno vysvětlí a rád. Já ti zase vysvětlím svůj geniální a dokonalý zabijácký plán.“
Sheppard: “Jsem jedno velké ucho.“
Rodney: “Vyšleme celou Atlantidou anti-replikátorskou vlnu. Tak, jak jsme to vyřešili, promiň, jak jsem to vyřešil já, posledně.“
Sheppard: “Skvělý nápad, od nás potřebuješ co?“
Rodney: “No co asi?“
Sheppard: “No to nevím, a proto se tě ptám.“
Rodney: “Potřebuji, abyste umístili do všech distributorů štítu krystaly z ARG. Pokud někdo bude mít slabší chvilku a nebude vědět, jak, tak mu Zelenka poradí.“
Sheppard: “Já myslel, že tam ty krystaly jsou pořád.“
Rodney: “Zbláznil ses? Víš ty vůbec, co by to znamenalo, kdyby tam pořád byly?“
Sheppard: “No to nevím, ale přinejmenším bychom tam teď nemuseli chodit.“
Rodney: “Nefungoval by štít! Ta vlna nahrazuje energetický štít nad Atlantidou, takže se snažte chovat tak, aby sem nepřiletěli wraiti. Teď mě napadá, raději nech u těch distributorů nějaké hlídky, pro jistotu.“
Sheppard: “Tak už se dej do práce a my se do ní dáme taky.“
Rodney: “Zelenko, buď na drátě, kdyby potřebovali pomoc.“
Zelenka: “Ano Rodney, jsem rád, že jsi na mně nechal alespoň nějakou práci.“
Rodney: “Vždyť mě znáš. Vždy si raději udělám všechno sám, protože jsem jediný, na koho se mohu spolehnout.“
Zelenka: “Tak dost už tvého ega, dnes dostalo dostatečnou vzpruhu. Doufám, že ti vystačí alespoň na týden. Můžeme se už věnovat naší práci?“
Rodney: “Souhlas, jdeme na to.“
Pegas, Altera, Atlantida, O 10 minut později
Sheppard se svým týmem zrovna narazil u jednoho z mnoha schodišť na Lorneův tým a setkání využil k získání informací.
Sheppard:“Lorne, už jsou chlapci hotoví?“
Lorne: “Ano, pane, všechny krystaly jsou vsazené. McKay to může roztočit.“
Sheppard souhlasně a zároveň pochvalně kývnul, načež stiskl v uchu vysílačku a spojil se s Rodneym: “McKayi, hotovo, můžeš s tím začít. Doufám, že nás to nezabije.“
Rodney: “Výborně, opravdu jsou upravené všechny distributory? Jestli ne, tak to bude k ničemu. A ne, nezabije nás to. Je jen malá šance, že bych udělal chybu.“
Sheppard: “Ano, prostě mi věř, všechny distributory jsou upravené.“
Rodney: “No dobrá, co nadělám.“
Rodney pokynul na Zelenku a ten vykonal předem domluvenou činnost. Přesněji kontaktoval řídící a dal jim příkaz k aktivaci štítu: “Řídící, tady doktor Zelenka, jsme připraveni, aktivujte štít.“
Chuck: “Rozumím, zapínám.“
Chuck stiskl větší a výrazné tlačítko pro aktivaci štítu a hned poté to začalo. Místo toho, aby bájnou Atlantidu obklopila energetická bublina, zavalila všechny její chodby a prostory modrá energetická vlna, která neškodně procházela skrz objekty i lidskou posádku a vlekla za sebou neobvyklý zvukový doprovod. Nakonec se propletla celým městem, což byla její konečná.
Rodney: “Hotovo, mělo by být po něm.“
Sheppard: “Takže je konec? Je po všem?“
Rodney: “Mnoo…“
Sheppard: “Rodney!“
Rodney: “Nerad to říkám, ale raději nepřestávejte s hledáním. Pokud budete mít štěstí, najdete pouze hromádku smetí a najděte ji rychle.“
Sheppard: “A pokud štěstí mít nebudeme?“
Rodney: “Tak budete muset hledat tak dlouho, jak to bude třeba, a to i na těch nejhůře dostupných místech.“
Sheppard: “Proč mně připadá, že máme ještě třetí variantu?“
Rodney: “Bohužel, všem je nám to líto, ale stát se může cokoli. Znáš replikátory. Ano, třetí varianta také existuje. Pokud se ptáš, jestli je možné, že je naživu, tak ano, je to možné. Třeba ho ta vlna vůbec nepoškodila, zatímco on stále škodí nám. Budeme se ale držet varianty, že je po něm.“
Sheppard: “Díky Rodney, opravdu jsi mě potěšil a uklidnil.“
Rodney: “Vždyť mě znáš, už jsem takový, všechno vidím moc růžově.“
Mléčná dráha, někde v okolí P7G-226, neznámá oblast
Poručíku Murphymu a jeho týmu se nakonec po překonání krkolomných překážek a nesnází podařilo projít stále neznámým portálem. Ten je doslova vycucl někde v naprosto neznámé oblasti, která se ale nezdála být nepřátelská. Poručík pohleděl na svůj antický detektor, ten však vykazoval zcela zmatené hodnoty a Murphy si nebyl jist, zdali pracuje správně. Z míry ho ovšem vyvedl hlas, jehož zdroj byl pro všechny velkou záhadou a neznámou. Vycházel jakoby odnikud, ale byl velice uklidňující a zdál se značně přátelský. Pravil něco v tom smyslu, ať jdou všichni dál, že jsou tady vítáni. Nikdo z osmice vojáků neměl ani tušení, co to znamená a jak se mají zachovat. Tuto nesnázi za ně ovšem vyřešil někdo jiný. Než se nadáli, objevili se v naprosto neznámém interiéru, který vypadal velice honosně a také vyspěle. Zdi byly zdobené krásnými malbami, podlahu zdobily dlaždice s rozmanitými vzory a v okolí nechyběly ani vázy či jiné okrasné nádoby s květinami. Co ale upoutalo osmičlennou pozemskou posádku nejvíce, byla trojice lidí, která se najednou, zdálo se, jakoby z ničeho nic, objevila před nimi. V celé své kráse stál před osmicí k smrti udivených vojáků Narim, vedle něj Lya a nakonec nikdo jiný než Jacob Carter.
Murphy: “No to mě podrž, co to má znamenat?“
Narim: “Zdravím vás, přátelé, předpokládám, že jste přijali naši zprávu. Ani nevíte, jak jsme rádi, že jste tady.“
Murphy: “Ano, to ano, ale rozhodně jsme nečekali, že jste ji odeslali vy. Jak můžete být v nesnázích? Vlastně je toho na mě až příliš. Jak jste se sem dostali, co tady dělají Tollánové a Tok’ra Selmak.“
Narim: “Na všechny tyto otázky bude ještě dost času. My teď potřebujeme pomoc. Zaznamenali jsme dvojci neznámých plavidel na oběžné dráze. Předpokládám, že patří k vám.“
Murphy: “Ano, to patří, ale proč jste nás proboha nekontaktovali a nepožádali nás rovnou. Strávili jsme bádáním nad těmi zpropadenými ruinami i nad vším ostatním spoustu času.“
Lya: “Museli jsme si být jisti, že jste připraveni. Navíc je to jediná cesta, která vás k nám mohla přivést.“
Murphy: “Tak a je to tady zase. Ještě stále nejsme připraveni, ještě stále jsme mladí a primitivní. Kde vůbec jsme, že tuto pozici naše senzory nezachytily.“
Jacob: “Jsme maskovaní, proto jste nás nenašli. Jsme v jednom z měst na planetě.“
Murphy: “Jednom z měst?
Lya jen lehce přivřela oči. Tak, jak to Noxové občas dělají. Záhy bylo ale všem jasné, že to bylo něco více, jelikož se za okamžik začaly dít věci.
Major Mayer odpočíval v křesle po pravici plukovníka Emersona na Odyssee. Na povrchu se již pěknou chvilku nic nedělo, a proto nebral major svou práci vážně a dopřával si zaslouženého odpočinku. Z říše snů ho najednou vyrušilo silné zapípání, které signalizovalo neobvyklé dění na povrchu. Major okamžitě vystřelil ze své relaxační polohy a začal se věnovat obrazovkám, kdy data, která se na nich znenadání zobrazila, zamotala majorovi hlavu.
Mayer: “Pane, na povrchu se něco děje.“
Emerson: “Něco? Můžete být trošku přesnější?“
Mayer: “Senzory najednou objevují rozsáhlou infrastrukturu v jedné části planety.“
Emerson: “Cože? Co se děje? Vždyť jsme nic nezachytili. Co se změnilo?“
Mayer: “Asi se toho změnilo hodně, protože ty objekty, o kterých jsem mluvil, se zdají být mnohem větší, než jsem čekal.“
Emerson: “Jak velké?“
Mayer: “Obrovské, táhnou se téměř přes padesát procent rozlohy planety.“
Emerson: “Jak je možné, že něco tak ohromného neodhalily senzory hned na začátku průzkumu. Strávili jsme prohledáváním mnoho času a teď se nám vše samo odkryje.“
Mayer: “To nevím, pane, ale přijímáme zprávu z povrchu. Někdo nás volá.“
Emerson: “Naši lidé?“
Mayer: “Nevypadá to tak. Nemají identifikaci.“
Emerson: “Audio i video?“
Mayer: “Ano, pane.“
Emerson: “Dejte to na obrazovku.“
Murphy: “Tady poručík Murphy, autorizační kód delta-7-tango-3, odpovězte.“
Emerson: “Poručíku, tady Emerson, co se to tam dole sakra děje?“
Murphy: “Nebudete tomu věřit, pane. Musíte to vidět na vlastní oči. Ten portál vedl zpátky na planetu. Zavolejte plukovníka Cadlwella a nechte se sem přenést.“
Emerson: “Dobrá, doufám, že mě jen netaháte za nos.“
Plukovník Emerson se jen krátce spojil s Daedalem, na kterém nekraloval nikdo jiný, než plukovník Caldwell, a podal mu veškeré informace o nově vzniklé situaci. Plukovník Caldwell byl samo sebou také překvapen tím, co senzory na povrchu zachytily. Vše nakonec vyústilo tím, že se za malý okamžik rozzářila místnost, ve které stále vyčkávali jak pozemšťané, tak Narim, Lya a Jacob. To zářivé světlo s sebou přineslo i plukovníky Caldwella a Emersona, kteří byli taktéž u vytržení z toho, co, nebo spíše koho, uviděli. Po krátkém představovacím ceremoniálu a rozmluvě se všichni usnesli na tom, že při jednání a následném osvětlení značně zmatené situace by měl být přítomen generál O’Neill, který byl osobou nejpovolanější, a proto se plukovník Caldwell spojil se Zemí a vše jim v rychlosti vyložil.
Mléčná dráha, P7G-226, O 20 minut později
Aktivuje se hvězdná brána. Symboly postupně zapadají a nakonec se zadá i ten poslední sedmý symbol. Červí díra se aktivuje, vír nestabilních částic vystřelí z brány, avšak za chvíli se ustálí. Poručíkův tým, ale i plukovníci Caldwell a Emerson, dále také Narim, Lya a Jacob netrpělivě vyčkávají na příchod drahocenné návštěvy, která jde jako obvykle pozdě. Nakonec ale přece jenom vykročí z horizontu událostí ohvězdičkovaný muž v modré uniformě a ihned se začne rozhlížet kolem sebe a nestačí se divit. Každý z pozemských řad zpevní postoj a zasalutuje. Generál se loudavou chůzí doplíží dále od brány, která se tím pádem zavře. Po zdobených schodech seběhli ke generálovi tři lidé.
O’Neill:“Kdybych si byl vsadil sportku, tak bych prohrál majlant. Caldwelle, do čeho jste mě to zase namočili?“
Lya: “O’Neille, vítám Vás u nás.“
Narim: “Generále, také Vás rád vidím.“
Jacob: “Jacku, dlouho jsme se neviděli. Moc jsi mně chyběl.“
O’Neill: “No, tak jak bych to shrnul. To, že vidím Lyu a Narima, jehož planeta měla být údajně zničena Gou’aldy, mě moc nepřekvapuje, ale to, že vidím tebe, Jacobe, mě docela děsí. Promiň mi tu drzost, ale máš být přece mrtvý.“
Jacob: “Já vím, Jacku, ale je to dlouhý příběh. Pojďte, všechno vám to vysvětlíme.“
Jacob se ujal vedení malého průvodu. Celá skupina složená z devíti pozemšťanů se dopravila do místnosti, která evidentně zastávala funkci jakéhosi konferenčního sálu. Všichni se usadili do židlí velice neobvyklých tvarů a se zatajeným dechem a nestraženýma ušima čekali, co jim Jacob nebo kdokoli jiný poví.
Jacob: “Asi byste to rádi slyšeli celé od začátku, že?“
O’Neill: “Ano Jacobe, velmi rád bych si to poslechl celé a se všemi detaily. Hlavně však bez časových skoků a nesrovnalostí. Vy Tok’rové to tak máte rádi…Jsi vůbec Tok’ra? Máš v sobě toho hada?… Promiň, že se ptám, i když na mě nedošla řada, ale prostě to na mě nějak přišlo. “
Jacob: “Ano, mám, jestli si přeješ se Selmak mluvit, velmi rád tě tou poctou obdařím.
O’Neill: “Ne díky, necháme to na později. Sice si pamatuji, jak Selmak zemřel, ale předpokládám, že vysvětlení mně za okamžik podáš, takže teď už bych se zaměřil na to vyprávění. Můžeš začít, jsem napnutý, jako kšandy.“
Jacob:“Dobrá tedy, všechno se dozvíte, ale já nejsem ten pravý.“
Lya, jediná zástupkyně noxské rasy na jednání, pochopila Jacobovu narážku a decentním gestem dala najevo, že souhlasí, že tedy lidem ze Země vše poví.
Lya:“Víte, bylo to tak. Od doby, co jsme se naposledy setkali, uplynulo již mnoho času a stalo se mnoho věcí. Krok po kroku jsme pozorovali vývoj vaší rasy, který se objevením hvězdné brány hnal nesmírnou rychlostí k výšinám, ale stále jsme nebyli připraveni na to, abyste se stali pátou rasou. Váš pokrok ve vědě či technice je dnes již znatelný a dokazují to vaše plavidla na oběžné dráze, ale to jsem odbočila. Žili jsme normální ničím nerušený život, naše civilizace se mírným a klidným tempem rozrůstala, jednalo se o obvyklou rutinu, ale jednoho dne jsme obdrželi naléhavou nouzovou zprávu od Tollánů, našich přátel, ve které stálo, že jejich planetu napadli Gou’aldi. Nechápali jsme, jak mohli Goa’uldi porazit obranu Tollánů, ale to nebylo důležité. Neváhali jsme ani okamžik a vyrazili jsme našim drahým přátelům na pomoc. Několik okamžiků poté, co jste vy a váš tým utekli, jsme přicestovali hvězdnou branou na Novou Tollánu my. Zachránit celou planetu již nebylo v našich silách, avšak záchrana jejího obyvatelstva byla realizovatelná, a tak jsme se postarali o to, aby co nejvíce Tollánů přežilo a neztratilo život rukou Gou’aldů. Všechny, kterým se podařilo zachránit si život, jsme evakuovali bránou na naši planetu. Jak vám jistě došlo, mezi šťastlivci, kteří dokázali bombardování z oběžné dráhy přežít, byl i Narim, který byl ovšem ve velice špatném zdravotním stavu. Všichni Tolláni se díky naší poskytnuté péči rychle zotavili, a když nás požádali o azyl, neodmítli jsme. Poskytli jsme jim část našich zdrojů a oni začali s výstavbou nového, v pořadí třetího, domova. Práce jim kvetla pod rukama, a proto se jejich domovina den ode dne rozrůstala, až nakonec vykvetla do této podoby. Stav v galaxii se den ode dne přiostřoval. Tolláni se moc a moc chtěli Gou’aldům pomstít a pustit se s nimi do války, ale dokud pobývali na naší planetě, žádné násilí jsme nepřipustili. Ovšem situace na převrácené straně Mléčné dráhy byla o poznání horší a neposkvrněná mírem. Válka mezi aliancí, kterou jste tvořili vy a Tok’rové, a Gou’aldy již zuřila naplno. Naštěstí za vaší nemalé pomoci dobro zvítězilo, Gou’aldi byli poraženi a v galaxii byl nastolen mír. Každý kdo jsme tady, však víme, že nic netrvá věčně, a proto ani mírová situace v naší domovské galaxii musela jednou skončit. Příchodem Oriů do naší galaxie se ledacos změnilo. Souběžně s jejich příchodem do Mléčné dráhy jsme ze dne na den ztratili kontakt s Tok’ry. Komunikovali jsme již dlouhé chvíle, ale tohle přišlo jako blesk z čistého nebe. Jak jsem již řekla, toto spojenectví se ze dne na den přerušilo, jako když utne. Tušili jsme, že s tím mají Oriové něco společného, ale nebyli jsme si jisti. Tollánské průzkumné jednotky se tedy nabídly a zahájily pátrání po nezvěstných Tok’rech. Jejich práce se po několika měsících vyplatila, jelikož našli odpověď na to, proč jsme s Tok’ry ztratili spojení. Jejich centrální základna, jejíž adresu nám v dobré víře poskytli, byla srovnaná se zemí a všichni byli zabiti. Nakonec se ukázalo, že za tento strašlivý čin byli opravdu odpovědní Oriové, jejichž hrozba se stále zvětšovala a rozrůstala. Pochopili jsme, jaké nebezpečí Oriové představují, a začali jsme spolu s hrstkou přeživších Tollánů jednat. Věděli jsme, že pokud nezvítězíte, Oriové si nakonec podrobí celou galaxii a dříve nebo později dojde i na nás. To jsme ovšem nehodlali dopustit. Začali jsme se stavbou rozsáhlé obranné ale i výzkumné infrastruktury, jejíž přítomnost vás tak zarazila. Mírně jsme ustoupili z naší politiky a povolili Tollánům výrobu technologií, které by nás před útokem Oriů uchránily. Na tuto činnost jsme se zaměřili a přestali se zajímat o okolní dění, to se ale rázem změnilo. Jednoho dne zachytila naše senzorová síť neznámý předmět s tok’erskou identifikací. Bylo to velice podivné, jelikož veškeré známky jejich civilizace byly již dávno ztraceny a nic nenasvědčovalo o opaku. Nakonec jsme se rozhodli, že onen předmět získáme a prozkoumáme, což se nám za pomoci tollánských lodí podařilo. K našemu údivu se jednalo o kus technologie, který by se dal ve vaší terminologii přirovnat k černé skříňce. Veškerá tok’erská historie, vědomosti, technologie, výzkumy, ale hlavně DNA otisky většiny známých Tok’rů se v té černé skříňce nacházely, ukryté a zašifrované. Tok’rové tušili nebezpečí, a proto jako poslední zoufalý čin vyslali do vesmíru tento odkaz na svou zaniklou civilizaci, na který se nám naštěstí podařilo narazit. Díky tomuto nesmírně cennému nálezu se nám za pomoci naší a tollánské technologie podařilo vzkřísit zpátky k životu všechny Tok’ry, jejichž genetický otisk byl uschován v tom zařízení. Za jistý čas jsme vybudovali prosperující alianci a poučeni z předchozích chyb jsme aplikovali naše nabyté vědomosti a zajistili si dokonalou obranu naší planety. V klidu jsme přežili interval krátkodobé luciánské tyranie a naše aliance jen vzkvétala, ovšem jednoho dne jsme narazili na problém, který nás dokonale semlel. Tím se vracím k tomu, že potřebujeme vaši pomoc. “
O’Neill: “Dobře, tak to mě dostalo. Tohle jsem vážně nečekal. Ani nevím, na co se mám ptát dříve.“
Narim: “O’Neille, vím, že je toho na vás asi přespříliš, ale je to celý náš příběh. Teď už znáte pravdu, a proto vás znovu žádám o vaši pomoc.“
O’Neill: “Tak dobrá, první otázka se nabídla sama. Jak můžete vy, aliance tří takto vyspělých ras, chtít pomoc od nás? Kdo vás může překvapit natolik, že potřebujete pomoc od lidí.“
Narim: “Nepřítel, který nás takto ohrožuje, je vám dobře znám. Sami jste s ním měli tu čest a chyběl kousek a byli byste všichni mrtví. Nazýváte je replikátoři.“
O’Neill: “Cože? O čem to mluvíte? Replikátory jsme vyhladili, všechny, všechny v galaxii. Jacobe, sám ses o to zasadil. Co to má znamenat?“
Jacob: “Mluví pravdu. Aktivovali jsme zbraň na Dakaře a poslali tlakovou vlnu na všechny planety v této galaxii, ale replikátory bylo zaneseno mnoho galaxií včetně té asgardské. Mohli přijít odkudkoliv.“
O’Neill: “A v čem je problém? Máte vyspělejší technologii než oni, tak proč je jednoduše nezničíte?“
Narim: “Bojujeme s nimi již delší dobu. Naštěstí se nám daří držet je v našem sektoru galaxie, ale už nám dochází nápady. Stali se imunní vůči našim zbraním a obranným technologiím, ale co je nejhorší, podařilo se jim ukořistit jednu z našich lodí. Nejspíše ji okopírují a všechnu její technologii použijí proti nám.“
O’Neill: “Jak se vám vůbec něco takového mohlo stát? Jste přece ti mocní a tajemní Noxové. Máte neviditelná létající města a umíte oživovat mrtvé.“
Jacob: “Jacku, kdyby byla jiná alternativa, nevolali bychom vás.“
O’Neill: “A je to akutní? Právě jsem si dopřával svého oblíbeného pokrmu z věhlasné vojenské jídelny, když mě vyrušili. Musel jsem na sebe okamžitě bez odmlouvání hodit uniformu a jít vás navštívit. Víte vy vůbec, jaká je to sem ze Země dálka?“
Jacob: “Jacku, přišli jste doslova za pět minut dvanáct. Jejich lodě už jsou na cestě. Naše dálkové senzory je zachytily již před několika dny, načež jsme poslali k Zemi tu zprávu.“
O’Neill:“Takže to asi akutní je. No, tak to se nedá nic dělat. Když jde o naše přátele, tak s tím musíme něco udělat. Kolik sem letí lodí? Víte o nich něco?“
Narim: “Zachytili jsme osm lodí a nějaký ten doprovod.“
Jacob: “Jacku, jejich lodě se dokážou velice rychle přizpůsobit stylu boje.“
O’Neill: “Já vím, jak jste už řekli, sám jsem s nimi měl tu čest.“
Jacob: “Budou čekat energetické zbraně, a proto mě napadá, že bychom mohli použít vaše hlavice, čímž bychom je dost překvapili a vyvedli z míry, pokud je tedy stále používáte.
O’Neill: “Dobře, souhlasím. Emersone, Caldwelle, připravte se na boj. Narime, Jacobe, doufám, že vaše lodě pomohou.“
Narim: “Tím si buďte jistý.“
Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a
Tok’rů, o hodinu později
Na povrchu planety, ale i v jejím vesmírném prostoru to již bzučelo jako ve včelím úlu. Vše se připravovalo na příchod replikátorské flotily, jenž se snaží vyhladit veškerý život v tomto sektoru galaxie. Na povrch planety proudilo velké množství pozemských transportérů, které s sebou táhly i speciální raketové věže, které byly vybaveny unikátním zaměřovacím systémem a dokázaly odpalovat hlavice mark V na nepřátelská plavidla z povrchu až na oběžnou dráhu. Spolu s těmito výdobytky technologie se na planetu přesouvaly i hordy pozemských pěchotních jednotek, které s sebou přinášely projektilové zbraně, jenž se ukázaly jako velice efektivní vůči replikátorské konstrukci. V přípravách nezaostávaly ani jednotky Tollánů a Tok’rů, které se pilně připravovaly na příchod nezvaných hostů.
Na oběžné dráze byl tentokrát také větší provoz než obvykle. Alianční plavidla se bok po boku dvou pozemských krasavic shromažďovaly a zaujímaly nejideálnější pozice. Po oběžné dráze byly také rozsévány mraky vesmírných min, které měly zastávat roli první úderné jednotky a způsobit replikátorům co možná největší škody hned po výskoku z hyperprostoru.
Za další hodinu, která utekla všem aktérům budoucí vesmírné šarvátky jako voda, byly veškeré přípravy dokončeny. Alianční i pozemské zbraně již byly nainstalovány a připraveny k palbě, veškeré obyvatelstvo planety, které nemohlo v boji nikterak pomoci, se ukrylo v městech, které pokrývaly valnou většinu povrchu planety, všechna dostupná a zároveň bojeschopná plavidla se seřadila na oběžné dráze do vzorce. Vše již bylo připraveno a čekalo se pouze na protistranu v podobě replikátorů.
Po deseti minutách, které byly na většině plavidel využity k posledním kontrolám a diagnostikám, oznámily senzory třináct příchozích kontaktů.
Taylor:“Pane, máme tady třináct příchozích kontaktů. Budou tady co nevidět.“
Caldwell: “Třináct? Neříkali jste osm?“
Taylor: “To ano, pane, ale některé lodě jsme asi nezachytili. Nedokážu to vysvětlit.“
Caldwell:: “Tak to se nedá nic dělat. Jdeme do toho tak i tak. Oznamte celé flotile, ať se připraví. Nabijte veškeré dostupné zbraňové systémy. Za chvíli tady bude dost horko.“
Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a Tok’rů, o 3 minuty později
Taylor:“Pane, zaznamenávám otevírající se hyperprostorová okna. Jsou tady!“
Pegas, Altera, Atlantida
Tým plukovníka Shepparda, jenž byl složen z jeho samotného, Teyly a Ronona, se právě plížil jednou ze spojovacích chodeb. Všichni tři byli ověnčeni nejrůznějšími druhy zbraní. Sheppard a Teyla dřímali v rukou obyčejné P devadesátky, přičemž měli ještě v přídavném pouzdře na zádech připevněnou ARG a na stehenní kapse pistoli. Ronon používal jako vždy svoji účinnou zbraň vystřelující červené energetické pulzy, avšak tentokrát nechyběla v jeho výbavě ani anti-replikátorská zbraň, jejíž nošení bylo za této situace naprosto nutné. Sheppard šel první, Teyla za ním a trojčlennou skupinku uzavíral zdatný Ronon, který se občas poohlédl za sebe, zdali je někdo nepronásleduje nebo nesleduje. Sheppard právě vycházel zpoza rohu se vztyčenou zbraní, když zahlédl, jak se něco mihlo v jeho zorném poli.
Sheppard:“Něco jsem viděl!“
Ronon: “Co?“
Sheppard: “To nevím, něco, rychle to zmizelo.“
Ronon: “Tak to nám moc nepomůže. Možná se ti to jenom zdálo. Jdeme dál.“
Sheppard: “No dobře, ale mějte se na pozoru.“
Sheppard tedy znovu vztyčil svou zbraň a dal se do pohybu. Jeho domněnka se mu ale náhle potvrdila, když uviděl jakousi bytost, která byla nachlup stejná, jako replikátor s myslí doktorky Wierové. Siluetu postavy ještě doplňoval batoh, který byl evidentně plný. Sheppard si pomyslel: “ZPM! To je on.“
Pokračování příště!
Pegas, Altera, Atlantida
Rodney byl již po neuvěřitelném a stále nevysvětleném zotavení naprosto fit, a tak mohl začít ten pravý hon na pomyslného zajíce. Dva největší mozky Atlantidy, Radek Zelenka a Rodney McKay, usedly v jedné z větších laboratoří za své pracovní nástroje, jimiž byly počítače, a daly se do řešení aktuálního a zároveň akutního problému. Každý se snažil vyřešit věc po svém, a proto se Sheppard, Lorne a ostatní vojáci nezdržovali koukáním do monitoru, který podle nich zobrazoval jen holé nesmysly, ale vydali se svému cíli naproti. Veškeré dostupné vojenské skupiny, jenž Sheppard povolal, se vyzbrojily anti-replikátorskými zbraněmi a vydaly se na důkladný průzkum města. Senzory ani největší přátelé všech vojáků, antické detektory známek života, nebyly v této situaci platné, a proto se vojáci ani neobtěžovali s jejich používáním. Pouze nastražili uši a zbystřili zrak. To byl v současné situaci jejich největší a také jediný pomocník. Desítky týmů začaly na Atlantidě obracet doslova každé stéblo, aby našli, co hledají. Chuck a doktor Mars, kteří seděli jako přišpendlení u ovládacích počítačů v řídící místnosti, navedli vojáky tak, aby byl jejich průzkum co nejefektivnější a aby se nestalo, že nějaká oblast zůstane bez povšimnutí.
V první skupině lovců se teprve začalo schylovat k tomu pravému honu, zatímco na druhé frontě již válka začala a ani jeden z aktérů svého soupeře nešetřil, avšak navrch měl jako obvykle Rodney. Doktor Zelenka ho zasypával ohromným množstvím nápadů, které byly místy slabší, avšak i nadějné, ale to by nebyl Rodney, kdyby je všechny se značnou dávkou arogance a pohrdání nezametl pod koberec a neodpálkoval. Hlučná rozepře byla slyšet i na chodbách, které spojovaly onu místnost s dalšími koridory ohromné stavby antického charakteru. Jak tak Radek doslova bombardoval Rodneyho svými nápady, přivedl kapacitu světové astrofyziky na skvělý plán.
Rodney:“Mám to! Mám to!“
Doktor Zelenka si postrčil brýle výše na nos a pomateně se Rodneyho zeptal: “Co máš, Rodney? Co se děje, že tak křičíš?“
Rodney: “Už vím, jak ho zastavit. Je to prosté. Nevím, jak to, že jsme, tedy jsem, na to nepřišel dříve. Jak jsi mě zasypával svými přitroublými nápady, tak mě napadlo… “
Zelenka: “Rodney, nemusím znát do detailů tok myšlenek, který tě k tomu nápadu dovedl. Bohatě mně bude stačit, když mně povíš, co tě to napadlo. A to neberu v potaz, že nemáme zrovna času na rozhazování.“
Rodney: “No dobře, připravil ses sice o to nejlepší, ale budiž. Jak chceš…. Ale abych tě tedy nenudil svými řečmi…“
Zelenka: “Jsi hodný, Rodney, že jdeš přímo k věci. Dnes je to opravdu zřetelné a o to víc si toho cením.“
Rodney: “No tak ale honem, dost už bylo řečí. Napadlo mě, že ten replikátor je přeci náchylný na anti-replikátorskou zbraň, ne?“
Zelenka: “To ano, Rodney, to víme. Na to jsi potřeboval takovou dobu? Jde to s tebou z kopce. Navíc vojáci se již vyzbrojili a hledají ho.“
Rodney: “Nepřerušuj mě! Vůbec neznáš hloubku mého geniálního plánu.“
Zelenka: “Promiň, Rodney, víckrát už se to nebude opakovat.“
Rodney: “Replikátor je alergický na ARG, čehož využijeme. Vojáci mě nezajímají, ti ho nejspíše nechytí, protože se dokáže dokonale pohybovat a zná město. Nechci sice Shepparda podceňovat, ale obávám se, že nemá šanci. Ale vzpomeň si, jak jsme se s replikátory vypořádali minule.“
Zelenka: “Rodney! Ty jsi génius! To je nápad. Znovu upravíme distributory štítů tak, aby spustili anti-replikátorskou vlnu.“
Rodney: “Ano, přesně tak, vojáků máme dostatek, takže to bude otázka jen několika minut. Postarej se o to a řekni jim přesně, co mají udělat. Já jdu zatím připravit spouštěcí program a všechny potřebné protokoly.“
Zelenka: “Dobře Rodney, jdu na to.“
Radek zadal do počítače několik příkazů, čímž se hromadně spojil se všemi aktivními vojenskými jednotkami a hned je zaúkoloval a začal jim vysvětlovat situaci:“Všem jednotkám, tady Zelenka, přišli jsme na nápad…“
Rodney se do toho ale okamžitě vložil, protože ho urazilo, že Zelenka použil množné číslo: “My? Přišel jsem na to já sám.“
Sheppard: “Rodney?“
Rodney: “Shepparde?“
Sheppard: “Myslel jsem, že jsi…“
Rodney: “Mrtvý?“
Sheppard: “Ano“
Rodney: “Zdám se ti mrtvý?“
Sheppard: “To ani v nejmenším. Jsi stejný jako předtím.“
Rodney: “Tak mě neruš od práce. Beckett ti všechno vysvětlí a rád. Já ti zase vysvětlím svůj geniální a dokonalý zabijácký plán.“
Sheppard: “Jsem jedno velké ucho.“
Rodney: “Vyšleme celou Atlantidou anti-replikátorskou vlnu. Tak, jak jsme to vyřešili, promiň, jak jsem to vyřešil já, posledně.“
Sheppard: “Skvělý nápad, od nás potřebuješ co?“
Rodney: “No co asi?“
Sheppard: “No to nevím, a proto se tě ptám.“
Rodney: “Potřebuji, abyste umístili do všech distributorů štítu krystaly z ARG. Pokud někdo bude mít slabší chvilku a nebude vědět, jak, tak mu Zelenka poradí.“
Sheppard: “Já myslel, že tam ty krystaly jsou pořád.“
Rodney: “Zbláznil ses? Víš ty vůbec, co by to znamenalo, kdyby tam pořád byly?“
Sheppard: “No to nevím, ale přinejmenším bychom tam teď nemuseli chodit.“
Rodney: “Nefungoval by štít! Ta vlna nahrazuje energetický štít nad Atlantidou, takže se snažte chovat tak, aby sem nepřiletěli wraiti. Teď mě napadá, raději nech u těch distributorů nějaké hlídky, pro jistotu.“
Sheppard: “Tak už se dej do práce a my se do ní dáme taky.“
Rodney: “Zelenko, buď na drátě, kdyby potřebovali pomoc.“
Zelenka: “Ano Rodney, jsem rád, že jsi na mně nechal alespoň nějakou práci.“
Rodney: “Vždyť mě znáš. Vždy si raději udělám všechno sám, protože jsem jediný, na koho se mohu spolehnout.“
Zelenka: “Tak dost už tvého ega, dnes dostalo dostatečnou vzpruhu. Doufám, že ti vystačí alespoň na týden. Můžeme se už věnovat naší práci?“
Rodney: “Souhlas, jdeme na to.“
Pegas, Altera, Atlantida, O 10 minut později
Sheppard se svým týmem zrovna narazil u jednoho z mnoha schodišť na Lorneův tým a setkání využil k získání informací.
Sheppard:“Lorne, už jsou chlapci hotoví?“
Lorne: “Ano, pane, všechny krystaly jsou vsazené. McKay to může roztočit.“
Sheppard souhlasně a zároveň pochvalně kývnul, načež stiskl v uchu vysílačku a spojil se s Rodneym: “McKayi, hotovo, můžeš s tím začít. Doufám, že nás to nezabije.“
Rodney: “Výborně, opravdu jsou upravené všechny distributory? Jestli ne, tak to bude k ničemu. A ne, nezabije nás to. Je jen malá šance, že bych udělal chybu.“
Sheppard: “Ano, prostě mi věř, všechny distributory jsou upravené.“
Rodney: “No dobrá, co nadělám.“
Rodney pokynul na Zelenku a ten vykonal předem domluvenou činnost. Přesněji kontaktoval řídící a dal jim příkaz k aktivaci štítu: “Řídící, tady doktor Zelenka, jsme připraveni, aktivujte štít.“
Chuck: “Rozumím, zapínám.“
Chuck stiskl větší a výrazné tlačítko pro aktivaci štítu a hned poté to začalo. Místo toho, aby bájnou Atlantidu obklopila energetická bublina, zavalila všechny její chodby a prostory modrá energetická vlna, která neškodně procházela skrz objekty i lidskou posádku a vlekla za sebou neobvyklý zvukový doprovod. Nakonec se propletla celým městem, což byla její konečná.
Rodney: “Hotovo, mělo by být po něm.“
Sheppard: “Takže je konec? Je po všem?“
Rodney: “Mnoo…“
Sheppard: “Rodney!“
Rodney: “Nerad to říkám, ale raději nepřestávejte s hledáním. Pokud budete mít štěstí, najdete pouze hromádku smetí a najděte ji rychle.“
Sheppard: “A pokud štěstí mít nebudeme?“
Rodney: “Tak budete muset hledat tak dlouho, jak to bude třeba, a to i na těch nejhůře dostupných místech.“
Sheppard: “Proč mně připadá, že máme ještě třetí variantu?“
Rodney: “Bohužel, všem je nám to líto, ale stát se může cokoli. Znáš replikátory. Ano, třetí varianta také existuje. Pokud se ptáš, jestli je možné, že je naživu, tak ano, je to možné. Třeba ho ta vlna vůbec nepoškodila, zatímco on stále škodí nám. Budeme se ale držet varianty, že je po něm.“
Sheppard: “Díky Rodney, opravdu jsi mě potěšil a uklidnil.“
Rodney: “Vždyť mě znáš, už jsem takový, všechno vidím moc růžově.“
Mléčná dráha, někde v okolí P7G-226, neznámá oblast
Poručíku Murphymu a jeho týmu se nakonec po překonání krkolomných překážek a nesnází podařilo projít stále neznámým portálem. Ten je doslova vycucl někde v naprosto neznámé oblasti, která se ale nezdála být nepřátelská. Poručík pohleděl na svůj antický detektor, ten však vykazoval zcela zmatené hodnoty a Murphy si nebyl jist, zdali pracuje správně. Z míry ho ovšem vyvedl hlas, jehož zdroj byl pro všechny velkou záhadou a neznámou. Vycházel jakoby odnikud, ale byl velice uklidňující a zdál se značně přátelský. Pravil něco v tom smyslu, ať jdou všichni dál, že jsou tady vítáni. Nikdo z osmice vojáků neměl ani tušení, co to znamená a jak se mají zachovat. Tuto nesnázi za ně ovšem vyřešil někdo jiný. Než se nadáli, objevili se v naprosto neznámém interiéru, který vypadal velice honosně a také vyspěle. Zdi byly zdobené krásnými malbami, podlahu zdobily dlaždice s rozmanitými vzory a v okolí nechyběly ani vázy či jiné okrasné nádoby s květinami. Co ale upoutalo osmičlennou pozemskou posádku nejvíce, byla trojice lidí, která se najednou, zdálo se, jakoby z ničeho nic, objevila před nimi. V celé své kráse stál před osmicí k smrti udivených vojáků Narim, vedle něj Lya a nakonec nikdo jiný než Jacob Carter.
Murphy: “No to mě podrž, co to má znamenat?“
Narim: “Zdravím vás, přátelé, předpokládám, že jste přijali naši zprávu. Ani nevíte, jak jsme rádi, že jste tady.“
Murphy: “Ano, to ano, ale rozhodně jsme nečekali, že jste ji odeslali vy. Jak můžete být v nesnázích? Vlastně je toho na mě až příliš. Jak jste se sem dostali, co tady dělají Tollánové a Tok’ra Selmak.“
Narim: “Na všechny tyto otázky bude ještě dost času. My teď potřebujeme pomoc. Zaznamenali jsme dvojci neznámých plavidel na oběžné dráze. Předpokládám, že patří k vám.“
Murphy: “Ano, to patří, ale proč jste nás proboha nekontaktovali a nepožádali nás rovnou. Strávili jsme bádáním nad těmi zpropadenými ruinami i nad vším ostatním spoustu času.“
Lya: “Museli jsme si být jisti, že jste připraveni. Navíc je to jediná cesta, která vás k nám mohla přivést.“
Murphy: “Tak a je to tady zase. Ještě stále nejsme připraveni, ještě stále jsme mladí a primitivní. Kde vůbec jsme, že tuto pozici naše senzory nezachytily.“
Jacob: “Jsme maskovaní, proto jste nás nenašli. Jsme v jednom z měst na planetě.“
Murphy: “Jednom z měst?
Lya jen lehce přivřela oči. Tak, jak to Noxové občas dělají. Záhy bylo ale všem jasné, že to bylo něco více, jelikož se za okamžik začaly dít věci.
Major Mayer odpočíval v křesle po pravici plukovníka Emersona na Odyssee. Na povrchu se již pěknou chvilku nic nedělo, a proto nebral major svou práci vážně a dopřával si zaslouženého odpočinku. Z říše snů ho najednou vyrušilo silné zapípání, které signalizovalo neobvyklé dění na povrchu. Major okamžitě vystřelil ze své relaxační polohy a začal se věnovat obrazovkám, kdy data, která se na nich znenadání zobrazila, zamotala majorovi hlavu.
Mayer: “Pane, na povrchu se něco děje.“
Emerson: “Něco? Můžete být trošku přesnější?“
Mayer: “Senzory najednou objevují rozsáhlou infrastrukturu v jedné části planety.“
Emerson: “Cože? Co se děje? Vždyť jsme nic nezachytili. Co se změnilo?“
Mayer: “Asi se toho změnilo hodně, protože ty objekty, o kterých jsem mluvil, se zdají být mnohem větší, než jsem čekal.“
Emerson: “Jak velké?“
Mayer: “Obrovské, táhnou se téměř přes padesát procent rozlohy planety.“
Emerson: “Jak je možné, že něco tak ohromného neodhalily senzory hned na začátku průzkumu. Strávili jsme prohledáváním mnoho času a teď se nám vše samo odkryje.“
Mayer: “To nevím, pane, ale přijímáme zprávu z povrchu. Někdo nás volá.“
Emerson: “Naši lidé?“
Mayer: “Nevypadá to tak. Nemají identifikaci.“
Emerson: “Audio i video?“
Mayer: “Ano, pane.“
Emerson: “Dejte to na obrazovku.“
Murphy: “Tady poručík Murphy, autorizační kód delta-7-tango-3, odpovězte.“
Emerson: “Poručíku, tady Emerson, co se to tam dole sakra děje?“
Murphy: “Nebudete tomu věřit, pane. Musíte to vidět na vlastní oči. Ten portál vedl zpátky na planetu. Zavolejte plukovníka Cadlwella a nechte se sem přenést.“
Emerson: “Dobrá, doufám, že mě jen netaháte za nos.“
Plukovník Emerson se jen krátce spojil s Daedalem, na kterém nekraloval nikdo jiný, než plukovník Caldwell, a podal mu veškeré informace o nově vzniklé situaci. Plukovník Caldwell byl samo sebou také překvapen tím, co senzory na povrchu zachytily. Vše nakonec vyústilo tím, že se za malý okamžik rozzářila místnost, ve které stále vyčkávali jak pozemšťané, tak Narim, Lya a Jacob. To zářivé světlo s sebou přineslo i plukovníky Caldwella a Emersona, kteří byli taktéž u vytržení z toho, co, nebo spíše koho, uviděli. Po krátkém představovacím ceremoniálu a rozmluvě se všichni usnesli na tom, že při jednání a následném osvětlení značně zmatené situace by měl být přítomen generál O’Neill, který byl osobou nejpovolanější, a proto se plukovník Caldwell spojil se Zemí a vše jim v rychlosti vyložil.
Mléčná dráha, P7G-226, O 20 minut později
Aktivuje se hvězdná brána. Symboly postupně zapadají a nakonec se zadá i ten poslední sedmý symbol. Červí díra se aktivuje, vír nestabilních částic vystřelí z brány, avšak za chvíli se ustálí. Poručíkův tým, ale i plukovníci Caldwell a Emerson, dále také Narim, Lya a Jacob netrpělivě vyčkávají na příchod drahocenné návštěvy, která jde jako obvykle pozdě. Nakonec ale přece jenom vykročí z horizontu událostí ohvězdičkovaný muž v modré uniformě a ihned se začne rozhlížet kolem sebe a nestačí se divit. Každý z pozemských řad zpevní postoj a zasalutuje. Generál se loudavou chůzí doplíží dále od brány, která se tím pádem zavře. Po zdobených schodech seběhli ke generálovi tři lidé.
O’Neill:“Kdybych si byl vsadil sportku, tak bych prohrál majlant. Caldwelle, do čeho jste mě to zase namočili?“
Lya: “O’Neille, vítám Vás u nás.“
Narim: “Generále, také Vás rád vidím.“
Jacob: “Jacku, dlouho jsme se neviděli. Moc jsi mně chyběl.“
O’Neill: “No, tak jak bych to shrnul. To, že vidím Lyu a Narima, jehož planeta měla být údajně zničena Gou’aldy, mě moc nepřekvapuje, ale to, že vidím tebe, Jacobe, mě docela děsí. Promiň mi tu drzost, ale máš být přece mrtvý.“
Jacob: “Já vím, Jacku, ale je to dlouhý příběh. Pojďte, všechno vám to vysvětlíme.“
Jacob se ujal vedení malého průvodu. Celá skupina složená z devíti pozemšťanů se dopravila do místnosti, která evidentně zastávala funkci jakéhosi konferenčního sálu. Všichni se usadili do židlí velice neobvyklých tvarů a se zatajeným dechem a nestraženýma ušima čekali, co jim Jacob nebo kdokoli jiný poví.
Jacob: “Asi byste to rádi slyšeli celé od začátku, že?“
O’Neill: “Ano Jacobe, velmi rád bych si to poslechl celé a se všemi detaily. Hlavně však bez časových skoků a nesrovnalostí. Vy Tok’rové to tak máte rádi…Jsi vůbec Tok’ra? Máš v sobě toho hada?… Promiň, že se ptám, i když na mě nedošla řada, ale prostě to na mě nějak přišlo. “
Jacob: “Ano, mám, jestli si přeješ se Selmak mluvit, velmi rád tě tou poctou obdařím.
O’Neill: “Ne díky, necháme to na později. Sice si pamatuji, jak Selmak zemřel, ale předpokládám, že vysvětlení mně za okamžik podáš, takže teď už bych se zaměřil na to vyprávění. Můžeš začít, jsem napnutý, jako kšandy.“
Jacob:“Dobrá tedy, všechno se dozvíte, ale já nejsem ten pravý.“
Lya, jediná zástupkyně noxské rasy na jednání, pochopila Jacobovu narážku a decentním gestem dala najevo, že souhlasí, že tedy lidem ze Země vše poví.
Lya:“Víte, bylo to tak. Od doby, co jsme se naposledy setkali, uplynulo již mnoho času a stalo se mnoho věcí. Krok po kroku jsme pozorovali vývoj vaší rasy, který se objevením hvězdné brány hnal nesmírnou rychlostí k výšinám, ale stále jsme nebyli připraveni na to, abyste se stali pátou rasou. Váš pokrok ve vědě či technice je dnes již znatelný a dokazují to vaše plavidla na oběžné dráze, ale to jsem odbočila. Žili jsme normální ničím nerušený život, naše civilizace se mírným a klidným tempem rozrůstala, jednalo se o obvyklou rutinu, ale jednoho dne jsme obdrželi naléhavou nouzovou zprávu od Tollánů, našich přátel, ve které stálo, že jejich planetu napadli Gou’aldi. Nechápali jsme, jak mohli Goa’uldi porazit obranu Tollánů, ale to nebylo důležité. Neváhali jsme ani okamžik a vyrazili jsme našim drahým přátelům na pomoc. Několik okamžiků poté, co jste vy a váš tým utekli, jsme přicestovali hvězdnou branou na Novou Tollánu my. Zachránit celou planetu již nebylo v našich silách, avšak záchrana jejího obyvatelstva byla realizovatelná, a tak jsme se postarali o to, aby co nejvíce Tollánů přežilo a neztratilo život rukou Gou’aldů. Všechny, kterým se podařilo zachránit si život, jsme evakuovali bránou na naši planetu. Jak vám jistě došlo, mezi šťastlivci, kteří dokázali bombardování z oběžné dráhy přežít, byl i Narim, který byl ovšem ve velice špatném zdravotním stavu. Všichni Tolláni se díky naší poskytnuté péči rychle zotavili, a když nás požádali o azyl, neodmítli jsme. Poskytli jsme jim část našich zdrojů a oni začali s výstavbou nového, v pořadí třetího, domova. Práce jim kvetla pod rukama, a proto se jejich domovina den ode dne rozrůstala, až nakonec vykvetla do této podoby. Stav v galaxii se den ode dne přiostřoval. Tolláni se moc a moc chtěli Gou’aldům pomstít a pustit se s nimi do války, ale dokud pobývali na naší planetě, žádné násilí jsme nepřipustili. Ovšem situace na převrácené straně Mléčné dráhy byla o poznání horší a neposkvrněná mírem. Válka mezi aliancí, kterou jste tvořili vy a Tok’rové, a Gou’aldy již zuřila naplno. Naštěstí za vaší nemalé pomoci dobro zvítězilo, Gou’aldi byli poraženi a v galaxii byl nastolen mír. Každý kdo jsme tady, však víme, že nic netrvá věčně, a proto ani mírová situace v naší domovské galaxii musela jednou skončit. Příchodem Oriů do naší galaxie se ledacos změnilo. Souběžně s jejich příchodem do Mléčné dráhy jsme ze dne na den ztratili kontakt s Tok’ry. Komunikovali jsme již dlouhé chvíle, ale tohle přišlo jako blesk z čistého nebe. Jak jsem již řekla, toto spojenectví se ze dne na den přerušilo, jako když utne. Tušili jsme, že s tím mají Oriové něco společného, ale nebyli jsme si jisti. Tollánské průzkumné jednotky se tedy nabídly a zahájily pátrání po nezvěstných Tok’rech. Jejich práce se po několika měsících vyplatila, jelikož našli odpověď na to, proč jsme s Tok’ry ztratili spojení. Jejich centrální základna, jejíž adresu nám v dobré víře poskytli, byla srovnaná se zemí a všichni byli zabiti. Nakonec se ukázalo, že za tento strašlivý čin byli opravdu odpovědní Oriové, jejichž hrozba se stále zvětšovala a rozrůstala. Pochopili jsme, jaké nebezpečí Oriové představují, a začali jsme spolu s hrstkou přeživších Tollánů jednat. Věděli jsme, že pokud nezvítězíte, Oriové si nakonec podrobí celou galaxii a dříve nebo později dojde i na nás. To jsme ovšem nehodlali dopustit. Začali jsme se stavbou rozsáhlé obranné ale i výzkumné infrastruktury, jejíž přítomnost vás tak zarazila. Mírně jsme ustoupili z naší politiky a povolili Tollánům výrobu technologií, které by nás před útokem Oriů uchránily. Na tuto činnost jsme se zaměřili a přestali se zajímat o okolní dění, to se ale rázem změnilo. Jednoho dne zachytila naše senzorová síť neznámý předmět s tok’erskou identifikací. Bylo to velice podivné, jelikož veškeré známky jejich civilizace byly již dávno ztraceny a nic nenasvědčovalo o opaku. Nakonec jsme se rozhodli, že onen předmět získáme a prozkoumáme, což se nám za pomoci tollánských lodí podařilo. K našemu údivu se jednalo o kus technologie, který by se dal ve vaší terminologii přirovnat k černé skříňce. Veškerá tok’erská historie, vědomosti, technologie, výzkumy, ale hlavně DNA otisky většiny známých Tok’rů se v té černé skříňce nacházely, ukryté a zašifrované. Tok’rové tušili nebezpečí, a proto jako poslední zoufalý čin vyslali do vesmíru tento odkaz na svou zaniklou civilizaci, na který se nám naštěstí podařilo narazit. Díky tomuto nesmírně cennému nálezu se nám za pomoci naší a tollánské technologie podařilo vzkřísit zpátky k životu všechny Tok’ry, jejichž genetický otisk byl uschován v tom zařízení. Za jistý čas jsme vybudovali prosperující alianci a poučeni z předchozích chyb jsme aplikovali naše nabyté vědomosti a zajistili si dokonalou obranu naší planety. V klidu jsme přežili interval krátkodobé luciánské tyranie a naše aliance jen vzkvétala, ovšem jednoho dne jsme narazili na problém, který nás dokonale semlel. Tím se vracím k tomu, že potřebujeme vaši pomoc. “
O’Neill: “Dobře, tak to mě dostalo. Tohle jsem vážně nečekal. Ani nevím, na co se mám ptát dříve.“
Narim: “O’Neille, vím, že je toho na vás asi přespříliš, ale je to celý náš příběh. Teď už znáte pravdu, a proto vás znovu žádám o vaši pomoc.“
O’Neill: “Tak dobrá, první otázka se nabídla sama. Jak můžete vy, aliance tří takto vyspělých ras, chtít pomoc od nás? Kdo vás může překvapit natolik, že potřebujete pomoc od lidí.“
Narim: “Nepřítel, který nás takto ohrožuje, je vám dobře znám. Sami jste s ním měli tu čest a chyběl kousek a byli byste všichni mrtví. Nazýváte je replikátoři.“
O’Neill: “Cože? O čem to mluvíte? Replikátory jsme vyhladili, všechny, všechny v galaxii. Jacobe, sám ses o to zasadil. Co to má znamenat?“
Jacob: “Mluví pravdu. Aktivovali jsme zbraň na Dakaře a poslali tlakovou vlnu na všechny planety v této galaxii, ale replikátory bylo zaneseno mnoho galaxií včetně té asgardské. Mohli přijít odkudkoliv.“
O’Neill: “A v čem je problém? Máte vyspělejší technologii než oni, tak proč je jednoduše nezničíte?“
Narim: “Bojujeme s nimi již delší dobu. Naštěstí se nám daří držet je v našem sektoru galaxie, ale už nám dochází nápady. Stali se imunní vůči našim zbraním a obranným technologiím, ale co je nejhorší, podařilo se jim ukořistit jednu z našich lodí. Nejspíše ji okopírují a všechnu její technologii použijí proti nám.“
O’Neill: “Jak se vám vůbec něco takového mohlo stát? Jste přece ti mocní a tajemní Noxové. Máte neviditelná létající města a umíte oživovat mrtvé.“
Jacob: “Jacku, kdyby byla jiná alternativa, nevolali bychom vás.“
O’Neill: “A je to akutní? Právě jsem si dopřával svého oblíbeného pokrmu z věhlasné vojenské jídelny, když mě vyrušili. Musel jsem na sebe okamžitě bez odmlouvání hodit uniformu a jít vás navštívit. Víte vy vůbec, jaká je to sem ze Země dálka?“
Jacob: “Jacku, přišli jste doslova za pět minut dvanáct. Jejich lodě už jsou na cestě. Naše dálkové senzory je zachytily již před několika dny, načež jsme poslali k Zemi tu zprávu.“
O’Neill:“Takže to asi akutní je. No, tak to se nedá nic dělat. Když jde o naše přátele, tak s tím musíme něco udělat. Kolik sem letí lodí? Víte o nich něco?“
Narim: “Zachytili jsme osm lodí a nějaký ten doprovod.“
Jacob: “Jacku, jejich lodě se dokážou velice rychle přizpůsobit stylu boje.“
O’Neill: “Já vím, jak jste už řekli, sám jsem s nimi měl tu čest.“
Jacob: “Budou čekat energetické zbraně, a proto mě napadá, že bychom mohli použít vaše hlavice, čímž bychom je dost překvapili a vyvedli z míry, pokud je tedy stále používáte.
O’Neill: “Dobře, souhlasím. Emersone, Caldwelle, připravte se na boj. Narime, Jacobe, doufám, že vaše lodě pomohou.“
Narim: “Tím si buďte jistý.“
Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a
Tok’rů, o hodinu později
Na povrchu planety, ale i v jejím vesmírném prostoru to již bzučelo jako ve včelím úlu. Vše se připravovalo na příchod replikátorské flotily, jenž se snaží vyhladit veškerý život v tomto sektoru galaxie. Na povrch planety proudilo velké množství pozemských transportérů, které s sebou táhly i speciální raketové věže, které byly vybaveny unikátním zaměřovacím systémem a dokázaly odpalovat hlavice mark V na nepřátelská plavidla z povrchu až na oběžnou dráhu. Spolu s těmito výdobytky technologie se na planetu přesouvaly i hordy pozemských pěchotních jednotek, které s sebou přinášely projektilové zbraně, jenž se ukázaly jako velice efektivní vůči replikátorské konstrukci. V přípravách nezaostávaly ani jednotky Tollánů a Tok’rů, které se pilně připravovaly na příchod nezvaných hostů.
Na oběžné dráze byl tentokrát také větší provoz než obvykle. Alianční plavidla se bok po boku dvou pozemských krasavic shromažďovaly a zaujímaly nejideálnější pozice. Po oběžné dráze byly také rozsévány mraky vesmírných min, které měly zastávat roli první úderné jednotky a způsobit replikátorům co možná největší škody hned po výskoku z hyperprostoru.
Za další hodinu, která utekla všem aktérům budoucí vesmírné šarvátky jako voda, byly veškeré přípravy dokončeny. Alianční i pozemské zbraně již byly nainstalovány a připraveny k palbě, veškeré obyvatelstvo planety, které nemohlo v boji nikterak pomoci, se ukrylo v městech, které pokrývaly valnou většinu povrchu planety, všechna dostupná a zároveň bojeschopná plavidla se seřadila na oběžné dráze do vzorce. Vše již bylo připraveno a čekalo se pouze na protistranu v podobě replikátorů.
Po deseti minutách, které byly na většině plavidel využity k posledním kontrolám a diagnostikám, oznámily senzory třináct příchozích kontaktů.
Taylor:“Pane, máme tady třináct příchozích kontaktů. Budou tady co nevidět.“
Caldwell: “Třináct? Neříkali jste osm?“
Taylor: “To ano, pane, ale některé lodě jsme asi nezachytili. Nedokážu to vysvětlit.“
Caldwell:: “Tak to se nedá nic dělat. Jdeme do toho tak i tak. Oznamte celé flotile, ať se připraví. Nabijte veškeré dostupné zbraňové systémy. Za chvíli tady bude dost horko.“
Mléčná dráha, domovská planeta Noxů, Tollánů a Tok’rů, o 3 minuty později
Taylor:“Pane, zaznamenávám otevírající se hyperprostorová okna. Jsou tady!“
Pegas, Altera, Atlantida
Tým plukovníka Shepparda, jenž byl složen z jeho samotného, Teyly a Ronona, se právě plížil jednou ze spojovacích chodeb. Všichni tři byli ověnčeni nejrůznějšími druhy zbraní. Sheppard a Teyla dřímali v rukou obyčejné P devadesátky, přičemž měli ještě v přídavném pouzdře na zádech připevněnou ARG a na stehenní kapse pistoli. Ronon používal jako vždy svoji účinnou zbraň vystřelující červené energetické pulzy, avšak tentokrát nechyběla v jeho výbavě ani anti-replikátorská zbraň, jejíž nošení bylo za této situace naprosto nutné. Sheppard šel první, Teyla za ním a trojčlennou skupinku uzavíral zdatný Ronon, který se občas poohlédl za sebe, zdali je někdo nepronásleduje nebo nesleduje. Sheppard právě vycházel zpoza rohu se vztyčenou zbraní, když zahlédl, jak se něco mihlo v jeho zorném poli.
Sheppard:“Něco jsem viděl!“
Ronon: “Co?“
Sheppard: “To nevím, něco, rychle to zmizelo.“
Ronon: “Tak to nám moc nepomůže. Možná se ti to jenom zdálo. Jdeme dál.“
Sheppard: “No dobře, ale mějte se na pozoru.“
Sheppard tedy znovu vztyčil svou zbraň a dal se do pohybu. Jeho domněnka se mu ale náhle potvrdila, když uviděl jakousi bytost, která byla nachlup stejná, jako replikátor s myslí doktorky Wierové. Siluetu postavy ještě doplňoval batoh, který byl evidentně plný. Sheppard si pomyslel: “ZPM! To je on.“
Pokračování příště!
Každý dodatek a poznatek uvítám, jako vždycky

