[challenge] Realistický kosmický bitevník

Tak k čemu tak dlouhé zrychlení? Buď zrychluješ dlouho a po troškách (iontový motor) nebo se provede katapultáž. Lidské tělo snese 16G po dobu jedné minuty, v případě, že by jsi takhle zrychloval dejme tomu bezpečných 30s, budeš se pohybovat 4704m/s. Pak stačí chvíli počkat a klidně tam kopnout další(stejný) burst, který ti přidá dalších 4704 m/s. Díky zákonům fyziky totiž pro výpočet zrychlení nezáleží na tom jak rychle se pohybuješ předtím, než zrychlíš

Ja nepsal aby takové silné a dlouhé zrychlení používal, ja psal aby si na to dal pozor při psaní té povídky, ty čísla byli jen příklad jak by to nemělo bejt, proto tam je taky smajl. Ale ten tvuj příklad 16G na 30s to bych taky nepoužival, by pak byla většina posadky polovinu cesty v bezvědomí

Celkově při cestě vesmírem je to přetížení celkem problém, zvlášt tady když asi nebude technologie, která by ho dokázala nějak slušně kompenzovat. Buď letíš zatraceně pomalu a dlouho, kvuli zrychlovaní a následnému zpomalování, nebo tě to zas mačká do sedačky a ještě to žere hodně paliva

Takže
Pohon:
8 manévrovacích trysek,hlavní- spalovací,popř chemický motor

Obrana:
Pancéřování(1000mm+),1,5 m olova kolem lodi na odrazeni zareni, tepelne keramicke desticky,Laserový vychylovač střel

Zbraně
Railguny
jaderne rakety

Komunikace:
Rádio

Délky
50×20×10 m

PS: než sem začněte psát neco o tom že railguny neexistuji dejte si na googlu
Kolejnicová děla (angl. railguny) Thx (je to ještě ve vývoji a má to pár much)

Tady někdo nečetl diskuzi Všichni víme, že railgun existuje a došli jsme k tomu, že jejich použití by bylo extrémně nevyhovující (bez zavedení high-tech sci-fi hraček).
S těmi rozměry co jsi vypsal a plátováním by uvnitř bylo místo na šířku asi tak jako v autě.
10m šířka-2m pancéřování-3m olova a vevnitř je 5m na samotný trup, systémy a chodbU.
Rayovi nejde ani tak o takovýhle výpis, jako spíš o současnou fyziku a techniku. Žádný autor si nenechá takhle nacpat popis lodi

St0rm píše:

Tady někdo nečetl diskuzi Všichni víme, že railgun existuje a došli jsme k tomu, že jejich použití by bylo extrémně nevyhovující (bez zavedení high-tech sci-fi hraček).
S těmi rozměry co jsi vypsal a plátováním by uvnitř bylo místo na šířku asi tak jako v autě.
10m šířka-2m pancéřování-3m olova a vevnitř je 5m na samotný trup, systémy a chodbU.
Rayovi nejde ani tak o takovýhle výpis, jako spíš o současnou fyziku a techniku. Žádný autor si nenechá takhle nacpat popis lodi

Treba jo

Ray píše:

Budiž, "sluneční soustavu" jsem možná přehnal. Na druhou stranu, jelikož uvažujeme o vnitřních planetách + Jupiteru, počítáme s několika málo AU (průměr dráhy Jupiteru (se slunce ve středu) je cca. 11 AU).
Mohl by se někdo kompetentní dobrat tomu, jak moc velký/silný laser by byl schopný dostřelit na AU, jestli něco takového jde? Pamatujte, že to klidně může tu loď smažit pěkně dlouho, nikam mu neuletí (maximálně může rotovat).
Pamatujete, že počítám tak nějak s tím, že by tahle věc mohla pomáhět i laser sails...

Zkusil jsem to vzít podle toho prvního (a nejjednoduššího ) vzorečku, co byl na stránkách, co jsem na ně odkazoval: laser s vlnovou délkou 1 μm a poloměrem jeden metr by se ve vzdálenosti 1 AU rozprostřel do plochy o poloměru cca 100 km. Řek bych, že už z tohohle čísla se dá vyvodit, že je to děsně neefektivní a pro střelbu z Marsu na Zem spíš nepoužitelný.
U laserů pro pohon lodí stačí i celkem slabý tlak, navíc se snad nepředpokládá, že by ta loď akcelerovala na nějakou extrémně dlouhou vzdálenost, ne?

Ray píše:

AI nemáme ani dnes a přesto máme slušnou výpočetní kapacitu. IT je sice v mém zasasazení o pár dekád zpátky, ale to platí především pro civilní sektor (neexistuje internet a mobilní sítě), armáda má přeci jen výkonější počítače.
Podle mě je trochu problém v tom, že lidi (včetně mě) zanedbávají, JAK OBROVSKÝ JE VESMÍR, a to i jenom při braní v potaz naší sluneční soustavy.
Navíc, na skenování oblohy nepotřebuješ mít kilometr velké CPU. Hvězdná obloha je více méně stále stejná, takže stačí, když ti aktivní IR/radar/vizuální senzory předají údaje do počítače, a ten porovná rozdíly s již známou mapou (vytvořenou kartografií při dřívějším průletu). Je tam o tečku navíc? Pak máme poplach.

Řek bych, že to si až moc zjednodušil, to nebude jen o tom, že porovnáš, že to na jedný fotce svítí na druhý ne. Napřed musíš obraz nějak digitálně upravit (přinejmenšim odstranit šum a dělat s tim další sarapatičky), dále pak ten software musí umět rozeznat nějaký přirozený pozadí (musí poznat, co je to jen asteroid, co prach, co spojenecký družice...), taky musí být schopný rozenat, že ta tečka, co byla předtím o deset pixetlů vlevo je skutečně ta samá tečka co je na druhý fotce o deset pixelů vpravo, no a předevšim musí zpracovat opravdu obrovský množství dat.
A výpočetní kapacitu dnes tedy moc nemáme, proč by jinak existovaly projekty jako seti@home a další podobné?

Kde resp. o co bojovat mezi Venuší a Zemí nevim, ale to už si jako autor určitě pořešíš

Jak jsem řekl, obojí jsou homeworldy, takže se nebojuje mezi nimi, ale v koloniích. Přímý útok Z>V nebo opačně by konflikt velmi rychle vyeskaloval do MAD... což je jedno z dilemat, které bude děj řešit.

Lasery jako superdalekonosne zbraně tedy škrtáme. Plachetnice ale zůstávají, žejo.

ardemon: Já se Honorverse právě snažím vyhnout, abych ji podvědomě nekopíroval. Co jsem o tom četl na TV Tropes, tak to může být zajímavé, ale nemám čas číst si celou ságu, tak to raději eliminuji úplně...

A ano, přetížení, další důvod, proč nemít pilotované stíhačky.

Davis:
"Délky
50×20×10 m"
To mi příjde kurefsky malý, ale beru v potaz.

Co se týče toho pancíře, ten mi naopak příjde poněkud přehnaný. Metr olova? Čím to bude startovat?
Naopak laserový vychylovač střel zní jako něco, jak si představuju PD.

Ralenovi děkuji za vyvrácení super laseru, teď mi možná ještě vyvrátí tu snadnou detekci

Řek bych, že to si až moc zjednodušil, to nebude jen o tom, že porovnáš, že to na jedný fotce svítí na druhý ne. Napřed musíš obraz nějak digitálně upravit (přinejmenšim odstranit šum a dělat s tim další sarapatičky), dále pak ten software musí umět rozeznat nějaký přirozený pozadí (musí poznat, co je to jen asteroid, co prach, co spojenecký družice...), taky musí být schopný rozenat, že ta tečka, co byla předtím o deset pixetlů vlevo je skutečně ta samá tečka co je na druhý fotce o deset pixelů vpravo, no a předevšim musí zpracovat opravdu obrovský množství dat.
A výpočetní kapacitu dnes tedy moc nemáme, proč by jinak existovaly projekty jako seti@home a další podobné?

Nevím, mě příjde že pokud mám mapu pozadí a umím ji umístit do svého prostorového kontextu, tak je to jenom o tom, co přebývá, a toho moc není. Samozřejmě, že by to nemohl být zcela automatizovaný proces v tomto světě, ale myslím, že samotný sken a vyhledání rozdílů by mohl být zcela automatický. SETI naproti tomu neřeší jenom prosté srování dvou obrázků...
Zeptám se ale na to ještě svého vědekého poradce. Popřípadě, chce to ještě někdo napadnout?

Nedělá totéž už několik desetiletí star tracker, co se používá k navigaci?

Ray: já s tim žádný zkušenosti nemám, takže pokud znáš odborníka zeptej se jeho a na mě nedávej.
Každopádně co ještě svědčí pro to, že softwarový vyhledávání nepřátel nemude žádně sranda je, že i dnes stále ještě hraje velmi významnou (a možná i stále ještě hlavní?) roli při hledání asteroidů manuální porovnávání snímků, viz např:
http://billionyearplan.blogspot.com/201 ... roids.html
nebo http://www.sciencedaily.com/videos/2008 ... overed.htm

Podařilo se mi taky najít jeden článek o tom, jak takový automatizovaný hledání funguje: http://www.debenedictis.org/erika/ISEFreport1v1.pdf
Je to tom popsaný pěkně detailně a vypadá to i celkem složitě, nicméně prolistoval jsem to (nečet jsem, jen pár úseků) a o nárocích na výpočetní kapacitu to nic kloudnýho neříká. Jediný co by možná stálo za zmínku, tak když na konci porovnává výkon architektury GPU vs CPU, tak píše že to samý co by jim na jednom trvalo 12 hodin by na druhym trvalo 20 dní, bohužel mi však vůbec neni jasný k jak velkýmu datasetu či jakýmu hw se to vzathuje.
Zkus zagooglit, třeba najdeš něco lepšího...

Jenomže tohle automatizované hledání asteroidů musí prohlížet 100% oblohy (zatím zvládáme tak 2%), kdežto "špionážní" porovnávání oblohy by se soustředilo na loděnice, těžební stanice a samotná místa, odkud by se něco dalo čekat (kterých nebude zas tak moc). Navíc je slušná šance, že by tomu napomohlo poslat někam "poblíž", nebo alespoň na půl cesty špionážní satelity.

U "dronů" mě napadla možnost, prostě vysypat "robodrony" do cesty a použít je jako autonomní bojové "miny". Než zažehnou motor, jsou téměř "neviditelné". A cena jediné "velké" lodi je mnohem větší, než řekněme stovky menších robodronů, z nichž každý má po jedné atomové hlavici... S drony samozřejmě souhlasím, zároveň bych ale taky očekával využívání dronů pro průzkum, nebo pro zvýšení dosahu pasivních senzorů a zároveň PD laserů mimo loď.

U dalekonosných protilodních zbraní mě napadla určitá kombinace velkého "děla" railgunu, procházejícího osou lodi který by sloužil k odpálení "kazety" se submunicí. Ta by letěla po balistické křivce k cíli (ale tepelně, i jinak odstíněná) a až teprve v reálném dostřelu od cíle by se kazeta "otevřela" a vypustila/vystřílela by na cíl svůj obsah (předpokládám buď nějáké autonomní atomové střely středního doletu, nebo opět po balistické křivce putjící hlavice s možností korekce kurzu v závěrečné fázi letu + nějákým přídavným hořákem pro urychlení před zásahem cíle). Tak, aby spolu ty jednotlivé rakety/hlavice komunikovaly, předávaly si informace o poloze a slabinách cíle, překrývaly se s atrapama a útočily najednou jako jedno hejno. U raket/hlavic by šla ještě použít jedna srandička z honorversu - laserová hlavice (atomovka, co využije nějáké ?grafitové? tyče k "usměrnění" radiace výbuchu a vytvoření silného "paprsku"). Protože bouchne několik tisíc kilometrů od cíle, dá se jí jenom těžko bránit a (obzvlášť při útoku z méně chráněného úhlu) by to mohlo cíl dost osekat.

Vliv velkého railgunu na let by šel poněkud korigovat simultálním výstřelem stejně těžkého projektilu "na druhou stranu" - třeba z vedlejší hlavně. Namáhání konstruce by to sice moc nepomohlo, ale alespoň by to loď nehodilo vždycky o kus zpátky. Namáhání konstrukce by zase mohla docela pomoct "výsuvvná" hlaveň děla - čím delší hlaveň u railgunu, tím delší čas pro zrychlování a menší tlak na okolní konstrukci za (mili)sekundu při dosažení daného celkového zrychlení projektilu.

Zajímavý nápad který jsem slyšel ohledně možnosti "odclonit" laser byl ten, že by loď měla zásobník vzácného plynu promíchaného s mikročástečkami nějákého magnetického kovu a vždycky před bojem by okolo sebe vytvořila elektromagnetickou "bublinu" kterou by tím plynem naplnila. Fungovalo by to tak, že by to rozostřovalo příchozí paprsky. podobně funguje moderní kouřová clona tanků proti ozáření zaměřovacím laserem z ramene odpalovaných raket. Nicmoc, použitelné jenom několikrát - než vypotřebuješ plyn a musíš skrz to vysunout senzory, komunikaci a vlastní zbraně a trysky (pokud je chceš zároveň používat) ale dokázalo by to pohltit nemalé procento energie zásahu paprsekm. Třeba by to šlo použít i jako určitý druh "přednastaveného" pancéřování, poukud by ten plyn byl "mezi" plechy a pokud by ty plechy měly nějákou samosvornou schopnost (aby se plyn nevyčůral hned po prvním zásahu všechen)

Ke tvaru lodě:
http://www.perrypedia.proc.org/images/5 ... sse_RZ.jpg
http://www.projectrho.com/rocket/images ... crest2.png
http://tadao.ta.ohost.de/img/sk-combat.jpg
http://img.photobucket.com/albums/v215/ ... iterCl.jpg

Narozdíl od obrázků, já bych nepočítal s možností přistání (a opětovného vzletu) na planetu, proto bych viděl "podvozek" jako zbytečný. Aerodynamičnost tvaru je rovněž zbytečná. Strukturální pevnost je zásadní.

Tíhnu ke kulovitému tvaru. Kulovitý prostor se dá opancéřovat snáz než jiná tělesa (čím má pancíř větší sklon k pravděpodobnému směru ohrožení, tím je efektivnější při vykrývání energie zásahu), geometrickým rozložením hlavních trysek (v některých případech jejich kyvným uložením) se dají kompletně nahradit manévrovací motorky a v případě nouze možnost "odhodit" jeden článek motoru a posunout na rovníku ostatní zbylé tak, aby nebyly ovlivněny manévrovací schopnosti lodě, maximální ochrana posádky uvnitř bojového můstku (tj ve středu lodě, kde mají na každou stranu stovky metrů vnitřní konstrukce lodě a metr, nebo víc pancíře) Zároveň možnost při balistickém letu, či při "dokování" v hlubokém vesmíru vytvořit rotací okolo "pólů" na rovníku 1g pro komfort a zdraví posádky (ještě lépe se toho dosáhne tak, že třetina posádky má službu v bojovém centru lodě, a dvě třetiny mají volno). Pokud by celá "koule" byla menší než je poloměr potřebný pro vytvoření 1g, pak by prostě mohla kabinu posádky "vysunout" mimo hlavní kouli tak daleko od osy otáčení, až se 1g dosáhne. Podle mých starších výpočtů na nějáké "spincalc" je potřebná vzdálenost zhruba 250 m od osy otáčení dostatečná a potřebná rychlost otáčení při této vzdálenosti je ještě "příjemná" a zdrav nepoškozující. Takže kdyby měla koule průměr 200 m nebo víc, mohla na tyčích či kabelech "vysunout" čtyři stejně velké kabiny najednou, měla by posádka té lodi ještě šanci, že někdy bude ještě moci chodit na Zemi. Možná. Zároveň mikrogravitace uvnitř nákladného prostoru značně usnadní manipulaci se zásobami.

Pokud by ještě ty "kabiny" bylo možné otočit/sklopit "stropem" po směru letu, daly by se nevytažené používat i ve chvílich kdy loď letí s akcelerací, nebo deceleruje 1g (nebo lehce méně, či více).

Protože jsou radiátory pro odvod odpadního tepla velké a zranitelné, doporučoval bych možnost je udělat "zatahovací" pod hlavní pancíř lodě okamžitě ve chvíli, kdy si velící uvědomí že hrozí jakékoliv nebezpečí. A loď tak, aby při bližším boji chvíli vydržela bez výměny tepla.

Možné využívání tekutého dusíku k ochlazování?

Podobná situace se solárními články - jsou velké, zvyšují šanci na detekci lodě a jsou značně křehké. Používal bych je jenom ve chvílích, když by loď čekala na orbitě (nebo v L bodě). Po zbytek času zatažené. Hlavní zdroj energie atomový (+ atomové motory), nebo fúzní, jestli je předpokládaná technická úroveň ještě použitelná pro příběh. Na takovou vzdálenost, dobu a předpokládanou volnost a nutný výkon pro zbraně v podstatě žádný jiný než atomový generátor (nebo lepší) nestačí. No a když už je tam genrátor, proč se vzdát i motoru (který má slušné výkony)? Nebo atomovým generátorem poháněný "plasmový" motor...?

Vzhledem ke stále se opakujícím neúspěchům s "biosférami" a habitaty, bych umělou biosféru nepokoušel - je naprosto nevhodná pro bojovou loď, protože znemožňuje jeden z nejefektivnějších obranných triků - natlačit posádku jenom do některých částí lodě ve skafandrech a všechny ostatní zbavit kyslíku. Atmosféra totiž přenáší rázové vlny a bez ní se taky zabrání hodně procentům poškození ohněm. A hlavně, tam kde nejsou lidé není v podstatě potřeba. Místo biosféry uvnitř lodě bych viděl spíš vhodně velké sklady a umírněně velkou posádku - maximálně desítky lidí. Když jde udělat bunkr se zásobami pro desítky lidí na desítky let, něják by to natěsnali i do lodi. Hydroponický úsek by ale byl vhodný (ačkoliv přetížení větší než 2 g by mohlo dřevnaté rostliny zničit Od 10 g nahoru bych se bál i o obyčejnou pšenici). Možná nějáké řasy, sója a ryby, + možnost jiný druh masa si "naklonovat".

Jako komunikaci na dálku bych viděl "datapakety" - v podstatě předprogramované UI avatary s přístupem k informacím, které by na základě pravděpodobnostního výpočtu odpověděly na otázky posádky okamžitě (s procentem pravděpodobnosti, které by ukazovalo jaká je šance, že by tak odpověděl ten druhý). Na zásadní otázky by to bylo trochu drahé kakao, ale čekat na odpověď několik hodin nebo dnů - to taky.

PD bych viděl klasicky lasery, na větší vzdálenost "protistřely" - menší šrapnelové střely určené k sestřelení přilétajících raket ještě mimo dosah laserů (či na jeho hranici). Kulový tvar lodě tu pomáhá volnosti výstřelného pole každé laserové "věže".

Tak dvě větší "malé" lodě pro krátkodosahový transport, které by sloužily k přesunu mezi lodí a blízkými stanicemi/loděmi/vesmírnými tělesy. Trochu podobné (použitím) raketoplánům z SGU. V případě nouze by tohle byly jediné "záchranné čluny" které by loď měla. Zbytek drony.

U "mé kulovité" lodi by to asi nebylo nutné, protože pro ní není problém naorientovat rychle hlavní motory, ale pro rychlé úhybné manévry bych viděl něco podobného co mají lodě v "HALO". Směrová nálož přímo na trupu směrem "ven", kvůli okamžitým změnám směru letu v bojové situaci (těch 16 g).

Ultramarinus píše:

...Hydroponický úsek by ale byl vhodný (ačkoliv přetížení větší než 2 g by mohlo dřevnaté rostliny zničit Od 10 g nahoru bych se bál i o obyčejnou pšenici). Možná nějáké řasy, sója a ryby, + možnost jiný druh masa si "naklonovat".

Naopak, rostliny jsou velmi odolný vůči přetížení, většina zvládá bez problémů růst do 30 g ale je možný některý pěstovat třeba i při 300 g (samozřejmě je pak na nich znát že se jim to značně nelíbí). Dej si vygůglit "hypergravity".

Růst ve 30g neni růst ve stavu beztíže a následný vystavení géčkám při startu motorů...

Nebylo by lepší úsek hydroponie vyklidit a po strop narvat MRE nebo tak něčim?

Ony takové Géčka nemá cenu řešit pro kytky, když by to zmasilo lidskou posádku. 16G po dobu minuty než dostanete infarkt/mrtvici. 50G okamžitého zrychlení -> vnitřní zranění, 100G+ zranění neslučitelná se životem. Z posádky mastný flek, ale pšenici se roste krásně
Takové věcí jako biosféry na bitevní loď nepatří.
EDIT: Ta zranění při vysokých G jsou čistě z jejich působení, potřeba brát v úvahu, že to s posádkou pravděpodobně mrskne na zeď/cokoliv v cestě.

Hydroponie nebo biosféry na bitevní loď rozhodně nepatří, a co se týče toho zrychlení, orpavdu bych nechtěl být v lodní kuchyni během nějakých prudkých manévrů, takové nože, pánve a hrnce by mohli být v 10G docela nebezpečné

K tomu jsou snad zviratelný skřínky a židle vybaveený bezpečnostníma pásama

Z tady již pitvanejch důvodů by se nemělo dít něco jako "zákeřnej překvapivej nečekanej útok" a v bojový situaci snad nikdo kuchtit nebude