Jenomže tohle automatizované hledání asteroidů musí prohlížet 100% oblohy (zatím zvládáme tak 2%), kdežto "špionážní" porovnávání oblohy by se soustředilo na loděnice, těžební stanice a samotná místa, odkud by se něco dalo čekat (kterých nebude zas tak moc). Navíc je slušná šance, že by tomu napomohlo poslat někam "poblíž", nebo alespoň na půl cesty špionážní satelity.
U "dronů" mě napadla možnost, prostě vysypat "robodrony" do cesty a použít je jako autonomní bojové "miny". Než zažehnou motor, jsou téměř "neviditelné". A cena jediné "velké" lodi je mnohem větší, než řekněme stovky menších robodronů, z nichž každý má po jedné atomové hlavici... S drony samozřejmě souhlasím, zároveň bych ale taky očekával využívání dronů pro průzkum, nebo pro zvýšení dosahu pasivních senzorů a zároveň PD laserů mimo loď.
U dalekonosných protilodních zbraní mě napadla určitá kombinace velkého "děla" railgunu, procházejícího osou lodi který by sloužil k odpálení "kazety" se submunicí. Ta by letěla po balistické křivce k cíli (ale tepelně, i jinak odstíněná) a až teprve v reálném dostřelu od cíle by se kazeta "otevřela" a vypustila/vystřílela by na cíl svůj obsah (předpokládám buď nějáké autonomní atomové střely středního doletu, nebo opět po balistické křivce putjící hlavice s možností korekce kurzu v závěrečné fázi letu + nějákým přídavným hořákem pro urychlení před zásahem cíle). Tak, aby spolu ty jednotlivé rakety/hlavice komunikovaly, předávaly si informace o poloze a slabinách cíle, překrývaly se s atrapama a útočily najednou jako jedno hejno. U raket/hlavic by šla ještě použít jedna srandička z honorversu - laserová hlavice (atomovka, co využije nějáké ?grafitové? tyče k "usměrnění" radiace výbuchu a vytvoření silného "paprsku"). Protože bouchne několik tisíc kilometrů od cíle, dá se jí jenom těžko bránit a (obzvlášť při útoku z méně chráněného úhlu) by to mohlo cíl dost osekat.
Vliv velkého railgunu na let by šel poněkud korigovat simultálním výstřelem stejně těžkého projektilu "na druhou stranu" - třeba z vedlejší hlavně. Namáhání konstruce by to sice moc nepomohlo, ale alespoň by to loď nehodilo vždycky o kus zpátky. Namáhání konstrukce by zase mohla docela pomoct "výsuvvná" hlaveň děla - čím delší hlaveň u railgunu, tím delší čas pro zrychlování a menší tlak na okolní konstrukci za (mili)sekundu při dosažení daného celkového zrychlení projektilu.
Zajímavý nápad který jsem slyšel ohledně možnosti "odclonit" laser byl ten, že by loď měla zásobník vzácného plynu promíchaného s mikročástečkami nějákého magnetického kovu a vždycky před bojem by okolo sebe vytvořila elektromagnetickou "bublinu" kterou by tím plynem naplnila. Fungovalo by to tak, že by to rozostřovalo příchozí paprsky. podobně funguje moderní kouřová clona tanků proti ozáření zaměřovacím laserem z ramene odpalovaných raket. Nicmoc, použitelné jenom několikrát - než vypotřebuješ plyn a musíš skrz to vysunout senzory, komunikaci a vlastní zbraně a trysky (pokud je chceš zároveň používat) ale dokázalo by to pohltit nemalé procento energie zásahu paprsekm. Třeba by to šlo použít i jako určitý druh "přednastaveného" pancéřování, poukud by ten plyn byl "mezi" plechy a pokud by ty plechy měly nějákou samosvornou schopnost (aby se plyn nevyčůral hned po prvním zásahu všechen)
Ke tvaru lodě:
http://www.perrypedia.proc.org/images/5 ... sse_RZ.jpghttp://www.projectrho.com/rocket/images ... crest2.pnghttp://tadao.ta.ohost.de/img/sk-combat.jpghttp://img.photobucket.com/albums/v215/ ... iterCl.jpgNarozdíl od obrázků, já bych nepočítal s možností přistání (a opětovného vzletu) na planetu, proto bych viděl "podvozek" jako zbytečný. Aerodynamičnost tvaru je rovněž zbytečná. Strukturální pevnost je zásadní.
Tíhnu ke kulovitému tvaru. Kulovitý prostor se dá opancéřovat snáz než jiná tělesa (čím má pancíř větší sklon k pravděpodobnému směru ohrožení, tím je efektivnější při vykrývání energie zásahu), geometrickým rozložením hlavních trysek (v některých případech jejich kyvným uložením) se dají kompletně nahradit manévrovací motorky a v případě nouze možnost "odhodit" jeden článek motoru a posunout na rovníku ostatní zbylé tak, aby nebyly ovlivněny manévrovací schopnosti lodě, maximální ochrana posádky uvnitř bojového můstku (tj ve středu lodě, kde mají na každou stranu stovky metrů vnitřní konstrukce lodě a metr, nebo víc pancíře) Zároveň možnost při balistickém letu, či při "dokování" v hlubokém vesmíru vytvořit rotací okolo "pólů" na rovníku 1g pro komfort a zdraví posádky (ještě lépe se toho dosáhne tak, že třetina posádky má službu v bojovém centru lodě, a dvě třetiny mají volno). Pokud by celá "koule" byla menší než je poloměr potřebný pro vytvoření 1g, pak by prostě mohla kabinu posádky "vysunout" mimo hlavní kouli tak daleko od osy otáčení, až se 1g dosáhne. Podle mých starších výpočtů na nějáké "spincalc" je potřebná vzdálenost zhruba 250 m od osy otáčení dostatečná a potřebná rychlost otáčení při této vzdálenosti je ještě "příjemná" a zdrav nepoškozující. Takže kdyby měla koule průměr 200 m nebo víc, mohla na tyčích či kabelech "vysunout" čtyři stejně velké kabiny najednou, měla by posádka té lodi ještě šanci, že někdy bude ještě moci chodit na Zemi. Možná. Zároveň mikrogravitace uvnitř nákladného prostoru značně usnadní manipulaci se zásobami.
Pokud by ještě ty "kabiny" bylo možné otočit/sklopit "stropem" po směru letu, daly by se nevytažené používat i ve chvílich kdy loď letí s akcelerací, nebo deceleruje 1g (nebo lehce méně, či více).
Protože jsou radiátory pro odvod odpadního tepla velké a zranitelné, doporučoval bych možnost je udělat "zatahovací" pod hlavní pancíř lodě okamžitě ve chvíli, kdy si velící uvědomí že hrozí jakékoliv nebezpečí. A loď tak, aby při bližším boji chvíli vydržela bez výměny tepla.
Možné využívání tekutého dusíku k ochlazování?
Podobná situace se solárními články - jsou velké, zvyšují šanci na detekci lodě a jsou značně křehké. Používal bych je jenom ve chvílích, když by loď čekala na orbitě (nebo v L bodě). Po zbytek času zatažené. Hlavní zdroj energie atomový (+ atomové motory), nebo fúzní, jestli je předpokládaná technická úroveň ještě použitelná pro příběh. Na takovou vzdálenost, dobu a předpokládanou volnost a nutný výkon pro zbraně v podstatě žádný jiný než atomový generátor (nebo lepší) nestačí. No a když už je tam genrátor, proč se vzdát i motoru (který má slušné výkony)? Nebo atomovým generátorem poháněný "plasmový" motor...?
Vzhledem ke stále se opakujícím neúspěchům s "biosférami" a habitaty, bych umělou biosféru nepokoušel - je naprosto nevhodná pro bojovou loď, protože znemožňuje jeden z nejefektivnějších obranných triků - natlačit posádku jenom do některých částí lodě ve skafandrech a všechny ostatní zbavit kyslíku. Atmosféra totiž přenáší rázové vlny a bez ní se taky zabrání hodně procentům poškození ohněm. A hlavně, tam kde nejsou lidé není v podstatě potřeba. Místo biosféry uvnitř lodě bych viděl spíš vhodně velké sklady a umírněně velkou posádku - maximálně desítky lidí. Když jde udělat bunkr se zásobami pro desítky lidí na desítky let, něják by to natěsnali i do lodi. Hydroponický úsek by ale byl vhodný (ačkoliv přetížení větší než 2 g by mohlo dřevnaté rostliny zničit Od 10 g nahoru bych se bál i o obyčejnou pšenici). Možná nějáké řasy, sója a ryby, + možnost jiný druh masa si "naklonovat".
Jako komunikaci na dálku bych viděl "datapakety" - v podstatě předprogramované UI avatary s přístupem k informacím, které by na základě pravděpodobnostního výpočtu odpověděly na otázky posádky okamžitě (s procentem pravděpodobnosti, které by ukazovalo jaká je šance, že by tak odpověděl ten druhý). Na zásadní otázky by to bylo trochu drahé kakao, ale čekat na odpověď několik hodin nebo dnů - to taky.
PD bych viděl klasicky lasery, na větší vzdálenost "protistřely" - menší šrapnelové střely určené k sestřelení přilétajících raket ještě mimo dosah laserů (či na jeho hranici). Kulový tvar lodě tu pomáhá volnosti výstřelného pole každé laserové "věže".
Tak dvě větší "malé" lodě pro krátkodosahový transport, které by sloužily k přesunu mezi lodí a blízkými stanicemi/loděmi/vesmírnými tělesy. Trochu podobné (použitím) raketoplánům z SGU. V případě nouze by tohle byly jediné "záchranné čluny" které by loď měla. Zbytek drony.
U "mé kulovité" lodi by to asi nebylo nutné, protože pro ní není problém naorientovat rychle hlavní motory, ale pro rychlé úhybné manévry bych viděl něco podobného co mají lodě v "HALO". Směrová nálož přímo na trupu směrem "ven", kvůli okamžitým změnám směru letu v bojové situaci (těch 16 g).