Kapitola 4
V nepřátelském hnízdě část. 1
5. 4. 2030 – Galaxie Ida, v Solární soustavě ovládané hmyzem, SD-499, Briefingová místnost
Ve velké místnosti zářil hologram, na kterém byla zobrazena místní solární soustava. Čtvrtá planeta od hvězdy červeně blikala.
„Pánové, tato planeta je náš cíl. Provedeme krátký hyperprostorový skok směrem k ní, přeneseme vás a mizíme. Vypadá to totiž, že je na ní silná antiorbitální a protivzdušná obrana, jelikož jsme nezpozorovali žádné hlídkující lodě nebo satelity.“ začal svou řeč admirál O´Neill, načež zmáčkl tlačítko a přiblížil tak rudě blikající planetu, až se na hologramu vyskytovala pouze ona.
Na jejím povrchu opět barevně zářili různé body a budovy.
„Ty zeleně zářící struktury považujeme za jejich protivzdušnou a antiorbitální obranu. Červeně září jejich základna, což je komplex tady těchto tří kopulí.“ řekl a opět obraz přiblížil.
Tentokrát byly vidět zeleně zářící výrůstky podobné kanónům mnohem zřetelněji, stejně jako celý komplex základny. Tyto struktury obklopovalo pět modrých teček ve tvaru pravidelného pětiúhelníku.
„Modré plochy jsou místy výsadku jednotlivých týmů. Navíc jsem vám vymyslel nové označení pro týmy. Pro tuto misi budou volací znaky následovné: Tým 1 se bude označovat jako AS, Tým 2 TA, Tým 3 LA, Tým 4 VI a Tým 5 STA (prosím uvědomte si, že se to čte anglicky, čili AS=ejes apod. Pozn. Autora).“řekl Jack s mírným úsměvem a podíval se vedle na obdobně se tvářícího Leafa.
„Astalavista?“konečně docvaklo jednomu z SFE.
„Výborně, tohle je můj nový oblíbenec.“řekl Jack a předal slovo Leafovi pro upřesnění.
„Dobrá, chvilka humoru je za námi, takže pokračujeme. Jak jistě vidíte, zaútočíme zároveň z pěti stran. Naším úkolem je najít jejich počítačové jádro, středisko, nebo cokoliv dalšího obsahující informace o rozmístění jejich špionážní sítě.
Plány jejich základny bohužel nemáme, čili jdeme naslepo. Počítejte s nepřátelskou přesilou a silným odporem na jejich vlastní půdě. Zvláště pozor si dávejte na případné pasti a i jinak buďte opatrní. Nemůžeme si dovolit plýtvat lidmi. Vydejte ze sebe to nejlepší. Rozchod!“zavelel důrazně a následně se sám zařídil podle svého posledního rozkazu a zmizel dveřmi na chodbu vedoucí k jeho kajutě.
Cestou si všímal, jak je chodba úzká a nízká v porovnání s těmi na Asgardských a Jaffských lodích. Země vážně využívala téměř každý centimetr místa a Leaf vnímal hučení masivního toku energie ve stěnách.
Celá tahle loď byl prakticky jeden zatracený vodič a generátor. Super-destroyery nebyly v galaktickém měřítku velké, naopak se řadily k malým lodím a asgardské O´Neilly byli oproti nim téměř dvojnásobné. Nemluvě o Aurorách, které byly třikrát tak dlouhé a téměř dvakrát tak široké.
„Jde vidět, že tyhle ´vyspělé rasy´ moc nebojují. To by si začali vážit každého centimetru, kde se dá vrazit zbraň.“ pomyslel si opět Leaf.
Obří prázdné chodby, ve kterých se vyžívali například Asgardé ho dráždili, jelikož nemohl pochopit jejich účel.
Dorazil do své kajuty, vzal si svůj osobní štít a šel na setkání se svým týmem do místnosti určené pro jejich transport.
5. 4. 2030 – Galaxie Ida, v Solární soustavě ovládané hmyzem, SD-499, Můstek
„Připravte se a zahajte Hyperprostorový skok za 3,2,1…!“rozkázal Jack, načež loď zmizela v modrém okně a objevila se téměř ve stejném okamžiku kousek dál v místní solární soustavě hned vedle nepřátelské planety.
„Připravit na náraz a přeneste je.“zavelel Jack v reakci na dvacítku velkých, fialových koulí plasmy směřujících k jeho lodi.
V pěti místnostech na lodi se zablesklo a každý tým byl přenesen na planetu, ještě než koule dopadly.
Jack na monitoru sledoval, jak se Destroyer obratným manévrováním vyhnul patnácti koulím, ale zbytek jej zasáhl do štítů.
Ty okamžitě klesly o čtvrtinu a k lodi se již blížila další dvacítka střel.
To dobou již ale Jack vydal rozkaz vstoupit do hyperprostoru a skrýt se poté za jinou planetou, tak akorát v dosahu subprostorových komunikátorů SFE.
5. 4. 2030 – Galaxie Ida, v Solární soustavě ovládané hmyzem, poblíž základny Pillards
AS tým se zhmotnil na předem plánovaném místě asi kilometr od vstupu do základny. Následně se rozdělili a každý běžel zneškodnit jednu antiorbitální baterii. Jak naznačovaly snímky, u baterií byla jen slabá posádka, které se snadno vyhnuli a navíc s hlídkami to také nebylo nijak slavné a tak na ně nerušeně připevnili nálože SN-5 (semtex obohacený naquadahem a několika dalšími prvky. Pozn. Autora). Jednalo se poloviční balíčky trhaviny, oproti zastaralým C-4, měli ale několikrát větší sílu. Každý tým si nesl několik těchto balíčků, které ale v případě potřeby klidně rozříznout nožem a zmenšit tak jejich sílu ve prospěch množství.
Poté co každý z nich připevnil nálož, se setkali půl kilometru před vstupem do základny a čekali na hlášení ostatních.
Po chvíli se ozvalo potvrzení, že všechny cíle byly bez problémů zaminovány. Leaf vyndal detonátor a zároveň s tím vydal rozkaz k odpalu i ostatním skupinám.
Zmáčkl.
Po celém okolí se ozvaly výbuchy a tlaková vlna dospěla až k SFE týmům.
Následoval chaos. Na základně se rozezněl poplašný signál v neuvěřitelných výškách. Vstupy do základny se otevřely a z nich se vyvalila armáda.
Desítky hmyzích bojovníků a dvě podivná obrněná monstra vyrazily z každého z vchodů.
Začal se otevírat i šestý otvor v základně. Byla to hangárová vrata, která skrývala několik tuctů stíhačů.
Jeden člověk z AS a jeden ze STA pozvedli raketomety určené k této možnosti. Automatické systémy raketometů s umělou inteligencí proskenovaly určené místo, našly jeho slabiny, vypočítaly nejlepší místo pro zásah a zároveň vypálili každý na jeden horní roh vchodu.
Vypálené střely se ještě ve vzduchu rozpadly na několik menších. Tyto malé rakety jejich naváděcí systémy přiměly dopadnout na strop hangáru. Dopadly tak, že vytvořili pravidelný půlkruh, který se následně utrhl a zabránil tak stíhačúm vylétat. Tento půlkruh pojil se vstupem jen kus zprohýbaného kovu, díky čemuž tenhle kus trosek téměř dokonale nahradil vrata.
Zbytek lidí již mezitím pálil po Pillards a jejich domácích mazlíčcích.
„No alespoň něco funguje tak jak má.“ poznamenal Leaf na adresu raketometů, nabil a vzápětí prohnal kulku hlavou dalšího hmyzákovi.
Ti se sice snažili krýt za různými terénními překážkami, nebylo jim to ale moc platné. Jiná věc byla s těmi obrněnými monstry. Střely SFE se od nich odráželi stejně jako dříve od Pillards. Tihle hmyzáci navíc stříleli ostny podobné těm dikobrazím. Pokud by ovšem dikobraz měřil osm metrů na délku a ostny střílel z přední části těla rychlostí, která přesahovala sto kilometrů v hodině.
Těmto projektilům se SFE většinou dařilo vyhýbat, zbytek vykrýval štít, který byl ovšem díky jejich tvaru, pevnosti a ostrosti neúměrně zatěžován a rychle se vybíjel stejně jako v případě bodnutí končetinami Pillards.
Člověku z AS týmu se podařilo opět nabít raketomet, zamířil, zaměřil, proskenoval a vystřelil.
Rakety se opět rozletěly. Tentokrát směrem k jednomu z monster doprovázených už jen pěticí nepřátel. Rakety dopadly na jeden bok monstra. To síla výbuchu trochu nadzvedla na jednu stranu a mírně mu pochroumala končetinu. Monstrum zahučelo, splašilo se a převálcovalo poslední dva hmyzáky, kteří přežili výbuch. Narazilo do toho druhého a prorazilo mu krunýř pomocí výrustku na hlavě ve tvaru vidlice. Navíc se v mrtvole svého soudruha zaseklo a jeho váha mu stáhla hlavu k zemi.
Leaf k němu přiběhl a prohnal mu dvacítku kulek jedním z jeho šesti očí. Teprve poté si mozek tohoto zvířete uvědomil, že je mrtvý.
U ostatních týmů to neprobíhalo tak dobře. Nakonec zvířata sice udolali tím, že jim raketomety ustříleli končetiny a ve dvou případech na ně dokonce připevnili SN-5. Několikrát se podařilo přesnou palbou do očí zabít zvíře projektily, ale ztráty byly i na straně SFE. Tři lidé byli prošpikováni ostny těchto monster, jeden byl rozdrcen, když na něj zvíře spadlo, a posledního zranil umírající nepřátelský voják. Tento ale přežil a vyhledal krytí v zóně pro vyzvednutí.
Přesné střely SFE kosily poslední přeživší hmyzáky. O ty umírající se postarali jejich nože.
Na konci bitvy se pláně před nepřátelskou základnou topily v krvi.
Poházené a rozcupované těla nepřátel ležely rozesety po celém bojišti a tím vším se nesl zvuk nepřátelského poplachu.
Již dávno nepřátelé uzavřeli všechny vchody, a tudíž byl vydán rozkaz je odstřelit.
Najednou se ale z boků vedle vchodů vysunuli nepřátelské baterie lehčích zbraní a začali pálit. Z každého týmu ke vchodu běžel právě jeden člověk, aby umístil výbušniny.
V momentě, kdy se nepřátelské baterie vysunuly a začaly pálit své fialové projektily, všichni jako jeden muž přešli do skluzu a díky tomu, že běželi rychlostí téměř padesáti kilometrů v hodině, se dostali sklouznutím až ke dveřím. Střely je pronásledovaly až tam a tudíž ještě cestou vytáhli SN-5 a zbytek kinetické energie svého těla využili zároveň k přilepení této plastické trhaviny a navíc k úderu pěstí tak silnému, že kov dveří prohnul do té míry, že mohly použít sílu své ruky k umocnění výskoku. Jejich skok je vynesl až na střechu základny, ze které odpálili své nálože. Exploze byla dostatečně silná, aby vyřadil vnější obranný systém. Na dvou místech ale také narušila statiku do té míry, že se dva členové SFE propadli v dešti sutin přímo do nepřátelských vstupních hal.
Ještě v letu vytasili své nože a do druhé ruky si vzaly velkorážní pistoli. Dopadli do pokleku, za nožem se otočili kolem své osy a uťali tak končetiny celkem šesti nepřátelským vojákům. Postupně se zvedli a neustále máchali svými noži, oba dva téměř synchronně. Mezitím také stříleli ze svých pistolí a zasáhly tak trojici nepřátelských obranných zbraní. V každé místnosti jich bylo celkem pět, dvě z nich ale pohřbily sutiny.
V té době již byly všechny vchody obsazovány SFE, ať už se nacházely na jakémkoliv místě.
Do hal vletěly granáty, které v tomto poměrně malém uzavřeném prostoru páchaly obrovské škody.
Vzduchem létaly kusy zdí, kamení, kovu a doplňovali to všudypřítomné šrapnely.
„A to měla být stealth mise.“ pomyslel si Leaf, zatímco páral břicho jednoho hmyzáka a do štítu mu bubnovali kamínky a šrapnely.
Ty naštěstí byli mnohem méně ostré než končetiny Pillards a ostny monstrózních tvorů a tudíž tolik nevyčerpávali štít, díky menšímu tlaku, kterým na něj působily.
Vzpomněl si, jak mu říkali, že ostří těchto končetin má tloušťku pouze několika málo atomů a přesto je velmi pevné díky jakémusi zvláštnímu jevu. Tudíž tlak, který působil na jediné místo štítu byl nepředstavitelný.
Na podobném principu pracovali nože SFE. Ty měli sice pouze padesát procent účinnosti, a to ještě hlavně díky nanitům, ale přesto pro ně nebylo nic překážkou. Byly mnohokrát lepší, než cokoliv co se na zemi prodávalo nebo se jinak dalo vyrobit.
Slyšel sice, že se pracuje na ještě lepších a ostřejších nožích, ale moc již v pokrok nevěřil.
Zabrán do těchto úvah podřízl krk dalším dvěma nepřátelům a zastřelil ještě tři jiné.
Pillards byli oslepeni všudypřítomnou hlídnou a kouřem, který naplňoval celou tuto místnost.
To byla výhoda pro SFE, kteří díky zabudovaným termovizím viděli jasný tepelný obraz svých nepřátel, a díky filtrům mohli ignorovat tepelné vlny vybuchujících granátů, které by je s normální termovizí oslepily nebo alespoň zmátly.
Celý tenhle chaos trval minutu a dvacet osm sekund, mezi nimiž nepřátelé i spojenci poletovali jako hračky díky tlakovým vlnám. SFE běhali po stěnách i stropech, skákali, bodali, stříleli a několikrát nepřátelům dokonce jednoduše vrazili pěstí, jen aby získali výhodu.
Cákance krve na stěnách a stropě by bylo možno považovat za umělecké dílo.
Když všichni skončili, zazněl rozkaz seskupit se a konečně získat informace.
Jeden člověk z každého týmu ještě předtím zaminoval ústupovou cestu pro případ nouze.
„Jestli teď ty informace nevymazali, tak jsou to pitomci.“ pomyslel si Leaf.
„Podařilo se mi zablokovat nepřátelské počítačové jádro a přístup k němu.“ozvalo se z vysílačky od technika jiného týmu, jako by Leafovi četl myšlenky.
„Skvěle. Takže víte co dál.“řekl Leaf do vysílačky a obrátil se na své muže.
„Právě jste prošli křtem ohně.“začal.“Nevím, jestli to všichni přežijeme, ani co se skrývá za následujícími dveřmi.“ukázal na dveře.
„Vím ale, že to co zde uděláme, rozhodne tuhle válku.“výbojně zvedl bradu a umístil nálož na dveře a následně popošel zpátky ke svému ještě stále kompletnímu týmu.
„Za lidi. Za Alianci. Za svobodu.“vykřikl a zmáčknul detonátor, načež dveře pohltil výbuch, jehož síla na chvíli zviditelnila ostře zelené pozemské štíty.
„Na ně.“vykřikl a společně s ostatními vtrhl do tunelu.