Tak jo, teď jsem to dopsal doufám, že se díl bude líbit a za případné chyby se omlouvám. Přeji příjemné čtení:
6. Povinnosti
Nad Atlantidou se setmělo a většina obyvatel se odebrala ke spánku. Ovšem ne tak pan Woolsey. Jsou to již čtyři dny, co se místo spánku zdržuje u brány a čeká na nějaké zprávy o Zemi. Po prvních neúspěšných pokusech o spojení se zemskou bránou, propadl Woolsey lehké panice. Čím delší dobu se Země neozývala, tím větší depresi a strachu propadal. Po té událostí byl Woolsey k nepoznání. Už to nebyl ten odvážný, vždy sebejistý a vyrovnaný právník, který jde za svým cílem. Byl spíš nerozvážný, vystrašený, podrážděný a agresivní. Po určité době dokonce navrhl poslat Arga zpátky do Mléčné dráhy, ale tento výrok Caldwell okamžitě zavrhl.
John a celý jeho tým byli spíše optimisti, takže problém s vytočením Země brali na mnohem lehčí váhu než Woolsey. Předpokládali, že se nejspíš stala nějaká porucha na velitelství a nedělali si s tím velikou starost. Ovšem pro všechny na Atlantidě byla tato situace spíše nepříjemná, jelikož doufali, že po přistání mají stále možnost kdykoli odejít domů. Našli se i tací, kteří tuto situaci brali jako možnost prožít více dobrodružství, ale většina si spíše připadala jako v pasti. Venku, nebyli pouze Wraithi, ale také ti neznámí “mimozemšťani“ a s bránou na Zemi se nedalo spojit, tudíž jediná možnost jak přežít, byla zůstat tam, kde jsou.
Většina lidí se snažila užívat svého “nuceného“ volna, ale John musel řešit jeden nepříjemný rest:
„Slyšel jsem Shepparde, že máte nějaké problémy s vytočením Země.“ Řekl svým wraithským hlasem Todd a zasmál se.
„Nestarej se.“ Odsekl John a následně se zeptal: „Máš už sbaleno?“
Na což Todd překvapivě reagoval: „Počkat, vy mě vážně necháte jít?“
„Bohužel. Woolsey si myslí, že si nám pomohl, jak to jen šlo a tak, tě nechá odejít kamkoli budeš chtít.“
„Ahh, už jsem si myslel, že mě začínáš mít rád.“
John neřekl ani slovo a položil ruku na pistoli, kterou měl připevněnou u pasu.
„Chápu.“ odpověděl na Sheppardovo gesto Todd a spolu se třemi vojáky co ho hlídali, odešel k bráně.
„Výborně, tak to by bylo.“ Zaradoval se John a chystal se jít spát.
Najednou v jeho vysílačce začalo šumět a ozvalo se: „Shepparde, do řídící místnosti.“
„Ale no tak…“
Řídící místnost
V řídící místnosti, už byli všichni velitelé, včetně Rodneyho a Zelenky.
„No konečně.“ přivítal Johna Rodney.
„Tak co se děje tak důležitého.“ Odpověděl nevrle John.
„Přiletěla sem ta neznámá loď.“
„Co prosím, to mi říkáš jen tak?“
„Neboj, jsme zamaskovaní.“
„No a co tady dělají?“
„No, nejprve oskenovali celou planetu a pak letěli k místnímu měsíci.“
„Co, tam?“
„Zprvu jsem to taky nechápal, ale pak jsem si vzpomněl, že u místního měsíce je ten Asuránský satelit.“
„No, vždyť je to jenom brána s hyperprostorem a štítem, nebo ne?“
„No, to je sice pravda, ale co jiného by je sem lákalo, než ten satelit? Město je zamaskované, takže ten satelit je tu jediná zvlášnost...“
„Seš si jistej?"
„Samozřejmně, že nejsem…“ poznamenal Rodney.
„No nic, pane Woolsey, můžeme si vzít zamaskovaný jumper a prověřit to?“ navrhl John
„Ehm, co? Jo.“ Odpověděl zmateně Woolsey.
John nečekal ani vteřinu a okamžitě zamířil do hangáru.
Po chvíli vylétl z prázdné mořské hladiny jumper, který byl vidět asi 2 vteřiny a hned poté zase zmizel. Netrvalo dlouho a dostal se na orbit planety. Po chvíli bylo skrz sklo jumperu vidět ohromnou černou loď, která téměř splývala s barvou okolo. Sheppard se pomalu přibližoval, až zahlédl další malou loď také černou a velkou asi jako jumper, jak je přikotvená na asuánském satelitu.
„Sakra, co s tím satelitem chcou dělat?“
John, chtěl ještě něco poznamenat, ale vtom začala nepřátelská loď nabíjet zbraně.
„Sakra, vědí o nás.“
„Kašlu na maskování, vypouštím drony. Oznam Caldwellovi, ať sem okamžitě přiletí s Argem a Odysseou.“
Náhle se v prázdnotě objevil malý zelený jumper, ze kterého vylétlo 12 dronů směřujících přímo k malé lodi, která právě vlétala do hangáru té velké. Štěstí dnes přálo Atlanťanům, jelikož nepřátelská loď nečekala zde jakýkoli odpor, tak neměla ani zapnuté štíty. Tudíž následná exploze malé lodi v hangáru, na které byla připevněná brána, byla tak silná, že prakticky zevnitř roztrhla loď na dva kusy. Jeden kus okamžitě explodoval a ten druhý se chvíli vznášel ve volném prostoru. Rodney už začínal přemýšlet, jak něco z těch trosek zachránit, když v tom se poblíž jumperu prohnal obrovský modrý zářící paprsek z Arga, který přímo zasáhl druhou část té lodě, která následně explodovala také.
Rodney se začal rozčilovat, když vtom se ozval Caldwell:
„Doktore myslím, že vím, co mi chcete říct, ale bylo to nutné. Nemůžu riskovat odhalení naší pozice, zvláště když je Atlantis bezbranná."
Rodney chtěl něco namítnou, ale sám si uvědomoval, že to tak muselo být.
Jen co se všichni vrátili zpátky, tak byli okamžitě zavolání do místnosti s bránou. Když tam přišli, byla brána aktivovaná, byl zapnut štít a pan Woolsey si je všechny zavolal k jednomu z počítačů.
„Co zas?“ řekl s ne moc velkým nadšením Sheppard.
„Vidíte sám.“ Odpověděl Woolsey a poukázal na monitor s jedním jemu známým člověkem.
„Plukovníku, jsem rád, že vás zase vidím.“ ozval se člověk jménem Myrus.
„Ehm?“
„No, tady zástupce hlavní rady Koalice planet Pegasu Myrus.“
„A, už vím, co se děje?“
„Potřebujeme pomoct. Když jste zmizeli tak s námi spolupracovali Geniiové, ale jen co se objevili ti nepřátelé, tak se Geniiové vytratily pryč.“
„Myslím, že ty nepřátele známe.“ reagoval Sheppard a zeptal se „Proč na vás útočí?“
„Většinou se jen objeví s lodí a začnou bombardovat planetu, jako kdysi ti replikátoři. Ale na jedné z planet se zdrželi.“
„Jako, že tam přistáli?“
„Přesně tak.“
„Víte proč?“
„Ano, cosi tam hledají… Myslím, že tu planetu znáte.“
A na Atlantis došla adresa planety Dagan.
Kdo viděl Stargate Atlantis s01e16, tak jistě ví co to je za planetu.