Tak taky přeju všem všechno nejlepší do novýho roku. Co se mě týče, tak tenhle Silvestr nedopadl zcela podle mých představ, a to jen mírně řečeno. Plánovala jsem si udělat od odpoledne do půlnoci pohodovej filmovej maraton, o půlnoci se jít kouknout na ohňostroj a případně taky odpálit rachejtli atd. V ožírání se a podobně já žádnou zábavu nevidím. Ovšem místo toho jsem si musela hrát s mou jedenáctiletou ségrou a babičkou. Ještěže alespoň nepustili Novu, to bych fakt vraždila. No, o půlnoci jsme se byly kouknout ven, bouchalo to pěkně. Kvůli přehnaně starosltivé babičce jsme ovšem nesměly odpálit ani rachentličku (co kdyby se nám něco stalo, co kdyby to vlítlo sousedům do okna, co kdyby...). Tož asi tak.
Ovšem zabíjela bych některý parchanty, který nejenže nedaj pokoj, ale navíc s tím boucháním pěkně ostatním ztrpčujou život. Mně stačilo, když jsem po poledni šla se psem ven. Na louce jsme si daly trénink frisbee, pohoda. Po cestě kolem jde parta malejch kluků, tak lehce přes deset let. Hajzlové tam začali odpalovat dělobuchy a sledovali, jestli mi čokl vyděšeně nadskočí nebo dokonce zdrhne

Naštěstí mýmu psovi rány nevadí, ale přece jen když to bouchne deset metrů od něj, tak se zarazí a čumí co se to jako děje. No, kluci z toho měli děsnou prču. Byla bych je seřvala, ovšem kvůli citlivýmu čoklovi jsem nemohla, místo toho jsem musela hrát že se nic neděje. Bych vraždila nejradši
Takže všem vám radím, nikdy, NIKDY se nedávejte na čoklařinu, je to děsně nevděčnej koníček, kterýmu když propadnete tak už se ho nedokážete vzdát.