Díl za mnou. Nemůžu říct, že bych z něj byla úplně odvařená - IMO by si linie s Elizabeth zasloužila promakanější konec - ale nebylo to vůbec zlé

Jako mínus bych řekla jednání Elizabeth/Fran. Dalo by se to vysvětlit tím, že si hodně prožila, prošla změnami atd., ale k Weirový mi vždy sedělo, že by nikdy neohrozila Atlantis. A tady její prvotní jednání úplně popřelo tuhle její náturu... záchránila to elegantně v závěru, který byl skutečně nečekaný, na poměry SGA netradiční a o to lepší.
Taky drobné mínus to zmixování postav. Fran se projevila v BAMSR jako života schopná a sympatická postava, namlsají fanoušky na její návrat (ve spoilerech jsem se dostala jenom k té části, že se má v 5. sérii opět objevit, o tom, že by měla hrát "Elizabeth" sem neměla tušení) a pak to takhle zabijou.
Plusem Zelenka, líbil se mi v téhle epizodě hodně, ale vadilo mi, jak ho Rodney nevybíravě usměrnil, když mu Radek nabízel pomoc. Nebyl důvod, aby se Rodney zachovat tak, jak se zachoval. Tyhle jejich slovní potyčky začínají scénáristé z McKayovy strany trochu zbytečně hrotit.
No, přes drobné výtky musím říct, že to uběhlo příjemně rychle. Woolsey ani napočtvrté nezklamal, vystříhali jsme se přemrštěnému Johnovu heroismu, i zápletka byla svým způsobem originální. Bodově to dneska vidím na
7,5/10 