První věc, která mě zaujala, bylo vysílání v HD formátu. Docela jsem zírala. To s tím začali brzo.
Ale epizoda se mi jakýmsi zvláštním způsobem líbila. Na nic si nehráli, což bylo fajn. Sice to není taková McKay/Sheppard epizoda, jakou bych vyloženě chtěla, to je fakt. Ta malá holka se zpočátku chovala jako strašný spratek. Ale přesně jako Fazulina, která má Shepparda, já koukala 42 minut na McKaye. Je to trochu smutné, když mě při sledování udržuje jedna postava, ale ta epizoda nebyla tak hloupá jako obě Irr. nebo Tower. Zápletka byla dost chatrná, určitě se to dalo zařídit i jinak než zabitím té holky.
Ta scéna s tyčinkou byla spíš divná než ponižující, zase mě štvalo, že Sheppard McKayovi nevěřil. Na druhou stranu bylo pěkné, jak vysvěvtlil, proč tam chce Ronona a že to není nic proti Rodneymu.
A Rodney mu několikrát řekl Johne, což se mi doooost líbí a byly tam i pěkné věty. Absence jakýchkoliv dalších postav mi vůbec nevadila, naopak, myslím, že to bylo docela osvěžující. McKay se Sheppardem neměli epizodu sami pro sebe hezky dlouho. První půlka sice nuda, ale nebylo to nějak hloupé, směšné až absurdní jako Irresponsible a neměla jsem tendenci hodit počítač z okna, kdykoliv se objevila Harmony jak jsem to chtěla udělat v případě Luciuse.
Asi to není na víc než na jedno, dvě shlédnutí, ale Jodelle nebyla nijak otřesná a líbil se mi konec

Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.