Takže příběh nic moc. Ten mě nezaujal. Co mě zaujalo, byly postavy.
Jako nejlepší scéna je pro mě loučení Sam a Teal'ca. To se mi prostě moc a moc líbilo. Tohle u Atlantisáků nevidím.
Interakce postav byly dobré. Konfrontace Sam a Ronona se mi opravdu líbila. To, že se někomu nelíbí, kdo teď velí a to, jak Sam odpověděla. Rozhovory Teyla x Ronon byly taky dobré. A ti dva mi teď přišli co k čemu.
Samino oslovování Johna se mi líbí (protože mě se líbí většinou cokoli, co zavání osobitějším oslovováním

), ale to, že ona to dělá hned a Rodney skoro nikdy...chtělo by to vylepšit..
Ovšem to, že Sam říká Rodneymu "Rodney" a on jí zase "Sam" a ne příjmeními, to se mi VELMI líbí

.
Sam - zapadá. Je milá a přitom rozhodná. Bylo pěkné, jak se zmiňovala o těch svatbách a co ona s tím...možná mám moc velkou představivost, ale dokázala bych si představit, na co by mohla narážet

. A nádherná věc...když rozbalovala, měla tam fotku Jacka (i když tohle jsem si musela bohužel přečíst, se přiznám, nevšimla jsem si). To se mi líbí

.
Rodney - ten začátek...hmm, to mi nesedlo. Hlavně mi přišlo, jak je děsně šťastnej na post, který jen nedávno opustil někdo jemu drahý. Myslím, že i když by byl vzrušený z možnosti (jak si myslel), že to dostane on, měl by myslet na toho, po kom to místo zůstalo a netvářit se tak nadšeně. Já bych se netvářila.
(Ale dobré (jak nazvat ten zvuk...) "mlask mlask", u konce rozhovoru s Radkem. To mi připomenulo zamlaskání v Critical mass a musela jsem se zasmát

.)
Radek - pěkné reakce na Rodneyho a taky...byl na misi

. A taky...byl u toho, když přišla Sam - a vepředu...a s pěknym úsměvem...ok, končim

.
Ano, byly tam zmínky o Elizabeth a díky za to (hlavně Johnovi, potažmo Joeovi). Ale prostě...jak říkali, že budou truchlit, tady jsem to zrovna moc nepostřehla. A to mě mrzí.
Ale přesto, jak tu něco vychvaluju, díl mě zas tak nezaujal.
Hemi, Hemi, Hemi...stejně tam není, zda to byl chlap nebo ženská

.