Nedá mi to a musím sem taky napsat...
Tahle epizoda mě fakt dostala - asi úplně nejvíc z celé Atlantis. Tar-ara to svojí větou naprosto vystihla.
Prvních 20 minut jsem nestačila mrkat...říkala jsem si: konečně taková "holčičí epizoda" jaká mi už dlouho chyběla (tzn. řeší se vztahy, dozvídáme se o příbězích postav a dokonce postavy i lidsky reagují - viz. Sheppard: "IS she gonna be ALRIGHT?") Strašně jsem si to užívala. Trochu jsem se bála o Teylu, ale protože jsem den předtím viděla SG-1, byla jsem si jistá, že tvůrci prostě hlavní postavy nenechávají umřít...
Spoilerům se vyhýbám jak čert kříži, upír východu slunce a Rodney citronům, takže jsem nic o Carsonově odchodu netušila...Když se všechno začalo komplikovat s těma výbušnejma tumorama, tak jsem čekala, co se z toho vyklube. A když Carson nesl tu schránku, tak jsem se klepala jako ratlík. Ve chvíli kdy ji předal jsem začala skoro jásat...

a vzápětí jsem už jenom brečela a opakovala "Ne, Carsona ne...to není pravda..."

Doteď ka jsem to pořádně nerozdejchala, Carson je pro mě nenahraditelná postava...už dlouho jsem kvůli seriálu takhle nebrečela...
A pokud tam místo něj nacpou nějakou "sexy kočku" tak mě fakt naštvou!
Ten konec jsem považovala za takový krásný zadní vrátka...že se třeba přece jen Carson povznesl (vím, že by to bylo klišé...), ale jak cynicky poznamenal můj bratr..."kdyby se povznesl, nezbylo by tělo, které by nesli na Zemi..."
