StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Zdravím přátelé a kamarádi

snad jste prožili pohodové vánoční svátky a teď už šup zase do rachoty a školy. Pro zpříjemnění posílám další díl, tentokráte s pořadovým číslem 13. Užijte si jej.

13. Díl (Hail Hydra! – Hail Hydra!)

Hydra, Faragutská soustava, 12. Března 2011
Za chladivé deštivé noci, se z podzemního komplexu, ukrytého pod horninou rušící veškeré známé senzory, pomalu zvedala letka fialových „slz“, jak tyto bojové letouny obyvatelé Odinovi základny pojmenovali.
„Tady slza jedna, slze dvě; jak jste na tom?“
„Maskování prozatím drží, všechny údaje se zdají být ok!“ ohlásil seržant Bing do vysílačky, když se scenérie za předním sklem proměnila v obrovské černé vzduchoprázdno: „Zapomněl jsem, jak je to nádhernej výhled,“ podíval se na pevninu, kterou z několika směrů omývalo slané moře.
„K nezaplacení,“ ozval se ve vysílačce major Keen, který byl jedním z mála přeživších disponujících ATA genem, jenž byl nezbytný pro řízení jediného jumperu, kterým tato nechtěná expedice disponovala.
„Už jsme mysleli, že se nedočkáme,“ píchnul do Keena, který již tři dny a tři noci seděl v křesle, kde nečinně přihlížel, jak se plukovník Carterová snaží za pomoci jumperu proniknout neuvěřitelně komplexním šifrováním Furlingského satelitu, který byl od posledního incidentu neustále na orbitě.
„To my taky,“ vzala si slovo právě Sam, jejíž znalosti a expertíza se nakonec ukázaly jako klíčové pro proniknutí tímto šifrováním, které celé tři dny odolávalo kombinované snaze Sam a antického programování.
Sam se po několika předlouhých hodinách konečně postavila a protáhla, když si všimla, jak doktor Noonen vstřikuje do podplukovníka Cliffa a šéfinženýra Parsonse syntetickou sloučeninu, na jejímž vývoji se velkou měrou podepsali Tokkerští vědci.
„Doktore, za jak dlouho ten oblbovač začne fungovat?“ prohmátnul si podplukovník oblast vpichu, která začala lehce šimrat.
„Měla by fungovat v řádu sekund,“ podíval se na Sam, která potvrdila, že signatura plukovníka Cliffa zmizela ze senzorů jumperu, přičemž vpíchnul zbytek obsahu stříkačky i Paulovi.
„Sam, oba jsou připraveni, můžou vyrazit,“ ještě naposled zkontroloval Paul, že má krystal s předpřipraveným překladatelským programem, než jej spolu s podplukovníkem obalilo bílé transportní světlo: „Hm…transport nás stál mnohem víc energie, než jsem čekala,“ zkontrolovala Sam hladinu energie, která v energetických článcích jumperu zůstala.
„Tady Cliff, jsme spolu s doktorem na palubě,“ pustil prsty z tlačítek své vysílačky, přičemž opět namířil svoji zbraň před sebe.
„Podplukovníku, sice se nám podařilo manuálně vyřadit jejich kamerový systém, ale to bylo to jediné, co jsme takhle na dálku dokázali. Podle senzorů, ale na satelitu nikdo jiný kromě vás není,“ sledovala na senzorech, jak prázdný obraz obrovského satelitu, tak taky identifikační majáčky asgardských letounů, které se jen pro jistotu seskupily kolem samotného satelitu.
Paul spolu s Cliffem mezitím velice rychle prošli dvě malé sekce, které je dělily od samotného centra satelitu, jehož jedinou funkcí bylo pečlivě sledovat data a pravidelně je odesílat na několik tisíc světelných let vzdálenou domovskou planetu Furlingského impéria, které v područí Thakarů, dá se říci, rozkvetlo.
„Sam, vstupujeme do řídícího centra, doufám, že už jste na cestě k Hammondovi?“ přesvědčil se Paul, že jeho plán funguje přesně podle náčrtů.
„Už sestupujeme k zadní části,“ přistál major Keen u nejméně poškozené části celého Hammonda, jehož kostra byla rozmetána po několika kilometrech čtverečních, přičemž tři hlavní části zůstaly relativně blízko u sebe.
Paul s ujištěním, že jde vše podle plánu, zapojil do činnosti překladač, který začal velice náročný proces učení se, což by mělo urychlit samotný překlad: „Jak dlouho, doktore?“ chtěl si Cliff nastavit na svých hodinkách odpočet, když Paul pouze pokrčil rameny: „Těžko říct,“ odstoupil od počítače, přičemž si díky memorovaným znakům našel přesné schématické rozvržení satelitu: „Mhm…tady ne, tady taky ne…“ projížděl si jednotlivé úseky hledaje jasné známky energetického uzlu, který jak očekával, bude někde v centrální části satelitu: „Ha, tady,“ ukázal podplukovníkovi cestu, která vedla k zajímavě vypadajícímu žebříku, který neměl žebřinové uspořádání, nýbrž vzhled stěny, do níž byly vyřezány oválné otvory různé velikosti.
Oba společně sešplhali několik pater, než jejich nohy bezpečně došláply na podlahu, která byla dle nákresů protkána desítkami vysokonapěťových energetických rozvaděčů. Všechny však směřovaly do jednoho jediného bodu, jímž byl podstavec podobný tomu, který na své palubě nesly Antické městské lodě.
„Je zajímavé vidět, jak se všechny rasy Aliance čtyř ras ovlivňovaly,“ poukázal na trojhranný podstavec, v němž svítily tři technologicky vyspělé energetické články: „Tak se na to podíváme,“ snažil se v podstavci najít něco, co by mohlo obsahovat datové a programovatelné krystaly, s jejichž pomocí by mohl zjistit vše potřebné. Chvíli to trvalo, ale nakonec podplukovník Cliff zmáčknul na správném místě, přičemž se vysunulo ovládací rozhraní. Paul připojil svorky na vytypované krystaly, avšak očekávané pípnutí ne a ne přijít. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, v čem je chyba, ale jakmile bylo vše správně nastavené, propojil se jeho tablet s krystaly, které šlo s patřičnými oprávněními a porozuměním manuálně programovat. Paula však zajímala data o energetických výstupech, které by naznačovaly sílu a výdrž oněch energetických článků, které chtěl důkladně prostudovat.
„Tak co doktore, budeme je moct využít?“ přičupnul si Cliff k Paulovi, který se usmíval a mračil zároveň: „Mno, podle toho, co tady vidím a pokud tomu vůbec rozumím správně, což si netroufám tvrdit na sto procent, je jeden tento článek sám o sobě silnější než ZPM, přičemž jejich kombinace vykazuje exponenciální nárůst jejich potenciálu,“ poškrábal se na temeni hlavy a rozkliknul si další část, která se mu mezitím přeložila.
„Předpokládám, že to je dobře; nebo ne?“ nahlédnul na obrazovku tabletu.
„Tak ve své podstatě asi ano,“ podělil se s tou relativně dobrou zprávou, než se podíval přímo na Cliffa, který měl tušení, že je za tímto pohledem něco víc: „Ale?“
„Ale…“ posadil se Paul do tureckého sedu, odložil tablet a promnul si oči: „Zkuste si představit, jak to vypadá, když do okruhů našich lodí zapojíme ZPM…“ začal trochu netypicky.
„Sice nejsem technik, ale dejme tomu, že si to umím představit…“ vyčkával podplukovník, s čím se Parsons vytasí.
„Podle údajů je tenhle energetický článek silnější než ZPM, přičemž se vsaďte, že to bude jeden z těch nejslabších článků, kterými disponují…“ snažil se přivést Cliffa na stejnou vlnu, aniž by musel široce a složitě vysvětlovat své domněnky a předpoklady: „Myslíte, že když je to jenom satelit, nebudou na něj dávat svoje nejlepší baterky?“ lusknul Paul prsty a hodil po Cliffovi úsměv: „Nechci vidět hodnoty, s nimiž pracují jejich nejsilnější generátory…“ na chvíli zamrznul: „…natož se pak utkat s jejich loděmi!“ vzal si tablet opět do svých rukou, přičemž se již mohl dostat do kořenových adresářů, s jejichž pomocí byl schopen spouštět alespoň základní příkazy.
„Nezapomínej, že nemusí myslet stejně jako my…“ chtěl Cliff podpořit morálku několika pozitivními myšlenkami.
„Já jsem vědec a na základě mých vědomostí a znalostí předpokládám, že jejich nejsilnější generátory budou na stejné, ne-li vyšší úrovni, které by mohly dosahovat antické generátory z projektu Arcturus. Antikové to sice nestihli dokončit, ale Furlingové, potažmo Thakarové měli na svůj vývoj o několik tisíc let víc, nemluvě o tom, že jejich fyzický vývoj mohl dosáhnout takové úrovně, při níž se mohou povznášet…“ dokončil obhajovací monolog svých domněnek, což Cliffa přivedlo k totožným myšlenkám.
„Ten most překročíme, až k němu dojdeme…“ poplácal Paula po ramenou, přičemž odňal z podstavce dvojici energetických článků, které vypadaly jako dva neopracované zářící kameny: „Pojďte k tatínkovi,“ položil oba dva „kameny“ do svého batohu, jenž si nasadil na záda a sledoval, jak se Paul sbírá ze země: „Co teď?“
„Teď se můžeme vrátit do řídícího centra a mrkneme na překlad jejich databáze, kterou zkopírujeme, nahrajeme do jádra na základně a snad s pomocí Friggy a Thora budeme schopni nějakým způsobem postavit novou loď a odletět s ní domů, vydali se oba dva zpět do centrální části satelitu. Oba během cesty vášnivě debatovali na téma technologické vyspělosti Furlingů, kteří mohli představovat jistou cestu, jak se dostat domů. Alespoň v to Daniel tajně doufal.
„Já ti nevím, sice kdysi bojovali proti Antikům, Asgardům a Noxům a pak se zase vrátili do Aliance, ale…“ otevřely se před nimi poslední dveře dělící je od řídící místnosti: „…zcela v poklidu si dokážu představit, že výměnou za své životy a životy svých dětí opět vyměnili strany, přičemž si to Thakarové určitě pojistili,“ zasedl Paul k počítači, jehož databáze byla přeložena jen ze tří procent.
„Mno…“ poškrábal se na temeni hlavy: „…asi to nakonec přece jen dokončíme na základně,“ sledoval, jak se progress bar v rohu pravé obrazovky posunul na čtyři procenta, přičemž se rychlost překladu zvýšila o několik procent.
„Uvidíme, jak rychle se pro nás vrátí Sam,“ usedl Cliff za jeden z počítačů a začetl se do jedné z přeložených částí, která se zabývala údaji o stavbě tohoto satelitu.
„Koukám, že překladač se má ještě co učit,“ poukazoval na slova, s nimiž si překladač nedokázal poradit.
„Předpokládám, že to budou jejich názvy pro nám neznámé technologické postupy, materiály a spoustu dalších věcí, které nemají anglický ekvivalent“ shrnul pro Cliffa Paul, který se pustil do jiné části.

Povrch planety
Na povrchu planety, který byl skrápěn hustým deštěm, se v zadní části Hammonda procházela tříčlenná skupina přeživších, kteří byli stejně jako Paul s podplukovníkem naočkováni tokkerskou látkou, která se do současného plánu dostala jako poslední.
„Víme, že to funguje na senzory jumperu, ale jsme si stoprocentně jistí, že to funguje i na ty jejich?“ ujišťoval se doktor Noonen, že spolu s majorem Keenem a plukovníkem Carterovou nevlezl do jámy lvové.
„Ne,“ odpověděl zcela klidně Keen, který po několika měsících konečně cítil trochu adrenalinu v krvi.
„Myslíme si to…“ otočila Sam hlavu, zatímco přiložila zařízení na roztahování zaseknutých přepážek na trinivou překážku: „…a doufáme v to,“ dodala jen tak mimoděk, když se před ní začal otevírat prostor, do nějž lidská noha nevkročila dlouhých deset měsíců: „Pane bože,“ zůstala stát zcela oněměná tou hrůzou, která se jejím očím naskytla.
Naprosto zdevastovaný interiér kdysi mocného křižníku, jehož vnitřní kostra držela sotva na chloupku. Vše, co mohlo být sežehnuto, bylo sežehnuto. Vše, co mohlo být jakýmkoliv způsobem poničeno, bylo poničeno. Nic nezůstalo na svém místě a nic nebylo, tak jak mělo. Několik měsíců zpět by Sam padla na kolena, zlomena hrůzným pohledem nad ztrátou své srdcové záležitosti. Teď však jen potlačila slzy v koutcích a s baterkou namířenou před sebe vkročila do nitra padlého hrdiny.
„Vítejte doma,“ posvítil major Keen na jeden z rohů, kde se uhnízdilo několik jedinců zdejších netopýrů.
Doktor Noonen majorovu poznámku přešel bez povšimnutí a přispěchal k Sam, která se zdála být relativně v pořádku, což jej velice těšilo: „Jak se cítíte?“
„Nevím…“ pokrčila Sam rameny, přičemž svoji baterku namířila do jednoho z pokojů, kde kdysi bývaly ubikace nižších důstojníků: „…na jednu stranu mě děsí, jak to tady vypadá, ale na druhou stranu…“ zamrazilo ji v zádech, když se nad její hlavou prohnalo několik netopýrů: „…na druhou stranu se těším, až jej dáme dohromady a vypadneme z tohohle šutru,“ posvítila baterkou na majora Keena, který souhlasně přikývnul a usmál se na Sam.
„Dohromady? Já myslel, že jdeme pro krystaly z asgardského jádra, aby nám mohl Thor pomoci s návrhem lodě, která by vycházela z technologie Furlingů?“
„Původně, ale teď, když jsem viděla na vlastní oči, v jakém je Hammond stavu…“ zastavila se před přepážkou oddělující její skupinu od místnosti s jádrem: „…nemůžu jej tu nechat, ne George!“
„Ale…“ chtěl Noonen něco namítnout, avšak Keen jej chytil kolem ramen, jako by se znali několik dlouhých let: „Doktore, muselo Vám být jasné, že ho tady Sam nebude chtít nechat…“ spustil svoji ruku zpět ke svému boku, když uviděl, jak si jej doktor nechápavě prohlíží: „…a krom toho, Hammond je to nejbližší domovu, co nám zbylo. I ta jeskyně byla mnohem větší domov, než ta základna…“ vyplivnul shluk hlenu a slin, které jej kvůli zánětu průdušnice trápily.
„Doufám, že berete léky, které jsem vám předepsal,“ musel chtě nechtě souhlasit, že z pokusu o „záchranu“ Hammonda by mohlo vzejít i něco dobrého.
Sam se mezitím podařil vypáčit zásuvný panel, v němž bylo obrovské mmožstsví paměťových krystalů, z nichž byly snad pouze čtyři nepoškozené.
„Toho jsem se obávala,“ vytáhla čtyři nepoškozené krystaly, přičemž se pak podrobněji zaobírala poškozenými, které byly poničeny energií uvolněnou při mohutné explozi při nárazu Hammonda do země: „Budeme mít štěstí, když na jednom z nich bude Thor a nákresy, které budeme potřebovat,“ mumlala si Sam sama pro sebe, když se k ní připojili i oba muži, kteří zaslechli Samin sten.
„Co se děje? Je všechno v pořádku?“
„Máme jen čtyři nepoškozené krystaly, zbytek je poškozen, ale je zde šance, že budeme schopni část databáze zachránit.“
„Se ztrátami jsme počitali,“ pomohl Keen Carterové zpět na nohy, když se ve vysílačce ozval Paul Parsons, šéfinženýr, jenž na satelitu dohlížel na překlad databáze, který se dostal nad pět procent, což bylo vzhledem k její velikosti obrovský úspěch: „Sam, tady Paul, slyšíš mě?“
„Slyším Paule, co pro tebe můžu udělat?“
„Naneštěstí nic,“ usmál se Paul, který měl zase o něco lepší náladu, než před krátkou chvílí: „Nebudeš věřit tomu, co jsem našel,“ podíval se na podplukovníka Cliffa, jehož tvář zdobil podobně veliký úsměv: „Sice nechápu, jak je to možné, ale tou horninou jejich senzory opravdu neproniknou, Ted měl pravdu,“ ulevilo se všem třem, neboť se doteď vedly žhavé diskuze o tom, zdali nechávají Furlingové základnu na pokoji, nebo jen nejsou schopni jí detekovat, což se ukázalo jako správný předpoklad.
„Zase se mi bude o něco lépe spát,“ posadil se doktor Noonen na jednu z poničených židlí, které byly i přes své poškození schopny unést jeho váhu.
„To jo,“ přitakal Keen, který si všimnul Samina výrazu: „Co je? To je dobrá zpráva ne?“
„Jo jo, výborná…“ vykouzlila na své tváři úsměv: „…ale něco se mi na tom nezdá. Příjde mi to až absurdní, aby za stovky, možná tisíce let nebyli schopni překonat rušící účinky horniny,“ nechala nahlédnout do svých myšlenkových pochodů, které ve své podstatě dávaly smysl.
A nejen to, byly až skoro děsivě pravdivé, když nad nimi člověk hlouběji zapřemýšlel.
„Když jsme skoro před dvěma roky zakládali Alianci Mléčné Dráhy, bylo to především ze strachu před Thakary. V době Aliance čtyř ras byli schopni porážet a následně i ničit planety Antiků, Asgardů i Noxů, přičemž byli zastaveni jen díky Furlingům, kteří se na poslední chvíli rozhodli dodržet svoje závazky vůči Alianci, proti níž do té doby po boku Thakarů bojovali,“ přešla k asgardskému jádru, o nějž se opřela: „Už tehdy jsme měli informace o tom, že pokud Atlantida padne, nebudeme bojovat jen s obyčejnými smrtelníky,“ nepřicházel jí na jazyk lepší termín: „Ale i s povznesenými, což nám sdělili Noxové, když nám poskytli svoji databázi, která vycházela z informací, jež získali po svém povznesení…“ zabrousila lehce do historie, když jí přerušil Paul.
„To ale pořád neznamená, že by Thakarové, potažmo Furlingové ve své fyzické podobě měli disponovat technologií, která tou horninou pronikne…“ narážel na údaje, které byly přímo před jeho očima.
„To se nesnažím vyvrátit, těm údajům zdá se můžeme věřit. Přece jen nemají tušení, že jsme schopní se do jejich satelitu dostat,“ poukázala na zcela logický předpoklad, který chtěla ihned doplnit o své postřehy z rozhovorů s Danielem: „Podle toho, co mi Daniel za ty roky řekl a co jsme byli vůbec schopni zjistit o sféře povznesených,“ posadila se na jednu z méně poškozených židlí, které se u jádra nacházely: „To, že mají Antikové jistá pravidla neznamená, že tato pravidla platí v naprosto celém vesmíru. Pokud budeme uvažovat, že se povznesení omezují na obyvatelné části vesmíru jako Mléčná Dráha a Pegas, tak jak je vnímáme my, za pomyslnými hranicemi galaxií ta samá pravidla existovat nemusí a věřte mi, že neexistují…“ poukazovala na několik let starou křížovou výpravu, při níž vojska Oriů disponovala loděmi, které vysoce přesahovaly technologickou vyspělost Země a jejich spojenců.
„Myslíte Orie?“ optal se Keen, který si nebyl narážkami zcela jistý.
„Ano, už jen to, jak odčerpávali sílu ze svých věřících, dokazuje, že se vměšovali. Druhým příkladem jsou převorové, což byly prakticky jen loutky povznesených, kteří fyzicky vstupovali do jejich těl.“
„To jsem nevěděl,“ mračil se Keen, kterému až teď došlo, že i když byl vlastně částí „vyvolených“, kteří měli přístup k nejdůležitějšímu objevu 20. století, žil jen v iluzi, kterou kolem něj a jemu podobných utkalo dřívější velení SGC a následně i IOA.
„Nebyla to jedna z informací, která by se veřejně šířila,“ dodala Sam výmluvné gesto, když se ve sluchátku ozval podplukovník Cliff.
„Plukovníku, předpokládám, že předpokládáte, že je to jen jedna velká habaďúra z jejich strany, přičemž nás jen sledují a mají z nás srandu?“ začal Cliff nervózně přidupávat nohou, když mu došlo, v jaké se mohou nacházet situaci.
„Víme, že Thakarové se mohou povznášet, přičemž pro povznesené něco jako neproniknutelná hornina…“ použila Jackovi oblíbené uvzovky: „…neexistuje…“ zamyslela se nad tím, co teď řekla: „…alespoň se domníváme, podle toho, co si Daniel vybavuje z dob, kdy byl povznesený,“ chtěla ještě dokončit druhou část svého proslovu, který by situaci dodal poněkud veselejší barvy: „Na druhou stranu, nikde není řečeno, že nechávají Furlingy povznést. Přece jen by se tím zřejmě vzdávali části své moci, která jim zřejmě vyhovuje tak, jak je a v databázi Noxů o nich navíc nebyla ani zmínka, takže…“
„Mno…to dává smysl,“ zapojil se i doktor Noonen, který doteď jen seděl a poslouchal: „Ale měli bychom raději zmizet, nevím, jak dlouho ještě bude sérum účinkovat,“ podíval se na Saminu „mapku“, která se vyjímala na pravé straně krku: „U vás mám největší obavy,“ pomohl Sam s batohem na záda, přičemž se ujal druhého, v němž bylo velké množství poškozených krystalů.
„Podplukovníku, tady Carterová, připravte se na extrakci,“ ozvala se jak na satelit, tak následně i mužům ve fialových „slzách“, které doteď nečinně poletovaly kolem statického satelitu, kdyby do systému zavítaly nepřátelské lodě.
„Rozumím, jsme připraveni,“ zvedl se podplukovník ze židle, přičemž si protáhl nohy, do nichž chytal mravence.
O necelé tři minuty později už se molekuly obou členů rematerializovaly v zadní části jumperu, jehož energetický článek opět vydal větší množství energie, kterou transportní zařízení odčerpávalo.
„Doufám, že to je naposled, co tam někoho transportujeme,“ nechtěla využívat služeb ZPM, které bylo prozatím odpojeno a bezpečně uschováno v bitelném kufříku: „Nemám dobrý pocit z toho, jak jsem podcenila energetický odběr, poprosila Keena o aktualizaci energetické hladiny, když se do kokpitu připojil Paul.
„Sam?“
„Paule, máte krystaly?“
„Nemáme, přišli jsme tady s podplukovníkem na mnohem lepší způsob,“ otočil se na Cliffa, který jen zkřivil ústa v radostném úšklebku.
„Jelikož se jako první přeložily kořenové adresáře a veškeré akční příkazy, podařilo se mi zakrýt náš vstup do systému, přičemž jsem na pozadí nechal nepozorovaně běžet překlad, který se bude tvářit jen jako zběžná diagnostika systémů, která už tam navíc běží.“
„To je pěkný, ale myslel jsem, že ty informace budeme potřebovat dole na základně, ne nahoře v satelitu?“ otočil se major Keen na Paula, který se jen usmál a pokračoval dál: „Až zapojíme Thora do jádra, budeme potom schopni s jeho pomocí přesunout data ze satelitu na základnu, aniž by si toho všimli. Přece jen jsme během těch pár let zjistili, že v téhle činnosti Asgardé vynikají, když jde o přenos velkého množství informací zcela bez povšimnutí,“ upravil další část plánu, který se teď přeměnil ve zcela jiný, mnohem riskantnější, avšak pohodlnější a přívětivější pro posádku podzemní základny.
„Koukám, že držet se plánu nám dělá značné problémy,“ prohodil doktor Noonen sarkasticky ke všem členům malého jumperu, který právě přistával spolu s ostatními letouny do hangáru.
„Tak je to jen malá modifikace,“ chlácholil podplukovník Cliff doktora, když se do toho vložila Sam: „Předpokládám, že doktor narážel na naši část plánu, která doznala razantních změn,“ uchychtla se, když zpozorovala Keenův „znalecký“ obličej.
„Nechápu?!“
„Zjednodušeně řečeno jsme se rozhodli zachránit Hammonda za pomocí naší a Furlingské technologie,“ nechtěla to dále rozebírat, než se všichni sejdou v zasedací místnosti, kde chtěla svůj návrh nadhodit před všemi ostatními.
Hned poté, co všichni vystoupili ze svých strojů, Sam s Paulem zamířili do místnosti s jádrem, kam oba vědci připravili speciální schránku, v níž bylo několik desítek slotů pro nynější asgardské krystaly, které od těch dřívějších doznaly razantních změn.
„Zkusíme zapojit i ty poškozené, uvidíme, co nám řekne diagnostika,“ shodli se oba, že tento postup bude ten nejlepší. Všechny krystaly přesně zapadly do svých míst, přičemž se čtyři nepoškozené rozsvítily a zbylé poškozené sem tam probliknuly.
„Zkusíme to?“ podíval se Paul na Sam, za níž stáli netrpělivý Daniel a Frigga, Thorova dlouho ztracená matka.
Sam jen kývla na znamení souhlasu, přičemž hukot jádra protnulo zvolání plné očekávání: „Thore?!“
„Thore?!“ zkusili to tentokrát oba vědci, když se Frizze rozzářily holografické oči: „Jsi to ty?“ proběhla Saminým tělem, když se dostala na několik centimetrů od zářícího tělíčka drobného Asgarda, jehož černé oči, které v pravidelné frekvenci zakrývala víčka, sledovaly přibližující se postavu: „Matko? Jak? To není možné…“ odmítal uvěřit vlastním očím, přičemž se na pozadí všech procesů spustila diagnostika funkčnosti všech krystalů, čímž si Thor chtěl ověřit, zdali nesní.
„Jsem to já, jsi v galaxii Hydra, spolu se členy tvé posádky,“ ustoupila o několik centimetrů vedle, přičemž simulovala normální chování, jako by Thorovi zacláněla.
„Hydra? Ta galaxie mi není známa, jak jsem se sem dostal a co se stalo s Hammondem?“ chrlil jednu otázku za druhou, při snaze zpřístupnit archivovaná data, která se nacházela na poškozených krystalech: „Mnoho krystalů je nefunkčních, ale půjdou zachránit…“ odvrátil svůj pohled od matky a přistoupil k uměle vytvořenému rozhraní, které mu umožňovalo spolupracovat s jádrem Odinovi základny.
„Výpočetní kapacita je nedostatečná, je zapotřebí provést úpravu…“ podíval se na Sam, která doufala v poněkud radostnější přivítání: „Vy, umíte to s těmito nástroji?“ načrtnul několik asgardských přístrojů, které se zhmotnily na nedaleké platformě.
„Thore, to jsem já, Sam…“ ukázala prsty na svoji hruď, jako by mluvila s bytostí, která mluví jiným jazykem: „…copak si mě nepamatuješ?“ zaskvěl se v jejím hlase Noonenovi starý známý tón, s nímž se vypořádával před několika měsíci.
„Samantha Carterová, 43 let, major. Příslušnice týmu SG-1, vedeném plukovníkem Jackem O’Neillem, 59 let, místo narození – Illinois. Doktor Daniel Jack…“ přerušila jej Frigga, která si stejně jako Thor, nechala udělat diagnostiku, která napověděla, že i čtyři funkční krystaly mají ve své struktuře několik mikrotrhlin, které Thorovi znemožňují přístup k některým datům.
„Některé části se zdají být kompletně odstřihnuty,“ sledovala Thora, který ještě stále drmolil data ke členům expedice, k nimž měl přístup.
„Budeš schopna určit, zdali budeme schopni zpřístupnit odstřihnuté části?“ vytáhnula všechny čtyři krystaly, přičemž se Thorův hologram rozplynul.
„Oprava krystalů není nikdy jednoduchá, nicméně v tomto případě si troufnu tvrdit, že to bude bez problému,“ přešla kolem Sam k jádru, v jehož středu se rozsvítila bílá „kapsa“.
„Co to je?“
„Vložte krystal sem, prosím. Během krátké chvíle, kdy byly zapojeny nové krystaly, jsem měla možnost je trochu prostudovat,“ vyobrazila na vedlejší obrazovku poměrně podrobné schéma onoho krystalu: „Předpokládám, že asgardské krystaly vytváříte pomocí konvertoru hmoty?“ podívala se na Paula, který spolu se Sam souhlasně přitakával.
„Popravdě řečeno je to mnohem rychlejší a pohodlnější,“ přistoupila k oné kapse, kde byl umístěn samotný datový krystal, na jehož poškozenou část bylo aplikováno několik kapek koncentrovaného roztoku.
Krom jiných si toho všiml i Daniel, jehož podvědomí mu po hodně dlouhé době dalo vzpomenout na posmrtný život, kde se s podobnou technikou setkal, avšak pouze jako pozorovatel nižších vrstev. Když se chytil za čelo, které jej při podobných výletech vždy začalo bolet, sundal si brýle, posadil se na blízkou stoličku a předběhnul Friggu v popisu postupu.
„Zatímco Goa’uldi, Aschenové a jiné méně vyspělé národy využívají obyčejné krystaly; Antikové, Asgardé, Oriové a všehovšudy i Furlingové využívají mnohem vyspělejší krystalovou technologii, která jim dovoluje při určitých podmínkách ve spojení s reakční složkou uzdravit sebe sama,“ podíval se na Friggu: „Nebo se pletu?“ nasadil si zpět své brýle, když si všimnul, jak si jej všichni udiveně prohlížejí.
„Nepleteš Danieli, Asgardé se již za mých časů snažili vyvinout tuto technologii, nicméně jak si můžete všimnout i na této základně, podařilo se to až generaci našich synů a dcer, kteří kromě nové krystalové technologie zřejmě zničili naše reprodukční schopnosti,“ našla si pár důležitých informací v databázi, kterou spolu s Thorem zapojili do okruhů.
„To je na dlouhé povídání, a především to nepřísluší nám,“ snažil se Daniel zapomenout na ostrou bolest, která se nyní zintenzivněla.
Frigga souhlasně přikývla a vypnula schéma asgardského krystalu: „Vnější oprava nebude trvat příliš dlouho, nicméně to bude to jediné, co budu moci udělat sama.“
„Co tím myslíš?“ zajímalo Sam, v jejímž hlase bylo patrné zklamání z vývoje situace.
„Krystal byl poškozen i vnitřně, přičemž byly zablokovány některé kousky databáze. Ty nikdy neopravím, ale díky celistvé vnější vrstvě bude mnohem jednodušší vydolovat informace ze zablokovaných částí, což by se před opravou nemuselo vůbec podařit. Nyní máme reálné šance na zachránění až dvaašedesáti procent, podle mých výpočtů; a toto vydolování provedeš ty Sam. Ve spojení s antickým programováním na jumperu budeš schopna možná vytěžit i více, ale budeš to muset udělat ty, fyzicky!“

O týden později
Uběhlo zhruba stoosmdesát tři hodin, než se k Sam do Jumperu dostal i poslední asgardský krystal, který stejně jako několik totožných kousků předtím, prošel poměrně rychlou, avšak technologicky náročnou opravou.
„Poslední krystal zapojen, můžeme spustit proces přehrávání,“ upozornilo nyní již plně funkční vyobrazení asgardského vrchního velitele, který si díky spolupráci s antickými algoritmy na jumperu konečně vzpomněl na většinu ze svých dřívějších vzpomínek.
„Sam, ještě jednou jsem Ti chtěl poděkovat za moji záchranu,“ postavil se přímo naproti Sam, která toto poděkování absolvovala již potřetí a než stačila jakkoli zareagovat, Thor pokračoval: „Vždy jsem lidstvo považoval za naše spojence a blízké přátele, ale až díky Tobě, Jackovi, Danielovi a Teal’covi jsem pochopil, co to znamená skutečné přátelství, kdy se člověk dokáže obětovat pro záchranu jednoho mrtvého,“ užil Jackovi pověstné apostrofy: „počítačového vědomí.“
Objal by ji, kdyby mohl, avšak jeho holografické zpracování mu umožnilo pouze imitovat tento děkovný rituál, který poznal až díky SG-1.
„Nevím, co na to říct,“ zaskvěly se jí v očích slzy dojetí, přičemž napodobila Thorovo objetí, které Sam cítila jen jako lehké šimrání na svých rukou.
„E-ehm,“ zaťukal Daniel na zadní rám dveří jumperu, když se Sam otočila a usmála se na svého partnera: „Neruším?“
„Naopak Danieli Jacksone,“ přestal Thor objímat Sam, která na krátkou chvíli objímala jen sama sebe, což na Danielově tváři vyvolalo drobný úsměv: „Alespoň mám možnost poděkovat i Tobě, ještě jednou,“ chtěl zopakovat svoji děkovnou řeč, když jej Daniel zarazil: „Vím, že je to neslušné, ale měl jsem možnost slyšet váš rozhovor a zatímco Sam byla zaskočena, já měl chvíli času přemýšlet nad odpovědí,“ přikleknul k Thorovi a natáhnul k němu svoji pravou ruku: „Kdykoli příteli, kdykoli!“ opětoval Thor gesto a usmál se na Daniela.
„Dojemné,“ vykoukla zpoza rohu Frigga, která interakci mezi synem a přáteli pozorovala: „Omlouvám se, nechtěla jsem vás špehovat, ale vidět vás jednat s mým synem, i přesto, že je svým způsobem pouhým hologramem, jako s přítelem mě naplňuje radostí a hrdostí, že naše děti dokázaly v tak nehostinném místě, jako je vesmír, najít skutečné přátele. Antikové, ani Noxové a ani my, bychom se v dobách našeho přátelství nezachovali tak, jako vy,“ přistoupila napřed k Danielovi a následně i k Sam, přičemž jim do uší zašeptala: „Děkuji,“ a zase se rozplynula.
„Mám dojem, že stačilo,“ odkašlal si Daniel, který ucítil lehký knedlík ve svém hrdle: „Jak jsme na tom s kopírováním?“ otočil se na Sam, která přiložila ruku k dílu a během krátké chvíle si aktualizovala odhad, který byl poskytnut Friggou.
„Frigga se hodně spletla, když říkala, že budeme schopni zachránit víc jak šedesát procent,“ nechala Daniela nahlédnout na číslo, které poskytnul Thor.
„Třicet devět procent?!“
„Bohužel, poškození, která krystaly utrpěly, jsou mnohem závažnější a obávám se, že moje matka přecenila možnosti oprav a extrakce dat.“
„Jen doufám, že vše, co budeme potřebovat, bude mezi oněmi procenty!“

Mléčná Dráha, Orbána, 22. března 2011
Z modrého, jasně zářícího průchodu, jímž nebylo nic jiného než horiznot události, za doprovodu několika diplomatů a čestných hostů planet Aliance Mléčné dráhy, vykročil generál Jonathan O’Neill. Oblečen do slavnostní modré uniformy vyšel jako první a mohl tak na vlastní oči zpozorovat místnost, která byla stejně jako ta na Omeze prošpikována veškerými dostupnými technologiemi, jimiž Aliance disponovala.
„Kalane,“ pozdravil svého protějška, jehož bujná kštice doznala razantní proměny.
„Jacku,“ pozdravil jako prvního zakládajícího člena Aliance, než svoji pozornost přesunul i ke zbývajícím členům delegace: „Prosím následujte mne,“ postavil se do čela a vedl své kolegy do velkého nákladního výtahu, jehož destinace ležela několik desítek metrů pod povrchem.
„Jak se vám vede?“ prolomil ve výtahu krátkou chvíli ticha Jack, který byl spolu se svojí partnerkou v očekávání potomka, jenž měl spatřit světlo světa již za několik týdnů.
„Vzhledem k stále doznívajícím následkům převorského moru a několika chabým pokusům Ba’ala obsadit naši planetu,“ všiml si smítka na své naškrobené uniformě: „Velmi dobře,“ otevřely se dveře výtahu, díky čemuž se delegaci naskytla příležitost spatřit právě vznikající chloubu orbánské vesmírné flotily – Syndicus.
„Dechberoucí pohled, že?“ otočil se na delegáty, kteří jen souhlasně přikyvovali: „Tudy,“ naznačil následnou cestu, která směřovala zády k čelu doku.
„Jak hluboko jsme?“ optal se jeden ze členů delegace, která náležela Langaře.
„Zhruba padesát metrů, avšak ještě několik pater pojedeme dalším výtahem, jehož zabezpečení je mnohem komplexnější a je přístupný pouze několika mým lidem a tady generálu O’Neillovi,“ zaskočil jak delegáty, tak samotného Jacka, který o tomto prvku neměl vůbec ponětí.
„Co prosím?“
„Odin nás o to požádal a my jsme neměli jediný důvod nevyjít mu vstříc,“ přistoupil ke konzoli a vyzval Jacka, aby se ujal své role: „Zde přiložte ruku a podívejte se do sítnicového skeneru,“ udělal Jack přesně, jak mu bylo řečeno.
„Identifikace potvrzena; generál Jonathan O’Neill. Vítejte, generále,“ objevila se před delegáty holografická postava ukazující na otevírající se dveře výtahu.
„Umělá inteligence?“ padl zcela logický dotaz, na nějž Kalan ihned reagoval: „Virtuální, vytvořena pro tuto slavnostní příležitost,“ vešel do výtahu jako poslední a nasměroval jej k cíli: „Imperiální jádro!“
Výtah bez jediného náznaku pohybu zamířil obrovskou rychlostí do posledního podzemního patra, které bylo vytvořeno k jedinému účelu. Čtvercová místnost o rozměrech padesát krát padesát metrů skýtala ve svém přesném středu prostor pro podstavec s nejdokonalejší biometrickou kontrolou. Jako první přistoupil Kalan, vedle něj se postavil Jack a jako poslední přistoupil velvyslanec za Langaru, Thomas Reich. Všichni přiložili ruce, prošli sítnicovým skenem a kontrolou DNA, přičemž se spustila poslední část biometrické kontroly, která byla zaměřena na specifická místa po celém těle, u nichž nedochází během stárnutí k výrazným změnám.
„Identifikace potvrzena, imperiální jádro online,“ rozplynula se virtuální inteligence, když se počítače umístěné u stěn velké místnosti začaly probouzet k životu.
Spolu se zapínajícími se počítači se před trojicí mužů zobrazila galaktická mapa, která zobrazovala poměrně malý kvadrant mezi Omegou a Orbánou.
„Přibliž satelity jedna až pět,“ přikázal virtuální inteligenci Kalan, když se obrazovka rozpůlila a vyobrazila dva na chlup stejné satelity, které se lišily jen svým umístěním a číselným označením.
„IS1 prochází aktivací,“ zobrazila virtuální inteligence preocentuální propočet, který byl doplněn i barevným vyplněním vnitřku satelitu: „Aktivace kompletní, IS1 vysílá signál,“ komentovala další krok, kterým bylo vyslání aktivačního signálu, jenž cestoval z IS1 na IS2, který stejně jako jeho předchůdce procházel aktivační fází.
„Jak dlouho tato aktivace potrvá?“ dotázal se Thomas, který nebyl s délkou průběhu předem seznámen.
„Dle našich odhadů a v případě bezproblémového průběhu, očekáváme plné spuštění satelitní sítě v řádu minut,“ ujistil Kalan všechny přítomné, že čekání nebude příliš dlouhé.
A měl pravdu, spuštění všech satelitů zabralo jen necelých sedm minut.
„Síť imperiálních satelitů úspěšně aktivována, čekáme na autorizaci z Omegy,“ vykreslila se virtuální inteligence před podstavcem a zamávala všem přítomným členům: „Nashle, bylo mi ctí vás poznat,“ rozplynula se naposled, když se místo ní objevil obraz malého fialovo-šedého mužíčka, jehož černé oči vypadaly, jako by byly naleštěny lakem.
„BAF,“ neváhal Odin ani chvíli a uvedl se do vpravdě vybrané společnosti po svém.
„Odine?!“ pokáral Asgardského velitele Jack, který byl za podobné vtípky sám několikrát pokárán.
„Generále O’Neille, velvyslanče Kalane, velvyslanče Reichu, jménem rasy Asgardů vám chci poděkovat za tuto příležitost,“ uklonil se a téměř ihned navázal tam, kde přestal: „Jsem si zcela jistý, že díky této technologii a díky úspěšnému začlenění vědomí desítek či stovek Asgardů, budeme konečně plně schopni dostát svým slibům, které jsme vám dali v den, kdy došlo k vytvoření Aliance Mléčné Dráhy,“ založil ruce za záda a s odhodlaným výrazem vyzval své protějšky: „S vaším svolením?!“
„Uděleno,“ nezaváhal Kalan ani na jednu sekundu.
„Děkujeme,“ ohlédl se Odin, když se vedle něj začala objevovat holografická těla dalších Asgardů, kteří si svá „umělá“ těla do podrobna prohlíželi.
„Na Zemi jsme měli jedno přísloví,“ otočil se Jack na Kalana, který pln očekávání naslouchal, co mu Jack sdělí: „Čím víc proužků, tím víc adidas,“ usmál se, když viděl Kalanův nechápavý výraz: „Ale asi by to chtělo upravit,“ zamyslel se na krátkou chvíli, když jej napadla dokonalá náhrada: „Hm, čím víc Asgardů, tím víc adidas,“ smál se trochu hlasitěji, což upoutalo pozornost i zbylého osazenstva, jež nechápavě přihlíželo, stejně jako Kalan.
„Časem vám to dojde,“ poplácal Kalana po rameni a přijal gratulaci od několika čestných hostů, kteří s touto technologií a samotnými Asgardy přišli do styku poprvé.

Hydra, Faragutská soustava, 22. března 2011
Od spuštění přehrávání databáze do nových krystalů uběhlo zhruba deset dnů, když se Thor po boku své matky objevil na ošetřovně, kam Sam spolu s Kevinem a Megan pravidelně docházela na kontrolu, zdali nanity nepřebírají kontrolu nad tělem.
„Vaše reakce se zdají být v normálu a nanity jsou stále soustředěny ve Wernickeově a Brockově oblasti, které zodpovídají za porozumění, potažmo tvorbu řeči,“ mrknul na plukovníka Carterovou: „Z mé strany je to pro dnešek vše, Thore, jsou jen vaši,“ upravil si bílý plášť a přejel žídlí z jedné strany ošetřovny, na druhou.
„Thore, Friggo?“ zaměřila svoji pozornost na obě holografická vyobrazení, která nyní vypadala zcela totožně: „Měli byste se nějak viditelněji rozlišit, dělá mi problém poznat, kdo je kdo, když mlčíte,“ posadila se Megan hned vedle Sam, která se nad pravdivostí její poznámky jen pousmála.
„Třeba klobouk, nebo tetování,“ přisadil si i Kevin, na což Frigga již reagovala: „Humor, typické pro váš druh,“ odfrkla si Frigga a rozplynula se.
„Já…já jsem ji nechtěl urazit,“ zakoktal se Kevin a výmluvně se podíval po svých kolegyních, které taktéž nesly část viny.
„Nebojte, jak znám matku, tak si šla udělat to tetování,“ nasadil Thor všemu korunu, přičemž málem zapomněl, proč vlastně Sam vyhledal: „Málem bych zapomněl, přehrávání dat právě skončilo,“ zaujal Sam, která vystřelila jak náboj z hlavně.
Následována Kevinem i Megan přiklusala do jumperu, skrz jehož rozhraní přehrávání a „dolování“ probíhalo: „Kolik procent jsme zachránili?“ promnula si čelo při pomyšlení na práci, která fyzickou abstrakci dat provázela.
„Čtyčicet sedm procent,“ překvapil všechny tři, příjemně.
„A zachránili jsme i plány?“ ujišťovala se Sam, na což se jí dostalo jen souhlasného přikývnutí: „Můžeme začít!“

Tak snad se Vám dnešní kratší díl líbil a již pomalu půjdeme do finále U dalšího dílu

vynikající díl

Parádní díl

Zdravím,

předně vše nejlepší do Nového roku - snad jste prožili klidné svátky a nyní se zase všichni můžeme soustředit na práci a školu

A samozřejmě na závěr druhé řady SG: Intervention, z níž zbývají již pouhé 2 díly.

Mno a první z nich přináším právě nyní, užijte si jej a pomalu se připravte na finále

14. Díl (Molekulární dekonstrukce – Molecular deconstruction)

Pegas, M6G-932, 1. Března 2011
Ranní rosou nasáklým porostem se opět, jako již v předešlých dnech, týdnech a měsících, mísila vůně motorového oleje s vůní čerstvě pokáceného jehličnanu. Hlasitá symfonie motorových pil děsila okolní faunu, která z povzdálí přihlížela, jak hustý, několik tisíc let starý les v okolí fialového hybridu pomalu mizí.
„Právě jsme složili poslední?!“ byl v hlase zarostlého lesáka slyšet jistý pocit nejistoty.
„Jak daleko jste za červenou páskou?“ přišel okamžitý dotaz, na nějž neexistovala jednoduchá odpověď.
„Jak kde, někde čtyřicet, někde padesát metrů,“ poškrabal se na zarostlé hrudi, která byla pokryta pilinami: „Kořeny by už ale neměly představovat problém, ne?“ vypnul hučící stroj, který už zažil lepší dny.
„Nejspíš ne,“ vyjel si díky polofunkčním senzorům mapku oblasti, ačkoliv neposkytovaly zcela přesný a perfektní obraz: „Jo, málem bych zapomněl, chce s tebou mluvit generál Brown,“ přepnul jednu z aktivních obrazovek na mapku, která se mu díky práci několika desítek průzkumných týmů neustále aktualizovala.
„Zarostlý lesák“ sebral opodál ležící triko a po očku sledoval, jak se o několik desítek metrů po jeho pravici přibližuje velký stroj, který sbírá padlé kmeny a překládá je na nákladní verzi FISTu, jenž za sebou vezl již čtyři plné korby. Přes několik stovek metrů rozkopaného území, které již bylo vyčištěno od přebytečné flóry, a trčících pařezů se po necelé půlhodince svižné chůze dostal k fialovému hybridu, v jehož patě byl nedávno odkryt a zprovozněn vstup. Přes desítky schodů a několik sekcí prošel k transportnímu zařízení, které jej přeneslo do řídícího centra, v němž se pohybovali jak lidé, tak také zbylí Cestovatelé, Athosiané a Wraithové, kteří prošli stejně jako Todd dobrovolnou transformací. Po schodech vyšel na balkónek a odtud to už bylo jen několik kroků do prosvětlené kanceláře, kde se po vzoru svých předchůdců na Atlantidě, usídlil generál Frank Brown.
„Plukovníku, vezměte místo,“ ukázal na jedinou volnou židli, která v místnosti zbyla.
„Díky, pane,“ vzal židlí za vděk a až teď si všiml, že onou dvojicí, která jej doplňovala, byli Todd a generál O’Neill: „Generále O’Neille, Todde,“ přivítal se i s nimi a na znamení ruky se usadil: „Pohov, plukovníku!“
„Pan Fed mě informoval, že jste se ujal symbolického pokácení posledního stromu?!“ opřel se o opěrku své židle a sepjal ruce.
„Když to podáte takhle,“ zamyslel se a podíval se na svoje mozolovité ruce: „Důležitý je, že můžeme odletět pryč,“ všimnul si několika pilin na svém předloktí, jež decentně oddrobil na zem.
„Ohledně toho,“ vzal si slovo Jack, jenž zde byl za poslední měsíc již po několikáté: „Tady s Frankem a Toddem,“ přisunul židli blíže ke stolu, aby měl na Shepparda lepší výhled: „a koneckonců i Janusem, jsme rozhodli, že Proclarush zůstane zde. Na planetě je vše co k ubránění města potřebujeme, dokovací stanici s napojením na energii z jádra, dobíječ ZPM a drony zde taky ještě nějaký jsou,“ podal Sheppardovi výčet všech kladů, které jsou se zůstáním města na M6G-932 spojeny: „Navíc Todd přislíbil několik úlů, které budou spolu s našimi loděmi permanentně hlídat orbitu,“ přikyvoval Todd na znamení souhlasu: „Teď když je navíc většina Wraithů v Mléčné Dráze, Proclarush nebude pod tlakem a budeme moci město plně opravit a zprovoznit pro boj,“ doplnil Frank, který se po dlouhé době konečně cítil zase sám sebou.
„Fajn,“ podíval se na všechny přítomné, kteří nijak nereagovali: „Když mě tedy omluvíte, půjdu se podívat, jak trhají pařezy ze země,“ postavil se a zasalutoval: „Až mě budete potřebovat v křesle, víte, kde mě hledat,“ odešel zpět do divočiny, kde Ronon zdokonaloval své smysly a umění. Spolu s Teylou a zbylými Athosiany lovil divokou zvěř, přičemž část z nich zabíjel pro maso a kůže, zbytek vodil do osady Athosianů, kteří se na planetě pomalu zabydlovali.
„Nebyl moc nadšenej,“ poznamenal Jack, který měl v plánu Johnovi oznámit, že se koncem měsíce Proclarush stane místem, kde se bude rozhodovat o budoucnosti Aliance Mléčné Dráhy.
„Od té doby, co se dozvěděl o Larin a zbytku Cestovatelů, kteří jsou drženi na mateřské planetě Wraithů, není s ním kloudná řeč,“ vysvětlil Frank, který Johnovy pohnutky zcela chápal: „Bohužel nejsme sto je jakkoli porazit a osvobodit Cestovatele, na to momentálně nemáme prostředky.“
„Já vím, je spousta věcí, na který nemáme prostředky,“ promnul si Jack oči a vytáhnul ze složek několik papírů, které předal svým kolegům.

Pegas, M6G-932, 21. března 2011
Proclarush se po dlouhém slunném dni pomalu nořila do temné, měsícem prosluněné noci. Terénní úpravy byly před pár dny úspěšně dokončeny a nyní se čekalo jen na Januse, který spolu s několika skupinami vědců a techniků připravoval dokovací stanici, jež potřebovala mnoho oprav.
„Generále Browne, dokovací stanice je plně připravena spojit se s městem,“ usadil se na nedalekou židli, která poskytla oporu jeho bolavým zádům: „Plukovník Sheppard by měl mít jednoduchou práci,“ zkontroloval nezbytně velkou plochu, která byla zbavena lesního porostu: „Plukovníku, pokud budete mít potíže se senzory, měl bych být schopen poskytnout z dokovací stanice dostatečně kvalitní obraz,“ nečekal na jakoukoli odezvu a rovnou senzory propojil.
„Díky,“ uslyšel téměř okamžitě ve svém sluchátku, když se město začalo připravovat na vzlet: „Radši se zeptám ještě jednou, jste si stoprocentně jistí, že wraithský pancíř podrží to zlomené rameno?“ měl pochopitelně obavy, aby k dokovací stanici doletěl s městem v jednom kuse.
„Tohle je otázka spíše na Todda, nicméně dle specifikací, které poskytl, by mělo být vše v pořádku,“ ujal se slova Paul, který let s městem zažije úplně poprvé.
„Fajn,“ zavřel oči a začal se soustředit, načež se motory všech šesti mol zapnuly na dvanáct procent.
Země se začala mohutně třást, desítky, možná i stovky stromů v blízkosti hranice „bezpečné zóny“ začaly padat k zemi.
„Pohled k nezaplacení,“ sledoval Paul ve společnosti Todda tuto scenérii z balkonu.
„Impozantní, již velmi dlouhou dobu jsem neviděl některé z měst v pohybu,“ dal Toddovi pohyb města vzpomenout na několik tisíc let staré vzpomínky, které se v něm, částečně i díky Prvnímu a jeho vzpomínkám, probouzely: „Jako by to bylo včera,“ použil všem známé slovní spojení, které však z úst několik tisíc let starého Wraitha znělo směšně.
„Neumím si představit žít takovou dobu, prožít tolik událostí…“ neustále Paula fascinovala wraithská fyziologie, která jim umožnila žít tak dlouho: „…a vzít miliony životů,“ dokončil Todd tu nepříjemnou část tohoto života: „Ale díky tomu jsem nyní zde a mohu si tuhle chvíli užívat jako nový člověk, s novými přáteli,“ neopomněl zdůraznit tu část nového života, jíž si díky Prvnímu váží nejvíce.
To už město protrhlo vrchní část zeminy, která poskakovala z místa na místo, z výšiny na zem. Když na některých místech poodkryla seismická aktivita fialový pancíř, došlo na jednom z mol k mohutné explozi, jíž doprovodil nepříjemný zvuk trhajícího se pancíře.
„Do prdele…“ vyvalil Paul oči, zatímco se Todd otočil na podpatku a běžel do operační místnosti, odkud početná osádka sledovala doposud krátký bezproblémový průběh.
„Pancíř nevydržel nápor,“ zhodnotil Todd situaci a odstrčil od jednoho z počítačů operátora, jemuž vystřelily ruce vzhůru a směrem k Toddovi pár nepěkných urážek.
„Ze ZPM teče spoustu energie, motory se snaží vykompenzovat ztrátu výkonu,“ rychle kmital z destičky na destičku, které u antické technologie fungovaly jako klávesy: „Johne, zkus uzavřít okruh u pátého mola, sice ztratíme výkon, ale ZPM to možná přežije s dostatkem energie na přistání!“ přikázal Todd, který byl po Janusovi nejlepším mozkem na planetě.
„A co kdyby nám pomohla dokovací stanice? Při odletu Atlantidy z Lantey, se nám podařilo podpořit město při vynoření,“ uzavřel přívod energie do motoru a odstřižených oblastí.
„Přenos energie by byl samozřejmě možný, ale až v bezprostřední blízkosti města,“ zapojil se do diskuze Janus, který právě prováděl potřebné výpočty: „Bohužel nejsem schopen říct, zdali bude město tuto energii přijímat, technologie k tomu potřebná, mohla být po tak dlouhé době zničena a upřímně řečeno mě ani nenapadlo ji zkontrolovat,“ dokončil nepříliš náročné výpočty, které na obrazovce zvýraznily hranici, odkud by mohlo město přijímat dálkový přenos energie: „Až budete na hranici dosahu, upoznorním vás a zkusíme zapojit energii z dokovací stanice, spouštím její výkon na sto procent,“ ukázal prstem na jednoho z techniků, který čerpání energie navýšil.
O několik desítek metrů níže, se centrální jádro připomínající obrovské ZPM rozzářilo do běla, přičemž byl prvotní nápor vysokého množství energie doprovázen lehkými vibracemi: „Jádro čerpá sto procent energie…“ na chvíli utichnul technik, který byl přímo v místnosti s jádrem: „…a drží,“ oddychl si, když vibrace ustaly a hodnoty energie vykazovaly bezchybnou stabilitu.
„Zkuste město naklonit o několik stupňů, váha zeminy, která se drží na pancíři, přispívá k celkovému odběru energie a tu teď budete potřebovat všechnu,“ doporučil směrem k Johnovi Janus, který na obrazovce sledoval, jak se úhel náklonu města mění o několik desítek stupňů, což ve výsledku opravdu umožnilo zemině opustit pohodlí vrásčitého pancíře: „Výborně, výdej energie o zhruba tři procenta poklesl,“ nahlásil Todd stav do sluchátek, když se poslední kousky mola odpoutaly od města a plnou rychlostí dopadly na zem.
„Něco nám upadlo,“ prohodil John směrem k Toddovi a pomalu se připravoval na přistání, k němuž zbývaly už jen minuty.

O 10 dnů později
V operační místnosti bylo deset dnů po klidném přistání a následném propojení s dokovací stanicí rušno. Brána byla právě umisťována do kapsy, přičemž ji svorky umístěné v podlaze spodního patra operační místnosti pevně uchopily a stabilizovaly.
„Doufám, že nám z Omegy dovezou čerstvou výplň,“ kroutil Frank směrem k Johnovi hlavou, neboť musela být kvůli přemístění brány rozebrána prosklená část věže.
„Anebo nám Janus poskytne nanity,“ podíval se na po své pravici stojícího Antika, jehož úsměv mluvil za vše: „To beru jako souhlas,“ drbnul John do Januse, kolem nějž se prohnala již mnohem větší a silnější Parva, jíž následovala o chlup vyšší Gaia.
„A hop, prcku,“ zachytil John svoji dceru v běhu, přičemž si ji uvelebil na své hrudi.
„Nevychovaný psisko s malou holkou na vojenské základně,“ nemohl Frank stále uvěřit tomu, že musel ustoupit Johnovi, který byl podpořen jak Janusem, tak Jackem.
„Náhodou umí sedni a lehni,“ zastal se John malého labradora, přičemž na Parvu vyhrknul povel, který se naučila před několika dny: „Wraith!“
Malý pes v tu ranu padnul na bok a ani se nehnul.
„No vida, tak přece jen by mohla být k užitku…“ usmál se nad „mrtvým“ psem: „jako návnada,“ vyděsil malou holčičku, která se vysmekla z Johnova sevření a začala Parvu intenzivně hladit.
„Díky, pane, teď z ní tu představu nedostanu,“ chytil pod jednu paži Parvu a pod druhou Gaiu, která na generála Browna vyplázla jazyk: „Blé…!“
Generál Brown malé Gaie opětoval stejnou mincí. Bohužel pro něj u toho nevypadal tak roztomile jako malá Antička, jejíž „strýček“ si „výměny názorů“ všiml: „Velmi dospělé, generále,“ vyrašil na jeho tváři úsměv od ucha k uchu: „Já si nezačal, to ona,“ ukazoval prstem za mizící holčičkou, která se právě rozplynula v městské transportní síti: „Určitě,“ přiléval Janus oheň pod kotel.
„Víte, co mi můžete?“ ztrácel trpělivost a otočil se na podpatku, aby se vydal za operátorem, jemuž právě instalovali ovládací panel brány: „Vím, ale raději bych náš vztah zachoval na profesionální úrovni…“ nasadil tomu všem korunu, přičemž mu neušlo, že Frank začíná brunátnět v obličeji: „…generále,“ se vší vážností změnil tón.
Frank nijak nereagoval a místo toho se věnoval svému cíli, který se pohodlně usadil a spustil diagnostiku brány: „Jak dlouho bude diagnostika trvat?“
„Několik minut, pane. Mám vás informovat, po jejím skončení?“
„Nemusíte, jakmile bude brána v provozu, dejte vědět na Omegu, že jsme připraveni přijmout naše hosty,“ klepnul prsty do konzole a vydal se nějkratší cestou do svého pokoje, kde měl nachystanou slavnostní uniformu.

Mléčná Dráha, Omega, 31. března 2011
I na Omeze se vše připravovalo na vysoce očekávanou událost, jíž byl summit všech členů, v Mléčné Dráze dobře známé, Aliance. Naquadahový kruh se dnes roztočil již po několikáté a stejně jako předtím, i nyní byl příjemcem červí díry.
„Plánovaná aktivace zvenčí,“ ozval se operátor do interkomu, načež přijal autorizační kód z Pegasu: „Generále O’Neille, Proclarush hlásí stoprocentní připravenost,“ čekal na náznak odpovědi, jíž bylo zavrtění hlavou.
„Generál O’Neill bude mít malé zpoždění,“ přetlumočil Jackovo kroucení hlavou do srozumitelných myšlenek: „Teal’c s Bra’tacem prozatím nedorazili, vyčkejte.“
„Řekněte generálu Brownovi, ať nás očekávají za pár minut a vytočte mi Kresh’tu,“ založil ruce a vyčkával až Woodcomb předá zprávu a odpojí spojení s Pegasem.
Dave ukončil spojení a ihned začal vytáčet Kresh’tu, nový domovský svět Jaffů. Spojení bylo v mžiku navázáno, přičemž si Jack stoupnul před obrazovku, kde očekával obraz z místnosti s bránou, tak jako mnohokrát předtím. Jaké bylo překvapení, když se na obrazovce objevila všem známá nenáviděná tvář: „Ba’al?“ povolil sevření svých rukou a snažil se na sobě nedat znát rozladěnost, jíž Ba’alův obličej vyvolal.
„Jacku, příteli, dlouho jsme se neviděli,“ byl Ba’al velice dobře naladěn a dával to Jackovi náležitě najevo.
„Ten tvůj ošklivej ksicht vždy rád vidím,“ přepnul Jack do své tradiční sarkastické nálady, pro niž je znám téměř po celé galaxii.
„Díky za kompliment,“ pokračoval Ba’al ve své hře, zatímco se v pozadí přenášeného videa chystala na vstup další postava: „Když už ale voláš, v tuto velice vhodnou dobu,“ otočil se za svá záda a vyzval čekajícího k akci: „Dovol, abych ti představil mého nového Prvního muže,“ ustoupil Ba’al o dva kroky vpravo, přičemž se zpoza jeho pláště vynořila svalnatá postava se zářícíma očima: „Teal’cu?!“ došla Jackovi slova. Špendlík by byl slyšet, kdyby právě spadnul na zem: „Šach,“ využil Teal‘c na Zemi známé terminologie a nechal odpojit spojení.
„Vytočte je, hned,“ vzpamatoval se Jack z šoku, načež si chystal pekelně peprné výrazy, kterými chtěl Ba’ala častovat.
„Sedmý zámek nezapadl, pane. Zřejmě ihned navázali spojení s jinou planetou, aby nám znemožnili jakoukoli akci!“ sledoval bezchybnou diagnostiku, kterou ihned spustil.
Jack si jen promnul oči a nechal se Odinem transportovat ke Stevenovi, který měl být v době Jackovi nepřítomnosti, stejně jako v posledních měsících, zastupujícím velitelem.
„Stevene, máme problém,“ vylekal zastupujícícho velitele, který si dopřával svačinku z místní kantýny: „Brh-rh…,“ zakuckal se a odložil tvarohový koláč: „Kruci fix, neumíš chodit dveřma jako normální člověk, podívej se, jak vypadám,“ ukazoval na požmoulané drobky, které se mu nahromadily jak na jeho uniformě, tak na stole před ním.
„Na to momentálně nemám čas, potřebuju Daedala na rychlej průzkum,“ nenechal Stevena ani dožvýkat sousto: „Co? Proč? Co se děje?“
„Ten bastard nám dal pěknou podpásovku,“ začal chodit po jeho kanceláři a trousil jednu nadávku za druhou.
„Kdo Jacku? Vůbec nedáváš smysl,“ snažil se zklidnit svého přítele, který vypadal, že každou chvíli vyskočí z kůže: „Ba’al…“ zastavil se a hmátnul po židli: „Ba’al asi naimplantoval Teal’ca…Já nevím, možná už má všechny Jaffy a Teal’ca si nechal jako třešničku na dortu, aby se nám mohl vysmát,“ uvolnil si kravatu a prolupal prsty.
„Pokud je to, co říkáš pravda, Ba’al bude na Kresh’tě určitě čekat, Teal’c je taky můj přítel, ale nepošlu Daedala a jeho posádku do jisté pasti,“ nechtěl, ale musel použít ono slovo: „To by byla sebevražda!“
„Nepotřebuju, aby s ním bojovali, potřebuju průzkum. Vyskočit v dostatečné vzdálenosti od planety, zamaskovat, doletět k planetě, proskenovat celej povrch a zjistit, jak moc hluboko v řiti jsme!“ zvedal se, že se nechá vrátit do operační místnosti, když se ještě naposledy podíval Stevenovi do očí: „Víš, že technicky vzato jsem za tebou ani nemusel chodit?!“
„Vím a cením si toho…“ opětoval Jackovi pohled: „Hned je pošlu.“
„Díky.“
„Teď se dej dohromady a přines mír oběma galaxiím,“ vytasil se Steven s miniproslovem, který si plánoval pro mnohem lepší situaci: „Provedu! Odine?!“
Odin transportoval Jacka do operační místnosti, přičemž na Stevenův rozkaz zalarmoval celou posádku Daedala a nechal Hermioda připravit loď, která se pod jeho velením zvedala ze svého doku. Jack plácnul Davea po rameni a poprosil jej o zadání stanice Midway, která se pro cestu do Pegasu používala. Mezitím si upravil svoji uniformu a po schodech sešel do prostoru brány, kde čekali téměř všichni, kdo se několikadenního summitu měli účastnit.
„Omlouvám se za drobné zdržení, před krátkou chvílí jsme obdrželi velice nepříjemnou zprávu, kterou nyní musíme prověřit a nesnesla odkladu,“ vysvětloval již od mohutných vrat, jimiž do prostoru vstoupil: „Seržant Woodcomb již zadává adresu přestupní stanice, odkud se dostaneme do samotného Pegasu,“ postavil se do čela delegace, když se před ním otevřela hranice červí díry: „Následujte mne!“
Žádný delegát, kromě Jacka na půdu jiné galaxie v životě nevstoupil. Už v tomto ohledu bylo hoštění summitu prvním Antiky postaveným městem privilegiem; jak pro hosty z Mléčné Dráhy, tak pro město, které se mělo stát symbolem Janusových slov, která pronesl před téměř dvěma roky.

Galaktické prázdno, Midway 2.0, 31. března 2011
Díky úpravám, jimž se během několika dlouhých chvil Janus věnoval, byl cestovní čas mezi Mléčnou Dráhou, Přestupní stanicí a Pegasem zkrácen zhruba o polovinu, což bylo ve výsledku spíše jen příjemností. Jako první hranici červí díry protnul Jack, který se stihnul otočit tak, aby na příchozí viděl: „Vítejte na Přestupní stanici,“ vztyčil levou ruku a drobnou otočkou po svislé ose představil krásu pozemské technologie.
„Druhé v pořadí,“ dodal Odin, jehož paměťové jádro se právě usadilo v místních počítačích.
„Ano, Přestupní stanice dva nula, jak jí s oblibou říkáme,“ uzavřela se po průchodu posledního člena IRIS a kolem brány se vztyčil neprostupný štít.
„Jak můžete sami vidět, bezpečnostní opatření jsou velmi přísná,“ dal vzpomenout na několik let starý incident, při němž se Wraithové s pomocí Přestupní stanice dostali až na Zem.
Neukazoval přitom pouze na vztyčené ochranné prvky obou naquadahových kruhů, nýbrž i na vyvýšená palebná místa, která byla obehnána štíty, jejichž polarizace odolá i silným omračujícím EM pulsům, která jsou schopna generovat wraithská zařízení.
„Tamti pánové, jejichž hlavy vypadají jak vajíčka,“ ukázal do prosklené části stanice: „To jsou operátoři, kteří na základě subprostorového vysílání autorizují příchozí spojení a samozřejmě navazují spojení s oběma základnami,“ dal si záležet na posledním slově: „Stanici je totiž možné vytočit pouze z jedné základny v každé galaxii,“ domysleli si ostatní, která základna v galaxii Pegas to bude.
„Velice rád bych vám poskytl i další vyhlídkovou trasu, ale jelikož jste si zakoupili lístky na okruh číslo jedna,“ usmál se na celé kolo: „Popojedem,“ kývnul na oba operátory, kteří vytočili Proclarush, vyslali autorizační kódy a spustili ochranná opatření kolem pegasské brány.
Stejně jako před krátkou chvílí i nyní Jack vstoupil jako první, následován zbytkem delegace.

Pegas, M6G-932, 31. března 2011
Po několika minutách cesty z jedné brány do druhé, se aktivovala poslední z nich, před krátkou chvílí ukotvená a diagnostickým programem schválená. Před deformujícím se výronem energie stál generál Brown, jenž se stal, na vlastní žádost, velitelem dobyté základny, díky níž mohl utéct od všeho, co jej s Omegou a Luciány spojovalo.
Jen co se hladina horizontu události ustálila, protnul ji jako první Jack, který se stejně jako na stanici Midway otočil směrem vzad, aby tak mohl tváří v tvář úžasu příchozích delegátů zapomenout na nepříliš radostné zprávy.
„Vítejte na Proclarush, prvním Antiky vybudovaném létajícím městě,“ postavil se vedle zastavšího se Jacka Frank: „Jacku?!“
„Pomoz mi je na chvilku zabavit, než začneme jednat, chci počkat na potvrzení z Omegy, že Teal’c s Bra’tacem nedorazí,“ nedal Frankovi ani náznak důležitosti informací.
Místo toho se usmál na právě příchozí, kteří si mohli hlavy ukroutit.
„Nádhera,“ žasli někteří nad vzhledem kontrolní místnosti s bránou, která i přes zjevné poškození stále vzbuzovala pocit majestátnosti tohoto monumentálního díla.
„Snažili jsme se dát místnost s bránou, zasedací místnost a vaše pokoje do co možná nejlepšího stavu,“ holedbal se Frank, který taktéž přiložil ruku k dílu.
„Ovšem, až bude vše tak, jak má být,“ vzpomínal Jack na svoji první návštěvu Atlantidy, jejíž nepoškozený interiér vypadal mnohem honosněji.
„Mohu?“ dotázal se Kalan, zdali může nahlédnout ze sousedícího balkonu, když se k němu a zbylé delegaci připojil Odin, který se konečně usídlil ve zdejším paměťovém jádře.
„Ale jistě,“ kývnul Frank a dal znamení připraveným pomocníkům, kteří s: „Díky!“ přebírali zavazadla a odnášeli je do předem připravených ubytovacích kójí.
Barevnou vitráž vystřídaly spalující paprsky velkého slunce, které při průchodu z potěmnelé místnosti na venkovní světlo oslňovaly. Kalan, který šel v čele, si odstínil paprsky dlaní, když se mu naskytl pohled na obnažené pobořené město, jehož plášť byl téměř celý pokryt silným, sytě fialovým pancířem. Stejnou scenérii viděli i ostatní členové delegace, jejichž překvapení nebralo konce.
„To je…“ byli i Tokkerští delegáti nadšeni velikostí města u jehož zlomeného mola zrovna odpadl poměrně velký kus pancíře. Ten prosvištěl několik desítek metrů vzduchem, než se zaduněním dopadl na rašící trávu, která byla při přistání sežehnuta na uhel.
„Technikové právě usazují kotvící svorky,“ ukázal Frank na letku Orbánských, ale i Antických jumperů, jejichž energetická jádra byla opravena, jak k mezní hranici mola, jemuž chyběl zbytek ramena, přiváží několik desítek tun vážící mechanismy, které by měly dle propočtů udržet utržené rameno u zbytku města.
„Jak hodláte podržet rameno na místě, než jej svorky napevno ukotví ke zbytku města?“ padl z hloučku přihlížejících dotaz, k němuž se s dovolením velitele základny vyjádřil sám Odin.
„Tažné lano svorek je vyrobeno z velmi pevné slitiny, která umožní mechanismu, aby rameno pomalu přitáhl a následně i upevnil tak, aby nedošlo k jeho opětovnému odlomení,“ přišel z hloučku další dotaz.
„A rameno sem dopravíte jak?“
„Takhle!“ dořekl Odin právě včas, když se pod levitujícími jumpery zhmotnilo obrovské molo, které leželo na centimetry přesně tam, kde mělo: „Došlo nám, že k převozu takto velké a těžké části města nám nebudou stačit běžné metody,“ nenechal Kalan Odina dopovědět: „A proto je tu Ophrys,“ otočili se někteří delegáti na pyšného Kalana, který jako jeden z mála tušil, jak bude dnešní den probíhat: „Díky Sygine!“ ozval se spolu s Kalanem i Frank.
„Rádo se stalo,“ objevil se Sygin hned vedle Odina, který se na několik milisekund ztratil: „Jen drobná nestabilita, nemusíte se bát,“ ujišťoval všechny přítomné, kteří si téměř vůbec nevšimli krátkého okamžiku, kdy obraz Odina problikl: „Některé systémy a datová centra je nutné podrobně prozkoumat, aby k podobným výpadkům nedocházelo,“ přikyvoval Frank, jemuž na tabletu ihned přistála žádost o přidělení několika techniků na tuto záležitost.
„Schválit,“ honilo se Frankovi v hlavě, když se začala vytáčet brána umístěná v operační místnosti.
„Jaffové?“ podíval se Frank na Jacka, který jen nevěřícně zkřivil ústa, načež se s ujištěním, že určitě o nic nejde, odebral spolu s Frankem do operační místnosti.
„Hned budeme zpět, Odin Vám jistě rád popíše jeden z procesů, jimiž máme v plánu revitalizovat město,“ zaúkoloval Jack Odina, když zapadl i poslední zámek.
„Nepřijímám žádnou identifikaci, pane,“ slyšeli shůry ovládacího centra příslušníka langarské části osazenstva, který měl dnes službu u DHD.
„Co myslíš, Jacku?“ pootočil Frank hlavu o devadesát stupňů na ustaraného Jacka, jehož mozkové závity pracovaly o stošest: „Nějaké video, nebo zvuk?“
„Nikoli, generále,“ ještě pro jistotu překontroloval veškeré frekvence, na nichž by mohl přijímat jakékoli signály: „Čisto!“
„Nech…“ nedořekl Frank slovo, když se horizont události rozplynul: „…ápu,“ podařilo se mu to až nyní, když se skrz naquadahový kruh podíval na pestrobarevnou vitráž.
„Jako když ti Athosianské děti zazvoní na zvonek a utečou,“ vzpomněl si Jack na několik měsíců starý případ, kdy si několik nájemníků Westova komplexu stěžovalo na neustálé zvonění, při němž nikdo nebyl u dveří.
„Nedivil bych se,“ usmál se, když kolem něj proběhlo několik Athosianských dětí a přitiskli se na Hallinga, který opustil delegáty na balkoně.
„Vrátíme se,“ otočili se oba na podpatku a zamířili zpět na balkon, kde Odin ve společnosti Sygina „bavil“ diplomatickou delegaci.
„Jacku?“ otočil se Jonas Quinn, jeden ze zástupců Langary.
„Někdo asi vytočil špatné číslo,“ ukázal rukou směrem ke konferenční místnosti, kam se všichni přítomní vydali.

Mléčná Dráha, Kresh’ta, 31. března 2011
Obrovským sluncem prosvětleným kouskem galaxie na vlnách prázdnoty dřímal statický Daedalos. Jeho senzory a veškeré nutné systémy fungovaly na sto procent, přičemž se na povrchu planety hemžilo několik desítek pohybujících se teček.
„Tady bezpečnostní tým Alfa!“ ohlásil se do interkomu velitel prvního výsadku, který během krátké chvíle se svým týmem prozkoumal značnou oblast jedné z kolonií, kterou několik tisíc jaffských uprchlíků založilo.
„Posloucháme,“ nahlédl Kleinman přes rameno své operátorky senzorů, která stále nedetekovala nic víc než bezpečnostní týmy.
„Senzory opravdu nelhaly, je zde naprosto pusto,“ vešel zrovna do jednoho z příbytků, kde ještě dohořívalo dřevo v ohništi, nad nímž visel velký železný kotel s polévkou: „Ale nebude to dlouho, co všichni zmizeli,“ přešel blíže, aby mohl nahlédnout do kotle.
Díky specifické vlezlé vůni si vzpomněl na polévku, kterou si v jedné z restaurací poblíž Westova komplexu pravidelně objednával: „Pokračujeme,“ vrátil se zpět do reality, když ve sluchátku uslyšel hlas svého velitele: „Beta a Delta hlásí tu samou situaci, zdá se, že odešli ve spěchu,“ ukázal velitel týmu Alfa směrem k další části, kde na zemi ležely ampule s tretoninem.
„Něco nám uniká,“ ukázal na ampule, které se jen tak válely na zemi a u přilehlého místa na spaní.
„Plukovníku, Jaffové tu dokonce zanechali tretonin,“ vzal jeden do ruky a přečetl si vytištěný štítek, kde byla označena výrobní šarže a datum spotřeby.
„Zopakujte?“ díval se Kleinman zmateně po své senzorové důstojnici, která jen nechápavě kroutila hlavou: „Jaffové tu zanechali i tretonin, něco tu smrdí,“ zopakoval svá slova, když signalizoval svým kolegům zvýšenou opatrnost.
Průzkum trval ještě zhruba půl hodiny, než Dave usoudil, že již nemá smysl pokračovat v pátrání, které vedlo jen k více otázkám a téměř žádným odpovědím.
„Spojte mě s Omegou,“ vstal ze svého pohodlného křesla a přešel blíže k obrazovce, kde se objevil Steven Caldwell.
„Plukovníku?“ kývnul na znamení pozdravu očekávajíc dobré zprávy.
„Generále,“ opáčil stejnou mincí, než se ujal slova: „Už asi hodinu moje bezpečnostní týmy prochází několik větších, ale i menších osad, doposud jsme ale nenarazili na živáčka. Podle všech stop to vypadá, že se sbalili ve spěchu. Několik týmů dokonce našlo plné ampule tretoninu i spolu s aplikátory,“ shrnul nejpodstatnější fakta, které týmy shromáždily.
„Nějaká známka boje?“
„Nikoli, člověk by řekl, že odešli sice ve spěchu, ale organizovaně, bez jediného boje,“ kroutil hlavou, když se vedle Davea objevil hologram malého asgarda.
„Vše již řečené mohu potvrdit,“ přispěchal i Hermiod se svojí zprávou, která se během přenosu nahrála do hlavního počítače na Omeze.
„Děkuji Vám, vraťte se domů,“ zmizel Caldwell z obrazovky, když se Dave otočil na Hermioda: „Co nám tajíš?“
„Omlouvám se, ale na příkaz generála O’Neilla Vám nemohu nic prozradit,“ nečekal na žádnou reakci a rozplynul se zpět v toku jedniček a nul.
„Úchvatný,“ posadil se Dave zpět do křesla a kývnul prsty na znamení skoku do hyperprostoru.
Jen co se do hyperprostorových článků nahrnulo dostatečné množství energie, rozsvítily se jako vánoční stromky zanechávajíce za sebou opět ničím nenarušované vzduchoprázdno.
Jen co Daedalos zmizel v subprostorovém tunelu směr Omega, odmaskovala se na pozici jen několik desítek kilometrů od dříve stojícího Daedala malá nákladní loď.
„Můj pane, pozemský bitevník právě odletěl,“ mluvil pilot ke komu jinému než k samotnému Bohu.
„Ihned zamiřte na tyto souřadnice,“ objevilo se na monitoru umístění, kam pilot po odpojení spojení ihned zamířil.

Pegas, M6G-932, 31. března 2011
Jack již věděl, co se pravděpodobně odehrálo na Kresh’tě, ale i přesto v koutku duše věřil, že pravděpodobně uklouznul v koupelně a teď leží v komatu na jednotce intenzivní péče. I proto byl duchem nepřítomen, když se přímo před ním odehrávala jedna z typických slovních přestřelek, která na podobných akcích vznikala mezi Kalanem a druhým zástupcem Langary, který na rozdíl od Jonase žárlil na vztahy a výhody, které Orbána oproti Langaře čerpala mnohem dříve. V mnohých případech byla tato žárlivost opodstatněná, avšak v dnešním případě, kdy byl na pomoc do Pegasu vyslán Ophrys, nikoli. Stejně tak se Langara cítila opomenuta v případě, kdy Warrickův lid získal achenská plavidla spolu s Punitorem, který teď ustavičně hlídal orbitu Galaru, kde v symbióze žily dva naprosto odlišné národy – jeden na povrchu, druhý v podzemí. Všechny tyto spory postupem času jen gradovaly, ale dnes bylo Jackovi vše jedno, snažil se nesledovat dění kolem sebe a věnoval se jen a pouze svým myšlenkám, které ho sžíraly víc a víc. Zničeho nic se však po dlouhé době mlčení zvednul a zamířil směrem k operační místnosti: „Až skončíte, dejte mi vědět,“ dal tušit, že jej neustálé diplomatické potyčky uvnitř aliance nebaví a přímou cestou se vydal za Frankem, který se věnoval své práci. Byl zrovna v půli cesty, když se městem rozezněl typický poplach vznikající při příchozí červí díře. Jack přidal do kroku, a když už ve svém zorném poli viděl okraj naquadahového kruhu, projela jím velmi silná, téměř neviditelná vlna vycházející z brány. Jack ihned ztuhnul na místě, když ucítil velmi silné chvění, které prostupovalo celým jeho tělem.

Díl se snad líbil, opět zanechte nějaký ten komentář pod dílem a u posledního dílu

vynikající díl

Díky za přání , nápodobně, ať je tento rok alespoň tak dobrý jak ten minulý .
To je rychlost s novým dílem, čekal jsem ho až tak za týden či dva.
Už jsem nahžaven na další pokračování a zároveň smutné že vím kolik dílů do konce

Mno nic dámy a pánové - konec je tu

Bylo to dlouhých 9 let co se povídka začala psát a publikovat - a sepsané omáčce je konec - tímto se rovnou omlouvám, že finální finále neexistuje, ale už to tak bohužel je

Tak si užijte poslední jízdu a určitě zanechte komentář

15. Díl (Konečná – End Game)

Pegas, M6G-932, 31. března 2011
„Co se…“ rozlepil Jack oči a instinktivně přičupnul, když se celé jeho tělo začalo silně chvět: „Co se…“ zběžně se osahal na prsou, přes břicho až ke kapsám, když si všiml, že se netřese pouze on, ale celá místnost s bránou a operační centrum, kde několik techniků v panice převrátilo židle, které se sílícími otřesy vydávaly stále silnější a silnější hluk.
„Odine?!“ chtěl si sáhnout po sluchátku, když se vedle něj zhmotnila problikávající silueta Asgarda.
„Jac…“ vypadl hologram kompletně, když se celé město s enormním hlukem naklonilo a po krátké chvíli vrátilo do původní pozice.
„Jacku, co se to kurva děje?“ slyšel ve svých uších zadýchaného Franka, který se po necelé minutě připojil osobně.
„Nemám tušení, bránou projela silná rázová vlna a…“ zasekl se v půli věty, když mu došlo, co se nejspíše stalo: „Balkón!“ drbnul prsty do Frankova předloktí a urychleně se vydal skrz přístupové dveře s vitráží. Jen co jeho zrak přivyknul změně světla, zamířil zrakem k poškozenému molu, kde jumpery ukotvovaly svorky. Jaké překvapení se oběma mužům naskytlo, když spatřili zcela holé, sytě fialovým pancířem nechráněné město, které pokrývala hlína spojená s černým popraškem, který byl zřejmě to jediné, co ze silného pancíře zůstalo.
„Jak?“ nevěřil Frank vlastním očím.
„Antická zbraň na Dakkaře, tak jsme…“ skočil mu Frank do řeči: „Já vím jak, ale…jak? Vždyť ji zničili Oriové!“ skoro až křičel Frank, když se vedle nich zhmotnili Odin se Syginem: „Wraithské úly spolu s křižníky hlídkujícími na orbitě byly zničeny,“ bylo i v jejich hlasech slyšet zděšení: „Díky demolekularizaci wraithského pancíře byly poškozeny tři jumpery, které zrovna usazovaly jednu ze svorek, když město o několik metrů náhle kleslo,“ shrnul základní data, když se brána, která se před krátkou chvílí zavřela, začala znovu vytáčet.
To už do místnosti vběhl i John v doprovodu Ronona, který měl tržnou ránu na hlavě.
„Generále, co to b…“ nestihl John doříct větu, když se branou prodrala další demolekularizující vlna, která rozpustila dva nejblíže stojící muže.

Pegas, Neznámá planeta, 31. března 2011
V záři nástěnných světel a ultraplochých obrazovek se ve velkém tempu mihotalo několik postav, které kontrolovaly velké množství dat. Celé chaotické podívané přihlíželo i několik slavnostně oděných mužů a žen. Jeden z nich, ověnčený desítkami insignií a frčkami, vystoupil ze stínu výklenku a pohleděl na změť nic neříkajících údajů, které se promítaly na obrazovce.
„Výsledek?!“
„No…“ ujal se slova jeden z vědců, který se přestal věnovat své práci a pohleděl tázajícímu se muži do očí: „S jistotou můžeme říci, že tentokrát došlo k úspěšnému vypuštění radiační vlny,“ otočil se i na své kolegy, kteří nešetřili optimistickými úsměvy: „Za předpokladu, že byla radiační vlna správně nakonfigurována,“ všiml si pohledu proti němu stojícího muže: „A byla správně nakonfiguována,“ přihodil výmluvný úsměv: „By nyní na celé planetě neměl být ani jeden Wraith…“ skočil mu téměř dva metry vysoký muž do řeči: „Mohou vypadat, jak chtějí, ale vždy to byli, jsou a budou Wraithové doktore, na tom se nic nemění,“ nechal pokračovat svého protějška, který se k danému tématu raději nevyjadřoval: „…neměl by tam být žádný Wraith, alespoň ne v podobě v jaké ji známe,“ poposunul si brýle, které mu sjížděly po nose: „Z wraithské fyziologie a díky informacím, které se podařilo ukořistit při infiltraci několika úlů a Atlantidy, víme, že Wraithové jsou jakousi vývojovou formou, která vznikla sloučením lidské a broučí DNA, což by znamenalo, že jsou teď na planetě Wraithové téměř výlučně s plně lidskou DNA jako vy, nebo já…“ podíval se na jednoho ze svých kolegů, který souhlasně přikývnul: „Tedy alespoň si to myslíme, ale tuto informaci jste již zjistil během briefingu,“ dokončil své shrnutí, které neprozradilo nic nového.
„Vyšlete tedy průzkum,“ vstoupili do horizontu události dva muži, z nichž jeden v rukách třímal malou kameru.
„Už bychom měli vidět obraz…“ dostalo se mu jen šumění, které doprovodil kolaps horizontu události.
„Ale nevidíme?!“
„Vydržte…“ postupně prozkoumal jednotlivé snímky, které naznačovaly, že nedošlo k rematerializaci na druhé straně: „Podle mých nejlepších znalostí usuzuji, že naši lidé vstoupili do brány, ale na druhé straně již nevystoupili.“
„Štít?“
„Ano, je to možné, ale při posledním průchodu nebyl aktivní a upřímně řečeno víme pouze o jedné bráně, která štítem disponovala,“ nemusel říkat víc neboť si i ostatní dali dva a dva dohromady.
„Myslíte, že bránu přesunuli z venkovního prostranství do města, které nějakým způsobem umožňuje bránu zaštítovat?
„Zní to logicky,“ přikývnul a jal se dalšího vysvětlování: „Upřímně řečeno, brány zkoumám již několik let, a ačkoliv jsou v mnohých aspektech stále mimo mé chápání, nejsem si vědom jakéhokoliv naprogramování, které by umožňovalo branám spustit zabudovaný štít, který tam dle mého názoru není implementován,“ podíval se jen pro jistotu do svých obsáhlých poznámek, které však jeho slova potrvzovaly.
„Nebo se na to celé díváme až moc komplikovaně a Wraithové prostě přidali kolem brány štít. Štít by však neměl zabránit molekulám v průchodu čili zbraň by měla být i přesto funkční, tím jsem si jist,“ utvrzoval vědec všechny přítomné, že útok byl úspěšný.
„Štít tedy musí někdo zapínat a vypínat,“ přemýšlel prošedivělý šedesátník nahlas, když přešel k prosklené komoře, v níž byl připoután polomrtvý, fyzicky i psychicky vyčerpaný Wraith jehož pohublé tělo dávalo znát, že již dlouho neměl výživnou večeři: „Vyjměte ho,“ počkal, až ochranka vyjmula Wraitha, který se ani nezmohl na odpor a sám si stoupnul do komory, která jej okamžitě začala skenovat, přičemž simultánně nahrávala biologická data do počítačů.
Jen co byl sken dokončen, přišel očekávaný rozkaz: „Spusťe zbraň!“
Všichni vědci, kteří ještě stále ověřovali data, přestali dělat to, co zrovna dělali a s rozpaky pohlédli na svého vedoucího, který nejistým krokem přešel ke konzoli, vedle níž se vyjímal podstavec se svítícím modulem nulového bodu.
„Zmáčkněte to zatracený tlačítko!“ přitvrdil muž v komoře, když viděl váhání, s nímž k novému rozkazu všichni přistupují.
Brýlatý vědátor podlehl tlaku okolností, vytočil M6G-932 a vypustil další vlnu radiace, tentokráte naprogramovanou na demolekularizaci lidské DNA.

Pegas, M6G-932, 31. března 2011
Jen co se brána na Proclarush aktivovala, operátor stejně jako v předchozím případě zvednul štít. Bohužel ani tentokrát nebyl nic platný, když se přes první metry prodrala radiační vlna demolekularizující muže, kteří stáli nejblíže. Něco však bylo špatně. Kolem brány a samotné vlny se z ničeho nic vytvořila bílá nepropustná bublina, která pohltila veškerou příchozí radiaci. Po několika vteřinách bublina zmizela a namísto ní se zhmotnila Johnovi známá postava.
„Chayo?!“

Pegas, Vyšší sféra bytí
V kontrolní místnosti prosvětlené bílou aurou zrovna sedělo několik pilně pracujících Antiků jejichž mozkové závity pracovaly, stejně jako vždy na velmi vysoké úrovni. Vnímali minulost, přítomnost i budoucnost, když jejich počítače, stejně jako oni sami zachytili fluktuaci, která se v žádném z předpokládaných scénářů neobjevila. Expedice v Pegasu nezemřela bezbolestnostu smrtí, jak se předpokládalo. Naopak, všichni na planetě stáli jako opaření a sledovali bílé spalující světlo, které jim právě zachraňovalo životy. Nikdo z operátorů nemusel říct ani slovo, když se několik vysoce postavených Antiků zamyslelo a během několik sekund zhmotnilo v operační místnosti Proclarush, kde bylo více světla než kdy jindy. Během mžiku jejich bílá aura obalila Chayu, která tak bez jediného vysloveného slova zmizela stejně rychle, jako se objevila, zanechávajíc všechny přítomné v němém úžasu.
Jediný, kdo tušil, co se stalo, byl Janus, který seděl v křesle dokovací stanice a celou scenérii pečlivě pozoroval.
„Díky,“ zamumlal si sám pro sebe, když se křeslo vypojilo a Janus se postavil na nohy.

Operační místnost
John ještě stále vstřebával, co se právě stalo, když do aktivovaného štítu na bráně něco narazilo. To byl signál pro Jacka, který doteď stejně jako John nečinně přihlížel.
„Odpojte bránu, hned!“ křiknul směrem k operátorovi, jehož hbité ruce udělaly přesně to, oč jej Jack žádal.
Nejenže bylo spojení s druhou stranou odpojeno, ale i samotná brána byla uložena do offline stavu, který znemožňoval její vytočení jak jednou, tak druhou stranou.
„Janusi?“ konečně nasadil sluchátko do ucha a zkontaktoval se s Antikem, který zrovna opouštěl transportér ve vedlejší chodbě.
„Generále,“ pozdravil se s Jackem, zběžně pohlédl po dvou hromádkách popelu a zamířil přímo k Johnovi, načež se mu vetřel do otevřené mysli: „Bude v pořádku. Nic se jí nestane,“ probral se John z letargie a vypudil Januse ze své mysli: „Zlepšuješ se,“ pochválil jej a začal se věnovat Jackovi, který měl několik palčivých otázek k diskuzi.
„Ujistěte delegaci, že je vše v pořádku a že se za krátkou chvíli připojíme,“ kývnul směrem k ostraze brány, aby za něj vyřídila zprávu, zatímco se v doprovodu Franka, Johna a Ronona přesunul spolu s Janusem do Frankovy kanceláře.
Poslední jmenovaný zavřel dveře poslouchaje ticho, které se v místnosti rozhostilo.
„Poslouchám,“ protrhl Jack divné ticho jako první, tušíce, že se mu Janus vrtá v hlavě. Cítil jeho přítomnost, ale tentokráte mu jeho neslušnost nevyčítal jako v jiných případech.
„Jako kdysi povznesený člen nejvyšší antické rady jsem samozřejmě disponoval schopnostmi, které by mi umožňovaly zjistit dnešní události,“ podíval se na své protějšky, zdali nechtějí nějak reagovat: „Nicméně v této galaxii jsem strávil příliš málo času na to, abych se událostmi tohoto typu zabýval,“ dal všem hned zkraje najevo, že se k samotné podstatě jeho odpovědi nedostane nijak rychle: „Víte, stejně jako mají galaxie své mezní hranice, i vyšší sféra bytí se řídí podobnými pravidly, ačkoliv lze jen stěží vymezovat prostor a čas,“ všiml si, jak na něj Ronon nepřítomně civí: „Naše schopnost vnímat dění v celém vesmíru,“ zdůraznil slovo celé: „Je v jistých případech téměř neomezená, nicméně v praxi této schopnosti téměř vůbec nevyužíváme, a to z důvodu přílišné náročnosti na naše vědomí a zároveň přílišné nejistoty, s níž se vesmír vyvíjí. Na každý Váš či náš krok může existovat nekonečné množství reakcí a jako povznesený toto nekonečné množství různých variant musíte umět vnímat, posoudit a selektovat. Stejně jako možnou budoucnost vnímáte i minulost a přítomnost, které pomáhají dotvořit obraz, na jehož základě alternativy selektujete. Především z tohoto důvodu je pro nás jednodušší se soustředit jen na určité území,“ uhodil hřebíček na hlavičku.
„Takže Antikové v Mléčné Dráze se zajímají jen o Mléčnou Dráhu a povznesení Antikové v Pegasu jen a pouze o Pegas?“ zeptal se Frank, který vše pečlivě poslouchal.
„Ne tak docela,“ posadil se na židli, načež si každý z přítomných našel nějakou formu pohodlí: „Je těžké snažit se vysvětlit vám něco, co nelze slovy jednoduše popsat, komplexnost procesu a našich schopností, kterými jako povznesení disponujeme je nemožné, ale pokusím se to zjednodušit.“
„V rámci povznesení existuje několik sfér. Každý povznesený se dostává na první sféru, kde máte stejné schopnosti jako ve sférách vyšších, jen s tím rozdílem, že každá další vyšší sféra Vám umožňuje zabývat se větším množstvím informací spolu s lepší selektivní schopností. Když to převedu do běžné řeči, čím starší a zkušenější jako povznesený jste, tím více toho o dění ve vesmíru víte, jste schopen jej chápat i z jiných perspektiv a alternativ a je pro Vás jendodušší neomezovat se jen na určité území dané galaxie. V současnosti existuje několik tisíc Antiků, kteří jsou na „prozatím“ nejvýše dosažitelné sféře, ale pokud jsem se něco naučil o vyšší sféře bytí, tak si troufnu tvrdit, že existuje nekonečné množství sfér a je jen otázkou času a rychlosti, s níž na další sféru dosáhnete,“ přestal na chvíli vysvětlovat a v rychlosti každému „prošacoval“ myšlenky: „Zní to absurdně, jako jakási honba za mocí, ale ve skutečnosti je to jen další fáze vývoje našich znalostí a pochopení o samotném vesmíru a jeho fungování, vzniku, zániku a tak dále,“ připravil si půdu pro závěrečné věty: „Podtrženo a sečteno, mohl jsem o události dneška vědět, ale díky mému faktickému zaměření na události v Mléčné Dráze a snaze omezit dopad cestování do jiného vymezeného území jsem o této skutečnosti nevěděl a je mi to líto.“
Nikdo ani nedutal. Všichni poslouchali Januse a alespoň na čas přestali myslet na předešlé události.
„Nicméně to potvrzuje to, o čem jsem mluvil. Chaya jako povznesená žijící v Pegasu věděla o této události a zasáhla. Jako povznesená dosáhla mnohem vyšší úrovně než mnozí další, přičemž jeji schopnost zakrývat své kroky před ostatními mě neustále ohromuje,“ podíval se především na Johna, kterému se několik informací o životě povznesených díky rituálu splynutí vybavilo.
„To je všechno hezký, ale kdo na nás kruci zaútočil a proč?“ zajímalo Jacka, který začal nervózně přidupávat pravou nohou.
„Z Mléčné Dráhy útok určitě nepřišel, to jsem si jistý,“ prolétnuly v Janusově hlavě vzpomínky na dění v Mléčné Dráze: „A pokud si pamatuji dobře, zbraň, na níž myslíte, v Pegasu neexistuje,“ zamyslel se nad tím, co právě řekl: „Nebo alespoň v době, kdy jsem žil na Atlantidě již neexistovala. Neznám tudíž její umístění ani případného viníka.“
„Mno, tak to je zklamání,“ přestal Jack přidupávat nohou, plácnul se do stehna a vydal se do konferenční místnosti, kde všichni velmi náruživě debatovali o událostech, které se před krátkou chvílí udály.

Mléčná Dráha, Langara, 1. dubna 2011
Langara se před necelými dvěma hodinami líně převalila přes půlnoc, kterou protrhla silná oblačnost doprovázená vichřicí. Listy stromů létaly přes celé ulice, některé i přes celá města, než dopadly na zbičovanou trávu. Bylo přesně 02:13 Langarského času, když senzory umístěné na satelitech obíhající Langaru zachytily několik desítek lodí vstupujících do sluneční soustavy. Službu měla zrovna mladá poručice, jejíž hedvábně lesklé blonďaté vlasy sahaly až do půli zad. S varovným signálem škubla hlavou a přiskočila k terminálu, který hlasitě zapípal a zalarmoval dvojici mužů, kteří byli zrovna na obchůzce velkého komplexu. Velmi rychle vstoupili do kontrolního centra, kde se mladá poručice snažila přimět počítač ke spolupráci.
„Co se děje?“ přistála k jejímu drobnému uchu otázka jednoho ze svých kolegů, jehož pravá tvář skrývala velkou jizvu.
„Tomu nebudete věřit,“ poodstoupila a pobídla oba muže, aby se sami přesvědčili.
„Co tam máš?“ přešli oba blíže k terminálu, když si všimli velkého množství rudě zářících teček, kolem nichž se objevovaly přesnější specifikace daných objektů.
„Už jsi to ohlásila?“ otočil svoji pozornost na mladou poručici, která nesouhlasně zakroutila hlavou, a pevně uchopila tu jeho, přičemž s ní silně škubla. Než se stihl druhý z mužů vzpamatovat, vytáhla z pochvy, umístěné na pásku směřujícímu od pravého ramena po levý bok, velký vojenský vůž, který spodním úderem pod čelist ukončil jeho život.
Urychleně přiběhla ke dveřím, a kromě zámku je zabarikádovala připravenou železnou výztuhou. Během mžiku upravila culík a otřela nůž od krve, která se rozlila po podlaze.
„Centrální pozorovací stanice záložním, ozvěte se!“ pobídla další stanice, které sloužily jako záloha pro případ, že by došlo k neočekávaným událostem, jež by hlavní pozorovací stanici znemožňovaly monitoring sluneční soustavy.
Už už chtěla svoji pobídku zopakovat, když se jí ozvaly všechny tři stanice současně.
„Arik tree’ac te kek!“ promluvila pomalu a srozumitelně do mikrofonu, který byl přímo před jejími sytě rudými rty.
„Arik tree’ac te kek!“
S velkým úsměvem na rtech namačkala několik jednoduchých příkazů, načež se začala celá Langara nořit do tmy. Místnost, kde zrovna stála, pohasla jako jedna z posledních, když nastálou tmu prořízla bělostná záře jejích očí: „Lorde Ba’ale, Langara je Vaše!“

Pegas, M6G-932, 31. března 2011
Zatímco na Langaře byla hluboká noc, na planetě skýtající útočiště Proclarush bylo zhruba sedm hodin večer. Celá delegace včetně Jacka právě přijímala obsluhu s nejnutnějšími živinami, když do místnosti vešel Orbánský operátor senzorů.
„Generále!“ vyžádal si Frankovu pozornost, který zvednul oči z tabletu, na nějž mu chodily zprávy o opravách a údržbě.
„Pohov,“ všiml si, že ještě stále salutuje, načež si jej přivolal k sobě.
Mladý muž mu rychle něco pošeptal do ucha, přičemž spolu s Frankem zamířil směrem pryč ze zasedací místnosti: „Omluvte mě, zdá se, že budeme mít návštěvu,“ podíval se směrem ke Kalanovi, který seděl opřený v křesle s rukama založenýma v klíně: „S vaším dovolením bych převzal koordinaci Ophryse.“
„Jistě, ale když dovolíte, připojím se,“ zvednul se s Kalanem i zástupce Langary, což vyvolalo masovou migraci do kontrolní místnosti, která se na chvíli stala centrem všeho dění.
„Město je zamaskováno,“ oznámil jeden z oprátorů dění, které si Frank dovolil okomentovat: „Pokud nebudou úplně tupí, tak nás stejně najdou,“ narážel na fakt, že je při zamaskování města zcela evidentně vidět plocha, na níž spolu s dokovací stanicí Proclarush stojí.
„Jedna z výhod toho, že byla Atlantida na vodě,“ chápal Jack narážku, ale nadále se k tématu nevyjadřoval, protože se k planetě přiblížilo neznámé a databází města neidentifikovatelné plavidlo.
„Ophrys je zamaskován, chápu správně?“ dotázal se Kalan, který přišel spolu se zbytkem delegace až několik minut po Frankovi.
Frank kývnul na znamení souhlasu, když jedna z operačních konzol zapípala: „Co se děje?“
„Skenují povrch planety,“ velmi rychle podal zprávu operátor, když konzole zapípala znovu: „Nabíjejí zbraně!“
„Přepnout maskování na štít, Ophrys ať se ihned odmaskuje,“ nemusel druhou část příkazu předávat dál, protože se přímo před plavidlem poloviční velikosti Prométhea objevil honosný gigantický Ophrys.
Ještě, než stihlo plavidlo zareagovat, transportoval Sygin posádku do cel. Aniž by jednotliví členové nepřátelské posádky na cokoliv čekali, překvapeni nynějším vývojem, rozkousli v zubech ukrytou ampulku, která během několika sekund ukončila jejich životy. Stejně tak i plavidlo vzalo za své, a než stihl Sygin jakkoli zareagovat lodí se roznesla obrovská rázová vlna trhající trup na miliardy menších, ale i větších kousků, které zatížily Ophrysův bělostný štít, jenž energetickou vlnu s přehledem zachytil.
„Sygine, co se stalo?“ zajímalo Kalana, který nerozuměl, proč z obrazovky náhle zmizela tečka cizího plavidla.
„Je mi líto velvyslanče, ale posádka spáchala sebevraždu a plavidlo explodovalo. Dle naměřených hodnot bych odhadoval nukleární výbuch o síle několika stovek kilotun.“
„Atomovka?“
„Správně, dle hlášení členů expedice Atlantis disponovali atomovými zbraněmi pouze Geniové, lze tedy usuzovat, že se přímo či nepřímo podíleli na chystaném útoku na Proclarush a pravděpodobně i na demolekularizaci veškeré Wraithské DNA na planetě,“ přišla Syginovi časová prodleva mezi oběma událostmi až příliš malá: „Než plavidlo explodovalo, zaslalo subprostorovou zprávu do této oblati Pegasu,“ vyobrazil na nejbližší obrazovce mapu, kde blikalo několik adres, z nichž byla jedna viditelně tučnější.
„Proč je jedna z těch adres zvýrazněna?“
„Toto je dle hlášení doktorky Weirové planeta, na níž sídlila na poměry Pegasu velmi vyspělá civilizace, která uzavřela obchodní dohodu s Wraithy, kteří se krmili na trestancích a nechávali zbytek planety netknutý,“ sesumíroval nejpodstatnější fakta ze složky Elizabeth Weirové, jejíž replikátorské tělo kdesi v hlubinách prázdnoty pomalu plulo směrem ke zdejšímu slunci.
„Olesiané, četl jsem tu složku,“ vzpomněl si Jack, což bylo na jeho poměry poněkud překvapivé: „Podle některých zpráv byli vyhlazeni Wraithy,“ potvrdil tutéž informaci Odin, ačkoliv to byly zprávy nepodložené fakty.
„Upozorněte týmy plukovníka Shepparda a podplukovníka Lornea,“ mrknul Frank směrem k jednomu z operátorů, načež se otočil směrem k delegaci: „Pro zabezpečení vaší bezpečnosti po zbytek summitu, doporučuji přesunout město do jiné dimenze,“ sledoval souhlasné přikývnutí každého z členů, když se mu ve sluchátku ozval plukovník Sheppard: „Generále, Grigor mě právě informoval o mimořádné misi?“ zakončil svoji větu v tónu otázky.
„Plukovníku, připravte svůj tým a před odletem jumperem se prosím zastavte spolu s podplukovníkem Lornem do mojí kanceláře.“
„Provedu,“ naučil se John vcelku rychle Franka respektovat, ačkoliv spolu prozatím strávili velmi málo času.
„Pro dnešek bych jednání přerušil a pokračovali bychom zítra,“ ujal se slova Jack, který měl pro dnešek dost překvapení a dohadování se s ostatními členy Aliance: „Pití na účet podniku,“ naznačil rukou směrem pryč z kontrolní místnosti, odkud si jednotlivé delegáty rozebrali přidělení asistenti.
„Až vyřídíš Shepparda, ozvi se mi, zastavím se na chvilku,“ chtěl se stejně jako zbytek delegace odebrat do svého pokoje, když jej zastavila mladá ruská operátorka.
„Generále O’Neille, mám tu pro Vás zprávu z Omegy,“ otočila laptop směrem k Jackovi, který zrovna došlápl na první schod z operační části místnosti: „Víte co, pošlete mi to na můj soukromý terminál,“ nechtělo se mu vracet zpět a při velmi očekávané zprávě chtěl mít klid.

O několik minut později
Jack zrovna dorazil do svého pokoje, když se u dvěří zhmotnila dvojice malých Asgardů.
„Nechci to vědět, přečtu si to sám,“ otevřely se před ním dveře, přičemž stihl zpražit oba Asgardy, kteří dle očekávání prolustrovali příchozí zprávy.
Syginův hologram se vzápětí rozplynul, ale Odin zůstal, aby si mohl s Jackem promluvit o samotě. Jack mezitím přešel k němému sluhovi, kam odložil horní část uniformy, rozepnul knoflíky na rukávech své košile a s chutí si opláchnul obličej, na němž už bylo znát stáří a chybějící svěžest. Při utírání pozoroval v zrcadle obličej malého Asgarda, který si jej prohlížel od spoda dolu.
„Co?“
„Jen jsem v poslední době hodně přemýšlel o Alianci, kterou spolu s Tebou zakládal můj syn; o jejím směřování a cílech,“ nechal Odin nahlédnout do svých myšlenkových pochodů.
„To my oba,“ pověsil ručník na poutko a přešel do relaxační části, kde bylo velmi pohodlné křeslo, vedle nějž ležel otevřený notebook.
„Langara závidí Orbáně Ophryse, Imperiální jádro, rychlost růstu! Serrakinové se spolu s Tok’ry čím dál více izolují, Athosiané s Cestovateli jsou jen do počtu a fiasko s Ascheny ničemu z toho nepomohlo…“ podíval se na Jacka, kterému se v očích lesknuly ty samé myšlenky: „A teď Jaffové…“ neopáčil Jack ani slovo. Namísto toho přijal zprávu čekající ve frontě, přičemž se na obrazovce před ním zobrazila hlava zastupujícího velitele Omegy.
„Jacku, Daedalos před několika minutami dokončil průzkum Kresh’ty. Bezpečnostní týmy při výsadku našli vylidněné osady. Žádné známky boje. Zdá se, že odešli ve spěchu, ale dobrovolně, ihned poté, co jsi zkontaktoval Kresh’tu. Při průzkumu týmy našly několik desítek plných ampulek s Tretoninem spolu s aplikátory. Nechci tvrdit, že ty zvěsti o nových symbiontech jsou pravdivé, ale…“ stopnul Jack video.
„Předpokládám, že zprávy výsadku ani nemusím číst?“
„Generál Caldwell vše shrnul, ve zprávách není nic významnějšího.“
Jack jen povolil kravatu a prommnul si obličej, když po celém tělě ucítil šimrání a celým městem se roznesla bělostná záře.
„Pozornost všemu personálu. Z důvodu bezpečnosti bylo město přeneseno do jiné dimenze. Až do odvolání platí zákaz cestování bránou a opouštění oblasti města. Děkuji za pozornost.“

Mléčná Dráha, Langara, 1. dubna 2011
Bylo to jen několik minut, co byla celá Langara odstřižena od energie, když se kapitólem v hlavním městě roznesla bělostná záře transportního paprsku. Muži připravení na všechno zamířili své zbraně do středu dění, když jim záda propálily desítky pulsů. Kullové vykoukli zpoza rohů a jen co uviděli rematerializovanou postavu, poklekli. Osoba zahalená v hábitu prošla kolem Kullů bez povšimnutí a nejpřímější cestou zamířila do třetího patra administrativní budovy, jejíž podlahy, zdi i stropy byly nasáklé krví. Za stolem ve své pracovně se krčil cíl, k němuž se blížil dusot jaffských vojenských podrážek. Všude byl slyšet neutuchající hluk, ale přesto bylo najednou děsivé ticho, když se dveře opatrně otevřely.
V kdejakých podobných situacích by osobu vstupující dveřmi prošpikovaly desítky kulek, tentokráte však obránci leželi hlavami ve svých vlastních loužích krve. Stejně jako předchozí, tak i hlídkující dvojice Kullů poklekla před osobou, která konečně shodila kapuci hábitu. I přes velkou tmu byly jasně rozeznatelné obrysy postavy, která prezidenta Langary oslovila.
„Teal’cu, jste to vy? Co se to děje?“ byl v prezidentově hlase cítit strach, ale i jistá dávka radosti, že vidí známou tvář.
„Rychle, musíme jednat,“ přešel Teal’c k prezidentovi, když je oba obalil transportní paprsek.
Zmatený prezident se rozhlížel kolem sebe, když si všiml, že stráže kolem něj spolu s Teal’cem poklekli: „Teal’cu, co se děje?“
„Nechte nás o samotě!“ znělo celou loučemi osvětlovanou místností: „Zůstaň Teal’cu,“ vrátil se Jaffa na svoji pozici, z níž měl prvotřídní výhled na hrou stínů zakrytou postavu, která v posledních letech zatápěla Zemi a jejich spojencům.
„Ba’al?!“
„Poklekni před pravým Bohem,“ udeřil Teal’c prezidenta do podkolení, což jeho nohy nedobrovolně kvitovaly.
„Není potřeba žádných hrubostí Teal’cu, všichni přece víme, že nejsem pravý Bůh,“ vystoupil ze stínů a pohlédl prezidentovi přímo do tváře: „Ale můžete mi říkat prezidente, pane prezidente,“ neopomněl se hlasitě usmát, když Teal’c předložil prezidentovi tablet, který po cestě do jeho kanceláře sebral jednomu z mrtvých asistentů.
„Co je to?“ stihl si přečíst jen asi dva řádky z nově načteného souboru, který v tabletu původně nebyl.
„To, pane prezidente, je exekutivní příkaz, kterým rezignujete na svoji pozici a svůj úřad předáváte na svého zástupce Warrena Longa,“ nasadil si Ba’al na prsa malý kulatý přístroj, s jehož pomocí převzal podobu prezidentského zástupce: „Tato technologie vyžaduje, aby byl člověk, od nějž podobu přejímám, naživu,“ uviděl, jak si i přes napjatost situace prezident lehce oddechl, když zjistil, že je jeho dlouholetý přítel a parťák naživu: „No…už ne,“ sundal si onen emulátor z prsou a ukázal na zadní část, kde byl viditelně jasný zásah do struktury zařízení.
„A zde,“ neodpustil si dramatické ticho: „Je vaše manželka a dcera,“ ukázal na dvojici, která se vynořila za Ba’alem.
Prezidenta polilo horko a strach, který se šířil do každičké buňky v jeho těle: „Nemusíte se bát, obě jsou naživu,“ nechal obě postavy sundat jejich emulátory, aby ukázal, že na nich nebyl proveden žádný zásah: „Prozatím,“ nechal Teal’ca, aby předložil tablet i spolu s perem zpět před ruce prezidenta Langary.
„A…ano, podepíšu, jen je prosím nechte na živu,“ vzal do ruky pero a velmi kostrbatě svoji třesoucí rukou podepsal příkaz, který následně verifikoval otiskem prstů, jak vyžadovala procedura.
„Děkuji, pane…“ zarazil se Ba’al přímo uprostřed věty: „…Lengdone,“ otočil se na obě příchozí, které již delší dobu zastupovaly role manželky a dcery: „Rozlučte se!“ přešly obě blíže ke zcela zlomenému muži, který se nezmohl na jediný náznak odporu: „Proč, proč to děláte?“ špital polohlasně, že jej nebylo skoro vůbec slyšet.
„Proč? To je dobrá otázka Lengdone,“ usadil Teal’c bývalého prezidenta na blízký kvádr vystupující z podlahy.
„Když jsem před několika lety zničil Anubisovu mateřskou loď, netušil jsem, co za poklady vaše planeta skrývá,“ naznačil rukou oběma ženám, aby opustily místnost: „To jsem zjistil až o několik let později, když se mi podařilo prolomit velmi komplexní šifrování databáze v níž Anubis skrýval svá mnohá tajemství,“ stíhal si kromě vyprávění i číst některé dokumenty, které byly uloženy v paměti tabletu: „Tak jsem se dozvěděl o naquadrii. Můj první pokus o obsazení planety jste zmařili, ale to bylo jen drobné zdržení a pošetilý pokus,“ předal tablet zpět Teal’covi, který poslušně poslouchal každičký příkaz: „A když pak Langara za pomocí Jonase Quinna zprovoznila první obchodní domy a burzy, uviděl jsem příležitost, jak se Langary zmocnit bez násilí a zcela legitimně. Bohužel nedávné střety s Wraithy značně vyčerpaly moji flotilu, a tak jsem musel plán uspíšit. K tomu jsem potřeboval i trochu štěstí v podobě summitu Aliance v galaxii Pegas, čímž zůstala Langara nechráněná bez možnosti rychlé záchrany,“ roztáhl se jeho úsměv od ucha k uchu: „Jak již víte, poslední část jsem si i pojistil,“ ukázal směrem ven na zcela ponurou a do temna vhozenou Langaru: „Ale nemusíte se bát, vaším lidem neublížím,“ přišli konečně dva Jaffové, kteří do místnosti přinesli velkou nádrž, v níž se to jen hemžilo goa’uldskými symbionty: „Mály dárek pro Váš lid,“ uviděl v očích bývalého prezidenta čirou hrůzu: „Podobných kójí mám stovky a v nich tisíce symbiontů, kteří jsou díky mé genové úpravě zcela poslušní,“ sáhl do nádrže a jednoho ze symbiontů vytáhl: „Mohu je taktéž velmi snadno klonovat,“ zlomil jej vedví a pohodil směrem k Lengdonovým nohám. Kvílející symbiont v něm vyvolával pocity úzkosti, které se mísily se strachem z následujících okamžiků. Než se však stihlo cokoliv stát, obalilo Lengdona spolu s Teal’cem bílé transportní světlo.

Pegas, Olesia, 31. března 2011
Na místě, kde před několika lety havaroval jumper s týmem plukovníka Shepparda, se ve své podstatě vlastně nic nezměnilo. V zemi stále zůstávala velká rýha po dopadu antického stroje a blízká „vesnice“, kde byli umístěni vězni, se těšila stejného nevlídného vzezření. Jen vegetace se zde vyřádila a prorostla prakticky vše, co mohla.
„Jako bych zde byl včera,“ koukal John po místě dopadu, když se otočil za sebe, aby se podíval na Rodneyho obličej plný odporu.
Skoro se až zarazil, když místo Rodneyho uviděl Paula, který v Pegasu navštívil prozatím jen hrstku planet. Se zasmušilým výrazem a myšlenkami na Rodneyho šťastnou rodinu upravil kurz o několik stupňů tak, aby dorazil do několika stovek kilometrů vzdáleného hlavního města Olesie.
„Děje se něco?“ všimla si Teyla Johnova výrazu, který naprosto dokonale korespondoval s jeho náladou, která jej za poslední týdny neopustila.
„Ne,“ opáčil stroze a dál se věnoval řízení.
Teyla jen pokrčila rameny a ukázala před sebe: „Vidíš to?“
„To vypadá jako trosky křižníku,“ na chvíli zavřel oči, když se přímo před jeho zraky vykreslila mapa nejbližšího okolí: „Ne křižníku, ale úlu,“ byly v několik kilometrů vzdálené pustině jasně patrné obrysy kdysi mocné válečné lodě.
„Jak?“ nechápala Teyla, která sice věděla o vyspělosti Olesie, avšak nikdo neočekával, že by se jim podařilo zničit úl, který vždy zaparkoval na oběžné dráze.
„Možná měli nějaké pulsní zbraně, které byly schopny zasáhnout úl na oběžné dráze,“ přispěchal Paul s odpovědí, která osazenstva obou propojených jumperů uspokojila: „Koho to zajímá, o jeden úl v galaxii míň,“ ozval se z rohu kabiny Ronon, který si jako vždy hrál se svojí zbraní.
Johnovi jen cukli koutky, načež se dál věnoval řízení. K cíli zbývalo ještě několik minut, avšak již z dálky byly vidět ohořelé a pobořené špičky mrakodrapů, jichž bylo v hlavním městě Olesie několik desítek.
„Už z dálky je vidět, že se zde Wraithové pořádně vyřádili,“ zapípal Paulovi laptop: „Plukovníku, jumper zachytil v nedalekém lese slabý zdroj energie.“
„Podplukovníku Lorne, pokračujte do města, rychlý průzkum, zkuste zjistit něco víc o tom, zdali někdo přežil a kam se případně přesunuli, my půjdeme omrknout nedaleký výkyv energie,“ otočil John jumper o téměř devadesát stupňů, aby jej o necelé dvě minuty pomalu usazoval do díry v jinak hustě zarostlém lese.
Jen co jumper dosedl na mechový porost, Ronon z něj vystřelil jak namydlený blesk. Netrvalo mu to ani deset vteřin, když si všiml velkých stop, které ve vlhké zemině zanechaly hluboké a zcela jasné stopy: „Shepparde,“ ukázal směrem k prvním stopám, které směřovaly hlouběji do lesa.
„To jsou Wraithské podrážky?“ ujistil se John, který z Rononových stopovacích schopností a znalostí lecos pochytil.
„Zřejmě skupinka čtyř vojáků a jednoho velitele,“ přičupnul si u několika dalších stop, které mu daly jasný pohled na počet Wraithů: „Stopy nejsou dýl jak hodinu staré,“ vystřelily Johnovy ruce směrem vzhůru, když v dáli uslyšel zapraskání větví: „Schovejte se,“ rychle zamaskoval opodál stojící jumper, když se za jedním ze spadlých kmenů objevila skupinka pěti Wraithů. Teyla s Paulem se schovali pod kořeny starého stromu, který stál na malém převisu, zatímco John s Rononem za dvojici vzrostlých stromů, které je naprosto dokonale zakryly: „Podplukovníku, tady Sheppard, mějte se na pozoru, na planetě jsou Wraithové,“ ozvalo se mu ve sluchátku pouhé: „Rozumím.“
Jak se skupinka Wraithů blížila, oba členové expedice Proclarush se postupně obmotávali kolem kmene tak, aby mohli Wraithům vpadnout do zad. Když už byli Wraithové v perfektním postavení, vykoukl Ronon zpoza kmene a třemi ranami sundal tři Wraithy. O čtvrtého se postaral John, když se Ronon se svým mečem dostával na kobylku veliteli.
„Ani to nezkoušej,“ sahal překvapený a nyní již ležící Wraith po sebedestrukčním zařízení na svém pravém zápěstí.
„Co jste tady hledali?“ přešel John k Rononovi, který se na ležícího Wraitha díval s radostí a chutí jej podříznout.
„Pravděpodobně to samé, co vy, řekl bych,“ byl Wraith až překvapivě otevřený.
„Získali jste něco?“ chtěl si Wraith sáhnout pod oblek, ale Ronon jej velmi rychle zastavil: „Na pravém boku,“ upřesnil Wraith, kde se věc, kterou získali, nacházela. John tedy přičupnul a poslepu nahmátnul kromě stunneru i kožený pytlík, v němž byly čtyři datové krystaly.
„Díky,“ ušklíbnul se John, když se Wraith jako by probudil z komatu a začal se zuřivě zmítat ve snaze opustit Rononovo sevření.
„Whou, co se to kruci,“ všiml si John až teď, že se Teyla opírá o zbytek kmene, který je před chvílí s Paulem skryl: „Todd mě naučil pár nových věcí,“ protáhla si krk, který vyloudil hlasité lupnutí: „To je lepší,“ naznačila Paulovi, že již může opustit úkryt.
„Věděl jsem, že je až podezřele ukecanej,“ podíval se zpět na Wraitha, jehož krk zdobila hluboká řezná rána: „Ronone?“
„Udělal si to o moji čepel, když se snažil vymanit ze sevření,“ vstal od chrčícího stvoření, které by je na místě všechny vysálo: „Stejně už jsme ho na nic nepotřebovali,“ utřel si ostří a zasunul jej zpět do pochvy na svých zádech: „Tudy,“ ukázal na stopy, které pravděpodobně vedly k zařízení, z nějž byly krystaly vyňaty.
John jen pokrčil rameny, a když míjel umírajícího Wraitha dokončil Rononovu práci jednou střelou do čelního laloku: „Pro jistotu,“ viděl v galaxii Pegas už hodně „zmrtvýchvstání“.
Netrvalo dlouho a všichni čtyři během několika minut došli k cíli. Zhruba tři metry vysoká anténa, kolem níž bylo umístěno několik ovládacích panelů, to bylo to jediné, co široko daleko bylo.
„Čekal bych nějakou základnu,“ poškrábal se Paul na hlavě, když přistoupil k zařízení, jehož útrobám chyběla čtveřice krystalů.
Jen co je zasunul, obrazovka v jednom z panelů se rozsvítila, přičemž naběhla Olesianská verze operačního systému: „Tohle bude chvilku trvat,“ sputil anticko-asgardskou verzi překladače, která byla díky vzájemné kombinaci o zhruba 8% rychlejší než samostatné verze.
„Překlad by byl, teď se jen zorientovat v jejich systému,“ začal naťukávat sérii příkazů, které jak doufal, budou slavit úspěch.
„Máš něco?“ vykouknul zpoza jednoho stromu Ronon, který tyto části misí do morku kosti nesnášel.
„Vydrž,“ namačkal ještě jeden příkaz, když se mu na obrazovce objevila zpráva, kterou tato anténa před hodinou obdržela.
„Sygin měl pravdu, zpráva obsahovala údaje ze senzorů, které odhalily město podle vykácené části lesa,“ nebyla zpráva nijak obsáhlá.
„Je možné, že netušili, že máme město pod naší kontrolou, proto napřed vyslali vlnu, která zničila veškerou wraithskou DNA a až následně lidskou,“ seznámil Paul zbytek týmu se svým názorem, za což se mu dostalo souhlasné přikývnutí Teyly a Johna.
„Byla zpráva někam přeposlána?“
„Ano, do téměř celé galaxie,“ zaskočil všechny členy týmu.
„Do celé…“ zastavil se John uprostřed věty: „Sakra,“ nezmohl se na nic jiného.
„Předpokládám, že Olesiané chtěli co nejvíce ztížit lokalizaci planety, na níž se ukrývají,“ přehraboval se Paul v datech, která tato stanice obsahovala: „Co náš může těšit je to, že byla zpráva zaslána ve velmi komprimované a brutálně šifrované verzi!,“ podíval se Paul směrem ke svým kolgům: „I Asgardé by to hodně dlouho louskali, neumím si představit, že by to kdokoli jiný bez znalosti klíče rozšifroval,“ alespoň částečně potěšil zbytek týmu, který na Johnův rozkaz prásknul do bot a vydal se zpět k jumperu.

Mléčná Dráha, Langara, 1. dubna 2011
Bylo zhruba osm hodin ráno, když slunce vyšlo nad obzor a ponurou tmu konečně protnulo světlo. Na obloze ani mráček, avšak ulice se proměnily v jeden velký nekontrolovatelný chaos, který s přibývajícím světlem ubýval na síle. Částečně tomu napomohlo i obnovení energie, kterou doprovodilo krátké a strohé celoplanetární oznámení, že bude v odpoledních hodinách uspořádáno živé televizní vystoupení s vysvětlením příčiny výpadku energie.
Ačkoliv se to zdálo téměř nemožné, ulice se do odpoledních hodin zcela vyčistily. Obyvatelé Langary netrpělivě vyčkávali na vysílání, které sledovali sami, se svými sousedy případně přáteli v restauracích a barech. Když se začalo napětí zvyšovat, protnulo obrazovku zaskřípění, které se proměnilo v živé záběry na Warrena Longa, který si stoupnul před televizní kamery vůbec poprvé.
„Dámy a pánové, drazí spoluobčané. V dnešních ranních hodinách nás potkala obrovská tragédie. S nekonečným smutkem v srdci Vám nyní musím oznámit zprávu o smrti našeho prvního, celoplanetárním referendem zvoleného prezidenta, otce, bratra a mého nejlepšího přítele - Lengdona Bridgese,“ pohlédl od čtecího zařízení a zadíval se do kamer, aby navodil pocit spolupráce s diváky: „Lengdon Bridges byl odhodlaný muž, který ve jménu pravdy a snahy o sjednocení Langary přinesl mnoho obětí, tu největší v časných ranních hodinách, když byl spolu se svými spolupracovníky usmrcen do té doby neznámým toxinem,“ vytáhl z kapsy ampulku, kterou ukázal na kameru: „Tento toxin byl vynalezen a distribuován aschenskými špiony, kteří se již několik měsíců snaží rozvrátit naši Alianci a naši svobodu,“ schoval ampulku zpět do kapsy, přičemž se na delší okamžik zadíval do kamery: „Dnes se jim to téměř podařilo,“ byly do éteru puštěny záběry z pozorovacích stanic, kde probíhaly kruté, ale vcelku rychlé souboje o kontrolu.
„Tento útok byl jistě plánován delší dobu a byl uskutečněn tak, aby nás zasáhl v době, kdy se v galaxii Pegas rozhoduje o našich dalších krocích vůči nebezpečím, která na nás číhají ve vesmíru,“ napil se vody, přičemž na něm nebylo vidět, že by byl z prvního vystupování v televizi nervózní: „Avšak jejich plán selhal a spolu s ním jakékoli možnosti na vyjednání míru mezi našimi národy,“ přidal na intenzitě tak, aby dodal projvu patřičnou šťávu: „Naše vítězství, jejich selhání, se však neobešlo bez obětí, kterých je po celé planetě na několik desítek. Dovolte mi v tuto chvíli vzdát hold všem padlým hrdinům a hrdinkám, kteří bránili svrchovanost a svobodu naší planety,“ vyrovnal se v ramenech a na krátkou chvíli svěsil hlavu: „Nepříteli se však i přes veškeré naše úsilí podařilo vypustit do atmosféry toxin v podobě aerosolu, který jsem vám před krátkou chvílí ukazoval; v těchto chvílích jsou na tisícovkách míst po celé planetě rozmisťovány týmy specialistů, kteří Vás v budoucích dnech naočkují proti tomuto toxinu, který byl velmi rychle zanalyzován a rozpoznán díky technologiím, které jsme jako spojenci Země získali. Nepanikařte prosím, zachovejte klid a chladnou hlavu, prozatím jsme nezaznamenali jediný případ smrti vystavením se tomuto toxinu v dávce, v níž se pohybuje v naší atmosféře, která je možná tím hlavním faktorem, proč Aschenská snaha selhala. Pokud přeci jen ucítíte nějaké nezvyklé symptomy vymykající se běžným nemocem, raději ihned kontaktujte specialisty přidělené do vašeho správního okrsku, v opačném případě si prosím vyhledejte termín, v němž se máte k očkování dostavit na přidělené stanoviště. Naši technikové v ranních hodinách spustili provizorní stránky, na nichž naleznete veškeré dostupné a potřebné informace,“ sundal ruce z pultíku a opět s diváky navázal oční kontakt: „Děkuji za Vaši pozornost, přeji nám Všem do budoucích dnů co nejméně nepříjemností!“ vypnul se přenos, po němž část obyvatelstva propadla naprostému chaosu a panice.

Pegas, M6G-932, 1. dubna 2011
Proclarush, skýtající útočiště Summitu Aliance Mléčné Dráhy spalo poklidným, ničím nerušeným spánkem. Dokonce i noční směna pod rouškou Merlinova pláště sem tam přivřela oči. Nebylo nic, co by mohlo město a jeho obyvatele ohrozit. Bylo zhruba třičtvrtě na šest ráno, místní ptactvo se pomalu probouzelo ke svým zpěvným výkonům a flóra zase natahovala své listy k prvním slunečním paprskům, když jedna z konzolí stejně jako předešlý večer zapípala. Polospící obsluha rychle rozlepila oči, když konzole zapípala i podruhé.
„Generále Browne, generále O’Neille, dostavte se prosím do kontrolní místnosti,“ napojil se operátor na interkomy v obou pokojích, když se oba muži během krátké chvíle zhmotnili přímo před zraky všech.
„Hezký pyžamo,“ podíval se Jack na Franka, který sotva stál na nohách: „Nápodobně,“ promnul si oči, a sledoval, jak se přímo před nimi zhmotnili Sygin spolu s Odinem: „Hammond se vrátil!“

Pegas, Oblast Lantey, Vyšší sféra bytí
Ve sféře povznesených se za poslední dny téměř nic neudálo. Kromě velmi rychlého soudu s Chayou, která byla za záchranu životů na Proclarush opětovně vypovězena na Procul, tentokráte však bez sebemenší možnosti přesunu na jiné místo v galaxii, bylo vše při starém. O jediný rozruch se tak starali ti, jež zodpovídali za vedení povznesených na další cestě jejich posmrtným životem. Starší rada již několik hodin zasedala nad Atlantidou, přičemž bylo díky faktu, že se jedná o vyšší sféru bytí zasedání přenášeno a simultánně prolínáno na zasedání nad Proclarush.
„…naši nejstarší již poukazovali,“ ozval se v hloučku bělostné energie statný postarší muž: „Ano, poukazovali, ale nelze se spoléhat jen na ně. Navíc nemáme hmatatelný důkaz!“ usměrnila jej jedna z radních, která byla velkým zastáncem postupu na vyšší úrovně povznesení skrze technologický rozvoj: „Právě z těchto důvodů jsme zkonstruovali Mainframe, abychom byli rychlejší a přesnější než naši nejstarší a při vší úctě, Mainframe je rychlejší a přesnější!“
„To snad nemyslíte vážně? Znevažovat velkou radu takovýmito prachsprostými urážkami!“ rozohnil se dříve vystupující postarší muž: „Mainframe se již několikrát velmi výrazně zmýlil a je zcela evidentní, že se něco děje, ačkoliv to prozatím nevyhodnotil,“ bouchnul rázně do stolu, který se mírně otřásl, a otočil se na zástupce, kteří byli současně nad Atlantidou a současně nad Proclarush: „Čas se blíží, radím Vám se stáhnout! Pokud je mi známo i Cexiron vyjádřil obavy z dnešního dne, ačkoliv je z pro něj neznámých důvodů zcela nejasný a nechápe proč!“ otočil se zpět na své kolegy nad Atlantidou, přesněji na svoji momentální sokyni: „A to mě právě děsí. Vy se ve velkém spoléháte na Mainframe, který nám, přiznávám, ulehčuje předpovědi budoucnosti, ale zapomínáte, že právě Cexiron a další starší již několikrát zachránili naši část galaxie před obrovskou katastrofou i v dobách, kdy jsme nedisponovali Mainframem!“
„Výborně,“ umlčel hluk v místnosti předsedající povznesený, který byl díky vzájemnému telepatickému propojení velmi rychle seznámen s rozhodnutím, o něž dříve vystupující muž tolik usiloval: „Na naši odpovědnost Vám doporučuji se stáhout zpět na…“ zmizeli zástupci Proclarush z telepatického, ale i jakéhokoli jiného přímého spojení s Atlantidou.

Pegas, M6G-932, 1. dubna 2011
„Jste si jist?“ dotázal se Jack, nevěříce vlastním uším.
„Ano, jsem,“ ukázal operátor na IDC, zcela zřetelně prokazující, že se jedná o Hammonda.
„Odine, Sygine?“ otočil se Jack na oba Asgardy, kteří jen kroutili hlavami: „IDC sice vysílají, ale jsme kompletně odříznuti, nemůžeme se na loď dostat!“
„Můžeme je zavolat?“
„Pokud by měli vše správně nastaveno tak ano, ale vzhledem k tomu, že doposud neodpověděli na žádné zprávy, které Asgardé vyslali,“ podíval se operátor směrem k malým šedým mužíčkům: „Předpokládám, že nemají tušení, že jsme přesunuti v jiné dimenzi, ačkoliv jsme od nich kromě IDC žádnou jinou zprávu neobdrželi,“ byli všichni z nastalé situace velmi zmateni.
„Je zde velká šance, že to nebudou oni Jacku, to víš,“ protrhl divnou chvíli ticha Odin, který již dříve z Januse vypáčil, kde Hammond celou dobu byl: „I skeny lodě odhalují jakési podivné anomálie,“ nechal na obrazovku vyjet data, která zamaskovaný Ophrys spolu s Proclarush posbírali: „Takovýto druh radiace jsem ještě neviděl,“ změnila se data na grafy v nichž bylo zvýrazněno několik špiček: „Vůbec nemám tušení, co se to tam děje,“ poškrábal se Odin na hlavě: „Nehledě na to, že Hammond nevylétl z hyperprostoru, ale z červí díry,“ přidával spolu se Syginem jednu perličku za druhou.
„Co se to tam kruci děje?“ až teď promluvil Frank, který jako by se zrovna probudil ze zlého snu.

Můstek Hammonda, O několik minut dříve
Na můstku Hammonda bylo vše na svém místě, ani náznak hororu, který jej před několika měsíci potkal. Sam stála v čele své lodě, když svoji blonďatou hřívu otočila na zarostlého Kevina Markse, jehož krk, stejně jako Meganin a Samin zdobila černá metalická mapka.
„Vezmi nás domů Kevine,“ s viditelným nadšením oddechla a vyčkala, než spustil podprogram, který do hyperprostorových článků nahnal enormní množství energie a navigační systém přijal zadané koordináty. Hammond se silně otřásl, div se nerozpadl na malé kousky, když se před ním otevřelo podivné okno, v němž během několika sekund zcela zmizel. Byl to jen okamžik, než se okno zformovalo i na svém konci z nějž Hammond ladně vyskočil. Sam se velmi rychle rozhlédla, když s radostí rozpoznala některá ze souhvězdí, která v Pegasu během ročního působení zjistila. Stejně jako před chvílí v Hydře, i nyní svoji hlavu otočila na Kevina a zmáčkla si sluchátko zasazené v uchu.
„Spusťte to,“ usmála se i na Megan, když se skrz útroby celého Hammonda prohnala podivná radiační vlna: „No?“
„Zdá se, že to fungovalo,“ začaly se po celém Hammondu spouštět všemožné systémy, které v jeho základním naprogramování před nechtěnou návštěvou Hydry neexistovaly: „Ne, ne, ne…to je špatně,“ začal Kevin freneticky mačkat čudlíky, které mu přišly pod jeho hbité prsty: „Výkon nebyl dostatečně silný, nechápu proč,“ nedokázal si vysvětlit, proč mu data ukazují jen několik procent.
„Znovu,“ ozvala se Carterová do vysílačky, načež se lodí prohnala další vlna. Účinek se však již nezvětšil, což se nedalo říci o starostech Kevina, který měl o průběhu mise jinou představu.
„Nevadí, uspěli jsme,“ uklidňovala všechny Carterová, jejíž oči se při pohledu do nedalekého slunce leskly: „Radiace zabila statisíce, možná miliony povznesených,“ usadila se do pohodlného křesla, které jí poskytovalo dokonalou páteřní podporu: „Máme spoustu času, než bude tato část galaxie znovu obyvatelnou, nikdo na nás teď nemůže,“ měla úsměv od ucha k uchu: „Zcela bez problému můžeme doletět na okraj působnosti Merlinova přístroje a spustit jej znovu a tak vymazat další část galaxie,“ podívala se jak na Megan, tak na Kevina jejichž ruce zdobily překrásné prsteny.
„Antikové se již ale nepochybně stáhli a informovali o nás ostatní v Mléčné Dráze a Idě!“ nenechal se Kevin odbít.
„Jednu bitvu jsme již vyhráli, válka je teprve před námi,“ uviděla na senzorech zamaskovaného Ophryse i Proclarush: „Na Proclarush budeme potřebovat pár hodin, Ophryse můžeme zneškodnit už teď,“ opět svůj pohled věnovala Marksovi, jenž nabil zbraňové systémy.
„Hlavně jej neznič, bude se nám hodit,“ upřela svůj zrak skrz průzor, když se před Hammondem, v místě zamaskovaného Ophryse, objevily první výkvěty exploze.

Můstek Ophryse
Na můstku Ophryse všichni netrpělivě vyčkávali jakéhokoli rozkazu z Proclarush nebo jen náznaku z řad osazenstva Hammonda, který si spokojeně stál v chladivém vzduchoprázdnu udržujíce stabilní polohu.
„Sygine, už se ti podařilo prolomit jejich bariéry?“ těkal velitel Ophryse z jedné obrazovky na druhou, kde očekával jakékoliv výsledky.
„Je mi líto, ale s podobným zabezpečením jsem se již dlouhou dobu nesetkal. Rozhodně ne v řadách pozemských plavidel, ačkoliv je pravdou, že jejich zabezpečení je díky naší přítomnosti na té nejvyšší úrovni,“ na chvíli se zamyslel, než pokračoval ve své myšlence: „Alespoň jsem si to do této chvíle myslel,“ zase zmizel v toku energie, když s celou lodí otřáslo několik mohutných explozí, které loď dočista vypnuly. Nic nefungovalo, ani Asgardské počítačové jádro se Syginovým vědomím.
„Sygine?! Sygine?!“ snažil se velitel Ophryse přivolat asgardského technika, který však „spal“ dlouhým komatickým spánkem.
„Co to bylo, viděl někdo, čím nás to trefili?“ jal se zjišťování alespoň nějakých informací, k nimž se mu dostalo pouhého kroucení hlavou.
„Než jsme přišli o energii, na senzorech jsem nic neviděl, byly naprosto prázdné, žádné známky nabíjení zbraní, žádné střely,“ byl si operátor senzorů jistý, že z Hammonda výstřely nevyšly.

Můstek Hammonda
„Ophrys byl zcela zneškodněn,“ zvednul Kevin hlavu a podíval se na odmaskovanou pýchu Orbány, jejíž trup hyzdily tři obrovské díry vysávající z útrob lodě vzduch, posádku a nepřišroubované věci: „Ty nové zbraně jsou úžasné,“ pochvaloval si vylepšení, jehož se Hammondovi dostalo.
„Paradoxní je, že fungují pouze v místech, kde se nevyskytují žádní povznesení,“ usmála se Megan na svého manžela, který si husté vousy nechal narůst zcela záměrně.
„Nikoli paradoxní, ale logické,“ vstoupila do Meganiných myšlenek Sam, která se s novými zbraněmi již stihla blíže seznámit: „Ve své podstatě mohou fungovat stejně jako Merlinova zbraň,“ vyjela na hlavní obrazovku několik specifikací, které se v mnohém podobaly těm z Merlinovi zbraně: „Nejsou dost silné na to, aby zasáhly velkou oblast vesmíru, ale pokud by byla zbraň použita v místech, kde se povznesení vyskytují, mohlo by je to zabít,“ sepnula si vlasy do spony a upila z v křesle uschované flašky: „Proto jsou tyto zbraně a vůbec veškeré technologie povznesených jimi samotnými blokovány,“ dokončila svoji kratičkou výpravu do fungování nových technologií, které byly na Hammonda nainstalovány.
„Tak proto ty zbraně nefungovaly v Hydře a z počátku ani v Pegasu?!“ dal si Kevin dva a dva dohromady.
„Jop,“ spojila se Sam s výsadkem, který se nalodil na Ophryse.

Paluba Ophryse
V jedné z hlavních chodeb, která vedla napříč celou lodí se zčista jasna objevil bílý záblesk podobný tomu, který pro transport používaly pozemské lodě. Přesto byl však zcela jiný, ale především násobně kratší.
„Dávejte pozor,“ ujal se vedení major Keen, jehož HUD v helmě mu ukazoval několik kontaktů přímo před a za nimi.
„Ještě pořád jsem si nezvykl na to nový brnění,“ prohlédnul si jeden z Keenových podřízených lehké „pletené“ rukavice, tvořené ze slitiny několika materiálů, mezi nimiž nechyběl ten, jenž neumožňoval pozemským senzorům detekci.
Vůbec celé brnění bylo tvořeno touto ultralehkou slitinou, přičemž se v mnohém podobalo tomu, jež na svém těle nosili Kull bojovníci. Kromě jiného však nepůsobilo tak hrůzostrašně, ba naopak, působilo moderním, a především pohyblivým dojmem.
„Tři před náma, dva za náma, zbraně na omráčení,“ přepnuli si všichni své nové energetické zbraně na tlumený režim, který oběť dočasně paralyzoval.
Jen co přepnul zbraně i poslední člen výsadkového týmu, vykoukli zpoza rohu tři strážní, kteří svými baterkami posvítili na trojici čelem k nim stojícím vetřelcům. Ti neváhali ani na krátký moment a přesně mířenými ranami své soky poslali do říše snů. Keen spolu se dvěma dalšími muži postoupili směrem vpřed, přičemž trojici omráčených mužů naočkovali prozatím neznámou emulzí, která na krku vytvořila sytě černou metalickou sktrukturu. Zbylá trojice přičupla a zamířila před sebe, kde se v jejich zorných polích objevila dvojice vědců, kteří ani nestihli zvednout oči od svých tabletů.
„Majore, tady Carterová, jak vám to tam jde? Detekujeme kromě Vás již dalších pět signatur?!“ chtěla se Sam ujistit, že jde vše podle plánu.
„Potvrzuji, právě jsme naočkovali tři a Isaacson další dva,“ naznačil svojí rukou směr dalšího postupu, který nevedl nikam jinam, než na hlavní můstek: „Isaacson si s jeho muži vezme strojovnu, já můstek. Postupně to tady vyčistíme,“ ukončil spojení, když se na něj zpoza rohu snesla palba ručních zbraní.
„Jako když mi někdo ťuká na rameno,“ cítil na některých částech těla kulky, které byly díky umělé tlumící vrstvě zcela neškodné. Za to energetické zbraně vetřelců byly 100% efektivní. Dva zásahy a oba muži leželi obličeji k zemi.
Netrvalo moc dlouho a celá loď byla pod nadvládou několika výsadkových týmů Hammonda, jehož posádka upravovala jemnou kalibrací zbraně tak, aby byly schopny proniknout do jiné dimenze, v níž se Proclarush, neschopné boje a příliš vzdálené na dosah dronů, ukrývalo.

Operační místnost, Proclarush
„Může mi někdo říct, co se to tam děje?“ byl již značně podrážděný Jack hned po ránu jak na nože, když zpozoroval, že se Ophrys zničeho nic odmaskoval, přičemž byl dle senzorů města zcela nečinný a bez energie.
„Loď byla pravděpodobně napadena, avšak prozatím nejsme schopni říci proč nebo kým,“ notovali si operátor spolu s malým Asgardem, jehož kolega byl před krátkou chvílí nedobrovolně uspán.
„A proč ne?“
„Z Hammonda jsme nezaznamenali žádný výboj energie směrem k Ophrysovi, výstřel z railgunů, stíhačku, nic. Kromě několika dříve vypuštěných radiačních vln, které stále prověřuji, tam Hammond prostě jen tak stojí.
„Na volání stále žádná reakce?“
„Ne pane!“
„Tak to uděláme pěkně po staru,“ otočil se Jack na své holé, přezůvkami nepokryté, patě a ve velmi svižném tempu se vydal ke schodům vedoucím do hangáru s jumpery. Schody vyklusal jako mladík, ale přeci jen jej několik schodů před cílem dostihla ostrá bolest, která jej však nezastavila, pouze zpomalila.
„Kam sakra jdeš?“ slyšel za sebou dozvuk Frankova hlasu.
Nevšímal si jej a plně se soustředil na přivedení jumperu do stavu připravenosti, když se nad ním uzavřela střecha: „To jako vážně?“ otevřel komunikační kanál do kontrolní místnosti, kde již na tento krok čekali: „Vážně Franku, vážně?“
„Myslíš si, že Tě nechám letět s malým bezmocným jumperem…“ dal si záležet na zdůraznění posledních slov: „…směrem k Hammondovi, který pokud víme nemusí být pod nadvládou našich?“
„Vždyť mám maskování, a ještě k tomu jsme přesunutí v jiné dimenzi,“ hájil si Jack svou a otevřel pumovnici s drony, kterými si chtěl prostřílet cestu ven.
„Teď jsi mě dožral Jacku, Odine?“ chtěl Frank, aby Odin zasáhl a na dálku odpojil jumper od energie. Odin však udělal pravý opak a přepsal uzamykací heslo, čímž otevřel Jackovi vrata hangáru: „Fajn, jestli Tě ale zabijou, nevolej, nevezmu ti to,“ máchnul rukou do prostoru a sledoval na obrazovce, jak titěrný jumper nabírá na výšce a rychlosti.
Drobný jumper vcelku svižně proplul ranním sluncem prosvětlenými mraky, než se přímo před jeho očima rozprostřela nekonečná černá scenérie prošpikovaná hvězdami.
„Aspoň mi ale říkej, co vidíš,“ protrhnul nekonečné ticho Frank, který viděl jen Jackův soustředěný obličej: „Jedna, dva, tři, čtyři…“
„Co děláš?“ nechápal Frank Jackovo počítání.
„Ticho, počítám hvězdy, abych ti mohl podat přesné hlášení, mami!“
„Ty seš fakt vůl víš to?“
„Vím, učil jsem se od nejlepších,“ uzemnil Franka, když jeho obličej zkameněl: „Nevím jestli jste už zjistili, co se stalo s Ophrysem, ale já už to vím,“ trochu zpomalil, aby si mohl prohlédnout tři obrovské díry z nichž ještě stále unikala atmosféra: „Někdo, nebo něco na Ophryse vystřelilo, má tři díry v trupu, ztrácí atmosféru, vybavení a lidi,“ vylekal se, když do jeho čelního skla narazil člen posádky Ophryse: „Kur…“ cuknul s jumperem a trefil motorem jeden z větších úlomků o nějž by se za normálních okolností postaral štít: „Dobrý, nic mi není, jumper jen ztratil trochu na výkonu“ uviděl před sebou konečně i Hammonda, který se stále nepohnul ani o píď: „Už ho vidím, zkusím je kontaktovat,“ rozpůlil obrazovku a na druou půlku vytvořil přímé spojení na Hammonda.

Můstek Hammonda
„Volá generál O’Neill,“ oznámil Kevin své nadřízené, která doposud cosi řešila v zadní části můstku: „Vážně?“ přešla do přední části: „Spoj ho.“
„Carterová?!“ vypadal Jack poněkud překvapeně, když před sebou uviděl právě Sam.
„Překvapen, Jacku?“ přešla hned od počátku do dominantní pozice.
„Jac…“ zasekl se v půli prvního slova: „Posledně, když jsme se viděli jsem byl generál O‘Neill, pokud si dobře pamatuji,“ podíval se na své rameno: „Nebo to bude tím pyžamem?“ uviděl náznak úsměvu na jejích rtech.
„Od té doby uběhlo spoustu času,“ všiml si Jack hustých vousů na Kevinově tváři a na tváři právě dostavšího se Daniela: „Očividně,“ přihodil klasickou grimasu a přiblížil se k Hammondovi na hranici dostřelu jeho zbraní.
„Jacku, tebe bych jako uvítací výbor nečekal,“ stoupnul si Daniel vedle Sam a něžně ji políbil na tvář.
„Vidíte Carterová, takhle se vítá starý známý,“ nechal si jumperem udělat velmi detailní sken celého Hammonda, který vypadal trochu jinak, než si jej pamatoval.
„Chceš něco vědět Jacku? Stačí se zeptat!“ věděly systémy Hammonda, že je Jack bedlivě skenuje: „Nebo ti to mám ukázat?“ otočila se na Kevina, který vystřelil několik metrů vedle jumperu, jehož poškozený motor tak díky enormní energii míjející jumper zcela selhal.
Jack se nezmohl ani na jedno slovo. Jumper ihned otočil a zamířil zpět k Proclarush, kde byli o situaci díky přímému spojení zpraveni: „Nevím, co kruci vystřelili, ale nebylo to vidět,“ byl již Jack odpojený od přenosu s Hammondem, když jeho jumper minul další výstřel, který byl díky jeho úhybným manévrům mnohem dál.
„Přestaň si hrát Kevine, a sundej ho,“ obořila se Sam na svého zbraňového technika, který přepnul na naváděné střely, které během několika vteřin udělaly z drobného jumperu miliardy malých kousíčků.

Pegas, Oblast Lantey, Vyšší sféra bytí
Od doby, co bylo jednání se zástupci Proclarush přerušeno, chodila do Mainframu jedna zpráva za druhou a žádná z nich pro Antiky nevypadala růžově.
„Ztratili jsme několik milionů bratrů a sester. Několik vyšších v čele s Cexironem…“ podíval se na hrstku starších, kteří byli během incidentu nad Proclarush přítomni na Atlantidě: „Vidíte něco, co já ne?“ sklil se mu v očích strach spolu s hrůzou.
„Ne,“ vypadlo z úst starších pouze strohé prohlášení, které mluvilo samo za sebe; již několik dlouhých tisíciletí se nikomu nepodařilo Antiky nachytat na švestkách, nepřipravené na budoucí události. Nepřipravené a zcela slepé.
„Informujte bratry v Mléčné Dráze a Idě,“ vystoupil jeden ze starších před vystrašeného muže: „Válka dorazila k našim prahům!“

A hotovo

Třeba někdy v budoucnu u pokračování

[Marks]

Tohle mi nedělej Mé srdce puká tím, že neví, jak to celé má/mělo skončit Ale jestli se rozhoupeš pro pokračování, budu jen ráda a myslím, že ne jenom já

Mno, to mě samozřejmě taky - nesnáším nedokončené záležitosti - na druhou stranu, během 1. i 2. série jsem nechával mraky otevřených okének, kde si člověk mohl domýšlet co se vlastně stalo a jak se to odehrálo (s tímto konce to není jiné). Víme, že Pegas i Mléčná Dráha jsou na pokraji brutální války a ta může dopadnout jen 3 způsoby (výhra, prohra, remíza) - každý čtenář si teď může domyslet tu svoji vysněnou tečku.

Ale abyste si nemysleli, že to nevím, tak závěr mám samozřejmě promyšlen a třeba ho s časem uveřejním alespoň v pár důležitých bodech (při psaní by to ale asi následně opadlo trochu jinak - dle situace, vývoje a vyspání se )

jako vždy vynikající díl jinak je má reakce stejná jako kasparove, doufám, že se jednou rozhodneš pro pokračování

wow
pekne pocteni.
Baal na vzestupu, Hamond pali po pozemstanech.
Vskutku rychly dej.


no snad do roka a dne bude autor schopen zverejnit svuj zamer s koncem teto povidky

Tak pokud o to bude větší zájem, tak by to sepsání myšlenek nemuselo být až tak vzdálené

Já mám jeden zlozvyk. Se zájmem si něco přečtu, říkám si, že napíšu nějaký komentář, a že si ještě pořádně rozmyslím co, aby to nevypadalo až moc střeleně a nakonec to furt odkládám, až nic nenapíšu.
Jinak moc pěkný, zajímavý a někdy najednou drsný překvápko. Pokračování bych si rád přečetl...

„Vidíte něco, co já ne?“ sklil se mu v očích strach spolu s hrůzou.


toto jsem ted uvidel u konce

Budu asi potřebovat trochu dovysvětlit? Krom toho, že to může být "novotvar" (ale ty já rád)