Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Sice je to prozatím teprve půlka 1. série...ale za optání člověk nic nedá :) CO JE PODLE VÁS LEPŠÍ

StarGate: Enemies
5
10%
StarGate: Intervention
23
48%
StarGate: I + E Shodně :D (na přání)
20
42%
 
Celkem hlasů : 48

Moiki Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 522
Bydliště: Atlantida
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Tak jsem konečně našel čas si nové díly přečíst a jsou moc pěkné a jsem velmi napnutý jak to bude probíhat. Jsem zvědav jak máš v plánu rozložit Luciánskou alianci zevnitř. A možná se trefím nepřesunula se loď Hammond do té soustavy jež sledovala boj u Země?

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

Marks Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 1832
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Jak to tak opět znova celé čtu, Petře, Petře, tebe k té třetí sérii nějak dotlačíme :write: i kdyby to měla být mini série nebo jen zkráceně o čem by měla být, jelikož je to báječný a nedokončit to, tak to by byla holá sebevražda :oops:
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo

Moiki Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 522
Bydliště: Atlantida
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Také se připojuju k těm kteří o pokračování stojí i vzhledem k tomu, že téměř nic nevychází.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nerozumim tomu proč ted debatit o treti sérii. Stačí kdyz se dopíše to co je tu dobře rozepsané s uzavřeným koncem.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Moiki Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 522
Bydliště: Atlantida
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
To bude ta nejlepší varianta.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
A kdy můžeme očekávat další díl?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Dodatečné vše nejlepší k osmým narozeninám povídky. ;-) :drink2:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Zdravíčko, děkuji za narozeninové přání...8 let od vydání...dlouhá doba :D

Co se týče dalšího dílu, když to půjde, tak bych mohl příští týden (pondělí/úterý) snad :)

Stay tuned

Moiki Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 522
Bydliště: Atlantida
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Taky se připojím k přání k narozeninám povídky a už se moc těšim na další díl.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Supr. Konečně nějaká pozitivní zpráva v dnešním dní blbec.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Zdravíčko panstvo,

sice jsem slíbil pondělí nebo úterý, ale středa taky dobrý ne? :D

Mám tu další díl, tentokráte s pořadovým číslem 3 (už pak zbývá jen 12 :) ), takže se připoutejte, zavzpomínejte i částečně na 1. řadu a směle do toho.

3. Díl (Vzpomínky – Memories)

Mléčná Dráha, Země, 8. Dubna 1999
Po chodbách jedné z prestižnějších amerických univerzit, se nesla hlasitá a poměrně vášnivá debata dvou mladíků, kteří na sebe strhávali veškerou pozornost, což se jim vzhledem k jejich vzezření a pověsti moc nestávalo. Nyní je však zastavil děkan univerzity, který byl znám svým vstřícným, a hlavně férovým jednáním.
„Pane Fede, pane Hutchinsone, následujte mě prosím do mé kanceláře,“ ukázal směr, kudy se mají vydat.
Oba přestali diskutovat a s hlavou v oblacích se vydali ke studijnímu oddělení, kudy se procházelo až do obrovské kanceláře, děkana univerzity. Děkan přiložil kartu, vyťukal osobní kód, a jakmile se ukázalo zelené světlo, mohli všichni tři vstoupit a usadit se do pohodlných, kožených prošívaných křesel. Oba se sepjatýma rukama ani nedutali v očekávání, proč zde sedí, i když měli za několik málo minut poměrně důležitou přednášku, která je dnes zajímala ze všeho nejvíc.
„Tak…“ sehnul se k nejspodnějšímu uzamčenému šuplíku a začal se v něm přehrabovat, aby mohl vytáhnout věc, kvůli níž si oba mladíky zavolal.
„Určitě vás zajímá proč, jsem si vás sem zavolal,“ vykouknul jedním okem a ihned se vrátil ke své předešlé činnosti.
„Popravdě…ano, nejsem si vědom nějakých přestupků, či významných výsledků,“ vyzvídal Jeff a Paul jen přikyvoval.
„Za výsledky to určitě nebude, to mi věřte,“ setřel děkan Jeffa a dal vědět, že to zřejmě bude kvůli nějakému přestupku.
Konečně našel to, co si sem dnes ráno uložil a zaházel několika věcmi.
„Zavolal jsem si vás pro toto,“ upustil průhledný pytlík, v němž se nacházelo menší množství neznámé nazelenalé látky, která lehce připomínala majoránku.
„Kvůli majoránce?“ podíval se Jeff na pytlík, i když moc dobře věděl, co to je.
Zrudlý Paul jen seděl a kousal se do rtu, neboť mu bylo jasné, že někdo našel pytlík v jeho a Jeffově skříňce.
„Nebudeme si nic nalhávat, pane Hutchinsone, moc dobře víte, co to je a tedy víte, jak se k této problematice stavím nejen já, ale i celá akademická obec,“ zvýšil lehce hlas, i když to byl přirozený flegmatik.
„Dnes se naše univerzita zapojila do programu, díky němuž se policejní psi cvičí ve vyhledávání nepovolených látek,“ naznačil kulantně, protože věděl, že oba moc dobře vědí, co toto označení v jejich případě znamená.
„Nebojte, nejste jediní. Ovšem vzhledem k vašim studijním výsledkům a dřívějším prohřeškům bude toto zřejmě nejtěžší rozhovor dnešního dne,“ uzavřel se nad oběma muži ortel.
Ani jeden však neodmlouval, neboť věděli, že to nemá vůbec cenu.
„Je mi to velice líto, ale jsem nucen vám udělit třetí a poslední varování, které jak jistě víte, znamená vaše okamžité opuštění akademické půdy,“ předložil oběma kopii dopisů, které posílal i rodičům.
V ten moment Jeff otevřel oči a uviděl před sebou obrovský lán s rostlinou, která jim oběma od základu změnila život. Jen co se vytratila jedna, hned se Jeffovi vtírala druhá, mnohem bolestnější vzpomínka.
„Velice jsi mě a mámu zklamal, Jeffe,“ praštil Jeffův otec s dopisem o stůl, když se snažil vštípit svému synovi, alespoň část toho, jak hluboce je zklamaný.
„Jak tě mohlo vůbec napadnout užívat drogy,“ ztišil poslední slovo, aby sousedé neslyšeli, o co se v hádce jedná.
„Já-já…“ nedokázal ze sebe vydat ani větu, aniž by tím situaci ještě zhoršil.
„Uklidni se Georgi,“ zasáhla matka, která chytila svého muže přes rameno za srdce a přitiskla svůj vlhký, slzami ověnčený obličej.
„Nedáváš mi jinou možnost, Jeffe,“ podíval se na svého syna pohledem, který stejně jako v případě děkana fakulty mluvil za vše.
„Seber si svoje věci a jdi mi z očí,“ zněla Jeffovi v hlavě poslední slova, která kdy od svého otce uslyšel.
„Jeffe…Jeffe,“ třásl Paul se svým kamarádem, který byl duchem nepřítomen a poletoval kdesi v dáli.
V tu ránu mu na tváři přistála facka, po níž se opět vrátil do reality.
„Au,“ snažil se ji vrátit Paulovi, ale ten už držel jeho ruce tak, že mu nehrozilo žádné nebezpečí.
„Kde lítáš, člověče? Generál O’Neill nás zastřelí, když se zase zpozdíme!“ burcoval svého kamaráda, aby jej následoval přes půlku osady do reprezentativní budovy, odkud zamířili do podzemního bunkru, v němž teď sídlila jejich nová, moderně vybavená laboratoř. Jen co se rozrazily dveře dokořán, Jeff si zavolal Freyra, který jim byl k dispozici dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.
„Paule, Jeffe,“ uvítal každého zvlášť a očekával příkaz, který by vyvolal na obrazovky program, na němž už několik týdnů usilovně pracovali.
„Freyre, načti program Heroes, poslední aktualizaci,“ přikázal Jeff a sledoval, jak se před jeho zraky vykresluje jeho a Paulův výtvor.

Neznámá galaxie, Neznámá soustava, 28. Června 2010
Už celých sedmadvacet dnů se zbytek posádky George Hammonda omezoval pouze na prostory nepoškozené průletem typického ohonu, jímž se komety v celém vesmíru vyznačovaly. Velitelka lodi, Sam Carterová pomalu dopíjela poslední šálek kávy, který na lodi ještě zbyl. Slastně si vychutnala úplně poslední lok a prázdný hliníkový hrnek položila na stůl, kolem nějž seděl ještě major Kevin Marks se svojí přítelkyní majorem Megan Cooperovou a doktor Daniel Jackson.
„Danieli, na jak dlouho nám ještě zbývají zásoby?“ podívala se přes vršek svého laptopu, do nějž se promítala nejnovější data o opravách lodi, na níž se ustavičně pracovalo, i když to celou posádku fyzicky i mentálně úplně vyčerpávalo.
„Dýl jak týden už nevydržíme,“ vytáhl z kapsy papírek, na němž byly vypočteny jednotlivé příděly na osobu ku časovému intervalu.
„Doufám, že do té doby budeme mít zprovozněn pravý podsvětelný motor, na němž Parsons už dva týdny pracuje,“ podala papírek zpátky Danielovi a sama se zvedla, že se opět vrátí ke své práci na vnějších senzorech, které by mohly napovědět, kde Hammond je a jestli je někde v blízkosti nějaká obyvatelná planeta.

Mléčná Dráha, Omega, 28. Června 2010
„Fajn, jak jsem na tom s energetickou vytížeností?“ koukl do pravého dolního rohu obrazovky, kam Freyr promítnul počet nutně zapojených naquadahových generátorů Mk.III.
„To je hodně Jeffe, budeme to muset zredukovat,“ přemýšlel Paul nahlas, na což měl Freyr jako vždy přichystanou odpověď.
„Kdybychom využili neutrino-iontových generátorů, problém s energií by se vyřešil,“ navrhl Freyr přesně podle očekávání.
„To už jsme ale řešili, kdybychom tam nacpali neutrino-iontové generátory, museli bychom zvětšit velikost minimálně trojnásobně a na to prostě nemáme ani materiál a ani čas, jestli sem přiletí ti emzáci, o nichž generál O’Neill mluvil,“ smetl Jeff nápad ze stolu.
„Pak už zbývá jen doufat, že do té doby, než bude tato loď uvedena do provozu, přijdou alianční vědci s naquadriovým generátorem,“ přenesl se Freyr jinam, kde jej bylo zrovna zapotřebí.
„Možná bychom to měli zvážit, Jeffe,“ naléhal Paul na svého přítele, který byl neoblomný a stál si jako beran za svým.
„Ne. Už tak bude stavba trvat minimálně rok a půl, což je skoro dvakrát tolik než obyčejné lodě třídy Daedalos. Ty ale nebudou stačit na to, co se na nás chystá a kvůli jejich velikosti prostě není možný dát tam všechno, co bude potřeba a čím momentálně můžeme disponovat,“ praštil pravou rukou do stolu a začal si ohryzávat nehet na levé ruce, když usilovně přemýšlel nad tím obrovským číslem, které mu blikalo v pravém dolním rohu.
Paul mlčky a nehnutě seděl ve svém křesle, zatímco si vyjel aktualizovaný deník, do nějž se zaznamenával jakýkoli nápad či jen myšlenka, která by vedla k vývoji naquadriových generátorů.

Neznámá galaxie, Neznámá soustava, 5. Července 2010
„A je to tady, došly nám i poslední zásoby,“ zahodil major Marks poslední prázdný obal od energetické tyčinky, která mu ještě zbyla v kapse své kombinézy.
„Tak od teď můžem baštit třeba vzduch,“ povzdychla si Megan, když do místnosti vtrhla rozjasněná velitelka lodě.
„Sedejte do sedel, vyrážíme!“ předala Marksovi i Cooperové touchpady, na nichž byla stručná zpráva o dokončení opravy pravého podsvětelného motoru, pokud se tomu dalo říkat oprava.
„Jak jsou na tom senzory?“ optal se ještě na stav systému, který si vzala na starosti sama Sam.
„Nechápu, jak můžou vůbec fungovat při tom všem poškození,“ nechala se jako první transportovat na můstek.
Když byli i oba vrchní důstojníci na svých místech, Megan zažehla pravý podsvětelný motor, který byl schopen pracovat jen na sedmi procentech svého výkonu.
„Abychom mohli něco oskenovat, musíme na samotnou orbitu planety či měsíce,“ vysvětlila míru opravení senzorového systému.
Oba důstojníci výmluvně pokrčili rameny a začali se věnovat své práci. Megan zažehla trysky a Kevin zase přepnul funkci senzorů na svoji konzolu.
„Madam?“ sledoval senzory, jako by viděl ducha.
„Co máte, majore?“ otočila svoji blonďatou, mnohem delší hřívu přes své pravé rameno, kde zpozorovala úkaz, který Markse zaskočil.
„Těžko říct, jestli to není jen nějaká vada na našich senzorech, ale pokud je to, co vidím skutečnost, tak se k nám blíží neznámé plavidlo,“ vyťukal si něco na svém počítači, který mu sice o něco pomaleji, ale přece jen vypočítal, kolik času zbývá do kontaktu.
„A do kontaktu zbývají jen dvě hodiny, pokud budeme udržovat současnou rychlost. Kdybychom stáli na místě, jím by to trvalo ještě dva týdny,“ dal všem na můstku vědět, že blížící se loď nebude ze zrovna přespříliš vyvinutého kraje.
„To odpovídá rychlosti 93 750 km za hodinu,“ rychle si spočetla Carterová, což ji i tak překvapilo, neboť pozemské raketoplány mohly létat rychlostí okolo 28 000 km/h.
„Megan, vezměte nás k nim,“ přikázala Sam a raději nechala na můstek transportovat i Daniela, kdyby bylo třeba jeho lingvistických dovedností.
Dvě hodiny po všeobecně mnohem vyšší náladě uběhly jako voda. Obzvláště při práci, která se ani teď nezastavovala a desítky lidí simultánně opravovaly mnoho těžce, či středně poškozených systémů.
„Madam, jsme jen dvě minuty vzdáleni od kontaktu, mám zahájit brždění?“ jen pro jistotu se přeptala na další krok, který byl schválen a Hammond tak začal pozvolna brzdit, což udělal i proti němu plující raketoplán.
„Pane guvernére, neznámé plavidlo zpomaluje a zřejmě se chystá na komunikaci. Naše senzory rovněž ukazují, že je jejich loď vážně poškozena. Doufám, že můžu říci, že pro nás nepředstavují žádné riziko,“ vyslovil zbožné přání a připravil své muže na kontakt.
„Madam, pět vteřin do kontaktu,“ odpočítával Marks, zatímco komunikační důstojník nahodil zaplátovaný systém vedený přes terciální obvody, které byly smrští asteroidů nejméně poškozeny.
„Neznámému mimozemskému plavidlu, zde plukovník Samantha Carterová z pozemské lodě George Hammond. Přicházíme v míru a nemáme nepřátelské úmysly. Naše loď je těžce poškozena a žádáme vás o pomoc,“ vysílala upřímně míněnou zprávu vstříc svým možným zachráncům, kteří zprávu přijali, ale jak se dalo očekávat, nerozuměli ani jednomu slovu.
„Tohle je k ničemu, nerozumíme jim ani slovo a náš překladač to také nepoznává, žádáme o radu!“
„Veliteli Seraku, zkuste vyslat textovou zprávu, podle našeho lingvisty je možné, že mohou být naše písma stejná, i když je mluvený jazyk naprosto odlišný,“ uslyšeli muži ve svých sluchátkách možné řešení.
Obě diametrálně odlišné lodě proti sobě stály jako dva sokové. Miliardy neutrin bombardovaly každou sekundu povrchy obou plavidel, mezi nimiž probíhala další výměna zdvořilostních pozdravů, kterým však nikdo nerozuměl. Přesně dle instrukcí však „domácí“ vyslali textovou zprávu, kterou major Marks ihned spustil na hlavní obrazovku, na níž se zaměřil především doktor Jackson.
„To mě po…“ vykulil oči, když zpozoroval písmo, jež neviděl už dlouhých dvanáct let.

Mléčná Dráha, Omega, 5. Července 2010
Lehce zarostlý a méně upravený generál O’Neill zavítal jako vrchní velitel Omegy do kanceláře svého druhého zástupce a shodou okolností i generálního velitele vesmírné páteřní obrany, která čítala pouhé tři lodě třídy Daedalos – Daedala, Apollo a Suvorova. Naproti tomu pěkně upravený a do hladka oholený Steven právě spínal štos papírů k sobě, aby se mu lépe zakládaly do složky, kterou uložil do svého stolu.
„Měl bych ti pořídit sekretářku,“ usmál se Jack věci, kterou nikdy nemusel řešit.
„Když ale dovolíš, vyberu si podle svýho vkusu,“ přivítal svého přítele a nadřízeného v jednom.
„Já slyšel, že už sis vybral,“ snažil se vymámit nejnovější informace o Stevenovi a jedné Athosiance v o trochu mladších letech.
„Jedna bába povídala,“ smetl toto téma ze stolu a vyhrabal ze šuplíku PDA, které před dvěma dny obdržel od Serrakinů.
Krom úvodních informací obsahovalo hlavně soubor, v němž Caldwell podepsal souhlas s operací, která měla Serrakinům poskytnout nový domov. Domov, v němž by mohli vybudovat svoji ztracenou suverenitu a v budoucnu dostát svým závazkům vyplívajícím z alianční smlouvy.
„Vidím, že už máš všechno v malíku,“ vrátil PDA zpět Stevenovi, který jen kývnul a nabídnul Jackovi pivo.
„Až po službě,“ s díky odmítl a předal Stevenovi milou povinnost zkoordinovat taktický plán útoku.
„Budu u sebe, kdybys něco potřeboval,“ nechal Stevena pracovat, neboť jej čekala dlouhá porada s veliteli lodí.

Neznámá galaxie, Neznámá soustava, 5. Července 2010
„Furlingové?!“
„Nemusí to být nutně oni, ale to písmo, co vidíš, patří Furlingům. Přesně takové bylo na zdech v Heliopolis, kde, jak víš, byla jejich wikipedie,“ chtěl ukázat fotografie uložené v jádru, než mu došlo, že je jádro poškozeno.
„A přečteš to?“
„Pokusím se, ten jazyk už jsem hodně dlouho neprocvičoval,“ začetl se a zkoušel při tom volnější překlad pro své kolegy.
„Vítejte na území…to slovo neznám, ale asi to bude národnost,“ přečetl jméno tak jak leželo a běželo.
„Vítejte na území Faragutské provincie v galaxii Hydra?!“ koukl po Sam, jestli takové označení pro galaxii existuje.
„Hydra?!“ vyvalila oči, když jí došlo, jak daleko je Hammond od své domovské galaxie.
Rychle něco naťukala do svého laptopu, v němž probíhal velice přesný výpočet.
„I s hypermotory by nám návrat k Zemi trval více než 254 let, absolutně nechápu, jak jsme mohli za tak krátkou dobu doletět zrovna sem. Pokud vím tak ani Destiny není tak daleko,“ došlo Sam, že už nikdy neuvidí svoji rodnou galaxii.
„Prosíme, vysvětlete důvod vaší přítomnosti,“ pokračoval Daniel, aby vyhnal myšlenky na to, co se právě dozvěděl.
„Danieli, přelož prosím moji nahrávku a vysvětli jim, jak jsme se sem dostali,“ přikázala Sam a s obličejem v dlaních usedla do svého křesla.
Zpráva přišla ještě čtyřikrát, než se Danielovi podařilo přeložit vše ke své spokojenosti a nechal zprávu odeslat na raketoplán, z něhož byla zpráva přeposlána na domovskou planetu. V řídícím středisku podobném tomu na Zemi zpráva vyvolala obrovské pozdvižení. Nejenže cizinci znali jejich jazyk, ale navíc pocházeli ze Země.
„Země?! Odtud pocházeli Antikové, úhlavní nepřátelé našich stvořitelů,“ ozývali se hlasy mezi muži a ženami v řídícím středisku.

Mléčná Dráha, Omega, 5. Července 2010
Steven Caldwell zrovna chystal zasedací místnost rady Aliance Mléčné Dráhy, když se přímo vedle něj zobrazil Freyr, který převzal povinnosti vrchního velitele asgardského „počítačového impéria“.
„Generále, plukovníci Ellis, Kleinman a Smirnov byli informováni o dnešní poradě. Velvyslanec Kalan, pan Quinn, Halling, Teal’c, Katana a pan Finn se dostaví během následujících dvou hodin. Mohu pro vás ještě něco udělat?“
„To bude vše, děkuji Freyre.“

Hydra, Faragutská soustava, 5. Července 2010
Od odhalení původu neznámých cizáků ve sluneční soustavě uběhlo jen pár okamžiků, během nichž mezi raketoplánem a domovskou planetou probíhala velmi žhavá debata.
„Okamžitě se vraťte domů, my mezitím zkontaktujeme naše pány,“ byla poslední slova, než raketoplán nahodil zpět motory a obkroužil kolem Hammonda kolo, po němž opět zamířil zpět ke své domovské planetě.
„Madam, raketoplán bez jediného udání důvodu zažehnul motory a vrací se zpět k planetě,“ informoval Marks o zcela zjevné situaci.
„Navíc zachytávám vysílání nejen k planetě, ale také mimo sluneční soustavu,“ nebyl si zcela jist, zdali může senzorovým obrazům naprosto důvěřovat.
„Danieli, neříkal jsi, že jejich jazyk vychází z toho furlingského? Jaká je šance, že ještě stále existují a to vysílání je určeno jim?“ přemýšlela nahlas, ale Daniel se klasicky zapojil.
„Šance existuje vždy. Dlouhé roky jsme si mysleli, že jsou mrtví, než jsme v Pegasu objevili Odina. To on nám oznámil, že narazil na Furlingy, kteří podle jeho slov stále žijí…“
„A že jsou ovládaní jejich dřívějšími nepřáteli,“ dopověděla za něj a zamyslela se jak již dlouho ne.
„Marksi, zaměřte posádku raketoplánu a transportujte ji do cely 2A. Cooperová, přidejte tam trošku atmosféry a tlaku, aby nám tam neumřeli dekompresí,“ mrkla směrem ke Cooperové, přičemž ji Daniel chytil za ruku a tázavě se na ni podíval.
„Situace se změnila. Jsme 250 let od domu a jediné na čem mi teď záleží, je naše přežití, lidskost musí stranou,“ uzemnila Daniela, který v hloubi duše věděl a souhlasil, i když se jeho vnitřní hlas snažil nesouhlasně křičet.
„Přeneste bezpečnostní tým na palubu raketoplánu, možná tam budou nějaké zásoby.“
Jen co se bezpečnostní tým zhmotnil na palubě, uviděli hladké bílé stěny, které připomínaly sterilní nemocniční prostředí, v němž všichni tři strávili již mnoho dlouhých hodin.
„Atmosféra dýchatelná, umělá gravitace, a pokud rozumím téhle obrazovce, tak mají dokonce vyspělé senzory. Tohle bude Hammond,“ poklepal na obraz Hammonda, kolem nějž se pohybovalo mnoho výstražně blikajících slov.
„Asi jim došlo, jak bledě na tom jsme,“ usmál se velitel bezpečnostního týmu.
„Fajn, prohledejte každej kout téhle rachotiny a shromážděte veškeré jídlo, co najdete, sem,“ ukázal na místo, kde stál, přičemž se sám vydal do jiné sekce.
Prohledat malý raketoplán nezabralo ani půl hodinky, během níž všichni tři muži shromáždili velké množství jídla, které mužům v raketoplánu mělo vydržet ještě více jak měsíc. Toto množství však pro zbytek posádky Hammonda i přes přísné příděly vystačí na pouhý týden, jak jeden z mužů odhadl. Když byl i poslední nepostradatelný drobek na svém místě, veškeré zásoby jídla a vody spolu se třemi muži cestovaly v podobě atomů na pozemského Hammonda, jehož motory dostaly šťávu a v předem určeném směru se loď vydala na okružní jízdu kolem sluneční soustavy, která mohla pro posádku Hammonda skrývat při velkém štěstí nový domov.
„Megan nastavte kurs o tři stupně východněji od kursu raketoplánu. Při našem štěstí to bude dostatečně daleko od jejich domovské planety,“ výmluvně se podívala po své podřízené, která by taktéž trochu štěstí přivítala.

Mléčná Dráha, Omega, 5. Července 2010
Ellis, Kleinman, Smirnov, Bra’tac a orbánský zástupce Kalan už několik krátkých minut seděli na svých místech, kolem kulatého prosvíceného stolu, v jehož středu prozatím „vlála“ holografická vlajka Aliance Mléčné Dráhy. Ta zcela očekávaně zmizela a místo ní se vykreslil pro některé neznámý měsíc obíhající plynového obra, jehož označení mělo v pozemských počítačích místo čísel a znaků – Galar. Na jeho orbitě poletovalo několik červených teček, kolem nichž se zvýrazňovala čerstvě sebraná data.
„Jak vidíte, máme to živě, přímo z místa činu,“ hodil lehčí vtípek na začátek a rozesmál minimálně půlku obecenstva.
„Nutno podotknout, že Tok’rové a jejich špioni dost riskovali, když pro nás tuto přímou subprostorovou linku zařizovali,“ musel před umem a ochotou bývalých, ale i současných spojenců smeknout klobouk.
„Kde vůbec jsou jejich zástupci?“ optal se Smirnov, který s jejich účastí počítal.
„Ba’al jim je stále v patách a nemají chvíli klid, přičemž decentně naznačili, že je zde velká šance, že je jeden nebo i více jeho špehů mezi našimi jaffskými přáteli,“ pokynul směrem k Bra’tacovi, kterého tato slova nenechala klidným.
„Jak…“
„Mistře Bra’tacu, tuto možnost jsme museli zvážit už při zničení původního stanoviště Omega, přičemž je zde několik málo náznaků, že nás Aschenové našli právě díky Ba’alovi. To načasování prostě smrdělo,“ vnesl trochu rozumu do Bra’tacova zamýšleného peprného projevu.
Takhle jen pokýval a musel uznat, že to není zas až tak nemožná situace, i když by za každého Jaffu zde na Omeze nasadil vlastní život.
„Kvůli tomu zde ale nejsme,“ usměrnil debatu správným směrem a přiblížil obraz na několik červených teček.
„Galar je hlídán, podle našich odhadů jedním z posledních svazů, kterými Aschenové disponují. Krom jejich mateřské lodi nad Aschenem a několika dalšími loděmi rozprostřenými po celé konfederaci je toto zdaleka největší bitevní skupina, která by po našem útoku zanechala Ascheny hodně nekryté a zranitelné vůči našim útokům,“ radoval se Caldwell, i když to všechno bral v teoretické rovině.
„Celý úderný svaz čítá šest lodí. Jak víme, naše poslední střetnutí se nesla v duchu vyrovnaných bojů, což jen dokazuje důležitost zničení této bitevní skupiny,“ uviděl souhlasná přikývnutí všech zúčastněných.
„Generál Brown ve vedlejší místnosti plánuje pozemní část útoku, a jak vám jistě došlo, já si vezmu na starost plán vesmírného útoku, který zaměříme především na vyřazení a až v krajních případech na zničení lodí. Několik našich bezpečnostních týmů pronikne na paluby, a pokud to bude možné, převezmou řízení, nebo alespoň zkopírují databanky na přenosné paměťové krystaly. Tím bychom mohli získat jejich nejnovější technologie a zároveň zajistit Serrakinům nové bitevní lodě, které by ochránily v následujících měsících Galar před napadením, když nebudeme schopni měsíc permanentně hlídat našimi loděmi,“ vykouzlil na Warrickově tváři široký úsměv, když zvážil návrh, s nímž před několika dny přispěchal.
„Tím pádem budeme spoléhat na jumpery, kterými napřed donutíme změnit Ascheny frekvence svých štítů, čímž se zcela odkryjí jaffským zbraním. Ty budou primárně zaměřeny na hypermotory a emitory štítů. Jakmile budou tyto systémy vyřazeny, bodové zbraně a konec konců i coilgunové projektilové dělo by pak nemělo být problémem pro naše bezpečnostní týmy vyřadit, když je nechceme zničit,“ podíval se hlavně na velitele pozemských bitevníků, které budou v první části oslabovat silné aschenské štíty, přičemž po jejich vyřazení dostanou svoji šanci railguny, starší a slabší sesterské zbraně coilgunových baterií.
„V zaměstnávání štítů drony bychom vám měli být schopni pomoci,“ zaskočil všechny Kalan, který byl doteď tichý a vyčkával na svoji chvíli.
„Váš křižník je již bojeschopný?“ podíval se zaskočený Ellis po zástupci Orbány.
„Některé systémy ještě nejsou zcela funkční, ale naše dronové baterie jsou již provozuschopné a první testy prokázaly, že i přes nulovou manévrovatelnost jsme schopni je detonovat v námi zamýšlených prostorách,“ ukázal na úžasný technologický postup, k němuž se za pomoci pozemských techniků Orbána vypracovala.
„Ophrys bude připraven a dostojí svým povinnostem pomoci spojencům při získávání nového domova,“ mířil svůj pohled na Warricka, který vítal jakoukoli pomoc.
„Moc děkuji, velvyslanče Kalane,“ poděkoval Warrick a nadále se soustředil na vysvětlování podrobného bojového plánu, jejž Caldwell vymýšlel několik dnů, když se Omeze dostala do rukou nová fakta.

Hydra, Faragutská soustava, 6. Července 2010
„Vítejte na Hammondovi,“ uslyšela trojice poměrně vysokých humanoidních mužů, kteří se zavázanýma očima museli spoléhat jen na svůj sluch, i když jim tato řeč pramálo říkala.
„Myslím, že ti nerozumí, Sam,“ usmál se Daniel, který vpochodoval do zadržovací cely spolu s velitelkou lodě.
„Pravda, můžeš jim to přeložit?“
„Maximálně na papír nebo tablet,“ musel si přiznat, že komunikace mluvou momentálně nepřipadá v úvahu.
Sam se podívala na jednoho z mužů, kteří zde hlídali hosty, aby neuprchli a přikázala mu donést její tablet, který momentálně ležel na jejím velitelském křesle. Dva rychlé bílé záblesky v krátkém sledu oslnily nevelkou místnost, přičemž se vyžadovaný přístroj dostal do rukou Daniela.
„Můžeš začít,“ pobídla Daniela, který využil psacího pera, aby co nejpřesněji nakreslil jednotlivé znaky pro písmena.
Než Daniel napsal celé přivítání, bezpečnostní složky rozvázaly ruce jednomu z mužů a provazy použily k jeho připoutání přes hrudník, aby mohl alespoň částečně komunikovat, k čemuž potřeboval nyní již uvolněný zrak. Jeho zorničky se rychle stáhly při adaptaci na tmu, přičemž mu tep vyletěl rapidně vzhůru. S širůčky potu převzal do svých rukou Danielův tablet, kde si velmi podrobně přečetl větu, která byla sice lehce kostrbatá, ale k účelu domluvy to stačilo. Chvíli koukal, jak smazat napsaná slova, než Danielovi došlo o, co se snaží. S chápavým výrazem přiskočil, zmáčknul tlačítko znázorňující gumu, přičemž umožnil zajatci komunikovat. Ten mnohem obratněji napsal pár slov, která Daniel chvíli louskal.
„Chce, abychom pustili jeho muže, prý jen plnili rozkaz, který vydal,“ začal muž klasickou vyjednávací hru.
„Vysvětli mu, že je momentálně nemůžeme pustit, ale že jim neublížíme, dávám mu své slovo, pokud to pro něj vůbec bude něco znamenat,“ zamyslela se, když ji ve vysílačce vyrušila Megan.
„Plukovníku, na senzorech máme planetu, která bude zřejmě domovskou planetou našich nových kamarádů,“ dávaly i přes chabý výkon celkem jasný obraz.
„Už jdu! Danieli, pokračuj s výslechem, snad se něco dozvíš a až budeš něco vědět, informuj mě,“ vydala poslední rozkaz, než se nechala transportovat do stále pocuchaného řídícího místa celé lodě.
Kevin spolu s Megan seděli na svých místech, z nichž pohodlně ovládali líně se sunoucího Hammonda.
„Víme, kolik je na povrchu obyvatel?“
„Těžko říct, až tak přesné naše senzory asi nebudou,“ uviděl, jaký má počítač problém s přepočtem.
„Ale asi mám i dobrou zprávu,“ přenesl obraz na hlavní obrazovku, která lehce problikávala.
„Co to je?“ připadala v úvahu jen jediná logická otázka.
„To je měsíc této planety. Má stabilní atmosféru. Dvacet tři procent kyslíku, sedmdesát pět procent dusíku a zbytek vzácné plyny. Téměř perfektní pro život,“ rozradostnily jej údaje, které i přesto musel brát lehce s rezervou.
„Nějaké životní známky?“
„Asi dva tisíce na přivrácené straně, ale zdá se, že je na měsíci nějaký prvek, který blokuje účinky senzorů, protože se mi některé oblasti vůbec nevykreslují,“ nechtěl věřit, že by to byla náhoda.
„Megan, vezměte nás na druhou stranu, možná bychom tam mohli nepozorovaně přistát a zkusit opravit loď,“ vykouzlila informace o měsíci Sam úsměv na tváři.
O několik málo minutek se už Hammond pohupoval na oběžné dráze přirozené družice nevelké planety. Přesně podle přání. Nikde nikdo, bohatá fauna i flóra, prostě perfektní místo pro život.
„Doktore Parsonsi, hlaste se prosím na můstku,“ přizvala do řídícího uzlu hlavního šéfinženýra, který měl tolik práce, že malé vyrušení přivítal.
Jen co jej transportér opět složil dohromady, utkvěl jeho pohled na lehce rozčepýřené Sam, jejíž vlasy trčely do několika směrů, jako by právě prošla statickou elektřinou. Lehce se pousmál, a když Sam došlo co se děje, rychle své vlasy přinutila k poslušnosti a svázala je gumičkou, kterou nosila ve své náprsní kapse. Tázavým pohledem donutila šéfinženýra ke zrudnutí v obličeji, ale nenechala jej dlouho trápit a po delší době jej přivítala na můstku.
„Děkuji plukovníku, už jsem zde hodně dlouho nebyl,“ rozhlédl se kolem, ale k dokonalosti měl můstek ještě daleko.
„Mohu vědět, proč jste mě sem zavolala?“ vykoukl ven, kde uviděl líně se otáčející družici.
„Našli jsme vhodné místo pro přistání, chci si potvrdit názor, že to Hammond přežije v jednom kuse,“ položila spíše řečnickou otázku, na kterou ale stejně chtěla znát odpověď.
„Přežije, ale jestli to bude v jednom kuse, to si netroufám odhadovat,“ nahodil přesně ten výraz, který mluvil za vše.
„Marksi, našly zde senzory další místo, kde, jak předpokládáte, bude ten rušivý element?“
„Ano madam, přeposílám Megan souřadnice,“ naťukal jednoduchý příkaz, který na senzorové mapě Megan zvýraznil jeden bod, na nějž zaměřila svoji pozornost a navedla Hammonda do pomalého sestupového procesu.
Sam usedla do křesla a sledovala doktora, jak zběsile hledá nějaké volné křeslo, v němž by se uvelebil. To bylo v zadní části, vedle jednoho nebezpečně visícího panelu, který ještě nebyl opraven a teď si doktor vyčítal, že mu nevěnoval dostatečnou pozornost. To už ale Sam zapnula interkom a oznámila celé posádce, o co se Megan právě pokouší.
„…Věřím, že vše dopadne v naprostém pořádku, ale pro jistotu se něčeho pevně uchopte, mohlo by to s námi házet,“ ukončila malý proslov, po němž se skálopevně soustředila na obraz před sestupujícím Hammondem.
„Plukovníku, sice se mi podařilo opravit dva emitory štítu, ale to na ochranu celé lodě opravdu nebude stačit,“ ukázal na hlavní obrazovce červeně blikající oblasti, kde díky vlivu tření docházelo k poškození pláště, který se začal díky dřívějším mikroprasklinám nebezpečně drolit.
„Věděli jsme, že budou nějaké ztráty, ale Hammond to vydrží, nikdy nás nenechal ve štychu,“ věřila, že bude vše v pořádku.
Horní vrstva atmosféry pominula a Hammond slastně proplul do nižší vrstvy, kde už jeho trup ochlazoval studený vzduch.
„Vidíte? Já vám to říkala,“ usmála se, když se po celé lodní konstrukci prohnala rázová vlna – pravý nadsvětelný motor explodoval a uvrhl Hammonda do ničím neregulovaného pádu.
„Zapojte všechny funkční manévrovací trysky!“ zařvala ihned Carterová, i když věděla, že Megan ví naprosto přesně co má v tu chvíli dělat.
Veškerá dostupná energie proudila do několika málo trysek, které doslova rudnuly pod náporem a tlakem, který na ně byl kvůli zpomalení pádu vyvíjen.
„Pravá přední tryska zničena madam,“ oznámila důležitou informaci, ale dál se soustředila na vyrovnávání, které šlo velice pomalu.
„Všichni se připoutejte,“ zakřičela na všechny, kdo byl tou dobou na můstku.
Sama si přitom zapnula bezpečnostní pásy ukryté na pravé straně opěrky. S křečovitě zarytými nehty do měkčí vypolstrované vrstvy se modlila a prosila o bezpečné přistání, které se s přibývajícím časem a ubývající vzdáleností stále více zdálo jako holý zázrak. Megan se tak moc snažila, ale bylo to zbytečné. Hammond v rychlosti několika kilometrů za sekundu narazil svým levým hangárem do špičky vyšší hory a nadále pokračoval jako ničím neřízená střela do obrovského nížínného údolí, kde jeho cesta skončila s obrovskou explozí šířící se napříč lodí.


Mno a s velkým bum se zase na nějaký ten týden loučím :bye: . Snad se díl líbil, nebyli jste moc šokováni nebo naopak až moc (ne)příjemně překvapeni...
V případě dotazů jsem k dispozici a jinak SALUT :bye:

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No je pátek a konecne jsem se dostal k přečtení dalšího dílu. Zajímavé linie uz se těším na další pokračování. By jsem řekl že Hamond doletal
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Zdravíčko - po delší době :)

Posílám další díl, tak snad se bude líbit. Přeji hezké počtení.

4. Díl (Podzemí – Underground)

Mléčná Dráha, Galar, 11. Července 2010
Mladý aschenský muž klidným rovnoměrným tempem přepisoval jeden ze starších poškozených galarských souborů do nového superpočítače. Jeho konstrukce byla čistě aschenská ovšem databáze byla plná různých mimozemských databází, mezi nimiž nechyběla mimo jiných ani antická, jejíž část zkopírovali z na svém domovském světě umístěné základny. Chtěli tak předejít kompletní ztrátě, pokud by byl Aschen napaden cizími vesmírnými mocnostmi, jež hrozily Aschenu každým dnem. Dnes k nim přibude i další část galarské databáze, jejíž hlavní úložiště bylo zničeno při útoku orijských vojsk před několika lety. Zatímco jemu podobní pracovníci prováděli téměř totožnou práci jako on, velitelství aschenských pozemních a vesmírných vojsk vzrušeně debatovalo nad jedním z pro ně důležitých témat. Přesně tutéž debatu měli možnost poslouchat všichni velitelé pozemských vesmírných plavidel.
„Hermiode, jak je na tom naše maskování?“ zeptal se již lehce znuděný Kleinman, který vedl svoji loď teprve po druhé do bitvy, jejíž výsledek neměl zcela jasné parametry.
„Jak dlouho, než přiletí Ophrys?“ položil další otázku, po níž následovalo zobrazení pomalého odpočítávání na hlavní obrazovce.
Podobné otázky padaly i na dalších dvou pozemských plavidlech, které byly stejně jako Daedalos zcela zamaskovány. Na Apollu pak plukovníka Ellise zajímala ještě jedna důležitá informace, která mohla celou operaci prozradit.
„Heimdalle, nějaké známky detekce Ophryse aschenskými senzory dlouhého dosahu?“
„Nikoliv, plukovníku. Úpravy hyperprostorového pole proběhly stejně úspěšně, jako na našich lodích,“ těšilo Heimdalla, že alespoň něco dobrého vzešlo z Chrisovy sebevražedné mise, jejíž průběh byl velice pečlivě monitorován a z Chrisovy strany i dokumentován.

Můstek Ophryse, hyperprostor
Vysoký statný muž v šedivě-bílé uniformě vykládané pěti trojúhelníkovými frčkami se právě dostavil na můstek své nové lodě. Veškeré osazenstvo povstalo a zasalutovalo svému veliteli. Ten s díky opětoval vojenské konvence a jako první se usadil do prostorného plně otočného křesla, kolem nějž byla tatáž křesla doplněná o několik počítačových terminálů. Můstek v mnohém připomínal ten na antických lodích třídy Aurora, což bylo vzhledem ke konceptu, z nějž tato loď vycházela zcela logické.
„Jak jsme na tom?“ otočil se k operátorovi po své pravici.
„Hypermotory pracují na sedmdesáti procentech. Při vyšším výkonu dochází k nestabilitám, při nichž dochází k otřesům, jež jsme zažili hned po vstupu do subprostoru, veliteli.“
„Je to náš první ostrý test, bylo jasné, že ještě budou nějaké mouchy,“ uklidňoval se kapitán lodě, jejíž jméno bylo stejné jako jedna z častých lidských vlastností – Pýcha.
„Štíty a zbraně?“ otočil se na druhého a těsně za ním sedícího třetího operátora.
„Naquadahové generátory nové generace dodávají stabilní množství energie, ovšem jak moc budou tyto štíty silné, se ukáže až při samotném boji. Simulace ovšem naznačovaly, že budou přinejmenším stejně výkonné jako ty, jimiž jsou vybaveny pozemské lodě.“
„To rád slyším,“ pochválil svého technika, i když vlastnosti a schopnosti lodi dávno věděl.
„Asgardské zbraně jsou připraveny, antická bodová obrana taktéž,“ ujistil zbraňový specialista svého velitele, přičemž si nechával tu horší zprávu na konec.
„Ovšem dronové baterie hlásí menší problém s energií. Již jsem poslal údržbářský tým, aby se na to podívali.“
„Výborně, drony se nám budou hodit, ať si týmy pospíší,“ vydal ještě jeden z posledních přípravných rozkazů, než se čas výstupu nachýlil ke svému konci.

Mléčná Dráha, A5J-771, 11. Července 2010
Naprosto uvolněný Chris, stejně jako poslední dny tohoto klidného týdne, trávil na své nové planetě, na níž hospodařil spolu se svojí hospodyňkou a šéfoval jedné z mnoha luciánských větví. Slunce svítilo, ptactvo pělo své ódy a velké množství techniků či obyčejných vojáků pobíhalo pro zábavu po několika přistanuvších mateřských lodí. Stejně tak se větší množství techniků věnovalo stále neúplně prozkoumaným možnostem aschenských žacích strojů, jejichž subprostorové lokátory byly vyřazeny již na planetě, kde byly odcizeny. I proto byl Chris klidný, neboť tušil, že skutečné umístění těchto tří strojů nemá aschenská vláda při ruce.
„Fascinující,“ pročítal Chrisův hlavní technik přeloženou část databáze, v níž se ukrývalo obrovské množství nejmodernější technologie, jíž Aschenové využívali k mnohým prospěšným, ale i ne příliš košer věcem.
„Co tam máš tentokrát?“ přispěchal k hlavnímu technikovi jeho podržtaška Bery.
„Kromě jinýho se Aschenům podařilo přeměnit plynného obra v jejich sluneční soustavě na druhé, umělé slunce,“ pročítal si složité rovnice a výpočty s nimiž bylo třeba počítat, aby zažehnutí plynného obra proběhlo úspěšně.
„Děláš si srandu?“
„Tak si to přečti sám,“ přepustil své místo svému kamarádovi, přičemž se mu v hlavě rodil velice bláznivý plán.
„Druhé slunce…to by zvýšilo naši úrodu zhruba dvojnásobně a…a…a…“ zakoktal se Bery při svých úvahách do spirály bláznivých teorií.
„Kradeš mi to přímo z huby,“ usmíval se Ari a překopíroval soubor na přenosný laptop, s nímž zamířil do „paláce“ v němž Chris dováděl se svojí hospodyňkou, která si Chrise po dlouhých měsících konečně pustila k tělu.
„…nech toho,“ laškovala Liva s Chrisem, který ji právě chytil za boky a silou z ní strhnul sešněrovanou halenku připomínající korzet.
„Víš, že si nemůžu pomoct,“ vlilo se mu do těla velké množství hormonů, které z něj dělaly zvíře.
Ruce vystřelily z boků vzhůru a uchopil měkká velká prsa, s nimiž si toužil pohrát od první chvíle, co Livu uviděl. Jeho malý voják stál v pozoru a dráždil Livu na stehnech, která byla těsně u sebe.
„Rozkroč se trošku,“ zašeptal něžně do ucha a sledoval, jak Liva poslušně roztahuje.
V tu chvíli nechal hračku hračkou, v mžiku sundal kalhoty i se spodním prádlem a přes vyhrnutou sukni zkusil proniknout do země zaslíbené.
„Trošku to drhne,“ usmál se Chris, naslinil prsty a pečlivě promazal oba nástroje touhy.
Druhý pokus už proběhl bez problému a Chrisova touha spojená s chtíčem jej katapultovala do sedmého nebe. Z počátku pomalý něžný sex se po několika krátkých minutách přehoupnul do rychlejšího tempa, do nějž Chris vytáhnul svůj periskop, chytil Livu do náruče a doslova s ní praštil do postele. Liva leknutím vyjekla, ale smích dal tušit, že i přes dřívější zkušenosti ji takové zacházení z Chrisovy strany nevadí. Ten toho využil, sundal sukni a kalhotky, přičemž pokračoval v předchozí práci. Poloha střídala polohu, vteřiny střídaly minuty. Po dlouhých osmnácti minutách plné neřesti se Chris zapřel o rám postele, mohutně přirazil a po krátké chvíli odpadl k vydechující Livě.
„To…bylo…uf…“ nedokázala popsat své pocity, které se v ní mísily.
„Jo? Nevypadalo to, že by se ti to moc líbilo,“ byl v Chrisově hlase slyšet smutný nevěřícný tón.
„Ale…“ byla Chrisovou reakcí kompletně zaskočena a nevěděla, jak má v první chvíli reagovat.
„Bylo to krásný, jen bude chvíli trvat, než si po těch několika letech nuceného sexu budu zase schopna užívat si jej,“ byla až nezvykle sdílná a donutila Chrise se zamyslet.
„Promiň,“ omluvil se, políbil jí na čelo a šel otevřít dveře, na něž před půl minutou někdo zaklepal.
„V klidu se obleč, já si dolů dojdu,“ hodil na sebe kalhoty a tričko.
Rychle seběhl schody a otevřel dveře, v nichž stál Ari, hlavní technik Chrisovy větve.
„Ari, o co jde?“ uvedl jej do obývacího pokoje, kam seběhla mírně rozcuchaná hospodyňka, která ihned běžela přichystat něco k pohoštění.
Ari se při pohledu na ni usmál a se stejným výrazem pohlédl i na Chrise, který jej zpražil takovým způsobem, že by Ari radši lezl kanálem.
„Proč jsem ale zde,“ odkašlal si a předal Chrisovi laptop, na němž bylo spoustu pro něj nesrozumitelných rovnic a vyobrazení, která si mohl jen domýšlet, co to je.
„To je…“
„Slunce,“ napověděl Ari a ujal se vysvětlování, aby nenechal svého velitele dlouho tápat.
„Aschenové mají ve své databázi spoustu vyspělých technologií, které ne zcela úplně chápu. Pak je jich tam spousta, kterým rozumím, ale jsou velice složité na provedení, nebo pro nás nemají žádný význam. Tady to slunce se řadí do druhé kategorie, která je těžká k provedení. Ale abych vás netrápil fyzikálními bláboly,“ naznačil uvozovky: „…ve stručnosti jde o technologii, při níž dojde k zažehnutí plynného obra, přičemž bude přeměněno v umělé slunce. Podle předběžných informací je dokonce možné jej určitým způsobem nastavit, aby kvůli větší blízkosti nespálilo atmosféru, ale jen lehce přihřívalo,“ opět naznačil uvozovky a poděkoval Livě za občerstvení, které narychlo přichystala.
„Budete mě dnes ještě potřebovat, pane? Ráda bych šla dnes dříve domů,“ požádala Chrise o volnější den, když uviděla, že by se jí nemohl při tématu, které s Arim probírali věnovat.
„V pořádku,“ pustil svoji hospodyni domů a dál se věnoval nákresu slunce, které v něm stejně jako v Arim či Berym vyvolávalo mnoho šílených nápadů.
„Tahle soustava má plynného obra,“ trklo Chrise, že by se dal tento nápad, jak Ari jistě navrhoval využít.
„Také mě to napadlo. Sice je to momentálně nad moje síly, ale když budu mít čas, věřím, že tomu do několika měsíců přijdu na kloub a pak by bylo možné nad realizací plánu uvažovat,“ nechtěl předbíhat, ale pořád živil naději, že se v této sluneční soustavě rozhoří i druhé slunce.
„Tím bychom mohli vypěstovat mnohem více kassy, čímž by se nám zvedly zisky a určitě by sem mířilo mnohem více potenciálních zákazníků. Prestiž tohoto kouta galaxie by se zvýšila…“ přestal v půlce věty, aby neprozrazoval část svého plánu, jak se zbavit Kivy a převzít podle instrukcí její místo velitele Luciánské Aliance.
„Ano, naše větev by se stala jednou z nejsilnějších. Možná bychom dokázali konkurovat i Lucii,“ běžel Arimu tentýž plán v jeho mysli, i když z pochopitelně trochu jiného úhlu pohledu.
„Ten laptop si nechám, možná bych mohl naše snahy trochu popohnat. Mám spoustu přátel, kteří mi dluží službičku a možná by nám s tím mohli trochu píchnout,“ opřel se o opěrku křesla, upil z připraveného drinku a připil Arimu na zdraví, za jeho příkladnou práci.

Mléčná Dráha, Galar, 11. Července 2010
Plukovníci Ellis, Kleinman a Smirnov spolu s Teal’cem, Bra’tacem a dalšími spolubojovníky sledovali odpočet posledních sedmi vteřin do vynoření Ophryse v senzorovém stínu plynného obra, kolem nějž Galar obíhal.
„Pět vteřin do výstupu oznámila kapitán Lena Petrova, zbraňová operátorka na Suvorovovi, který se Ba’alovým úspěšným útokem na Zemi stal jediným neamerickým plavidlem flotily, nyní již samostatné Omegy.
Všichni se již chystali na přijetí nejnovějšího člena Aliance Mléčné Dráhy, když se zcela nečekaně Ophrys vynořil jen několik desítek tisíc kilometrů před šesticí překvapených křižníků, jejichž posádka nevěděla, co dřív. Naštěstí pro Ascheny, naneštěstí pro posádku Ophryse byla loď naprosto „mrtvá“.
„Co se to děje?“ překřikoval velitel hluk vystrašených lidí, když jim loď doslova umřela pod rukama.
„Pane, vypadá to, že úpravy na hypermotorech vyvolaly nepředvídatelnou závadu. Poslední, co jsem zaznamenal, než jsme vypadli ze subprostorového tunelu byl rapidní nárůst energie, který přetížil primární, sekundární, a dokonce i záložní energetická vedení. Chvíli potrvá, než celá loď naběhne,“ odhadoval operátor hypermotorů, přičemž podle rozkazu přešel k nástěnné skříňce, odkud rozdal posádce můstku zbraně, pokud by jak velitel předpokládal Aschenové zahájili transport na palubu.
„Co se to kruci stalo?“ nechápal Ellis naprosté narušení bitevního plánu, který dostal hned na svém začátku vážné trhliny.
„Plukovníku, pokud mohu odhadovat, Ophrysovi energetické systémy byly přetíženy. Loď nyní pluje jen setrvačností a prozatím nedošlo k zapojení ani záložních energetických systémů,“ objevil se u průzoru hologram Heimdall.
„Podpora života?“
„Nefunkční, ale její opětovné zapojení by mělo naběhnout během krátkého momentu. Senzory detekují nárůst záložní nezávislé baterie,“ uklidnil situaci na můstku a poskytl veliteli akce čas na změnu plánu.
„Fajn, Daedalos, Apollo a Suvorov poletí k Ophrysovi. Jaffové vyčkají na těchto souřadnicích a počkají, až se bitva rozběhne do plného proudu. Budeme potřebovat jejich zbraně přesně v moment, kdy přepnou štíty,“ přikázal Ellis a sledoval, jak se Apollo vydalo v doprovodu dvou sesterských lodí k bezbrannému nehybnému orbánskému plavidlu.
To již bylo dle předpokladů v obklíčení dvou křižníků, které byly vyslány zjistit situaci.
„Veliteli, je to loď antického designu, ovšem oproti známým modelům tento není v databázi,“ podíval se jen pro jistotu ještě jednou, zdali se nepřehlédl.
„Vysílejte pozdravy a připojte výstrahu,“ přikázal velitel jednoho z křižníků, přičemž se ve svém pohodlném křesle předklonil a vyčkával na jakoukoli reakci.
„Pane, pochybuji, že něco uslyší, podle senzorů jim tam nic, kromě podpory života a umělé gravitace nefunguje,“ vyčkával na další krok, který musel být pečlivě probrán s Radou velitelů, kteří se přestali hádat o hloupostech a začali se věnovat důležitým věcem.
„Pánové, nemusím vám připomínat, že podle našich archeologů a doposud získaných vědomostí jsou Antikové naši prapředci, kteří s využitím dříve zničené zbraně na Dakaře zalidnili tuto a později i Pegasovu galaxii, nemluvě o poněkud vzdálenější Idě, kde by podle našich odhadů měla být hlavní planeta jejich spojenců, Asgardů,“ začal hlavní představitel Galaru malou rekapitulací.
„To by mohla být jedinečná šance, jak se s nimi spojit, ale předpokládám, že tam nemůžeme jen tak vtrhnout,“ přemýšlel jeden z mužů nahlas a jeho názor se shledával s pochopením.
„Mohli bychom navázat diplomatické kontakty. Díky našemu transportnímu systému jsme schopni přenést na palubu jednoho nebo dva členy, kteří budou hovořit našim jménem,“ nechali se všichni strhnout nadšením, které v nich loď antických tvarů vyvolávala.
„Je tedy rozhodnuto. Spojte se s předsunutými křižníky a vyšlete na antickou loď dvoučlennou delegaci v doprovodu bezpečnostního týmu,“ vydal předseda Rady velitelů rychlé rozhodnutí, které mohlo změnit budoucnost Aschenu.
Zpráva se rychlostí světla dostala až na první z předsunutých křižníků, kde se přípravy na splnění rozkazu daly do plného proudu.

Můstek Daedala
„Proč neútočí?“ nechápal Kleinman zdrženlivost Aschenů, která dávala Orbáncům spoustu času napravit poškození své lodě.
„Nemám nejmenší tušení, ale můžeme být svým způsobem rádi,“ oddechl si Ellis, který byl s Daedalem na drátě.
Všechny tři lodě byly se zbraněmi nabytými na maximum připraveny kdykoliv vypálit, pokud by se situace zvrtla. Rozhodně však nechtěl Ellis pálit dřív, než bude Ophrys plně připraven podpořit tolik očekávaný a do detailu plánovaný útok.
„Pane, na Ophrysův můstek se právě transportovalo šest osob,“ koukal vyděšeně operátor zbraní, který nevěděl, co se bude dít dál.
„Je jasné, že je nemůžeme transportovat pryč, nebo transportovat naše obranné týmy na palubu, jejich senzory by to zjistili, stejně jako my,“ přemítal Kleinman nad dalšími kroky, o nichž se již radil Ellis spolu se Smirnovem, velitelem Suvorova, na jehož komunikační linku se připojil i Teal’c.
„Plukovníku Ellisi, naše senzory zachytily cizí jednotky na můstku Orbánského plavidla, můžete to potvrdit?“ nebyl si Teal’c jistý, jestli nemá na senzorech jen nějakou vadu, neboť s jinými plavidly stejné třídy nekomunikoval.
„Máme na senzorech stejná data, jen si nejsme jisti, jak momentálně reagovat, abychom neprozradili…“ nestihl Ellis dopovědět svoji myšlenku, když bylo i skrz čelní průzor viditelné, jak oba aschenské křižníky začaly pálit na již zaštítovaného Ophryse, jehož systémy naběhly jen několik vteřin před útokem.

Můstek Ophryse
Ve všem tom zmatku protínaným jen světly baterek připnutých na příručních zbraních, byl na krátký čas můstek prosvětlen jedním velice silným zdrojem, jímž nebylo nic jiného než aschenský transportní paprsek, který na palubu Ophryse transportoval dvojici „diplomatů“ v doprovodu čtyř jen lehce vyzbrojených vojáků. Velitel Ophryse ve svém rodném jazyce (pozn. Autora: Keltština) vyzval vojáky k zaměření svých zbraní na cizí vetřelce, kteří instinktivně zvedli ruce a ve vší vznešenosti pronesli ujištění, že přichází v míru.
„Vítejte na území Aschenské konfederace, přesněji pak na planetě Galar,“ uklonili se oba diplomaté, kteří nebyli vůbec ozbrojeni.
Naneštěstí Aschenové nemluvili ani keltsky, ani anglicky, jak by Orbánci očekávali.
„Oni mluví anticky, asi si myslí, že jsme Antikové,“ neměl velitel tušení, jak z této šlamastyky vybruslit.
Ještě několik vteřin bylo hrobové ticho, než se odhodlal jednat.
„Není třeba mluvit naší řečí, jsme velice obratní i ve vašem, běžně používaném jazyce. Vždyť jsme jej zakódovali do vaší genetické výbavy,“ naprosto luxusně uhasil hořící koudel u zadku.
„Dobrá tedy,“ kývnul jeden z diplomatů hlavou a chtěl pokračovat v přivítání, čehož se ale ujal velitel lodě.
„Vítejte na palubě Ophryse,“ podal diplomatům ruku a přemýšlel, jak bude pokračovat, když nebyl schopen ani otevřít vzduchotěsné dveře.
„Ophrys, to je, pokud se nepletu Pýcha, kterou jistě tato monumentální vesmírná loď je,“ skládal aschenský diplomat kompliment, který by obyčejně byl více než vítaný.
„Děkuji,“ ocenil snahu podlézat mu.
„Rád bych vás tu provedl, ale jak vidíte, máme zrovna menší problém s naší energetickou sítí, která byla poškozena průletem mlhovinou v nedaleké hvězdné soustavě.“
„A my vám rádi pomůžeme uvést Ophryse do stoprocentního stavu, pokud budete chtít,“ i nadále se snažil získat sympatie domnívaných Antiků.
V tom ale všechna světla naběhla a celá loď opět pocítila energii ve všech svých systémech. Jako by temná aura chtěla, že hlavní technik odpovědný za opětovné spuštění energetických systémů, otevřel komunikační linku na můstek a pronesl větu, která rozhodla o osudu diplomatů a ozbrojené ochranky.
„Pane, konečně se mi podařilo opravit energetické vedení. Už můžete kontaktovat pozemské lodě, které jistě čekají na znamení k útoku,“ nestihl operátor ukončit komunikační linku včas.
Na druhou stranu se se svými loděmi nestihli spojit ani Aschenové, neboť po vytasení zbraní všech čtyř mužů, se na můstku strhla velice krátká přestřelka, která ukončila životy diplomatů i jejich bodyguardů. V ten moment se zbraně nepřátelských křižníků spustily a zasypaly Ophryse řádnou dávkou energie, kterou chtěli podpořit coilgunovými projektily. V tom ale odpověděl i Ophrys, z jehož dronových baterií se snesla nikým neřízená palba zlatavých trubců, jejichž první palba slavila úspěch a zneškodnila prvnímu křižníku dva štítové emitory, které na krátkou chvíli vyřadily v jedné části štíty. Této krátké chvíle využil Heimdall, který z paluby Apolla přenesl předem připravené týmy jednotek SGS do částí, kde zrovna nebyl štít, jenž ještě nebyl zacelen nad kompromitovanou oblastí. Šlo o pouhé vteřiny, které mohl využít jen asgardský technik, jehož rychlý zásah pomohl vyřadit posádku můstku prvního křižníku, která na tento zásah nebyla vůbec, ale vůbec připravena.
„Apollo, tady kapitán Roads, úspěšně jsme zabrali můstek a naši technikové právě spustili překladatelský program, který by nám měl pomoci při dešifrování ovládání a následném převedení všech důležitých ovládacích příkazů jen na můstek, abychom odepřeli přístup ze záložních řídících místností,“ ve stručnosti shrnul velitel útočného týmu.
I přes interkom mohl slyšet dunivé rány, které značily silné exploze na štítu, který prozatím držel palbu a neumožňoval jakýkoliv zásah na křehký trup. Ten jen odrážel záblesky dopadajících energetických pulsů, k nimž se velice rychle připojily coilgunové projektily, jež od posledních střetnutí ještě více posílily a staly se tak mnohem vražednější zbraní.
„Pane, zdá se, že od posledního střetu vylepšili projektily a přidali pod triniový obal výbušnou směs. Počítač prozatím nedokázal rozpoznat, o jakou látku se jedná,“ shrnula charismatická operátorka zbraní na Suvorovovi, který se taktéž ocitnul pod hustou palbou aschenských zbraní.
„Hermiode, jak jde prolamování frekvencí štítu, začíná zde být pořádně horko,“ komunikoval Kleinman se svým asgardským technikem, když se k energetickým a projektilovým zbraním připojily i zlatavé drony, jichž základna ještě stále měla dostatek.
„Sice se mi podařilo změnit frekvenci štítu na námi obsazeném křižníku, ovšem zbylá plavidla blokují veškeré mé pokusy o proniknutí na loď skrz komunikační linky,“ ve stručnosti shrnul boj, na nějž Hermiod prozatím nestačil.
„Aegire, udělej něco s těmi drony,“ křičel velitel Apolla do interkomu, díky němuž byl propojen se Suvorovem, jehož štíty začaly povážlivě klesat.
„Palba z měsíce ustala, pane,“ ohlásil Johnson, který s oddechem sledoval stabilizující se štíty.
Zatímco všechna tři pozemská plavidla pálila ze všech sil, Ophrys spolu s jedním z aschenských křižníků právě kropil proti nim stojící křižník, jehož posádka se stejně jako ty na lodích třídy Daedalos, snažila proniknout novou úpravou štítu, aby mohla pomoci svým krajanům ve znovuobsazení ukořistěného bitevníku. To však byla zcela marná snaha, neboť spojené síly orbánského a aschenského plavidla tropila enormní tlak na jinak stabilní a bezpečí skýtající energetický deštník.
„Pane, jejich štíty klesly pod třicet procent a dvě jaffská plavidla jsou na okraji senzorového stínu a čekají na svoji šanci,“ přečetl zprávu jeden z operátorů komunikačních systémů.
„Výborně, spojte se s pozemskými plavidly a vydejte příkaz k zahájení fáze dvě!“ usadil se velitel do pohodlného křesla, v němž se mohl otáčet o 360 stupňů a mohl tak dohlížet na práci všech svých podřízených.
Na palubě Apolla se mezitím rozběhla druhá fáze dnešního útoku, který znamenal vypuštění čtvrtiny dostupných raket, která opustila otevřená sila jedna až osm. Ty zažehly své trysky a nejvyšší dostupnou rychlostí zamířily ke zbytku vypuštěných raket, které se zaměřily na pětici bojeschopných plavidel.
„Sestřelte ty rakety,“ křičeli velitelé aschenských plavidel, když se k nim blížilo dobrých čtyřiadvacet raket.
Plný rozptyl bodové obrany slavil úspěch a ze čtyřiadvaceti raket, které explodovaly v půli cesty, jich ke svým cílům dorazilo jen deset. Zbylá desítka i tak splnila svůj účel a v přesně nastavených koordinátách explodovala. K udiveným výrazům Aschenů to však nebylo na štítech, ale jen několik desítek metrů před energetickou bariérou, která s takovýmto nárazem neměla vůbec žádný problém. Co však Aschenové netušili, bylo to, že se šestice zlato-černých plavidel vynořila zpoza senzorového krytí malého měsíce, přičemž dobře mířenými ranami zlikvidovaly na všech plavidlech několik bodových zbraní spolu s emitory štítů, které byly přemodulovány na vyrovnávání frekvencí antických dronů, které jumpery spolu s Ophrysem vypouštěly ze svých dronových baterií a zásobníků. Těmi ihned všichni Asgardé posílali jedny vojenské týmy za druhými, které na můstcích a sekundárních řídících místnostech plných zmatených Aschenů neměly sebemenší problém přebrat nadvládu nad křižníky, které přestaly pálit, a začal boj doslova o každý metr paluby.
Fáze tři přešla v plnou platnost.

Mléčná Dráha, Omega, 11. Července 2010
Generálové Brown, Caldwell i O’Neill dnes trávili odpoledne spolu. Ne že by si dělali příjemný piknik, ale díky neustálému přenosu velkých datových souborů mohli živě sledovat průběh bitvy, která se podle očekávání vyvíjela ve prospěch Aliance.
„Generálové, plukovník Smirnov před krátkou chvílí započal fázi tři, mám vydat rozkaz?“ objevil se v zasedací místnosti Freyr.
„Můžeš, Freyre,“ svolil generál Brown k poslání všech dostupných vojenských složek do boje, který pomalu přecházel z vesmíru na tvrdou a krví nasáklou zem.
Freyr se s typickým zvukem rozplynul a zhmotnil se jen o několik desítek metrů níže, kde v kontrolní místnosti seděl seržant Dave Woodcomb, jemuž se před necelými třemi týdny narodil malý chlapec. Bylo také vidět, že již několik dnů řádně nespal, ovšem dnes musel věnovat své práci mnohem větší úsilí. Když se kruh dotáčel a sedmý zámek měl zapadnout na své místo, vzal si slovo plukovník Gary Jones, který velel Omeze, než její velení převzal generál O’Neill, respektive generál Brown.
„Tak jo, letectvo nám uvolnilo prostor, abychom jim mohli ukázat, jak se řádně bojuje,“ neopomněl zdůraznit zdravou soutěživost, která mezi jednotlivými složkami armády panovala již od nepaměti.
„Jen co vylezete z brány, zajistíte perimetr a dáte šanci projít dalším. FISTy nám mezitím udělají štítem chráněné předmostí. Jen co budeme plně připraveni, nakopeme pár aschenských zadků,“ uslyšel za svými zády pro něj netypický zvuk odmítnutí zámku.
„Ehm…generálové O’Neill, Brown a Caldwell do řídící místnosti,“ nechal Dave přivolat velící složky útoku, který dostal další, tentokrát velmi vážnou trhlinu.
Uběhlo jen několik minut a všichni tři již byli v řídící místnosti, kde pobíhalo mnoho techniků, kontrolujících stav energie, brány, prostě všeho, co bylo v této chvíli relevantní pro účely mise.
„Seržante, co se děje, proč na mě nesvítí ta modrá, kulatá…kaluž,“ přemýšlel Jack, jak dokončit svoje entrée.
S odpovědí, ale přiběhl plukovník Ellis, který taktéž marně vyhlížel posily.
„Generále, brána je aktivní, ovšem příchozí červí díra není od vás, ale od Aschenů,“ nechal prostor pro Freyra, který na obrazovce přehrál záznam ze senzorů, kdy se z brány vynořilo mnoho aschenských tanků v doprovodu stovek vojenských jednotek.
„Zdá se, že jsou velice odhodláni udržet Galar,“ vmísil se do rozhovoru Bra’tac, který spravil generály o nouzovém vysílání, které před krátkou chvílí opustilo měsíc.
„Neočekával jsem, že se vzdají bez boje, ale podle Tok’rů už nemají mnoho lodí, s nimiž by nás mohli ohrozit,“ věděl O’Neill moc dobře, že z vesmíru jim nebezpečí nehrozí.
To potvrdil i Thellas, Tok’ra, který celou dobu odposlouchával rozhovor, do něhož se s odmaskováním svých lodí připojil.
„Omlouvám se za mé hrubé jednání, generále, ale došli jsme závěru, že bylo již na čase, prozradit vám naši přítomnost,“ uvedl sebe i flotilu osmi tok’erských Ha’taků na scénu.
„Proč mě to hned nenapadlo,“ usmál se Jack a svolil k připojení se Tok’rů do nadcházející bitvy.
„Neděláme to však z dobroty našeho srdce,“ přešel k bodu, o němž Jack ani v nejmenším nepochyboval, že přijde.
„Já věděl, že mě nezklamete,“ ukázal s ironickým úsměvem od ucha k uchu prstem na Thellase.
„Přicházíme s prosbou a zároveň i nabídkou pro Serrakiny. Rádi bychom se na této planetě připojili k jejich společenstvu a založili si zde novou domovskou planetu. Spojení našich a jejich zdrojů by bylo prospěšné pro obě společnosti,“ překvapil všechny, kdo momentálně poslouchal.
„Ehm…co prosím?“
„Věříme, že našim připojením bychom byli obrovskou posilou pro vaši Alianci, generále,“ vyzdvihoval plusy, kterými se snažil přivést Tok’ry do centra dění.
„Jsem si jistý, že ano, ale já mám jinou teorii. Ba’al vám nakopává zadky, a tak vás napadlo, že využijete našeho plánu a naší dobroty pro svoji vlastní ochranu, nemám pravdu?“ podíval se Thellasovi do očí, které nedokázaly lhát, a s malým náznakem odkývání si pogratuloval, že jej jeho intuice nezklamala.
„Je vám jasné, že toto budete muset probrat s velvyslancem Finnem, a ne s námi?“ přivolal Jack Warricka, který byl touto žádostí velice zaskočen.

Mléčná Dráha, Galar, 11. Července 2010
Zatímco spojení s Omegou stále trvalo, osmička zlato-černých kolosů zaujala své místo nad hlavním městem, pod jehož nejvyšší výškovou budovou, která se již více jak rok pohybovala v betonovém nebi, se skrývala antická základna. Její ochromení trvalo už více jak tři čtvrtě hodiny, což asgardským technikům na palubě pozemských lodí dělalo obrovskou radost. Přece jen znalosti Aschenů se po odhalení základny musely ještě více rozšířit, i když už jednou základnou disponovali. Teď si však nebyli schopni poradit s virem a jeho menším uměle vytvořeným bratříčkem, který veškeré snahy o znovuzapojení provozu blokoval. To byla ale asi jediná výrazná výhra, kterou mohlo velení Omegy těšit. Brána byla již deset minut blokována příchozí červí dírou z Aschenu, přičemž bylo ze senzorických měření patrné, že se brána jen tak neuzavře. Větší příkon značil zapojení silného energetického modulu, jímž mohlo být jedině ZPM.
„Pane, bránou stále přichází nové a nové jednotky v doprovodu jejich verzí našich FISTů,“ přiblížil obraz promítaný za pomocí jumperu v atmosféře.
„Co ten štít, proniknou jím naše zbraně?“ přispěchal Ellis k Johnsonovi, který se aschenským štítem nijak neznepokojoval.
„Zcela určitě, jen si nejsem jistý, co by to udělalo s bránou a okolím, kdybychom minuli cíl,“ naznačil veliteli, co jej ve skutečnosti trápilo.
„Heimdalle, nějaká rada?“ chtěl znát názor i asgardského technika, který byl v přesnosti výpočtů nejlepší na palubě Apolla.
„Útok zbraněmi Apolla bych nedoporučoval. Jak podotknul major Johnson, kdybychom trefili bránu, mohlo by dojít k obrovské explozi, nemluvě o tom, že i kdybychom bránu netrefili, v okolí brány by byla velká radiace, která by znemožňovala průchod našich vojsk. Jediným možným řešením…“ přerušil Ellis Heimdalla, přistoupil ke komunikačnímu stanovišti, díky němuž se spojil s veliteli letek pozemských útočných letounů.
„Rozumíme,“ dostala se mu jako jeden sborový hlas odpověď všech velitelů letek Apolla, které jako jediné prozatím vypustilo 302jky.
Ty postupně vylétly z obou postranních hangárů, do nichž se naopak vrátil Apollu přidělený jumper, který musel doplnit zásobník dronů. Jen co dosedl na podlahu hangáru, seběhli se kolem něj desítky techniků, jako švábi na maso. Zatímco pilot v klidu seděl a popoháněl techniky, jeho kolegové v útočných stíhačkách nechráněných štíty začali pociťovat tlak na jejich osoby. Šestnáct strojů se hbitě sneslo z oblohy, přičemž proti nim vyrazily desítky energetických pulsů pálených jak z aschenských, tak i z galaranských vzdušných zbraní, které tu po sobě dřívější obyvatelé zanechali. To byl signál i pro ostatní zainteresovaná plavidla, jejichž hangáry chrlily jednu útočnou jednotku za druhou. Pozemské, jaffské, tok’erské, a dokonce i orbánské jednotky se stejně jako ve vesmíru spojily v jednu masivní invazní sílu, která zamířila ke svému cíli – mohutnému aschenskému štítu, který prozatím odolával ohromné palbě všech útočících strojů. Stejnou mincí odpověděli i Aschenové, kteří si schovávali esa v rukávu. Desítky a stovky galaranských letounů opustily svá místa z podzemních hangárů, přičemž dokonale zaskočily nic netušící síly Aliance Mléčné Dráhy. Než se kdokoliv stačil rozkoukat, dobrých patnáct procent letounů bylo zničeno a na dalších patnáct bylo nakročeno. Nebýt zásahu shůry. Zbraňová důstojnice Suvorova zaměřila štít a poslala na něj asgardský paprsek, který štít sice nezbortil, ale na krátkou chvíli rozptýlila pozornost obránců, kteří o úderu asgardského paprsku nemohli být předem informováni. Té kratičké chvíle jednotky Aliance využili k přeskupení a obrácení svých strojů čelem k obráncům, kteří se taktéž rychle vzpamatovali, ovšem útok byl již veden do připravené „barikády“. Všechny stroje se propletly do jednoho nepřehledného mračna, v němž co chvíli explodoval jeden či dva stroje v téměř totožný čas.
„Dobrý tah…“ ozval se v reproduktorech hlas plukovníka Ellise.
„…ale ještě jednou neuposlechnete rozkaz neútočení, tak vás pošlu před vojenský soud,“ dodal po krátké pomlce i druhou část myšlenky.
„Ano pane,“ omluvil se Smirnov, který byl za nařízení útoku přímo odpovědný.
Aegir si z toho ale nic nedělal, a i nadále měl zbraně namířené na štít, který si mohl na krátkou chvíli odpočinout od neutuchajícího útoku, který se s příletem vzdušných posil prakticky zastavil.
„Plukovníku, doporučoval bych získat do našeho držení antickou základnu. Nejsme si zcela jisti, jak dlouho náš vir zadrží aschenské techniky od jejího znovuzapojení. A nemusím říkat, že bychom pak nemuseli být schopni ji znovu vyřadit,“ postrašil svého velícího důstojníka Hermiod, který neustále komunikoval se dvěma dalšími kolegy na zbylých pozemských lodích třídy Daedalos.
„Ellis se Smirnovem už o tom vědí?“ optal se jen informativně, aby nemusel Hermiodova slova tlumočit.
To ale nemusel. Ellis i Smirnov se připojili na všechny lodě, které byly schopny přenést vojenské jednotky na stále potemnělou základnu. Všechny pozemské, jaffské a tok’erské lodě zaměřily stejné koordináty a za oslepujícího bílého světla transportovaly do základny stovky po zuby ozbrojených vojáků, kteří vytvořili několika členné týmy a postupně se rozmisťovali po celé základně, jejíž vnitřní transportní systém teď pracoval doslova na sto třicet procent. Jedním z transportovaných byl i tým plukovníka Shepparda, vedle nějž pomalu pochodoval další velitel atlantského týmu. Nebyl jím nikdo jiný než podplukovník Evan Lorne, který stejně jako John svítil baterkou před sebe, aby alespoň trochu přidal k tomu malému pohotovostnímu světlu všude po základně.
„Evane, tady na tom podlaží je jen několik větších místností. Posledně Chris, Rodney, Ronon a Teyla prošli dvě sekce, než se dostali k řídící místnosti.“
„Proto je to tak hlídaný,“ ukázal Lorne svým mužům přenosný detektor životních známek, ukazující několik desítek modrých teček.
„Všem na příjmu, tady plukovník Sheppard. Jsme na posledním patře a budeme potřebovat posily,“ ujistil se Sheppard, že nejdůležitější část základny nebudou dobývat sami.
I přesto, ale otevřeli první dveře, když těsně kolem Johnovy hlavy prolétnul energetický puls, který před několika měsíci sebral život členovi jeho týmu – Rodneymu. John instinktivně škubnul hlavou a baterkou namířil do ohořelého místa, z nějž stoupal lehký štiplavý dým.
„Flashbang?“ podíval se po svých kolezích, když mezi nimi přistála aschenská obdoba stejné technologie.
Než kdokoli stačil cokoliv udělat, všichni se s ostrou bolestí sesunuli k zemi, kde se jen Ronon zmohl na lehčí vrávorání. Jeho paralyzované tělo však po krátké chvíli vypovědělo službu a poslední co stačil zpozorovat, byl žlutý, tělo propalující puls. Ten sestřelil prvního Aschena, který vykoukl zpoza dveří, aby zlikvidoval Johnův a Evanův tým. Proti tomu však byl Teal’c v doprovodu desítky Jaffů, kteří se sedmi Ascheny v této místnosti neměli velký problém.
„Apollo, tady Teal’c žádám transport pro týmy plukovníka Shepparda a podplukovníka Lornea,“ odstoupil od omráčených těl, která se během mžiku přenesla na palubu připraveného křižníku.
Zde už lékaři kmitali jak o život a co chvíli museli zastavovat krvácení některého z členů úderných týmů, které se na základnu transportovaly. Teal’c se mezitím vydal dokončit úkol, s nímž sem všichni přišli. Se zbraní drženou těsně u těla protnul jen lehce osvětlené obložky dveří a s baterkou namířenou na jediné dveře vedoucí z místnosti prošel kolem doutnajících mrtvých těl oděných do bílo šedé uniformy. Všem jen pro klid své duše odkopnuli zbraně a svými vyspělými skenery nahlédli do vedlejší místnosti, kde bylo mnohem více přeplněno. Teal’c naznačením ruky rozdělil tým na dvě půlky, přičemž se každá postavila na jednu ze stran dveří. Pečlivě překontroloval postavení nepřátel a zdvižením několika prstů ukázal, na kolika hodinách jednotliví nepřátelé jsou. Jaffa tmavé pleti za pomocí svého spolubojovníka lehce rozevřel dveře, přičemž dovnitř vhodil jaffskou verzi omračujícího granátu. Ten efektivně zlikvidoval stojící cíle, přičemž minimálně ohlušil skrývající se členy obrany, kteří zaznamenali boj jen díky zábleskům na zdích místnosti. Jen co mohli, vykoukli ze svých úkrytů a pokropili řady útočníků silnou palbou, která neušetřila ani zkušeného Teal’ca. Jeho levé zápěstí schytalo puls, který mu vytrhnul zbraň z ruky a on se tak musel spoléhat jen na zat’nik’tel, který nosil nad zasaženým zápěstím. Když jej odjistil, najednou všechno ztichlo. Jeho zocelené smysly pracovaly naplno a jeho dech se zklidňoval. Nikdo nestřílel a nikdo nedýchal. Se zavřenýma očima a soustředěným sluchem poslouchal a sledoval jakýkoliv pohyb. Velice opatrně našlapoval, když jej zcela nečekaně zasáhl druhý energetický puls, který přišel z místnosti, jíž před krátkou chvílí dobyli. Podobně na tom byl i zbytek jeho týmu, který se stejně jako jeho velitel ocitnul na prahu smrti.
„Plukovníku, na posledním patře registruji jen šest jaffských signatur, k nimž se z transportéru blíží deset aschenských kontaktů,“ objevil se před velitelem Daedala Hermiod, kontrolující všechny a všechno.
„Transport!“ byl vcelku logický rozkaz, který jaffskému týmu zachránil už tak na krajíčku visící život.
„Hermiode, můžeme transportovat Ascheny někam, kde už nikoho neohrozí?“ zkusil štěstí Kleinman a doufal, že by útočným týmům ulehčil a zároveň zredukoval exponenciálně narůstající ztráty.
„Je mi líto plukovníku, ale když jsme vám poskytli tuto technologii, velice důrazně jsme poukazovali na fakt, že nesmí být zneužita k těmto způsobům, pokud nejde o samotnou loď, která by svojí explozí zničila i samotné jádro. Tento příkaz byl překopírován z originálního jádra i do nynějších superpočítačů, jichž využíváte ve svých bitevnících,“ osvětlil veliteli Daedala důvody, proč nemůže zasáhnout do bitvy uvnitř základny.
„A kdybych je chtěl transportovat pryč ze základny, třeba o padesát kilometrů dál do vnitrozemí?“ vyhnul se problému se smrtí protivníků, což nepsaný kodex zcela určitě nenarušovalo.
„Dobrá,“ zaměřil senzory na neidentifikovatelné kontakty a transportoval je o několik desítek kilometrů dále do vnitrozemí, kde nemohli nikomu ublížit.
„Základna je v naší moci,“ otočil se Hermiod na svého velícího důstojníka, přičemž se přenesl do nitra antické základny.
Zde již čekali Aegir spolu s Heimdallem, vedle nichž stál malý „klon“ nynější počítačové podoby Asgardů.
„Archone, dobrá práce. Nyní se deaktivuj a smaž užívaný vir,“ kývnul na hologram Archona, který zmizel stejně rychle, jako se objevil.
Spolu s ním i virus, jenž potlačoval primární, ale i sekundární funkce základny, na níž fungovalo jen pohotovostní osvětlení spolu s cirkulací vzduchu. Aschenský generátor energie se znovu rozsvítil a umožnil jednomu z pozemských vojáků disponujících ATA genem usednout do křesla a vypálit proti stále stojícímu štítu salvu několika dronů, které po cestě trhaly i stále bojující stíhačky a aschenské FISTy, jejichž počet se radikálně zredukoval. Jen co štít zkolaboval, veškeré jednotky se ocitly pod palbou několika uvolněných stíhaček, jejichž služeb nebylo v pročištěném poli padajících trosek třeba. Rozžhavené miniguny kropily jednoho Aschena za druhým, což připomínalo obrovská krvavá jatka spíš než vyrovnaný souboj dvou galaktických velmocí.
„Dejte mi kohokoliv na druhé straně,“ překvapil všechny své podřízené Ellis, který musel komunikačního důstojníka skoro až prosit, aby mu dal volný kanál na Aschen.
V klidu a s rukama založenýma za zády přistoupil k hlavní obrazovce, kde se objevil pro pozemské velení neznámý muž v bílém hávu.
„Komukoliv, s kým momentálně mluvím, jmenuji se plukovník Abraham Ellis, velitel pozemské lodě Apollo. Jsem velitelem této operace a jsem ochoten přerušit palbu, která masakruje všechny vaše lidi, kteří neustále procházejí bránou,“ vzal si jako první slovo a dal jasně najevo, že to bude on, kdo bude diktovat podmínky.
„Proč bych měl věřit slovu člověka, který stojí na druhé straně barikády?“ netušil aschenský diplomat, jaké esa v rukávu má Ellis.
Ten se jen otočil na Gantovou a kývnul na znamení, aby na Aschen poslala údaje jak z pozemských, tak Aschenských lodí.
„Jak vidíte, toto jsou data z našich, ale i vašich senzorů. V naší moci máme všechny vaše křižníky a váš štít kolem brány je zničen s téměř všemi stíhačkami, které na Galaru zbyly po původních majitelích. Podobný masakr jako ten u brány v krátké chvíli čeká i vojáky v ostatních lokalitách tohoto malého měsíce. Pokud nejste ochotni splnit naše podmínky, dejte mi vědět a já vám pošlu zbytek vaší armády v obrovské krabici, kde si můžete kousky vašich lidí poskládat dohromady,“ přešel pozvolným tempem k cíleným výhružkám, které měnily výraz na tváři aschenského diplomata stejně rychle, jako počasí na nejnestálejším místě planety.
„Máte hodinu na rozhodnutí! Jako projev dobré vůle přerušíme boje a dáme možnost vašim lidem posbírat raněné kvůli nejzákladnějšímu ošetření, Ellis konec,“ utnul spojení s Aschenem, na němž se rozběhla velice zběsilá debata.
I přesto mohly všechny nastavené vysílače zachytit vysílání z Aschenu, které nařizovalo okamžité přerušení palby, na což Ellis podle slibu reagoval úplně stejně.
„Stáhněte všechny vojáky k bráně, ale nařiďte plnou připravenost, kdyby Aschenové odpískali dočasné příměří,“ ujistil se Ellis, že nedojde k žádným problémům.
Ty nenastaly, ani když se všechny pozemské, jaffské, tok’erské i orbánské stíhače stáhly zpět do svých lodí zanechávajíce Ascheny řízené stíhače ovládnout na krátkou chvíli oblohu, která se však vyčistila stejně rychle jako bojiště na planetě, kde došlo k úplnému zastavení bojů.

Mléčná Dráha, Aschen Prime, 11. Července 2010, O 50 minut později
Proklamovaná hodina utíkala rychle jako voda a nebylo zhola nic, co by ji dokázalo, byť jen o několik minut prodloužit. Toho si byli vědomi i představitelé aschenského velení, kteří s pomocí každodenně využitelné technologie, vyvolali celoplanetární referendum.
„Vážení spoluobčané. Dnes, v sedmnáct hodin našeho času byl Aliancí Mléčné Dráhy zahájen útok na galaranskou državu v Hassarském systému. Podle počátečních zpráv naše armáda utrpěla těžké ztráty, včetně šesti ukořistěných křižníků. Velitel útočného paktu, plukovník Abraham Ellis nám kromě údajů jejich, ale i našich senzorů nabídl přerušení palby a celého útoku při blíže nespecifikovaných kapitulačních požadavcích. A z moci nám svěřené není možné rozhodnout o takovémto kroku samostatně, bylo třeba vyvolat toto referendum, v němž se rozhodne o následujících činech. Společně jsme se však shodli na dvou možných scénářích. Prvním bude útok Punitoru, posíleného experimentální technologií antického neproniknutelného štítu. Druhým bude kapitulace, při zvážení kapitulačních požadavků. Rozhodujte rychle a moudře.

Mléčná Dráha, Galar, 11. Července 2010
Zbylých deset minut uběhlo ve stejném tempu jako předešlých padesát minut. Celý Aschen hlasoval a na Galaru narůstalo napětí, které eskalovalo v několika menších potyčkách, které však doposud nepřerostly v žádný otevřený boj.
„Měli by si pohnout, než někomu rupnou nervy a přestane to být hezký,“ promnul si Ellis obličej, prokřupal krk a nechal si nahlásit nejnovější situaci z povrchu, kde Aschenové sbírali raněné a mrtvé, kterých po úvodních bojích bylo více, než mohli zdravotníci v blízké nemocnici prozatím zvládnout.
„Co plánujete, pokud nebudou souhlasit s kapitulací, pokud se mohu zeptat?“ zhmotnil se na můstku hologram Heimdalla pochodující směrem ke stojícímu Ellisovi.
„Zřejmě naplním výhružky a pošlu jim domů spoustu mrtvol v obrovských krabicích,“ zavtipkoval, ale ve skutečnosti doufal, že spíše dojde na druhou možnost.
A to mohl zjistit jen několik minut na to. Skrz otevřenou bránu, jíž Aschenové stále blokovali příchozí červí dírou jednotky přichystané na Omeze a Langaře, totiž přicházel videohovor, na nějž Ellis a všichni ostatní čekali.
„Plukovníku Abrahamu Ellisovi, tady diplomat Mirris, slyšíme se?“
„Tady Ellis, zcela jasně a hlasitě,“ potvrdil příjem signálu, při němž si oba hleděli do očí.
„Plukovníku, než přikročíme k oznámení výsledku, dovolte mi se zeptat, proč tak náhlá změna taktiky a co budete požadovat za naši kapitulaci?“
„Hm…je chytrej,“ ozývalo se za Ellisovými zády, kde dvojice seržantů debatovala o situaci.
Ellis se ohlédl směrem k debatujícím a s viditelným úsměvem na rtech se podíval na svůj protějšek, který měl stejně jako Ellis svolení jednat za svoji stranu.
„Vy tomu říkáte změna taktiky? Slyšel jsem, že jste lehce arogantní a postrádáte jistý smysl pro emoce, ale že si to samé budete myslet i o nás, je smutné,“ hrál si s diplomatem, který od předešlého rozhovoru držel svůj neprůstřelný poker face.
„Ale řekněme, že při takovém masakru mě dohnala moje lidská stránka a hlavně soucit, když jste desítky svých vojáků posílali na smrt bez sebemenší šance, že projdou naší palbou,“ vysvětlil první otázku, která mohla být považována za lehký chyták.
Jen co odpověděl na první část, rozvzpomněl se na druhou otázku, kterou předem očekával.
„A co se týče podmínek kapitulace? S okamžitým ukončením bojům, očekáváme odchod vašich vojsk z Galaru, kde zanecháte veškeré vybavení, spolu s ukořistěnými křižníky…“ na chvíli utichl a sledoval, jak bude jemu určený protivník reagovat.
Mirris se otočil a mimo záběr sledoval tichou debatu, při níž aschenští představitelé provedli blíže nespecifikované gesto.
„Myslím, že s těmito podmínkami můžeme souhlasit,“ ujistil Ellise, že budou schopní jednat.
„Výborně, v tom případě mi zbývá vám doplnit druhou část našich požadavků vaší bezpodmínečné kapitulace.“
„Kromě těchto požadavků nám vydáte ZPM a zúčastníte se jednání, na němž vaši představitelé podepíší smlouvu o chráněných planetách. Tyto planety budou pod přímou ochranou Aliance Mléčné Dráhy a její porušení by vedlo k okamžitému útoku na vaše kolonie včetně vaší domovské planety Aschen, jejíž umístění je nám velmi dobře známo,“ otočil se Ellis na komunikačního důstojníka, který odeslal na Aschen hvězdnou mapu, na níž byla vyznačena červená tečka, u níž bylo krom jména Aschen Prime i strojové označení P4C-970, které vzhledem k vyznačení Země dalo Aschenům jasný signál, že nemají zrovna moc na výběr.
„Pokud si budete chtít pokecat o podmínkách kapitulace, dám vám půl hodiny čas,“ dočkal se jen kývnutí, po němž Aschenové ukončili spojení s Apollem, které prozatím zůstávalo na orbitě, z níž se dalo vše velice pečlivě pozorovat.

Mléčná Dráha, Omega, 11. Července 2010
Generál O’Neill právě zapíjel spolu s Caldwellem a Brownem velkolepé vítězství, které ukončilo jednu bojovou frontu, která byla krom ztráty Země tou nejhorší, jíž si po válce s Orii jednotky Země prošly. Do probíhajících decentních oslav vstoupil i Warrick, který před krátkou chvílí obdržel komuniké od Thellase, tok’erského zástupce.
„Generále O’Neille, mohu s vámi mluvit? O samotě…“ dodal důležitou informaci, která Jackovi napověděla, o čem chce Warrick jednat.
„Jistě Warricku, posaďte se,“ nabídl místo serrakinskému vyslanci, které se uvolnilo opuštěním dvou zbývajících generálů v místnosti.
„Předpokládám, že jste obdržel zprávu od Tok’rů?“
„Ano, generále a…nejsem si jist, zdali můžu Tok’rům důvěřovat, generále. Už jednou jsme se s podobným typem symbiotického soužití spálili a nerad bych si tím prošel znovu,“ nebyl si Warrick jist, jak by měl Tok’rům odpovědět.
„Nejsem si jist, zdali vám mohu nějak pomoci, toto je čistě vaše záležitost a rozhodnutí by mělo přijít od vašich lidí.“
„To ano, ale vy znáte Tok’ry mnohem déle než my a máte s nimi spoustu zkušeností, jsem si jist, že mi dokážete objektivně pomoci s rozhodnutím, zdali máme souhlasit s jejich žádostí,“ nedal si Warrick říct a stále Jacka tlačil k pomoci.
„Objektivně?!“ usmál se Jack, který měl se slovem objektivní pomoc zcela jistě problém.
„Generále?“ nechápal Warrick co mělo toto netečné gesto znamenat.
Jack se ale uklidnil a na krátkou chvíli se zamyslel.
„Věřte mi, že chápu, jak se cítíte. Vždyť ani já je nemám moc v lásce...ale je pravdou, že…“ protáhl poslední hlásku a přemýšlel, jak to co nejpravdivěji podat.
„…pravdou však je, že nás Tok’rové nikdy nezradili. Vždy se snažili nějak přispět, a pokud vám můžu poradit…ale neříkejte to těm hadům…doporučoval bych přijmout jejich žádost. Vaše soužití by mohlo přinést spoustu pozitivního…“

Hydra, Faragutská soustava, 11. Července 2010
Temnou uličkou se nesly dunivé kroky. Kroky někoho, kdo měl na svých nohách zřejmě plátovou zbroj. Jak jinak si vysvětlit ten typický chrastivý zvuk, když noha plně usedla na zem, a celé chodidlo se zapřelo, aby se následně přes špičku zvedlo a udělalo další krok, při němž se tentýž zvuk opět zopakoval. Bylo to děsivé, zvlášť když visíte přivázáni ke stropu díky spoutaným rukám, v nichž vám ostrá bolest vystřeluje a vy cítíte jak vám pomalu, ale jistě povolují šlachy držící ramenní kost v kloubové jamce. Bolest hlavy a vařící krev stékající po líci vás nenechá spát. Do toho se rozrazí železné dveře, skrz něž začne proudit oslnivé a v tu chvíli nenáviděné světlo.
„Už vám něco řekla?“
„Ne můj pane, stále dokola opakuje jen své jméno a hodnost.“
„Uvidíme, já už jí rozvážu jazyk,“ usmál se nově příchozí a obrovskou ranou pěstí poslal vězně do říše snů.
„Píchněte jí toto, uvidíte, že se nám bude lépe komunikovat,“ podala dva metry vysoká postava injekci, jíž vpravil do těla oběti neznámou látku, která na místě vpichu vytvořila černou, mapku připomínající, kresbu.


Tak snad se díl líbil, nezamotal hlavu a neměl moc chyb :)

Přej hezký středeční den a pokud to čtete později, tak hezký jakýkoliv den či noc.

Daedy :)

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron