Ono je to všechno tak trochu propojené. Z jednobuněčného organizmu, který bojuje o přežití se vyvine organizmus složitější, který zase bojuje o přežití a z něj ještě složitější a takto to jde, dokud se nevyvine dominantní druh, který vyhraje boj o přežití a získá nadvládu. Momentálně je to člověk.
Ale pokud je Draekova rovnice správná, tak nejsme ve vesmíru sami... na každé 20 000cé planetě by měl být život. A je jen otázkou času, kdy naše expanze bude natolik velká, že nám naše pískoviště přestane stačit s střetneme se zájmy ostatních dominantních druhů.
V ten okamžik přestaneme být dominantním druhem a bude jedním z mnoha, který bude bojovat o přežití. A pokud to dobře dopadne, tak se vyvineme (a nemyslím teď jen po fyziologické stránce, ale i po technologické, strategické...) a získáme výhodu, díky které se staneme znovu dominantním druhem a znovu se dostaneme o žebříček výše, kde se setkáme s dalšími druhy s podobným osudem, jako byl ten náš a znovu začne boj o přežití/nadvládu.
Až jednoho dne vznikne ultimátní druh, dokonalý druh, který nebude mít konkurence. Bude vládnout všemu, bude se dotýkat hvězd, vládnout času a prostoru...
Tohle mě fascinuje... Dokonalost, jak se z jednobuněčného organizmu stane dokonalý druh, který dokáže cokoliv...
Energetická bytost, dokážící obsáhnout celou nekonečnost vesmíru, putuje napříč dimenzemi a realitami, směje se času a prostoru, cítí hvězdný vítr, vidí temnou hmotu, povídá si s hvězdami...
Feeling borded, call me Fredy idrc...