Stargate: Aldeneerin 3

Já tyhle povídky prostě žeru a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Myšlenka fantasy světa zasazeného do SG je v tvém podání téměř dokonalá.

Díky moc. Potěšilo mě to.

Bedrosané za ty tři měsíce ztratili dvě třetiny území a jejich armáda v rozkladu.

mozna tam vypatlo je ?

Ano. Tady máme zprávu od našich vládců,“ položil na stůl Optrický posel listinu opatřenou Optrickou pečetí.

Pekne ukonceni.
Prijemne proziti casu vanocniho i novorocniho.

Dobré časti , aj keď posledné dve neboli (podľa mňa) až tak pekné ako predošlé, ale určite ani tie neboli zle napísané.
Pekne pokračuj a ak znova bude čas, tak sa ozvem.

[Aiwendill]

Kedy sa dočkáme ďalšieho dielu?

Ohledně Adeneerinu jsem si dal na čas pauzu. Bylo to z jednoduchého důvodu, vůbec mě to psaní nebavilo a nešlo. V současnosti jsem se do toho opět pustil a další díl je téměř dokončen. Byl to poměrně náročnej díl, protože tam vystupuje mnoho národů, světů a postav a musel jsem se často dívat do starších dílů, abych si vzpoměl, co jak bylo. Takže díl 11 bude snad už zejtra a snad to vydávání bude v nějaké té periodě. Chtěl bych Ald3 letos dokončit.

[Aiwendill]

A je to. Konečně je díl 11 dokončen. Měl být původně o mnoho kratší.

11
Aldeřanská Aliance

Od konce války mezi Bedrosany a Optriky uplynulo už dlouhých pět měsíců. Na Aldeneerinu opět zavládlo jaro a příroda se plně probudila k životu. V poklidných rozkvetlých zahradách Lianaru Azanyrmuth Zvídavý spolu s bratrem Mocným rozebíral události nedávné doby.
„Je to pravda, že se brzy bude jednat o vytvoření velké aliance?“ zeptal se Zvídavý bratra na věci, o nichž se poslední dobou často mluvilo.
„Už je to jisté. Mluví se tu o vytvoření velkého společenství. Jednání mají začít už za dvanáct dní.“
„Tak silného, jak tomu bylo ještě před naším příchodem?“
„To ne. Dávné Aldeřanské impérium bylo obrovské. Nezjistili jsme, kolik světů do něj patřilo, ale určitě to byly stovky možná i tisíce světů. V současné době se mluví o sedmdesáti čtyřech světech. Je o sice jen zlomek tehdejší velikosti, ale i tak to bude mocné spojení.“
„Máš tušení kolik je to dohromady obyvatel?“ zajímal se Zvídavý.
„Netuším, ale dohromady to bude pár milionů. Některé světy jsou poměrně osídlené, například na Cimmérii dle dostupných údajů žije jeden milion dvě stě tisíc obyvatel, zatímco Jebannu obývá sotva osm tisíc obyvatel. Průměrné počty se pohybují od padesáti tisíc až po dvě stě tisíc. Světů překračující tuto hodnotu je velmi málo.“
„I tak jsou to zajímavé počty, když uvážíme, že na Aldeneerinu nás dnes žije necelé tři miliony.“
„Ale to tam započítáváme i všechny rasy, které se k nám připojily v rámci tažení proti Ori. Od té doby se spolupráce velice dobře rozvijí a samozřejmě jsou všichni pozvaní na jednání. Mnozí jsou za to velice vděční a neočekáváme nějaké větší překážky. Problém může nastat u některých světů,“ vysvětloval podrobnosti o složení Aldeneerinu Azanyrmuth Mocný.
„Víš u jakých?“
„Nedá se to říct konkrétně, jsou tu spíš snahy o nezávislost. Ne všem se chce do velké aliance, odkud plynou nějaké povinnosti a závazky. Je třeba mnohé přesvědčit o oboustranné výhodnosti. Málo obyvatelné světy nebudou mít tolik připomínek, jako větší civilizace. Problém určitě nebude u Cimmérie, která nám už dlouhá léta v lecčem pomohla. Náročná jednání budou určitě u Tollanů, Noxů a Furlingů. Ačkoliv jsou to naši dobří přátelé, jsou jejich civilizace velmi vyspělé a rozhodně se nenechají od nás využívat.“
„Je mi to jasné. Co jsem slyšel, Tollani se po špatné zkušenosti s jiným národem nechtějí příliš dělit o své znalosti.“
„Hlavně vše, co se týká magie a velmi vyspělých technologií,“ upřesnil Mocný bratra.
„Jak ten jejich svět vůbec dopadl? Četl jsem v záznamech, že už v roce 322 se tam bojovalo proti Temnorozeným.“
„Výrazně se to zlepšilo. Tolláni obnovili život na velké části kontinentu Tol a jejich civilizace postupně ožívá. Postupně se tam vrací i ti, kteří před válkou uprchli na Nový Tollán. Těší mě, že je to zásluha Aldeneerinu.“
„To se tam musím někdy podívat,“ pravil Zvídavý. „Divím se, že jsem to ještě neudělal. Světů je na návštěvu či průzkum hodně a my tu máme neustále hromadu povinností. Máš tušení, jak budou probíhat ta jednání. Budou se všichni najednou překřikovat v jednom velkém sále.“
„To ne. Alespoň prozatím. Nejdřív dorazí zástupci malých světů a společenství. Tam neočekávám nějaké větší problémy. Až potom budou přicházet zástupci mocnějších světů. Samozřejmě dorazí i zástupci všech ras obývající Aldeneerin.“
„Když tě tak poslouchám, bude tu asi hodně rušno.“
„To si piš. Je to více než tři stovky zástupců. Je potřeba připravit pokoje, kde budou všichni po celý čas ubytováni. Musí se taky přichystat mnoho jídla. Samozřejmě toho nejlepšího, co Aldeneerin nabízí. Bude to hodně náročné, protože tu někteří budou ubytovaní mnoho dní. A teď někteří mají specifické požadavky jako například Argoniáni, kteří upřednostňují vodní prostředí, Noxové zase nejedí vůbec maso a mnoho dalšího.“
Oba se ještě dlouhou dobu bavili o chystaných jednání. Potom dorazil bratr Mág, se kterým se pustili do plnění úkolů.

Následující dny se nesly v hektickém duchu. Služebnictvo a pomocníci připravovali pokoje, kuchaři sestavovali jídelníčky, kontrolovali potřebné suroviny a chystali potřebné nádobí. Nejnáročnější však byl samotný program, kdy kde a kdo bude s kým jednat, kdo pronese jakou řeč a musely se též zvážit veškeré alternativy.

Do začátku jednání zbývaly tři dny. Den se již nachýlil ke konci, a tak se mnozí po náročné práci sešli v oblíbené Krčmě U kruhu světů, aby mohli v klidu u piva probrat i klidnější věci. V těchto dnech byla krčma neustále plná. Mnozí tak museli vzít za vděk nějakou okolní, která netrpěla takovou přeplněností.

Azanyrmuthé zaujali místo u menšího stolu mezi výčepem a dveřmi do vedlejšího sálu. Než jim hostinská donesla jedno ze speciálních piv uvařené právě na nadcházející období, začali probírat čerstvé novinky ze světů.
„Konečně to máme za sebou,“ s radostí prohlásil znavený Mág.
„Snad je největší část prací hotova a zítra už budeme řešit jen drobnosti,“ pokračoval Mocný.
Zatímco jim hostinská donesla speciál Nordická 22°, Zvídavý se rozhlédl po krčmě a nezbylo mu než konstatovat: „Řeknu vám, že takhle narvanou tuhle hospodu jsem snad ještě neviděl.“
„Nediv se. Motá se tu spoustu lidí,“ odpověděl mu bratr Světlonoš, který se také podílel na přípravách. „A navíc tyhle pivní speciály sem přilákaly mnoho obyvatel, kteří chtějí okusit také něco nového. V okolních krčmách to vypadá podobně a taky hodně pomohlo to, že všechny hospody prošly úpravami, přestože je tu skoro všechno po obnově Lianaru nové.“
„Tak na zdraví, ať se to vydaří,“ prohlásil Mág a společně s bratry se připil na budoucí Aldeřanskou alianci.
„Co je pravdy na tom, že mají některých jednání účasnit i Temnorození?“ zeptal se Zvídavý.
„Je to pravda,“ potvrdil mu Mág to, o čem se už mezi mnohými pár dní šuškalo. „Původně to mělo zůstat v tajnosti, ale už se to samozřejmě rozkecalo. Temnorození se budou také účastnit, protože ať chceme nebo ne, žijí s námi na Aldeneerinu i mimo něj a také se zapojili do války s Ori. Ta válka dala zapomenout na naše dávné boje. Dnes už si ostatně málokdo vzpomene, jak jsme s Temnorozenými bojovali i v ulicích Lianaru.
„To jsi mi vyprávěl,“ souhlasil Zvídavý.
„Současně vládne mezi Aldeneerinem a Temnorozenými takové nepsané příměří a to nemusí trvat na věky. Je třeba vyjednat jasná pravidla. Možná jste si všimli, že už se nám tu Temnorození občas promenádují a to se někdy neobejde bez potyček. Je to potřeba nějak nastavit. Vemte si, jak dlouhá je hranice s územím, kde žijí. To by bylo opravdu náročné tam všude držet stráže a udržovat tu velkou armádu, která dost možná bude potřeba jinde.“
„To je pravda,“ souhlasil s jeho řečí bratr Mocný. „Kdo ví, kdy se můžou dát Goa'uldi z Chal-Almen do pohybu a jaká další nebezpečí na nás číhají.“
„Budou to hodně zajímavá jednání,“ tiše konstatoval Zvídavý, který dopil první korbel piva.
„To mi povídej. Jednání s Temnorozenými budu vést především já a Mocný,“ prohlásil Mág, jemuž dělaly nadcházející dny vrásky na čele.
Večer se potom nesl v klidném duchu a dál probíral už jen příjemnější témata.

Uplynuly poslední tři dny, kdy se dokončily veškeré přípravy, naposledy zkontrolovalo, zda je vše na svém místě a doladily poslední detaily. Jedni si oddechli, že jsou přípravy u konce, jiní pociťovali napětí, protože je právě čekalo to nejnáročnější. Severní čtvrť i samotné město Lianar vypadalo vůbec nejlépe v novodobé historii. Všude bylo naprosté čisto, rozkvetlé zahrady vzorně upravené, domy vyzdobené a veškeré pozůstatky po válce odstraněné. Zástupci rozličných světů, civilizací, ras a kultur mohli konečně přijít.

Venku vládl příjemný sluncem prohřátý jarní den. Na nádvoří před Kruhem světů se krátce před odpolednem připravila čestná stráž a zástupci Aldeneerinu včetně samotného krále Kalamira. Všichni již netrpělivě očekávali příchod prvních vládců. První dny byly v plánu jednání se zástupci menších světů.

Konečně nastala očekávaná událost. Červené zámky na Kruhu se rozzářily a záhy vytryskl vír energie, jenž se během okamžiku ustálil.
„Je to vládce Edory,“ oznámil mág Laron prvního příchozího.
„Všichni na svých místech?“ vyzval král přítomné.
„Ano,“ dostalo se mu okamžité odpovědi.
Za chvíli se z otevřeného Kruhu vynořila trojice zástupců světa Edora. Samotný vládce byl oděn ve zdobné královské tunice, přes kterou měl oblečen červený plášť. Doprovod měl na sobě umně vyrobenou kroužkovou zbroj a též plášť se znakem Edory.

„Jako vládce Kalamir je mi ctí vás přivítat na Aldeneerinu.“
„Je to pro nás čest se účastnit těchto důležitých jednání,“ prohlásil vládce Telnan.
„Máme toho hodně k projednání. Ukážeme vám pokoje a ještě než započnou jednání, zasedneme do hodovní síně k obědu,“ v krátkosti popsal Kalamir plány na dnešní den.

Ještě něž přišel čas oběda, dorazili Kruhem zástupci dalších světů, jako Madrona, Volsinia, Khanktil a Chartago. Jakmile se všichni ubytovali, vládci zasedli v hodovní síni, kterou se již linuly vůně vybraných specialit. Jakmile dal král pokyn, služebnictvo začalo nosit na stoly. Hosté si následně mohli pochutnávat na pečeném seleti, bažantech, zajících, srnčím, k tomu dostali pečené brambory, čerstvé křupavé pečivo, nejrůznější koláče a k tomu samozřejmě několik druhů piv, které byly uvařeny speciálně pro tuto příležitost. „Jezte, hodujte. Ochutnejte to nejlepší, co náš svět nabízí,“ vyzval Kalamir přítomné. Ti samozřejmě neváhali ani vteřinu a pustili se do jídla.

Během hostiny se již začínaly nezávazně probírat témata ohledně budoucnosti, zatímco si vládci pochvalovali velice chutná jídla. Oběd se nesl v přátelské atmosféře. Když všichni v poklidu dojedli, po nezbytném odpočinku se přesunuli do hlavní jednací síně.

Velká jednací síň, patřila po obnově Lianaru mezi největší síně ve městě, potažmo na celém dosud probádaném světě. Za přispění stavitelského umu mnoha spřátelených ras vzniklo neobyčejné dílo hodné obdivu. Síň tvořila hlavní kruhová místnost, kde mohlo v řadách pohodlných čalouněných sedadel současně zasednout až sto dvacet lidí. Velkou kopuli kruhové místnosti podpíralo dvanáct silných sloupů a strop zdobila freska zobrazující velkou bitvu armády obránců s Ori. K velké síni přiléhaly ještě menší prostory, kde stálo několik soch, které vyobrazovaly válečníky všech ras a kultur, které se podílely na osvobození všech světů od nadvlády Ori. Světlo do sálu pronikalo velkými vitrážovými okny, jejichž důmyslné umístění poskytovalo po celý den rovnoměrné osvětlení celého prostoru. Po setmění světlo poskytovaly pro změnu barevné krystaly zavěšené u stropu.

Když všichni vládci světů zasedli společně s vládci a radou Aldeneerinu, král Kalamir slavnostně zahájil první z řady jednání. Následovalo ještě jedno formální představení, a poté již Azanyrmuth Mocný začal s popisem významnosti celé připravované Aliance: „Základním principem celé Aliance je především vzájemná pomoc v čase míru i válek, a to nejen vojenská, ale i materiální. Všichni máme v paměti téměř dvě století trvající krutovládu Ori a následnou válku. Cílem aliance je navázat užší spolupráci pro předcházení a včasné odhalování případných hrozeb zvenčí, kterých není málo.“
„Jaké hrozby máte na mysli?“ zeptal se vládce Edory Telnan.
„Naše průzkumné výpravy odhalily svět Chal-Almen, kde se nachází stará Aldeřanská pevnost. Tento svět obsadily zbytky Goa'uldké moci. Konkrétně tam spolupracují vládci Nergal, Namtar a Marduk. Pokud jednou získají staré vědomosti z pevnosti, stanou se velmi mocným nepřítelem.“
„A co další Goa'uldští vládci?“ pokračoval ve vyptávání Telnan.
„Naprostá většina z nich zemřela v bojích, či naprosto ztratila veškerý vliv. To bude taky jeden z našich společných úkolů, zlikvidovat zbytky Goa'uldů. Potom tu máme rasu Drowů obývající temnou stranu Mínoji. Po přesunutí Kruhu světů na světlou stranu světa ta hrozba případného nepřátelského útoku prakticky pominula, nicméně ji nesmíme brát na lehkou váhu. Temnou část Mínoji obývá také hromada dalších podivných bytostí, které se též k nám nechovají přátelsky. Pak tu máme rasu Temnorozených s nimiž máme momentálně jakési příměří a kdo ví, zda se pro nás znovu nestanou hrozbou. Musíme si uvědomit, že kromě několika světů obývají i samotný Aldeneerin. A nakonec ještě nemáme ani tušení, co ukrývá samotný Aldeneerin. Máme prozkoumán téměř celý kontinent Elisneyr, ale o ostatních máme jen strohé zprávy.“
„Co plánujete?“ zeptal se vládce Volsinie Kavelzna.
„Ohledně Aldeneerinu?“ ujistil se Azanyrmuth Mág, že správně pochopil dotaz.
„Ano.“
„Až budou veškerá jednání u konce a vše se ustálí, máme v plánu vyslat velké výpravy mající za úkol prozkoumat co nejvíc další kontinenty. Tento svět ukrývá ještě mnohá tajemství, a také očekáváme objev dalších osamocených společenství. Z těchto výprav pak budeme mít užitek naprosto všichni. A kdo ví, zda nenajdeme nějaké ztracené druhy.“
„Je vidět, že nás čeká ještě hodně práce,“ vzal si opět slovo Mocný. „Jedině společnými silami můžeme značně postoupit v objevech a získat i nové schopnosti, které všem zajistí především bezpečí a blahobyt. Zvláště po dlouholeté nadvládě Ori jsme si všichni hodně vytrpěli a je třeba věnovat také značné úsilí obnově. První výsledky spolupráce s některými světy a zdejšími rasami můžete vidět kolem sebe. Neuniklo nám, jak vás všechny Lianar nadchl. Po válce bylo město téměř zničeno a během dvou let vyrostlo do této nové ještě skvostnější podoby. Tady můžete vidět, jaký plyne z spolupráce prospěch.“

Během následujících dvou hodin se začínaly probírat konkrétní záležitosti ohledně spojenectví. Bylo třeba vyřešit jakým způsobem bude probíhat komunikace, jaký přesně bude mít Aldeneerin na jednotlivých světech vliv, jak bude probíhat vzájemná pomoc, výměna a obchod. Bylo toho poměrně dost, ačkoliv se dohoda týkala menších světů jejichž populace dosahovala sotva deseti tisíc. Výjimkou byl Khanktil, kde žilo přes sto padesát tisíc obyvatel. Naštěstí se uzavření dohody přiblížilo ještě před setměním.

„Takže si to shrňme,“ prohlásil Mocný, přičemž si na stole uspořádal všechny zápisky, které si po celou dobu jednání vedl, stejně jako všichni další. „Moc jednotlivých světů i nadále zůstává v rukou stávajících vládců včetně současného uspořádání vlády. Nyní však přibývají určité povinnosti, jako poskytnout pomoc kterémukoliv spojenci v případě války, či přírodních katastrof. Tato pomoc je samozřejmě oboustranná, takže Aldeneerin pomůže každému, kdo bude v nouzi. Touto dohodu také stvrzujeme obchodní cesty, které již někde dobře fungují. Aldeneerin poskytne řemeslníky a učitele, kteří pomohou se vzděláním a rozvojem světů. Na oplátku jsme se dohodli na právu těžit nerostné suroviny ve stanovených objemech.“
Následovalo rychlé shrnutí a nakonec přišel onen dlouho očekávaný okamžik, odsouhlasení alianční smlouvy.

„Výborně,“ s radostí prohlásil král Kalamir, když poslední vládce souhlasil s připojením. „Tím jsou základy aliance položeny a nyní můžeme prohlásit, že Aldeřanská aliance čítá prvních pět světů. Jen tak dál. Příslušné smlouvy naši písaři dokonči do zítřejšího rána a dopoledne je již s definitivní platností podepíšeme. Je to už jen formalita a nyní přistupme k příjemnější části dne a tou je večerní hostina.“

Ještě než se všichni odebrali do hodovní síně, členové rady Aldeneerinu i rady Kruhu se zastavili v postranním prostoru přilehlém k hlavní síni, aby probrali výsledek jednání.
„Tak to bychom měli,“ konstatoval Azanyrmuth Mocný. „Šlo to celkem snadno.“
„Čekal jsem, že bude víc připomínek,“ souhlasil s bratrem Mág. „Hlavně jsem měl obavu z té pasáže, kde jsme řešili to právo těžit.“
„Z toho jsem měl taky strach, ale to právo není navždy, případné prodlužování budou řešit další budoucí dohody. Uvidíme, jaká bude spolupráce.“
„To je zatím začátek, to těžší nás teprve čeká,“ pravil badatel Sheomar. „S těmi menšími světy nebude problém, ale teprve s Noxy, Furlingy, nebo s Tollány to bude zajímavé.“
„Na to máme zatím čas, zítra dorazí vládci Avnilu, Mínoji a Salitishy,“ mírnil obavy Mocný.
„U Salitishů bude asi problém s právem rozsáhlejší těžby,“ připomněl Sheomar dávnou dohodu.
„Myslím, že to asi zůstane jen u původní dohody, která pochází ještě z počátků cestování,“ souhlasil s připomínkou Mág. „Nechme to na zítra. Čeká nás teď další hostina a tam můžeme probrat některé věci, které bude třeba doladit.“

Hostina se nesla ve velmi uvolněné náladě. Všichni neskrývali potěšení nad novým spojenectvím. Jedly se další vybraná jídla, pivo a víno teklo proudem, zatímco se ještě prodiskutovávaly drobnosti ohledně spojenectví, vyprávěly se příběhy a mluvilo se též o světech. Protože Aldeřany čekalo druhý den další jednání, nepopíjeli v takové míře. Přece jenom by to bylo krajně nevhodné vítat vládce světů v podroušeném stavu.

Hned druhý den časně z rána probíhaly přípravy na další jednání. Zatímco první vládci zůstávali i nadále v Lianaru a prohlíželi si město, Aldeřané očekávali příchod dalších vládců. Během dopoledne se dostavili zástupci světů Avnil, Mínoja a Salitisha. Po vydatném obědě se přesunuli do velké síně, kde se jednalo obdobně jako den před tím. Ještě než Aldeřané vstoupili do síně, Azanyrmuth Mocný je ještě upozornil: „A pamatujte na náš dávný slib, že Salishům nesmíme vyzradit pravdu o Illidinanen, které považují za duchy.“
„Mám to na paměti,“ odpověděl jeho bratr Mág. „Už jen to, že si na Salitishe Orijové vylámali zuby, je pro nás dost pádný důvod tamější rovnováhu nenarušit.“

Celodenní jednání o spojenectví se obešlo bez větších problémů, pouze Salishové odmítli dovolit větší těžbu.
„Naši duchové to nedovolí. Ovšem pořád platí naše dávná dohoda, že si můžete odnést Trinium, které vám vydá dobrovolně sama příroda,“ vysvětloval vládce Salishů Ronane. „Velice si vážíme vaší nabídky poskytnout nám výbavu, učitele, řemeslníky, avšak jsme spokojení s naším způsobem života. Duchové nám poskytují vše potřebné a chrání nás před zlem. Velké fanatické zlo, které zaplavilo mnohé světy, bylo u nás snadno poraženo.“
„O tom vítězství víme,“ pravil člen rady Dalaran. „Zaujalo nás to, ovšem jak to bude se vzájemnou pomocí, pokud bude některý ze spojenců napaden. Můžete nám poskytnout pomoc? A co případně vaši duchové?“
„Můžeme poskytnout zásoby jídla. Naše lesy jsou plné plodů a zvěře. S válečnou pomocí však nemůžeme sloužit. Náš lid nikdy nebojoval ve válkách, pouze se učil umění lovu. Veškerou ochranu nám zajišťují duchové,“ vysvětloval Ronane. „Ohledně pomocí duchů si nejsem vůbec jistý. Nikdy jsme od nich něco takového nežádali.“
„Je možné se jich na to zeptat?“ zajímal se Dalaran.
„Možné by to bylo,“ vstoupil do debaty Azanyrmuth Mág. „Vždyť s nimi mluvil v dávných dobách druid Dazavius a též náš nejstarší předek. Když s námi mluvili tehdy, proč by to nešlo i dnes? Naše světy i přes všechny problémy stále udržují přátelské vztahy. Navrhuji tedy, aby se na Salitishu vydal druid Oloem a promluvil s nimi.“
„To jest pravda,“ souhlasil vládce Ronane. „Duchové s vámi již jednou mluvili.“
„Dobrá. Seženeme Oloema a zítra by se vydal za vašimi duchy. Nyní můžeme pokračovat dál.“

Před večeří bylo dosaženo dohody se světy Avnil a Mínoja. Ohledně Salitishy se čekalo na vyjádření duchů, nicméně samotní Salishové měli zájem na vstoupení do aliance. Večer pak pokračoval opět v uvolněné atmosféře.

Další dny pokračovala vyjednávání s dalšími světy jako například Enkara, Hanka, Cal Mah, Selenis, Magh Mar, Kt'au, Simarka a mnohé další. Jednání s těmito světy probíhala v poklidu a většinou se řešily jen drobnosti. Takto uplynulo osm dní.

„Řeknu vám, že ta jednání jsou dost náročná, ačkoliv to zatím jde jako po másle,“ svěřil se při večerní hostině bratrovi Azanyrmuth Mocný. „Ještě, že máme další dva dny volné.“
„To mi povídej,“ souhlasil s ním Mág. „Odpočinek také uvítám. A potom už to nebude tak snadné, čekají nás už významné světy jako Abydos a Chulak. Potom dorazí i zástupci všech spřátelených ras Aldeneerinu, což doufám půjde bez větších problémů a pak to přijde.“
„Společenství dvaceti dvou světů kolem Nazgaranu už bude asi větší oříšek,“ pokračoval ve výčtu Mocný. Tam patří i Tok'rové. Zajímavé budou vyjednávání i s Optricou.
„Nemusíš to opakovat, však program známe dopodrobna všichni,“ připomněl mu Sheomar. „Jen se zeptám, jak to dopadlo se Salitishou? Prý už je dohoda.“
„Ano je. K podepsání dojde zítra večer. Oloem navštívil duchy a vše jim vysvětlil. Jak se dalo čekat, situace je mnohem složitější. Illidinané mají největší moc právě na Salitishe, jinde je jejich moc mnohem slabší. To ovšem neplatí o vyšších sférách existence. Illidinané sice neplánují zasahovat do našich válek, nicméně přislíbili pomoc v případě vážné hrozby, která by přišla právě z vyšších sfér,“ vysvětloval Mocný. „A ještě je tu jedna věc, před kterou nás varovali.“
„Nějaká hrozba?“ zajímal se Sheomar.
„Máme se raději držet dál od pevnosti Chal-Almen. Je tam uvězněno mnoho zlého a řada věcí je nad schopnostmi i těch nejmocnějších ras.“
„To jsme poznali na vlastní kůži,“ souhlasil Mocný. „Stačilo mi vyprávění bratra.“
„Takže to máme další položku na seznamu splněnou. Celkem máme uzavřené spojenectví už s třiceti světy,“ konstatoval bratr Mág.

Následovaly dva dny zaslouženého volna, kdy došlo jen k podepsání dohody se Salishy. Ovšem během této doby se nikdo neulejval, ale připravovalo se vše na další jednání a současně se Aldeneerin věnoval hostům, kterých bylo čím dál víc.

Po dvou dnech došlo k malé změně v programu, kdy místo jednání s vládci dalších světů přišlo na řadu jednání s rasami Aldeneerinu. A tak se ve velké síni sešli vládci Orků, Naugrim, Argoniánů a Drabinů. Tato jednání proběhla rovněž v přátelském duchu, protože všichni měli v čerstvé paměti válku proti Ori, v níž vnikla také velká přátelství. Nejvíce času zabralo ladění mnohých drobností. Všechny rasy chtěly zůstat stále nezávislé, zachovat si vlastní zvyklosti a zákony. Tentokrát byla vyjednávání už náročnější, avšak i zde vznikla určitá spojenecká dohoda. Všechny rasy kývly na pomoc Aldeneerinu v případě hrozby a to především vojenskou. Jinak nadále platilo, že všichni se mohli svobodně pohybovat po celém známém světě a zapojovat se do jeho chodu. Obnovený Lianar byl zářný příklad společného úsilí, které chtěli všichni i nadále zachovat.

Další dny se pokračoval v setkávání s dalšími světy. Přišly už na řadu už mnohem lidnatější světy, kde populace překračovala tři sta tisíc. Patřily sem světy Abydos, Chulak a Cimmeerie. Nejrychleji byla dosažena dohoda s Cimmérií, která už dvě staletí velice úzce spolupracovala s Aldeneerinem. S Abydosem a Chulakem to trvalo podstatně déle a dohody bylo dosaženo až v noci.

Následoval den odpočinku, a potom bylo na řadě společenství světů, které vzniklo kolem Calanirmyana. I s Nazgaranem, kde měl Calanirmyan svou rebelskou pevnost, čítalo dvacet tři světů včetně dvou světů Tok'rů, Vorush a Revana. Zástupci všech světů přicházeli na Aldeneerin během celého jednoho dne, a tak se vše omezilo na prohlídku města, ubytování a hostiny. Teprve až druhý dopolední den se zástupci všech dvaceti tří světů včetně vládců Nazgaranu, sešli ve velké jednací síni. Poprvé byla téměř celá obsazená, ze sto dvaceti míst zůstávala necelá dvacítka volná. Čas od času se jednání účastnili i někteří vládci s jejichž světy byla uzavřena dohoda před několika dny.

Jednání tentokrát trvala celé dva dny, protože už zde bylo mnoho světů a každý z nich měl své požadavky. Důležitá byla rovněž dohoda s Tok'ry, jejichž dovednosti přijdou vhod v případné válce s Goa'uldy. Právě s Tok'ry se jednalo nejdéle. Bylo nutné podrobně stanovit podmínky spolupráce, obchodní vztahy, přístup k technologiím, výcvik a mnoho dalšího. Zejména schopnosti Tok'rů skýtaly velký prospěch pro Aldeneerin. Nakonec bylo dosaženo dohody ke spokojenosti všech, ačkoliv si Tok'rové zachovali větší nezávislost než dosavadní národy.

Po jednom dni volna, byl na řadě specifický svět. Optrica, svět jenž si v posledním roce prošel neskutečně bouřlivým vývojem a došlo k rozřešení nekonečného konfliktu. Brzy ráno přišli Kruhem vládci Optriků v hojném počtu. Vládnoucí rada o dvanácti členech, absolvovala tradiční prohlídku města a bohatou hostinu. Už během oběda Optrikové popisovali nejnovější dění.
„Říkáte tedy, že se situace na Optrice již zcela uklidnila?“ zajímal se Azanyrmuth Mocný.
„Je tomu tak. Poslední zbytky odporu jsme už rozprášili,“ odpovídal jeden z vládců Dauten. „Ačkoliv naprostá většina Bedrosanů uznala to, že Nefertum není žádný bůh, a že se celá ta léta mýlili, stále se našlo několik skupinek, kteří uznávali starou pravdu. Vyjednávání povětšinou selhala, a tak nezbylo než nechat promluvit zbraně. Dnes již probíhá obnova válkou zničené země a obyvatelé bývalé Bedrosie si zvykají na nové poměry. Je před námi ještě hodně práce, ale díky pomoci Aldeneerinu to jde dobře.“

Jakmile skončila hostina, všichni vládci se přesunuli do velkého sálu, kde pokračovala jednání. S Optriky se dalo dohodnout celkem snadno, protože v Aldeneerinu viděli největší zachránce, kteří jim pomohli vyhrát válku. Zbývalo jen dořešit situaci přeživších Bedrosanů. Ačkoliv při jednání zde měli pouze jediného zástupce, který řídil směřování bývalé země, zaručil se bez větších připomínek, že přijmou zákony Optriků. Nic jiného jim ani nezbývalo. Aldeneerin prosadil to, že uctívání Nefertuma bude považováno za zločin. Od této chvíle byl Nefertum ten, kdo dokázal poštvat proti sobě obyvatele kdysi jednotného světa. Jak také mluvit o Goa'uldkém vládci, který byl navíc dávno mrtvý.

K večeru došlo k další dohodě a Aldeřanská aliance čítala již šedesát šest světů, což bylo silné spojení. To nejnáročnější však Aldeneerin teprve čekalo. Vyjednávání s Tollány, Noxy a Furlingy. Trojice těch nejmocnějších, kteří jsou daleko silnější a vyspělejší něž Aldeneerin, a proto se dala očekávat zdlouhavá vyjednávání. Nikdo z Aldeřanů neočekával, že se jen tak bez připomínek připojí k mnohem mladšímu světu, a tak měla královská rada připravena mnoho scénářů a ústupků.

Po jednání s Optriky následovaly dva dny příprav, a potom přišel onen velmi očekávaný den, kdy měli dorazit vládci těch nejmocnějších ras. Už samotné přípravy provázely důkladnější bezpečnostní opatření. V Severní čtvrti bylo k vidění mnohem více stráží než o pár dní dříve. Kromě toho dorazili i strážní oněch ras, a tak už v ulicích Lianaru byly k vidění Tollánci, Noxové a Furlingové.

Krátce před polednem bylo vše připraveno a vládci Aldeneerinu očekávali příchod vládců. Konečně se Kruh aktivoval. Aldeřané nevěděli, kdo přesně přijde, protože jednotlivé delegace měly dorazit během krátké doby. V pohotovosti byli i strážní pro případ, že by se někdo chystal jednání sabotovat, ačkoliv Aldeřané neměli zprávy o jakékoliv hrozbě.

Jako první dorazili vládcové Noxů. Šestice mírumilovně vypadajících zástupců byla oděna v prostých, avšak pěkných pláštích přírodních barev v kombinaci se zelenou, modrou, růžovou a fialovou. Přírodně rostlé vlasy zdobilo mnoho ozdob v podobě ptačích per a malých rostlinek. Král Kalamir je uctivě přivítal a následně je Aldeřané zavedli do připravených pokojů, které se nacházely v malém háji druidů, které vzniklo společně s obnovou města v zahradách Lianaru.

Ještě, než se Noxové zabydleli, už Kruhem přišla Tollánská desetičlenná delegace. Všichni vládci byli oděni ve reprezentativních světlemodrých róbách, jenž dodávaly vysokým postavám Tollánců vznešený vzhled.

Když už Aldeřané ubytovali i Tollánce, Kruhem dorazili zástupci Furlingů. Ti byli pouze tři. Ačkoliv byli malého vzrůstu, jejich tělesná schránka působila hrdě a silně. Na sobě měli také velice bohatě zdobené reprezentativní róby mágů.
„Jsou to všichni?“ zeptal se Sheomar.
„Ještě má dorazit zástupce jedné rasy,“ odpověděl Azanyrmuth Mocný.
„A kdo? Už mě nikdo nenapadá.“
„Oproti plánu dorazí i zástupce Azgardů. Na Cimmérii dosud žije malá komunita dříve mocné rasy. V dávných časech měli velké slovo a je namístě, aby se též účastnili jednání.“
„Aha. A kdy dorazí?“ vyzvídal Sheomar.
„Každou chvíli.“

Jeho slova se vzápětí potvrdila, když se znovu aktivoval Kruh světů. Sheomar si pospíšil na nádvoří, aby poprvé v životě na vlastní oči spatřil zástupce Azgardů. Jaké bylo jeho překvapení, když spatřil modrošedou postavu nevelkého vzrůstu s velkou hlavou a dominantními očními důlky. Oděn byl v modrém plášti zdobeným stříbrnými runami a v ruce držel hůl stříbrné barvy velice střídmých tvarů.

„Je mi ctí vás přivítat na Aldeneerinu,“ pozdravil král Kalamir.
„I mě velice těší, že se můžu účastnit těchto významných jednání o znovuobnovení Aldeřanské Aliance,“ pravil neobvyklým hlasem, který na hlasivkách zvláštně rezonoval. „Doufejme, že můžeme navázat na doby, kdy Aldeneerinu ještě nevládlo zlo.“
„Děláme vše proto, aby se neopakovaly staré křivdy,“ ujišťoval ho Kalamir.

Po vybrané hostině se všichni zástupci Tollánů, Noxů, Furlingů a Azgardů odebrali do velké síně. Kromě nich se hlavního jednání účastnili i mnozí vládci většiny světů, takže byl sál zaplněn do posledního místa.

„Je nám ctí, že jsme se zde sešli v tak hojném počtu,“ zahájil jednání král Aldeneerinu. „Právě tímto posledním jednáním stojíme na prahu vzniku velkého společenství. Již v minulosti podobné společenství existovalo, které tvořilo velké a mocné impérium. Ovšem víme, že Staří Aldeřané se odklonili od cesty dobra a začali si zahrávat s nebezpečnými věcmi. Jejich pýcha nakonec stála za pádem dávného impéria. Od té doby zůstaly v Universu jen roztříštěné pozůstatky starých kultur, zatímco nepřátelské rasy se dál rozvíjí. Věřím, že dnes tu položíme základy nového společenství a nebude se historie opakovat.“
„Velice šlechetná myšlenka a věřím, že ji dosáhneme,“ prohlásil Azgardský vyslanec Dagjör.
Po těchto úvodních slovech následovalo ještě představení všech účastněných, a pak začala vyjednávání.

Prakticky celé odpoledne se podrobně popisoval význam, povinnosti a přínos celého uskupení. Nechyběl ani popis filozofie jednotlivých národů a jejich názor na věc. Trvalo to velice dlouho než se začaly ladit první témata. Do času večeře padlo jen několik návrhů, jak dosáhnout cílové dohody. Jak se dalo čekat, ty nejmocnější rasy měli mnoho požadavků týkající se společenství. Zejména fakt, že Aldeřané byli oproti všem velmi mladí, vždyť staré civilizace měly dlouhou historii dalece přesahující desítky či stovky tisíc let.

Po dobré večeři se znovu pokračovalo v jednání. Až v pozdních hodinách zazněl od Azgarda návrh, jak se dobrat dohody: „Navrhuji ustanovit hlavní radu Aliance tvořenou zástupci většiny národů, a která by dohlížela na zásadní fungování a rozhodnutí Aliance.“
Tento návrh zněl zajímavě, avšak zástupci malých světů k tomu měly výhrady. Zazněly též obavy, aby se malé světy nestali pouze poskoky mocných. Ještě dlouho dobu do noci zaznívaly další návrhy, avšak k pozdní době Kalamir navrhl pro dnešek jednání ukončit a pokračovat druhý den.

Druhý den se po snídani pokračovalo ve vyjednávání. Ukázalo se, že vytvořit hlavní radu, bylo velice náročné a až po večeři se všichni dobrali vzájemné dohody, jak by rada měla vypadat. Od tohoto bodu se mohla odvíjet další jednání, která pokračovala opět dlouho do noci.

Třetí den se konečně začaly uzavírat jednotlivá témata a čtvrtý den byla dohoda na světě.
„Máme tedy uzavřen poslední bod a můžeme zakončit toto dlouhé a náročné jednání,“ začal Azgard Dagjör se závěrečným shrnutím. „Dohodli jsme se na ustanovení Rady pěti ras. Adeřanů, Azgardů, Furlingů, Noxů a Tollánů. Tato rada bude řešit a schvalovat závažná rozhodnutí týkající se velkých hrozeb, zásadních zásahů do života menších civilizací, výprav do nebezpečných míst, kde dříve probíhaly zlé experimenty, významné pokroky, které kdokoliv z Aliance učiní a navazování nových kontaktů s neznámými civilizacemi. Kromě Rady pěti ras jsme ustanovili Radu Aldeřanké Aliance, kam spadají veškeré světy, jenž nejsou součástí Rady pěti ras, vyjma Aldeřanů. Tato rada už bude řešit vzájemné vztahy mezi všemi členy podle dohod, které byly již uzavřeny. Tak to bychom měli a teď zbývá už jen dořešit poslední záležitost.“
V sále zavládla rozpačitá nálada, protože všichni věděli, čeho se to týkalo.

„Taky z toho nemám radost, že zde budeme ještě jednat s Temnorozenými,“ okomentoval výrazy přítomných Azanyrmuth Mág. „Nutno si však uvědomit, že Temnorození mají též podíl ve válce proti Ori. Jejich armády stály na naší straně a můžu říct, že díky nim válka s Ori netrvala tak dlouho. Z dávných nepřátel se nakonec stali spolubojovníci. Nechci zase říkat spojenci, protože vztahy jsou poměrně křehké a netušíme, jak to bude vypadat v budoucnu. Je proto důležité stanovit nějaká pravidla vzájemného soužití a snažit se co možná nejvíc oddálit případnou válku. Abych pravdu řekl, té války bych se hodně bál, však jsme měli možnost vidět schopnosti Temnorozených.“
„Mág má pravdu,“ souhlasil s řečí Dagjör. „Ačkoliv mnozí z nás vedli s Temnorozenými těžké a zdlouhavé války, v posledním století se situace vyvinula překvapivým směrem. Nenechme se však zaskočit. Nesmíme propadnout slepé důvěře. Mohlo by se nám to jednou vymstít. Ať dopadne jednání s Temnorozenými jakkoliv, nikdy jim nesmíme plně důvěřovat. Je třeba neustále bedlivě sledovat každý jejich krok.“
„Slyšeli jsme to všichni, je třeba být obezřetný,“ prohlásil Azanyrmuth Mocný. „A to je pro dnešek vše. Ještě večer vyšlu posly a jednání s Temnorozenými může začít za pět dní.“

Další dny se už nesly v mnohem uvolněnější náladě. Už bylo jasné, že několikadenní náročná jednání jsou u konce a vše zásadní dojednáno. Rok 591 se stal pro Aldeneerin velmi významným, protože byly úspěšně položeny základy velkého spojenectví a přátelství. Ještě ten den večer Aldeřané uspořádali tu největší hostinu, a která trvala tentokrát dlouho do noci. Už nebylo třeba mít druhý den ráno naprosto čistou hlavu. Zvláště po dvaceti čtyřech dnech jednání každý povyražení uvítal.

[Aiwendill]

Hmmm... diplomatický summit v tej najlepšej forme a podobe...

Dĺžkou aj kvalitou je to porovnateľné s ostatnými kapitolami, teda veeeeeeeľmi dobré, ba priam vynikajúce. Ale obsahovo mi to nedá, aby som sa neopytal... zvrtne sa to?

Jak ho znám určitě

Zdravím.
Když to dobře dopadne, další díl dám ke konci týdne. Ohledeně toho, zda se zvrtne, to ještě ani sám nevím. Mám rozpracovány dva nápady, kam se to bude vyvíjet. Už příště udělám takové velké odhalení ohledně současných obyvatel Aldeneerinu.

Jů
Uz se nemohu dockat

12
Stará pevnost

Od vytvoření nové Aldeřanské Aliance uplynul už dlouhý rok. Během této doby se veškeré práce zaměřily na utužování vzájemných vztahů se všemi členy mocného spojení. Mnoho práce zabralo vytváření obchodních vztahů, zahajování těžby, zásobování jídlem a výcvikem řemesel. Nebylo divu, že se průzkumné výpravy omezily na nezbytné minimum. Zatímco se Kruh světů v Lianaru takřka netrhnul a neustále někdo přicházel či odcházel, chystala se stavba dvou pevností, kam by se přesunul veškerý výzkum světů a odkud by byly pořádány další průzkumné výpravy.

Kromě již existujícího Nazgaranu, který byl dřív využíván k podobným výpravám, byly zvoleny světy Patriam a Brei. Na prvním z jmenovaných se plánovala stavba menší pevnosti a na druhém se chystala výstavba velké podzemní pevnosti, kam se přesunou důležité experimenty. Dle starých knih se jednalo o neobydlené světy s bohatou vegetací, hlubokými lesy a především bohatými na suroviny. Pro stavbu důležitých opěrných bodů pro výpravy to byly ideální světy, přesto bylo třeba před zahájením výstavby provést důkladnější průzkum.

Adeřané přichystali dvě početné výpravy, jejichž úkol spočíval v pečlivém průzkumu okolí do vzdálenosti několika desítek mil a vytvoření základního tábora. Dle plánů se na Brei chystalo šedesát Aldeřanů a dvacet členů pocházející z řad spojenců. Výpravy na Patriam se účasnily poloviční počty. Mimo jiné se tam chystal Azanyrmuth Zvídavý, válečník Slavoj, mág Marat a hraničář Bernhard.

V poledne zataženého jarního dne už byla výprava na Patriam zcela připravená. Čtyřicet členů výpravy už stálo na dlážděném nádvoří a čekalo na povel. Azanyrmuth Zvídavý se ještě bavil o posledních podrobnostech s bratry Mágem a Mocným, a potom se všichni tři přesunuli před Kruh světů.
„Vítáme vás v Lianaru,“ započal řeč Mocný. „Je dobře, že všichni bereme přípravu vážně, a že vás zde můžeme uvítat v tak hojném počtu. Stojíme teď na prahu nové epochy průzkumů světů. Čeká nás budování důležitých míst, odkud budeme vést v budoucnu všechny výpravy. Zdejší Lianarská čtvrť už bude sloužit výhradně k diplomacii, vítání hostů a jako centrum obchodu.“
„Abych to nezdržoval. Všichni víte, co máte dělat,“ pokračoval bratr Mág. „Svět Patriam před pěti dny navštívila malá výprava, která neobjevila žádné známky nebezpečí. To ovšem neznamená, že nám nic nehrozí. Zcela nemůžeme vyloučit přítomnost nějaké skryté kultury, je třeba být opatrný i na zvířata či bytosti, které podobné světy často obývají. Proto je třeba brát průzkum vážně a se stavbou pevnosti začneme, až si budeme zcela jisti, že je Patriam bezpečný. Pokud na něco narazíte, hned nám dejte vědět.“
Azanyrmuth Mocný ještě zopakoval poslední pokyny, než přešel k ovládacímu panelu. Potom zadal adresu světa Patriam, načež se Kruh světů otevřel. Jakmile se vír nestabilní energie ustálil, Mocný ještě pronesl poslední slova: „Cesta je volná. Je načase vyrazit.“ Čtyřicítka členů výpravy postupně vkročila do otevřeného Kruhu.

Na Patriamu zrovna vládlo příjemné podzimní dopoledne. Během chvíle se celá výprava přesunula z Aldeneerinu a současně přinesla s sebou vše potřebné pro založení základního tábora. Když se Kruh uzavřel a na nevelké planině porostlé suchou trávou se rozhostilo ticho, jen kdesi v dáli krákala vrána a cosi zašustilo v křoví. Všichni se pustili do práce. Kruh světů na Patriamu stál na nevelkém paloučku obklopeném ze severní strany vysokým pohořím, rozlehlým údolím na jihu a lesy na západní a východní straně. Jakmile si všichni prohlédli nejbližší okolí, naskládali veškeré zásoby, materiál a výstroj doprostřed palouku, zatímco se ostatní vydali na krátkou obhlídku okolí.

Azanyrmuth Zvídavý společně s přáteli Maratem, Slavojem a Bernhardem, s nimiž zažil nejedno dobrodružství, začali určovat první kroky ve stavbě tábora. Společně určili prostor pro stavbu deseti velkých a dvanácti menších stanů, místo pro ohniště, zásoby a suroviny.

Během dopoledne průzkumníci potvrdili, že je okolí zcela bezpečné, zatímco hlavní skupina dokončila stavbu tábora.
„Máme právě poledne a tábor je dokončen,“ pochvaloval si Azanymuth, když uložil poslední pytel s jídlem do stanu s jídlem. „Odpočineme si, a potom se pustíme do dalších úkolů.“
„Do čeho se pustíme jako první?“ zeptal se hraničář Bernhard.
„Předně si zajistíme zdroj vody. Co jsi mi říkal, tak kousek na západ teče vydatný horský potok, to nám bude stačit. Ohledně zúrodnění půdy, to zatím řešit moc nemusíme. Oproti Aldeneerinu zde vládne podzim, takže na to je čas a navíc jídlo nám bude dodávat právě Aldeneerin. Potom se podíváme po nějakých vhodných surovinách, které v budoucnu použijeme na stavbu pevnosti. Co jsem koukal, tak různého kamene je tu dost a o dřevo rozhodně nebude nouze. Do večera máme času dost, takže to stihneme. A zítra bychom už mohli prozkoumat to rozlehlé údolí, jistě to bude dobré místo k založení prvního osídlení.“

Během celého dne všichni plnili zadané úkoly. Válečník Slavoj pomáhal zajišťovat jednotlivým skupinám potřebnou výbavu, mág Marat se staral o vybudování zásobníku vody a Azanyrmuth s dalšími pěti Aldeřany a jedním Naugrim pátral po vhodném kameni.

Večer přišel o něco dřív než na Aldeneerinu, přesto se však téměř všichni uložili ke spánku. Na hlídce zůstali pouze tři Aldeřané, kteří měli v průběhu noci jiní vystřídat.

Ráno se všichni probudili do chladného zataženého dne. Venku vládlo oproti včerejšku zvláštní ticho, které však bývalo pro podzimní období charakteristické. Vzhledem k tomu, že na Aldeneerinu právě vládlo jaro, tak ten rozdíl v počasí působil velice kontrastně. Po snídani se chystali dvě průzkumné výpravy, které měli za úkol prozkoumat vzdálenější okolí. První skupina v čele se Zvídavým a hraničářem Bernhardem vedla další osm Aldeřanů na průzkum údolí, zatímco druhá pod vedením válečníka Slavoje a mágem Maratem se vydala na průzkum nedalekého pohoří.

Azanyrmuthova výprava procházela chladným a vlhkým smrkovým lesem. Během hodiny dorazili do rozlehlého údolí a při tom urazili necelé tři míle. Za celou dobu nepotkali živáčka, pouze vyplašili dvě stáda srnek a jednoho divočáka. Samotným údolím protékala řeka, kterou lemovaly zarostlé planiny vysokou trávou a plevelem. Zatímco se rozhlíželi po okolí, hraničář v hlíně poznával stopy zvěře. Všichni se záhy shodli, že údolí poskytuje pro budoucí osídlení všechno potřebné.

Po další hodině průzkumu došli k dvacet sáhů široké řece, která dál směřovala na západ. Chvíli pokračovali podél řeky, když si Bernhard všiml čehosi neobvyklého: „Neříkal si, že tento svět byl vždy neobydlený?“
„Podle všech zpráv ne,“ odpověděl mu Zvídavý. „Ale mohlo se během let cokoliv změnit. Vidíš něco?“
„Podívej se tam,“ ukázal hraničář do míst, kde řeka procházela lesem.
Azanyrmuth se podíval kýženým směrem, kde zahlédl pozůstatky starého kamenného mostu přes řeku a až po chvíli se zmohl na další slova: „Jak to vypadá, tak nejsme první, kdo tu zakládají osídlení. Pojďme se podívat blíž, ale buďme obezřetní.“

Jakmile se opatrně přiblížili k mostu, zjistili, že už má svá nejlepší léta za sebou, ačkoliv se po něm dalo ještě bezpečně přejít. Hraničář se zaměřil na hledání stop. Pátral na mostě i blízkém okolí. Když se vrátil ke zbytku, pravil: „Je to tu úplně opuštěné. Ti kdo postavili tenhle most jsou už dlouhá léta pryč.“
„Dobrá. Budeme pokračovat v průzkumu, snad se dozvíme něco víc,“ rozhodl Zvídavý.
Výprava pokračovala po staré zarostlé cestě vinoucí se starým modřínovým lesem. Až později si všimli, že ji dávní obyvatelé vydláždili a za ty roky ji pokryly nánosy hlíny a mechu.

Po další hodině ničím nerušené chůze se jim otevřel pohled na rozlehlé ruiny zarostlé vzrostlými stromy. Azanyrmuth Zvídavý se zastavil na kopci, odkud měl výhled na zaniklé město a ohromeně si prohlížel ruiny zalité odpoledním zlatavým sluncem: „Patriam můžeme i nadále považovat za opuštěný. Pokud tu někdo žil, je to už několik set let.“
„Taky bych to tak viděl,“ souhlasil se slovy Zvídavého hraničář. „Neměli bychom se vrátit a podat zprávu o našem objevu?“
„Ještě máme hodně času. Když už jsme tady, chtěl bych se tu víc porozhlédnout. Docela by mě zajímalo, proč to tu opustili a co to bylo za společenství.“
„Máš pravdu. Času máme dost. Takže se dáme do průzkumu. Všímejte si všeho neobvyklého, zbytků vybavení, nástrojů, kostí a třeba i zbraní,“ zavelel Bernhard a všichni z desetičlenné výpravy se vydali prohledávat zarostlé ruiny.

Průzkumem strávili více než dvě hodiny a kromě hromady nezajímavé suti nenašli vůbec nic. Jediné překvapení připravily samotné ruiny, které se ukázaly být mnohem rozlehlejší, než se na první pohled zdálo. Čím více času v troskách trávili, tím větší stavby nacházely. Přesto se zub času podepsal na všem, co mohlo alespoň něco povědět o dávných obyvatelích. Zvídavého to trochu překvapilo, protože za život už navštívil mnoho míst a vždycky všude našel něco zajímavého.
„Tak velké město a stále nic,“ povzdech si Zvídavý, zatímco seděl na velkém mechem porostlém kameni ve stínu starých dubů. „Žádné nástroje, zbraně, cennosti, či kouzelné artefakty, prostě absolutně nic. Možná by se něco ukázalo, pokud bychom tu začali kopat, ale na to bychom potřebovali dělníky a spoustu času.“
„Už je to zřejmě hodně dlouho, co to tu opustili. Můžeme tu klidně mluvit o pěti stech letech a kdo ví zda to není ještě víc,“ rozmýšlel Bernhard.
„Víš co mě ještě zaráží?“
„Co?“
„Že tu necítím absolutně žádnou přítomnost magie a při tom tu není žádné antimagické pole, jako je tomu například v Thórově labyrintu.“
„Víš, že máš pravdu,“ souhlasil hraničář a záhy i zbytek party. „Celou dobu mám taky ten pocit, že tu něco chybí.“
„Museli jsme narazit na nějakou civilizaci, která vůbec neovládala magii. Musím říct, že mě to dost zaráží. Vůbec si nedovedu představit, jak bez ní mohli žít. Všechny ty nemoci, na které neměli léčbu, jak těžká zde musela být práce a mnoho dalšího. Možná je to ten důvod, proč zanikla.“
„Možná, ale je tu ještě jedna věc,“ upozornil ho Bernhard. „V knihách je uvedeno, že je tento svět neobývaný. Není možné, že by civilizace schopná postavit tohle rozlehlé město zůstala Starým Aldeřanům skryta.“
„Třeba se tu usídlili až po pádu Impéria. Ale to by se museli vyvinout za velmi krátkou dobu,“ uvažoval Zvídavý. „Ne. Bylo to jinak. Museli sem přijít odněkud jinud. Buď žili opravdu hodně daleko od Kruhu světů, třeba i deset tisíc mil, a nebo z nějakého vzdáleného světa zcela mimo světy Aldeřanského Impéria. Pravděpodobnější bude ta druhá možnost.“
„Asi to bude tak jak říkáš, ale to nevíme jistě,“ sdílel hraničář stejný názor na věc. „Takže co teď?“
„Jedině pořádný průzkum by pověděl víc, jinak nám asi nezbude, než se pomalu vydat na zpáteční cestu,“ zklamaně pravil Zvídavý zatímco se zvedl z kamene. „Ještě než odejdeme, rád bych se podíval na jednu stavbu, kterou jsem zahlédl na jihu.“

Azanyrmuth vedl skupinu průzkumníků troskami velkého města. Místo, kde probírali osud této civilizace, se nacházelo velmi blízko velkého podlouhlého náměstí protínající město od severu na jih. Kdysi okázalé náměstí dávno pohltila divoká příroda a Aldeřané si jen stěží představovali život, který tu v dávných dobách bujel. Domy v blízkosti náměstí se tyčily do neobvyklých výšek, přestože se mnohé části změnily na hromadu sutě. Azanyrmuth Zvídavý se chvílemi podivoval, do jakých výšek zde dávní obyvatelé stavěli domy. Některé z nich musely mít deset i více pater. V Lianaru a též v jiných městech se také stavby tyčily do úctyhodných výšek, ale vždy se jednalo o velké paláce, chrámy, knihovny, pevnosti a další významné stavby, zatímco zde to byly řadové domy.

Po půlhodině chůze konečně došli na jižní konec náměstí, kde se před nimi otevřel pohled na obrovitou podivně vypadající stavbu, jenž zabírala celou kratší stranu náměstí a navazovala přímo na velkou skalnatou horu. I přes značné poškození si stále zachovávala svou majestátnost. Všem bylo hned jasné, že se jednalo o hlavní sídlo bývalých vládců města. Aldeřané se posléze přesunuli k hlavní bráně. Dveře už dávno podlehly času, a tak se před nimi otevíral pohled do temných útrob paláce.

Azanyrmuth cítil, že to je to pravé místo, kde snad něco z historie zůstalo. Rozsvítil kouzlem magickou Světlušku a opatrně vstoupil do útrob. Ostatním z výpravy to nepřipadalo jako dobrý nápad vzhledem ke stavu stavby, a tak se dovnitř vydal pouze Zvídavý s Bernhardem.

Oba opatrně prozkoumávali chladnou temnou stavbu za svitu jasného světla Světlušky. Procházeli mnoho místností a sálů, které ještě zůstaly bezpečné. Na druhou stranu se do velké části nedostali, protože řadu míst už zasypala suť. Místo, které z počátku vypadalo nadějně, pořád nevydávalo tajemství. Veškeré vybavení už dávno shnilo, rozpadlo a ztrouchnivělo. Nezůstaly ani knihy, či jiné záznamy, prostě nic. Azanyrmuth pociťoval stále větší zklamání.

Když prolezli tři patra, obrátili pozornost na sklepení. Po kluzkých schodech z opracovaných bloků sestupovali stále hlouběji do podzemí. Široké schodiště končilo dlouhou chodbou. Na jejím konci objevili zničenou železnou bránu. Zvídavý pocítil novou naději a tiše prohlásil: „Pokud tady něco nenajdeme, tak už nikde.“ Oba se následně protáhli škvírou a vstoupili dovnitř.

Za svitu magického světla opatrně procházeli pustými chodbami. Na rozdíl od staveb na povrchu, byla podzemní část celkem zachovalá. Azanyrmuthovi to zpočátku nepřišlo podivné, protože už mnohokrát prozkoumával staletí opuštěné stavby, které byly mnohdy téměř neporušené. Zde už příroda a čas vykonaly své, a tak z četných prasklinek ve zdi pomalu proudila do podzemí studená voda. Některá místa už byla zatopena a nezbylo Aldeřanům nic jiného, než se brodit ve vodě, či hledat jiné schůdnější cesty.

Až později si Azanyrmuth všiml jistých rozdílů, protože provedení stavby působilo značně neobvykle. Celou podzemní část místní postavili z jednolitého šedého kamene, což vrtalo Zvídavému hlavou. Už viděl hodně staveb, které byly postaveny s neskutečnou přesností, avšak vždy je dávní stavitelé tesali ve skále, nebo postavili z kamene. Tady se nejednalo ani o jeden způsob, jakoby ho bývalí obyvatelé odlili z nějakého tvrdého materiálu.

Při průzkumu chladných opuštěných místností občas nacházeli pozůstatky nábytku. Většinou vlivem zdejšího velmi vlhkého prostředí shnil. Ovšem pak tu našli i nějaký nábytek z kovu, který byl sice notně rezavý, ale v trochu použitelnějším stavu. To dalo dvojici naději, že by zde mohlo přeci jen něco zůstat. Opatrně procházeli malé podzemí, které mělo jen dvě patra a pátrali ve zbytcích rezavého nábytku.

V jednom větším sálu, který mohl sloužit jako jednací síň, konečně našli hromady starých papírů poházené po polorozpadlých stolech, v poházených knihovnách, skříních i ledabyle rozházené na zemi v četných loužích. Oba se hned dali do prohledávání. Bernhard prohraboval papíry na stolech, zatímco Azanyrmuth prohledával skříňky.

Jak se dalo očekávat, téměř vše už dávno zničila voda a z toho, co zbylo, se dalo sotva něco vyčíst. Často je jednalo o útržky textů, které samy o sobě nedávaly smysl. Azanyrmuth Zvídavý se najednou zaradoval: „Myslím, že něco mám.“
Hraničář k němu ihned přiskočil a nahlížel do starých desek z nějaké divné průhledné hmoty: „Co jsi našel? Něco zajímavého?“
„Myslím, že ano. Zvláštní, že ten jazyk se od toho našeho prakticky neliší,“ pravil Zvídavý a začetl se do starých zápisků psané neobvyklou modrou barvou a písmem.

Už je to sedmdesát osm let co jsme opustili náš starý svět. Vzpomínám, jak mi moji rodiče vypravovali o divokých časech a slavném dni koncem roku 2012. Tehdy šedesát tisíc členů jakéhosi spolku dokončilo dlouhé přípravy k odchodu. Během několika let vybudovali zde na Patriamu novou civilizaci, která chtěla začít znovu. Daleko od starého přelidněného světa trpícího řadou neduhů. Daleko o vší zkaženosti a zla.

Začátek se nesl ve slibném duchu. Rozlehlé údolí, blízké pohoří a nekonečné lesy nám poskytly hojnost a dostatek všeho potřebného k životu. Stáli jsme tehdy na prahu nové prosperující civilizace. Během dvou let jsme zde postavili velké klidné a prosperující město. Všem se nám zde žilo v klidu a míru a na starý svět pomalu zapomínali. Hvězdná brána zůstávala stát na svém odlehlém místě a občasné návštěvy starého světa omezili na naprosté minimum.

Hned ke konci prvního roku jsme se rozhodli opustit starý kalendář a začít počítat znovu od roku 1. Mělo i své opodstatnění, protože délka dne zde byla o něco delší, než na starém světě. Stejně tomu bylo u délky roku. Co si pamatuju, tak rok zde trvá o třetinu dýl, než tomu bylo na starém světě. Takže kdo slavil třicáté narozeniny, měl podle starého kalendáře už přes čtyřicet let. Původně se lidé na starém světě dožívali zhruba sedmdesáti let. To odpovídá zdejší padesátce. Neumím to nijak rozumně vysvětlit, ale průměrný věk zdejších obyvatel se povážlivě prodloužil. Běžně se mnozí dožívali šedesátky, někteří i více, a přesto se těšili dobrému zdraví. To na starém světě, pokud někdo netrpěl deseti nemocemi, tak byl divný.

Jak léta plynula, Patriam se rozvíjel. Spojení se starým světem jsme roku 18 ukončili a šli si za novým cílem. Byly bychom na něj dávno zapomněli, avšak stín a zlo starého světa jakoby pronikl i sem. Ať už ve formě špatných pocitů, nočních můr a podivných přízraků, jenž se údajně některým obyvatelům zjevily. Nemohli jsme těmto jevům přijít na kloub, protože tyto jevy nás trápily jen v některých letech. Nejhorší to bylo v letech 36 až 41. Až po dlouhé době jsem si dal dohromady, co to zřejmě způsobilo. V letech 2048 až 2056 na starém světě zuřila další velká válka. Kdo ji rozpoutal a proč, jsme se nikdy nedověděli a abych pravdu řekl, už mě to nezajímalo. Ten svět byl zkrátka ztracený, zkažený a zlý. Až někdy kolem roku 55 se k nám dostaly zprávy o dalším nepěkném vývoji. Zatímco velká část světa ležela v troskách a poslední přeživší bojovali o poslední místo na slunci, zbytku světa vládla totalita.

Ovšem ani Patriamu se nevyhnuly problémy. Během let se tu občas objevily určité názorové rozepře mezi námi potomky lidí a potomky jakési dávné rasy, která již tisíce let s námi obývala starý svět. Na pohled se od nás ničím nelišili, a tak se o nich vůbec nevědělo. Jisté malé odlišnosti však vykazovali. Jejich fyzické schopnosti ty naše o něco převyšovaly. Dožívali se o pár let více, odolávali mnohým nemocem a snáze se uzdravovali. Hodně se zajímali o historii, architekturu, umění a mnoho dalšího. To oni navrhli onen dávný exodus a prakticky všichni opustili starý svět. Jakoby tušili, co se se starým světem stane. Můžeme jim za to jen děkovat, avšak v posledních letech jsem míval pocit, že by odešli nejradši sami a nás nechali, ať se na starém světě vzájemně vymlátíme.

Nakonec vše vyvrcholilo na podzim roku 58. Najednou začali zmiňovat cosi o prastarém zlu, které do roka zničí náš starý svět a Patriam bude další na řadě. Nemusím popisovat jaké pozdvižení a napětí to vyvolalo. O pár dní později nám sdělili, že konečně našli svůj původní domovský svět a se hodlají tam přesunout. Bez nás. Ani jsme se nenadáli a potomci staré rasy, která s námi staletí sdílela svět, nás opustili. Trvalo to jen pár dni, ani nebyl čas diskutovat. Prostě se sbalili a odešli. Co mě do dnešního dne nepřestalo udivovat, že nám tu nechali veškeré technické výdobytky. Prý, že už je nepotřebují. A tak populace Patriamu klesla skokově ze sedmdesáti tisíc sotva na polovinu.

Od té doby šly věci od desíti k pěti. Přestalo se nám dařit. Úroda se nevydařila, přišel hlad, naše technologie vypovídaly poslušnost a nakonec se začaly dít hodně divné věci. Vůbec tomu nerozumím, jako by na nás dosedla nějaká zlá kletba. Mnozí z nás onemocněli, jiní se dočista zbláznili. Nastal tu naprostý chaos. Posledních pár lidí se pokusilo kontaktovat starý svět, avšak do dnes netuším, jak dopadli. Stejně tak nevím o těch, kteří hvězdnou bránou odešli hledat nový domov na jiných planetách. Já zde zůstal s hrstkou věrných a snažíme se udržet zbytek naší civilizace.

Dnes na počátku roku 59 už vím, že je všemu konec. Naprostá většina je již mrtvá a v podzemním bunkru radnice nás tu přežívá posledních patnáct. Je jen otázkou času než nás to šílenství zabije také. Co vím, tak na starém světě se hodně omílalo téma konce světa. Existovalo hodně teorií, jak k tomu dojde. Buď, že se zničíme sami, nebo nás ovládnou naše technologie, zničí nás meteorit, mimozemšťané, nebo učiníme svět naším bezohledným jednáním neobyvatelný. Nakonec nedošlo ani na jednu možnost. Nakonec nás zničilo něco, o čem nevíme vůbec nic, pouze víme, že nám to naprosto ničí tělo i ducha. Všechno se kolem naprosto zbláznilo. A teď, když je všemu konec, napíšu sem jen jediné.

V žádném případě nechoďte na svět s touto adresou.

Kromě tohoto textu Azanyrmuth našel na poslední straně seznam dalších osmnácti adres.
„Tak to je hodně zajímavé,“ po dlouhém přemýšlení tiše prohlásil Bernhard. Ještě hodně dlouho přemýšlel se Zvídavým o tom, co právě našli. „To by mě zajímalo, co je to ten Starý svět, který tam tolikrát zmínil.“
„Nejsi sám,“ souhlasil s ním Azanyrmuth. „Ale ještě víc by mě zajímala ta stará rasa, která žila s nimi a odešla pryč a jaké zlo je nakonec zničilo.“
„Myslíš, že nám tu hrozí nebezpečí?“ úzkostlivě se hraničář rozhlédl po temném sále, který ozařovala pouze Magická světluška.
„To netuším,“ tiše odpověděl Zvídavý. „Jen doufám, že ať to bylo cokoliv, je to už pryč. Ač napínám své schopnosti sebevíc, necítím nic neobvyklého. Ba právě naopak, tu necítím naprosto žádnou přítomnost magie. Máme hodně o čem přemýšlet. A teď se raději vraťme do tábora. Už je určitě dost pozdě.“

Přesně podle očekávání na ruiny města padla noc. Zbytek průzkumné družiny čekal venku při zapáleném ohni, který si rozdělali, protože se již notně ochladilo.
„Tak co? Našli jste něco?“ ihned vyzvídali, sotva Bernhard s Azanyrmuthem vylezli z podzemí.
„Našli. A rozhodně je to hodně zajímavé,“ odpověděl Zvídavý. „Vraťme se do tábora a mezitím vám to vše povím.“
Ještě než se vydali na cestu, Bernhard uhasil oheň.

Cesta do tábora jim zabrala téměř čtyři hodiny. Když dorazili na místo, většina už spala, kromě několika hlídkujících válečníků.
„Už jsme se báli, že se vám něco stalo,“ přivítal přicházející průzkumnou výpravu jeden z válečníků.
„Uznávám, trochu jsme se zdrželi,“ přiznal Zvídavý.
„Druhá skupina se vrátila ještě před setměním a našli v horách dobrá místa, kde můžeme začít s těžbou. A co vy? Našli jste něco zajímavého? Podle vašeho výrazu tuším, že jo.“
„Našli jsme trosky starého opuštěného města, ale to není to nejdůležitější. Je to mnohem zajímavější. Vzbuďte Marata a Slavoje, musíme hned podat zprávu Aldeneerinu.“
„Hrozí nám nebezpečí?“ zneklidnil válečník, když Zvídavý tak najednou naléhal.
„Nehrozí. Alespoň jsme nenašli žádné známky hrozby, přesto bych to nepodceňoval.“

Během chvíle byl celý tábor na nohou. Rozespalý Marat a Slavoj, kteří spali pouze pár hodin se ihned zajímali o objevy. Azanyrmuth mu v rychlosti pověděl o opuštěném městě s starém sklepení, avšak to nejlepší si chtěl nechat až na Aldeneerin. Bernhard mezitím zadal adresu Aldeneerinu, zatímco Zvídavý vysvětlil situaci i všem ostatním.

Jakmile prošli Kruhem světů, uvítal je příjemný svěží jarní vzduch. Doma na Aldeneerinu se pomalu rozednívalo a město Lianar se probouzelo k životu. Stráž hlídající Kruh se podivila, že se výprava z Patriamu vrátila tak brzo ráno. Azanyrmuth přítomné v rychlosti uklidnil, že nehrozí nebezpečí, ale že učinili zajímavý objev, o němž se musí král a rada co nejdřív dovědět.

Krátce nad ránem se ve velké jednací síni sešla část Rady kruhu, král Kalamir a samozřejmě účastníci výpravy na Patriam.
„Už jsme tu všichni, co teď mohli dorazit a teď nám pověz, co jste objevili,“ vyzval bratra Azanyrmuth Mág.
Bez zbytečného protahování přešel Zvídavý rovnou k věci: „Po založení tábora jsme se rozhodli začít s průzkumem světa. Už jsem některým zmínil objev ruin starého města. Dlouho jsme tam nemohli nic užitečného najít, avšak moje přirozená zvídavost mě vedla dál a v podzemí starého paláce, či co to bylo, jsme našli tohle,“ ukázal několik zežloutlých papírů popsané modře. Zatímco do nich členové rady nahlíželi, Zvídavý vše, co tam bylo napsáno, dopodrobna popsal. Ve velké síni brzy zavládlo ticho, jak všichni hloubali na významem těch slov.

Teprve až Zvídavý skončil, rozpoutala se diskuze. Mnozí jen odhadovali, o koho se mohlo jednat, co je myšleno pod pojmem Starý svět a kdo jsou ti, kteří nakonec opustili i Patriam. Nakonec i Zvídavý přidal svůj názor: „Cestou zpět do tábora jsem o tom neustále přemýšlel. Koukal jsem na ten přiložený seznam adres a vybavoval si vše, co o těch světech víme. Mohu říct, že až na dvě výjimky jsme je už dříve či později všechny navštívili a nenašli cokoliv neobvyklého. Většinou jsou to neobydlené nehostinné nebo nebezpečné světy. Evidentně tudy cesta nevedla. Jeden z těch světů, jenž jsme dosud nenavštívili má být podle starých knih naprosto neobyvatelný, protože jeho značnou část tvoří lávová pole a sopečná pohoří. Myslím, že tudy také cesta nevede.“
„A co ten druhý svět? Je to ten, kam nikdo nemá chodit?“ zeptal se Dalaran.
„Ano. Navíc jeho adresa není v žádném našem seznamu a to jsme nedávno shromáždili veškeré dostupné seznamy, které mají dispozici i naši spojenci. Pro jistotu to ještě jednou pořádně zkontrolujeme. Pak zůstává otázka, jestli se tam vydáme nebo raději poslechne doporučení z toho textu. Ačkoliv mě průzkum toho světa velice láká, přeci jen mám trochu obavu z toho, co tam můžeme najít. Už nejednou jsme si našimi neuváženými kroky natropili mnoho problémů.“
„Souhlasím s bratrem,“ vzápětí prohlásil Azanyrmuth Mág a následně i Mocný. „Nepokoušejme osud. Myslím, že je teď důležité vybudovat silné a stabilní společenství a posilovat vztahy v rámci Aliance.“
Bez větších dohadů se nakonec všichni usnesli, že vezmou varování vážně a průzkum Starého světa zamítli.

„Stejně by mě zajímalo, kdo byli ti, kteří stačili včas Patriam opustit,“ hlasitě přemýšlel Sheomar.
„Třeba se to časem dozvíme,“ uvažoval král Kalamir.
„Mám takovou teorii,“ pokračoval v úvahách Zvídavý. „V tom textu mě zaujala zmínka o letopočtu. Píše tam o tom, že potom, co založili novou civilizaci, začali počítat nový kalendář. Další věci, které jsem při pobytu všiml, že tamní den trval stejně dlouho jako zde na Aldeneerinu, jen je trochu posunut. Co když ti, kteří Patriam opustili byli ve skutečnosti naši předkové, kteří po letech ukrývání v jedné civilizaci našli konečně svůj domov. Třeba jsme Aldeneerin opustili, protože se nám nelíbilo směřování tehdejšího impéria. Stačí si vzpomenout na počátky naší historie. První písemné záznamy pochází až z roku 233 a o cestování Kruhem jsme začali uvažovat až někdy kolem roku 318. Kdo ví, co se před tím stalo, ale slyšel jsem, že v našich myslích zůstalo po nějakou dobu něco nepříjemného. Něco, proč jsme chtěli zapomenout.“
„To je velice odvážná myšlenka,“ uznale prohlásil bratr Mocný. „Ovšem kromě toho zápisníku nemáme žádné další důkazy. Je pravda, že na tvých slovech něco je. Snad do budoucna zjistíme víc, ale na Starý svět raději chodit nebudeme. Alespoň v následujících letech. Je načase pořádně prozkoumat a osídlit Aldeneerin.“

Ačkoliv se o zprávy popisující události na neznámém Starém světě příliš nerozhlašovaly, bylo jen otázkou času, kdy se z toho stane hlavní téma na diskuzi u piva v krčmách. Rovněž se zpráva dostala i ke všem spojencům a členům nové Aldeřanské aliance. Jen málokdo se zmínil o jakémsi světě, kde se možná před pěti sty lety stalo něco záhadného, ale nikdo nechtěl být konkrétní. Azanyrmuth Zvídavý se jednou přiznal, že je to poprvé, kdy necítil potřebu vše prozkoumat, a také se přiklonil názoru ostatních na to všechno zapomenout. Jakoby znovu na všechny padla jakási podvědomá obava s čehosi nebezpečného.

Jak čas plynul dál, pokračovalo se ve výstavbě pevností na Patriamu a Brei. Zatímco na Patriamu se již brzy rýsovaly základy budoucí pevnosti na Brei se razily první sáhy tunelů velké podzemní pevnosti. Předpoklad dokončení první zmíněné pevnosti byl konec roku 593 a u podzemní pevnosti to byl až rok 595, přičemž se předpokládalo postupné zprovozňování a další budování i v dalších letech.

[Aiwendill]

juuuuuu, Paci nám vydal ďalšiu kapitolu. A celkom peknú a najmä dlhúúúú...

tešíme sa. (Bližšie dojmy až neskôr)

Super počtení