Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
a omlouvám se. Nějak nebyl čas. doufám ale, že si užíváte prázdniny a školou povinní (ať už dobrovolně nebo ne) mají vše hotovo
Avalon, part 3
Doktor Calahan určil pouze tři pacienty na okamžitou přepravu na Atlantis. Zbytek na tom byl relativně dobře. Všichni tři byli vojáci. Mezi nimi byl i kapitán - major - Ryan. Ti, kteří mohli, uklízeli a hledali možné prostory.
"Kapitáne, zbraň," podávala kapitán Clarková druhé ženě M4.
"Mám svoji," ukázala na devítku.
"S tou ale nemůžete..."
"Nebudu tahat tu velkou těžkou."
"Jak myslíte, pak se raději prosím držte za mnou..." pousmála se Clarková. "Už je to na vás hodně vidět," kývla k její povolené vestě.
"Clarková, kdy jste se naposledy... no... hmm..."
"Včera večer, vím, smrdím, zvyknete si."
"Nejsou větší vesty," dodala Ginny ještě. "Ale jsem teprve na začátku pátého měsíce."
"Musíme vám najít pokoj," mrkla na ni. "Dost velký, abyste se tam všichni čtyři vešli... prvně ale ošetřovnu."
"Ošetřovna je dva patra pod námi. Nevím, jak to tam vypadá, tak tam zajdeme jako první."
Přikývla. "Je to dobrý nápad, máme dost raněných a někam musíme hodit zásoby," brblala si pro sebe. Pomalu šla po schodech a nechala se navádět. Došly na ošetřovnu. Všude se válel nepořádek a dávno nepoužité věci. Smrdělo to tam dezinfekcí. V rohu se dokonce plazil břečťan. Jako první, co udělaly, bylo, že otevřely okna a rozsvítily.
"Z toho asi už nic nepoužije, že?" většina nekovových věcí se dávno změnila v prach.
Ginny se prohrabávala věcma. "Není tu nic moc užitečného."
"Vyhážeme to?" starala se. "Mimochodem, seržant Ramirez měl dočasně nahradit seržanta Reedovou," začala. "Podle generála měla jít na psychologické vyšetření a doktor Beckett ji chtěl prohlédnout."
"Tak to už teďka nestihne," broukla.
"Ne, to ne, znala jsem ji..." přiznala.
"Tak to je mi líto," hlesla.
"V pořádku," zahučela. "Byla jsem s ní na škole, byla zvláštní," začala házet věci na jednu hromadu. "Kapitán Ryan," pousmála se, "brzy se vám vrátí, rozhodně na Atlantis pro něj udělají víc než tu doktor Calahan."
"To je mi jasné," protřela si oči. "Ale měla bych být tam a ne tady."
"Tam mu nepomůžete, vím, že je to těžké, ale bude v dobrých rukou."
Ginny se ušklíbla. "Tyhle věci jsem říkávala já, když nám donesli raněné vesničany."
Druhá kapitánka se rozesmála. "Je jednoduší říct vám tohle než, že stejně nikam nepůjdete. Podívejte, váš manžel bude v pořádku, měl štěstí, co takhle to tu trochu vyklidit a pak si dát sprchu? Nevím jak vy... ale už chci čisté věci a trochu si zase vonět. Za chvíli by mě mohlo město samo izolovat." Černovláska se pousmála a dala se do práce. Trvalo jim nejméně ještě tři hodiny, než všechny prostory jakž takž vyčistily. Mohlo být kolem půlnoci, když se vrátily do řídící místnosti. Skoro nikoho tam nebylo. Jenom McKay, Lorne a stráž u brány. Všichni už vypadali pěkně čistí a více méně spokojení.
"Našli jsme jídelnu, je zhruba tam, kde na Atlantis. Všichni už spí, jděte taky...a... Clarková, sprchy vám mile rád ukážu..." zabrblal pod vousy Lorne. Clarková se ušklíbla. Ginny si protřela oči. Poslední dvě hodiny jí bylo ještě hůř než předtím. Začala se jí točit hlava.
"Jděte si lehnout, kapitáne," rozkázal Lorne, když si všiml, v jakém je stavu.
Nějaký voják od brány k nim přešel, když na něho Lorne kývl.
"Za mnou, madam," trošku se pousmál. Následovala ho. Měla už připravený luxusní spánek s třemi karimatkami a dvěma spacáky. Nějak jí to nezajímalo, jak lehla, tak usnula. Major doprovodil druhého kapitána.
Na poradě další den ráno Rodney nadšeně hlásil, že by už mělo fungovat obousměrné spojení s Atlantis. Vypadalo to, že doktor nezamhouřil oči celou noc. Tím pádem mohli očekávat nové zásoby, jídlo, zbraně a lidi. Tentokrát bezpečnější cestou, přesto jim generál poskytl z lidí jen nejnutnější. Mělo by jich být na Avalonu zhruba padesát. Jakmile nový podplukovník Lorne poradu rozpustil, utíkala za ním kapitán Smithová.
"Pane!" křikla v jedné chodbě.
"Ano?" otočil se. "Co se děje."
"Chtěla bych zpátky na Atlantis. Teď, když už máme oboustranné spojení, pane, můžu se zase vrátit."
Evan Lorne si mírně povzdechl: "Zítra vás ale potřebuju zpátky, mám tu patnáct lidí, z toho někteří v noci nespali vůbec a přijde dalších třicet pět. Myslíte si, že ti, co dnes nespali, budou spát?"
"Ať si odpočinou přes den. Není kam spěchat," broukla. "Tohle tu stálo několik desítek tisíc let, pár dní to ještě počká."
"Nemáme je kam dát, nemáme prostory na zásoby nic, dokud alespoň ty místa neprojdeme. Navíc je tu pár anomálií, podle McKaye."
"Tak proč jste tady toho nechal naposílat tolik?" nechápala. "Když máme už spojení s Atlantis, tak nepotřebujeme další několikatýdenní zásoby. Stejně tak se ti lidi můžou vrátit večer zpátky na Atlantis a ráno přijít znova." Lorne na ni koukal. Tohle ho nenapadlo.
"Hm, pozdě," pokrčil rameny. "Víte, v noci jsem toho taky moc nenaspal, drhl jsem podlahu od krve,“ dodal mírně ironicky, avšak to byla bohužel pravda.
"No tak půjdu na Atlantis už teď a zastavím to. Ty zásoby můžou zůstat tam a lidi budou rádi, že se nemusí tolik balit.“
"No, zásoby potřebujeme, hlavně lékařské, jídlo, a oblečení. Dám vám za chvíli seznam lidí, které bych tu měl rád co nejdříve."
"Dobře," přikývla. "Počkám u brány."
Přikývl. Přišel za deset minut s úplným seznamem. "Tohle ať nám pošlou, zítra se vraťte."
"Ano, pane. Děkuju," řekla s opravdovým vděkem, chtěla za manželem. Hned jak se brána otevřela, prošla na druhou stranu.
Kapitánka předala na Atlantis seznam vojákovi s tím, ať ho předá generálovi a utíkala na ošetřovnu. Will byl stabilizovaný, ležel na břiše a podle všeho spal. Ránu pořád ještě neměl zašitou, jenom přikrytou. Sedla si k němu a pohladila ho.
"Pokud to půjde, jak to jde," přišel k ní Carson. "Tak bude v pořádku."
Kapitánka jenom přikývla. "Probudil se už?"
"Nechal jsem ho spát. Teď by měl zbytečně velké bolesti." Kapitánka jenom znova přikývla. "Kdyby cokoliv, dáme vám hned vědět, nebojte se."
"Chvilku tu s ním budu.“
"Dobře," přikývl. Kapitánka chytla Willa za ruku. Ani si nevšimla, ale za chvilku usnula.
Vzbudili ji až večer. Trošku nechápala, co se stalo. A co bylo nejdůležitější, nemohla se skoro narovnat. Nějak jí to spaní s opřenou hlavou zablokovalo záda. Musela zasáhnout malá japonská zdravotnice, která jí ty záda pořádně prokřupla. Tohle kapitánka těžce ocenila. Pak se šla k sobě do pokoje osprchovat a převlíknout. Přespala u sebe a další den večer se vrátila na Avalon. Všude to vypadalo jako po výbuchu. Lidé tu pobíhali a vypadali, že někoho, nebo něco hledají.
"Co se děje?" starala se, když došla.
"Podplukovník Lorne... zmizel," oznámil nějaký voják, pak se rozesmál. "Našli jsme jenom jeho oblečení. Doktor McKay si myslí, že vstoupil do nějakého pole anomálií, co to s ním udělalo, nikdo neví. Kapitán je v zasedačce." Ginny zavrtěla hlavou a vydala se tam. Kapitán Clarková seděla za stolem a probírala něco s McKayem.
"Dobře, místa jsou tady a tady, ale je možné, aby tam zůstal?"
"Nevím, musíme udělat měření.“
"Vybavením, které nemáme, zkuste přijít s něčím jiným, doktore," zaprskala kapitánka.
"Neuvažoval někdo nad jumperem s detektorem života?" nadhodila Ginny ode dveří,
"To bylo první, co jsme zkoušeli... ale kapitáne, co sakra vysvětluje to, že máme jeho uniformu," ukázala na hromádku oblečení na stole.
"Že bude pravděpodobně chudák někde nahý," odvětila druhá žena. „Spočítali jste ženský personál? Třeba se někde s někým zapomněl.“
"Pravděpodobně, jen..." zarazila se, upustila hrnek a koukala někam za kapitána.
Ta se tam taky otočila. "Ehm..." odkašlala si a svlíkla si bundu, kterou podala za ní stojícímu Lornovi. Snažila se mu dívat do očí.
"Hm, děkuju," zahučel rudý až na uších a obmotal si ji kolem pasu. "Když dovolíte..." ukázal na svou hromádku oblečení. Popadl ji a odběhl. Kapitán Clarková za ním zírala s otevřenou pusou.
"Nikdy jste neviděla chlapa?" opáčila Ginny.
Cat na ni koukla a dost hlasitě prohlásila: "No... viděla... ale nikdy ne tolik z podplukovníka i když," tady se uchechtla, "stálo to za to. Lorne je kus."
"To jsem rád, že si to o mě myslíte, pó-zor!" ozvalo se ode dveří, ve kterých stál Evan a dopínal si bundu. Kanady měl stále rozvázané a kapitánu vracel bundu. Ta s úsměvem poděkovala a koukala, jak Clarková stojí v dokonalém pozoru. Ona tohle udělat, tak jí zas křupne v zádech a bude. Pak Lorne pokračoval: "Doufám, že až se stane tohle vám, kapitáne, tak se objevíte v mé kanceláři," řekl s úsměvem. "Řekl bych, že skóre by bylo vyrovnáno." Kapitán Clarková zčervenala. "Takže, doktore McKayi, mé poznatky jsou takové, že jsem zmizel, nahý jsem celý den pobíhal po Avalonu a řval na lidi, ale nikdo mě neviděl. Vysvětlení?"
"Nemám nejmenší tušení," odkašlal si Rodney.
"Můžu promluvit, pane?" ozvala se opět kapitán Clarková.
"Jistě," přikývl.
"Ale závěr vašeho putování stál za to!" Musela to prostě říct! Lorne jenom cosi zakňučel a radši odešel. "Takže doktore," otočila se k McKayovi Clarková. "Můžete nějak detekovat ty anomálie?"
"Možná," broukl zamyšleně.
"Měli bychom o tom informovat doktory. Pokud se za týden zase objeví jako major, je to lepší než nikdy," pokrčila rameny Ryanová.
"Udělám to," nabídla se kapitánka Clarková.
Za chvíli se vnitřní komunikací města ozvalo: "Dámy a pánové," zaznělo vesele. Chvíli bylo ticho, než pokračovala. "Mluví k vám kapitán Clarková. Na Avalonu se nacházejí pole anomálií, které budou mít za následek zmizení lidí, pokud se tak stane, neprodleně to prosím nahlašte. Daný člověk se druhý den objeví. Nemusíte mít proto strach, pokud ale tuto zkušenost zažijete, ohlaste ji doktoru McKayovi, který označí chodbu, kde se vám to stalo. Bude to pak přehlednější pro ostatní." Mezi lidmi zavládl překvapený šum. "Pokud máte nějaké pochybnosti, vyptejte se podplukovníka Lorna, který se tu před chvílí objevil. Nemáte se čeho bát..." to že se objeví nazí raději neříkala.
"Jak mi to šlo?" starala se potom.
"Jo, dobré."
"Mimochodem, jsem Cathlin," naznačila, že kapitán kapitánu může tykat.
"Ginny," podala jí druhá kapitánka ruku.
Ta ji stiskla. "Když mě omluvíte, musím za doktorem." Ukázala si na ruku.
"Jistě," trošku se pousmála. "Doprovodím vás." Vydali se pomalu na ošetřovnu, když se kapitán Clarková zarazila a dvěma kroky se vrátila. Koukala do jedné chodby. Trošku zamrkala. "Kapitáne, vidíte to, jako by se tam něco vlnilo. Myslím..." zabručela a šla se tam podívat. Zastavila se těsně před vlnícím polem.
"Myslím, že bych na to hlavně nešahala!" vyjekla Ginny.
"Co se může stát?" starala se Cathlin. "Když tím projdu a nic mi nebude, pak jde o nějaké pole, pokud je to ale to, čím prošel Lorne, pak se zítra ve stejnou dobu zase objevím."
"Anebo je to něco úplně něco jiného!"
"Dřív nebo pozdě ji by tím někdo prošel," pokrčila by rameny. Pak vkročila do chodby. Chvíli se nic nedělo. Tedy vypadalo to tak, než vlnění zmizelo a místo toho se tam objevila kupka oblečení.
"Podplukovníku," broukla kapitán Smithová.
"Ano?" zašumělo ve vysílačce.
"Clarková zmizela," hlesla.
"Výborně! Alespoň o mně nebude nic vykládat... kde jste? Dojdu za vámi a řeknete mi, co se stalo..." Za chvíli byl u ní a koukal na hromádku oblečení. "Ta ženská je magor."
"Trošku," souhlasila kapitánka.
"No... třeba se objeví v mé kanceláři," promnul si ruce. "Oko za oko...stejně to je jediné, co můžeme dělat." Sbalil oblečení. "Věřím, že tu jste, kdyby něco, vyzvedněte si to zítra u mě." Kapitánka se jenom pousmála. "Pojďte, dorazilo pořádné jídlo," pousmál se. "Nastíním vám plán na zítra."
"Chtěla jsem jít pomoct Mikovi na ošetřovnu.
"Evidentně to tak žhavé nebylo, ale jste hodná. Informujeme doktora, že se mu tam zřejmě zítra zjeví."
"No...dobře."
"Mezitím po vás budu chtít, abyste vypracovala plán na projití ubikací. Chci tu mít co nejvíce lidí a co nejdříve. Pak cestování bránou a další věci."
"Ano, pane," přikývla. Pomalu se vydali pryč. Lorne se rozhodl ji zcela zaměstnat, aby nemyslela na svého manžela. Celkem to oceňovala, ale na Willa myslela stejně. Práce nepráce.
Kapitán Clarková se doopravdy objevila, ale až za dva dny. Doktor Calahan si právě četl nějakou zprávu ve své nové kanceláři, když uslyšel z jednoho z rohů: "...no tak jsem jí povídala, aby odprejskla." Pohlédl tam.
"Komu?" zvedl oči od zprávy. Nějak ho nepřekvapilo, že se mu v kanceláři objevila nahá ženská.
"Vy mě vidíte?" hlesla šťastně. Pak popadla tác, který ležel na stole vedle ní a snažila se nějak zakrýt. "Myslíte, že byste mi půjčil plášť?"
"Samozřejmě," pousmál se a svlíkl si ho.
Rychle se do něj zabalila. "Omlouvám se, asi to pro vás není nejpříjemnější situace. Před dvěma dny jsem šla s kapitánem Ryanovou na ošetřovnu. Všimla jsem si vlnění v jedné chodbě. Myslela jsem si, že by to mohlo být místo podobné tomu, kde zmizel podplukovník a pak nějak... čekala jsem na ošetřovně..."
"Tady? Tu nikdo nebyl," podivil se.
"Jsem nahá, doktore!" vypískla. "I když to bude znít divně... tohle pro mě není zrovna příjemná situace. Nerada se někde producíruju nahá... doktor nedoktor." Sjel jí pohledem od shora dolů a pousmál se. Teprve teď si připadala doopravdy nahá. Přitáhla si plášť až ke krku.
"Donesu vám ho za chvíli, nebudete se zlobit, že ne?"
"Určitě, nechte si ho."
"Nikomu to prosím neříkejte..." připadala si jak malá.
"Budu mlčet," slíbil.
"Máte to u mě," přikývla a ještě jednou se stydlivě usmála, pak ho pohladila po paži a nakonec odběhla. Mike se pousmál a protřel si oči. Za chvíli se vrátila i s jeho doktorským pláštěm. "Pravda je, že potřebuju ošetřit a chci se zeptat, jak se vám daří."
"Fajn a posaďte se," poklepal na postel. Poslechla a sundala si bundu a vyhrnula krátký rukáv trička. Zranění se jí zřejmě zanítilo.
"Dám vám nějaké antibiotika a píchnu vám i antibiotikovou injekci," pousmál se.
"Děkuju, asi jsem si nedala pozor... doktore, jak vám je?" starala se, opět.
"Říkal jsem, fajn," pousmál se. Přikývla a raději mlčela. "Za tři dny se mi přijďte ukázat, ano?"
"Slibuji," seskočila z postele. "A doktore, vím, že se neznáme, ale kdybyste potřeboval, víte, kde mě najdete." Zřejmě tohle nabídla už dost lidem a podle toho co viděl, často se na ni někdo obracel.
"Děkuju, kapitáne," pousmál se, ale pomyslel si, že jediný, za kým půjde, bude Ginny.
"Měl byste za někým jít, kýmkoliv... je to na vás hodně vidět... nezapomeňte, byla jsem tu dva dny."
"Nebojte, kapitáne," znova se pousmál.
Mírně se pousmála. "Já se nebojím, doktore. Přestala jsem se bát v deseti letech, ale jedno vím jistě. Doktor, kterému není dobře, jakkoliv, je špatný doktor." Pak popadla svou bundu a odešla. Jenom zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky k lékařským zprávám.
Kapitánka Ryanová večer ještě dodělávala pár věcí, když jí někdo zaklepal na dveře.
"Dále," křikla.
Dovnitř vešel doktor Calahan a zavřel za sebou. Zůstal stát ve dveřích.
"Co se děje?" broukla a sedla si. Pozorně ho zkoumala.
"Slyšel jsem, že když není doktorovi dobře, je špatný doktor," zabučel a naznačil, že si chce sednout. Kousíček se posunula. Sedl si vedle ní a koukal do země. Otočila si k sobě jeho hlavu, a když na ni koukl, tak ho pevně objala.
Přitiskl se k ní. "Chybí mi," šeptl. "I když to neklapalo a nevyšlo by to."
Hladila ho po zádech. "Já vím. A ještě ti chvilku chybět bude," zašeptala.
"Štve mě," trochu se odtáhl. "Že nebyla jiná možnost, stejně by ji odvolali z Atlantis! Vím, že sem byl seržant Ramirez poslaný jako náhrada!"
"Asi nebyla jiná možnost, Miky."
"Nebyla jen... vím, co by chtěla, ale... prostě..." povzdechl si. "Je těžké spát, když vedle mě není a nahradit místo někým jiným..." rozesmál se. "To by bylo jednoduché, jen nevím, jestli chci."
"Dej tomu čas."
"U tebe to tak fungovalo, nahradil jsem tě jinýma a fungovalo to... než přišla ona... ksakru, vždyť tu nemáme ani tolik doktorek."
"Vydechni si. Vem si volno, jestli potřebuješ."
"Potřeboval bych někam vypadnout, do hor. Na skály, s tebou a jenom tak," koukl na ni a zastavil se pohledem na její břiše.
"Ale já nemůžu," povzdechla si.
"Sám nemůžu, neexistuje tu někdo, kdo by se mnou vypadl? Je mi jedno kdo, potřebuju jen skály a ticho! Najdi mi někoho! Chci s tebou... ale upřímně, William by mě zabil, kdybych tě ohrozil...nechci tě vyměnit, ale dusím se tu!"
"Nelezla bych," broukla. "Poslední dobou mívám ve výškách závratě. Jediné, co bych mohla, je túra."
Jenom si povzdechl. "Samotný nemůžu...sežeň mi někoho," zasvítily mu očka.
"A takhle Seppi? Už jsi s ním dlouho nelezl, hm?" pousmála se.
"Ten by šel."
"Tak mu zavolej."
Pak se zarazil. "Dala mi pár adres, prý jsou tam nádherné hory."
"Tak s tím počkej ještě pár měsíců, pak na ně můžeme spolu."
"Nebo tu někoho najdu! A nebo vydržím... chci hory!" vypadal lehce fanaticky.
"Země! To je teď jediná možnost."
"Počkám, ale pak se mnou půjdeš!" nafoukl se.
"Samo. Kdykoliv a kamkoliv."
"Pokud nebudeš moc máma, jinak si budu muset najít chlapského partnera," smál se. "S ženskou je to nebezpečné."
"Miku, miluju Willa, budu milovat děti, ale lezení se vzdát nemůžu. Stejně jako pár dalších věcí," pousmála se.
"Já vím, jen chci naznačit, že než polezeš, tak to bude chvíli trvat a upřímně, i kdybych tě střídal s někým jiným, musí to být chlap." Měl v tom jasno. "Ne tě vyměnit, ale je mi jasné, že když zakňučím, tak se mnou nepolezeš." Trošku se pousmála. Zdálo se mu, že i smutně."Co?" staral se. "A nelži!"
"Umírám strachy o Willa.“
"Gin, přísahám, že bude v pohodě, ano?"
Znova přikývla. "Nikdy jsem se snad tak o nikoho nebála."
"Miluješ ho," pohladil ji. "Pojď, musíš si jít odpočinout. Co kdybychom se šli skenerem mrknout na mimina?"
Souhlasila. Mike na chvilku zmizel a pak se vrátil s ručním skenerem. "Lehni si a vyhrň si tričko," přikázal ji. Poslechla. Za chvíli jí ukazoval prťata. "Poznáš, co to je?" zajímala se. Chtěla se nechat překvapit, ale nevydržela to.
"Vidíš tohle... to bude nejspíš piňďa. To druhé vypadá na holčičku," zazubil se. "Hele chci svoje...Dej mi jedno!"
"Nedám," usmála se. "Ani náhodou," koukala na obrazovku. Byly dokonalé.
"Proč ne? Budeš mít jedno... hele co kdybych..." zazubil se.
Praštila ho. "Najdi si svoji kvočnu. Adoptuj si nějaké sviště," dodala pak.
"Chci svoje, chci aby bylo mé, abych mu jednou řekl, že jsem jeho táta... víš, jak to myslím?"
"Naprosto," pousmála se. "Ale další Calahan," zavrtěla vážně hlavou, ale dlouho nevydržela, než jí začaly cukat koutky.
"No co?" nafoukl se pyšně. "Holky by na něj jen letěly."
"O tom nepochybuju," přikývla vážně.
"Dáme sázku," řekl vážně.
"Jakou?"
"Když ti sem... řekněme do měsíce dotáhnu Willa. Vybereš mi ženskou, kterou pozvu na rande... hm?"
"Ale no tak!"
"Ano, chci, aby se ti líbila."
"Nejsem tvoje matka, proboha," rozesmála se.
"Momentálně jsi, adoptuješ si mě?" rozesmál se taky. "No tak, platí?"
"No...dobře," souhlasila nakonec.
"Ale prosím, ať je pěkná!"
"Znáš můj vkus, ne?" mrkla na něho.
"Jo, ale bojím se, aby ses nechtěla pomstít... za něco..." Pak u ní seděl a ukazoval jí obrázky miminek.
Kapitánka seděla na židli na ošetřovně na Atlantis. Ostatně jako každý večer za posledních několik dní. Podle doktora by se kapitán měl co nevidět probrat. Nezbývalo, než čekat. Připadalo jí to jako věčnost, než konečně pohnul rukou. Stiskl tu její, kterou ho držela. Za chvilku otevřel oči.
"Ahoj," zašeptala a pousmála se.
Jen něco zachroptěl a pousmál se. "Bolí mě zadek," zašeptal po chvíli.
Znova se pousmála. Pak se ale zamračil. "Co mám s nohama?"
"Nic, proč?" odpověděla.
"Necítím je." Kapitánka se na něho dívala.
"Zavolám doktora," vyskočila a vydala se rychle ke dveřím. Carson se skoro hned za ní rozeběhl. Tohle se mu nelíbilo. Kapitánku nechal venku. Vrátil se až za pár minut.
"Má tam otok, ale ten by měl za pár týdnů zmizet. Žádné jiné poškození tam nevidím. Druhá možnost je, že je to psychosomatického původu. Po prožití nějaké traumatické události se to stát může. A to, co se stalo na té planetě, by sem určitě spadalo."
Pak si povzdechl. "Zkusím si o tom promluvit s doktorem Calahanem, myslím, že v téhle oblasti je víc specialista, než já." Ginny jenom přikývla a prohrábla si vlasy. "Myslím si, ale že bude časem schopen převozu, ale říkám, udělám si asi výlet na Avalon."
"No a nebude lepší, když se na něho Mike podívá přímo tady?" navrhla. "Pár hodin ho můžou postrádat."
"Zkusím ho zavolat, ale vydržte, promluvím si s kapitánem sám, pokud mě necháte," pousmál se a když kývla, zmizel za dveřmi, nakonec ji tam pustil a vydal se pro Calahana.
Ginny si sedla zpátky k posteli. "Jak ti je?" starala se a hladila ho.
"Doktor mi to říkal, moc do smíchu mi není," přiznal.
"Bude to dobré, neboj," pousmála se. "Nedokážu si představit, jak to na té planetě vypadalo," hlesla.
"Ani na to nemysli," promnul si obličej.
"Bude to dobré," zopakovala a dala mu pusu.
"Potřebujeme na Avalon psychologa," dodal.
"No zatím tam někdo byl. Nevím přesně kdo. Mám dojem, že jsem ho viděla párkrát na Daedalu."
"Až se tam vrátíš, zadej všem povinně, kdo byli při tom masakru, aby šli na prohlídku..." hlesl. Chytl ji za ruku.
"Provedu," pousmála se a hladila ho prstama po hřbetu ruky.
"Přijdeš zase?“ rukou ji pohladil po bříšku.
"Vracím se tu každý večer. Lorne sice prská. Generál už míň, ale spávám na Atlantis. A ty tu zůstaneš taky."
"Jen jak budu muset, chci být s tebou." Dala mu pusu.
Doktor Calahan dorazil až odpoledne a vyhnal ji ven. Zavřel se s Williamem a Carsonem. Vyšel asi po hodině.
"Carson měl pravdu, nevypadá to, že by tam bylo nějaké poškození," broukl. "Uvidíme, co to udělá, až ten otok ustoupí. Když se to nespraví, začneme pátrat, kde je chyba."
"Co na to Will?"
"No... zatím to bere statečně, myslím, že si to nechce připustit."
"Co jiného mu zbývá," broukla.
"Smířit se s tím," usmál se. "Ale pokud otok zmizí, převezeme ho. Dávám do pořádku ošetřovnu a mám tam pár pomocníků"
"Budu do večera s ním a pak ti přijdu pomoct," broukla.
"To se bude hodit, technika, co mi smontuje a spravuje antické přístroje, mám, ale spíš někoho, kdo mi pomůže vyskládávat bedny."
"Jako do regálů?"
"Jo, vždyť jsem tam jen já, sestřička není zatím důležitá."
"Dobře, stavím se," pousmála se.
"Clarková je sice výborný mechanik, ale systém polic jí nic neříká," usmál se. "Už jsem ji zkoušel v tomhle zaměstnat, ale pokud k tomu nemá schéma.."
"Jasně, chápu. Přijdu, neboj." Poplácal jí po rameni a vydal se zpět. Kapitánka se vydala zpátky za Willem, kde byla až do večera. Pak se vrátila zpět na Avalon, kde do rána pomáhala Mikovi s ošetřovnou. A ráno šla zpátky na Atlantis. Tak to chodila den co den, než jí to major Lorne kompletně zakázal. Potřeboval ji přes den na Avalonu, dovolil ji odcházet jenom na noc. Takže za Willem chodila jenom po službě. Vždycky do půlnoci a v půl šesté další ráno vstávala. Za kapitánem začala chodit fyzioterapeutka a pomáhala mu s cvičením, ale zatím to moc velký efekt to ale nemělo a Daedalu se podařilo z planety dostat těla mrtvých a vzít je na Atlantis.
za chyby se omlouvám, ani je tu nepište, protože stejně je neopravím, jak se znám
další díl ještě nemám ani u sebe, tak nevím, kdy bude (já už radši slibovat nic nebudu
)
Haló 
