Zdravím. Jsem asi v půlce první série a protože dál pokračovat nebudu, trochu ti to okomentuju. Píšeš vcelku zajímavě, jen děláš přesně to, co mě tak nějak otravuje - vezmeš nějakou vedlejší postavu a uděláš z ní totálního génia s patentem na pravdu. Což mě vždycky dost otráví, hrozně to ubírá na přirozenosti, ale no tak dejme tomu. No a dělání z absolutně pohodových postav idioty - typu Mitchell - mě už doráží úplně. Kdyby to byla nová postava, neřeknu, potřebuješ otrapu, vedle kterého tvůj favorit vynikne o to víc, ale u dobře známé postavy, která se takhle rozhodně nechová, mě to nesedí, ruší mě to ze zážitku, že se najednou chová tak nenormálně. Ač v jádru proti Kevinovi nic nemám, tak to, že náhle všechno ví nejlíp, je ve všem nejlepší - např. zcela objektivně vzato Mitchell z něj měl nadělat protlak a ani se nezapotit + náhle super ATA gen, génius na technologii, na strategii a taktiku, vlastně na všechno - mě takováhle kumulace superschopností na jednoho jedince prostě vadí a popravdě to z toho trčí čím dál víc. To, že si naklusají k prezidentovi a říkají mu, co a jak, by je stálo pobyt v chládku, říct nadřízenému dozorovému orgánu, ať si jde k šípku, by taky bylo na vojenský soud, atd atd.
Podtrženo sečteno, ze zajímavé povídky se ti daří udělat pro mě nečitelnou přehlídku skvělosti jedné postavy. Což je hrozně škoda, protože jinak by to bylo moc fajn počtení - dáváš si záležet na vztazích, nestává se ti z toho megalomanská zhůvěřilost(teda, možná jo, ale k tomu se už nepročtu), nesekáš moc chyb... Tak ať se ti daří v dalším psaní, ale promiň, já to už asi číst nezvládnu.