Stargate: Love to Hate 6. kapitola - Nečekané Rozuzlení

[Strýček Forďa]

Pardon, já už azbuku beru jako samozřejmost a zapomínam, že ne všichni azbuku umí. Doplním tam fonetický přepis a překlad

Tak to budu rád

[Strýček Forďa]

Tak snad je fonetický přepis všude, kdybych na něco zapomněl, dejte vědět.

[Strýček Forďa]

Stargate: Love to Hate

5. kapitola - Dilatace

Když se Ea probudila, natáhla ruku k místu, kde tušila Jamese. Ten tam však nebyl. Sáhla na polštář, byl studený, musel odejít už před delší dobou. Ospale zamručela, odhodila deku a vstala z postele. Oblékla si župan a zkontrolovala Pallas, ještě spala. Podívala se na hodinky, bylo půl osmé. Kovová podlaha byla studená a tak začala hledat trepky. „To bude zase den.“ Povzdechla si a její nálada znatelně poklesla. V rozespalosti ji nenapadlo použít Telekineze, aby si je přivolala. Po notných dvou minutách je konečně našla. Nazula si je a naposledy se ohlédla po pokoji, právě včas, aby zjistila, že Pallas se právě probudila. Malá zamžourala očima a posadila se. „Mami?“ Zeptala se rozespale. Ea k ní přešla a její nálada se rázem zlepšila. „Ano broučku?“ „Kam jdeš?“ Ea se hřejivě usmála. „Teď už nikam.“ „Kde je táta?“ Ea si povzdechla. „To nevím, půjdeme ho najít?“ Pallas přikývla, a tak ji Ea vzala do náruče a vydali se Jamese hledat. Došla k nejbližšímu terminálu a zapnula vnitřní senzory, nehodlala ho nahánět po celém komplexu. Senzory Jamese našli na palubě Astertalia v hlavní strojovně. Nešťastně zasténala, to bude dlouhá cesta. James se zrovna snažil opravit hlavní vedení generátoru hyperbole, když se ve dveřích objevila Ea s Pallas. Vstal a dal jí pusu. „Dobré ráno.“ „Ahoj.“ Usmála se. James se zase sklonil k vedení. „Jak to vypadá?“ „Mno, podle diagnostiky sice není v nejlepším stavu, ale než jsme zakonzervovali základnu, byla uskutečněna většina oprav. Teď je jen potřeba opravit generátor Hyperpole, abychom pak mohli skočit do Hyperpostoru.“ „A co atmosférické trysky, štíty…“ James jí přerušil posunkem ruky. „Vše je připraveno.“Zastrčil ruku do vedení a najednou se ozvalo lehké zahučení a generátor se nastartoval. „Tak jsme připraveni, běžte se zabalit. Já mezitím převedu ovládání na můstek.“

[img][./images/thumbs/the_warship_by_davide_sd_1469019679.jpg]http://orig00.deviantart.net/568d/f/2010/002/3/c/the_warship_by_davide_sd.jpg[/img]

Za půl hodiny byli všichni připraveni a ovládání převedeno na můstek, ZPM zapojeno do systému, základna uspána s jedním ZPM v zásobníku a zabezpečena. Mohutná vrata hangáru se otevřela a na Astertalium se vyvalil sníh. „Maskování aktivováno, ZPM zapojeno, trysky připraveny, můžeme vyrazit.“ Konstatovala Ea a posadila se na místo pilota s Pallas na klíně. „Dobře tedy, letíme domů.“ Mohutný bitevní křižník se odlepil od magnetických spěr a vznesl se nad úroveň maskování základny. Začal pomalu stoupat, ne tak rychle, jako když byly trysky nové, ale stoupal. Na orbitě se potkali se třemi BC-304čkami. „Neznámému plavidlu! Nacházíte se v prostoru obraného perimetru planety Země, okamžitě upravte kurz na zaslané souřadnice!“ „Ignoruj je.“ Ujistil James Eu, která se na něho nejistě podívala. „Neznámému, plavidlu! Toto je poslední výzva! Pokud neuposlechnete, použijeme donucovacích prostředků.“ „Jamesi…“ „Klid, ZPM je zapojené, není čeho se bát.“ Z první třistačtyřky vystřelila dvojice plazmových paprsků, které se neškodně rozprskly o štít, ten se ani nenamáhal zviditelnit. Když lidé zjistili, že první výstřel se minul účinkem. Rozhodli se začít pálit ze všech hlavních baterií. Paprsky byly neškodně pohlcovány štít. Najednou však jeden paprsek zasáhl štít v oblasti zádi, těsně za atmosférickými stabilizačními plochami v motorové oblasti. Štít zde dostal tvrdý zásah, celý se prohnul a zazářil jasně oranžovou barvou. Na můstku se ozvalo několik alarmů a loď se znatelně otřásla. James přeběhl k technické konzole, na schématu lodi byly vyznačeny emitory štítu a jeden z nich na zádi právě selhal a vypadl. „Vypadl levý, zadní emitor, otoč nás, aby nemohli střílet!“ Ea odpálila boční trysky a otočila loď skoro o 90“, nicméně 304kám došlo, že zde mají slabé místo, a tak přeletěli do pozic, kde měly slabého místa, plný zaměřovač. Znovu zahájily palbu, tentokrát s chirurgickou přesností. Loď se mohutně zatřásla a zajiskřilo několik vedení. V ten samý okamžik se na můstku rozezněl pronikavý varovný signál. „ZPM, vyřazeno! Eo, jak jsou na tom skokové kondenzátory?“ „82%! 83%“ James přeběhl k taktické konzole. „Nabíjím pulzní děla!... Snad nám to získá čas.“



Pulzní děla se začala nabíjet a zaměřovat obě BC-304, hlavní laserové baterie na přídi, zatím zůstala neaktivní z důvodu poškození před miliony let. Další série svazků plazmy dopadla na oslabené místo štítu. „Jamesi! Štít je na 32%!“ James převáděl energii z nepotřebných systémů do štítů, zbraní a kondenzátorů, protože bylo jasné, že štíty nevydrží až do nabytí kondénzátorů. Konečně se mu podařilo vyčlenit dostatek energie pro zbraně. Všechna děla začala najedno pálit v mohutných salvách a tvrdě zasahovat štíty BC-304. Nejvíce to odnesl Daedalus, jehož štíty padly po prvních minutách pod 50%. „Tady Coldvel , žádáme okamžité posily, naše štíty selhávají, neznámá loď nejeví známky slábnutí!“ Během pár minut dorazila zemi posila ve formě tří Alph a dvou BC-304. Třistačtyřky zahájily palbu z asgradských zbraní, zatímco Alphy vypustily celou zásobu pozemských dronů. Většina z nich se však minula účinkem, neboť si lodě předem nedali vědět oslabené místo lodi, a tak se povětšinou neškodně rozplácly o sále ještě mocný štít Astertalia. Další mocná, několik minut dlouhá, salva z pulzních děl, smetla Daedalus a Apollo a úplně je vyřadil. Všechny zbylé pozemské lodě najednou vypálily na oslabené místo. Štít zablikal a selhal. Všechny lodě zahájily palbu na nechráněný trup. Plazmová děla se zařezávaly a Railguny doslova trhaly slabý pancíř těžkého křižníku. Jediná místa se zesíleným pancířem, byly palebná postavení, můstek a motory. Nicméně Astertalium pálil dál a vyřadil jednu Alphu a další BC-304. „Kondenzátory nabité!“ Zakřičela Ea. „Skákej!“ Zazněla odpověď. Astertalium s rozstřílenou vrchní částí vstoupil do hyperprostoru, nechávajíc zdemolovanou pozemskou flotilu za sebou. James se úlevně svalil do křesla. „Jaké máme škody?“ Ea chvíli procházela diagnostiku. „Nic vážného, naštěstí. Počkat-“ Zarazila se najednou. „Tohle bys asi měl vidět.“ James k ní přeběhl. „To je generátor pro vyrovnávaní rychlosti toku času, při vstupu do Hyperprostoru, protože při vstupu dochází k dilatacím, ale proč je zapnutý?“ „To, nevím.“ James se chvíli prohraboval daty. „A sakra…“ „Co se děje?“ „To dilatační pole… Urychluje čas, takže nám potrvá cesta tři tisíce let…“ Tak ho vypni!“ „Nemůžu, během boje byly poškozeny energetické přepustě ZPM, to teď pumpuje do lodě tolik energie, že bychom vybuchli a proto se automaticky zapnuly všechny systémy na maximum, aby se předešlo výbuchu, pokud bych ho odpojil, tak vybouchneme.“ Ea se rezignovaně posadila a vazala si Pallas na klín. „Co budeme dělat?“ „Pro okloní vesmír nám cesta potrvá 14 dní, takže se zavřeme do stázových komor. Tam by nám to uteklo poměrně rychle. Jen asi 7 let…“ „Sedm let?! Sakra Jamesi, Pallas jsou sotva dva roky? To má celé své dětství strávit ve stázy? A co její vývoj, motorika?“ „Na to jsem myslel, těch sedm let strávíme ve virtuální realitě. Takže o ně nepřijdeme, jen je prožijeme… Jako programy…“ Když si všiml, Eina nesouhlasného výrazu, ještě dodal. „Nebo tu můžeme tvrdnout tři tisíce let.“ „Tak dobře…“ Za půl hodiny již všichni tří vstoupili do stázových komor a ponořily se do virtuální reality.
Po čtrnácti dnech křižník vystoupil v Pegasu u malé planety třídy M, nic nenaznačovalo tomu, že by byla něčím zvláštní, snad až na velký hangár s bitevní lodí třídy Andromeda. „Budeme mít přesně pět minut na odlet, potom loď exploduje. Řekl James Eě, když vystoupili z komor a zamířili do hangáru. „Tati? Kam poletíme?“ „Na novou loď Pallas…“ „Bude se ti tam líbit, je o hodně větší…“ Doplnila Ea. James odpojil generátor. „Máme pět minut.“ Všichni kvapem vyrazili do hangáru k Jumperům. V rámci urychlení přesunu si Pallas sedla Jamesovi na ramena. James Zaúpěl. „Sakra ty jsi za ty roky nějak ztěškla. Pallas se jen rozpustile zasmála. Ihned však přestala, když se málem hlavou srazila se stropním nosníkem. „Sakra, tati, dávej pozor!“ Okřikla ho s žertem a plácla po tváři. Hangár naštěstí nebyl daleko. U Jumperu James Pallas s úlevou sundal na zem a nastoupili. Jumper se rozletěl k planetě a za ním byla vidět mohutná exploze těžkého křižníku. Základna na povrchu, byla kupodivu i po tisících let, stále aktivní. Hangárová vrata se sama otevřela a Jumper vletěl dovnitř. Celý hangár zabírala gigantická bitevní loď. Přistáli v jejím hangáru a zamířili do strojovny. Tam Eu čekalo překvapení, místo podstavce pro 8 ZPM zde byl jeden gigantický reaktor. James nejevil známky překvapení. „To je Arctulus model II. Dokončili jsme ho těsně před odchodem z Pegasu.“ Stručně vysvětlil. Ea kývla. James zmáčkl pár holografických tlačítek a Hyperjehlan uvnitř reaktoru se jasně rozzářil a reaktor se neslyšně spustil. Jejich další kroky vedli na můstek. Ten byl tradičně umístěn na povrchu lodi. Nicméně Byl vybaven pancéřovými štíty, které mohou v případě potřeby zakrýt okna a vytvořit tak dodatečnou ochranu ve formě polarizace, při selhání štítů. Hned za můstkem se nacházela Admirálská kajuta. Kam hned Ea s Pallas zamířila, protože už jim cestou pochrupávala. James si mezitím posadil do kapitánského křesla a procházel stav lodi. Ea se za chvíli vrátila a posadila se na pozici prvního důstojníka. „Pallas už spí.“ Konstatovala. James na ní pohlédl a prohlížel si jí, jako by jí viděl poprvé. „Copak?“ Podivila se. „Jsi tak nádherná.“ Pronesl zasněně. Ea se rozesmála. „Děláš, jako bys mě viděl poprvé.“ Řekla s úsměvem a sedla si mu na klín. „Taky vidím. Po sedmi letech. A za těch sedm let si ještě více zkrásněla.“ Pronesl a políbil jí. „A to jsem si tehdy myslel, že víc krásná už být nemůžeš.“ Dodal ještě. „Jestli takhle balíš každou holku, tak se ti to musí docela prodražit.“ Zasmála se. „Velká vila, vrtulník, antická základna, bitevní loď a křižník…“ A vyjmenovávala by ještě dál, pokud by jí James neumlčel polibkem, jako to právě udělal.
Jejich prvním cílem bylo zjistit, co zůstalo z Antického města Moras nacházející se na planetě nedaleko odtud. Když vystoupili z Hyperprostoru, čekalo je nemilé překvapení. Planeta prošla klimatickými změnami a teď z ní byl kus ledu. „Zaznamenávám stopové zbytky energie na povrchu, ale je tam silné rušení.“ „Tak se tam Jumperem podíváme ne?“ „Ale co Pallas?“ Strachovala se Ea. „Poletí s námi. Musí se trochu otrkat.“ O pár minut později již byli převlečení do teplého oblečení a v Jumperu sestupovali atmosférou. Najednou jimi projela energetická anomálie a jumper byl bez energie. „Sakra! Motory vypadly. Jděte do zadu a zavřete se tam!“ Štěkl James na Eu s Pallas. „Ale co bude s tebou?“ „Budu v pohodě, pokusím se s tím přistát. James za pomoci stabilizačních ploch a přistávací trysek korigoval úhel pádu. Těsně před dopadem ručně vypálil všechny drony pod Jumper. To ho efektivně vyrovnalo a Jumper klouzavým pohybem přistál na zemi.

[Aiwendill]

Ten posledny obrazok je tam asi naschvaaaal, sby sme zabudli na to, co vlastne v pribehu je...

Ze?

[Strýček Forďa]

Sakra! Prokoukl mě!!!

Tak Eu sem si představoval jinak

[Strýček Forďa]

Taky až doteď byla jiná, ale to víš... 7 let udělá divy

vynikající díl

[Strýček Forďa]

Díky posedlíku

no tohle není zrovna můj typ

[Strýček Forďa]

Představa je jenom na tobě, tohle je moje představa.

Zatiaľ spokojnosť.
A som celkom zvedavý na pokračovanie.

[Strýček Forďa]

Tak po přééédlouhééé době tu máme další kapitolku. Please Enjoy.

Stargate: Love to Hate

6. Kapitola

„Do háje, co to bylo?!“ Zanadával James, když se zvedal z přístrojové desky. „Eo, jste obě v pořádku?“ Ea se děla s Pallas připoutaná pásy v sedačkách. Byla mírně otřesená, ale v pořádku. „Jo jsme.“ Odpověděla mu, odepnula si pásy a zamířila do přední části Jumperu, kde se James marně snažil nahodit energii Jumperu. „Jak jsme na tom?“ James se na ni otočil. „Špatně. Veškerá energie je v tahu, jediné co můžu, udělat, je otevřít vrata, abychom se neudusili…“ „Ale to zase umrzneme.“ Upozornila ho Ea. „Máme tu pár ohřívadel, jsou tu nějaké deky a můžeme rozdělat oheň.“ „Dobře, tak to teda otevři.“ Kapitulovala na konec. James přikývl, zmáčkl několik tlačítek, rampa se klopila a dovnitř pronikl štiplavý mrazivý vzduch z venku. Po panelu přejelo několik jisker, zbytky energie v kondenzátorech se vybyly a světla zhasla.
Jumper potemněl. Jediným zdrojem světla byly jasné hvězdy na obloze.
James se natáhl do jedné bedny, vytáhl několik dek, chemické zářiče a svazek dvacet centimetrů dlouhých a tři centimetry širokých, průhledných tyček.
Pallas vysela v sedačce a spokojeně spala. Ea ji opatrně odpoutala, aby ji neprobudila. S trhnutím se probudila. „hmm…“ Zamručela a drobnýma ručkama si protřela oči. James natáhl deku na sedačku, pak zlomil několik tyček, ty začaly ihned hřát. Ea mezitím zabalila Pallas do další deky, následně jí dovnitř zastrkala nahřívací tyčky a položila ji na vystlanou sedačku.
James si vzal zbraň, taktickou pulzní pušku, popadl kanystr s průhlednou tekutinou a zamířil ven. Cestou políbil Eu na tvář a „vezmu si hlídku“ vyšel před Jumper.
Odšrouboval víčko kanistru a vylil půlku jeho obsahu do sněhu. Poté vzal pušku a jednou do promočeného místa střelil. Kapalina se okamžitě vzňala oranžovým plamenem, vytvářejíc tak oheň o velikosti táboráku, co vydrží několik hodin. Posadil se na rampu, pušku si dal do klína a hřejíc se ohněm, kontroloval okolí.
„Spi Pallas…“ Přemlouvala ji matka. „Až mi naší zazpíváš ukolébavku.“ Poručila si Pallas. Ea zavrtěla hlavou. „Nene… Co jsme si říkali o učení cizích jazyků?“ „Kolik znáš, jazyků, tolikrát si člověkem.“ Odrecitovala nazpaměť Pallas. „Správně… Navíc jsme se domluvili, že od příštího týdne, nebudeme mluvit Anticky, vzpomínáš?“ „Ale mami…“ Zaprotestovala Pallas. Ea ji ignorovala a začala zpívat.



(níže uvedený text, je originální, píseň ve videu je přezpívaná a lehce modifikovaná...)

„Спи, младенец мой прекрасный,
Баюшки-баю.
Тихо смотрит месяц ясный
В колыбель твою.
Стану сказывать я сказки,
Песенку спою;
Ты ж дремли, закрывши глазки,
Баюшки-баю.“

„(Spi mladyenets, moi prekrasný,
bayushki bayu,
tikho smotrit myesyats yasný
f kolýbyel tvayu.
Stanu skazývat' ya skazki,
pyesenki spayu,
tý-zh dremli, zakrývshi glazki,
bayushki bayu.)“

„(Sleep, my beautiful good boy,
Bayushki bayu*,
Quietly the moon is looking
Into your cradle.
I will tell you fairy tales
And sing you little songs,
But you must slumber, with your little eyes closed,
Bayushki bayu.)“

Pallas to vzdala a zachumlala se do peřin. Nemohla se na matku zlobit, když zpívala tak nádherně.

„Сам узнаешь, будет время,
Бранное житье;
Смело вденешь ногу в стремя
И возьмешь ружье.
Я седельце боевое
Шелком разошью...
Спи, дитя мое родное,
Баюшки-баю.“

„(Sim uznayesh, budit vremya,
branoye zhityo,
smyelo vdyenish nogu f stremya
i vazmyosh ruzhyo.
Ya sedeltse boyevoye
sholkom razoshyu.
Spi, ditya mayo radnoye,
bayushki bayu.)“

„(The time will come when you will learn
The soldier's way of life,
Boldly you'll place your foot into the stirrup
And take the gun.
The saddle-cloth for your battle horse
I will sew for you from silk.
Sleep now, my dear little child,
Bayushki bayu.)“

James poslouchal Eiin spěv a spokojeně se usmál. Miloval, když jeho žena zpívala. Její zpěv byl dokonalí, její hlas by jí mohla závidět, lecjaká operní pěvkyně.

„Богатырь ты будешь с виду
И казак душой.
Провожать тебя я выйду —
Ты махнешь рукой...
Сколько горьких слез украдкой
Я в ту ночь пролью!..
Спи, мой ангел, тихо, сладко,
Баюшки-баю.“

„(Bogatýr tý budish s vidu
i kazak dushoi.
Pravazhat' tibya ya výdu,
tý makhnyosh rukoi.
Skolko gorkikh slyoz ukradkoi
ya f tu notsh pralyu!
Spi, moi angel, tikho, sladko,
bayushki bayu.)“

„(You will look like a hero
And be a Cossack deep in your heart.
I will accompany you and watch you go,
You will just wave your hand.
How many secret bitter tears
Will I shed that night!
Sleep, my angel, calmly, sweetly,
Bayushki bayu.)“

Planeta vypadala jako z pohádky. Závěje na kost promrzlého sněhu, pokrývaly zem i mladé nízké jedle všude kolem. Jasné hvězdy na obloze se třpytily jako diamanty a přinášely příslib klidu a naděje. Vítr se již před několika hodinami uložil ke spánku a panovalo bezvětří. Velké sněhové vločky pozvolna padaly k zemi a blyštily se jako ty nejvzácnější drahokamy. Kdokoliv utřel tu nádheru, na chvíli zapomněl na štiplavý mráz, zažírající se až do morku kostí.
Skupinka Atlanťanů si razila cestu sněhem, oči na stopkách, zbraně v pohotové pozici. John najednou zdvihl levou ruku a sevřel ji v pěst. Všichni se zastavili a zaposlouchali.




„Стану я тоской томиться,
Безутешно ждать;
Стану целый день молиться,
По ночам гадать;
Стану думать, что скучаешь
Ты в чужом краю...
Спи ж, пока забот не знаешь,
Баюшки-баю.“

„(Stanu ya toskoi tomit'sya,
byesutyeshno zhdat',
stanu tselý dyen' molit'sya,
po notsham gadat'.
Stanu dumat', shto skutshayesh
tý f tshuzhom krayu.
Spi-zh, paka zabot nye znayesh,
bayushki bayu.)“

„(I will die from yearning,
Inconsolably waiting,
I'll pray the whole day long,
And at night I'll wonder,
I'll think that you're in trouble
Far away in a strange land.
Sleep now, as long as you know no sorrows,
Bayushki bayu.)“

„Někdo zpívá…“ Špitla Laura. „Jde to od tamtud.“ Zašeptal John a pokynul jim, aby ho následovali.

„ Дам тебе я на дорогу
Образок святой:
Ты его, моляся богу,
Ставь перед собой;
Да, готовясь в бой опасный,
Помни мать свою...
Спи, младенец мой прекрасный,
Баюшки-баю.“

„(Dam tibye ya na darogu
obrazok svyatoi,
tý yevo, molyasya bogu,
stav pyered saboi.
Da, gotovyas v boi apasný,
pomni mat' svayu.
Spi, mladyenets, moi prekrasný,
bayushki bayu)“

„(On the road, I'll give you
A small holy icon,
And when you pray to God, you'll
Put it right in front of you,
While preparing for the dangerous battle
Please remember your mother.
Sleep, good boy, my beautiful,
Bayushki bayu.)“

James zaslechl rytmické křupání sněhu. Ten zvuk… poznal by ho kdekoliv, ruskou bojovou obuv, by poznal kdekoliv. Byly to Foxy… ne počkat, to jsou Cobra! Ale ty přece nosí jen… A doháje! Cпецназ!(Spetsnaz!)
Rychle popadl pušku, postavil se a začal vyhlížet. Po chvíli z malé školky vylezl čtyřčlenný team. Okamžitě na ně namířil, oni nezaváhali a tasili rovněž. „Et arma pone!“(Složte zbraně!) Zařval na ně. „Put down your weapons!“ Zazněla odpověď. Ani jeden si nerozuměli, a tak stáli pár metrů od sebe, křičeli na sebe, živě gestikulovali. Řvali přes sebe v tolika jazycích, že nebylo pomalu ani slyšet, co říkají a v jakém jazyce. V tom Sljakov zaslechl důvěrně známý jazyk.
„Опусти оружие!( Opusti oruzhiye! /// položte zbraně!)“ Rázným gestem ruky všechny umlčel. „Не волнуйтесь, мы друзья!“ (Ne volnuytes', my druz'ya! /// Nebojte se, jsme přátelé!)
„Кто ты?“ (kto vy? /// kdo jste?) Zeptal se, nesklánějíc zbraň.
„Я лейтенант Поляков, это полковник Шеппард, майор Cadmanová и доктор Маккей, мы Атлантида ...“ (YA leytenant Polyakov, eto polkovnik Sheppard, mayor Cadmanová i doktor Makkey, my Atlantida ... /// Jsem poručík Sljakov, toto je plukovník Sheppard, major Cadmanová a doktor Mckay, jsme z atlantidy...)
James sklonil zbraň. „A proč nosíte ruskou obuv?“ Otázal se anglicky. Sheppard se zamračil. „Vy poznáte, podle zvuku-“ „Jistě, že…“ Odbyl ho netrpělivě. „Mno, máme nový typ obuvy Silent Magnum, mají být co nejtišší a napodobovat zvuk bot nepřítele…“ Vysvětlil Sljakov.
„A kdo jste vy?“ Zeptal se Sheppard. „Jsem Antik, říkejte mi James…“ „Jak jste se sem dostal?“ „To je na dlouhé povídání…“ Znovu ho odbyl. „Možná později… Měli jsme, ale menší nehodu a zůstali jsme tu trčet bez energie… A šikl by se odvoz. Což mě dovádí k myšlence, jak jste nás našli?“
„Řekněme, že na Atlantidě máme pár kvalifikovaných lidí, kteří dokáží vyhledávat antické válečné lodě…“
O hodinu později už byla bitevní loď třídy Andromeda spolu s miniaturním Daedalusem na cestě k Atlantidě.
Během cesty John Anně vysvětlil situaci Jamese a Ei, jak uprchli ze země, když se je Rusové pokusili zajmout v jejich rodném sídle. O jejich strasti plné cestě a havárii na Arktické planetě. Anna souhlasila, že budou moct na Atlantidě zůstat a že Andromeda bude výraznou posilou.
Andromeda byla příliš velká, aby přistála na molu, byla několikrát větší než celá Atlantis. Proto zůstala na orbitě a přenesly se za pomoci Daidala do řídící místnosti. Tam již čekal uvítací výbor spolu s Annou Tonym a Phobeus.
James s Reesem si pohlédli do očí a ve stejný okamžik na sebe vytasili pistole a začali na sebe mířit. Během okamžiku na sebe mířilo celé operační.
„Ty se tu opovažuješ objevit, potom všem co jste nám provedli?!“ Zasyčel Tony. „A kdo zradil jako první?“ Odpověděl mu nazpět James. „Kvůli vám jsme přišli o tři flotily!“ Vykřikl Reese, kterého už přemáhal vztek. „A vy jste z nás udělali štvance, lovnou zvěř!“
Najednou se do toho vložila Phobeus. „To by stačilo!“ Rozkřikla se a postavila před Tonyho, přímo naproti jeho pistoli. „Co se stalo, stalo, nikomu nepomůže, když se tu navzájem postřílíme. Naše rasy už prakticky neexistují, musíme začít spolupracovat… Jako tenkrát…“ „Než nás Furlingové zradili!“ Dal si záležet, aby „Furlingové“ doslova pohrdavě vyplivl.
„Cože?!“ Podivila se Anna.
„Mi nejsme Antikové a nikdy jsme nebyli…“ Vysvětlil James a sklonil zbraň, Tony následoval jeho příkladu. „Jsme Furlingové. Bývali jsme spojenci Antiků, vyvíjeli a stavěli jsme jim lodě, válečné dreadnhoughty… např. třída Andormeda, je naše práce. Jednoho dne jsme proti sobě, začali bojovat, bylo to během války s Wrait. Nebudu tu teď spekulovat, která strana to začala.“ Dodal rychle, když viděl Tonyho výraz.
„Podstatné je, že jsme prohráli a byli jsme lovná zvěř. Válka Antiky oslabila, a tak začali prohrávat s Wraity. Tím se ještě zvýšila jejich zášť vůči nám, kladli nám jejich prohry za vinu. A Tak jsme téměř vymřeli. Pár z nás se vrátilo na Zemi, kde jsme žili až do doby než se vrátili na zem i antikové. Usmířili jsme se s nimi a většina se povznesla. Jenže vy jste na Zemi nebyli, tak to nevíte.“
Anna do toho diplomaticky vstoupila. „Takže jsme si všechno vyjasnili, a tak můžeme všichni hezky odložit zbraně“ a pokynula vojákům, aby je složili.
Když se všichni uklidnili, přesunuli se do zasedačky, kde probrali následující postup.
Během několika týdnů se James s Eou a Pallas zabydleli v Atlantis a stali se součástí expedice natolik, že už nikomu nepřišlo divné, že tady jsou. Tony s Jamesem se sice pořád nesnášeli, nicméně z Phobeus a Ei se staly nejlepší přítelkyně. Nejvíce byla Phobeus na větvi z Pallas.
S Pallas už Ea s Jamesem vůbec nemluvili Anticky, nicméně se sní, bavili anglicky, rusky, česky, ppř. Jiným jazykem, jen ne Anticky.
James se zrovna s doktorem zelenkou vrtali v jednom nefunkčním vedení, když za ním přiběhla Pallas.
„Pater, ego vigilabo?“ Zadrmolila rychlou Antičtinou. James se na ní přísně podíval.
„что мы говорили о разговоре со мной и с моей матерью?“ (chto my govorili o razgovore so mnoy i s moyey mater'yu? /// Co jsme si říkali o mluvení na mě a maminku?) Zeptal se jí nazlobeně. Sklopila hlavu a začala šoupat nohama. „прости…“ Vypadlo z ní. „ничего“ (nichego /// to nevadí) „Můžu se koukat?“ Zkusila to znovu, tentokrát česky. Radek se udiveně otočil. „Ano můžeš a dávej si na to pozor.“ Pokáral jí stejnou řečí. „Malá, také umí česky?“ „Ano učíme jí, aby znala co nejvíce jazyků…“ Vysvětlil mu James česky.
Radek potěšen, že si může zase „zašprechtit“ ve své mateřštině se sním, pustil do rozhovoru. Práce jim šla rychle od ruky, a tak měli brzo hotovo.
Najednou se městem rozezněl poplach. „Bojová pohotovost! Všichni na své místa!“

Pěkné, ale že by ti všichni antici byli fulingové? to my nejde do hlavy