StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[Marks]

Zdavím všechny,
po delší, pro mě namáhavé, době Vám sem opět dávám další díl. Doufám, že se bude líbit.

Přeji krásné čtení

4. díl – Stopa krve/Trail of blood

Mléčná dráha
Stigma – 19. června 9:00
Po velké schůzi se všichni shodli, že přeživší skupinu pozemšťanů povede plukovník Samantha Carterová, která v minulosti velela týmu SG-1, Atlantidě a v současné době Hammondovi. V současné době se nacházela ve velké sálové místnosti spolu s ostatními, aby podstoupila povýšení do hodnosti brigádního generála. Tímto se stane nejvyšším důstojníkem na základně. Po přísaze a věrnosti jí plukovník Steven Caldwell a plukovnice Jean Greyová vyměnili na uniformě vojenské hodnosti plukovníka na brigádního generála. V této době to bylo pro všechny těžký, ale všichni se shodli na tom, že potřebují vůdce, který bude hlavou přeživších pozemšťanů. Po malém ceremoniálu se přesunula do své nové kanceláře na základně, kde na ni čekal podplukovník Emerson. Když dorazila do kanceláře, postavil se a zasalutovat.
„Gratuluji k povýšení, brigádní generále. Doufám, že nevadí, že jsem si otevřel?“
„Děkuji. Ne, nevadí. Posaďte se,“ odpověděla Sam a sedla si do křesla za stolem.
„Po aktivaci jádra byla pozice Odyssey neprozrazena. Byli jsme na jednom místě více než šest hodin a nikdo nás nedetekoval ani na dálku. Mezitím jsme pokročili s opravami. Za pomocí jádra se nám podařilo skoro téměř opravit loď. Už chybí doladit pár systémů a budeme plně schopní boje.“
„To ráda slyším. Hammond je oproti Odyssee na tom hůře. Bude dlouho trvat, než zase poletí.“
„Pomůžeme vám. Vyrobíme rozbité součástky a přeneseme je na místa. Trup spravíme během chvilky.“
„To ráda slyším,“ usmála se po dlouhé době. Pak povzdychla a pak opřela hlavu o ruce.
„Mám vás nechat o samotě, madam?“
„To je v pořádku. Jen tohle celé jsem nečekala. Měli jsme šanci vyhrát, nechápu, že jsme se jim neubránili,“ odpověděla Sam.
„Netušili jsme, že vynalezli biologickou zbraň, která zabije skoro všechny na Zemi. Můžeme jen doufat, že ti, kteří přežili, že zůstanou naživu.“ Sam souhlasně kývla hlavou, oba doufali, že lidé na pozemských základnách nejsou jediní, kteří přežili.

Galaxie Kaliam
Olymp – 13:30
Poté, co Kevina dali po těžkých zranění dohromady, ho teď drží v umělém spánku, než se jeho stav zlepší. Jeho bratr, Martin, právě teď procházel městem spolu s Frodrenem, který ho chce představit vyšším Antikům. Byl nervózní, bude to totiž první setkání s povznesenými Antiky. Frodren ho při cestě připravoval na setkání, aby neudělal nic špatně. Když mu začal vyprávět všechna pravidla, Martin zastavil a řekl: „Nechci vás přerušovat, ale raději mi to ani nepovídejte. Stejně si to nezapamatuji.“
„To je celá vaše rodina. Máte to dědičný. Vaši předci taky nebyli nikdy na pravidla.“
„Tak proč teda jsou? A kdo je vůbec vymyslel?“ zajímalo Martina.
„Aby se zachoval klid a pořádek. Mohl jste sám vidět, jak se někteří chovají. Proto se nakonec všechny tři rodiny shodly na tom, že pravidla budou nejlepší, jak zachovat pořádek. Porušení stanovených pravidel se trestají poměrně tvrdě.“
„A všechny tři rodiny žijí na této planetě?“
„Nežijí. Olymp je taková přestupová planeta. Genesis, to je domovská planeta všech tří rodin. Tam žijí všichni potomci. Ale dnes tu máme na návštěvě Genesis s Minawarou, hlavní vůdkyně antické rasy,“ Odpověděl Frodren.
„Genesis? Tak je to název planety, nebo jméno Antičky?“
„Genesis je jméno planety i jméno Antičky. Planeta se pojmenovala po ní, jelikož nás vedla od samého začátku. Ona je jedna z prvních Antiků. Jinak abych upřesnil, Genesis Marksová je vaše prababička stejně jako Minawara Christopher.“
„Cože?!“ vyprskl Martin a začal se dusit.
„Hluboký nádech a výdech,“ řekl Frodren a počkal, až se Martin vzpamatuje.
„Pra…prababičky? Vždyť jim je tak přes milión let.“
„Milión pět set šedesát tisíc devět let, abych upřesnil. Ale nebojte, vzhledově jsou obě krásné, jak za mlada, vypadají spíše na 38 let,“ ujistil ho, že nebude mluvit se staršími stařenkami, ale s mladými dámami. Po chvilce stání se tak opět dali do chůze k budově, která byla už jen deset metrů od nich.

Mléčná dráha
Země, Ships Command – 15:00
Kefflin držel generála O’Neilla v zajetí v SC, kterou objevili po několika hodin pátrání. Chtěli získat hesla od uzavřených sekcí, kde zkoumají získanou technologii od jiných ras. Jack odmítal jim ho dát, a tak ho první ráda do čelisti neminula. Ani po hodině mučení jim nic Jack nesdělil hesla ke všem zařízením. Když Solek přišel ke Kefflinovi, pohlédl na něj Jack. Myslel, stejně jako ostatní, že Solek zemřel, když ho Vala přenesla z místnosti, kde tenkrát držela Luciánská aliance posádku Odyssey.
„Vypadáte, jako kdybyste viděl ducha,“ všiml si jeho výrazu Solek.
„Taky že jo. Nemáte být mrtvý?“ zeptal se ho. Kefflin pokynul na Soleka, že se vrací zpátky na svou loď, aby mu ostatní poddaní podali informace.
„Když mě Vala přenesla, objevil jsem se čirou náhodou u kruhové platformy. Poblíž Odyssey jsme měli maskovanou loď, takže jsem zaměřil kruhy na ty nejbližší a přenesl jsem se na loď. Pak už jen stačilo aktivovat hyperpohon,“ odpověděl Solek.
„Ty všivej…“ Jack by mu nejraději vrazil pěstí do tváře, jenže jeho ruce byly spoutány řetězy.
„Ale… Nechtěl byste mě tu praštit, že ne? Mohlo by to stát váš drahocenný život.“

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí – 16:30
Podplukovník Emerson se rozhodl, že navštíví Thétu, kde se v tuto chvíli staví pouze jediný loď, která nese jméno Queenmary. Právě v tuto chvíli šel Felipe k hangáru, kde se staví Marksova kráska. Když sjel výtahem do podzemí, hned po otevření přepážky se zastavil u zábradlí, o které se opřel.
„Podplukovníku,“ ozval se za ním Ronson.
„Plukovníku. Jak je na tom?“
„Plukovník Marks chtěl jako první mít zhotovený můstek se strojovnou. Teď doděláváme motory se zbraněmi. Budu vás ještě muset zklamat, boje schopná není. A v následujících dvou měsících nebude zhotovena na sto procent,“ odpověděl William.
„A co jádro?“
„Za pomocí jádra jsme vše sestavili, jenže na svá místa je musíme dát my, stejně tak jako zapojit, naprogramovat a otestovat. Není to tak jednoduchý, obzvlášť když je to nový typ.“
„Mohu vám nějak pomoci?“ nabídl se Felipe.
„S něčím byste mohl. Marks měl někde napsaný seznam s pokyny, kde co má být, jenže mi ho nestihl dát. Nevíte, kam by ho mohl dát?“
„Kajutu má hotovou, že?“ William souhlasně kývnul hlavou a tak se oba vydali na loď.

Když dorazili před Marksovu kajutu, narazili na první problém.
„Znáte heslo?“ Felipe pohlédl na Williama, který tak akorát pokynul rameny, že neví.
„No, tak tady jsme zjevně skončili. Co vím, tak si dává taková hesla, že to nerozšifruje ani počítač.“
„A co ventilace?“
„Chcete, abych se tama dostal do jeho kajuty?“
„Já tama neprolezu, vy ano.“ Felipe chvíli přemýšlel, po chvilce ale řekl: „Tak jo, kde se tam dostanu?“ William se krapet zašklebil a pak ukázal rukou nahoru.
„No to si děláte ze mě srandu?“
„Ee, bohužel ne. Vlezte mi na ramena a já vás tam dostanu.“
„Tak tohle nikdy do hlášení nedám,“ řekl Felipe. Ronson dřepnul a Emerson stoupl opatrně na jeho ramena, přitom se držel část konstrukce, aby nespadl.
„Nikdy, tohle už nikdy po mně nikdo nechtějte,“ zoufale naříkal Felipe. Když se po chvilce Ronson vzpřímil, Emerson konečně dosáhl rukou na poklop do ventilace. Když jej oddělal, podíval se na plukovníka.
„Na tři?“
„Jo. Raz, dva, tři.“ Ronson povyskočil a Emerson se zachytil ve ventilaci konstrukce. Když se vytáhl až nahoru, tak zamával na plukovníka se slovy: „Příště jdete vy.“
„Žádné příště už nebude,“ opravil ho. Felipe se plazil větrací šachtou až k otvoru do Marksovy kajuty. Zvedl poklop, položil ho bokem a nohami napřed skočil dolů.
„Au,“ zasténal, když dopadl na obě nohy. Když se postavil, najednou se na zemi otevřel malý otvor, ze kterého vyjel panel, který začal skenovat jeho tvář.
„Identifikace provedena. Podplukovník Felipe Emerson, syn zesnulého plukovníka Paula Emersona,“ ozvalo se z interkomu v Marksově kajutě.
„Co to…?“ nechápal Felipe. Před ním se objevil holografický projektor, který ztvárnil Markse.
„Ahoj Felipe, jestli tohle vidíš, tak se mi muselo něco stát. Je tu spousta věcí, který nikdo, až na mě a Karinu neví. Byl bych rád, kdybys to i ty udržel v tajemství. Záleží na tom osud celého lidstva. Před mnoha milióny lety, kdy se tu poprvé objevili Antikové, se tu objevila i další rasa, říkají si Engarové. Už od dob, kdy tyto dvě rasy vznikly, proti sobě válčí. Válka se stále táhne dál, ale v jiné galaxii. Asi se právě divíš, jak tohle můžu vědět. Pravdou je, že já, Karina i Martin patříme do antických rodin. Asi se teď ptáš, jaký Martin. Martin Christopher je ve skutečnosti můj bratr a mé skutečné příjmení není Marks, ale Christopher. Felipe, jestli se Engarové dostanou do Mléčné dráhy, nepouštějte se s nimi do bitvy. Skupina Povznesených je připravena na okamžité zakročení. Sice mají pravidlo „Nezasahovat do nižší sféry života“, ale je tu pravidlo v případě útoků ze strany Engarů. Je toho spoustu, co bys měl vědět, ale buď jsem to nestihl nahrát, nebo to je pouze sepsáno v počítači. Felipe, dohlédni na všechny a hlavně nikomu nic neříkej. Hodně štěstí.“ Holograf zmizel a Felipe s otevřenými ústy sedl na postel. Byl tak mimo realitu, že neslyšel ani Ronsona, jak na něj volá. Když mu zachrastila v uchu vysílačka, tak se vzpamatoval a odpověděl: „Jo, jo, jsem tu.“
„Našel jste to?“
„Teď to hledám,“ odpověděl Felipe. Rychle vstal z postele a začal s hledáním na stolku, jestli tam najde nějaké papíry. Když našel složku s nadpisem „Queenmary“, vzal ji do ruku spolu s tabletem, který tam Kevin nechal, a vydal se ke dveřím, které z jeho strany šly otevřít.
„Máte to?“ Felipe zvedl pravou ruku, ve které držel složku.
„Výborně,“ řekl William a vzal si složku do rukou.
„Před chvílí jsem si vzpomněl, že jsem na něco zapomněl. Tak běžte napřed a já vás pak dohoním.“
„Jistě, budu v řídící místnosti tři,“ řekl při odchodu.

Galaxie Kaliam
Olymp – 19:00
Poté, co se Martin sešel s Genesis a Minawarou, musel jít na čerstvý vzduch, aby vše, co se dozvěděl, rozdejchal. Poblíž něho byl Frodren, který dostal za úkol ho hlídat. Martin seděl na trávě a sledoval západ slunce. Frodren k němu přišel blíže a sedl vedle něj.
„V pořádku?“
„Nic není v pořádku. Celý můj život není v pořádku,“ odpověděl naštvaně.
„Martine, důvod, proč jste o ničem nevěděl, je ten, že vás všichni chtěli chránit. Kdybyste se o tom dozvěděl dříve, mohlo by se vše dít jinak.“
„A co Kevin? Ten o tom věděl? A co Karina?“ zajímalo ho.
„To nevím. To se musíte zeptat bratra, až se probudí. To ale chvíli potrvá.“
„A co mám vůbec dělat? Nemám tu nic.“
„Ubytování jsem vám zařídil. Jelikož jste potomek hlavní rodiny, budete v apartmánu, které se nachází v budově pro návštěvníky nejvyšších Antiků. Když mě budete následovat, zavedu vás tam,“ řekl Frodren a počkal na Martina, až vstane ze země. Chvíli to trvalo, ale nakonec vstal. Podíval se na Frodrena, párkrát kývnul hlavou a vydali se na cestu zpátky do města. Při cestě Martin vzal věci, které s Kevinem odložili, aby se do města vůbec dostali. Tentokrát, aby nemuseli procházet celým městem, použili transportér, který je přenesl přímo do budovy.

Když se oba objevili v budově na recepci, Martin nevěřil svým vlastním očím.
„Páni,“ vydal ze sebe, když viděl tu krásu kolem něj. Poté, co se porozhlédl po přízemí, se zaměřil na velmi krásnou, hnědovlásku, která se na každého jen usmívala. Frodren si toho všimnul, pousmál se a přiblížil se k Martinovi.
„Líbí se vám?“ zašeptal mu do ucha.
„Co? Co? Ne, jak vás to mohlo napadnout?“ snažil se vykroutit, ale nezdárně.
„Lhaní vám moc nejde.“
„To mi nikdy nešlo,“ přiznal se a následoval Frodrena do proskleného výtahu, kterým když jeli nahoru, mohli vidět okolí města.
„Máte tu i létající auta?“ zeptal se z ničeho nic Martin. Frodren vyprskl a odpověděl: „Tak létající auta tu fakt nemáme. My spíše používáme něco mnohem lepšího.“ Martin se na něj podíval s vyvalenýma očima. Chtěl za každou cenu vědět, co tam mají. Rozhodně by chtěl Antiky poznat, co nejvíce, když se tam u nich nějak objevili.
„Vy mě jen překvapujete. Ale nejprve bych chtěl, aby se bratr uzdravil a našla se jeho žena. Už něco o Karině víte?“
„Bohužel. Na této planetě rozhodně není. Při cestě sem se červí díra destabilizovala a tak se stalo, že ji to poslalo jinam,“ odpověděl.
„Kam jinam?“
„Víme, že je někde v této galaxii, ale nevíme kde. Jak jste sám slyšel, Genesis okamžitě vydala rozkaz, aby ji co nejrychleji nalezli. Ví, jaké jí nebezpečí hrozí, když ji najdou Engarové.“
„Snad to bude co nejrychleji,“ řekl Martin zrovna, když se otevřely výtahové dveře. Oba vkročili zároveň dovnitř. Všude kolem nich byla k dispozici veškerá antická zařízení, která kdy vynalezli.
„K dispozici tu máte téměř všechno. I databázi, která je vám zpřístupněna. Na stolku máte komunikační zařízení. Stačí zmáčknout uprostřed to velké tlačítko a automaticky vás to spojí s recepcí, kde vás přepojí tam, kam budete chtít.“
„Říkáte s recepcí, jo? Tak to budu volat hodně často,“ řekl Martin a namířil si to rovnou ke komunikátoru. Jenže než k němu došel, tak zmizel. Martin zastavil, otočil se na Frodrena a zamračil se.
„Ten komunikátor slouží jen po potřebné věci, ne pro flirtování se zaměstnanci,“ když to dopověděl, komunikátor se opět objevil. Martin několikrát po sobě kývnul hlavou, že rozumí.

Mléčná dráha
Stigma, Atlantida – 20:00
Poté, co Atlantida přistála na Stigmě, se všichni přeživší, přestěhovali na ni, aby mohli kde bydlet. Právě teď Carterová s Kašparovou hovořily v kanceláři.
„Co plánujete?“ zajímalo Martinu.
„Prozatím nic, nejdříve musíme dát dohromady Hammonda, abychom opět vyrazili. Jenže nevíme, kolik lodí se nachází na Zemi a kolik lidí ještě žije. Mohlo se stát, že Luciánská aliance našla všechny přeživší a zabila je.“
„Lodí je tam poměrně dost. Použili jsme dálkové senzory, které dosáhnou až k Zemi. Na planetě je milión čtyři sta padesát lidí. Obávám se, že Luciánská aliance začala zabíjet lidi, kteří jim odporují. Když jste od tama odlétali, bylo tam jeden a půl miliónů lidí. Teď když vezmeme v předpokladu, že na planetu přistáli i oni, což určitě, tak přes stovku lidí museli už zabít. Obávám se, že my na stanovištích budeme jediní, co přežijeme ze Země,“ řekla Martina.
„Rozhodně to takhlenc ale nenecháme. Jakmile dostaneme příležitost, zaútočíme na ně. Nenecháme jim naši planetu.“

Galaxie Kaliam
Olymp - 20:30
Minawara s Genesis stále byly na Olympu. Krom toho, že se seznámily s potomkem obou rodin, se rozhodly, že navštíví v nemocnici i dalšího člena rodiny. Když došli do střeženého patra, přidal se k nim i Frodren, který nechal Martina v hotelu pro nejvyšší.
„Jak je na tom, Frodrene?“ zeptala se Genesis, která je mámou Kevinové a Martinové babičky Aimen Marksové.
„Bohužel vám teď nic nemohu říci, jeho zranění jsou hluboká. Bude to chtít čas, než se uzdraví,“ odpověděl Frodren.
„Neměli bychom to říci jejím rodičům? Mají právo o tom vědět,“ navrhla Genesis.
„Nic jim neřekneme. Víš sama, jak odkopli Kevina. Musela se o něj postarat Aimen s Odenem. Nebýt jich, bůhví jak by na tom dneska byl,“ zamítla její návrh Minawara. Frodren netušil, že Kevinovy rodiče, ho opustili. Chtěl vědět více, a tak se zeptal obou antiček, zda-li by mu to pověděly.
„Kevin se narodil Charleen a Kirbymu jako první, vychovávali ho na Zemi. Chtěli žít jako ostatní lidé. Ale to se změnilo, když se narodil Martin. Kevin hodně rychle přišel na to, že má schopnosti povznesených. Jenže jednoho dne zaslechl Charleen a Kirbyho, jak se baví o budoucnosti a jak bude jejich život probíhat. Kevinovi zrovna tou dobou bylo šest let. Potom, co je zaslechl, šel za bratrem, kterému byli tři. Hodně rychle přišel na to, jak použít jeho schopnosti, jelikož se mu podařilo je Martinovi sebrat. Nikdo nic netušil, jen Kevin o tom věděl. Jenže jednoho dne dali oba Kevina do dětského domova, aniž by mu řekli z jakého důvodu. Když to zjistila Aimen s Odenem, okamžitě si pro Kevina přijeli. Nechápali, proč ho jejich dcera a manžel opustili. Vzali si ho do opatrovnictví a vychovali ho tak, aby z něj byl to, co je. Krom toho mu změnili příjmení, že od toho dne, kdy si jej vzali, mu dali příjmení Marks. Samozřejmě, že když dospěl, mu vše řekli. Od doby, kdy ho rodiče opustili, je neviděl. Věděl jen o bratrovi, který taktéž nemluvil moc o rodičích. Charleen i Kirby z nějakého důvodu oba opustili a vrátili se zpátky za námi. Doposud nám neřekli proč,“ vysvětlila jim vše Minawara, která sledovala svou rodinu po tisíciletí. Frodren netušil, že oba měli tak divoký život, že raději o něm Martin nemluvil. Teď už věděl proč. Minawara chtěla vidět svého pravnuka a tak jí Frodren řekl, kde ho najde.

Prostor Povznesených
Zatímco Minawara byla u Kevina, Genesis se vrátila do prostoru k ostatním Povzneseným. Hned šla hledat Aimen a Odena. Když je našla, oba se na ni okamžitě otočili. Když viděli její výraz, tušili, že něco není v pořádku. Rychle k ní přišli a čekali, co z ní vyjde.
„Kevin s Martinem jsou na Olympu. A Karina Thracenová se pohřešuje.“ Jak Aimen, tak i Oden tím byli překvapení. Nikdy by netušili, že by se oba vnuci dostali až do této galaxie.
„Kde jsou?“ zeptala se hned Aimen.
„Kevin byl zraněn, Martin je v pořádku. Ale nebojte, o oba je dobře postaráno, jen teď musíme čekat, než se Kevin dá dohromady. Jeho zranění jsou vážná.“
„Musím hned za ním,“ řekla Aimen, ale zastavila ji Genesis slovy: „Teď je s ním Minawara. Neboj, je o něj postaráno.“
„Doufám, že to nikdo neřekl Charleen a Kirbymu?“
„Ne. Minawara zakázala jim to říkat.“
„Dobře. Je to jejich chyba, že je opustili. Neměli to dělat, hlavně u Kevina, když byl ještě malý a skoro ničemu nechápal.“
„Aimen, nechci ti do toho mluvit, ale i přesto, co se stalo, jsou to pořád jejich rodiče, měli by o tom vědět.“
„Ale jako rodiče se vůbec nechovali, ani jeden. Nemají na ně právo. A teď mě omluv, jdu za svými vnuky,“ jakmile to dopověděla, tak zmizela. Genesis pohlédla na Odena, který se smutně na ni podíval. Oba věděli, že Aimen měla pádné důvody k těmto rozhodnutím.

Olymp
Když se Aimen objevila u Kevina, ještě tam tou dobou stála Minawara, která jej držela za ruku. Když se tam Aimen objevila, poohlédla se dozadu za ramena, aby ji uviděla.
„Byla jsi už za Martinem?“ zeptala se Minawara. Aimen pomalými krůčky přišla blíže k ní a odpověděla: „Ještě ne, nejdříve jsem chtěla vidět Kevina.“ Kevin tam ležel na posteli připojený na různá antická zařízení, která kontrolují jeho životní funkce.
„Odhaduji, že za tebou byla Genesis.“
„Ano, byla. Ví se už něco o Karině?“
„Bohužel ne. Na našich obydlených planetách není. Obávám se, že musí být na některé planetě Engarů,“ odpověděla Minawara. Pustila Kevinovu ruku a otočila se na ni se slovy: „Zjevně se budeme muset pustit opět do boje.“

Grimia
Karina ve skoro špinavém oblečení právě teď odpočívala v jeskyni nedaleko oblasti, kde se nacházela Hvězdná brána. Byla strašně unavená, ale věděla, že na spaní teď nemá čas. Z vesty, kterou měla stále na sobě, vytáhla oplatek. Po dlouhé cestě běhání se teprve teď mohla v klidu najíst. Věděla, že se musí co nejrychleji dostat na jinou planetu, a tak rychle vzpomínala na adresu planety, kterou jí kdysi řekl táta. Poté, co dojedla oplatek, sáček schovala do vesty, aby nikdo netušil, že tu byla, a pomalu se vydala zpátky bráně, jelikož přišla na jednu planetu, kde je bezpečněji než zde u Engarů na Grimii.

Mléčná dráha
Země
Luciánské alianci už pomalu docházela trpělivost, když jim nikdo nechtěl říci hesla k tajným projektům. Kefflin se zbraní v rukou přišel k O’Neillovi a namířil ji na ni. Po několika vteřinách všichni přítomni uslyšeli výstřel.

Konec

chudák O´Neill, Keflin ho zabije anebo, zkusí zabíjet civilisty.

Jinak, ta adresa z Grimie vede k antikům?

vynikající díl

[Marks]

Ondra Daške: Mno, nějak musí z někoho dostat ty hesla.

Mohu jen říci, že vede pryč od Engarů. Kam ji to zavede, to nepovím Zatím to totiž ani sama nevím, teprve ten díl budu psát, až dopíšu další díl Shipse


posedlík: Děkuji, jsem ráda, že se líbil

[Marks]

Jak někteří tuší, právě v tuto chvíli pracuji na pátém díle SG Genesis... Když se na to z hlediska podívám, nebudete mě mít rádi Ale to zjistíte, až za hodně dlouho

a já myslel, že doděláváš Shipse

[Marks]

Díl Shipse je dávno hotový proto teď pracuji na Genesis

a kdy přijde

[Marks]

Dneska za par minut

Velmi dobrý a zajímavý díl

[Marks]

Děkuji, jsem ráda, že se líbil

[Marks]

Některým lidem udělám velkou radost Psaní mě najednou začalo opět bavit ve velkým, že pátý díl už mám momentálně dopsaný Bohužel pro vás jej vydám buď ve středu nebo ve čtvrtek Už se těším na vaše reakce k dílu

[Marks]

Zdravím, jak jsem slíbila, tak taky plním Dneska tu máte další díl, tak vám přeji krásné čtení
Hovoří antickou řečí

5. díl – Instinkt/Instinct

Mléčná dráha
Země – 19. června, 21:00
Poté, co všichni uslyšeli výstřel, jeden z pozemšťanů, kterého přitáhli k Jackovi, byl zastřelen před jeho očima. Jeho tělo padlo na zem a Jack nemohl nic dělat. Věděl, že jestli jim nic neřekne, začnou lidé umírat ve velkým.
„Rozmyslete si, co nám příště řeknete. Máte hodinu na rozmyšlenou, pak půjde na řadu další,“ řekl Kefflin a odešel. Jack se zavázanými rukama stál na místě a sledoval, jak muži Luciánské aliance táhnou mrtvé tělo. Jacka pak odvedli na Kefflinovu loď, kde jej zavřeli do cely.

Stigma, Atlantida – 19. července, 8:30
Je to už měsíc, co Jack viděl Luciány zastřelit pozemšťana. Právě teď generál Carterová s plukovníkem Kašparovou seděly v zasedací místnosti, kde si zřídily menší řídící stanici. Všude po místnosti byly pověšeny na zdech dotykové obrazovky, na kterých měly zobrazené všechny plány, jak lodí, tak i Atlantidy, povrchu Země a pohybu Luciánské aliance. Stále kolem Zemi létá vesmírná stanici ISS, na které jsou čtyři členové z NASA. Jelikož je to nevojenská organizace, tak na palubě jsou téměř všichni civilisté, až na jednoho, který je velitelem stanice. Byl to plukovní Ian Davidson, bývalý velitel Odyssey.
„Mohli bychom se s posádkou nějak spojit? Aniž bychom je prozradili,“ zeptala se Martina.
„Na ISS není taková technologie, kterou by nezachytili. Ne jen, že by přišli na to, že na ISS jsou naši, ale přišli by na to, kam vysílání směřuje, takže bychom tu brzy měli návštěvu,“ odpověděla Sam.
„Nemůžeme je tam ale nechat. Mají zásoby jídla na maximálně na měsíc. Nemluvně o tom, že ISS měla jít na opravu a vylepšení.“
„Nemůžeme tam nikoho vyslat, je to sebevražedná mise. Kolem Země mají své lodě, hlídají každý koutek vesmíru. Hned jak by se objevila jedna z našich lodí, hned by ji zničili. První, na co by jejich lodě určitě mířily, by byl hyperpohon.“
„A co Odyssea? Má přece maskování, jestli se nemýlím. Mohla by vystoupit z hyperprostoru u Měsíce a zbytek letu k Zemi by byla maskovaná. Hned jak by byli na dosah ISS, by je přenesli na palubu a vstoupili do hyperprostoru.“
„Musela bych mluvit s podplukovníkem Emersonem, ten teď ví, jak na tom Odyssea je. Ale ten je teď v tuto chvíli na Thétě, pomáhá dostavět Queenmary,“ odpověděla Sam a pohlédla na obrazovku, na které byla zobrazena Země, kolem které hlídkovaly lodě Luciánské aliance.

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 10:00
Podplukovník Emerson se nacházel v místnosti s asgardským jádrem, který používal na získání dat z tabletu, který vzal plukovníku Marksovi z jeho kajuty. Tablet byl připojen přímo k jádru, takže s dešifrováním nebyl moc velký problém. Jakmile se dostali k datům, jádro je zobrazilo na obrazovce.
„Wow,“ vyšlo z něj, když si přečetl názvy souborů. Jeden soubor se jmenoval „Engarové“. Byla to zrovna rasa, o které mluvil Kevinův holograf. Když soubor otevřel, nemohl tomu věřit ještě více.
„Jak tohle si mám nechat jen pro sebe? No, kdybych o tom někomu řekl, tak by to asi nedopadlo dobře. Galaxie Kaliam?“ Felipe zadal do počítače název galaxie, kterou tam našel. Jádro mu pak na obrazovce zobrazilo umístění této galaxie.
„Wow. Pět let letu hyperprostorem tam? To sem asi nedávají, pokud teda nemají vyspělejší způsob cestování.“ Na chvilku přestal mluvit a pak řekl: „Připadám si tu jako cvok, který mluví sám se sebou.“ Felipe sednul na židli a opřel si hlavu o ruce. Povzdychnul a po krátkém sedění chtěl odejít za plukovníkem Ronsonem, jenže v tom mu zabránil lodní počítač.
„Planeta nalezena,“ ozvalo se z interkomu.
„Jaká zas planeta?“ divil se a přišel k jádru. Vedle něj se zobrazila ženská postava, která představovala samostatnou Queenmary.
„Jé, ahoj Queenmary. Konečně se nebudu cítit jako blázen. Teď ale k otázce, co to je za planetu?“
„Olymp, nachází se v galaxii Kaliam. Při zadání této galaxie jsem dostala za úkol vyhledat i tuto planetu a zobrazit ji vám.“
„Důvod úkolu?“
„V soukromé databázi plukovníka Markse je uvedeno, že tato planeta spojuje další planety, na kterých žijí Antikové.“
„No to mě podrž. Takže je to všechno pravda,“ řekl na to Felipe. Na chvilku se zapřemýšlel a pak řekl: „Všechno zavři, ať se k tomu jiný nedostane. Musím teď jít.“
„Ano, pane.“ Data, která byla otevřena, se zavřela a spojení s tabletem bylo přerušeno. Při odchodu si Felipe tablet vzal s sebou, aby se k němu nikdo jiný nedostal. Byl by problém, kdyby se ty informace dostaly ven na veřejnost.

Galaxie Kaliam
Olymp
Poté, co se Martin ubytoval v apartmá pro hosty, tak se začal seznamovat s obyvateli této planety. Prvně začal s kráskou u recepce. Když k ní přišel, tak něco řekl, jenže ona nic.
„Rozumíte mi?“ Nic, žádná odpověď. Martin zakňučel a pak sedl na křeslo, které se nacházelo pár metrů od ní. Sloužilo tam pro čekání, kdyby u recepce byla dlouhá fronta. Když už nevěděl, co dál, tak vytáhl z kapsy komunikátor a v seznamu vyhledal jméno Frodren. Když na něj kliknul, nic se nestalo. Žádný vyzváněcí tón, prostě nic.
„A tomu oni říkají komunikátor?“
„Ano, říkáme tomu tak. Co potřebujete?“ ozvalo se z komunikátoru. Martin se toho tak lekl, že mu párkrát komunikátor vyskočil z ruky, než ho pevně uchopil.
„Co potřebuji? Jo, už vím. Chtěl bych se zeptat, rozumí tu krom některých mé řeči, nebo tu všichni mluví jen anticky?“
„Budu vás muset zklamat, jen pár jedinců umí vaší řeč, ostatní mluví pouze svou rodnou řečí.“
„Frodrene, moc jste mě tím nepotěšil,“ řekl na to Martin. Během chvilky se tam objevil Frodren, který přišel k recepční. Martin se nadzvedl a pozoroval je. Frodren se naklonil k recepční, která se na něj usmála. Několikrát se podívala s úsměvem na Martina. Po několika prohozených vět mezi nimi kývnula souhlasně hlavou.
„Vystřídáš se se mnou?“ zavolala na dívku, která stála v chodbě, která vedla do kuchyně.
„Jistě,“ odpověděla dívka a stoupla si k recepci. Recepční s Frodrenem šli za Martinem, který se začal červenat.
„Martine, tohle je Vortensis. Vortensis, tohle je Martin Christopher,“ představil je.
„Vždyť nám teď nerozumí,“ řekl na to Martin.
„Za pomocí překladače vám rozumím, pane Christophere,“ řekla Vortensis. Martin se usmál a hned pomyslel na to, kam ji pozve. Bohužel to tam nezná tak dobře, jako ona, takže raději mlčel.
„Vortensis, moc rád vás poznávám.“
„Potěšení je na mé straně. Frodren mě požádal, abych vás tu provedla a seznámila s naší kulturou.“
„Bude mi potěšením jít s vámi,“ řekl Martin a pak přišel k Frodrenovi, které mu pošeptal do ucha: „Máte to u mě.“ Frodren se zasmál a pak zmizel.
„Zjevně nás tu chtěl nechat o samotě,“ jakmile to dopověděl, zapípal mu komunikátor. Vytáhl jej z kapsy a přečetl si zprávu, která se mu zobrazila: „Žádné flirtování.“
„Heh, to si jen myslíš,“ řekl si v duchu pro sebe a pak se otočil na Vortensis se slovy: „Půjdeme?“
„Jistě. Nejdříve bychom měli zavítat do dvou hlavních budov, které se nachází zde ve městě,“ rozhodla Vortensis a při chůzi k hlavnímu vchodu pokračovala: „V těchto budovách se nachází nejvyšší na této planetě. Cokoliv se stane na této planetě, tak to tam vědí jako první. Proto vám doporučuji, abyste se mě držel a nevyváděl nějaké lumpárny. Mohlo by se vám pak stát, že byste skončil ve vězení, kde byste si chvíli poseděl, než by dorazila Genesis s Minawarou.“
„Minawara Christopherová. Když jsem ji viděl poprvé, nevěřil jsem, že je to má a Kevinova prababička.“
„Kevinova?“ Nevěděla, o kom je řeč. Otevřela dveře a vyšli ven na ulici, kudy procházely davy lidí.
„Omlouvám se, vy to zjevně ještě nevíte. Objevil jsem se tu s Kevinem Marksem. Je to měsíc a pár dní, co jsem se dozvěděl, že je to můj bratr.“
„Páni. Takže je to pravda, potomci nejvyšších dorazili, aby převzali nadvládu,“ když to Vortensis dopověděla, Martin vyprskl a začal se dusit. Vortensis natáhla ruku a párkrát ho popleskla po zádech. Když se pořádně nadechl, pohlédl na ni a čekal vysvětlení.
„Takže tohle jste zase nevěděl vy. Omlouvám se.“
„Převzali nadvládu?“
„Vy a váš bratr jste jediní přímí potomci dvou nejmocnějších rodin Antiků. Nejstarší z vás nastoupí jako vládce.
„Takže Kevin. Je o tři roky starší, než já.“
„Ještě je ale čas. Genesis s Minawarou plánují vládnout další rok určitě.“
„To jste mě teda uklidnila. Já budu rád, až se vrátíme na naši rodnou planetu, kterou napadla Luciánská aliance.“
„Luciánská aliance?“
„Je to spolek, který se snaží získat nadvládu v galaxii. Nejdříve jsme měli problémy s Ori, teď jsou největší osina v zadku Luciáni.“
„Páni, to tam máte více nepřátelů, než my tady. My tu máme jen jednoho hlavního, Engary. Zbylé skupinky jsou maximálně jen po stovkách. Engarech jsou bohužel tisíce.“

Mléčná dráha
Stigma, 12:00
Felipe se na pravé poledne vrátil zpátky na Stigmu pořádně se nadlábnout. Než ale stihl dojít ke vchodovým dveřím, už na něj z dálky volala Sam, vedle které stála Martina. Felipe povzdychnul, a tak bez pojedení šel rovnou za nimi.
„Co pro mě tentokrát máte?“
„Chcete vyrazit k Zemi?“ zeptala se ho rovnou Sam. Felipe se jí podíval přímo do očí. Myslela to vážně, nedělala si legraci.
„Navrhuji si o tom promluvit při obědě, mám hlad jak vlk,“ navrhnul Felipe. Obě souhlasně kývly hlavou a tak všichni tři vyrazili rovnou na základnu do jídelny, kde se právě nacházeli desítky lidí. Mezi nimi tam byl Caldwell, Ellis, Kleinman, Meyersová a Cooperová. Sam, Felipe i Martina si k nim přisedli, jelikož seděli u jednoho stolu.
„Máme plán, který závisí jen na Odyssey, takže o tom musí tady rozhodnou podplukovník Emerson, jestli poletí nebo ne.“
„Poslouchám.“
„Na stanici ISS jsou čtyři lidé z NASA. Jenže brzy jim dojdou zásoby a dlouho bez jídla a vody nevydrží. Mezi nimi je i plukovník Davidson, váš předchůdce na Odyssey. Spojit se s nimi nemůžeme, jelikož bychom prozradili ne jen je, ale i naši pozici. Odyssea by vystoupila z hyperprostoru poblíž Měsíce. Ze Země ji nedokážou detekovat, jelikož ji bude Měsíc krýt. Jakmile se zamaskují, můžou letět přímo k Zemi. Rychle přenesou posádku a zmiznou pryč. Nechci riskovat další životy.“
„Jak dlouho máme na přípravu?“
„Jídlo i voda jim vydrží na dva dny,“ odpověděla tentokrát Martina.
„Tak vyrážíme hned,“ rozhodl se během chvilky Emerson. Vzal do rukou vysílačku a aktivoval ji: „Odysseo, tady Emerson. Přeneste všechny na Stigmu, nechte na lodi jen základ. Připravte se na odlet.“
„Rozkaz,“ odpověděla nazpátek Evansová.
„Jen pro jistotu,“ řekl Felipe. Sam s tím souhlasila, stejně jako on by nechtěla přijít o celou posádku.

Galaxie Kaliam
Olymp
Martin a Vortensis seděli na terase, ze které byl krásný výhled do přírody. K zděšení pro Martina se hned po nimi nacházel vodopád. Když viděla Vortensis jak se od kraje drží co nejdál, zasmála se a nabídla mu, aby si sedli dovnitř do restaurace.
„To už je bezpečnější,“ okomentoval návrat dovnitř. Oba opět sedli ke stolu, ale tentokrát hned vedle sebe. Martin z ní nemohl odtrhnout oči. Pořád ji sledoval, jak se usmívala. Vortensis oběma objednala další drink. Když je číšník přinesl, zaslechl, jak Vortensis zrovna oslovila Martina. Číšník byl tak překvapení, že pak nedával pozor, zakopl a vylil oběma drink na jejich oblečení.
„Omlouvám se, moc se omlouvám. Nedával jsem pozor, odpusťte mi.“ Číšník hned začal uklízet rozbité skleničky. Pak zavolal na mladého hocha, aby vzal hadr a pomohl mu s úklidem. Martin vstal ze židle a dřepnul k číšníkovi se slovy: „Pomohu vám.“
„To nemusíte, mladý pane. Nejvyšší by nám moc nepoděkovali, kdyby zjistili, že jejich potomek nám pomáhá.“
„Celý život jsem pomáhal na Zemi a taky v tom hodlám dál pokračovat,“ řekl mu na to Martin a kousky střepů, které sebral ze země, položil na tác, který byl na stole.
„Jinak žádný mladý pane, Martin Christopher.“ Martin natáhnul ruku. Číšník chvíli váhal, ale pak řekl: „Aigeus.“ Oba si potřásali rukou. Aigeus šel zanést střepy a kluk, který mu pomáhal, šel s hadrou za ním.
„Páni, jste větší džentlmen, než jsem původně předpokládala.“
„Tak to mě ještě pořádně neznáte. Co kdybychom se více sblížili?“ navrhnul Martin.

O několik minut později
Martin s Vortensis se muchlovali v pokoji, který se nacházel v patře nad restaurací.

Frodren procházel v nemocnici, kde právě kontroloval Kevinův stav. Když vše zkontroloval, tak se chtěl podívat za Vortensis, co vyvádí s Martinem. Za pomocích svých schopností je našel poměrně rychle. A ne jen to, zjistil i co dělají. Frodren tak rychle zmizel z nemocnice, že si toho nikdo nevšimnul.

Nahá Vortensis ležela v posteli a čekala, až se Martin vrátí z koupelny. Tou dobou, když vycházel, jim tam vtrhnul Frodren.
„Okamžitě se převlékni a vrať se do práci!“
„Vždyť se toho tolik nestalo,“ řekl na to Martin.
„Vy mlčte. Ty se obleč a běž.“
„Ale tati…?!“
„Žádné ale, běž,“ řekl a pak se otočil na Martina, „A s vámi si to ještě vyřídím.“ Když Martin zjistil, že Vortensis je Frodrenova dcera, tak cítil ještě větší malér, než je teď.
„Frodrene, já…“
„Co? Udělal byste to, kdybyste věděl, že je to má dcera?“ Martin pomlčel, protože dobře věděl, že Frodren ví, že se mu zalíbila už od začátku.
„Vidíte. Vy se také oblékněte. Genesis s Minawarou vás chtějí přemístit na jinou planetu, kde budete ve všech směrech v bezpečí.“
„Tati! Nemůžu být do smrti sama!“ zakřičela Vortensis a při odchodu třískla dveřmi.
„Vortensis,“ zavolal na ni táta.
„Do smrti sama? Kolik jste kvůli ní odehnal kluků?“
„To vás nemusí zajímat,“ odpověděl Frodren a vydal se za dcerou. Martin rychle na sebe hodil oblečení a vydal se hned za nimi.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 16:25
Felipe se základní posádkou letěli k Zemi zachránit několik dalších lidí. Právě teď Felipe se Sharon a kapitánem Robertem Hemsworthem seděli v zasedací místnosti, kde probírali záchranu svých lidí.
„Nechci nic říkat, ale můj instinkt říká, že tam na nás budou čekat s plnou parádou. A jakmile se objevíme, tak se do nás pustí,“ řekl Hemsworth.
„Očekávat nás budou na sto procent. Ale nemusí zrovna vědět, kde jsme. Jak říkala Carterová, pokud vystoupíme u Měsíce a hned se zamaskujeme, neobjeví nás. Budeme mít tak šanci na záchranu ne jen členů ISS, ale také bychom mohli přenést několik lidí z povrchu planety. Je nás tu teď jen patnáct, takže bychom mohli přenést na palubu kolem pět set až šest set lidí. Jen tak odhaduji. Podpora života by měla vydržet až na Stigmu a s aktivovaným jádrem si myslím, že recyklaci vzduchu urychlíme.“
„Kam je chcete všechny přenést?“ zajímalo Evansovou.
„Dvě sta lidí rozdělíme po hangárech a zbytek do velkých místnostech. Jídelna, tělocvična a další takové místnosti. Máme jich tu poměrně dost.“
„Doporučovala bych prvně zaměřit ty, co mají lokátory. Určitě jich na Zemi bude hodně. Zbylé bych přenesla ty, co se nachází poblíž Luciánské aliance. Jen tu je jeden problém. Jak je rozeznáme od našich?“ zeptala se opět Evansová.
„Jak víme, naživu zůstali jen lidi s antickým genem. Takže by neměl problém je zaměřit. Luciáni nemají antický gen.“
„To by šlo. Rozhodně navrhuji přenést na palubu prvně lidi s lokátory a pak ty, co kteří jsou poblíž Luciánů. Rozhodně nebudou mít všech milión a půl pohromadě. To znamená, jestli se nám to povede, můžeme to udělat znovu.“
„Přesně. Jdeme na to?“
„S radostí. Mile ráda pomůžu nakopat jim zadky, pane,“ odpověděla Evansová. Všichni tři se v místnosti usmáli a vydali se pomalu na můstek. Blížil se totiž čas výstupu z hyperprostoru.

Prostor, poblíž Měsíce
Odyssea vystoupila z hyperprostoru hned u Měsíce. Netrvalo ani pět vteřin a už byla zamaskována.

Stigma, Atlantida
Sam s Martinou stály v operačním, kde sledovaly pomoci dálkových senzorů postup Odyssey. Na obrazovce jim zmizeli hned, jak vystoupili z hyperprostoru a zamaskovali se.
„Doufám, že děláme dobře,“ řekla na to Sam.

Prostor, Země, 16:40
Zamaskovaná Odyssea letěla podsvětelnými motory k Zemi, kolem které hlídkovalo deset lodí Luciánské aliance.
Felipe stál v přední části můstku, odkud sledoval Zemi. Když zahlédl ISS obíhající Zemi, pohlédl na Evansovou sedící u pilotní konzole.
„Zaznamenávám čtyři známky života.“
„Přeneste je na můstek.“
„Ano, pane,“ odpověděl tentokrát Hemsworth. Po zaměření posádky na ISS je přenesl rovnou na můstek před Emersona. Tři ze čtyř nevěděli, kde jsou, ale plukovník Davidson je ujistil, že jsou v bezpečí.
„Jaká je situace?“
„Všichni, co přežili, jsou na Stigmě. Pár lidí se pohřešuje. Teď máme za úkol zachránit zbytek.“
„Kolik jich můžeme přenést?“ zeptal se rovnou.
„Kolem šesti set lidí. Budeme hodně rychle spěchat na Stigmu, aby nám vydržela podpora.“
„Určitě si toho všimnou, že několik set lidí najednou zmizelo. Nebudeme to moc zopakovat znovu. Rozmístí lodě i kolem ostatních planet a budeme v háji.“
„S tím taky počítáme, ale nemůžeme je tam jen tak nechat. Musíme něco udělat, nemůžeme jen tak přihlížet.“
„Na dosah transportérů! Mám tu dvacet lokátorů, mezi nimi je generál O’Neill,“ oznámil Hemsworth.
„Jeho přeneste na můstek, zbytek do jídelny. Evansová, vy zaměřte ty, u kterých jsou Luciáni a transportujte je do hangárů.“
„Připraveni,“ zaznělo od obou.
„Přeneste je!“ rozkázal Felipe.

První stovka lidí se objevila v prvním hangáru, další stovka ve druhém. Postupně další se objevovali v tělocvičnách a ve volných prostorech. V jídelně se objevilo devatenáct lidí, co měli podkožní lokátory.

Generál O’Neill se objevil na můstku. Jenže než stihl něco říci, svalil se na zem. Viděl jen slabé záblesky toho, co se dělo kolem něj.
„Generále?!“ oba vyšší důstojníci k němu okamžitě vyběhli. Dřepli k němu a otočili ho na záda.
„Do háje,“ řekl Felipe, když zahlédl střelnou ránu v hrudníku.
„Evansová, vstupte do hyperprostoru a to co nejrychleji. Musíme na Stigmu!“ zakřičel Felipe.

Odyssea se demaskovala a hned vletěla do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Felipe držel ruce na ráně, ze které tekla hodně krev. Lékařský tým byl na cestě. Během chvilky tam vtrhli i s nosítky, na který generála položili. Hned si to s ním namířili na operační sál.
„Do háje!“ Felipe chtěl do něčeho praštit, ale zrovna neměl po ruce nic, čemu by neublížil.

Galaxie Kaliam
Genesis, 17:00
Genesis s Minawarou se vrátily na svou domovskou planetu, kde si to hned namířily do paláce. Když dorazily k hlavním dveřím, dva jejich poddaní jim otevřeli dveře. Obě vstoupily dovnitř a dveře za nimi zavřeli. Minawara se protáhla a sedla na gauč, který se nacházel pod schodištěm, které se nacházelo hned naproti hlavnímu vchodu.
„Tak co, povíme jim to?“ zeptala se Genesis.
„Pořád znáš mou odpověď.“ Obě zaslechly, jak se najednou otevřely dveře v horním patře. Minawara pohlédla nahoru a zahlédla Charleen Christopherovou, kdysi Marksovou. Po zavření dveří silně zazívala a vydala se po schodech dolů. Když viděla povznesené bytosti, řekla: „Omlouvám se. Netušila jsem, že jste tu.“
„Před chvílí jsme se vrátili,“ řekla Genesis.
„Jaké to bylo na Olympu?“ zeptala se a stoupla si k Genesis.
„Pořád to samý. Naštěstí se Engaři drží zpátky,“ odpověděla tentokrát Minawara, která se rozvalila po gauči.
„Brzy tu ale budeme mít návštěvu. Měli bychom připravit pro ně pokoje,“ oznámila Genesis. Minawara to postřehla a vražedným pohledem se podívala na Genesis.
„Jistě, zařídím to. Kdo má přijít?“ zeptala se.
„Jestli jí to řekneš, bude zle,“ řekla telepaticky Minawara. Genesis se usmála a řekla: „Rodina.“ Charleen se usmála a vydala se do kuchyně. Minawara vstala a přišla k Genesis.
„Vůbec jí nenapadlo, že by se jednalo o její syny,“ řekla Minawara.
„Měli bychom to říci Martinovi. Ať se na to připraví.“
„Připraví? Na co?“
„No rozhodně to shledání bude něco. Už to vidím,“ řekla Genesis.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 18:35
Podplukovník Emerson s plukovníkem Davidsonem seděli na chodbě na zemi před operačním sálem, kde operovali generála O’Neilla. Po skoro dvouhodinovém čekání se otevřely dveře a nimi prošel hlavní lékař. Felipe s Ianem hned vstali a čekali, co jim řekne.
„Dělali jsme vše, co jsme mohli. Zemřel na následky zraněn. Je mi to líto,“ oznámil jim zarmucující zprávu. Felipe se naštval a praštil rukou do zdi.
„Sakra!“ zakřičel. Ian věděl, že Felipe nemá rád takové zprávy od smrti táty.
„Tohle jim neprojde. Nikdy,“ s těmito slovy se vydal chodbou na můstek.

Když dorazil na můstek, Evansová vstala od konzole a čekala, co řekne. Místo toho, aby něco řekl, tak zavrtěl hlavou. Sharon si zakryla rukou ústa a zdrceně sedla zpátky do křesla.
„Můj bože.“
„Hemsworthe, spojte nás se Stigmou.“
„Ano, pane,“ odpověděl smutně. Po zmáčknutí několika tlačítek se spojili s generálem Carterovou, která byla na Atlantidě.
„Generál O’Neill zemřel na následky zranění,“ oznámil Felipe, když se aktivovala boční obrazovka. Viděl sem, jak jí vyhrkly slzy, když jí to pověděl. Na dálku ji nemohl nějak uklidnit, proto se toho ujala Martina. Nejdříve pohlédla na obrazovku a pak na Sam, která sedla na židli. Felipe věděl, že pro ni to bude nejtěžší chvilka života, stejně jako když jí zemřela celá rodina, proto pohlédl kapitána, který spojení přerušil.

Země, Kefflinova mateřská loď
Kefflin naštvaně pochodoval na můstku lodi. Chtěl vysvětlení, jak někdo mohl generála O’Neilla transportovat na dálku spolu s některými dalšími obyvateli této planety. Ten, kdo sledoval senzory, vykročil vpřed a vysvětlil mu, že senzory zachytily plavidlo pozemšťanů, jak vstupuje do hyperprostoru. Nedokázal mu ale říci, jak se sem dostalo.

Galaxie Kaliam
Ares, 20. července, 8:00
Karina seděla poblíž brány v trávě opřená o strom. Byla unavená, chtělo se jí spát, jenže nemohla. Musela jít hledat lidi, kteří tu žijí. Nemusela ani dlouho hledat, když vstala a vydala se k malé cestičce, potkala menší skupinku, která se právě chystala k bráně. Když zahlédli neznámou ženu, jeden z nich vykročil vpřed a zeptal se mladé ženy: „Kdo jste?“
„Ano!“ vykřikla Karina a spokojeně sedla zpátky na trávník. Skupina lidí ji nechápala, sledovali ji, jak ze sedu změnila pozici na lehnutí na záda.
„Konečně jsem vás našla,“ řekla s úlevou.
„Mohu se vás ještě jednou zeptat, kdo jste?“ zeptal se mladík. Karina nejdříve sedla a pak vstal, než odpověděla: „Jmenuji se Karina Thracenová. Hledám svou rodinu.“ Když se všem představili, všichni se začali poohlížet po ostatních. Nikdo z nich netušil, že by k nim zavítal potomek od Thracenů. Je zde na planetě známo, že potomek Thracenů žije v Mléčné dráze na Zemi, odkud tito lidé pochází.
„Pojďte s námi. Ubytujeme vás a dáme vás do pořádku. Vypadáte, jako byste nespala dlouhé dny.“
„To taky že ano. A mockrát vám děkuji,“ řekla Karina a vydala se s ostatními do jejich vesnice.

Konec

vynikající díl

[Marks]

Děkuji, jsem ráda, že ti nevadí smrt O'Neilla