Destroyer (dokončeno)

diaktrika v druhe kapitole doplnena.

diaktrika ve třetí kapitole doplněna!

Nyní je to kompletně s diaktrikou. Jestli to někoho zajímá, tak mám dopsanou další kapitolu. Udělám korekci, doupravim čitelnost, a pak ji uveřejnim.

jo to zni ze jsi sel do sebe.
mrknu na to hned jak pristane novy dil .

KAPITOLA 5 - SETKÁNÍ


"Get psycho, i wanna get psycho"
Disturbed - Meaning Of Life


22.10.2015.

Den byl chladný, a hnusný.
Neočekával nic...
Jen přežíval noční můru,
Která páchla agónií.

Přemýšlel...

"Svět je nedomyšlenej... Možná to tak musí bejt... Jsme už mrtví, a vyhnaný z ráje? Něco tady neklape... Cejtím tyhle pocity, jsou jako vzpomínky, ale nevim na co... Do svých osmi, jsem se cejtil na živu stále... Ale zdá se mi, že to nikdy nebyla pravda... Nyní mám deprese, nebo mánie. Naštěstí ne konstantně. Kam jsem se to ale dostal? Propíchaný ruce jehlama (Richard se stal během dvou měsíců závislým na heroinu, musel kvuli tomu prodat televizi, ale stejně ji nesnášel, a ani nevěděl, proč ji vlastně kupoval), rozbitý myšlenky, šílený pocity... Přestal jsem sportovat, a začal jsem fetovat. Nevim co bude dál... Můj cíl? (něco uvnitř něj: zničit všechno)... Ne... Dosáhnout až na vrchol světa? (Když budeš opravdu chtít, tak tě ďábel vynese až na vrchol světa, a z něj uvidíš všechna jeho království). A zničit se při tom. (Protože už jsem zničenej, a nemůžu se opravit. Chci to dotáhnout až do konce.) Jsou lidi, který furt jenom kecaj o tom, jak udělaj něco velkýho, a pak jsou lidi, který jdou, a udělaj to. Já budu ten druhej případ. Chcí zešílet."

Momentálně se cítil svým způsobem i šťastně, ale spíše nešťastně. Prostě na něj dolehla deprese. Skvělý čas na to, udělat nějkou hudbu. Jak řekl jistý reportér v interview s Jonathanem Davisem - šťastní lidé nikdy neudělají dobrou hudbu.

Od té události, kdy k němu při usínání promluvil záhadný hlas ("chceš zaprodat svou duši za slávu?") měl návaly kreativity. Myslel si, že opravdu přišel o svou duši. Jako se to zpívá v mnoha skladbách. Kromě toho, že měl v hlavě explozi nápadů, jej od té události také denně atakovali démoni. Tito zlí
duchové jej vždy při usínání, nebo po probuzení, když byl ještě rozespalý, nějakým způsobem hypnotizovali. Někdy viděl věci, jak padají, a při dopadu se lekl ránou, která se ozvala. Nebo viděl sebe, jak padá. Jindy měl nutkání klást si hypnotické otázky: "kdo jsi? kdo jsi? kdo jsi?" a tak stále do kola, načež se vždy něčeho lekl, a v tom momentě se tam dostal... Také se mu stalo něco s jeho myšlením. Možná to bylo těmi drogami, ale zdálo se mu, že už nepřemýšlí tak spontánně, jako před tou událostí. Bylo to ale v ten samý den, kdy okusil heroin poprvé.

Útoky zlých duchů přicházeli s každou nocí, někdy i vícekrát. Občas i za bílého dne. Dělali mu ze života peklo. Vypadali různě. Jednou to byl malý, čtyřruký imp, jindy obrovský stín, nebo průhledná, tlustá žena s kudrnatými vlasy. Ať už vypadali jakkoliv, tak jej mučili a mluvili někdy až směšné absurdnosti, jako: "Ríšo, můžu to odstartovat, amígo?" Nejčastěji jej dusili, a on měl strach, že jej jednou udusí. Někdy jej také (hlavně čtyřruký imp) obejmuli, a mučili jej elektřinou. Nebo jej drápali. Richard měl od toho jizvy na zádech. A pokaždé, když se z toho probral, tak cítil, jak z něj trochu něčeho, možná energie, možná jeho duše, vyprchalo. Nejděsivější na tom bylo, že se při těch útocích nemohl hýbat. jeho psychické šílenství sílilo. Měl čím dál větší chuť uvolnit pana destruktivního. Měl pocit, že je to něco, co by měl udělat. Zešílet.

Ale zpět ke skládání. Nyní cítil, že dokáže složit něco velkého. Prohlédl si tracklist:

1) Black Souls
2) Can´t Wait
3) Use To Be
4) Like Jesus
5) All The World
6) Fucking Colony
7) See
8 ) Opened Eyes
9) Kill
10) The Prisoner

Problém byl v tom, že vůbec nevěděl, jaké to album má být. Něco mu říkalo: "Když něco děláš, dělej to pořádně. Žádný kompromisy. Úplnej brutál, nebo úplnej smutek, nebo úplná radost. Žádnej kompromis. Žádnej zkrat. Vyber si jednu ze svejch částí, který máš v sobě, a uvolni ji do skladby, na který pracuješ. Neváhej. Buď opravdovej." Vzpomněl si na skladbu "Love Story" od Italské kapely Novembre. Skvělá, agresivní skladba. Když ji slyšel, tak jej naplňovala energií. Musel to všechno dělat takto na plno. Čirá agrese, čitý smutek, čirá radost... A skladby, kde se mění nálady, a které gradují. Žádné:
sloka, refrén, sloka , refrén, refrén, konec, ale progrese! Měl opravdu kreativní náladu. Pustil se do skládání. Nevěděl, kterou z tracklistu udělá jako první. Nevěděl, která skladba má být tvrdá, která měkká, která veselá. Nechal se řídit svým srdcem. Vzal kytaru, a začal do ní řezat. Po asi čtvrt hodině hraní se do toho dostal. Začal nahrávat sebe, jak asi hodinu "šílí" ostré kytarové riffy...

Když přestal hrát, tak si to ihned pustil. Některé riffy se mu zdáli skvělé, když je hrál, ale poté, co si je pustil nahrané, se mu již nelíbili. Nakonec se mu ze všech těch riffů líbilo jen asi pět. Začal skládat první track. Kytarový riff, poté se přidali bicí a bassa, poté klávesová plocha, a po vrcholu této pasáže se skladba uklidnila. Teď je čas na zpěv. Tato pasáž bude melancholická, a v kontrastu s předchozí částí, to bude opravdu efektivní. Vytvořil klidnou, posmutnělou část, a do ní začal zpívat nápěvy, zatím bez textu.

Když měl tu pasáž hotovou, znovu si prohlédl tracklist. Která ze skladeb to bude? O čem je tato skladba? O dvou pocitech: smutku a hněvu. Tak tedy která to bude? Možná "All The World". Richard totiž nevnímal svět pozitivně.

Poslouchal vokální nápěvy, a snažil se k nim přidat nějaké texty. Konečně jej něco napadlo. Začal to zpívat. Při zpěvu si všiml, že jej pozoruje otevřeným oknem nějaká dívka. Vypadala... To musela být Karolína. Karolína, jeho dětská láska, do které byl tolik let zamilovaný, a která jej tolik zničila tím, co mu se svými přáteli provedla. Richard přestal zpívat, a zastavil hudbu. Došel k oknu. Zamračil se, a řekl: "Karolíno? Jsi to ty?"

Dívka: "Ta melodie, kterou jsi zpíval, byla nádherná. Promiň, nechtěla jsem tě šmírovat, ale bylo to tak sladké. Já se nejmenuji Karolína, ale Kasandra (Richard pro sebe: jako moje skutečná matka) Můžu tě ještě chvíli poslouchat, prosím?" Usmála se.

Richarda zaplavila vlna příjemných pocitů. Jeho biologická matka, ani jeho nevlastní matka, se nikdy moc nezajímaly o jeho tvorbu, a jeho dvě dívky, se kterými dříve chodil, také ne. Až si myslel, že je špatný umělec. Jedna z nich, ta o tři roky starší, se kterou chodil v patnácti, mu dokonce řekla, že jsou jeho skladby hloupé. No, bylo mu patnáct, a ještě nebyl tak vyspělý, možná tenkrát
opravdu byla jeho tvorba poněkud naivní... Již v jeho dětství se v něm zakořenila touha po uznání ženou, která sílila, jak rostl. A teď tady stojí dívka, která vypadá jako láska jeho života, a tvrdí, že je jeho zpěv sladký. Tohle přesně potřeboval. Deprese zmizela.

Richard neměl slov. Byl vždy trochu nesvůj, když měl mluvit s osobami opačného pohlaví. Ale teď se nesmí ztrapnit.

Richard: "Vážně si myslíš, že je to dobrý?"
Kasandra: "Ta melodie je velmi zvláštní. Je smutná, ale zároveň jako by romantická... Má v sobě něco
zajímavého. Ty jsi hudební skladatel?"
Richard: "No, pokouším se něco skládat... Ale většinou mi to nikdo takhle nepochválí." Usmál se.
Kasandra: "Nemohla bych jít na chvilku dál, a poslouchat tě?"
Richard si odkašlal. Nahrnuly se mu slzy do očí... Ne, že by se mu chtělo plakat, ale když se styděl, tak se mu vždy do očí nahrnuly slzy. Utřel si oči, a řekl: "To je alergie na roztoče... Jsou všude."

Dovolil Kasandře vejít. Dlouho jej poslouchala, při kompozování toho tracku. Richard ve dvou hodinách udělal demo skladby "All The WOrld". Zdála se mu vážně dobrá, a podle Kasandry byla geniální. Nyní ještě devět skladeb, a možná bude opravdu slavný. Kasandra se stala jeho přítelkyní. Ale Richard se jí nikdy nezeptal, kde bydlí, nebo jaké má číslo mobilu. Něco mu v tom bránilo. Chtěl se zeptat, ale nějak to nešlo. Chtěl jí dát své číslo, ale ona řekla, že nemá mobil. Kasandra často chodila k němu domů, kde poslouchala, jak kompozuje skladby, a mluvili spolu o muzice...

Zamiloval se do ní ihned, jako kdysi do Karolíny. Nebylo nic, co by mu mohlo zkazit lásku ke Kasandře. Ať už by se stalo cokoliv, stále by do ní byl zamilovaný. Byla to láska na první pohled. Byla to přetrvávající láska k tělu a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti. Líbila se jí jeho hudba, a dokázal si s ní dlouze povídat. Velmi brzy ho z ní přešla úzkost. Na něco takového čekal celý život.

[Strýček Forďa]

Super, konečně se to dá číst. Jen tak dál.

to je zajímavé jak lidé upouští od svých představ/předsevzetí pod tlakem různých skupin.
Teď mě to ovšem nevadí. Jindy ovšem hodně když ta věc má smysl.?

Richard se stal během dvou měsíců závislým na heroinu, musel kvuli tomu prodat televizi, ale stejně ji nesnášel, a ani nevěděl, proč ji vlastně kupoval),

Čirá agrese, čitý smutek, čirá radost... A skladby, kde se mění nálady, a které gradují.

Byla to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti. to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti.

Jenom tři drobné překlepy.

Nebylo to špatné. To PhD Forlin poprvé dopadl o dost hůř.
Jen tak dal.

KAPITOLA 6 - POSEDLÝ?


"Let me see (let me see).
How my life has been (taken).
Taken.
This demon (haunts me).
Haunts me.
They're waiting (help me).
Help me."
KoRn - Hey Daddy

"I'm possessed by evil demons that torture me while I'm sleeping
I keep dreaming of death and I'm hearing people screaming
The devil's spirit's trapped inside me and I want it out
I'm on the couch bleeding to death in a haunted house"
Eminem - Demon Inside


Ležel a umíral... Brzy ho udusí. Nemohl se nadechnout. Cítil váhu toho démona na své hrudi. Slyšel vysoký a pištivý tón, který stále zesiloval, až se stal nesnesitelným. Najednou dveřmi přišel další imp. Ten řekl: "Až se zabiješ, tak já tady budu čekat." Načež se křečovytými pohyby, a nepřirozeně velkou
rychlostí dostal až k Richardovi. "ZABIJU TĚ!" Zařval stojící imp, zatímco ten druhý, který seděl na Richardově hrudi, mu zíral do obličeje. Dvěma páry rukou jej škrtil, a druhýma dvěma páry mu svíral boky, do kterých mu zkrze ty své nepřirozeně dlouhé ruce s velkými drápy pouštěl elektřinu. Richard se nemohl pohnout. Tento útok trval o mnoho déle, než všechny předchozí. Myslel si, že ho opravdu zabijí. Začal se modlit k bohu. Na to se démoni dali do smíchu. Richard zkusil křičet, aby probudil vedle něj ležící Kasandru. Křičel tak nahlas, jak mu to jen jeho přiškrcené hlasivky dovolily. Doufal, že nekřičí jen v této sféře, ale že je to slyšet i v materiální sféře. Křičel: "KASANDRO, VZBUĎ MĚ!" A na to se démoni opět rozesmáli. Jeden z nich řekl: "Ona neni skutečná, vždyť to víš." Démoni se najednou stali neviditelnými. Cítil, jak jej zvedají do vzduchu. Richard levitoval u stropu pokoje, a jeho tělo se otáčelo. Démoni praštili s jeho tělěm o zeď. překvapivě to ani nebolelo. Asi to mělo mít zastrašující efekt. Napadlo ho: "To já jsem je vytvořil, abych si ublížil." Začal je držet od sebe, silou své vůle. Cítil, jak se démoni od něj vzdalují. Levitoval nad gaučem. Podíval se pod sebe, a viděl tam své tělo,
ležící a spící. Kasandra tam ale vedle něj neležela. Musel se soustředit na to, aby silou své vůle držel démony od sebe. Bylo to velmi těžké. Stálo ho to spoustu energie. Napadlo ho: "Jsem v astrální sféře. Můžu utýct pryč." Představil si pláž. Ihned se tam teleportoval. Démoni tam s ním již nebyli. Cítil, že je nyní v bezpečí.

Poletoval na nádherné pláži. U břehu stála malá loď. Kolem pláže byly stromy, překvapivě břízy. Nebe bylo bez mraků. Slunce tam byli dvě. Dvě obrovské slunce, do kterých když se díval, tak ho neboleli oči. Zíral na moře, které se najednou zbarvilo do ruda. Břízám kolem pláže opadali listy. Slunce zatemněli mraky. Na obloze se udělali červánky. Z této scenérie měl děsivé, a sentimentální pocity. Bylo to jako když něco, co stálo za to, zemřelo... Jako umírající radost, a přicházející deprese. Že by odraz jeho psychiky?

Chtěl vidět Kasandru. Říká se, že v astrální sféře může člověk navštívit druhé lidi. Někde četl o tom, jak se nějaký muž při astrálním cestování teleportoval do bytu své kamarádky, a později jí detailně popsal, jak to tam vypadá.

Pomyslel si na Kasandru, ale místo ní se objevilo pět jiných žen. Jeho skutečná matka, jeho nevlastní matka, Karolína, a dvě dívky, se kterými v minulosti chodil. Všechny se omlouvaly za věci, které mu způsobily. Brzy po jejich zjevení se probudil.

Kasandra seděla vedle něj. Řekla: "Už jsi vzhůru? Ve spánku jsi vykřikl."
Richard: "To nic, jen zlej sen."
Kasandra: "Už půjdu. Zítra se zase stavím."
Richard se jí chtěl nabídnout, že jí doprovodí domů, ale něco mu v tom bránilo...
Řekl: "Kasandro, jsem rád, že jsi mě tenkrát šmírovala." A usmál se.
Kasandra: "Taky tě miluji. Měj se, můj umělče."
Vzala si ze stolu svou červenou kabelku, která jí ladila k jejímu červenému kabátu a červeným kozačkám (vypadala vážně dobře) a odešla...

Richard ale cítil něco zlého uvnitř něj. Jako by se dovnitř jeho těla dostal démon. Možná, že když byl pryč ze svého těla, tak se dovnitř jeden, nebo i více dostali. Cítil, že je pan destruktivní neobyčejně silný. Najednou zaslechl hlas ve své hlavě: "Chtěl´s zešílet? Tak Zešil!" Richarda to vyděsilo. Možná tím, jak chtěl zešílet dovolil nějakému démonovi, aby jej posedl. Znovu se ozval ten hlas: "BUDEŠ KOUŘIT!" Hlas zněl jako ten zkreslený hlas psychopata z filmu SAW. Richarda to děsilo, ale měl nutkání ten hlas poslechnout. Vytáhl z nočního stolku krabičku Mallborek a jednu si zapálil. Cítil, že brzy udělá něco velkého. Že se při tom zbaví svých slabin, jako třeba sociální úzkosti. A že opravdu zešílí...

Přidána další kapitola.

Pal: Já to píšu spontánně z hlavy. Sám nevim, co se bude dít v dalším díle. Jestli tam nacházíš nesmysly, nenaplněný "předssevzetí" tak je to možný. Kdybys našel nějaký takový věci, tak je tady klidně napiš.

Já v těch citacích nevidim žádný sporný věci. Jestli je tam vidíš, tak mi prosím řekni kde.

třeba tohle:

"Byla to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti"

...ti vysvětlim. Asi jsi to nečetl pořádně. Karolína = Richardova první láska. Kasandra = vypadá totožně jako Karolína. (Byla to PŘETRVÁVAJÍCÍ láska k těle a obličeji Karolíny (jeho první lásky, jejiž tělo a obličej se mu stále líbí) ale líbí se mu, narozdíl od Karolíny, Kasandřina osobnost)

"čirá agrese, čirá radost, čirý smutek. a skladby, kde se mění nálady."
Jednotlivý pasáže musí být čirá agrese, nebo čirý smutek, nebo čirá radost, ale mají se v těch skladbách ty nálady střídat. Když už tam ale je třeba agresivní pasáž, tak to musí být agresivní na stoprocent, pak se to změní třeba do čirýho smutku. možná jsem to nenapsal nejsrozumitelněji...
Poslechni si třeba Novembre, nebo Opeth. Tam se takhle střídaj nálady, a každá jednotlivá pasáž, ať už brutální, nebo smutná, je prostě čirá esence toho pocitu.

"Richard se stal během dvou měsíců závislým na heroinu, musel kvuli tomu prodat televizi, ale stejně ji nesnášel, a ani nevěděl, proč ji vlastně kupoval)"

prostě si koupil televizi, i když ji nechtěl. znáš to, jak kdo tebe lidi hučí: tohle musíš mít! tak to udělal.

[Strýček Forďa]

Varování!!! Následující příspěvek za žádných okolností nesmí být brán vážně!!! Při porušení hrozí vznik uraženosti, až rakoviny spisovného centra mozku!!!

pal píše:

:hmmm: to je zajímavé jak lidé upouští od svých představ/předsevzetí pod tlakem různých skupin.
Teď mě to ovšem nevadí. Jindy ovšem hodně když ta věc má smysl.?

Richard se stal během dvou měsíců závislým na heroinu, musel kvuli tomu prodat televizi, ale stejně ji nesnášel, a ani nevěděl, proč ji vlastně kupoval),

Čirá agrese, čitý smutek, čirá radost... A skladby, kde se mění nálady, a které gradují.

Byla to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti. to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti.

Jenom tři drobné překlepy.

Nebylo to špatné. To PhD Forlin poprvé dopadl o dost hůř.
Jen tak dal.

Pale! Ty zase zlobíš! Co jsme si říkali o hraní na gramar nazi? Jak dopadl jsem hůře než on? Takže za prvé.. Když už si hraješ na gramar nazi, tak aspoň nechybuj ve vlastním příspěvku... Viz. "dal"-"dál" A za druhé jako disortografik, disgrafik a satan ví co ještě, mám na své pravopisné chyby nárok! Buď rád, že zde jsou věci jako automatická oprava chyb ve Wordu a klávesnice obecně, jinak by jsi musel číst můj naskenovaný rukopis a to by jsi vážně nechtěl.

rebelx - Pal: Já to píšu spontánně z hlavy. Sám nevim, co se bude dít v dalším díle. Jestli tam nacházíš nesmysly, nenaplněný "předssevzetí" tak je to možný. Kdybys našel nějaký takový věci, tak je tady klidně napiš.

Já v těch citacích nevidim žádný sporný věci. Jestli je tam vidíš, tak mi prosím řekni kde.

třeba tohle:

"Byla to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti"

láska k tělě a obličeji - co tak třeba,,k tělu" Jen si to znova přečti a najdeš je.

Pale! Ty zase zlobíš! Co jsme si říkali o hraní na gramar nazi? Jak dopadl jsem hůře než on? Takže za prvé.. Když už si hraješ na gramar nazi, tak aspoň nechybuj ve vlastním příspěvku... Viz. "dal"-"dál" A za druhé jako disortografik, disgrafik a satan ví co ještě, mám na své pravopisné chyby nárok!

Já se nezlobím, nemám důvod. Jaké máš dis je mě šumák. Právě že vím že existují auto opravy textu tak nechápu proč to pořádně nepoužíváte. Ten komentář jsem psal tři krát. Pokaždé se neco přihodilo a smazal se. Píšu jen z mobilu, tak mě též občas něco unikne. Hluboce se omlouvám za dal místo dál. Budu si na to dávat lepší pozor.
Ps: nehraji si na gramar nazi. Se svým vysvědčením z čj to mám zakázáno a je to urážka systému mě považovat gramar nazi.

[Strýček Forďa]

Ale ale pán neumí číst...
Já neříkal, že se zlobíš, ale že zlobíš. Musím se ospravedlnit, občas jsem taky gramar nazi, obzvlášť u příspěvků na fb... A moje známka z ČJ tomu taktéž neodpovídá.
Jojo ten pocit znám, když píšeš komentář a např. omylem zmáčkneš tlačítko zpět...
Jak říkám, neber tento příspěvek vážně, bylo to only for fun..

Možná, že když byl pryč ze svého těla, tak se jich dovnitř jeden, nebo i více dostalo.

Možná, že když byl pryč ze svého těla, tak se dovnitř jeden, nebo i více dostali.

Vidíš rozdíl?

Zajímavé metal - demoni(normál) - astrální cestování(ne). Jen tak dál.

PhD Forlin - a jó, jsem slepý. Ok
Jak říkám, neber tento příspěvek vážně, bylo to only for fun.. - však já to tak bral -fun.

KAPITOLA 7 - VEDLE NÍ, V ČASE


Trávili spolu spoustu času, ale nikdy spolu nebyli venku. Vždy jen u něj doma. Nevěděl ani, kde bydlí. Proč? Něco mu bránilo v tom, jít s ní ven, zeptat se jí kde bydlí, požádat ji o telefonní číslo, poznat její rodiče... A ona zase neznala Richardovi rodiče, ani jeho přátelé. Jejich vztah byl tajný.

Už byl docela slavný, a hraním v Degeneraci si vydělával dost peněz na to, aby mohl opustit práci v továrně na kyanid. Hrál v kapele již třičtvrtě roku, přispěl jim třemi skladbami ("Silent Hill", "Another Day" a "Electronic") a nahráli další čtyři skladby, z toho byla jedna cover verze. Vzniklo z toho EP, jehož singl "Another Day" boural rockové a metalové hitparády, a byl úspěšný i v zahraničí. Richard byl uvedený jako autor skladby. Tracklist toho EP vypadal takto:

1) Happy ---------------------------02:34
2) Milk (Takeshi Shibuya cover) - 01:54
3) Electronic ----------------------- 02:57 ----INSTRUMENTAL
4) Another Day ---- SINGL ------- 03:31
5) Silent Hill ---------------------- 03:40 ---- INSTRUMENTAL
6) Hawk --------------------------- 04:50
7) Ill-Planned --------------------- 05:26

Vyšlo 14.04.2016 a jmenovalo se "The Parts At Totality".

Richard stále ještě tajně pracoval na tom svém albu. Albu se zprávou od... duchů? Věděl, že je to to nejlepší, co kdy vytvoří. Až to album vyjde, stane se opradu slavným. Momentálně měl hotovi tři skladby z desíti: "All The World", "Black Souls", a "Like Jesus". Možná poté opustí Degeneraci.

Démoni jej atakovali denně, byl závislý na heroinu, a prolomil svou úzkost tím, že zešílel. Cítil se, skrytě, jako Trent Reznor za mlada. Jednou při koncertu rozmlátil svou kytaru a rozbil si při tom lebku. Nebo se přefetoval heroinem a málem zemřel. Ztratil svou úzkost, ale i pozitivní pocity. A v hlavě slyšel hlasy, jejichž příkazy občas plnil. Ale když byl s Kasandrou, tak mu bylo dobře. Nikdo ji však ještě nikdy neviděl...

V lednu nastoupila do kapely klávesistka - Ai. Byla japonského původu, ale od svých třech let žila v Čechách. Richardovi se líbilo její spontánní, přívětivé a veselé chování. Byla také velmi krásná. Měla piercing v obočí. Richard si jako reakci na její piercing nechal nastřelit dva do nozder. Byli to přátelé. Nebýt Kasandry, tak Richard sám sobě dovolí, aby se do ní zamiloval. Přezdívku nedostala, protože se kapele zdálo její jméno dost zajímavé.

Kasandra k němu domů chodila vždy když byl sám. Jednou ale přišel k němu na návštěvu Maniac, zrovna když tam byla Kasandra. Richard ji Maniacovi představil, ona napřáhla ruku, aby si potřásli, ale Maniac si odkašlal a řekl, že už musí jít. Richard nevěděl, co si o tom má myslet.

Nikdy se nepohádali. Kasandra mu říkala krásné věci, jaké chtěl slyšet. Plynuli měsíce, a kromě Maniaca ji nikdo jiný neviděl. Richard ji chtěl kolikrát vzít ven, mezi lidi. Proč to ale nikdy neudělal?

Někdy když na něj zaútočili démoni, tak se mu podařilo je od sebe držet dál, silou vůle. A poté mohl svobodně cestovat astrálními pláněmi. Několikrát se pokusil dostat v astrálním světě ke Kasandře, ale nikdy se mu to nepodařilo. Za to se mu zdařila teleportace do Maniacova bytu.

Kasandra k němu chodila velmi často. Byla to jedna z mála návštěv, jaké Richard dostával. Měl sice otce, nevlastní matku, a sestru, ale moc k němu nechodili. Spíše on k nim.

Kasandra měla hnědé, dlouhé vlasy, symetrický obličej a dokonalé tělo. Nejčastěji se oblékala do červené. Jaké to štěstí, že měl tenkrát otevřené okno, že šla zrovna kolem, že zrovna dělal hudbu... Celé mu to s ní připadalo jako nádherný sen. Ale dobře se cítil opravdu jen s ní. Bez ní se cítil prázdný a na dně.

Byl s ní právě osm měsíců a několik dní, když byl s kapelou ve zkušebně, kde se všichni ožrali. Kromě Richarda, ten se zfetoval heroinem. Maniac se dal do smíchu a zeptal se: "Tak co, Ríšo, co dělá Kasandra?" Všichni se smáli k prasknutí, ale Richard vůbec nevěděl čemu se smějí.
Richard: "Uhh... Có?"
Maniac se k němu naklonil a řekl: "Ptal jsem se co dělá Kasandra."
Richard: "Uh... To fakt nevim."
Maniac: "Richarde, teď vážně. Nevim, jestli je na to vhodná doba, ale musim ti něco říct."
Celá kapela se utišila...
Richard: "O co jde, amígo? Proč... Tse... Proč seš tak vážnej? Jde o to, že hodně fetuju?"
Maniac: "Souvisí to s tím. A ano, měl bys přestat. Mam o tebe velkej strach. Stal ses mým nejlepším kámošem. Bojim se, že jestli se nedáš do kupy, tak možná i zemřeš."
Richard: "O mojí budoucnost se..." A v tom se pozvracel.
Ai otevřela okno, poté přispěchala k Richardovi a sundala mu pozvracenou mikinu.
Richard: "Dík, Ai. Mam tě rád..."
Všichni byli ticho, a zírali na Richarda...
Richard: "Tak co´s mi to chtěl říct, maniacu?"
Maniac: "Víš, tenkrát, jak jsem byl u tebe a tys mi představil Kasandru..."
Richard: Jó, ani´s jí nepotřásl rukou, a hned´s vodešel. Uh..."
Maniac: "Žádná Kasandra tam nebyla. Byli jsme tam jen ty a já."

Přečteno a povídka mě opravdu baví. Atmosféra je správně ponurá a do toho ještě démoni, halucinace, astrální cestování a podobně. Dokáže to v každé kapitole něčím překvapit.
Dobře, že jsi doplnil diakritiku, hned se to lépe čte. Sice se tam občas objevují chyby, ale to se časem poddá.