StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[Marks]

Další díl by měl být nejpozději do dvou týdnů, když bude štěstí, tak bude dříve.

Už se těším a chtěl jsem se zeptat, jestli letos budou nějaký speciály

[Marks]

Bohužel, moc teď se specialy nepočítám, jelikož brzy budu pracovat a stíhat psát troje nebudu

škoda

[Marks]

Zdravím všechny,
jak už jsem dříve psala, jestli se poštěstí, tak vydám další díl. Což se poštěstilo a zde máte další díl.

Přeji krásné čtení

2. díl - Vzpoura, část 2/Uprising, part 2

Země, Colorado Springs – 16. června 2014, 8:00
Příprava svatební hostiny byla v plném proudu. Pozvaní hosté připravovali na zahradě stoly, židle, talíře, příbory a další potřebné věci k oslavě svatebčanů. Když po hodině příprav byla celá zahrada připravena na oslavu, hosté, kteří pomohli s přípravami, se šli převléci, aby se pak mohli vydat rovnou na radnici, kde obřad proběhne. Mezi hosty tam byl Felipe Emerson, který po prvé měl na sobě slavností vojenskou uniformu s hodnosti podplukovníka, když se tak kolem sebe ohlížel, jestli by se mu nezalíbila tam nějaká ženská, bafl na něj zpozad Kevin, který byl taktéž ve vojenské uniformě, ale s hodnosti plukovníka.
„No, pane, vám to ale sluší. Kdybych nebyl chlap, tak bych si vás hned vzal,“ zažertoval Felipe a oba se zasmáli. Kevin nevypadal vůbec nervózní natož, že to hlavní ho čeká za dvě hodiny. Po cestě, která vedle k Marksovému domu, jelo černé auto, když zastavil před domem, hned Kevin věděl, že to byl Martin. Než stihl Martin vystoupit z auta, hned u brány na něj čekal Kevin.
„No vida a prý už to lepší být nemůže,“ s těmito slovy přišel k němu blíže a přivítali se.
„Co všichni dneska s tím máte?“ nechápal Kevin a vydali se oba k Felipemu, který mu na to odpověděl: „Máte den S, což znamená, že než řeknete své nastávající ano, musíme si z vás vystřelit, jak jen to půjde.“
„Jestli vy dva nepřestanete, garantuji vám, že mi na Queenmary budete čistit tak dlouho záchody, dokud si to neodpracujete. A v jídelně určitě uvítají vaši pomoc.“
„Dobrá, už končíme,“ řekl Martin.

Země, San Francisco, Atlantis – 9:30
Všechen personál, který patří pod Atlantidu, byl připraven na odlet zpátky do galaxie Pegasus. Doktorka a zároveň i plukovnice Kašparová stála v operačním, kde čekala na doktora McKaye, který dokončoval přípravy k odletu. Po té, co se ujistil, že je vše v pořádku, pokynul plukovnici, že mohou vyrazit.
„Plukovníku Shepparde, jste připraven k odletu?“ zeptala se do zapnuté vysílačky na jejím uchu.

Plukovník Sheppard seděl v antickém křesle, spolu s ním byli v místnosti další dva členové expedice.
„Nedělám to poprvé, takže stačí říci a zvednu tuhle krásku nahoru.“

Martina se usmála a tentokrát se nechala spojit s SGC, kde čekali generálové O’Neill a Landry.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Oba generálové stáli v řídící místnosti, kde poručík Norman Walter Davis Harriman hlásí, že se s nimi právě teď spojila Atlantida. Na obrazovce, která se nacházela vedle poručíka, se ukázala plukovnice.
„Generálové. Jsme připraveni k odletu. Jak jsou na tom Hammond s Daedalem?“
„Nastala změna plánu,“ ozval se O’Neill, „Poletí s vámi Apollo.“
„Co se děje?“ zeptala se rovnou.
„Dostali jsme informaci, že se chystá něco velkého. Chceme mít pro jistotu Daedala s Hammondem na Zemi,“ odpověděl Landry.
„Rozumím. Ozvěte se nám, kdyby se něco stalo. Popřípadě se ozveme my, až budeme v Pegasu.“
„Dáme vědět. Šťastnou cestu,“ popřál O’Neill.
„Děkujeme, generále. Atlantida konec.“

Země, San Francisco, Atlantis
Plukovnice po ukončení spojení mezi SGC a nimi přišla k Rodneymu, který na její povel zapnul interkom po celé Atlantidě.
„Celému personálu, tady plukovník Kašparová. Před několika vteřinami nám dalo SGC zelenou k odletu zpět do galaxie Pegasus. Takže se připravte, během několika vteřin zvedneme kotvy a odletíme do vesmíru, kde na nás čeká Apollo, který nás doprovodí na novou planetu. To je ode mě vše.“ Martina po tomto kývla na Rodneyho, který vypnul interkom. Po té, co učinil, tak se Martina spojila s Johnem, který od ní dostal zelenou k odletu na orbitu planety.

John svou myslí aktivoval pohon zamaskovaného města a město pomalu vzlétlo. Než se město dostalo do atmosféry planety, McKay přepnul z maskování na štít.

Prostor kolem Země
Poblíž Země čekal Apollo, až Atlantida dorazí na orbitu planety. Jakmile tak bylo, na znamení jak Apollo, tak i Atlantida vstoupili do hyperprostoru.

Krom toho se kolem Země nacházel právě Daedalus spolu s Odysseou, Hammondem a Sun Tzu, kteří hlídkovali a čekali na rozkazy velících důstojníků.

Země, Colorado Springs – 10:45
Trvalo jen pár vteřin, když novomanželé vyšli z radnice, kde si před pár minutami řekli své ano. Všichni pozvaní hosté stáli pod schody s malými ústřižky papírků, které pak na ně házeli, když novomanželé šli po schodech dolů. Pod schody se pak seskupili a udělali si skupinovou svatební fotografii. Pak fotograf na samotný závěr vyfotil novomanžele. Po zdokumentování hlavní události se všichni sešli u schodů a nevěsta stojící s ženichem stáli pár metrů před nimi. Když Karina viděla, že jsou všichni připravení, hodila kytku za sebe. Pak hned potom se podívala, který šťastlivec chytil kytku. S velkým překvapením to byl zrovna Felipe Emerson, který v tu dobu nevěděl, co má dělat. Pohlédl na Kevina, který se na něj usmál.
„Copak s ní udělá?“ zeptala se Karina.
„Nejspíše jí dá přítelkyni, kterou má na Odysee. Netuší, že to vím, ale vím to,“ odpověděl Kevin a pak spolu vyrazili k autu, které na ně čekalo pár metrů od nich na parkovišti. Zbylí hosté šli hned za nimi a čekali jen na moment, až vyrazí a začnou s troubením.

Hyperprostor
Je to už hodina, co Atlantida s Apollem vstoupili do hyperprostoru.

Plukovníci Sheppard a Kašparová se nacházeli v operačním, odkud sledovali zpozad prosklených dveří prostor, ve kterém právě letí. Seržant Chuck Campbell seděl pár metrů od nich u počítače, na kterém sledoval dálkové senzory. Když něco našel, hned si to stáhl na tablet a šel s tím k oběma plukovníkům.
„Madam, pane, něco byste měli vidět,“ s těmito slovy podal plukovnici tablet se zobrazenými údaji.
„Jste si tím jistý?“ zeptala se hned, když rychle očima projela informace.
„Ano, madam. Senzory zaznamenaly dvanáct mateřských lodí Luciánské aliance letící hyperprostorem k Zemi.“
„Banksová, můžeme poslat zprávu na Zemi?“ zeptala se hned Martina při chůzi k ní.
„Ano, madam, ještě stále jsme v dosahu,“ odpověděla.
„Spojte mě s nimi, hned!“ rozkázala a stoupla před laptop, na kterém se během chvilky objevil poručík Harriman.
„Poručíku, okamžitě potřebuji mluvit s generálem Landrym, je to důležitý.“ Na obrazovce viděla, jak poručík aktivoval na počítači interkom v Landryho kanceláře a řekl: „Generále, rychle přijďte do řídící místnosti.“ Byla to jen chvilka a Landry běžel po schodech dolů. Když viděl plukovníka Kašparovou na obrazovce, hned se optal: „Co se děje?“
„Generále, je to tady. Luciánská aliance míří na Zemi v plné síle.“
„Kolik lodí k nám míří?“
„Dvanáct. Budou u vás do dvou hodin. Máme se otočit a vrátit se na Zemi?“ zeptala se rovnou plukovnice.
„V žádném případě se nevracejte. Atlantida se nesmí dostat do rukou Luciánské aliance za každou cenu. Pro jistotu změňte planetu, na kterou přistanete. Mohlo se stát, že vás někdo prozradil.“
„Ano, pane. Mám alespoň za vámi poslat Apolla?“
„Negativní, ať zůstane s vámi. Kdybyste se potkali s Wraithy, budou vás moci bránit,“ odpověděl Landry.
„Ano, pane,“ řekla plukovnice a po chvilce dodala: „Hodně štěstí.“
„Děkujeme, bude třeba. Ozveme se vám, až se s nimi vypořádáme. Landry konec.“ Po ukončení spojení se obrazovka na laptopu přepla na běžný chod. John stoupnul vedle ní a rovnou se jí zeptal: „Myslíte, že to nezvládnou?“
„Než mě sem za vámi poslali, přečetla jsem si o Luciánské alianci vše, co bylo dostupné. Pamatujete si na hlášení, kdy Hammond čelil třem lodím Luciánské aliance, které útočily na základku Icarus?“
„Ano, pamatuji. Planeta byla zničena spolu se všemi jejich loděmi. Hammond jen tak tak utekl do hyperprostoru,“ odpověděl John a sedl si hned vedle Martiny.
„Když Hammond tenkrát vstoupil do hyperprostoru, jeho štíty byly na třiceti procentech. Teď si dejte dohromady, dvanáct lodí proti čtyřem pozemských. Ano, bude to jedna ku třem, jako předtím, když se střetl s nimi Hammond. Ale jestli za tu dobu vylepšili svou techniku, Země bude mít hodně práce na ubránění celé planety.“
„Ale Odyssea má k dispozici dvě ZPM, takže by to mohli zvládnout,“ vznesl naději na úspěch. Martina na něj pohlédla a souhlasně kývla hlavou. Když viděla, že právě v tuto chvíli nic jiného nezmůžou, vstala ze židle a odešla z operačního. Namířila si to k transportéru, který ji přenesl ke svému pokoji.
Než otevřela dveře do svého pokoje, rozhlédla se, zda-li ji někdo nesleduje. Když se ujistila, že vzduch je čistý, otevřela dveře a rychle po vejití do pokoje je zavřela. V jejím pokoji byla tma, a tak šla k lampě a rozsvítila ji. Pak šla k dalším dveřím, které tentokrát vedly do jejího šatníku.
„Už můžete oba vylézt,“ řekla Martina. Najednou z šatníku vylezl muž s hnědým pejskem. Vypadal vyděšeně, když viděl kolem sebe něco, co v životě nikdy neviděl.
„To je v pořádku, Martine, nejhorší už máš za sebou,“ uklidnila ho a pak mu pobídla, aby šel s ní ke stolu, který měla pár metrů od postele. Když se oba posadili, Martina položila ruce na jeho ruce.
„Myslíš, že to byl dobrý nápad mě sem propašovat, aniž by o tom někdo věděl?“ zajímalo Martina.
„Ono o tom někdo ví, sice to trvalo dlouho, než jsem ho přesvědčila, ale nakonec mi podlehl a schválil mi to. Oficiálně tu nemáš být, neoficiálně je to schváleno. Ale o tom raději nikomu neříkej. Vložila jsem tě do databáze, takže kdybys někomu připadal podezřelý, že sem nepatříš, tak kdyby se podívali do databáze, tak tam budeš. Nemusíš se ničeho bát.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command – 12:00
Od doby, kdy Atlantida dala vědět SGC, že k nim blíží dvanáct mateřských lodí Luciánské aliance, byl vyhlášen v celé základně první stupeň ohrožení.

Generál Landry s generálem O’Neillem seděli v zasedací místnosti, do které si pozvali velící důstojníky pozemských lodí. Plukovník Samantha Carterová, plukovník Steven Caldwell, podplukovník Felipe Emerson a podplukovník Hyu Yin přišli dle rozkazů do SGC. Jakmile všichni usedli ke stolu, mohl generál Landry začít: „Před necelou hodinou se nám ozvala Atlantida. Na dálkových senzorech zachytily dvanáct letících lodí Luciánské aliance mířící k Zemi. Je zjevné, že déle už nechtějí čekat.“
„Daedalus, Hammond a Sun Tzu,“ pokračoval tentokrát O’Neill, „se rozmísí kolem planety. V případě, že všechny lodě vystoupí z hyperprostoru na jednom místě, všechny lodě se k nim přemístí a pokusí se co nejrychleji je eliminovat. Nemůžeme si dovolit, aby existence Hvězdné brány vyšla na veřejnost. Zavládla by panika a nespokoje na celé planetě.“
„Za jak dlouho mají přiletět?“ zeptala se Carterová, která seděla hned vedle O’Neilla. Když se na to zeptala, Landry jí hned odpověděl: „Máme necelé čtyři hodiny na přípravu.“

Země, Colorado Springs – 12:30
Všichni, až na podplukovníka Emersona, který musel rychle do SGC, měli u domu Marksových veselku. Nevěsta s ženichem tančili uprostřed parketu a kolem nich tančili ostatní. Ti, co ale neuměli tancovat, seděli u stolů a sledovali, jak všichni krásně tančí. Někteří měli v rukou sklenici s vínem, a tak si popíjeli.
Karina s Kevinem zrovna tančili sólo, při kterém byli na parketu pouze oni dva. K tanci jim hrála pomalá písnička, ne tak moc rychlá. Byla přesně tak akorát pro oba dva.
Mezitímco ti dva tancovali, tak major Martin Christopher přijal hovor z Velitelství Lodí.
„…Ano, pane. Hned ho o tom informuji,“ řekl do telefonu a hned po skončení hovoru si to namířil k tančícímu páru. Když ho zahlédli oba dva, přestali tancovat a přišli k němu.
„Pane, máme problém.“
„Co se děje, Martine?“ zeptal se hned Kevin.
„K Zemi se blíží dvanáct lodí Luciánské aliance. Je vyhlášena pohotovost prvního stupně. Atlantida je zachytila při letu do Pegasu. Nastala ale změna, že s ní letěl pouze Apollo. Daedalus, Hammond, Odyssea a Sun Tzu hlídkují na Zemí,“ odpověděl Martin tak rychle, jak jen mohl, aniž by je někdo jiný slyšel.
„Sakra. Musí jít po Atlantidě, jinak by nevyrazili v tuto dobu. Kdyby se nezměnil její čas odletu, tak by Atlantida ze Země neodletěla,“ řekl na to Kevin a pro jistotu se všichni tři přemístili do domu do obýváku, kde teď nikdo nebyl.
„Co uděláme?“ zeptala se Karina.
„Prozatím nic. Generál Landry vám oběma vzkazuje, že si o to nemáte dělat starosti a dál se bavit,“ odpověděl Martin. Kevin povzdychnul a se slovy: „To se mu teď říká,“ sednul na gauč.
„Nic s tím nenaděláte,“ řekl mu na to Martin. Karina si pohladila bříško a přisedla si ke Kevinovi, o kterého se opřela.
„Takže když se máme bavit, tak alespoň se přichystáme, kdyby se něco zvrtlo.“
„Jo, alespoň to můžeme udělat,“ řekl na to Kevin a spolu s Martinem šli do sklepa, kde měl Kevin zásoby zbraní, vest, vysílaček, jídla a hlavně vybudovaný menší transportér, který podle naprogramování je přenese buď do SGC, nebo do SC.

Hyperprostor, Atlantis - 14:00
Velitelka Atlantidy právě teď seděla ve své kanceláři, kde krom ní také byl i doktor Daniel Jackson, který se k Atlantidě připojil před nedávnem, když zjistil, že odlet zpátky do Pegasu byl schválen.
„Velice si vážím toho, že jste tu s námi. Byla by vás škoda, kdybyste zůstal na Zemi.“
„To samé bych mohl říci i já o vás, kdybyste zůstala na Zemi, Atlantidě by velel někdo jiný,“ odpověděl jí na to Daniel.
„Viděla jsem váš návrh vědců do vašeho týmu. Vůbec mě ani nepřekvapilo, že jste tam nenapsal doktora McKaye. Pochybuji, že by vydržel pod vámi pracovat.“
„On je spíše ten typ člověka, který řeší problémy.“
„A my jsme zase ti, co je vytváří,“ řekla na to Martina a oba se zasmáli.
„Když už se tady tak bavíme, jak vás vůbec mám oslovovat? Plukovnicí nebo doktorkou?“ Martina se postavila a přišla k němu s natáhnutou rukou k němu.
„Martina.“ Daniel se postavil a potřásl si s ní rukou se slovy: „Daniel.“ Místo toho, aby pak oba usedli zpátky do křesel, vyrazili do operačního, kde právě teď sloužila Amelia Banksová.
„Amelie, za jak dlouho budeme v Pegasu?“ Amelia pohlédla na laptop a odpověděla: „Během hodiny bychom měli být na hranicích.“
„Děkuji. Až tam budeme, dejte mi hned vědět.“
„Ano, madam.“ Daniel se podíval na Martinu, která něco zamýšlela od doby, kdy zjistila, že na Zemi míří lodě Luciánské aliance. Martina po prohození pár slov s Amelií se vydala ke schodům, které mířily ke Hvězdné bráně. Daniel ji následoval, jelikož chtěl vědět, co zamýšlí. Když oba zastavili u brány, otočili se směrem k sobě.
„Takže…“
„Takže co?“ zajímalo Martinu.
„Co vlastně zamýšlíte? Jack vám určitě řekl, abyste mě o všem informovala.“
„To ano, to řekl. Ale budu muset upravit plán přistání Atlantidy. Mám z toho špatný pocit.“
„To nejste sama, ale naše lodě to určitě zvládnou.“
„V tom si právě že nejsem jistá,“ řekla mu to přímo do očí a pak se vydala za plukovníkem Sheppardem, aby jej informovala o změně přistání.

Země, Colorado Springs, Stargate Command – 15:00
Generálové O’Neill a Landry momentálně řídili evakuaci základny na jednu ze svých základen mimo Zemi, přesněji na stanoviště Stigma. Stanoviště Alpha slouží k výcviku SG týmů a k vývoji zbraní.
Právě teď oba stáli v řídící místnosti, kde poručík Harriman zadával skrze počítač adresu stanoviště Stigma. Oba sledovali, jak se u brány shromažďovala další skupina lidí k poslání na stanoviště.
„Doufám, že vše brzy pomine a všichni se zase vrátí. Většina z nich nemá rádo cestování,“ řekl Hank. Jack se na něj podíval a souhlasně kývnul hlavou. Oba totiž měli stejné přání, aby jejich lodě zvítězily a porazily Luciánskou alianci, která brzy dorazí k Zemi. Když pak Jack zvednul hlavu nahoru, podíval se na obrazovku, která udávala čas, který se právě nacházel na 00:52:32.
„Ještě padesát dva minut a jsou tu. Všichni velitelé jsou na svých místech. Lodě se rozmístily kolem Země a Odyssea se zamaskovala, aby si mysleli, že jsme ještě více oslabeni. Podle toho, co udělal na ní za úpravy, tak by mohla střílet z paprskometů i když jsou maskováni,“ oznámil Jack.
„Ještě že ji tu máme. Když se naposledy střetla Luciánská aliance s Odysseou, Odyssea jim zničila během chvilky tři lodě.“
„Podplukovník Emerson dává dost najevo ostatním svou touhu po pomstě za smrt táty. Ale nebýt plukovníka Markse, tak bůhví co by s ním bylo,“ řekl Jack a brána se aktivovala. Další skupina pod vedením SG-4 se vydala na stanoviště Stigma.
„Brzy budou všichni ze základy evakuování. Ještě zbývá pět skupin,“ řekl Hank. Jack kývnul několikrát po sobě hlavou a oba pohlédli na odcházející skupinu.

Prostor, Země – 15:45
Všechny pozemské lodě byly rozmístěny kolem Země. Maskovaná Odyssea se nacházela poblíž Měsíce, kde vyčkávala na výstup nepřátelských lodí z hyperprostoru.

Podplukovník Emerson právě teď seděl ve velitelském křesle, kde čekal na oznámení majora Sharon Evansové na přiblížení Luciánské aliance.
„Za deset minut vystoupí z hyperprostoru,“ oznámila Evansová sedící u pilotní konzole. Felipe na ni pohlédl a kývnul hlavou.
„Nabijte paprskomety, štíty na maximum, odpojte hlavice. Nechci, aby se nám objevili za zadkem a my nepřipraveni.“ Oba důstojníci sedící u konzol kývli současně hlavou. Na můstku se ztmavily světla a zazněl menší poplach, který znamenal pro posádku, že se mají připravit na boj.

Plukovník Carterová stála v zadní části můstku u mapy, na které propočítávala přibližný výstup nepřátelských lodí z hyperprostoru.
„Madam,“ ozvala se major Catherine Womacková sedící u pilotní konzole. Jakmile ji Carterová zaslechla, hned se přesunula k ní. Když viděla, co měla na obrazovce zobrazeného, hned vydala rozkaz: „Bojová pohotovost. Máme je tu.“
„Vystoupí z hyperprostoru za tři, dva, jedna,…“ odpočítávala Womacková.

V prostoru poblíž Země se otevřelo několik hyperprostorových oken, ze kterých vyletělo dvanáct mateřských lodí Luciánské aliance.

Plukovník Steven Caldwell seděl ve svém velitelském křesle, odkud sledoval pohyb nepřátelských lodí, které se rozmisťovaly kolem planety.
„Pane, rozmisťují se kolem planety,“ oznámil major Kleinman.
„Jak se dalo čekat. Informujte SGC,“ řekl Caldwell. Kleinman kývnul hlavou a hned vzápětí na to poslal zprávu SGC.

Na palubě jedné ze dvanácti lodích Luciánské aliance se nacházel Kefflin i jeho vědecký důstojník Alan. Kefflin s Alanem stáli na můstku poblíž řízení, u kterého stál Solek.
„Keffline, detekuji tři tau‘rijské lodě rozmístěny kolem jejich planety,“ oznámil Solek. Kefflin se zarazil, jelikož věděl, že Tau’riové disponují celkem pět lodí třídy BC-304.
„Kontaktujte je.“

Na palubě Sun Tzu major John Hunter zaznamenal rádiový signál z jedné lodě Luciánské aliance, a tak na povel plukovníka Hyu Yina zapnul kanál a na levé obrazovce se objevil Kefflin.

Spojení s Kefflinem probíhalo na všech pozemských lodích krom Odyssey, která se doposud nacházela zamaskovaná poblíž Měsíce. Právě teď si to namířila pomalu směrem k lodím Luciánské aliance.

Plukovník Carterová stála poblíž obrazovky, na které byl zobrazen Kefflin, který právě teď říká: „Pozemským lodím, tady Kefflin z Luciánské aliance. Vzdejte se, nebo budete zničeni.“
„Tady je plukovník Carterová. Dáme vám na výběr, buď opustíte tuto soustavu, nebo se utkáme a my zvítězíme,“ ozvala se ze všech velitelů jako první, jelikož generál O’Neill i Landry uznali, že ona je ve vyjednávání ta nejlepší. Když viděla Kefflinův obličej, jak se zatvářil a hned na to rázem přerušil spojení, pootevřela ústa a hned na to rázem aktivovala vysílačku: „Všechny lodě zahajte palbu!“

Kefflin dle svých očekávání čekal okamžitý útok ze strany Tau’riů. Hlavu otočil na Alana, kterému tak dal vědět, že může začít.

Z velitelské lodi vyletělo několik hlavic mířící na Zemi. Odyssea se najednou demaskovala a rychle za pomocí paprskometů zničila pět hlavic z osmi vyslaných.

Podplukovník Emerson vstal z křesla a hned rozkázal: „Zničte ty tři hlavice!“

Z Odyssey vycházely samé paprsky, ale ani jeden nedokázal zničit zbylé tři hlavice, které najednou explodovaly v atmosféře planety.

Emerson se podíval na Evansovou, která mu okamžitě řekla, že nikdo z jejich strany nezničil nepřátelské hlavice.
„Proč by ale ničili hlavice před dopadením na cíl?“ nechápal Felipe.

Všechny pozemské lodě byly pod palbou nepřátelských lodí. Daedalus odlákal na sebe od Země tři Ha’taky stejně tak jako Odyssea, Hammond a Sun Tzu. Všem lodím klesaly štíty, které byly pod velkou zátěží. Odyssea za pomocí paprskometů se po chvilce zbavila první lodi, ale trvalo jí to poměrně dlouho, než je prorazily. Bylo tak zcela jisté, že lodě, proti kterým právě teď čelí, mají vylepšený štíty stejně tak i zbraně, jelikož Odyssea, která vlastně dva ZPM moduly, měla štíty na osmdesáti procentech.

Země, Colorado Springs
Oslava Marksových byla přerušena v momentě, kdy na obloze zahlédli explozi hlavic. Kevin, Karina a Martin hned věděli, co to znamená, a tak běželi co nejrychleji do domu se převléci do pohodlnějšího oblečení, aby mohli popřípadě sprintovat v botaskách a ne na podpatcích v případě Kariny.
Když všichni tři pak vyběhli ven, čekalo tam na ně něco děsivého. Všichni přítomni krom nich leželi na zemi. Kevin hned běžel k jednomu z nich a šáhl mu na krk. Když zjistil, že nežije, rychle zkusil nahmatat tep jinému. Bohužel dopadl stejně jako předtím.
„Musíme rychle do SGC!“ zavelel Kevin a rychle běželi do sklepa k transportéru.
„Co se děje?“ zajímalo Karinu.
„Všichni jsou mrtví. V těch hlavicích, které vybouchly v atmosféře planety, musel být nějaký plyn nebo jet,“ odpověděl za běhu Kevin.
„Tak proč tři žijeme?“ padla dobrá otázka ze strany Martina. Všichni tři se zastavili u transportéru a Kevin odpověděl: „Protože máme v krvi antickou DNA. Jinak si to vysvětlit neumím.“ Po těchto slovech všichni stoupli na plošinu a nechali se transportovat do SGC.

Prostor, Země – 16:30
Mezitímco Kevin s Karinou a Martinem zjistili to nejhorší, tak to další nejhorší se odehrávalo nad jejich domovskou planetou.

Když všichni piloti na pozemských lodí zjistili, že počet obyvatel se značně zmenšil, pohlédli na své velící.

Carterová nevěřila svým očím, když si na boční obrazovce zobrazila údaje o Zemi.
„Můj bože.“
„Zaznamenávám pouze milión a půl lidí,“ oznámila Womacková.

Když se to všichni dozvěděli, to nejhorší teď čekalo Daedala se Sun Tzu. Obě lodě byly po těžkou palbou nepřítele a byla jen otázka času, než obě lodím selžou štíty. Letící Odyssea byla zrovna poblíž Daedala, na kterého útočily v tuto chvíli tři lodě.

Podplukovník Emerson stál za křeslem, na kterém seděla Evansová. Když oba viděli to samé, hned Felipe rozkázal: „Okamžitě přeneste posádku Daedala na palubu, hned!“ Evansová nečekala ani vteřinu a hned zaměřila veškerou posádku Daedala a přenesla je k sobě na palubu do hangáru.

Po té, co posádka Daedala byla přenesena na Odysseu, Daedalus vybouchnul. Bohužel stejné štěstí neměl oni čínský křižník, který následoval Daedala během chvilky. Bohužel, její posádku nikdo nestihl transportovat z lodi pryč.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Když se Kevin s Karinou a Martinem dostali do SGC, zaslechli zvuk autodestrukce, která byla spuštěna před několika minutami, než lidé začali umírat. Všichni tři běželi co nejrychleji do řídící místnosti, kde rychle na zadávacím počítači Kevin zadal souřadnice stanoviště Alpha.
„Autodestrukce za tři minuty,“ ozvalo se z interkomu. Když Karina viděla kolem sebe ležící mrtvé muže, nemohla tomu uvěřit a zakryla si ústa. Martin přišel k ní a otočil si ji směrem k sobě, aby se nemusela na mrtvé spolupracovníky dívat. Při zadávání adresy si Kevin zobrazil na další obrazovce známky života na základně, bohužel, nikdo živý krom nic tam nebyl. Na pár vteřin zavřel oči, ale rázem je zas otevřel, když zaslechl: „Autodestrukce za jednu minutu.“ Honem se podíval na počítač, který udával, že se na bráně právě teď zadává čtvrtý symbol.
„No ták,“ zakřičel Kevin na počítač. Chybělo jen pár vteřin do výbuchu celého komplexu a brána se aktivovala. Všichni tři se k ní co nejrychleji rozeběhli, aby stihli včas do ní vběhnout.
„Autodestrukce za pět, čtyři, tři, dva, jedna.“ V tu dobu, kdy všichni tři vběhli do brány, vybuchl celý komplex SGC.

Červí dírou, která byla vytvořena z pozemské brány, se prohnala energie z exploze komplexu. Vytvořená díra tak nabrala větší rychlost a tak i vzdálenost.

Prostor, Země
Na palubě Odyssey byl samý kouř, z vedení se objevovaly samé jiskry. Na můstek za podplukovníkem přišel Caldwell, který mu byl vděčný za záchranu života celé posádka.
„Štíty jsou na třiceti procent!“ oznámila Evansová.
„Stav Hammonda.“
„Méně než dvacet.“
„Do hajzlu!“ řekl na to a hned na to rázem zapnul na svém křesle vysílačku: „Nastavte kurz na Stigmu! Zapněte hyperpohon! Tahle bitva skončila.“

Pro všechny toto rozhodnutí bylo těžký, ale nezbývalo jim nic jiného. Planeta podlehla útoku Luciánské aliance. Odyssea s Hammondem aktivovali hyperpohon a letěli na stanoviště Stigma, kam několik lidí bylo přemístěno z SGC.

Galaxie Kaliam
Zatímco lodě ustoupily od předem prohrané bitvy, Kevin s Martinem a Karinou se dostali do problémů

Galaxie Kaliam, Olymp – 16:40
Kevin s Martinem vyletěli z brány nepřetržitou rychlostí, spadli na zem a po pár vteřinách letu z brány. Když oba pohlédli kolem sebe, nikde tam neviděli Karinu.
„Kde je Karina?“ zajímalo Kevina a hned na to zakřičel: „Karino!“ Nikdo se mu bohužel ale neozval.
„Tohle ale není stanoviště Alpha,“ řekl po rozhlédnutí kolem sebe Martin.
„Kde to sakra jsme?“

Konec

Proč ses rozhodla zničit Zemi? a ještě menší otázka, kdy řekne Marks Martinovi že sú bráchové ?

vynikající díl

[Marks]

vzdyt jsem ji neznicila, jen jsem ji vyhladila o par miliard
kdy se to dozvi? kdo si pocka, ten se docka

dekuji, posedliku

No a kdy bud ddalší díl ?

[Marks]

Až ho napíšu teď je opět na řadě Ships

[Marks]

Až se zítra vrátím z noční, tak se pořádně pustím do třetího dílu, mám 3 dny čas, tak snad jej stihnu dopsat

[Marks]

Zdravím všechny ,
doufám, že po tomto díle mě nebudete chtít zabít ještě více

Přeji krásné čtení a předem děkuji za ohlasy
PS: omlouvám se za případné chyby, dopsala jsem to teprve před 5 minutama

3. díl – Temná budoucnost/The dark future

V minulých dvou dílech jste se dočetli:
Atlantida po dlouhém váhání opustila Zemi pod velením Plukovníka Martiny Kašparové, která na žádost generála O’Neilla přijala velení. Spolu se svým přítelem a doktorem Jacksonem opustili Zemi a vydali se na cestu zpátky do Pegasu.
Při letu v hyperprostoru zaznamenaly jejich senzory dvanáct letících lodí Luciánské aliance k Zemi. Luciánská aliance dlouho prahne po Atlantidě a po technologiích, které v průběhu několika let získali. Naštěstí start Atlantidy se urychlil a tak Atlantidu při výstupu z hyperprostoru nenašli.
Kolem Zemi se rozmístilo dvanáct lodí, které čelily čtyřem pozemským. Z jedné lodi Luciánské aliance vyletěly hlavice, které obsahovaly plyn, který zabijí lidi. Bohužel pro ně nemysleli na jednu věc, že lidé s antickým genem jsou proti němu imunní.
Když nepřátelské lodě zničily Daedala a Sun Tzu, Odyssea s Hammondem se dali na ústup.
Mezitím se do jiné galaxie dostali Kevin s Karinou a Martinem.

Mléčná dráha
Hyperprostor – 16. června 2014, 17:00
Obě pozemské poškozené lodě letěly hyperprostorem ke stanovišti Stigma, kam bylo přemístěno přesně dvě stě třicet dva lidí, celkem na základně bylo tři sta padesát osm.

Plukovník Carterová seděla ve velitelském křesla a nevěděla, co udělat prvně. Nejprve se ale vzpamatovávala spolu s ostatními nad ztrátou jejich domovské planety. Major Tyrone Franklin seděl u taktické konzole a snažil se získat veškeré údaje, které dostávali při bitvě. Když Sam chtěla opustit můstek, tak ji zastavil slovy: „Madam.“
„Ano?“ Sam se otočila s křeslem směrem k němu. Bylo na ní poznat, že smrt lidí na Zemi ji hodně vzalo, hlavně smrt bratra jeho dětí.
„Když Luciánská aliance odpálila hlavice, při jejich explozi se během chvilky uvolnil nějaký plyn, který se během několika vteřin rozptýlil po celé planetě. To způsobilo okamžité úmrtí lidí na planetě. Jenže ten plyn nebyl tak dokonalý.“
„Jak to?“ zajímalo Sam.
„Lidi s antickým genem jsou proti němu imunní. Takže na Zemi žije přes jeden a půl miliónu lidí. Bohužel, skrze bránu se na Zemi nedostaneme. V SGC byla spouštěna autodestrukce, která zničila celou základnu. Ale než vybuchla, brána tou dobou byla aktivována, takže někdo unikl z SGC jen tak tak,“ odpověděl Tyrone.

Galaxie Kaliam
Olymp – 19:40
Kevin s Martinem se dostali na planety Olymp, která svým vzhledem neodpovídala ostatním planetám, které ti dva doposud navštívili. Po pár kilometrů chůze se zastavili na okraji útesu, ze kterého byl krásný výhled na krajinu. Když se podívali napravo, tak zahlédli něco, co by rozhodně nečekali.
„Město?“ divil se Martin.
„Hodně veliký město.“ Oba dva se dívali na město, které se táhlo několik kilometrů. Mezi budovami proletovaly menší lodě. Po hodině cesty k městu dorazili oba na okraj. Když zahlédli na jedné z mnoha budov velký nápis, Martin se otočil na Kevina.

„Není to náhodou…?“ zarazil se Martin.
„Ano, je. Stojí tam: Vítejte na Olympu,“ přeložil mu to Kevin.
„Olymp?“
„Galaxie Kaliam,“ zamumlal Kevin tak, aby ho Martin neslyšel. Když se porozhlédli kolem sebe, rozhodli se, že půjdou do města a zkusí někoho najít. Byla tam poměrně noc, takže většina lidí byla ve svých bytech nebo domech.
„Netušil jsem, že v naší galaxii existuje taková civilizace.“
„Jenže my nejsme v Mléčné dráze, Martine. Podívej se na tu budovu před námi.“ Martin pohlédl na budovu, na které stálo: Kaliam.
„Kaliam? Co je Kaliam?“
„Jsme v galaxii Kaliam na planetě Olymp, abych ti to upřesnil,“ odpověděl Kevin. Martin otevřel ústa, nevěděl, co má vůbec říci. Netušil, že když projdou bránou, tak to místo na Alphu se dostanou na Olymp.
„A sakra,“ řekl Kevin po chvilce chůzi městem.
„Co se děje?“ Kevin ukázal rukou na přístroj, který se nacházel pár desítek metrů od nich.
„Vy ten přístroj znáte, pane?“
„Jo a klidně mi říkej Kevine, momentálně je to jedno.“
„Tak jo. A co je to teda za přístroj?“ zajímalo Martina.
„Je to stroj, který detekuji zbraně. Takže vše, co máme s sebou, musíme nechat tady. Včetně vest.“
„Od kdy je vesta zbraň?“
„Od té doby, co jsme je krapet vylepšili,“ odpověděl Kevin a začal s rozepínáním vesty a sundávání zbraní. Když oba měli vše sundané, vyhlédli si místo, kam všechny věci schovají. Po té, co vše ukryli, se vydali k přístroji, který uprostřed má silové pole, kterým musí projít. Nikdo přístroj nehlídal, takže po rozhlédnutí šel jako první Kevin a hned pak ho následoval Martin. Oba se podívali na přístroj, který změnil barvu silového pole z bílé na modrou.
„To je dobře, nebo špatně?“ zeptal se Martin.
„Asi dobře. Jinak by tu už někdo byl.“ Martin s tím souhlasil a tak oba pokračovali po cestě do neznáma. Všude kolem nich byly velké budovy, na kterých bylo několik holografických projektů, které promítaly různé reklamy, zprávy a informace ze světa a celé galaxie. Právě teď tam byla promítána jedna reklama, která se ale brzy změnila na přímí přenos v jednom studiu.
„Upozorňujeme občany, ať se urgentně vrátí domů. Skupina uprchlíků probíhá městem. Jsou pronásledování vojáky, ale i přesto buďte ve svých domovech, než uprchlíky chytíme a uvězníme,“ promluvila antickou řečí hnědovlasá slečna vypadající na dvacet pět let.
„Rozuměl jsi jí?“
„Něco málo. Kdyby to bylo napsaný, tak bych to nějak přeložil, takhle s řečí to moc neumím,“ odpověděl Kevin.
„No bezva. A co uděláme?“
„Budeme pokračovat v cestě, dokud na někoho nenarazíme.“

Městem pobíhala pětičlenná skupina, která byla po zuby ozbrojena. Kolem pasu měli nože a v rukou drželi zbraně dvojího typu. Jedna byla omračovací, druhá na náboje. Celá skupina se držela pohromadě, ani jednou se nerozdělili. Po pár minutách cesty narazili na neznámou dvojici, která byla oblečena poněkud jinak než místí obyvatelé. Kevin s Martinem byli rádi, když na někoho konečně narazili, ale hned, když na ně namířili zbraně, radost skončila.
„Ani hnout,“ řekl velitel skupiny.
„Co to řekl?“ zašeptal Martin.
„Ani hnout,“ odpověděl Kevin, jelikož vždy při učení cizí řeči se prvně naučil ty vojenské a taktické výslovnosti.
„No do háje.“
„Buďte potichu!“ zařičel jejich velitel a namířil zbraň, která obsahuje náboje, rovnou na Martina.
„Co to řekl?“ zeptal se Martin. Hned po té, co se ho zeptal, tak velitel skupiny vystřelil na Martina, jenže Kevin ho odstrčil, a tak kulku schytal on sám. Navíc vedle velitele stojící další muž držel v ruce nůž, který vrhl zároveň, když jeho velitel vystřelil. Kevin schytal do břicha jak kulku, tak i nůž. Během několika vteřin spadl na zem a Martin se hned k němu připlazil. Mezitím zpozad skupiny se objevili vojáci, kteří je hledali. Když skupina chtěla po nich začít střílet, tak je vojáci uspali pomoci omračovačů.
„Zvládnete to,“ promluvil na Kevina a pak zakřičel: „Potřebuje pomoc!“
„To je dobrý, Marty. Jen mi slib, že najdeš Karinu a postaráš se o ni… a o dítě.“
„Marty? Tak mi někdo říkal, když jsem byl malý. Potom už mě tak nikdo neoslovil,“ divil se Martin.
„Taky že ano. Kirby a Charleen Christopherovi nejsou jen tvoji rodiče, ale i moji,“ vysvětlil mu Kevin a po té zavřel oči. Martin v tu ránu, kdy mu to vysvětlil, zjistil, že Kevin je jeho bratr.
„Kevine,… brácho, vydrž.“ Zpozad něho se objevil lékař, který hned dřepl ke Kevinovi a začal ho ošetřovat.
„Postaráme se o něj,“ řekl doktor, ale tentokrát anglickou nářečí.
„Vy mluvíte naší řečí?“ divil se Martin.
„Ano. Je to už mnoho let, kdy jsem byl naposledy na Zemi,“ odpověděl doktor a spolu s jeho společníky položili opatrně Kevina na nosítka. Doktorovi dva asistenti vzali Kevina a namířili si to k jedné budově, která byla zevnitř střežena.
„Kdo jste?“
„Frodren. A vy, mladý muži?“
„Martin Christopher,“ odpověděl. Frodren se hned otočil na Martina, který se najednou zarazil.
„Co se děje?“
„Povím vám to později, jen co o vašeho kamaráda postaráme,“ odpověděl a oba šli k budově, kam před chvílí odnesli Kevina.
„Není to můj kamarád, teda byl ještě před chvílí, než mi řekl, že je můj bratr.“
„On je také Christopher?“
„Ne, on je Marks, Kevin Marks.“
„To není možné,“ řekl na to Frodren. Martin už dále nechtěl čekat, a tak ho zastavil a chtěl vysvětlení.
„Zjevně už víte, že se nacházíte na Olympu, že?“
„Ano, to jsme si přečetli, na pár budovách to byl napsáno. I to, že jsme v jiné galaxii.“
„Galaxie Kaliam patří dvěma nejmocnějším rasám v této galaxii. My Antikové a Engarové. Bohužel od počátku jsme s nimi ve válce, jednou jsme je přivedli i na Zemi, kde jsme proti nim bojovali. Byla to zrovna doba, kdy se poprvé postavila Hvězdná brána. Engarové mají na svědomí zničení naši domovské galaxie, kterou jsme před mnoha milióny lety obývali. Museli jsme ji opustit a vydat se na dlouhou cestu. Rozdělili jsme se, každá skupina měla namířeno na jiné místo. Po té, co jsme obydleli Zemi a porazili Engary, začalo se pomalu vše vracet do staré doby, než na Zemi vypukl mor. Museli jsme Zemi opustit a vydat se do jiné galaxie. Nejblíže byl Pegasus, kde po nevydařeném pokusu jsme nedokázali porazit Wraithy. Město bylo ponořeno a my se vrátili zpátky na Zemi. Někteří se povznesli, někteří zůstali ve své podobě a někteří se vydali na další cestu. Od té doby žijeme zde v Kaliamu. A abych vám vysvětlil, proč jsem tak překvapen vašimi jmény, Antikové mají tři nejmocnější rodiny v této galaxii. Hlavní hlavou rodiny Christopherových je Minawara, Markových je Genesis a Thracenových je Dalera. Tyto tři ženy mají největší moc ze všech povznesených. Já jsem taky povznesený, ale nemám takovou moc, jako ony.“
„Moment, moment. Snažíte se mi tu říci, že já a Kevin jsme se tu neobjevili náhodou, že nějaká Minawara a Genesis patří do naší rodiny?“
„Přesně tak. Už jen když jste vstoupili do města, se silové pole změnilo z bílé barvy na modrou. Když normální lidé, co tu žijí a mají antický gen, tím projdou, barva se změní ne na modrou, ale na fialovou. Nikdy se to ještě nestalo, ale ano, vy dva jste potomci těchto dvou rodin.“
„Cože?!“ vyprskl Martin. Doktor Frodren měl na spěch a tak už vešel do budovy. Martin chtěl vědět více a tak ho následoval.
„Nejdříve se postarám o vašeho bratra, myslím, že on by vám měl taky něco říci.“

Mléčná dráha
Stigma – 17. června 2014, 8:00
Všichni vyšší důstojnici, kteří přežili, se sešli v zasedací místnosti na základně. Přítomni byli plukovníci Carterová a Caldwell, podplukovník Emerson, plukovník Reynolds a plukovnice Jean Greyová, velitelka stanoviště Stigma. Všech pět sedělo kolem stolu, který se nacházel uprostřed místnosti.
„Kolik lidí je na základně?“ zeptala se Sam.
„Tři sta padesát osm, krom vás tří,“ odpověděla Jean.
„A jak jsme na tom se zásobami jídla a vody?“
„V současném počtu nám jídlo i s vodou vyjdou na tři týdny. Déle ne. Když jste se při cestě sem ozvali, hned po našem rozhovoru jsem vyslala tým na Rainu. Doufám, že nám místní obyvatelé pomůžou. Bohužel tu máme ale menší problém s ubikacemi pro všechny přeživší. Město je teprve na začátku stavby a tak jediný, co máme postaveno, jsou ploty, které vyznačují území, jak velké město bude. Dále přesně uprostřed je postaven generátor štítu, který dokáže obklopit celé město v případě útoku, kdyby hrozil.“
„S Odysseou vám pomůžeme. Když měla tenkrát Odyssea aktivované asgardské jádro, tak ho dokázali detekovat pouze Oriové. Teď, když už nejsou našimi nepřáteli, myslím, že není problém, proč bychom ho nemohli aktivovat. Pro jistotu to ale zkusíme na jiném místě, nerad bych přivedl Luciánskou alianci sem,“ oznámil Emerson a Carterová i Caldwell s tím souhlasili.
„Hammond je těžce poškozen, jinak bych ho pro jistotu poslala s vámi. Bohužel další hyperprostorový let nedoporučuji. Trup je na důležitých místech poškozen. Přistáli jsme nedaleko odsud a opraváři se dali hned do práce. Jakmile budou hotovi, zkusíme postupně škodit Luciánské alianci.“
„A co Queenmary?“ zeptal se Steven.
„Queenmary není zcela hotová. Stále na ní chybí důležité prvky, bez kterých bych s ní do boje rozhodně nešla,“ odpověděla Sam. Na chvilku zavládlo ticho, než Felipe praštil dlaní do stolu a naštvaně odešel z místnosti.
„Co se mu stalo?“ zajímalo Jean.
„Queenmary patří plukovníku Marksovi, který v době útoku byl na Zemi, kde měl svatbu,“ odpověděla Sam.
„Tak to jsem nevěděla.“
„Je tu ale stále šance, že žije. Dříve, než SGC vyletělo do povětří, brána se aktivovala. Jsou jen tři místa, kde byli postavený transportéry, jejíž autor je právě plukovník Marks.“
„SGC, SC a jeho dům,“ řekl Steven.
„Přesně, je tedy nějaká šance, že to byl právě on i s podplukovníkem Thracenovou a majorem Christopherem, kteří prošli bránou.“
„Tak jestli ale prošli bránou, tak jak to že tu nejsou?“ zeptal se Reynolds.
„Vteřinu po jejich vstupu do brány základna vybouchla, je možné, že energie z exploze přidala na rychlosti červí díry a změnila tak vzdálenost výstupu z brány. Mohou být kdekoliv i v jiné galaxii. Výbuch brány má tolik energie, že je to možné,“ odpověděla Sam.
„Co tedy uděláme?“ zeptal se Steven.
„Nejdříve musíme všechny ubytovat. Pak se uvidí dle situace, ale pro tuto chvíli nic nemůže dělat.“

Země
Po úspěšném útoku Luciánské aliance lodě přistáli na planetě, kde podle senzorů zjišťovali polohy přeživších obyvatelů. Kefflin se právě teď nacházel se Solekem v místě, kde se dříve nacházelo SGC. Místo komplexu tam byli samé sutiny a obrovská kráter po explozi.
„Tau’riové museli stihnout zadat autodestrukci základny. Brána i celá základna byly zničeny,“ řekl Solek.
„Nejdříve shromáždíme přeživší této planety. Ty poletíš na některou planetu a vezmeš tam bránu. Já tu zůstanu a dohlédnu na vše.“
„Ano, Keffline.“ Solek odešel od Kefflina a namířil si to k přistáté lodi. Mezitím přišla k němu stráž, která v zajetí držela jednoho muže.
„Hehe. Konečně se vidíme,… O’Neille.“ Muže, kterého Luciánská aliance držela v zajetí, byl generál Jack O’Neill.
„My se známe? Zrovna si vás moc nevybavuju.“
„Mé jméno je Kefflin a jsem velitelem Luciánské aliance.“

Hyperprostor – 12:00
Atlantida s Apollem ještě stále letěli hyperprostorem. Při letu do Pegasu se změnilo hodně věcí a tak po několika minutách vystoupili z hyperprostoru.

Prostor, M5Q-731
Apollo s Atlantidou vystoupili z hyperprostoru nad planetou, kterou našli v databázi. Je zcela opuštěná a vody je tam poměrně dost, aby plukovník Sheppard dokázal s Atlantidou přistát.

Právě teď byl John v operačním u Martiny, která stála u balkónu.
„Tady Apollo, jsme v bezpečné vzdálenosti,“ ozval se Ellis z vysílačky.
„Rozumím. Za chvíli začneme se sestupem,“ odpověděla nazpátek Kašparová a pohlédla na Johna.
„Nemusíte nic říkat, jdu plácnout do křesla a snesu nás dolů.“ Martina se usmála a John vyrazil na cestu ke křeslu. Daniel s Rodneym seděli pár metrů od ní u panelů, když viděli, že jde k nim, tak Daniel vstal ze židle.
„Připravte se na přistání. Chucku, zapněte rozhlas.“ Seržant na její rozkaz zapnul rozhlas, když byl hotov, kývnul hlavou.
„Všemu personálu, připravte se na přistání. Ještě máte čas upevnit zařízení, která ještě nebyla. Nezapomeňte přejít do vyznačených bezpečnostních oblastí a pořádně se něčeho držet. To je vše.“
„Jsem na místě,“ ozval se během několika vteřin John, když dorazil do místnosti s křeslem.
„Výborně. Dostaňte nás vcelku na vodu.“

Atlantida se zapnutým štítem se dala do pohybu směrem k planetě. Průlet atmosférou byl tentokrát snadnější než tenkrát, když na ni útočili Wraithi. Tentokrát John věděl, že nesmí pod jiným úhlem s Atlantidou letět tak rychle. Dokonce to dokázal zpomalit tak, že nebylo téměř pocítit, že už přistáli na planetě.

M5Q-731, Atlantida
Martina pohlédla na Rodneyho, který tentokrát musel uznat, že se mu přistání povedlo.
„Vypněte štít.“
„Štít vypnut. Energie je opět v normálu a všechna tři ZPM jsou plná,“ oznámil Rodney.
„Výborně. Teď musíme čekat, až se nám ozvou ze Země.“
„Co kdybychom zkusili zavolat na stanoviště Stigma? Jestli se jim tam třeba neozvali,“ ozval se Daniel.
„Funguje brána?“
„Jo, při letu sem jsem hned stanovil souřadnice,“ odpověděl Rodney.
„Chucku, zadejte stanoviště Stigma,“ řekla Martina a přesunula se k laptopu, který se nacházel hned vedle zadávacího panelu. Sedla si před něj a počkala na moment, kdy se otevřela brána. Po zadání identifikačního kódu se na obrazovce zobrazila plukovník Carterová. Když ji Martina viděla, mohla očekávat už to nejhorší.
„Plukovníku, jaká je situace?“ zeptala se Martina. Daniel přišel za ní, jelikož si chtěl také slyšet stav situace na Zemi.
„Daedalus se Sun Tzu byli zničeny. Země podlehla útoku Luciánské aliance. Právě teď dáváme všechny údaje dohromady a snažíme se, co nejrychleji opravit škody, které byly napáchány na Odyssey a na Hammondovi. Ale to není to nejhorší. Země byla doslova vylidněna. Přežili jen lidé s antickým genem, což je kolem jeden a půl miliónů lidí. Zbylí jsou mrtví.“ Všichni, kteří toto uslyšeli, otevřeli ústa a rozhlíželi se po ostatních. Martina si rukou zakryla ústa, dokonce jí vyhrklo z očí několik slz.
„Ještě, že jsem ho vzala s sebou tajně,“ vylezlo z ní. Téměř skoro nikdo jí nerozuměl, ale to se během několika vteřin objasnilo, když se v operačním objevil její přítel, který měl údajně zůstat na Zemi. Když ho všichni přítomni zahlédli, hned to pochopili. Martin přišel k Martině a položil ruku na její rameno se slovy: „To bude dobrý, neboj. Nenecháme to jen tak.“
„Já vím. Pusťte Todda z vězení a nechte ho jít. Vracíme se do Mléčné dráhy. Zavolejte mi sem Ronona s Teylou.“ Když Sam slyšela Martininy rozkazy, nemohla tomu uvěřit. Nečekala by, že tohle někdo někdy jako ona zvládne.
„Ozvěte se nám, až sem dorazíte. Na Stigmě je velké moře, takže tu můžete přistát.“
„Dupneme na to, jak jen to půjde. Nenecháme Luciánské alianci zničit vše, co jsme budovali několik stovek let. Za pár minut vyrazíme, očekávejte nás tam do dne. Atlantida konec.“ Spojení mezi Stigmou a Atlantidou bylo ukončeno a brána se deaktivovala.
„Rodney, informujte všechny o okamžitém návratu do Mléčné dráhy. Chucku, spojte mě okamžitě s Apollem,“ během několika vteřin vydala několik rozkazů, které ostatní splnili během chvilky.
„Madam, plukovníci Ellis a Mitchell se nechají za námi transportovat,“ oznámil Chuck a hned na to se oba plukovníci objevili před plukovníkem Kašparovou. Když oba zahlédli tváře ostatních členů expedice, tušili, že něco není v pořádku.
„Země podlehla,“ řekla Martina. Abraham s Cameronem si vyměnili vzájemně pohledy, než se podívali opět na Martinu.
„A to není všechno. Luciánská aliance vyhladila skoro všechny obyvatelé. Přežili jen ti, co mají antický gen.“
„A co 304ky?“ zajímalo Mitchella.
„Daedalus se Sun Tzu byli zničeni. Odyssea s Hammondem se museli stáhnout, jinak by dopadli stejně.“
„Asi nevíte, kde tou dobou byl Teal’c nebo Vala?“ zeptal se Cameron, který se zajímal o zbytek členu týmu SG-1, který se úplně rozpustil před necelým rokem.
„Bohužel, o nich nic nevím. Ráda bych vznesla nějakou naději, ale byla jsem jen částečně informována o tom, co se stalo.“
„Co budeme dělat?“ zeptal se Abraham. Když právě chtěla Martina odpovědět, v operačním se objevila Teyla s Rononem a tým mariňáků s Toddem. Po té, co vyšli schody nahoru, se zastavili u dveří, které vedou na balkón. Martina s Danielem, Abrahamem a Cameronem přišli hned za nimi. Teyla ani Ronon nechápali, co se děje, a tak je hned Martina informovala o situaci. Když jim řekla, že Země podlehla útoku nepřátel, dala jim na výběr, zda-li tentokrát zůstanou v jejich domovské galaxii, nebo opět s nimi poletí zpátky do Mléčné dráhy. Teyla by ráda viděla opět své lidi, a tak se rozhodla Atlantidu opustit a spolu s Kanaanem a Torrenem se vrátí ke svým lidem. Ronon se rozhodl taktéž opustit Atlantidu a přidat se k Teyle, obzvlášť po tom, když se dozvěděl, že Todda pustí na svobodu. Po tom, co se tak oba rozhodli, se tak John s Rodneym museli s nimi rozloučit. Ale slíbili jim, že až se vše urovná, tak se opět setkají a budou spolupracovat. Po velmi rychlých minutách měli všichni čtyři sbalený věci a tak mohli odejít z Atlantidy.
Všichni čtyři právě stáli u aktivované brány, kde krom nich byla i Martina, John a Rodney.
„Ozveme se, jak jen to půjde. Přejeme hodně štěstí,“ řekla Martina.
„Vám taky přejeme hodně štěstí. Určitě to nebude naše poslední setkání. Doufám, že se tu jednoho dne opět setkáme,“ řekla Teyla, která držela za ruku svého šestiletého syna.
„Papa,“ řekl Torren na rozloučenou se zamáváním rukou. Všichni kolem se zasmáli a John, který stál poblíž Torrena, dřepnul před něj a prstem se ho dotkl nosánku.
„Dej na mamku a taťku pozor. A někdy si zas zahrajeme na schovku.“ Torren najednou zapištěl radostí. Kanaan vzal do rukou Torrena a pak si ho dal za krk. Bylo zcela jasný, že jakmile Torren měl blízko sebe cizí vlasy, tak za ně začne tahat. Když už nikdo nevěděl, co říci, tak se objali na rozloučenou a pomalu se vydali na cestu na svou domovskou planetu.
Když všichni čtyři odešli, ostatní se vrátili na svá místa. Sheppard vyrazil rovnou do místnosti s křeslem, do kterého sednul a po rozkazu k nastartování městského pohonu se dal do práce.

Galaxie Kaliam
Olymp – 18. června 5:00
Po té, co Kevina vážně zranila skupina uprchlíků, Martin pochodoval po chodbě z jedné strany na druhou a čekal na příchod Frodrena, který právě teď dohromady dával Kevina. Na chodbě už čekal téměř celý den plus pár hodin a nikdo mu zatím nic nebyl schopen říci, jelikož jediný, kdo mu rozumí, je právě Frodren. Když se jedny dveře právě otevřely, Frodren nimi prošel. Chtěl si promluvit s Martinem, ale ten v tuto chvíli spal. Když se chystal k odchodu, tak zpozad se ozval Martin: „Jak je na tom?“ Frodren se na něj otočil a zahlédl, jak právě sedal. Přisedl si k němu a podíval se na něj.
„Váš bratr je stále ve vážném stavu, ale z nejhoršího jsme ho dostali ven. Teď jen musíme čekat, až se probudí z kómatu. Ztratil hodně krve a poškodili mu důležité orgány. Naštěstí mi Antikové umíme taková zranění zacelit, ale ne úplně vyléčit. Bude to chtít čas, ale určitě se uzdraví,“ odpověděl Frodren.
„Je tu ještě něco, o čem byste měl vědět. Cestovala s námi ještě Karina Thracenová, bohužel se tu s námi neobjevila. Znáte způsob, jak ji nalézt?“
„Thracenová?“ zarazil se opět Frodren.
„Ano. Neříkejte, že taky její rodina patří mezi Antiky a já se pak rovnou nechám zavřít do cvokárny.“
„Do cvokárny vás nepošlu, ale ano. Rodina Thracenových je poslední třetí rodina, která patří mezi ty vyspělý a bojovný. Hned dám vědět nejvyšším, ať ji okamžitě začnou hledat. Nemůžeme si dovolit, aby ji našli Engaři. Jestli ji najdou, mučení ji nemine.“
„To se nesmí stát, je těhotná. Navíc je to manželka Kevina.“
„Chcete říci, že dítě, které čeká, je vašeho bratra?“
„Ano.“
„No tak to ji musíme najít co nejrychleji, jelikož potomek, kterého nosí pod srdcem, bude mít schopnosti všech tří rodin a tomu Engaři nedovolí za žádnou cenu připustit, aby se narodilo živé.“
„Karino…“

Grimia
Karina Thracenová se nacházela ne jiné planetě, než její manžel a jeho bratr. Právě teď utíkala lesem, aby se dostala z dosahu lidí, které zahlédla z dálky. To, že je těhotná, jí brání pořádně běžet.
„Nikdy jsem netušila, že potkám Engary naživo,“ řekla tiše zadýchaná Karina. Na chvíli zastavila za strom, aby popadla dech.
„Proč jsem byla tak blbá a odcházela od brány? Teď k ní musím sprintovat.“ Po tom, co se pořádně nadechla, tak pokračovala dál v útěku před Engary.

Konec

vynikající díl

Vskutku, dřív jsem si myslel, že Engarové jsou Orii ale to asi nebyli

[Marks]

Děkuji, posedliku



To Ondro nebyli, Ori se v Genesis vyskytovat moc nebudou, vlastně nemám v plánu je tam dávat, ale možná se tam o nich zmíním Engarové se objevili dříve než Oriové