Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

[Aiwendill]

Bueeeeee...

Nemam rad casti, ktore su "to be continued..." a to az takto okato. Ale bolo to pekne. Hlavne ta zmienka o antickej kamasutre a potom ten stredajsi vecer...

Celkom dlhé a aj dobré.
Pár preklepov , ale dej mal spád, takže to prehliadnem.
Takéto niečo môžem kedykoľvek. Dlhší, ale zaujímavý dej.

tak nějak nevím, kdy bude další povídka - učím se na státnice a večer už nemám hlavu na to to opravovat...takže pokud vydržíte do státnic (26.5 nebo 27.5. - nevíme rozpis přesný ještě), tak hned den po tom bude

[Aiwendill]

My vydrzime ale ci aj ty?

Mackenzie to zvládne budeme jí držet palce

no já nevím, jestli vydržím ...tenhle týden je na řadě ekonomie a s tou jsem v řepě (napsala bych někde jinde, ale to je sprostéééé )

[Aiwendill]

furt nič a to už má aj po štátniciach...

já se strašně omlouvám za zpoždění ...neměla jsem vůbec čas, ale státnice úspěšně splněny (se musím zcela skromně pochlubit )

Happy New Year

"Silvestr? Bože, vy chcete slavit i tohle?" povzdechla si seržant Reedová a rýpala se v jídle. Nenáviděla oslavy, vždy dopadly katastroficky.
"No samozřejmě. Silvestr je prostě...nový rok. Musí se to oslavit!" usmála se Ginny.
"A máte plán, jak?" pozvedla obočí. "Vždyť je to šílené." Nakonec se natáhla a vidličkou si posloužila Tylorovým salátem.
"Co jak?! Alkohol, vy teda, kteří můžete pít, já to mám pořád zakázané. Potom ohňostroj. Prostě Silvestr."
"Víte," přidal se do hovoru Tylor. "Reedová neslaví nic... narozeniny, svátek, Vánoce, prostě nic."
"CO?!" vyjekla Ginny. "Nic?!"
Zavrtěla hlavou. "Někdy, když je nás více, ale jinak sama? Ne. Nevyhledávám to."
"No tááák! Silvestr je prostě...musí se slavit," pousmála se Ginny. Silvest byl pro ni vždy něco více, než jen pitomý den v roce.
"Možná se přijdu podívat."
"Určitě přijde," přikývl George. "Postarám se o to." Na to dostal jemný kopanec pod stolem. "Díky," pousmála se kapitán. "Promiňte, vidím přicházet m...Willa," odkašlala si. "Musím s ním něco nutně probrat," vyskočila ze židle.
"Jo, jasně, užijte si probírání," zasmála se Olivie. "Já něco musím probrat s tebou," koukla vážně na George a odněkud vytáhla složku. "Podívej, co nám dorazí na lodi. Náhodou se k ní dostala a myslím, že by se ti tenhle výstavní kus mohl líbit." George otevřel složku a začetl se.
"Chm..."
"Dokonalá ne? Míry akorát, chytrá..." Pozorovala a snažila se zjistit, zda se mu výběr nové slečny líbí nebo ne. Je pravda, že si to mohla odpustit, ale nerada jej viděla ztrápeného.
"No uvidíme," podrbal se na hlavě.
"Nelíbí?" řekla zklamaně.
"No nevím, na obrázku hezké, ale co ve skutečnosti."
"Není tak dokonalá, jako já, ale hold se musíš smířit i s horším materiálem," rozesmála se a hned navázala jinde: "Pokud dovolíš, dojím tvůj salát."
"Posluž si."
"Jinak na oslavu mě nedostaneš," zazubila se. "I kdyby ses snažil, vím, jak tě donutit, abys vzdal veškeré pokusy."
"Uvidíme."
Spokojeně se začala ládovat salátem a myslela si své. Živou ji tam rozhodně nikdo nedostane, nebo střízlivou.

"Kapitáne Ryane!" zavolala Ginny na svého manžela, který se jí zrovna rozhodl utéct z jídelny i se sendvičem. "Kapitáne!"
"Nooooo?" protáhl. Když viděl svoji ženu, tak se usmál. Doběhla k němu.
"Tak takhle by to teda dál nešlo," nafoukla se. Zahnuli do chodby, kde bylo méně lidí.
"Jaký je problém?" staral se.
"Odejít ráno bez pusy?! Kdes to viděl, mladý pane?"
"Spalas."
"To je jenom polehčující okolnost!"
"Mpf!" vyplázl na ni jazyk. "Smůla."
"Chci náhradu! Hned," usmála se.
"Tady ne, jsme na chodbě," řekl vážně a zatáhl ji do nějaké místnosti, kde nikdo nebyl.
Usmívala se a čekala. Dal jí výstavní pusu. "Hm, lepšíííí," zavrněla
"Myslel jsem si to. Mimochodem, nějaká doktorka do mě včera půl dne hustila, že se tu pořádá nějaká karaoke soutěž na Silvestra. Jen mi prosím řekni, že to není tvůj nápad...."
"Můj?! Ne, proboha!" zavrtěla hlavou.
"Díky bohu, přísahal jsem, že pokud najdu viníka, tak ho umlátím."
"Ale proč?"
"Doktorka Summersová neumí zpívat a dneska mi nadšeně oznámila, že se tam přihlásila."
"No já se tam nehlásím, nemám to v plánu, ale bude to sranda," pousmála se.
"Přihlaš se a natři jim to!" zazubil se. "Tylor tam napsal Reedovou a ještě to neví, prostě se odvaž a buď kolegiální." Moc dobře pochopila, že pokud se nenapíše sama, tak ji tam napíše on. Ale ona se tam rozhodně sama nezapíše. Bez boje to nevzdá.
"Wille, nechci zpívat přede všema," broukla. "A kolegiální nebudu," dala mu pusu.
"Tak tě tam zapíšu já," zazubil se.
"No tááák!"
"Ale ano.... umíš zpívat, takže je všechny strčí do kapsy."
"Wille, ne!" nafoukla se. "Hej, moment, jak víš, že umím zpívat?"
"Špehuju tě ve sprše."
"Heeeej!"
Jen se zachichotal, "za chvíli ti začíná služba a já tě jdu zapsat," dal jí pusu na nos. "Adios." Nechal ji tam samotnou. Jednoho krásného dne, a že jich na Atlantis bývá hodně, ho zabije. Zkope ho do té nejmenší kuličky na světě!

George Tylor přešlapoval nějakou chvíli před pokojem kapitána Smithové, než zabušil.
"Ano?" ozvalo se zevnitř.
"Můžu dáááál?" křikl. "Já jen, jestli jste oblečená a tak..."
"Jsem," pousmála se.
Jen vešel. Tvářil se nezvykle vážně. "Potřebuju si promluvit."
"Ano?" zvedla hlavu od papírů. Překvapeně zamrkala. "Někdo umřel?"
"Ne. Ale za chvíli umřu asi já!" zakňučel a zhroutil se na židli. "Jsem děsný idiot, debil, kretén..."
"Ano?" zakousla se do propisky. Začala se tvářit naprosto profesionálně. Být George v lepší náladě, pravděpodobně se začně smát.
"Nikomu to nesmíte říct... ale... prostě.... před delší dobou za mnou přišla Liv a... prostě..." lezlo to z něj jak z chlupaté deky.
"Nechte mě hádat, řekla vám, že vás miluje?" Jenom přikývl. "A po mně chcete...?"
"Pomoc. Odehnal jsem ji od sebe..." povzdechl si. "Uzavřel jsem s ní dohodu, že pokud do pěti let si nikoho nenajdeme, tak se vezmeme..." Bylo mu jasné, že by stačilo, aby se jen někde zmínila a vyhodí je oba, nebo hůř, přemístí každého jinam. "No a... já došel na to, že jsem idiot a měl jsem po ní skočit. Co mám dělat?"
"Skočit po ní teď?"
"Pošle mě do háje," povzdechl si. "A navíc se kolem ní nebezpečně motá doktor Cooper." Byl naprosto zoufalý.
"Musíte být první."
"Ale..." zrůžověl. "Napadlo mě..." zrudl ještě víc a pak se dal do vyprávění.
"Romantické," pousmála se Ginny.
"No, doufám, že to zabere... už jsem ehm... začal."
"A podepsal jste se?"
"Musím?"
"No aby to nepřisuzovala někomu jinému."
"Sakra... máte tužku?" Vytáhl z kapsy pěkně složený papírek a rozložil ho. Podala mu propisku. Pěkně se tam podepsal a Ginny té chvíle využila, aby si přečetla kousek, co tam byl napsaný. Podle všeho se George zřejmě mozkově zcela vyčerpal. Líbilo se jí to. I když ona na básničky moc nebyla. Doufala, že za ní pak Liv doběhne, aby si mohla doposlechnout i zbytek.
"A kdy jí to dáte?"
"Podšoupnu, nějak tajně," podrbal se na hlavě. "Třeba při večeři." Pozvedla obočí.
"Originální," maličko se uchechtla.
"Až bude odcházet, nerad bych měl jídlo v obličeji."
"Jasně. To zní logicky," dodala ještě.
"Jo, to jo, jsem si jistý, že by to klidně i udělala." Přikývl. "Viděl jsem jednoho doktora, který to schytal horkou kávou."
"Ale ten nebyl vy."
"No právě..." povzdechl si. Bylo na něm vidět, že jej to trápí. Podle toho, co se proslýchalo po Atlantis, tak byl neskutečně hodný a starostlivý... jenže to nesměl vypadat jako medvěd.
"No tak, vojáku, hlavu vzhůru," šťouchla do něho.
"To se vám lehce říká," nafoukl se. "Klidně bych zabil medvěda holýma rukama, než se dvořit ženě."
"Tak si to můžete zkusit na mně. Jsem náročná."
"Nebude vám to vadit?"
"Ne," pousmála se.
"Ehm..." podal jí papírek. Ginny se začetla..
"Ehm...hezké.“
"No... líbilo se vám to?" kuňkl.
"Moc," pousmála se.
"Nikdy mi básničky úplně nešly a ... teď si připadám jako slaboch, asi budu muset jít někoho zbít do tělocvičny, abych si alespoň trochu jako chlap."
„Je to krásné, nemáte se proč stydět,“ pousmála se. „Nebojte, bude se jí to líbit.“

„Hej! Poručíku!“ slyšel George za sebou, jakmile odcházel od kapitánky. Otočil se a viděl k němu běžet Lincolna. „Díky bohu, vás dohnat,“ zafuněl „Prezident“.
„Co je?“
„Dotaz. Hrajete na nějaký hudební nástroj?“
„Proč?“
„Kvůli tomu karaoke. Chce to živou hudbu.“
„Kdysi jsem hrával,“ přikývl opatrně. Lincoln čekal. „Na elektrickou kytaru.“
„Super, takže kdyby byla třeba elektrická kytara, zavolám vás.“
„Ale já…je to dávno.“
„Vzpomenete si,“ poplácal ho. "A mimochodem, myslím, že jsem slyšel Reedovou ve chvíli, kdy zjistila, že jste ji do té soutěže zapsal."
"Ano?" odkašlal si.
"Obávám se, že zmínila něco, že z vás udělá Georgínu."
"Budu se jí vyhýbat."
"A nebo nechte kalhoty na svém místě... ehm... pane."
"Dík za radu," broukl. Tohle mu na náladě rozhodně nepřidalo a měl takový pocit, že to Lincoln věděl a udělal to schválně. Protřel si oči. Pak si vzpomněl na to, že měl pro Liv básničku. Tak tu jí teď rozhodně nedá. Uraženě se vydal k sobě.

Guinevra Smithová zasedla ke stolu. Snídaně jí zdaleka nechutnala tak, jak by chtěla. William, ten hnusný britský trpaslík, ji zapsal do pěvecké soutěže. A proč? Protože se chtěl pobavit. Byli snad ve školce? Někomu stačilo pár panáků a tancoval na stole... Její myšlenky byly přerušeny hlukem, který způsobil tác.
"Brý ráno!" zahalekala Reedová a zářivě se usmála na kapitána.
"Hm." To byla celá odpověď.
„Jsem přihlášená taky."
"Super," zívla ospale. Liv se spokojeně pustila do snídaně. Ginny dojedla a zaklapla knížku."Mám práci," s těmito slovy odešla. Seržantka jen pokrčila rameny a dál pokračovala ve snídani. Za chvilku si k ní přisedl George. Okázale ho ignorovala. Jako kapitánka ji.
"Jak se máš?" staral se.
Pokrčila rameny. "Jde to."
"Budeš dneska večer zpívat?"
"Ne, neumím zpívat," odsekla.
"Fajn..." zabručel. "Tak si buď uražená!"
"Neměl jsi právo mě tam přihlásit!"
"Nikde není psáno, že nemám! Mohl přihlásit kdokoliv kohokoliv!"
"Jistě, vlastně bych ti měla být vděčná, že ano?" ušklíbla se.
"To už je tvoje věc."Jenom vzala sklenici vody a její obsah mu vylila do tváře, pak uraženě odkráčela. Mohl být rád, že neměla kávu. "No..." utřel se do ubrousku. "To bychom měli." Rozhlédl se okolo a pohledem zpražil pár slídilů, kteří celé představení viděli. V klidu dojedl. O snídani se připravit nenechá. Pak se šel v klidu vyzuřit na pytli do tělocvičny.

"Dáááámy a pááánové!!! Právě nastal ten dlouho očekávaný okamžik!! Půlnoc se nám nezadržitelně blíží a za čtyři hodiny přivítáme nový rok!!! A abychom si zkrátili čekání, máme tady pro vás soutěž v karaoke, do které se přihlásilo nebo bylo přihlášeno několik odvážlivců!!" Jídelna byla večer změněna k nepoznání. Stoly byly odsunuty na stranu, jenom uprostřed zůstala nabídka jídla a pití a u jedné stěny bylo vytvořené improvizované pódium, na kterém zrovna stál a mluvil do mikrofonu jeden desátník. Na stropě bylo plno konfet, některé byly nahrazené toaletním papírem, a každý měl na hlavě party čepičku. Tedy skoro každý. Někteří čepičky odmítli, protože měli určitou důstojnost, jiní protože čepičky nenáviděli, ale vesměs měli čepičkoví převahu. Doktorky a většina vojand zvolila nějaké sexy krátké šatičky a někteří z mužské populace šli do kraťas a havajských košilí. Jediné co se nezměnilo, byla seržantka Reedová, která na sobě měla uniformu, kanady a spokojeně jedla něco sladkého. I když venku bylo přes třicet stupňů, našlo se pár lidí, které městská klimatizace zahnala do svetrů. Někteří už měli vypito víc, než by bylo v tuhle hodinu záhodno. Jiní se posilňovali alkoholem a jiní stále usrkávali džusu, což mělo za následek, že často později odbíhali.
"Tak si pojďme představit soutěžící!" zahalekal desátník na podiu.
"Takže máme tu doktorku Summersovou, prosím potlesk!" Zmíněná doktorka vyběhla na pódium, ale potlesk sklidila jen od svých kamarádek. Major Lorne rozdával špunty do uší.
"Doktorko, copak jste si vybrala za písničku?" staral se.
"No... řekla jsem si, že bych mohla začít něčím složitějším..." zrůžověla, "třeba Fantomem opery." Všichni jenom vytřeštili oči.
"Pusťte se do toho."
"A nechybí vám k tomu mužský hlas?" odvážila se z davu odporovat Reedová.
"Ne," zavrtěla hlavou doktorka a dala se do zpěvu. Na to byl major Lorne přepaden neznámou silou a okraden o veškeré špunty do uší.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=pgz6PnHkmpY

"Dalším odvážlivcem je doktor Yu. Pojďte k nám!" křikl trošku chraplavým hlasem desátník, jakmile Summersová dozpívala. Malý Korejec vyskočil hbitě na podium. "Tak co to bude?!"
"Gangham Style." Tímto sklidil pořádný potlesk, protože to dokázal dokonale a ještě i s tancem. Vzal to spíše pro srandu. A ještě větší překvapení bylo, že se za ním objevili tanečníci, kteří jeho pohyby kopírovali. A k Willovu překvapení tam byla i Ginny a jeden poručík z Lornova týmu. Že se do toho nechali ukecat.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=60MQ3AG1c8o

"To bylo dokonalé!" skákal už trošku přiopilý desátník. "Teď tady máme známého playboye, poručíka George Tylora." Ozval se snad největší potlesk. George až teatrálně vyšel na pódium a několikrát se uklonil.
"I´m sexy and I know!" spustil a hudba se rozjela. George se začal vlnit a dělat menší striptýz. Někdo z davu po něm hodil kytku. Pak následovalo jablko. Nakonec dámské kalhotky. Na to se zatvářil dost zaraženě a radši se uhnul. A když už po něm letěli i něčí trenky, tak se rozhodl, že je čas to zabalit. Radši zvolil strategický ústup. A když později zjistil, komu zmíněná pánská část oděvu patřila, tak toho chudáka málem zardousil. Lincoln vážně udělal cokoliv, hlavně když to napadlo jeho pravou ruku Reedovou.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=wyx6JDQCslE

"A jako další tady máme jednu z vyšších hodností. Kapitána Smithovou!" zahalekal desátník.
Vyšla na podium a porozhlédla se po napůl opitých tváří.
"Tak povídejte, co to bude, kapitáne?!"
"Nooo...Right here, right now. Chtěla bych ji hlavně zazpívat jednomu dosud střízlivému a pro mě důležitému člověku," maličko se pousmála.
"Tak to tu v sále nikdo není!" křikl kdosi.
"Já jsem!" nechal se slyšet Lorne. "Slyšíte chlapi, to je pro mě!" Ginny se jenom usmála.
"Já jsem taky! Jako střízlivej!" přidal se George.
"Já taky!" křikla Reedová. "Takže pánové, máte smůlu, je to pro mě!"
"A co třeba pro mě?!" odvážil se Ryan.
"Ne, pro vás ne," okřikli ho všichni. Jenom pokrčil rameny. Mezitím Ginny začla. Za chvíli měla půlka sálu pusu dokořán a sledovala kapitánku. Tak tohle nikdo nečekal. Když dozpívala, uklonila se a jako by nic si odkráčela z podia. Ozval se bouřlivý potlesk. Skoro všichni teď měli svého favorita.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=QFIV0_m90eE

"To bylo dobrééééé!" zahalekal desátník. "Tak koho tu máme dále?!" nakoukl do seznamu.
"Ano, podle všeho tu je...." zamrkal. Přiblížil si papír k očím. "Ah... ano... už to přečtu... je to moc malé na mě... seržant Reedová. Je tu někde?"
"Hledejte jedinou uniformu v okolí!"
"Mám ji!" šťouchl Lorne do malé hnědovlásky.
"No jo, vždyť už se valím, měla jsem moc chlebíčků!" zabručela a pomalu se sunula k pódiu, moc se jí nechtělo. Ale když už se nechala ukecat, tak ať to stojí za to. Vylezla na podium a vzala si mikrofon.
"Tak co to bude?!"
"Já nevím, co takhle minuta trapného ticha? Ne? Tak zkusíme ... hmmm hm, třeba... Sick and Tired od Anastacie."
"Tak do toho!" Jen protočila očima a chvíli počkala, než se do toho pustila. A jelikož měla k hudbě dost blízko, nevadilo jí se trošičku předvést tancem. Byla druhá, u které bylo ticho, a všichni poslouchali. Sice občas trochu dělala blbosti na pódiu, což vedlo spíše k uvolnění atmosféry. Jenže skoro celou dobu měl George pocit, že se dívá na něj. A taky nebyl daleko od pravdy. Když skončila, tak se hluboce uklonila a pak rozdávala polibky do všech stran. Všichni tleskali snad ještě víc jak kapitánce. Nakonec se jim naposledy uklonila a vydala se na své místo vedle Lorna, kde mu ukradla trochu popcornu.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=HzfyCuPVpCY

"A naše porota má co dělat. No, dámy a pánové, žádný další odvážlivec na poslední chvíli?"
"Jo, major Lorne!" křikl kdosi.
"CO?!!! NE!!!"
"Ale ano, šup!" šťouchli do něj přísedící. "No tak „Marry měla jehňátko“ zvládnete."
"No tááák!"
"Šup, pak půjdu já," sliboval seržant Lincoln, "a přidá se i Williams. Jsme tým, pane!"
"No dobře," broukl a vyšel nahoru. Zkusil tedy Marry měla jehňátko. K jeho překvapení mu to i s množstvím alkoholu v krvi šlo. Sklidil další velký potlesk. To se mu líbilo, ale sám by se tak neohodnotil. Nakonec, tedy kromě jeho týmu, se přihlásilo ještě pár dalších doktorek a doktorů.
"Tak a porota má teď těžkou práci. Vyberte tři nejlepší postupující do dalšího kola."
Podíval se na mikrofon a pak na skleničku, kterou měl v druhé ruce. "A my si dáme pauzu tak deset minut, aby se kdyžtak sudí mohli poprat."
"Viděli jste tu otočku?!" staral se George u přítomných doktorek.
"Byla dokonalá," zapištěly skoro nadšeně. George se pyšně nafoukl.
"Líbila se ti písnička?" zajímala se Ginny u Willa. Nejradši by ho chytla za ruku a objala.
"Byla výborná, ale i přes všechny ty narážky, co tu někteří měli, si myslím, že byla pro mě... nebo ne?" šeptal a rozhlédl se, jestli je někdo neposlouchá.
"No samo, že jo," usmála se. "Pro koho jiného?" Pokrčil rameny a ukázal bezděčně okolo sebe. "Ale no tak. Vážně si to myslíš?" Zavrtěl hlavou a usmál se. Podal jí nějaký džus a koukal po okolí.
"Pro mě jsi byla nejlepší," prohlásil nakonec.
"Dík!" dala mu pusu.
"Nemáš zač, byla jsi výborná," mrkl na ni. Jenom se znova usmála.
"Tanec mi jde líp."
Spiklenecky na ni mrkl. "Takže mi večer zatančíš..."
"K ránu," přikývla.
"A máááme výsledky!!!" zahalekal desátník. "A postupuje...seržant Reedová! Major Lorne! A kapitán Smithová!"
"Takže je to u vojáků co?" uchechtl se George. "Proč nepostupuju já?!"
"Protože by se mohl stát, že by pak po tobě někdo hodil stůl," křikl kdosi nazpět.
"Takže to bude mezi armádou a letectvem, výýýborně?!!! Kdo vyhraje?!!!"
"Letectvo!"
"Dík," broukla Liv. Pak se opět vrátila ke svému pivu a časopisu. "Tak dáme přednost muži. Majore, pojďte." Vyvolený zavrčel něco v tom smyslu, že nemá vybranou žádnou písničku, ale nakonec jej nějaké napadla.
"Pěkné...celkem," křikl desátník. "Tak teď která z dam?! Která bude statečná a přijde! Tak třeba seržant!"
"Vyšší hodnost má přednost," zahučela seržant, která naznačila, že ještě nedopila a nedočetla si časopis.
"No dobře," broukl desátník. "Tak Ginny, můžu vám tak říkat, že?" ani nečekal na odpověď. "Tak šup!" Kapitánka se vydala za desátníkem s lehce pozvednutým obočím, asi si s ním bude muset později popovídat, nebo tu udělá major a to by zahrnovalo kartáček na zuby a špinavou chodbu.
"Táááák co teď to bude?"
"Give your heart a break," pousmála se. Všichni zpozorněli a těšili se. Dala se do toho. Tu písničku měla ráda a často si ji broukala. Takže si byla jistá, že to zvládne na výbornou.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=1zfzka5VwRc

"Seržante, jste na řadě," pousmála se na Liv. Reedová se zvedla ze svého strategicky výhodného místa, hned vedle stolku s jídlem. Zamířila na pódium a moc se neusmívala. Nechtělo se jí. Nakonec popadla mikrofon a ani nepředstavovala, co zpívá. Předpokládala, že pod Pink Try znají všichni, už jen proto, že to někdo nechával na každé místní oslavě hrát. Nikdo ani necekl. Sklidila potlesk stejně jako kapitánka.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=yTCDVfMz15M

"Tak poroto. Vybírejte. Jeden musí z kola ven!" Porota skoro jednohlasně odsouhlasila, že z kola musí major. Bude to bitva dvou dam. "Tak dámy...teď to bude chtít rychlejší písničku. Rozhodně! Pomalých bylo dost. Kapitáne, jste na řadě!" Tady měla kapitán navrch. Liv rozhodně neznala mnoho rychlých písniček.
"Poprosila bych svoje křoví na podium. Už delší dobu na tréninku cvičíme na jednu písničku, tak se to teď bude hodit," usmívala se. "A bylo by fajn, kdybyste si zatančili s námi. Ta písnička je starší, ale myslím, že Buttons od Pussycat dolls všichni znáte," usmála se a počkala, až většina tanečníků vyběhne na podium. Tímto sklidila velký potlesk. Většina chlapů zírala s otevřenou pusou. Začátek jako břišní tanec a zbytek jako hodně sexy tanec většina skoro nevydýchala. George a Will dostali to privilegium si zatancovat s ní a George neodolal a pleskl ji po zadku. Will si představoval úplně něco jiného.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=VCLxJd1d84s

Všichni se výborně bavili, jenom druhá soutěžící se krčila na své židličce a nevěděla, čím by ji trumfla. Po prvotní nechuti se z toho stal malý souboj mezi oběma. Nakonec něco vybrala. Ale docela se i bavila pohledem na pány, jak se natřásají. Dala se do zpěvu. Prvně začala pomalu, což se nikomu nelíbilo, ale později se písnička rozjela. Všichni tleskali a skákali do rytmu. Všechno vsadila na Anu Johnson a její We are a kupodivu to vyšlo. Oddechla si, alespoň se snažila.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=8P7kbLweU3I

"No a abychom znaly vítězku, tak, Ginny, pojďte nahoru a dáme si poslední disciplínu. Jedinou písničku, kterou budou zpívat dohromady. Jste všichni připraveníííí?!!!"
"Já ne," zaznělo od hnědovlásky stydlivě.
"Máte chvilku na přípravu a pusťte se do toho!" Obě na sebe koukly a nějak se domluvily, co kdo bude z nich zpívat. Některé části chtěla Ginny a některé zase Liv. Pak se do toho pustily. V jednu chvíli to Liv vyzpívala tak vysoko, že Ginny spadla brada. Hm, tak nic. Sama si však říkala, že Liv, tedy Vivien, kdysi zpívala profesionálně. Jenže jiný hlásek jí říkal, že jenom do osmnácti. I když ona taky tančila, ale jenom do šestnácti. Dozpívaly a čekaly na hodnocení poroty.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=3-c04TmneXg

"Zpíváte výborně," zašeptala jí Liv. "Chvílemi jsem vám vůbec nestačila," přiznala.
"No to já vám taky ne," pousmála se.
"To nevadi," mávla rukou. "Co nezvládnete hlasem, doženete tancem." Maličko se pousmála.
"Tak, dámy a pánové, a máme výsledky! A vítězkou se stává....!"
"Major Lorne?" šeptla ke kapitánu Reedová a snažila se nesmát.
"Seržant Olivia Reedová!!!" křikl desátník. "Gratuluju!!!"
"Taky gratuluju," jenom se usmála Ginny.
"Díky," trošku se pousmála. "Ale byla bych raději, kdybyste vyhrála vy."
"Já?! Proč?"
"Prostě tak," mrkla na ni a vydala se opět zkoumat jídelní stůl. Po cestě přijala několik potřesení tlapkou. Pak už se zajímala, zda by její blízkou budoucnost měl zahrnovat podivně vyhlížející salát. Ginny šla za svým manželem.
"Musí se udělat něco v tanci, abych vyhrála já," pousmála se.
"Ty bys pořád něco chtěla vyhrávat," rozesmál se.
"Vyhrála jsem tebe!" políbila ho.
"Pojď někam pryč," zahučel. "Na půlnoc se vrátíme."
"Jdeme," usmála se. Jenom ji vzal za ruku a nenápadně se s ní vypařil někam bokem.

"Bylas skvělá!" objevil se za Liv George. Byl trošku připitý.
"Já vím," přikývla a čuchla si k něčemu dobrému. "Zjišťuju, co tu máme za dobroty. Všichni pijí, takže to někdo musí sníst."
"Musím ti něco říct!"
"Ne, nevezmu si tě," odbyla ho. Tohle mu říkala vždy, když na ni vyrukoval s touhle větou.
"Miluju tě!"
"COŽE?!" vyjekla a upustila chlebíček, který vybírala dobrých deset minut.
"NO!"
"Eh," zírala na něj nechápavě. "Aha..."
"Fakt jo!"
Jenom zakroutila hlavou. "Přestaň už prosím tě pít, zítra si nebudeš nic pamatovat, hm?"
"Ale tohle jsem pro tebe složil!" začal jí cpát pod nos nějaký papír. Povzdechla si a vzala si to. Přečte si to, ale ne teď. Někdo se musel o něj postarat. Takže mu do jedné ruky dala džus a z druhé mu vzala pivo.
"Čti teď, prosím!" Rozhlédla se a pak papír rozložila. Začetla se. Čím dál došla, tím víc se červenala a znervózněla. "No?" knikl.
"Je... to krásné," hlesla. "Vážně, nikdo mi nikdy nesložil básničku." Pyšně se nafoukl.
"Pojď, zatancujeme si, abys z hlavy dostal ten alkohol." Přikývl a šli na parket. Bylo deset minut před půlnocí. Místností se najednou ozvala hudba a od vchodu šla skupinka tanečníků.
"Oni tancujou na Rickyho Martina?!" vyjekl George.
"Co to je za písničku?" broukla Liv.
"Taková...jmenuje se Cup of life..." vrtěl se v rytmu.

Kód: Vybrat vše

https://www.youtube.com/watch?v=oP2D-km89pA

"No tak to mě vynech," poodstoupila, když ho sledovala, tak do toho nejde. Drapl ji za ruku a začal s ní vrtět do rytmu. Vepředu tanečníků byla Ginny. Tohle byla naprostá šílenost! Protancovali celou místností a ke konci písničky zamířili ven na terasu. Do půlnoci zbývaly tři minuty. Bude ohňostroj a na ten se těšili snad všichni. Všichni napjatě čekali, než se ozvalo velitelským hlasem: "Deset..."
"Devět, osm, sedm..."
Ginny se chytla Willa za ruku. Stejně každý koukal na nebe a v druhé ruce se třepal na šampaňské.
"Šest, pět..."
Liv se usmála, když si všimla manželské dvojice Smitová a Ryan.
"Čtyři, tři..." Přemýšlela, co tenhle rok přinesl a pohlédla na Tylora. Jo, ten vypadal jako malé dítě. "Dva!"
"JEDNA!" ozvalo se sborem a pak se ozval šílený jásot, když oblohu nad Atlantis ozářily rachejtle.
"Šťastný nový rok," otočil se George k Liv.
Usmála se a přiťukla si s ním. "Podrž mi to, prosím." Dal jí do ruky skleničku a pak si ji přitáhl. Dal jí pusu. "Jen tak na nový rok."
"Jo," hlesla a přikývla. Dala mu pusu ona. "Jen tak, na nový rok," pousmála se.
"Výborně..." pousmál se a vzal si zpět své bublinky a koukal na ohňostroj. "Mimochodem, musím tě ještě opit." Tajemně se pousmála.

"Hezký nový rok," koukla Ginny na Willa.
"Tobě taky," vrátil jí to, a když si všiml, že se rozdávají pusy, tak jí taky jednu dal. Maličko se na něho pousmála. "Příští rok ve stejnou dobu a na stejném místě."
"Doufám," broukla.
"Určitě," dodal s naprostou jistotou. Sejdou se tu všichni, minimálně jeho tým.
"Dobře," usmála se. "Beru tě za slovo."
"Kde máme naše děti?" houkl a snažil se v davu najít Tylora a Reedovou, kteří museli někam zmizet.
"No...asi...slaví soukromně," rozesmála se.
"Já tam na ně vlítnu," zavrčel a mračil se. Moc dobře si pamatoval, co před nedávnem řešil za problém poručík. Ginny ho zastavila. "Co když hrají šachy?" nafoukl se.
"Ať hrají, co chcou."
"To bylo obrazné..." zašklebil se.
"Vím," přikývla a koukala na ohňostroj.
"Ale..." zkusil poslední odpor.
"Prostě je nech."
Jen si hodně hlasitě povzdechl a zadíval se na ohňostroj. "Nechci, aby z toho byl nějaký problém."
"A co my?"
"Měli bychom si vzít příklad z podřízených ne?"
"Asi, jak na Nový rok, tak po celý rok," pousmála se.
"A jeje, čeká mě práce..."
"Ale příjemná ne?" koukla na něho, zatímco šli do města.
Přikývl. "Tak jistě, kdyby neby..." a zarazil se.
"Co?" koukala na něho a pak koukla, kam koukal. Skoro u stěny stál Tylor a velmi důrazně něco vysvětloval seržantu Reedové, která byla mezi ním a stěnou. "Pojď jinudy," potáhla Willa za ruku.
"Vezmeme to velkou oklikou...hodně."
"Jo...musím ti něco říct," zahučela a počkala, až budou trošku dál.
"To samé, co si říkali oni dva?" nadhodil s nadějí v hlase.
"To potom taky, pokud tě nepřejde chuť."
"Tak povídej," usmál se.
"Chci dítě."
"Ne!" vyjekl.
"Ne?" zamrkala. "Proč ne?"
"Nejsme na pláži v Karibiku, Ginny. Tohle je vojenská základna!"
"Tohle je především město. A nikdo neříká, že tu zůstanu. Bude mi 33, to je na prvního sviště dost. Ty můžeš mít děti i v šedesáti, já ne."
"Já vím, ale ne teď," hlesl. "Počkáme ještě dva roky."
"Proč...proč zrovna dva roky?"
"Chci tu ještě zůstat nějakou dobu," přiznal. Maličko se pousmála a přikývla. Toho se bála. Navíc už teď dost riskovali tím, že se vzali. Ale druhá věc byla, že za dva roky se to nemusí třeba povést vůbec.
"A...taková možnost, že...ty bys zůstal a já bych šla na Zem?" hlesla nesměle.
"Nepřipadá v úvahu, pokud někdy budu mít dítě, chci být s ním," řekl to tak, jako by to byla hotová věc.
"Dobře," hlesla a dala mu pusu.
Pohladil ji. "Pojď, zalomíme to, je pozdě."
"Je jedna ráno!" rozesmála se. "Ty si pařič, teda!"
"Jsem starý a unavený věkem. Klouby mi vržou a šedivý mi z tebe vlasy." Znova se pousmála.
"Jdeme, jsem taky unavená." Pomalu se vydali do postele.

Ráno se Liv vzbudila u George v posteli. Jak jinak, včera se pilo. K jejímu zděšení si pamatovala všechno a dokonce i to, jak měla jen jedno pivo.
"Bré ráno," broukl George nevzrušeně.
"Dobré," zahučela. "Pamatuješ si něco?"
"Všechno," přitiskl se k ní.
Povzdechla si. "Změnil jsi názor na to, že to není možné?"
"Asi," zívl si.
"Aha, výborné," zabručela. Atlantis měla doopravdy hnusné stropy. Asi si u sebe vyvěsí nějaký plakát.
"Všude je ticho," šeptl. "Asi všichni ještě spí."
"Je taky šest ráno," přikývla. "Podívej. Potřebuju, aby sis v tom všem udělal jasno. Protože tohle mě nebaví." Sedla si. "Nechci se po každé větší "párty" probudit u tebe v posteli, jen protože jsme byli opilí. Nic to nezmění. Bud vše, nebo nic." Vstala a začala se oblíkat.
"Včera večer jsem to myslel vážně."
"Já vím, stejně tak jako jsem to myslela před nedávnem já. Já jen chci vědět, zda sis to rozmyslel, nebo to myslíš pořád stejně. Za pět let, když nikoho nebudeme mít, tak odejdeme na Zemi, nebo to chceš risknout."
"Zkusíme to? Maximálně se budem držet původní dohody."
"Ale žádné jiné děvčata," pohrozila.
"Neboj."
"Nebojím se, tyhle věci bych se dozvěděla rychleji, než si myslíš."
Maličko se pousmál.
Nakonec si sedla na postel. "Jeden doktor mě včera pozval na večeři."
"Aha," knikl.
"Ještě jsem mu neodpověděla, byl opilý."
"Tak s ním nechoď," hlesl.
"Bojíš se, že bych se zamilovala?" šťouchla do něj.
"Do někoho jiného než do mě," usmál se.
"Ty jsi se doslova smířil s tím, že spolu skončíme... i když vlastně... hm... není to nic nečekaného." Narážela na něco, o čem věděl jen on.
"No to víš, že ne," pousmál se. "Ale pokud nechceš."
"Jasně, že chci," dala mu pusu. "Ale taky chci dorazit ještě dneska do služby."
"Tak utíkej!" pleskl ji po zadku. "Budu čekat tady!"

važte si toho, trvalo mi to sem dát asi pět minut ...jinak další povídka nevím kdy, protože Mooony je všechny syslí pro sebe, já touhle končím a jakmile mi je pošle, tak je budu muset dát dohromady a seřadit

[Aiwendill]

časť veľmi pekná, čítalo sa to veľmi dobre a príjemne. Akurát nechápem, prečo sa to volalo Happy new year, keď to bolo skoro celé o karaoke...

a dúfam, že 44. kapitola bude už čoskoro a nebudeme na ňu musieť čakať tak dlho ako na túto...

no to záleží na Mooony, kdy mi pošle povídky, abych je mohla seřadit ...když mi je pošle ještě dneska, tak je dneska seřadím a za týden by mohla zas být ...ale říkám, všechno záleží na ní

no a HNY se to jmenovalo proto, že to byla silvestrovská oslava a mě nenapadlo nic jiného

[Aiwendill]

tak to by mohlo skôr byť "happy old year" či nie?

vynikající díl

Záleží kdy se Mooony dnes vrátí domů k počítači , ale raději počítejte tak za 14dní ať vás třeba příjemně překvapíme

[Aiwendill]

tak na to príjemné prekvapenie som fakt zvedavý...

Aiwendill: já taky