Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
65. Nepřítel zůstal doma
4. Boj
Wraithská loď se držela těsně za námi i při vstupu do atmosféry planety. Všude kolem vybuchovaly střely a pohazovaly si s Jumperem jako na rozbouřeném moři.
Ucítila jsem na rameni dotyk Aceovy ruky. Skoro jsem zapomněla na druhé dálkové ovládání. Vytáhla jsem ho z přihrádky po levé straně řídícího panelu a podala ho dozadu.
Střelba z lodi za námi ustala, ale řítili jsme se k hradbě stromů jako projektil. Těsně před nárazem se nám s Erin víc silou vůle než zbytkem energie z náhradního zdroje podařilo pád zbrzdit.
Jumper tvrdě dopadl mezi stromy. Náhradní zdroj stačil ještě na otevření dveří a ze vznášedla se stala hrouda kovu bez života.
Šipky z wraithské lodi nám létaly nad hlavou a s každým přeletem vysadily další vojáky. Aceův zástupce se zjevně nechtěl své pomsty vzdát.
Místo přistání nebylo pro boj nejvhodnější. Využili jsme chvíli času, než byli vojáci vyloženi a zorientovali se v novém prostředí, abychom se lesem přesunuli jinam.
Erin s Marcusem se stáhli kousek nalevo od nás. Erin svítily oči vidinou boje. Její schopnosti byly v plné síle a kůže jí zářila v přítmí lesa. Vypadali s Marcusem jako dva ledové plameny. Stříbro s tyrkysem se při běhu míhalo a proplétalo tak rychle, že na první pohled mohli budit zdání lesního požáru.
Ace mi svíral ruku a táhl mě za sebou. Zastavili jsme až mezi posledními stromy před rozsáhlou holou planinou. Na jejím okraji Šipky vysazovaly další a další wraithské vojáky. Všude kolem jsem viděla černé pláště a bílé vlasy nepřátelského vojska. Netušila jsem, že jich bude tolik. Rychlým pohledem jsem střelila po Aceovi. Zamračil se. Nelíbilo se mu, co jsem mu právě beze slov sdělila. Prudce zavrtěl hlavou.
„O tom se nebudeme dohadovat,“ zasyčel a vedl mě dál.
Věděla jsem, že v boji jsem nejslabší článek naší čtveřice, a nechtěla jsem, aby kvůli mně ostatní riskovali. Wraith vedle mě na to nehodlal přistoupit.
Erin se držela mezi stromy poblíž Marcuse a představa boje jí vháněla adrenalin až do konečků rozechvělých prstů. Andoriel a Ace zůstali stát na okraji lesa. Erin cítila Ájinu nejistotu. Podívala se po Marcusovi. Soustředil se na pohyb nepřátelských Wraithů, ale zároveň natáhl ruku, aby se mohl dotknout jejího ramene. Než dotyk skončil, stiskla mu krátce prsty.
Andoriel a Ace se přiblížili. Nenápadný pohyb Wraithovy hlavy navedl Áju přesně na místo, které jí určil. Erin si s uspokojením všimla, že bylo nejvíc chráněné.
Kruh Wraithů kolem nich se začal uzavírat. Nepočítali je. Přicházeli stále noví.
Ace podrážděně syknul a přikrčil se. Erin se na tváři objevil široký úsměv a Marcus stál a díval se do dálky, jakoby se ho blížící se nepřátelé vůbec netýkali. Andoriel cítila srdce bušit až v temeni hlavy. Otřela si zpocené ruce o vestu a pevněji uchopila pažbu revolveru, která jí stále klouzala v dlani.
Wraithové zbraně nepoužili. Na dvě lidské ženy, nějakého křídlatce a odpadlíka jim podle jejich názoru stačila síla paží. Těšili se na boj. Navíc měli od svého velitele přísné rozkazy ohledně přežití nepřátel.
Nejvíc se jich vrhlo na Ace. Jenom on podle nich představoval reálné nebezpečí. Wraith se mezi nimi prosmýkl a jednoho z nich odhodil na blízký strom. Toho, který se k němu snažil dostat zezadu, zastavila Andoriel kulkou do hlavy.
„Z toho už se nedostaneš,“ zavrčela a znovu před sebe natáhla zbraň. Držela ji v obou rukách a pečlivě mířila na další wraithskou hlavu.
Erin se vymrštila z podřepu a ve výskoku švihla nohama. Dva nejbližší Wraithové sebou trhli a hlavy jim klesly v nepřirozených úhlech. Dopadla na zem u stromu a rozběhla se po jeho kmeni vzhůru, aby vzápětí seskočila za zády dalšího nepřítele. Vzala jeho hlavu téměř něžně do dlaní a prudce s ní trhla.
Andoriel vystřílela první zásobník a přikrčená v nízkém křoví ho rychle měnila za plný. Očima hledala další cíl. Z patnácti střel se trefila šestkrát. Zbylé kulky se neškodně zavrtaly do stromů v dalekém okolí. Vybírala pečlivě, aby nezranila své přátele.
Kolem Erin se každou chvíli ozvalo zapraskání. Nebyly to rozšlápnuté větve, ale wraithské krky. Úsměv jí z tváře ještě nezmizel, ale její pohled ztvrdnul a oči jí zářily stříbrem.
Ace se rychle pohyboval mezi vojáky a rozséval kolem smrt. Bledý obličej měl stažený do bolestné masky. Některé ze svých protivníků znal.
Bojující zmrazil na místě táhlý výkřik. Jejich hlavy se otočily po zvuku a oči všech se rozšířily hrůzou. Marcus stál na svém původním místě. Lehce držel jednoho z útočníků za rameno a pod prsty mu praskaly silné wraithské kosti. Druhou ruku mu zabořil hluboko do hrudi. Wraith znovu vykřikl. Marcus povolil stisk. Bezvládné tělo se sesunulo k zemi na tři další, stejným způsobem zabitá. Marcus – Erinin Anděl strážný – stál a v ruce svíral škubající se černou věc.
Andoriel se roztřásla. Už to viděla. Kdysi dávno ve svých představách držela stejnou tmavou hmotu vysoko nad hlavou a snažila se jí tancem vrátit život. Tenkrát se jí to povedlo. Rychle vyhledala očima majitele velkého černého wraithského srdce, které jí tehdy leželo v dlaních. Ace se po výkřiku také ohlédl, ale dál si Marcuse nevšímal. Využil zděšení všech okolo a rychlým plynulým pohybem se dostal z téměř beznadějného postavení.
Erin se vzpamatovala první a zlikvidovala další tři Wraithy, než se probrali z ohromení.
„Jste obě stejné,“ uslyšela Andoriel v hlavě. „Nevíte, s čím si zahráváte.“ Musela s Acem souhlasit. Přátelit se s někým, kdo se živil lidskou energií, bylo skoro stejné, jako přátelit se s někým, kdo trhal nepřátelům z těla ještě bijící srdce.
„Máš pravdu. Nenávidím tě,“ zareagovala okamžitě a kulkou se trefila do oka Wraitha, který byl nejblíže Ace.
„Taky tě miluju. A kdyby tě to zajímalo, jejich loď se rozpadá. Výbušniny, které jsem tam nechal jako závěrečné překvapení, se podařilo odpálit tak, že explodovaly při vstupu do atmosféry, a loď to ani přes dostatek energie nevydržela. Počáteční poškození byla dost vážná a teď nastal konec. Právě sem v Šipkách letí zbytek posádky. Nebudou se snažit loď zachránit. Všechno, co chtějí a potřebují, je na této planetě. Mají s sebou i ZPM.“ Ace udělal půlobrat a bočním kopem zlikvidoval další útok.
Nový přelet Šipek doplnil řady nepřátel. Wraithské stíhačky už se neměly kam vracet a jejich piloti s nimi začali přistávat na planině. Útok nabýval na síle.
Erin se rozhlédla a hlavou jí blesklo, že se z toho nemohou dostat. Veškeré schopnosti a výcvik je nemohly zachránit před tak drtivou přesilou. Pořád měla kolem sebe prostor, pořád dokázala zabít každého nepřítele, který byl tak neopatrný, že se k ní přiblížil na dosah. Ale ztrácela cit v rukou. Síly jí začaly opouštět. Zpočátku litovala, že svůj oblíbený světelný meč nechala Rodneymu na Atlantis, ale ani s ním by nedokázali porazit drtivou přesilu, která se na ně valila.
Marcus se po ní ohlédl. Ruce měl po lokty černé od wraithské krve a plášť potrhaný. Tmavé skvrny měl i na obličeji a po čele mu tekla velká černá kapka. Sám za sebe mohl říct, že větší zábavu si už dlouho neužil, ale v první řadě byl Erinin Strážce a musel ji chránit. Proto tady byl. Proto dneska bojoval. Ne pro zábavu, ale pro Erin.
Andoriel nabíjela poslední zásobník. Útočníci ji zatím přehlíželi. Zatímco na Erin útočili se smrtelnou zuřivostí a na Marcuse sice s trochou respektu, ale stejně jednoznačně, jí a Ace si tolik nevšímali. Jediné, o co se snažili, bylo, aby je udrželi na místě, kde se právě nacházeli. Ace si toho všiml také a podezřívavě se rozhlížel kolem sebe.
Zůstal stát a zvedl hlavu. „Otagari!“ vykřikl. Mávnutím ruky pootočil útočícího Wraitha, využil jeho původní rychlost a postrčil ho k nejbližšímu stromu. Wraith do něj narazil tak prudce, že zůstal ležet v jeho kořenech.
„Otagari!“ znovu vykřikl Ace. „Ukaž se!“
Andoriel vystřelila a zaraženě se podívala na zbraň ve svých rukou. „Ještě jsou tam čtyři,“ zašeptala si pro sebe. Rázně zastrčila zbraň do pouzdra u pasu a vytáhla nůž. Vztyčila se a vykročila z křoví. První Wraith, který se jí odvážil napadnout, skončil s proříznutým hrdlem, dalšímu vrazila nůž tak prudce mezi žebra, že ho nedokázala vytáhnout. Odhalil zažloutlé zuby v úsměšku a odletěl, odmrštěn Aceovou paží.
„Co si myslíš, že děláš?“ křikl jí do tváře. Sice na ně neútočili tak zuřivě a bez zábran, jako na Erin a Marcuse, ale bez podpory Ájina revolveru bylo mnohem těžší, držet si wraithské vojáky dostatečně daleko od těla.
Erin při prasknutí dalšího krku bolestivě hekla. Měla pocit, že svaly na rukou i nohou na ní visí jako příliš prověšené mokré prádlo.
Marcus byl v okamžiku u ní. „Je jich moc,“ řekl tiše a bez námahy vytrhl jednomu z útočících vojáků ruku z kloubu.
„Jo. Moc,“ Erin se snažila popadnout dech, než se k ní přiblíží další. „Tak jim trochu probereme řady, ne?“ S námahou se narovnala a rozhlédla.
„Ne,“ řekl Marcus stále tiše, ale důrazně. „Je jich prostě moc.“
„Přece to nechceš vzdát?“ V Erinině hlase byla znát panika.
„Jsem tu proto, abych tě chránil.“ Marcus ohodil dalšího mrtvého Wraitha a objal Erin černým rukama v pase. „Drž se!“ Roztáhl křídla a vzlétl kolmo k nebi.
Erinin výkřik se ztratil v mracích, zakrývajících slunce.
Zvedla jsem hlavu a zahlédla tyrkysový stín. Mihnul se po nebi a zmizel za obzorem. Aceův výkřik mě vrátil zpět na zem. Zůstali jsme sami dva a on právě udělal chybu. Na každé ruce mu viselo několik Wraithů a pokoušeli se ho znehybnit. Vytrhla jsem pistoli a vystřelila. Jeden z vojáků padl s kulkou v hlavě. Bez rozmýšlení jsem vypálila i zbývající tři rány a mrštila tím zbytečným kusem železa do tváře nejbližšího Wraitha. Aceovy ruce ale drželo ještě příliš mnoho dalších a stále přibývali. Marně se cukal a snažil vyprostit. Po několika marných pokusech se hrdě narovnal a zůstal klidně stát.
Už jsem neměla žádnou zbraň a tváří v tvář zajatému Aceovi mne opouštěla i veškerá naděje. Můj pokus o boj holýma rukama byl zmařen hned na začátku a po pár vteřinách jsem se ocitla ve stejně bezvýchodném postavení jako Ace. Věděla jsem, že mě sleduje. Zvedla jsem k němu oči a na tváři se mi najednou objevil úsměv.
„Jejich loď se rozpadla?“ zeptala jsem se klidně.
Ace neodpověděl. Vojáci nás oba dva otočili stejným směrem. Přicházel Aceův bývalý zástupce.
Zůstal před námi stát a prohlížel si nás očima plnýma nenávisti.
Aceova tvář se ani nepohnula. Mohla být klidně vytesaná z mramoru, rozdíl by nikdo nepoznal. Napřímila jsem se a vracela zástupci pohled se stejnou zatvrzelostí jako vždycky. Dobře jsem věděla, že podle wraithského protokolu ten, kdo v takovéto situaci promluví první, je považován za slabšího. Zachytila jsem Aceovu myšlenku a zarazila ho.
„To je ale milé setkání,“ řekla jsem rychle sama. „Ale o to nejlepší jsi přišel,“ dodala jsem posměšně.
„Mýlíš se,“ zasyčel Wraith a přistoupil ke mně. „To nejlepší nás všechny teprve čeká.“ Přejel mi nehtem po tváři. Cítila jsem, jak se mi na kůži otevírá rána, teplá krev mi stéká po bradě a kape do trávy přede mnou.
„Připravil jsem se na tebe tentokrát ještě mnohem lépe, než při našem posledním setkání,“ pokračoval a zblízka si mě prohlížel. „Tak rychle stárnete,“ přehnaně si povzdechl a obrátil se k Aceovi. „Ještě pár let a neměl bys z ní vůbec nic. Jsou tak slabí,“ potřásl hlavou.
„Opakuješ se,“ řekla jsem klidně. „Nebo jsi na tom tak špatně, že jsi začal zapomínat?“
Prudce se ke mně otočil. „Pamatuji se moc dobře na všechno. A na některé věci se pamatuji zvlášť. Žádný člověk mi nebude beztrestně odporovat. Aspoň ne dlouho,“ zvedl ruku a přidržel mi dlaň před obličejem.
„Ale fuj!“ pokrčila jsem nos. „Mohl ses aspoň umýt.“
„Otagari,“ ozval se Ace. „Proč se bavíš s jídlem?“
Wraith na mě ještě chvíli zíral, pak stáhl ruku a pomalu se otočil k Aceovi.
„Že to říkáš právě ty, veliteli,“ zavrčel. „Navíc – odkdy sdělujeme jídlu naše jména? Jsi stejně slabý jako oni.“ Kývl hlavou mým směrem.
„Přesto jsi mě právě nazval titulem, Otagari. Svůj jsi ztratil. Jediné, co ti zůstalo, je tvoje jméno. Chceš přijít i o ně?“ Ace stál se zvednutou bradou a svrchu se díval na svého bývalého podřízeného
„Já jsem nic neztra-!“ rozkřikl se Otagari, ale zarazil se v půlce slova. „Neztratil jsem vůbec nic,“ řekl tiše. „A získám ještě mnohem víc. Tvůj titul, tvoji loď a tvoji hračku.“ Přes rty mu přeběhl ošklivý úsměv. „Ano, ano. Vím, že je tvá původní loď tady. Už by měla být opravená. Jen, co to tady vyřídíme, najdeme ji a použijeme náš energetický modul. Ještě není příliš vybitý. Na let k těm bájným pastvinám bohatě stačí.“ Znovu přešel ke mně.
Cítila jsem za sebou pohyb. Wraithští vojáci se přeskupovali a jejich sevření povolilo. Prudce jsem sebou škubla. Podařilo se mi vysmeknout se a setrvačností jsem padala na Otagariho. Za mnou zazněl varovný výkřik, projela mnou bolest a odnesla mě s sebou do bezvědomí.
4. Boj
Wraithská loď se držela těsně za námi i při vstupu do atmosféry planety. Všude kolem vybuchovaly střely a pohazovaly si s Jumperem jako na rozbouřeném moři.
Ucítila jsem na rameni dotyk Aceovy ruky. Skoro jsem zapomněla na druhé dálkové ovládání. Vytáhla jsem ho z přihrádky po levé straně řídícího panelu a podala ho dozadu.
Střelba z lodi za námi ustala, ale řítili jsme se k hradbě stromů jako projektil. Těsně před nárazem se nám s Erin víc silou vůle než zbytkem energie z náhradního zdroje podařilo pád zbrzdit.
Jumper tvrdě dopadl mezi stromy. Náhradní zdroj stačil ještě na otevření dveří a ze vznášedla se stala hrouda kovu bez života.
Šipky z wraithské lodi nám létaly nad hlavou a s každým přeletem vysadily další vojáky. Aceův zástupce se zjevně nechtěl své pomsty vzdát.
Místo přistání nebylo pro boj nejvhodnější. Využili jsme chvíli času, než byli vojáci vyloženi a zorientovali se v novém prostředí, abychom se lesem přesunuli jinam.
Erin s Marcusem se stáhli kousek nalevo od nás. Erin svítily oči vidinou boje. Její schopnosti byly v plné síle a kůže jí zářila v přítmí lesa. Vypadali s Marcusem jako dva ledové plameny. Stříbro s tyrkysem se při běhu míhalo a proplétalo tak rychle, že na první pohled mohli budit zdání lesního požáru.
Ace mi svíral ruku a táhl mě za sebou. Zastavili jsme až mezi posledními stromy před rozsáhlou holou planinou. Na jejím okraji Šipky vysazovaly další a další wraithské vojáky. Všude kolem jsem viděla černé pláště a bílé vlasy nepřátelského vojska. Netušila jsem, že jich bude tolik. Rychlým pohledem jsem střelila po Aceovi. Zamračil se. Nelíbilo se mu, co jsem mu právě beze slov sdělila. Prudce zavrtěl hlavou.
„O tom se nebudeme dohadovat,“ zasyčel a vedl mě dál.
Věděla jsem, že v boji jsem nejslabší článek naší čtveřice, a nechtěla jsem, aby kvůli mně ostatní riskovali. Wraith vedle mě na to nehodlal přistoupit.
Erin se držela mezi stromy poblíž Marcuse a představa boje jí vháněla adrenalin až do konečků rozechvělých prstů. Andoriel a Ace zůstali stát na okraji lesa. Erin cítila Ájinu nejistotu. Podívala se po Marcusovi. Soustředil se na pohyb nepřátelských Wraithů, ale zároveň natáhl ruku, aby se mohl dotknout jejího ramene. Než dotyk skončil, stiskla mu krátce prsty.
Andoriel a Ace se přiblížili. Nenápadný pohyb Wraithovy hlavy navedl Áju přesně na místo, které jí určil. Erin si s uspokojením všimla, že bylo nejvíc chráněné.
Kruh Wraithů kolem nich se začal uzavírat. Nepočítali je. Přicházeli stále noví.
Ace podrážděně syknul a přikrčil se. Erin se na tváři objevil široký úsměv a Marcus stál a díval se do dálky, jakoby se ho blížící se nepřátelé vůbec netýkali. Andoriel cítila srdce bušit až v temeni hlavy. Otřela si zpocené ruce o vestu a pevněji uchopila pažbu revolveru, která jí stále klouzala v dlani.
Wraithové zbraně nepoužili. Na dvě lidské ženy, nějakého křídlatce a odpadlíka jim podle jejich názoru stačila síla paží. Těšili se na boj. Navíc měli od svého velitele přísné rozkazy ohledně přežití nepřátel.
Nejvíc se jich vrhlo na Ace. Jenom on podle nich představoval reálné nebezpečí. Wraith se mezi nimi prosmýkl a jednoho z nich odhodil na blízký strom. Toho, který se k němu snažil dostat zezadu, zastavila Andoriel kulkou do hlavy.
„Z toho už se nedostaneš,“ zavrčela a znovu před sebe natáhla zbraň. Držela ji v obou rukách a pečlivě mířila na další wraithskou hlavu.
Erin se vymrštila z podřepu a ve výskoku švihla nohama. Dva nejbližší Wraithové sebou trhli a hlavy jim klesly v nepřirozených úhlech. Dopadla na zem u stromu a rozběhla se po jeho kmeni vzhůru, aby vzápětí seskočila za zády dalšího nepřítele. Vzala jeho hlavu téměř něžně do dlaní a prudce s ní trhla.
Andoriel vystřílela první zásobník a přikrčená v nízkém křoví ho rychle měnila za plný. Očima hledala další cíl. Z patnácti střel se trefila šestkrát. Zbylé kulky se neškodně zavrtaly do stromů v dalekém okolí. Vybírala pečlivě, aby nezranila své přátele.
Kolem Erin se každou chvíli ozvalo zapraskání. Nebyly to rozšlápnuté větve, ale wraithské krky. Úsměv jí z tváře ještě nezmizel, ale její pohled ztvrdnul a oči jí zářily stříbrem.
Ace se rychle pohyboval mezi vojáky a rozséval kolem smrt. Bledý obličej měl stažený do bolestné masky. Některé ze svých protivníků znal.
Bojující zmrazil na místě táhlý výkřik. Jejich hlavy se otočily po zvuku a oči všech se rozšířily hrůzou. Marcus stál na svém původním místě. Lehce držel jednoho z útočníků za rameno a pod prsty mu praskaly silné wraithské kosti. Druhou ruku mu zabořil hluboko do hrudi. Wraith znovu vykřikl. Marcus povolil stisk. Bezvládné tělo se sesunulo k zemi na tři další, stejným způsobem zabitá. Marcus – Erinin Anděl strážný – stál a v ruce svíral škubající se černou věc.
Andoriel se roztřásla. Už to viděla. Kdysi dávno ve svých představách držela stejnou tmavou hmotu vysoko nad hlavou a snažila se jí tancem vrátit život. Tenkrát se jí to povedlo. Rychle vyhledala očima majitele velkého černého wraithského srdce, které jí tehdy leželo v dlaních. Ace se po výkřiku také ohlédl, ale dál si Marcuse nevšímal. Využil zděšení všech okolo a rychlým plynulým pohybem se dostal z téměř beznadějného postavení.
Erin se vzpamatovala první a zlikvidovala další tři Wraithy, než se probrali z ohromení.
„Jste obě stejné,“ uslyšela Andoriel v hlavě. „Nevíte, s čím si zahráváte.“ Musela s Acem souhlasit. Přátelit se s někým, kdo se živil lidskou energií, bylo skoro stejné, jako přátelit se s někým, kdo trhal nepřátelům z těla ještě bijící srdce.
„Máš pravdu. Nenávidím tě,“ zareagovala okamžitě a kulkou se trefila do oka Wraitha, který byl nejblíže Ace.
„Taky tě miluju. A kdyby tě to zajímalo, jejich loď se rozpadá. Výbušniny, které jsem tam nechal jako závěrečné překvapení, se podařilo odpálit tak, že explodovaly při vstupu do atmosféry, a loď to ani přes dostatek energie nevydržela. Počáteční poškození byla dost vážná a teď nastal konec. Právě sem v Šipkách letí zbytek posádky. Nebudou se snažit loď zachránit. Všechno, co chtějí a potřebují, je na této planetě. Mají s sebou i ZPM.“ Ace udělal půlobrat a bočním kopem zlikvidoval další útok.
Nový přelet Šipek doplnil řady nepřátel. Wraithské stíhačky už se neměly kam vracet a jejich piloti s nimi začali přistávat na planině. Útok nabýval na síle.
Erin se rozhlédla a hlavou jí blesklo, že se z toho nemohou dostat. Veškeré schopnosti a výcvik je nemohly zachránit před tak drtivou přesilou. Pořád měla kolem sebe prostor, pořád dokázala zabít každého nepřítele, který byl tak neopatrný, že se k ní přiblížil na dosah. Ale ztrácela cit v rukou. Síly jí začaly opouštět. Zpočátku litovala, že svůj oblíbený světelný meč nechala Rodneymu na Atlantis, ale ani s ním by nedokázali porazit drtivou přesilu, která se na ně valila.
Marcus se po ní ohlédl. Ruce měl po lokty černé od wraithské krve a plášť potrhaný. Tmavé skvrny měl i na obličeji a po čele mu tekla velká černá kapka. Sám za sebe mohl říct, že větší zábavu si už dlouho neužil, ale v první řadě byl Erinin Strážce a musel ji chránit. Proto tady byl. Proto dneska bojoval. Ne pro zábavu, ale pro Erin.
Andoriel nabíjela poslední zásobník. Útočníci ji zatím přehlíželi. Zatímco na Erin útočili se smrtelnou zuřivostí a na Marcuse sice s trochou respektu, ale stejně jednoznačně, jí a Ace si tolik nevšímali. Jediné, o co se snažili, bylo, aby je udrželi na místě, kde se právě nacházeli. Ace si toho všiml také a podezřívavě se rozhlížel kolem sebe.
Zůstal stát a zvedl hlavu. „Otagari!“ vykřikl. Mávnutím ruky pootočil útočícího Wraitha, využil jeho původní rychlost a postrčil ho k nejbližšímu stromu. Wraith do něj narazil tak prudce, že zůstal ležet v jeho kořenech.
„Otagari!“ znovu vykřikl Ace. „Ukaž se!“
Andoriel vystřelila a zaraženě se podívala na zbraň ve svých rukou. „Ještě jsou tam čtyři,“ zašeptala si pro sebe. Rázně zastrčila zbraň do pouzdra u pasu a vytáhla nůž. Vztyčila se a vykročila z křoví. První Wraith, který se jí odvážil napadnout, skončil s proříznutým hrdlem, dalšímu vrazila nůž tak prudce mezi žebra, že ho nedokázala vytáhnout. Odhalil zažloutlé zuby v úsměšku a odletěl, odmrštěn Aceovou paží.
„Co si myslíš, že děláš?“ křikl jí do tváře. Sice na ně neútočili tak zuřivě a bez zábran, jako na Erin a Marcuse, ale bez podpory Ájina revolveru bylo mnohem těžší, držet si wraithské vojáky dostatečně daleko od těla.
Erin při prasknutí dalšího krku bolestivě hekla. Měla pocit, že svaly na rukou i nohou na ní visí jako příliš prověšené mokré prádlo.
Marcus byl v okamžiku u ní. „Je jich moc,“ řekl tiše a bez námahy vytrhl jednomu z útočících vojáků ruku z kloubu.
„Jo. Moc,“ Erin se snažila popadnout dech, než se k ní přiblíží další. „Tak jim trochu probereme řady, ne?“ S námahou se narovnala a rozhlédla.
„Ne,“ řekl Marcus stále tiše, ale důrazně. „Je jich prostě moc.“
„Přece to nechceš vzdát?“ V Erinině hlase byla znát panika.
„Jsem tu proto, abych tě chránil.“ Marcus ohodil dalšího mrtvého Wraitha a objal Erin černým rukama v pase. „Drž se!“ Roztáhl křídla a vzlétl kolmo k nebi.
Erinin výkřik se ztratil v mracích, zakrývajících slunce.
Zvedla jsem hlavu a zahlédla tyrkysový stín. Mihnul se po nebi a zmizel za obzorem. Aceův výkřik mě vrátil zpět na zem. Zůstali jsme sami dva a on právě udělal chybu. Na každé ruce mu viselo několik Wraithů a pokoušeli se ho znehybnit. Vytrhla jsem pistoli a vystřelila. Jeden z vojáků padl s kulkou v hlavě. Bez rozmýšlení jsem vypálila i zbývající tři rány a mrštila tím zbytečným kusem železa do tváře nejbližšího Wraitha. Aceovy ruce ale drželo ještě příliš mnoho dalších a stále přibývali. Marně se cukal a snažil vyprostit. Po několika marných pokusech se hrdě narovnal a zůstal klidně stát.
Už jsem neměla žádnou zbraň a tváří v tvář zajatému Aceovi mne opouštěla i veškerá naděje. Můj pokus o boj holýma rukama byl zmařen hned na začátku a po pár vteřinách jsem se ocitla ve stejně bezvýchodném postavení jako Ace. Věděla jsem, že mě sleduje. Zvedla jsem k němu oči a na tváři se mi najednou objevil úsměv.
„Jejich loď se rozpadla?“ zeptala jsem se klidně.
Ace neodpověděl. Vojáci nás oba dva otočili stejným směrem. Přicházel Aceův bývalý zástupce.
Zůstal před námi stát a prohlížel si nás očima plnýma nenávisti.
Aceova tvář se ani nepohnula. Mohla být klidně vytesaná z mramoru, rozdíl by nikdo nepoznal. Napřímila jsem se a vracela zástupci pohled se stejnou zatvrzelostí jako vždycky. Dobře jsem věděla, že podle wraithského protokolu ten, kdo v takovéto situaci promluví první, je považován za slabšího. Zachytila jsem Aceovu myšlenku a zarazila ho.
„To je ale milé setkání,“ řekla jsem rychle sama. „Ale o to nejlepší jsi přišel,“ dodala jsem posměšně.
„Mýlíš se,“ zasyčel Wraith a přistoupil ke mně. „To nejlepší nás všechny teprve čeká.“ Přejel mi nehtem po tváři. Cítila jsem, jak se mi na kůži otevírá rána, teplá krev mi stéká po bradě a kape do trávy přede mnou.
„Připravil jsem se na tebe tentokrát ještě mnohem lépe, než při našem posledním setkání,“ pokračoval a zblízka si mě prohlížel. „Tak rychle stárnete,“ přehnaně si povzdechl a obrátil se k Aceovi. „Ještě pár let a neměl bys z ní vůbec nic. Jsou tak slabí,“ potřásl hlavou.
„Opakuješ se,“ řekla jsem klidně. „Nebo jsi na tom tak špatně, že jsi začal zapomínat?“
Prudce se ke mně otočil. „Pamatuji se moc dobře na všechno. A na některé věci se pamatuji zvlášť. Žádný člověk mi nebude beztrestně odporovat. Aspoň ne dlouho,“ zvedl ruku a přidržel mi dlaň před obličejem.
„Ale fuj!“ pokrčila jsem nos. „Mohl ses aspoň umýt.“
„Otagari,“ ozval se Ace. „Proč se bavíš s jídlem?“
Wraith na mě ještě chvíli zíral, pak stáhl ruku a pomalu se otočil k Aceovi.
„Že to říkáš právě ty, veliteli,“ zavrčel. „Navíc – odkdy sdělujeme jídlu naše jména? Jsi stejně slabý jako oni.“ Kývl hlavou mým směrem.
„Přesto jsi mě právě nazval titulem, Otagari. Svůj jsi ztratil. Jediné, co ti zůstalo, je tvoje jméno. Chceš přijít i o ně?“ Ace stál se zvednutou bradou a svrchu se díval na svého bývalého podřízeného
„Já jsem nic neztra-!“ rozkřikl se Otagari, ale zarazil se v půlce slova. „Neztratil jsem vůbec nic,“ řekl tiše. „A získám ještě mnohem víc. Tvůj titul, tvoji loď a tvoji hračku.“ Přes rty mu přeběhl ošklivý úsměv. „Ano, ano. Vím, že je tvá původní loď tady. Už by měla být opravená. Jen, co to tady vyřídíme, najdeme ji a použijeme náš energetický modul. Ještě není příliš vybitý. Na let k těm bájným pastvinám bohatě stačí.“ Znovu přešel ke mně.
Cítila jsem za sebou pohyb. Wraithští vojáci se přeskupovali a jejich sevření povolilo. Prudce jsem sebou škubla. Podařilo se mi vysmeknout se a setrvačností jsem padala na Otagariho. Za mnou zazněl varovný výkřik, projela mnou bolest a odnesla mě s sebou do bezvědomí.
Děkuji za všechny komentáře
Další díl bude mít podobně krátký název: Otagari. Dozvíte se v něm, kam Marcus odnesl Erin a co se stalo s Acem a Andoriel v zajetí.
? Jedině anděla s rohy 
