Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz |
Obsah fóra ‹ FanArt ‹ Vaše povídky ‹ Dokončené povídky ‹ SG: ZDP - druhá série bude - asi :)
14.2.2014 21:43:56
14.2.2014 23:44:49
Tak tento záver by som aj bral 
(samozrejme bez pobehovania po "spálni" 
), ale keď si stojíš za prvým ....... 
15.2.2014 09:36:34
15.2.2014 09:42:03
15.2.2014 12:25:52
Nebój, polohu Zeme ešte nemajú, tak môžeš byť v kľude. 
15.2.2014 12:31:34
15.2.2014 12:39:25
15.2.2014 13:52:40
15.2.2014 16:12:26
15.2.2014 16:25:27
15.2.2014 20:49:55
15.2.2014 20:52:02
15.2.2014 20:55:14
15.2.2014 21:17:02
16.2.2014 13:11:37
Celkom pekne Ti to píše.
Mimoňková mimoňka je perfektná (hlavne úplný koniec - ten sa mi páčil asi najviac 
). Možno dostala čo hľadala. 
Wraithi sú naozaj postavy, takže ich treba postaviť .....
SG: ZDP - druhá série bude - asi :)
14.2.2014 21:43:56
a rekneš nám co nebo si to necháš pro sebe
14.2.2014 23:44:49
Tak tento záver by som aj bral (samozrejme bez pobehovania po "spálni" ), ale keď si stojíš za prvým ....... 15.2.2014 09:36:34
Puk, asi bys to nebral 
V konečné fázi to bylo silné i na mě
V konečné fázi to bylo silné i na mě
15.2.2014 09:42:03
Ten konecny zaver sa vobec nepacil ani mne...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...
15.2.2014 12:25:52
Nebój, polohu Zeme ešte nemajú, tak môžeš byť v kľude. 15.2.2014 12:31:34
Kdopak ví, Puk, kdopak ví
15.2.2014 12:39:25
Veru tak. Kto vie, co autorke skrsne v hlave a aku vyhodu da wraithom pre mozne dosiahnutie Zeme. U Andoriel nikdy nevies...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...
15.2.2014 13:52:40
Mimoňka byla ještě lepší! 
15.2.2014 16:12:26
Ano, taky se mi ten alternativní konec líbil líp. Ale rozumím tomu, proč Ája musela Acelynn zabít (v tom "normálním" konci). Kdyby to neudělala, celý Pegas by byl v ohrožení před novou, mimořádně silnou královnou!
Ona Ája fandí Wraithům (stejně jako některé jiné ), ale to neznamená, že chce, aby to dopadlo (a ono by to tak asi dopadlo) jako v Mimoňce k Mimoňce.
Andoriel, řekla bych, že nezbývá, než abys s ní vyrukovala i na Fórum. Ať všichni vidí, co dokáže udělat i z báječné a obětavé Antičky moc v kombinaci s nesmrtelností!
Ona Ája fandí Wraithům (stejně jako některé jiné
), ale to neznamená, že chce, aby to dopadlo (a ono by to tak asi dopadlo) jako v Mimoňce k Mimoňce.Andoriel, řekla bych, že nezbývá, než abys s ní vyrukovala i na Fórum. Ať všichni vidí, co dokáže udělat i z báječné a obětavé Antičky moc v kombinaci s nesmrtelností!
Daša
15.2.2014 16:25:27
No, tak se pobavte
Mimoňka k mimoňce
„Stáhněte se! Dozadu! Dozadu!“ plukovník Sheppard rozčileně zamával levou rukou za sebe. V pravé držel pistoli a nepřestával mířit na zatarasené dveře. Hlouček vyděšených lidí se přitiskl k zadní stěně.
Rodney zuřivě tloukl do klávesnice nejbližšího terminálu. „Všechno je pryč,“ vrčel tiše. „Všichni jsou mrtví.“ Poslední slovo vypískl fistulí. „Ronon, Teyla, Woolsey, Jennifer - Jennifer zůstala na ošetřovně. Nechtěla odejít.“ Ruce mu bezmocně klesly. „Proč neodešla?“ zeptal se protější zdi. „Teď je taky…,“ Nedopověděl. Zamykací mechanismus dveří povolil pod náporem zvenčí. V rychlosti nakupený nábytek se rozletěl na všechny strany.
Příchod Wraithů byl rychlý. Nevšímali si ran z Johnovy pistole, jen ho odzbrojili a pokračovali dál. Rodney nestačil ani vytáhnout zbraň a byl zbaven veškeré energie stejně, jako většina ostatních. Než se John vzpamatoval, zůstal naživu jen on a Andoriel.
Wraithové je obstoupili a vytvořili uličku pro wraithskou královnu, které se podařilo dobýt Atlantis.
Vešla a lehce pokývla hrdě vztyčenou hlavou na znamení spokojenosti.
„Acelynn?“ řekl John. Vzpomněl si na vyprávění ze skal Nové Veitony.
Královna se na něj podívala s mírným údivem. „Ty víš, kdo jsem?“ zeptala se.
„Vím, kdo jsi byla.“ John se jí naléhavě díval do očí. „Víš to taky, Acelynn z antické průzkumné lodi Nausicaa? Byla jsi jednou z našich předků.“
Královna se na něj klidně dívala a čekala, až domluví.
John se zhluboka nadechl a polkl. „Acelynn,“ zkusil to znovu.
Ale královnina trpělivost neměla dlouhé trvání. Sklonila se k němu a v úsměvu odhalila špičaté zuby. „Asi jsi nepochopil, proč jsi ještě stále naživu,“ řekla mu tiše.
„Acelynn,“ hlesl John. Viděl, jak se k němu blíží její hladová dlaň. Uvědomoval si, že ho nikdo nedrží. Je volný a mohl by se bránit, ale nedokázal se pohnout. Jeden z Wraithů mu u krku roztrhl uniformu.
Královna spokojeně přimhouřila oči. Požadovala pro sebe ty nejsilnější jedince a její Wraithové je pro ni pečlivě vybírali. Věděla, že tento je poslední, ale na Atlantis jich už měla několik. Město bylo její. Mohla si dovolit krátkou konverzaci před konzumací.
Chceš se dovolávat toho, čím jsem byla?“ zeptala se.
John se na ni díval a zmlknul. To Acelynn vyprovokovalo k další řeči.
„Myslíš, že se teď ve mně pohne svědomí? Před deseti tisíci lety jsem vyhnala Antiky z Pegasu. Kdyby neodešli, vybila bych je do posledního. Měla bych tě ušetřit proto, že jsi svou malou částí jedním z nich?“ Rozesmála se. „Jsi zábavný hlupák,“ prohlásila. „Vzala jsem si od nich všechno, co nám prospělo. Vy nám nemáte co nabídnout. Nemáte nic kromě svých životů, po čem bychom toužili.“
„Co sis od nich vzala?“ neodpustil si John otázku. Zachytil pohyb za královnou, a když se tam podíval, zjistil, že přišel další Wraith. „Todde?“ vydechl údivem. Vzápětí po něm prskl: „Tak to ty jsi je přivedl?“
Ace se na plukovníka sotva podíval. Sledoval svoji královnu. Pootočila se k němu a kývla k bledé Andoriel stále stojící napůl zapomenuta u zadní stěny. „Tam ji máš. Záleží jen na tobě.“ Acelynn pokrčila rameny, aby dala najevo, že osud jedné lidské ženy je pro ni naprosto nepodstatný.
Andoriel sledovala Johnovy pokusy o - o co vlastně? Tvářil se tak zvláštně. Ája ten pohled už někdy viděla. Pokouší se ji svést, napadlo ji vzápětí. Přes rty jí přeletěl smutný úšklebek. Věděla, že John nemá šanci. Zadívala se na Wraitha, který se k ní blížil.
„Nevíš, co jsem si vzala od Antiků?“ otočila se královna zpátky k Johnovi. „Znáš toho, kdo právě přišel. Říkáš mu Todd,“ ušklíbla se nad tím jménem. „Jeho jméno zní jinak. Je jedním z vyvolených. A díky ní,“ tentokrát se vědomě podívala na Andoriel, až se žena u stěny zachvěla, „víš i o rituálu tance smrti. To není smíření s odchodem. Je to příprava k povznesení.“
John se na Acelynn díval s rostoucí hrůzou. Královna spokojeně pokračovala:
„Povznesení pro nás nic neznamená. Je to jen způsob, jak se vrátit zpátky. Postarala jsem se o to, abychom byli nesmrtelní mnoha způsoby. Nikdo nás nevyhubí.“
Plukovník znovu polkl. Napadlo ho, že stále ještě žije. Pořád je nějaká šance. Nějaká naděje na záchranu. Dokud bude královna mluvit… Možná četla jeho myšlenky, možná už řekla všechno, co chtěla, bez předchozího varování přitiskla dlaň k Johnově hrudi. Pod tím dotekem sebou zaškubal, ale zbavit se ho nedokázal. Život z něj pomalu unikal.
Andoriel se letmo podívala na pozůstatek Johna Shepparda sesouvající se k zemi, a hned se zase otočila k Aceovi. Do svých myšlenek jí nepouštěl, přesto cítila jeho váhání. Ještě nebyl rozhodnutý, co s ní udělá. Už jen to, že si ji vyžádal pro sebe, považovala za dobré znamení. Pak si uvědomila, že zůstala sama. Opuštěný člověk uprostřed Wraithů. Co mohla očekávat, kdyby zůstala naživu? Dívala se do zlatých očí, o kterých se jí tak často zdálo, a věděla, jak dnešní wraithský útok na Atlantis skončí.
Když jí Ace dal krátkým sklopením víček znamení, že je mu směr jejích myšlenek jasný, sotva znatelně se jí ulevilo. Se směsicí strachu a smíření se dívala na jeho pomalu se blížící dlaň.
Atlantis ten den dostala novou paní. Paní, která měla dost síly ji udržet ve své moci, díky svým starým i novým genům a zkušenostem.
„Stáhněte se! Dozadu! Dozadu!“ plukovník Sheppard rozčileně zamával levou rukou za sebe. V pravé držel pistoli a nepřestával mířit na zatarasené dveře. Hlouček vyděšených lidí se přitiskl k zadní stěně.
Rodney zuřivě tloukl do klávesnice nejbližšího terminálu. „Všechno je pryč,“ vrčel tiše. „Všichni jsou mrtví.“ Poslední slovo vypískl fistulí. „Ronon, Teyla, Woolsey, Jennifer - Jennifer zůstala na ošetřovně. Nechtěla odejít.“ Ruce mu bezmocně klesly. „Proč neodešla?“ zeptal se protější zdi. „Teď je taky…,“ Nedopověděl. Zamykací mechanismus dveří povolil pod náporem zvenčí. V rychlosti nakupený nábytek se rozletěl na všechny strany.
Příchod Wraithů byl rychlý. Nevšímali si ran z Johnovy pistole, jen ho odzbrojili a pokračovali dál. Rodney nestačil ani vytáhnout zbraň a byl zbaven veškeré energie stejně, jako většina ostatních. Než se John vzpamatoval, zůstal naživu jen on a Andoriel.
Wraithové je obstoupili a vytvořili uličku pro wraithskou královnu, které se podařilo dobýt Atlantis.
Vešla a lehce pokývla hrdě vztyčenou hlavou na znamení spokojenosti.
„Acelynn?“ řekl John. Vzpomněl si na vyprávění ze skal Nové Veitony.
Královna se na něj podívala s mírným údivem. „Ty víš, kdo jsem?“ zeptala se.
„Vím, kdo jsi byla.“ John se jí naléhavě díval do očí. „Víš to taky, Acelynn z antické průzkumné lodi Nausicaa? Byla jsi jednou z našich předků.“
Královna se na něj klidně dívala a čekala, až domluví.
John se zhluboka nadechl a polkl. „Acelynn,“ zkusil to znovu.
Ale královnina trpělivost neměla dlouhé trvání. Sklonila se k němu a v úsměvu odhalila špičaté zuby. „Asi jsi nepochopil, proč jsi ještě stále naživu,“ řekla mu tiše.
„Acelynn,“ hlesl John. Viděl, jak se k němu blíží její hladová dlaň. Uvědomoval si, že ho nikdo nedrží. Je volný a mohl by se bránit, ale nedokázal se pohnout. Jeden z Wraithů mu u krku roztrhl uniformu.
Královna spokojeně přimhouřila oči. Požadovala pro sebe ty nejsilnější jedince a její Wraithové je pro ni pečlivě vybírali. Věděla, že tento je poslední, ale na Atlantis jich už měla několik. Město bylo její. Mohla si dovolit krátkou konverzaci před konzumací.
Chceš se dovolávat toho, čím jsem byla?“ zeptala se.
John se na ni díval a zmlknul. To Acelynn vyprovokovalo k další řeči.
„Myslíš, že se teď ve mně pohne svědomí? Před deseti tisíci lety jsem vyhnala Antiky z Pegasu. Kdyby neodešli, vybila bych je do posledního. Měla bych tě ušetřit proto, že jsi svou malou částí jedním z nich?“ Rozesmála se. „Jsi zábavný hlupák,“ prohlásila. „Vzala jsem si od nich všechno, co nám prospělo. Vy nám nemáte co nabídnout. Nemáte nic kromě svých životů, po čem bychom toužili.“
„Co sis od nich vzala?“ neodpustil si John otázku. Zachytil pohyb za královnou, a když se tam podíval, zjistil, že přišel další Wraith. „Todde?“ vydechl údivem. Vzápětí po něm prskl: „Tak to ty jsi je přivedl?“
Ace se na plukovníka sotva podíval. Sledoval svoji královnu. Pootočila se k němu a kývla k bledé Andoriel stále stojící napůl zapomenuta u zadní stěny. „Tam ji máš. Záleží jen na tobě.“ Acelynn pokrčila rameny, aby dala najevo, že osud jedné lidské ženy je pro ni naprosto nepodstatný.
Andoriel sledovala Johnovy pokusy o - o co vlastně? Tvářil se tak zvláštně. Ája ten pohled už někdy viděla. Pokouší se ji svést, napadlo ji vzápětí. Přes rty jí přeletěl smutný úšklebek. Věděla, že John nemá šanci. Zadívala se na Wraitha, který se k ní blížil.
„Nevíš, co jsem si vzala od Antiků?“ otočila se královna zpátky k Johnovi. „Znáš toho, kdo právě přišel. Říkáš mu Todd,“ ušklíbla se nad tím jménem. „Jeho jméno zní jinak. Je jedním z vyvolených. A díky ní,“ tentokrát se vědomě podívala na Andoriel, až se žena u stěny zachvěla, „víš i o rituálu tance smrti. To není smíření s odchodem. Je to příprava k povznesení.“
John se na Acelynn díval s rostoucí hrůzou. Královna spokojeně pokračovala:
„Povznesení pro nás nic neznamená. Je to jen způsob, jak se vrátit zpátky. Postarala jsem se o to, abychom byli nesmrtelní mnoha způsoby. Nikdo nás nevyhubí.“
Plukovník znovu polkl. Napadlo ho, že stále ještě žije. Pořád je nějaká šance. Nějaká naděje na záchranu. Dokud bude královna mluvit… Možná četla jeho myšlenky, možná už řekla všechno, co chtěla, bez předchozího varování přitiskla dlaň k Johnově hrudi. Pod tím dotekem sebou zaškubal, ale zbavit se ho nedokázal. Život z něj pomalu unikal.
Andoriel se letmo podívala na pozůstatek Johna Shepparda sesouvající se k zemi, a hned se zase otočila k Aceovi. Do svých myšlenek jí nepouštěl, přesto cítila jeho váhání. Ještě nebyl rozhodnutý, co s ní udělá. Už jen to, že si ji vyžádal pro sebe, považovala za dobré znamení. Pak si uvědomila, že zůstala sama. Opuštěný člověk uprostřed Wraithů. Co mohla očekávat, kdyby zůstala naživu? Dívala se do zlatých očí, o kterých se jí tak často zdálo, a věděla, jak dnešní wraithský útok na Atlantis skončí.
Když jí Ace dal krátkým sklopením víček znamení, že je mu směr jejích myšlenek jasný, sotva znatelně se jí ulevilo. Se směsicí strachu a smíření se dívala na jeho pomalu se blížící dlaň.
Atlantis ten den dostala novou paní. Paní, která měla dost síly ji udržet ve své moci, díky svým starým i novým genům a zkušenostem.
Naposledy upravil andoriel dne 16.2.2014 15:01:26, celkově upraveno 1
15.2.2014 20:49:55
Neeeeeeeee...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...
15.2.2014 20:52:02
Je Ti líto Andoriel, viď Aiwe?
15.2.2014 20:55:14
Andoriel si ten osud zasluzila za svoje bratrickovanie sa s wraithmi. Ale nemam rad ked wraithi vyhravaju, resp. Nemam rad zabijanie postav...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...
15.2.2014 21:17:02
Zabíjení postav se neubráníš, Aiwe. Wraithové jsou taky postavy (a jaké!) a zlikvidoval jsi je bez mrknutí oka. Aniččina i svého
16.2.2014 13:11:37
Celkom pekne Ti to píše. Mimoňková mimoňka je perfektná (hlavne úplný koniec - ten sa mi páčil asi najviac ). Možno dostala čo hľadala. Wraithi sú naozaj postavy, takže ich treba postaviť .....