SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

Geniální díl. Tohle mám hodně rád, cestování po jiných sférach existence. Čtu to už hodinu a jsem teprve za půlkou. Zejtra to dočtu a pak ještě napíšu. Už teď však vím, že tenhle díl vedle, Velotósu, Labyrintu a díly popisující první cesty a setkání s Darem, bude patřit mezi mé nejoblíbenější.

PS: Když jsem si označil náhodnou část textu v odstavci před krátkou pauzou, abych věděl, kde jsem zhruba přestal číst. A pak jsem se vrátil zpět a přečetl si označenou část. Stálo tam :

ze smažených lidských vnitřností

že by nějaké podprahové sdělení?

Perfektná časť a aj záver.
Škoda, že neboli všetky takéto. Určite by som nemal problémy v hodnotení poviedok ktorú dať na prvé miesto.
Tak možno na budúci rok.
Krásne prepracované a napísané.
a

vynikající díl

Děkuju všem za komentáře a poznámky

Speciálně musím poděkovat Andoriel za její bezbřehou trpělivost a za to, že mě vydržela nezabít - moje časové prodlevy jsou už klasika

Touto povídkou se zároveň uzavřel příběh Erin a Dara, nyní se vracím k rozpracovaným projektům, z nichž některé musím odevzdat dál a jiné jsou zaměřeny tematicky do úplně jiné oblasti, tudíž se sem nehodí. Z těchto důvodů dočasně končím s dalším přispíváním, dokud všechny ostatní resty nedokončím (což vzhledem k mé předchozí četnosti příspěvků nebude pro nikoho žádná znatelná újma ).

Pro Azanyrmutha - dobré načasování A pokud bys měl k zakousnutí třeba dršťkovou polívku, začala bych snad ještě věřit na nadpřirozeno

[andoriel]

Přeji všem krásné vánoční svátky plné pohody, klidu a štěstí.
Taky hodně nápadů na roky a roky dalšího psaní a dost trpělivosti při čtení

[andoriel]

Poslední příběh před Novým rokem
Bavte se

60. Nepodařený experiment

Erin chodila sem a tam po terase s rukama sepjatýma za zády a mračila se. Před hodinou byla znovu za Nicholasem s prosbou, aby jí ušetřil veřejného vystoupení a požádal o tu službu někoho jiného. Třeba Andoriel. Ale Andoriel nebyla na Atlantis. Andoriel se flákala někde v dáli a měla se vrátit, až bude po všem. Nicholas prohlásil, že jsou jenom tři ženy, které by o takovou službu mohl a chtěl požádat, a z nich jediná Erin je přítomná. O Andoriel už byla řeč a Shana Morrisová byla zpátky na Zemi. Ujistil Erin, že svůj úkol jistě zvládne s bravurou a grácií sobě vlastní, a nechal ji stát uprostřed chodby, kde se potkali. Uviděl mihnout se poblíž Daryu a chtěl s ní mluvit.
Erin na jeho mizející záda vyplázla jazyk. Potřebovala si srovnat myšlenky a rozmyslet se, jakým způsobem celou tuto pro ni nepříjemnou věc dovede k úspěšnému konci. Zahnala neodbytnou myšlenku na výlet do jiných sfér. Co jí bylo platné, že je tam teď všechno krásně jednoduché. Od té doby, co přemohli posledního wraithského kněze a vyjasnili si s Darem své city, scházeli se v astrální sféře tak často, jak to bylo možné. S Andoriel kryjící jim záda to šlo celkem snadno, ale ne vždy byla kamarádka po ruce a pak Darovu touhu po společnosti cítila, jako jemné škrábání na temeni hlavy.
Prochodila po terase celé odpoledne a do pokoje ji zahnala až tma zamračené noci. Na knihovnu si ani nevzdechla. Kdyby dobrovolní brigádníci potřebovali pomoc, jistě by ji zavolali.
Erin se zadívala na rozsvícený monitor a netrpělivě vedle něj zaťukala bříšky prstů na stolní desku. Měla Collina ráda a nechtěla mu obřad zkazit nějakým špatně zvoleným slovem.
„Sakra, sakra, sakra,“ mumlala polohlasně, sedla si na židli a zuřivě tloukla do klávesnice. „Nicholasi Montgomery, měl sis vybrat někoho jiného. Já nejsem ta pravá,“ zavrčela a vzápětí všechno napsané zase vymazala.
Signál ode dveří ji přišel vhod. Stejně se jí všechny nápady vyhýbaly. Třeba ji rozhovor k nějakému přivede.
„Tak jak jsi na tom?“ zeptal se Collin hned, jak vešel.
„Jdi pryč,“ odsekla Erin nevrle. Nicholas jí jako jediný nemohl v jejím trápení pomoci.
„Erin.“ Collinův hlas zněl prosebně. „Neříkej mi, že nemáš nic vymyšlené, připravené. Vždyť už zítra…“
Erin zamávala rukou. Odháněla Nicholase jako dotěrnou mouchu.
Potichu vycouval a nechal ji o samotě.
Erin se ani nepodívala, jestli odešel. Prsty jí rychle jezdily po klávesnici a na tváři se jí po dlouhé době usadil úsměv. Zdálo se, že jí Nicholasův příchod přece jenom pomohl.
„A to by bylo,“ se zjevným potěšením zvysoka ťukla na tečku za poslední větou. Kritickým okem přehlédla hotové dílo. „No. Moc obsáhlé to není, ale bude to muset stačit,“ zhodnotila své dlouhé úsilí. Pečlivě celý text uložila a vytiskla, aby ho měla po ruce kdykoli bude potřebovat.

Další den odpoledne stála Teyla v řídící místnosti s malým uzlíčkem v náručí.
„Už jsou tam všichni,“ ujistil ji ještě jednou technik u pultu a zvědavě natáhl hlavu, aby viděl malou tvářičku Torrena Johna napůl skrytou ve velikém šátku.
Teyla se pootočila a nechala ho nahlédnout, i když s Torrenem nezapomněla neustále houpat. Usnul před chvílí, ale jeho spánek nebyl hluboký. Každou chvíli se mohl probudit a spustit ohlušující pláč na protest proti nevšímavosti okolí a klidu, který se mu při spaní tolik nelíbil.
„Teylo?“ Darya nesměle přešlápla. V dlouhých černých vlasech měla zapletené drobné bílé kvítky a celým účesem se proplétal stříbrný drátek. Jednoduché světlé šaty zvýraznily její štíhlou postavu a na krku jí viselo malé stříbrné srdíčko. Dárek od Nicholase.
Teyla se na ni usmála. „Všechno je připravené,“ řekla povzbudivě. „Jestli chceš, můžeme už letět. Přistaneme stranou, aby bylo všem tradicím vyhověno. Nikdo tě neuvidí.“
Darya viditelně zbledla.
„Vypadáte nádherně,“ ujistil ji technik.
Darya se na něho podívala napůl vyděšeně a napůl vděčně.
„To je v pořádku,“ poplácala ji Teyla po rameni. „Jdeme za majorem Lornem, odletí s námi do vesnice.“ Její poslední slova patřila víc technikovi než Darye. Kývla na dva vojáky, kteří hlídali centrální místnost s Branou, a stále houpajíc Torrenem Johnem vyšla po točitých kovových schodech ke stanovišti Jumperů.
Darya se ještě jednou rozhlédla. Nikdy se na Atlantis necítila dobře a najednou se jí z jejích pevných zdí nechtělo. Tam venku ji čekal úplně jiný život.

Erin chodila mezi athosianskými stany dokola, sama pro sebe si mumlala a každou chvíli nahlédla do papíru, který jinak svírala v rukou spojených za zády.
Halling ji sledoval už dobrou hodinu. Několikrát se nadechl, aby na ni zavolal, ale vždycky mu ramena klesla beze slov.
„Oblouk je připravený,“ řekla mu jedna z žen, když šla okolo za další činností.
Kývl a rázným krokem došel k Erin.
„Měla by sis ještě jednou projít celý obřad,“ řekl jí vážně.
Zvedla k němu oči. Tvář měla klidnou a soustředěnou, ale Halling si všiml, že se jí ramena kroutí v křeči ovládané paniky.
Usmál se na ni. „Všechno už znáš. Čím častěji to zopakujeme, tím jistější si budeš v rozhodující chvíli.“ Otočil se a bez ohlédnutí pomalu přešel k jednomu konci oblouku.
Erin ho následovala a přinutila se netahat nohy nervozitou za sebou. Veřejná vystoupení z duše nenáviděla. Mluvit víc jak před dvěma lidmi pro ni bylo utrpení, které nijak nezmírnila ani tichá přítomnost Daru. Sama sebe přesvědčovala, že v té ‚rozhodující chvíli‘, jak to hezky nazval Halling, bude záležet jenom na Darye a Nicholasovi. K nikomu jinému mluvit nemusí. S tou myšlenkou se postavila k místu, kde oblouk zdobený vypěstovanými plody i květy posbíranými v širokém okolí mizel v zemi. S nádechem se narovnala a podívala se do očí Hallingovi stojícímu na druhé straně oblouku. Usmála se. Každý byl na jednom konci duhy jako strážci toho, co se bude v athosianské vsi po setmění dít. Oblouk se klenul nad stany a nad centrálním prostranstvím z něj visely girlandy spletené z látek a bílých květů, které se směrem k zemi rozvíraly do náznaku stanu. V jeho středu byl umístěn vysoký kámen také celý ozdobený látkou a rostlinami.
Oba budou muset projít polovinou osady po cestičce vytvořené z květinových pásů umístěných pod obloukem. Kývli na sebe, aby vykročili stejně, a pomalu se vydali na náves. K prvním girlandám připevněným k zemi se dostali ve stejném okamžiku. Halling spokojeně pokýval hlavou. Erin s nádechem vstoupila do stanu.
„Teď začnu?“ zeptala se.
„Ano. Uvítání a představení. Měla bys procházet vyznačeným prostranstvím, aby tě všichni slyšeli.“ Pousmál se. „Všichni se na tvoji řeč těší. Jistě budeme nadšeni.“
Erin se neznatelně ušklíbla.

„Aktivace Brány!“ technik v centrální místnosti se otočil k hlídce. „Je to náš tým, ale jsou mimo plánovaný čas. Asi se něco stalo.“
Dva muži hlídky se obrátili k právě vytvořenému horizontu červí díry v Bráně. Za další okamžik jím proletěl Jumper a lehce dosedl na podlahu. Brána se zavřela.
Do vznášedla nebylo z místa technika dobře vidět, přesto hned pochopil, že něco není v pořádku.
Vojáci se rozběhli k zadnímu vchodu Jumperu a otevřeli ho dálkovým ovládáním umístěným v blízkosti Brány.
„Co se stalo?“ ptal se kapitán Vildred sotva se dostal do kokpitu vznášedla. Členové průzkumného týmu seděli na svých sedadlech a nepřítomnými pohledy hleděli před sebe. Žádný z nich nereagoval na dotazy ani na to, když jednoho z nich kapitán zvedl a začal s ním třást.
Kapitán Vildred si přitiskl komunikátor k uchu.
„Zdravotnická pohotovost do prostoru Brány, Ihned!“ rozkázal příkře. Ze stavu výsadku mu běhal mráz po zádech.
Zdravotníci se dostavili v okamžení. Naložili členy týmu do pojízdných křesel a rozběhli se s nimi na ošetřovnu. Žádný z nich si nevšiml, že velitel týmu pohybuje rty. Kdyby k nim některý ze zdravotníků přiblížil ucho, uslyšel by, jak šeptá: „Michael hledá dítě. Michael hledá dítě….“
Účastníky slavnosti v Athosianské vesnici nikdo nevaroval.

Darya přecházela po jednom z posledních stanů osady a každou chvíli se ohlédla po pečlivě zavřeném vstupu. Čekala, až pro ni Teyla přijde, aby společně přestoupily před shromáždění Athosianů a jejich přátel z jiné galaxie.
Přinutila se otočit se ke vchodu zády. Na stanovém plátně se už dávno přestaly odrážet paprsky zapadajícího slunce a vystřídalo je zlatočervené mihotání zapálených ohňů. V samotném stanu žádné světlo nehořelo.
„Připravená?“ uslyšela Teylin hlas. Jenom kývla. Byla ráda, že za celý nastávající obřad nebude muset pronést víc jak pár slov. Obrátila se k Teyle a nervózně se usmála.
„Už je čas?“ vypravila ze sebe ochraptěle.
Teyla pokývala hlavou, ale pohyb nedokončila. Naklonila se ke straně, aby viděla za Daryu, a ruka jí sjela k malé obřadní dýce za pasem.
„Co to tady chystáte?“ ozval se ze zadní části stanu mužský hlas.
Darya se prudce otočila a vrávoravě couvla. Mezi rozevřenými pruhy plátna stálo několik divně vyhlížejících neznámých mužů.
Teyla se otočila k východu, ale tam jí cestu zastoupil další muž. Poznala ho na první pohled.
Michael se rozhlédl po stanu a oči se mu zastavily na Darye. „To venku,“ začal pomalu, „to je kvůli tobě?“ Udělal k ní pár kroků.
„Michaele,“ hlesla Teyla. Tolik se jí nechtělo na sebe upozorňovat, ale když viděla, jak se Darya roztřásla, až jí začaly cvakat zuby, nedalo jí to. „Chceš se zúčastnit obřadu?“ Za nic by se nezeptala, co tam Michael dělá. Věděla to moc dobře. Přišel si pro jejího syna. A také věděla, že ho dostane jedině přes její mrtvolu.
„Přišli jsme na svatbu?“ Do stanu z jeho zadní části vstoupila žena. Byla malá, s tváří, na kterou si už začaly dělat nárok první vrásky. Dlouhé rovné vlasy se jí v odlescích vzdáleného ohně leskly do červena a v neuspořádaných pramenech jí padaly na oblečení podobné, jaké měl na sobě i Michael.
„Svatba?“ zamračil se. Pak mu v očích svitlo. „Ááá, už si vzpomínám Tak to nazýváte. Tak se teda seznam s nevěstou,“ kývnul k Darye.
„Chmm,“ zaškaredila se žena. Proti mladé štíhlé Athosiance si připadala velmi opotřebovaná.
„A kde máte ženicha?“ Michaelovy světlé, dokonale vykrojené rty se chladně usmály. „Snad je někde poblíž,“ zadíval se na Daryu. „To by byla škoda, nechat takovou krásu čekat.“
Darya už neměla kam ustoupit. Bez mrknutí zírala na nečekanou návštěvu a nemohla se vzpamatovat z toho, že všechny její noční můry budou tak jednoduše překonány.
„No ne,“ prskla žena. Stála u východu ze stanu a prohlížela si výzdobu. Mezi Athosiany i členy pozemské expedice objevila u jednoho konce oblouku Erin. „Ona je pořád ještě tady? Myslela bych, že ji už dávno vyhodili. S kázní na tom byla ještě hůř než kdysi já.“
Michael se k ní otočil a v očích se mu zablýskalo. „Třeba se napravila. Na rozdíl od tebe.“
Žena po něm jenom pohrdlivě otočila oči a hned se zase pohledem vrátila ke sledování dění ve vesnici.
Erin na kraji osady přešlápla. Pohled jí zabloudil ke stanu, kde se skrývala Darya, aby v pravou chvíli společně s Teylou předstoupila před shromáždění a byla odevzdána do péče Nicholase Montgomeryho. Něco bylo špatně. Z místa, kde měla být jenom Teyla s Daryou cítila mnohem víc, než pouhé dvě osoby. Zamračila se. Podle zvyklostí do osady nesmí, dokud nebude čas na její výstup. Rozběhla se za posledními stany, aby se co nejrychleji dostala k Hallingovi a zdržela začátek slavnosti. Zatím nepřemýšlela nad tím, jak mu vysvětlí svoji žádost. Na to bude dost času, až vyřídí nezbytné.
„Měli bychom se začít věnovat vlastním záležitostem,“ utnul Michael ženino sledování. „Teylo, přišel jsem si pro tvého syna.“ Při poslední větě vytáhl zbraň a začal si s ní pohrávat. Žena poslušně přešla zpátky na své původní místo poblíž Daryi.
Teyla vytasila dýku a její špičku namířila na Michaela. Jeho žádost ji nepřekvapila. Od okamžiku, kdy ho uviděla stát ve stanu jejich vesnice, věděla, proč přišel.
„Proč si myslíš, že ti ho dám?“ zeptala se ostře.
„Nemáš na výběr,“ pokrčil Michael rameny. „Budeš spolupracovat nebo poneseš následky. A jestli chceš vědět, jaké -,“ nedopověděl. Pootočil se a jeho zbraň zasáhla Daryu.
Athosianská dívka ani nevykřikla. Lehce rozhodila ruce a svezla se k zemi.
Žena se nad ní sklonila. „Nezabil jsi ji,“ ušklíbla se.
„Ne, Hannah, nezabil.“ Michael se na ni podíval s klidnou nadřazeností. „Až ji budu chtít zabít, jistě to udělám. Toto měla být jenom ukázka následků, které Teyla ponese, když nebude spolupracovat.“
„Teyla?“ Hannah přejela očima po stanu. „Utekla ti,“ řekla klidně.
Michaelovi přes rty přešlo zaklení.
„Jak u blbejch na dvorečku,“ prohlásila spokojeně Hannah a usadila se na nejbližším velkém polštáři.

Teyla věděla, že nesmí zaváhat ani na vteřinu. Vyběhla ze stanu a vzápětí zmizela v tom, kde se Kanaan skláněl nad spícím Torrenem Johnem.
„Vezmi ho a utíkej,“ vydechla tiše. „Je tady Michael!“ Poslední slovo skoro vzlykla narůstajícím strachem.
Kanaan naštěstí nepotřeboval dlouhé řeči. Provlékl paži popruhem, který patřil k athosianské zavinovačce, zvedl dítě a přitiskl si ho na hruď.
„Jdeš taky?“ zeptal se krátce.
Teyla jenom zavrtěla hlavou a s obavami sledovala, jak její nejbližší mizí v temnu lesa hned za stanem. Nedívala se za nimi dlouho. Rozhlédla se, aby zjistila, jestli ji Michael nebo někdo z jeho doprovodu nezahlédl, a skrývajíc se ve stínech rozběhla se k místu, kde Halling čekal na pokyn k začátku slavnosti.
Erin jenom povytáhla obočí, když se Teyla nečekaně připojila k jejich diskuzi, ale byla ráda. Halling sice neposlouchal Erin, když mu říkala, že osadě hrozí nebezpečí a že musí slavnost odložit, ale Teyla ho přesvědčila prvními slovy.
„Je tady Michael,“ zopakovala jednoduše to, co před chvilkou řekla Kanaanovi.
Pak už se všichni tři rozběhli vesnicí, aby zorganizovali obranu.
Erin běžela do stanu, kde se měla nevěsta připravovat na svůj velký okamžik. Teyla nemusela říkat nahlas, že je Darya v nebezpečí. Erin to pochopila i tak, stejně jako chápala, proč ji tam Athosianka nechala a běžela zachránit Torrena Johna.
Stan měl z několika stran rozpárané švy v plachtovině a na první pohled byl prázdný.
Erin se zhluboka nadechla a zapálila svíci v lampě na malém stolku. Mdlé světlo stačilo, aby objevila Daryu ležící u vzdálené plátěné stěny. Sklonila se nad ní a se starostlivým výrazem zavrtěla hlavou. Životní projevy Daryi byly slabé a nestálé.
„Co je s ní? Co se stalo?“ ozval se výkřik od vstupu. Nicholas se vrhl dovnitř a padl na kolena vedle ležící dívky.
„To ne,“ mumlal si pro sebe, když ji bral do náruče a tiskl ji k sobě. „Zachraň ji,“ požádal Erin. Zvedl k ní obličej a zadíval se na ni s takovou nadějí, až Erin zamrazilo.
„Nemůžu,“ řekla tiše. „Nedokážu to.“
„Doktorko?“ obrátil se Collin ke vchodu do stanu.
Jennifer Kellerová Nicholase rázně odehnala a otevřela svůj kufřík. Trvalo jí asi pět minut, než se v kleku narovnala a bezradně rozhodila ruce.
„Vůbec nevím, co jí je,“ přiznala. „Teyla říkala, že byla zasažená nějakou energetickou zbraní. Musela být nějak zvláštně upravená, aby způsobila tohle. Nic v těle Daryi nefunguje správně a nemohu to srovnat. Neumím jí pomoci.“ V očích se jí zaleskly slzy.
Nicholas si znovu klekl k Darye a přejel jí dlaní po tváři.
„Nevzdávej to. Bojuj,“ říkal jí se zaťatými zuby. „Taky to nevzdám.“ Zvedl se a vzal Daryu do náruče. „Odnesu ji k Džitě. Doprovodíš mě k Bráně.“
Erin jenom kývla a vyšla ven, aby mu zajistila bezpečnou cestu a přidržela plachtu stanu.
Osada se na první pohled zdála opuštěná. Erin věděla, že je to klamný pocit. V každém stínu se krčil obránce a hlídal vymezený prostor. Ti, kdo nemohli nebo nechtěli bojovat, odešli na utajené a dobře chráněné místo, o kterém kromě Athosianů nikdo nevěděl. Erin věděla. Cítila odtamtud vycházet strach jako šedivý opar. Přinutila se obrátit a zaměřit pozornost k Hvězdné Bráně. Kolem ní vládl klid. Kývla na Nicholase.
Collin opatrně našlapoval, aby v temnotě noci neklopýtl a nepustil svůj drahocenný náklad, doktorka Kellerová malý průvod uzavírala. Nechtěla zůstat v pasti stanu sama, ale jako poslední v řadě se jí také nelíbilo. Stále se otáčela na všechny strany ve snaze uvidět případné nebezpečí dřív, než zaútočí.
Přes pomalý postup byli u Brány dřív, než Jennifer stačila popáté zakopnout.
Erin zvednutou rukou pozdravila skrytou stráž namíchanou z athosianských bojovníků a vojáků z Atlantis, počkala, až Collin s Daryou i Jennifer dojdou k Hvězdné Bráně a postaví se z jejího boku, aby měli co nejkratší cestu, až se jí podaří Bránu aktivovat. Naposledy zkontrolovala okolí a rychle vymačkala příslušné symboly.
Collin si posunul Daryu v náruči a rychlým krokem zmizel za horizontem červí díry, sotva se ustálil. Doktorka ho následovala. Předtím, než prošla i ona, se váhavě ohlédla.
Erin mávla rukou, aby ji popohnala. Počkala, až se Brána zavře a rozběhla se zpátky do osady. Před prvními stany zastavila a přikrčila se u země. Vnímala napětí hlídek v osadě a také to, že se Michael se všemi svými lidmi přesunul lesem k blízkým skalám. Zřejmě hledali Torrena Johna.
Nečekala na instrukce a nežádala pomoc. Ostrým klusem vyrazila ke skalám také.

Teyla s plukovníkem Sheppardem a Rononem Dexem postupovali lesem za úplného ticha. Každou chvíli se zarazili a poslouchali, ale žádný cizorodý zvuk k nim mezi stromy nepronikl.
Athosianka tajila dech, aby jí neuniklo ani to nejmenší znamení něčí blízkosti. Věděla, že poblíž jejich pozice by se měl skrývat Kanaan s Torrenem Johnem a v duchu děkovala všem bohům svých předků, že Torren John spí a hlasitě se nedožaduje pozornosti.
Už se nepříjemně přiblížili ke skále, kde byl vybudovaný athosianský úkryt. Museli dávat větší pozor na cestu, protože se jim půda pod nohama začínala houpat. Skálu s úkrytem obklopovala hluboká bažina s jedinou pevnou stezkou vedoucí k nenápadnému vstupu do jeskyně.
Teyla si nebyla jistá, jestli Kanaan doběhl do jeskyně nebo se skryl někde poblíž v lese. Doufala, že budou v zadní části jeskyně, kde měli oba muži jejího života dost pohodlí i ochranu pečlivě tajeného místa.
Chtěla vykročit dál, když jí na rameno dopadla Rononova ruka a zastavila ji.
U okraje bažiny se tiše pohybovaly stíny temnější než noc sama. Michael a jeho doprovod hledali cestu ke skalám.
„Tam,“ špitla Teyla. Obcházela bažinu obloukem, aby se dostala mezi stezku a pronásledovatele jejího syna. Chtěla je odlákat od správného směru. Suchá větvička, která se připletla pod botu plukovníka Shepparda, jí zkazila plán. Po ostrém zapraskání vyschlého dřeva stíny u bažiny strnuly. Stejně tak znehybněla i Teyla, John a Ronon.
Erin se jako matně stříbrný stín mihla mezi stromy a zastavila se až těsně před Michaelem.
„Ahoj Miku,“ usmála se na něj. „Chtěla jsem říct, že tě ráda vidím, ale lhala bych. Proč tě musím nahánět po lese?“
Michael v první chvíli ustoupil, ale jeho ostražitý postoj se uvolnil, když poznal Erin. Přes jejich poslední setkání, při kterém díky ní přišel o několik členů svého nového klanu, právě Erin měl z celé pozemské expedice nejraději. Věděl, že má mnohem větší moc než dává najevo, a tiše obdivoval její sebeovládání.
„Erin,“ řekl. „Kdybych věděl, že mě hledáš, počkal bych.“
„Asi ne,“ ušklíbla se Erin. Přes svůj zdánlivě přátelský tón pečlivě sledovala, jak ji obestupuje Michaelova garda. „Máš dost mužů?“ zeptala se. V ruce se jí objevila krátká stříbřitě kovová tyč.
Michael jenom kývl a jeho doprovod ustoupil do patřičné vzdálenosti.
Erin s povzdechem vrátila světelný meč za pas. Přišlo jí skoro líto, že ho tentokrát možná nepoužije.
„Když už jsi tady,“ pokračoval Michael v přátelské rozmluvě. „Možná bys nám mohla pomoci. Víme, že by tady někde měla být stezka. Najdeme ji sami, ale tvá pomoc by nám usnadnila práci.“
„Proč se s ní bavíš?“ vložila se jim do řeči Hannah. Už chvíli sledovala, jak si Michael povídá s tou knihovnicí, a začal v ní růst hněv. Michael si jí ani nevšiml, tak ho popadla za rameno, aby upoutala jeho pozornost. Lehce shodil její ruku, popadl ji za rameno sám a přitáhl ji blíž.
„Máš k tomu co říct?“ zavrčel na ni.
Erin se zájmem sledovala, že ani Michael není vůči chování Hannah imunní. Zasahovat do jejich záležitostí ji ani nenapadlo. Dávala pozor na Michaelovy nohsledy, aby se žádný z nich nepřiblížil ke stezce. Byli v její blízkosti a Erin nechtěla riskovat, že by ji některý z nich objevil.
Její snahu překazila Teyla. Ve snaze dostat se nenápadně k jeskyni, se plížila po zemi. Bystrým očím kříženců neunikla. S ostrým výkřikem k ní jeden z nich přiskočil a zvedl ji za límec ze země. Hned ji zase pustil, když mu uštědřila dobře mířený kopanec do slabin. Jednoho se tím zbavila, ale ostatní ji obstoupili, takže neměla kam uniknout. Zvedla hlavu a zadívala se před sebe.
„Hezky se nám to tady schází,“ pochvaloval si Michael. Oči upíral do místa, kde Teylu přistihli. Na rtech se mu usadil malý vědoucí úsměv.
Hannah se mračila čím dál víc. Vzali ji s sebou, aby jim pomohla při získání toho spratka, a zatím se tady Michael vybavuje s lůzou a nedělá, co by měl.
„Pohni,“ zavrčela na něho. Neměla Erin ráda. A neměla ráda ani Teylu. Ve slabé chvilce ji napadlo, jestli to nebude tím, že o nich Michael často mluvil. Hned takový nápad zavrhla. Přece nebude žárlit! Michaelův upřený pohled snesla s ledovým klidem.
„Můžeš jít první,“ pokynul jí do míst, kde objevili Teylu.
Erin sklopila oči ke špičkám svých bot. Cítila, jak je Ronon a John obcházejí, aby se dostali mnohem delší cestou mezi bažinu a skály jako první. Byla to nebezpečná cesta a nebylo jisté, jestli to stihnou včas.

„Džito, prosím!“ Nicholas byl rozhodnut si před léčitelkou i kleknout, jenom aby Daryu zachránila.
Mladá žena se na něho dívala s rozpaky. Nad ránem ji probudily rány do dveří. Probudily by nejspíš i mrtvého, jakou silou byly vedeny. Collin Montgomery přinesl téměř mrtvou dívku a chtěl, aby ji zachránila. Drobná lékařka, na kterou se pamatovala jen matně, postávala na prahu jejího domu a zdála se vteřinu od vteřiny bledší.
Léčitelka ustoupila, aby mohli vejít a Collin položil Daryu na vyvýšené lůžko určené k léčbě. Netrpělivě u ní přešlapoval, dokud si Džita nestáhla vlasy, aby jí nepřekážely, a neposlala ho do jednoho z pohodných křesel u stěny místnosti. Přestal se jí plést pod nohama a ona se mohla soustředit na sotva dýchající Daryu. Dotkla se jejího čela, hrudi a břicha a zamračila se.
„Jennifer,“ oslovila doktorku. „Mohla bys zajít do vesnice? V prvním domě vlevo žije Beata a Zoe. Budu potřebovat jejich pomoc.“
Doktorka kývla a vyšla do probouzejícího se dne.
Džita uhladila Darye vlasy na čele. S tajenou netrpělivostí čekala na příchod dalších léčitelek. Věděla, že sama si s pomíchaným Daryiným systémem neporadí.
Nicholas se v křesle trochu uvolnil. Křeč, která ho nutila být stále ve střehu, pomalu ustupovala. Nevěděl, že to způsobila bylina přimíchaná do výplně křesla, ale cítil, že se mu v přítomnosti klidné Džity citelně ulevilo. Když se po něm léčitelka po chvíli ohlédla, spal.

Hannah tápavě postupovala neviditelnou stezkou v bažinách k blízkým skalám. Už třikrát jí ruce jednoho z Michaelových hybridů zachránily před pádem do močálu, a to byli pouhých deset metrů od začátku stezky. Nikdo se neobtěžoval přinutit Teylu, aby jim cestu ukázala ona. Teyla si klidně postávala uprostřed skupiny a tvářila se, že tam vůbec není. Hannah se po ní nevraživě ohlédla. Ale ani Athosianka ji nevadila tolik jako dvojice, která celou jejich skupinu uzavírala.
Michael si dovolil vzít Erin za ruku a zavěsit si její prsty za předloktí. Knihovnice se na to moc nadšeně netvářila, přesto se nesnažila vyvléknout. Postávali spolu na okraji bažiny jako manželský pár na podvečerní procházce parkem.
„Jak se cítí doktor Beckett?“ zeptal se Michael polohlasem. Nepřestával přitom sledovat opatrný postup Hannah po stezce.
„Teď už docela dobře.“ Erin se zamračila. Klon doktora Becketta ji už sice nehonil na další a další testy, jako to měl ve zvyku Carson-originál, přesto byla jeho častá přítomnost na Atlantis znepokojivá. Tolik se snažil vyrovnat se svému předobrazu, že to Erin bolestivě vnímala při každém jejich setkání.
Michael se na ni rychle podíval a znovu se zaměřil na cestu. „Kolik jste jich vlastně našli?“ pokračoval v dotazech.
Erin málem nadskočila, když jí došel obsah jeho slov. „Cože?“ vykřikla. Její hlas se odrazil od skal a poskakoval mezi stromy, než odezněl do ztracena.
Skupina se zastavila a všechny tváře se obrátily k vyděšené Erin. Stála proti Michaelovi a prsty mu zatínala do paže. Mile se na ni umíval, potěšený zájmem, který vzbudil.
Dětský pláč ze skal za bažinou se na Erinin křik ozval jenom kratičce, ale stačil k tomu, aby Teyla využila nepozornosti svých strážců a rozběhla se stezkou přes zrádnou půdu ve snaze se ztratit mezi kamením.
Hannah měla vteřinu na rozhodnutí a využila ji, jak nejlépe dovedla. Vyrazila Teyle v patách a díky tomu se bezpečně dostala na druhý konec bažiny. Nikdo jiný ze skupiny to nedokázal. Pár výkřiků bylo rychle utišeno zlověstným zabubláním.
V řídkém bahně se vytvořila poslední bublina a praskla právě, když se mezi stromy prodral první paprsek načervenalého měsíce a osvítil celou scénu.
U skal stála Hannah, držela Teylu za loket a tvářila se vítězoslavně. Na druhém konci stezky stála Erin stejně tak svírající paži Michaela, ale na jejím obličeji byla znatelná obava z nových informací. Na nejistém kousku pevnější půdy mezi těmito dvojicemi stál hlouček Michaelových hybridů. Nejistě se obraceli z jedné strany na druhou, dokud jim Michael rázně nepokynul, že mají pokračovat za Hannah. Z osmičlenné tlupy jich po blízkém setkání s bažinou zbylo pět. S nejvyšší opatrností se vydali ke skalám.
Michael vytáhl ruku z Erinina sevření. Nechala ho. Měla zlost sama na sebe, že se nechala překvapit, a přemýšlela, jestli je pravda, co jí řekl. Opravdu je klonů Carsona Becketta víc? Nejvíc ji rozčilovalo, že i kdyby jí teď Michael tvrdil cokoli, nikdy nebude mít jistotu, že mluví pravdu. Klon doktora mohl být jeden stejně dobře, jako jich mohly být tisíce. S přemáháním se rozhodla, že pro nejbližší dobu vyžene Carsona z hlavy a bude se věnovat jenom probíhající akci.
Ronon mířil na skupinku u skal pistolí, ale nechtěl riskovat nejistou ránu a zasáhnout Teylu. Přes hladové bahno byla přesila pořád na druhé straně a nezraněná Teyla byla nejenom kamarádka, ale také významná pomoc v boji. Sateďan věděl, že plukovník Sheppard zavolal posilu, ale nemohli na ni čekat.
Ronon se obezřetně posunul blíž. Pozornost upíral na Teylu, Hannah a mutanty. Michaela přes všechnu svoji nenávist nechal v rukou Erin. Věřil, že je schopná bývalého Wraitha zlikvidovat sama nebo ho aspoň zadržet na dost dlouho, aby mezitím stačili s Johnem zneškodnit jeho doprovod.
„No tak,“ zasyčela Hannah na Teylu. „Kde je máš?“
Teyla se na bývalou techničku z Atlantis dívala se směsicí obav a lítosti. „Proč to děláš, Hannah?“ zeptala se jí mírným hlasem. „Proč pomáháš těm, kteří chtějí jenom zkázu? Žiješ s nimi. Jistě víš, co umí. Vrať se k nám, Hannah.“
Hannah se jenom ušklíbla. „Zase být černá ovce? Zase poslouchat ty kydy od všech okolo? Ne.“
„Nechápu tě,“ potřásla Teyla mírně hlavou.
„Komu není z hůry dáno,“ pokrčila Hannah rameny.
„V Pegasu rozum nepobere,“ dokončil její větu John Sheppard. Vynořil se ze stínu nejbližší skály a vrhl se mezi hybridy, kteří právě dosáhli pevnější půdy. Jednoho stačil trefit zblízka Berettou, ale pak už na střelbu nebylo dost místa. Jeden z mutantů mu v železném sevření stiskl krk, až začal plukovník ztrácet vědomí, přestože nepřestával bojovat.
Ronon se ve skupince mezi skalami a bažinou objevil hned po Sheppardovi. I on stačil z blízkosti střelit jednoho z nepřátel a pak už pěstmi odolával zuřivému útoku zbývajících dvou mužů.
Teyla sekla po útočníkovi škrtícím Johna hranou ruky, ale Hannah ji nenechala pohyb dokončit. Trhla jí loktem, za který ji stále držela, a než se k ní Teyla otočila, zasáhla ji do tváře otevřenou dlaní. Rána nechala na Athosiančině tváři velký červený otisk a odvedla všechnu Teylinu pozornost k Hannah. Bývalá technička neuměla jen dobře rozdávat facky. Ukázalo se, že je pro Teylu rovnocenným protivníkem. Rychlé výpady a kryty je odvedly stranou ostatních bojujících, až se dostaly na samý okraj bažiny. Půda se jim pod nohama houpala a s každým jejich krokem i přenesením váhy hrozila propadnutím.
Michael udělal tři kroky po stezce a pak začal opatrně ohledávat pevnost půdy ve snaze se co nejdříve dostat k místu boje.
Erin ho krok za krokem následovala a na tváři se jí usadil zamyšlený úsměv.

Beata se unaveně opřela o rám okna. Za zády slyšela tiché mumlání Zoe a napadlo ji, kde se ta mlaďounká dívčinka naučila tak neslušná slova. Stejné výrazy ji napadaly také, ale byla příliš vyčerpaná, aby se vysilovala hlasitou řečí. Dívka ležící na stole byla na pokraji smrti a žádná z léčitelských praktik ji nedokázala vrátit zpět do života. I doktorka Jennifer vyzkoušela svoje vědecké metody bezúspěšně.
Nicholas nespal dlouho. Sotva nabral trochu sil, musely ho léčitelky znovu se vší přísností usadit, aby kolem nich nekroužil. Sledoval jejich snažení z křesla a po tvářích mu tekly tiché slzy.
Džita slabě vykřikla a svezla se k zemi. Opustil ji i zbytek sil. Zoe se k ní sklonila a pak se dotkla ramene Beaty. Nejstarší žena nereagovala. Dál se opírala o okno a za zavřenýma očima se jí rozstřikovaly gejzíry barev, které hrozily, že ji pohltí.
Collin vstal a udělal dva váhavé kroky do místnosti. Stisk dlaně doktorky Kellerové ho zastavil. Nechtěla, aby znovu volal Daryino jméno a prosil o její život. Ani její věda ani síla léčitelek nedokázala Darye pomoci. V dívčině těle byla skrytá chyba, která se projevila po zásahu energetickou zbraní a nepřipouštěla její návrat k normálu. Jennifer věděla ještě o několika způsobech léčby, které zatím nevyzkoušeli, ale byla si jistá, že ani nanotechnologie ani přítomnost Wraitha by nebyla pro mladou Athosianku přijatelná. A účinnost takové léčby byla více než sporná.

Michael své soustředění dělil mezi hledání cesty a sledování boje před sebou. Erinin pohled mu svojí intenzitou na zátylku zvedal chloupky.
Teyle v bahně podjela noha a kolenem se zabořila do kašovité hmoty. Hannah využila situace, aby ji tvrdě zasáhla do boku. Athosianka hekla. Podmáčené drny pod ní uhýbaly a stahovaly ji hlouběji. Další ránu Hannah se jí podařilo zachytit a vychýlit techničku tak, že se jí půda pod nohama otevřela.
Teyla se dostala na pevnější půdu a sledovala, jak Hannah kolem sebe mává rukama. Nevydržela se na ni dívat moc dlouho. Chytila ji za zápěstí a trhnutím ji povytáhla na dostatečně stabilní kousek země.
Johnovi se částečně podařilo dostat ze sevření jednoho z hybridů. Ronon stále odolával útoku dvou zbývajících nepřátel. Posily nebyly v dohledu ani v doslechu.
Hannah se zvedla ze země, vytřela si bahno z očí a znovu se vrhla na Teylu. Tentokrát se jí sérií rychlých úderů podařilo dostat Athosianku na nejisté místo. Ještě se přesvědčila, že bažina svírá její sokyni pevně a ustoupila, aby ji nepohltila také.
Teyla bojovala do poslední chvíle, ale když jí močál zalil ramena, přestala se snažit vyprostit a s námahou natáhla ruku k Hannah.
Žena na okraji močálu se jenom nepříjemně usmála a ustoupila o další krok.
„Hannah,“ vydechla Teyla. „Pomoz mi. Prosím.“ Natáhla krk, aby se mohla znovu nadechnout. Bažina jí radostně zabublala do ucha. Než se jí kalná voda dostala do očí, viděla, jak Hannah spokojeně pokývala hlavou a otočila se.
Rononovi se podařilo omráčit jednoho ze svých protivníků a s druhým se drželi za ramena ve smrtelné hře na přetahovanou. Kymáceli se na okraji bažiny, ale když už to vypadalo, že se oba zřítí do její nenasytné náruče, odvrávorali stále pevně zaklíněni jeden do druhého, mezi kameny trčící u paty nejbližší skály.
John si se svým protivníkem vyměnil místo. Tentokrát dusil plukovník hybrida a snažil se vyhnout slábnoucím ranám, které mu mutant uštědřoval.
„Ronone!“ zařval John. Všiml si, že z Teyly v močálu trčí jenom její ochabující ruka. Hybrida pustit nemohl a nebyl v pozici, aby viděl na přítele. Přesto doufal, že bude specialista Dex schopen pomoci Athosiance dřív, než se utopí.
Ronon využil pevného sevření, trhl sebou dozadu a dopadl tvrdě na záda. Měl štěstí, že hlavou jenom těsně minul ostrý kámen vystupující z půdy. Geneticky upravený tvor přeletěl nad Rononem a vydal tiché zaskučení. Jeho tělo dopadlo na ostré výstupky skály, které mu polámaly kosti. Jeho hlava ležící těsně vedle Rononovy zůstala nabodnutá na hrot, jenž specialista těsně minul.
Ronon se nezdržoval zjišťováním, zda je jeho sok naživu. V uších mu stále zněl Johnův zoufalý výkřik. Rozběhl se k němu, aby zjistil, že plukovník jeho pomoc nepotřebuje.
„Tam,“ zasípal John a kývl hlavou k bažině. Hannah se k nim blížila s modrým svitem v temných očích.
Ronon ani nezpomalil. Proběhl kolem ní a srazil ji k zemi. Zastavil na samém okraji močálu, natáhl se co nejdál a chytil ruku trčící z bublajícího bahna. Ruka byla chladná a bez života, ale po Rononově dotyku se pohnula. Uchopil ji pevněji a vší silou táhl Teylu na vzduch. Podařilo se mu její bezvládné tělo vytáhnout na břeh, když mu na zádech přistála nečekaná váha a srazila ho na kolena.
Hannah sevřela nohy kolem Rononových žeber a dlouhé drápy, ve které se jí změnily nehty, mu zaryla do obličeje. Sklonila se a snažila se mu zuby dostat ke krku.
Ronon zalapal po dechu, vyskočil na nohy a shodil Hannah ze svých zad. Otočil se k ní čelem a oči se mu rozšířily hrůzou a údivem. V načervenalé záři místního měsíce se žena před ním měnila v něco špatně identifikovatelného. Nos se jí protáhl do liščího čumáku, obličej porostl srstí, ale na krku srst mizela a nahradila ji hrubá kůže krokodýla. Ruce měla zakončeny ostrými drápy a místo nohou velká koňská kopyta.
Michael se zastavil a nevěřícně se zadíval na proměnu Hannah. „To mi snad dělá schválně,“ zavrčel rozzuřeně.
Erin si Hannah prohlížela se špatně skrývanou škodolibostí.
„Co se ti nelíbí?“ zeptala se Michaela. „Vždyť jí to sluší víc než předtím.“
Michael se tvářil, jako by se snažil pohledem donutit Hannah ke správné přeměně, ať už měla být jakákoli. Otevřel ústa, aby Erin odpověděl, ale zase je zavřel, potřásl hlavou a vydal se na další pomalou cestu močálem. Jeho nebezpečná pouť s knihovnicí v zádech se pomalu blížila ke konci
John se zvedl z kleku. U jeho nohou ležel hybrid se zlámaným vazem. Plukovník si promnul vlastní pochroumaný krk, došel k bažině a zadíval se na změněnou Hannah stejně překvapeně, jako Ronon.
„Kde máš křídla?“ vypadlo z něj. V té směsi dravčích částí mu scházel dravý pták.
Hannah si jenom posměšně odfrkla a vykopla. Kopyto zasáhlo Johna do prsou, až odletěl. Po Rononovi sekla dlouhými drápy, ale vyhnul se jim.
John už byl zase na nohou. Naštěstí předtím nebyl u Hannah tak blízko, aby úder kopytem byl o mnoho tvrdší, než pohlazení. Aspoň tak si to John opakoval s rukou přitisknutou na žebra.
„A nedá pokoj a nedá,“ zavrčela na něj Hannah. Z úst psovité šelmy to znělo přízračně.
Ronon využil situace, kdy k němu byla otočená bokem. Nesnažil se ji zasáhnout nějakou ranou, vzal ji zezadu za opasek a za límec a zvedl ji nad hlavu.
Technička Hannah byla ve své lidské podobě malá. Nedosahovala ani ke sto šedesáti centimetrům výšky. Ronon Dex neměl s její váhou problém ani potom, co se změnila v kombinaci různých tvorů. Ale nezdržoval se úvahami o svých i jejích schopnostech. Plynulým pohybem s ní mrštil tak daleko do bažiny, kam mu jeho síla dovolovala.
Hannah zavřískla při letu vzduchem a její křik byl přerušen tupým nárazem.
Aniž by to plánoval, Ronon se trefil přesně.
Hannah před dopadem na půdu močálu smetla ze stezky Michaela, který se blížil k pevné zemi a hledání cesty na okamžik odvedlo jeho pozornost od dění u skal.
Erin včas couvla z dosahu letícího monstra. Napadlo ji, jestli se tomu tvoru ještě pořád dá říkat Hannah. Nebyla si jistá.
Monstrum Hannah ztratilo po nárazu do Michaela vědomí. Zůstalo ležet na hladině tůňky jenom mírně prorostlé ostrou travou a pak se začalo pomalu potápět. Otázka jména přestala být důležitá.
Michael se jednou rukou držel trčícího kořene a snažil se dostat na pevnější půdu.
Erin se přesvědčila, že se Teyla už posadila a decentně vykašlává další a další hromady bahna. John i Ronon se zastavili opodál, aby ji nerušili svojí přítomností. Ronon se spokojeně narovnal, aby si po boji protáhl svaly a John zůstal sehnutý s rukou na žebrech.
Knihovnice se sklonila a sevřela Michaelovo zápěstí v drtivém stisku.
„Promluvíme si,“ navrhla mu s milým úsměvem.
Michael na ni vrhl jeden krátký pohled a dál se snažil dostat z bažiny.
„Jak ses sem dostal?“ začala Erin s dotazy. Žádné odpovědi se jí nedostalo. Jenom ruka v jejím sevření sebou trhla trochu víc. „Kolik vás tu je?“ nenechala se Erin vyvést z rovnováhy duševní ani fyzické. „Co jsi udělal s Hannah? Kolik klonů doktora Becketta jsi vytvořil?“ Poslední otázku si nedokázala odpustit.
Michael sebou přestal zmítat. Rukou se pořád držel kořenu, ale zbytek těla nechal v klidu.
„Hannah!“ S úšklebkem vyprskl trochu bahna z úst. „Každá proměna jí trvala dlouho a u této jsem už myslel, že se jí nedočkáme. Jak to dopadlo, jsi viděla sama. Další fiasko. A její povaha odolala všemu. Pořád stejně jedovatá.“ Mluvil o ní a ani se neohlédl k místu, kde zmizela pod hladinou. „Chceš vědět, kolikrát se mi podařilo naklonovat Carsona?“ zeptal se tiše.
Erin vážně kývla a klekla si na okraj stezky.
„Byla to namáhavá práce,“ šeptal Michael. „Některé pokusy se nepovedly. Slyšel jsem, jak křičí bolestí, když se rozpadávali. Ale ten křik nikdy netrval moc dlouho. Měl jsem dostatečně velký vzorek doktorovy DNA, abych mohl pokračovat, dokud se klon člověka správně neujal. I tak měl doktor některé defekty neslučitelné se životem, jak si ho představujete. Ale ty už se daly potlačit. Skoro umřel, než jsem přišel na správné složení toho koktejlu, který jsem mu pak podával.“
Erin poslouchala jako v transu. Michaelův šepot pronikal jejím tělem a způsoboval jí jemné chvění na hranici vnímání. Naklonila se níž a povolila stisk.
Michael šeptal dál a ona si nebyla jistá, jestli jeho slova dávají smysl. Přestalo na tom záležet.
K plnému vnímání ji přivedlo prudké škubnutí, kterým se Michael vyprostil z jejího sevření. Pustil kořen a zmizel v močále.
Erin zamrkala. Zůstala sedět na patách a sledovala uklidňující se hladinu před sebou. Nechápala. Nechápala, že Michael dal přednost smrti před čímkoli jiným. Připadalo jí to tak divné, že musela zaklepat hlavou, aby se jí myšlenky srovnaly. Michael se sice zachoval nesmyslně, ale to, co Erin řekl, bylo důležitější. Pokoušel se udělat klonů doktora víc, ale přežil jenom jeden a to ještě tak-tak.
„Erin?“ Ronon z okraje močálu kýval na knihovnici, aby ji přivolal.
Pomalu k němu došla ještě stále zamyšlená nad Michaelovým posledním proslovem.
„Teyla šla pro Kanaana a Torrena Johna. Vrátíme se do osady,“ říkal jí Ronon a nenápadně pozoroval plukovníka Shepparda. Odhadoval, jestli se zlámanými žebry dokáže dojít tak daleko.
John si jeho pohledu všiml a zašklebil se na něj.
Teyla vyšla z nenápadného vstupu do jeskyně a za ní se objevil Kanaan s dítětem v náručí. I v matném měsíčním světle bylo vidět, jak se musí Athosianka přemáhat, aby si k sobě syna nepřitiskla. Ale ovládla se. Kromě několika očištěných míst na obličeji byla stále celá pod silnou vrstvou bahna.
Všichni se pomalu vydali k osadě. Ronon vpředu a Erin vzadu, kdyby se objevili další Michaelovi mutanti. Cesta ozářená vycházejícím sluncem proběhla v klidu.
Osada je přivítala tichem.
„Michael je mrtvý,“ řekla Teyla prostě, když se před ní objevil Halling. „Utopil se v bažině.“
Vysoký Athosian vydechl úlevou.
„Aktivace Brány!“ ozvalo se ve vysílačce.
Ronon nezaváhal ani vteřinu a společně s Hallingem se rozběhl se k portálu do jiných světů. John je pomaleji a se zkřivenou tváří následoval. Erin naznačila Teyle, ať zůstane v osadě, a rozběhla se k Bráně také.
Než doběhli na místo, matná záře Hvězdné Brány zmizela.
„Kdo to byl?“ volal John z dálky.
„Nevíme,“ zahučel jeden ze strážců. „Maskované letadlo. Asi.“
„A kam letělo?“ pokračoval John v otázkách. Na krčení ramen hlídky se mračil čím dál víc. „Dá se to zjistit tady?“ poklepal prstem na DHD.
„Jistě,“ odpověděla Erin. Přistoupila k ovládání a natáhla nad něj ruku. DHD zablikalo a začaly se na něm rozsvěcet jednotlivé symboly. Zároveň se roztočil i kruh Brány.
Erin o krok ustoupila a ruka jí klesla.
„To ty?“ John se na knihovnici díval skoro vyděšeně.
Než mohla Erin odpovědět, vytvořila se červí díra do jiného koutu galaxie Pegas. Hlídka automaticky pozvedla zbraně a zaujala obranný postoj.
John obracel hlavu střídavě k Erin a k vytvořenému rozhranní. Pořád si nebyl jistý, jestli Erin pouhým zvednutím ruky dokázala otevřít Hvězdnou Bránu do stejného místa, jako bylo to poslední zadávané, nebo jestli někdo vytvořil spojení z jiné Brány, aby mohl projít na planetu obývanou Athosiany.
Jeho rozpaky rozptýlilo zachvění horizontu červí díry a příchod doktorky Kellerové.
„Darya?“ hlesl Halling.
Jennifer jenom smutně potřásla hlavou.
„Teď už nezjistíme nic,“ řekla Erin Johnovi. „Stejně by to bylo marné. Mohli projít kamkoli dál. Jenom by mě zajímalo, jestli tam byl taky Michael,“ uvažovala polohlasně.
„Jak by mohl?“ zamračil se na ni. „Utopil se v bahně a dobře mu tak. Nic jiného si nezasloužil.“
Brána zůstala otevřená, dokud se z ní nevypotácel do krajnosti vyčerpaný Nicholas s podlouhlým balíkem pečlivě ovázaným bílým plátnem v náručí.
Erin se k němu vrhla těsně předtím, než se svezl k zemi. Společně s Rononem ho podepřeli a odvedli ho do vsi. K jejich malému smutečnímu průvodu se připojil i John a Halling.
Ranní slunce nepřístojně pálilo do ovadlé výzdoby slavnostního oblouku.
Collin došel až doprostřed původně bělostného květinového stanu, položil balík s největší opatrností na zem, na jedné straně plátno rozhrnul, aby byla vidět bledá tvář Darye, zvedl se, přistoupil k nejbližší girlandě a prudkým trhnutím ji oddělil od oblouku vysoko nad hlavou. Květinová výzdoba se tiše snesla na zem. Než dopadl její poslední list, Nicholas už stejným způsobem trhal další, dokud neprošel celý kruh a všechny šlahouny bělostného stanu neležely na jedné hromadě zakrývající tělo položené uprostřed.
Athosiané stáli v kruhu kolem něho a mlčky se dívali, jak došel k ležící Darye a zůstal nad ní stát se skloněnou hlavou. Nikdo se ho nepokoušel vyrušit a nikdo mu nebránil, když se večer otočil a beze slova prošel Branou na Atlantis.

Děkuji za všechny komentáře

V lednu začneme předposledními SPW 11 - O Anticích. Je to zvláštní. Každá pověst je delší než ta předchozí

nevraživě ohlédla. Ale ani Athosianka ji nevadla tolik jako dvojice, která celou jejich skupinu

Prečítané.
Na chvíľu som myslel, že Michaela sme sa zbavili, ale najskôr to tak nebude. Poviedka pekná, len picko temnejšia, alebo možno - smutnejšia.
Znova pekne, povedal by som, že až psychologicky napísaná, plná napätia až do konca.

[andoriel]

Děkuju, Puk

i za chybku Už je opravená.
Asi jsme se Michaela nezbavili. To se uvidí, jestli se mi podaří napsat další sérii. Tam pro něj mám velký úkol. Ale to je zatím ve hvězdách

vynikající díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

[Aiwendill]

prečítané, páčilo sa a veeeeeeeľmi sa teším na Antikov...

Toto je spoiler!!!:

škoda, že ten príbeh dopadne tak smutne...

[andoriel]

Děkuju, Aiwe

Jiný konec by nebyl možný. Představ si, že by tam bylo:

Toto je spoiler!!!:

A žila mezi Wraithy v úctě a vážnosti až do smrti.

FUJ

Do konce roku pošlu v mailu Nepřítele. Má 30 stránek
A samozřejmě budu tady hlasovat. Nejspíš ani já moc pořadím nezamíchám

[Aiwendill]

noooo mne napadli asi tri možné konce, ale práve tento bol najsmutnejší. čo tak napríklad:

Toto je spoiler!!!:

sklamala sa, chceli ju vysať, ale unikla a zaprisahala sa v nenávisti k boju proti wraithom.

alebo

Toto je spoiler!!!:

ešte dlhé a dlhé roky sa snažila premeniť wraithov na ľudí, ale sa jej to nepodarilo, tak sa sklamaná povzniesla do vyššej sféry ako správna antička

[andoriel]

Aiwendille - Nejsmutnější konec? Možná. Ale taky nejlepší

O vánocích to technicky nešlo, ale na dnešek jsem jsem něco připravila. Snad se pobavíte.

Mimoňka k boji v Nepodařeném experimentu

„Komu není z hůry dáno,“ pokrčila Hannah rameny.
„V Pegasu rozum nepobere,“ dokončil její větu John Sheppard. Vynořil se ze stínu nejbližší skály a vrhl se mezi hybridy, kteří právě dosáhli pevnější půdy. Jednoho stačil trefit zblízka Berettou, ale pak už na střelbu nebylo dost místa. Jeden z mutantů mu v železném sevření stiskl krk, až začal plukovník ztrácet vědomí, přestože nepřestával bojovat.
„Zlobr zlobroviny dělá,
pro lidi nemožné zcela,
dosáhne na leccos, leč,
Zlobr neovládá řeč,“
zasípal John ze všech sil. Oháněl se pěstmi a po krátké recitaci mu z úst začal vylézat nafialovělý jazyk.

Ronon se ve skupince mezi skalami a bažinou objevil hned po Sheppardovi. I on stačil z blízkosti střelit jednoho z nepřátel a pak už pěstmi odolával zuřivému útoku zbývajících dvou mužů.
Sheppardova recitace mu pomohla. Mutanti se zastavili, aby si vyslechli celý verš.
To je ono, Johne, jen tak dál, pomyslel si Ronon a tvrdou ranou zasáhl jednoho z mutantů z boku do čelisti. Praštěný zavrčel a před další ranou uhnul.
Tak ty na mě takhle?, pokračoval Ronon v tiché samomluvě. To se ještě uvidí, kdo bude mít navrch, hošánku. Jste jenom dva, takže jsem v přesile!
Druhý mutant se přikrčil a snažil se Sateďana zasáhnout zdola.
Pche, na mě si nepřijdeš. Ronon vykopl. Trefil se mutantovi do ramene a shodil ho na zem. Ta sedla, co? Zašklebil se na ležícího tvora a trhnul hlavou, když kolem proletěla pěst toho prvního. To bylo těsný, zamručel. Au! Tentokrát se vyhnout nestačil.

Johnovi se částečně podařilo dostat ze sevření hybrida.
„Po planině vyplaněné,
na zoufalce poražené,
Zlobr vystrkuje lokty,
prská plky, blepty, kokty,“
recitoval ihned, jak se mu podařilo popadnout trochu dechu. „To napsal nějakej Wystan Hugh Auden, kdyby ses ptal!“ zařval mutantovi do obličeje. Jeho protivník vyděšeně zamrkal, ale dál se snažil lépe uchopit Johnův krk.

Ale ne, to jsem nevystihl… nepřekážej… jauvajs, kruci, kouše, mrcha!… tak ty nedáš pokoj?… no počkej, ještě uvidíš… hvězdičky… au! Přestaň… tu máš… Grrr!
Ronon se rozháněl pěstmi a kopal kolem sebe na všechny strany. V duchu stále vedl monolog. Konečně se mu podařilo omráčit jednoho z mutantů.
Ha! Další kolo… Ring volný… klinč… nekopej, debile
Se zbývajícím protivníkem se drželi za ramena a snažili se jeden druhého odtlačit do bažiny. V pevném sevření měli úspěch oba. Společně se propadali do bahna.
Už se utop, nekňubo… přestaň votravovat… jednou rukou tě pustím a dám ti do zu…
Ztratili rovnováhu a odvrávorali na pevnější půdu. Ronon se znovu pevně chytil hybrida za ramena, aby mu neposkytl ani tu nejmenší výhodu.
Kde to, sakra, jsme?… kamení, hmm… co s tím?… dám ti kamenem do kebule, kreténe… zase kope, kůň jeden

John si se svým protivníkem vyměnil místo. Tentokrát dusil plukovník hybrida a snažil se vyhnout slábnoucím ranám, které mu mutant uštědřoval. Radostně na něj vycenil zuby.
„Drž se svých snů,
když zajdou, žití
má polámaná křídla,
jež nepoletí.
Drž se svých snů,
když sny ti zmizí,
žití je pusté pole,
jež sněhy mrazí.
Tohle je James Mercer Langston Hughes, abys věděl,“ zasyčel vítězoslavně. Mutantovi se protočily panenky dovnitř hlavy. John si to chvíli zálibně prohlížel. Lehké žblunknutí ho přinutilo přerušit pozorování.
„Ronone!“ zařval. Všiml si, že z Teyly v močálu trčí jenom její ochabující ruka. Hybrida pustit nechtěl. Jedno oko se právě začalo vracet z hlavy zpátky, tak zesílil tlak ruky na mutantův krk. Doufal, že bude specialista Dex schopen pomoci Athosiance dřív, než se utopí.

Johne?... co to tam má?... dej mi už pokoj… zase kope, pitomec… že tě kousnu?
Ronon využil pevného sevření, trhl sebou dozadu a dopadl tvrdě na záda. Měl štěstí, že hlavou jenom těsně minul ostrý kámen vystupující z půdy.
Ufff… to byla šupa… šutr?… klika… hele, letí… buch… fuj
Geneticky upravený tvor přeletěl nad Rononem a vydal tiché zaskučení. Jeho tělo dopadlo na ostré výstupky skály, které mu polámaly kosti. Jeho hlava ležící těsně vedle Rononovy zůstala nabodnutá na hrot, jenž specialista těsně minul. Ronon vyskočil.
Co je? pomyslel si, když doběhl k Johnovi. Zvědavě se sklonil nad mutantem a začal si prohlížet jeho obrácené oči a modrý nádech kůže.
„Teyla!“ zasyčel John.
Ronon chytil ruku trčící z bublajícího bahna. Ruka byla chladná a bez života, ale po Rononově dotyku se pohnula. Uchopil ji pevněji a vší silou táhl Teylu na vzduch. Podařilo se mu její bezvládné tělo vytáhnout na břeh.
U Johnových nohou ležel hybrid se zlámaným vazem. Oči měl pořád uvnitř hlavy a pootevřenými víčky mu prosvítalo jenom bělmo.
„Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo,
se nikdy nestane hvězdou,“
prohlásil spokojeně John. Na Teylin silně zablácený tázavý pohled si hluboce povzdechl. „Tohle byl William Blake, nevzdělanci.“

HEZKÝ NOVÝ ROK

[Aiwendill]

OMG ROFL