StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

to asi jo...ale myslím, že s tím jak Tok'rové bojovali proti Goa'uldům, že Qetesh zabili (bo nějak jinak zlikvidovali) a Athéna myslím umřela ne? V jednom z dílů, kdy unesli Valu...ale stoprocentně jist si taky nejsem

[Marks]

Ještě jsem se chtěla zeptat, co jsi myslel tím, že

Marks zlověstně zakřičel, když na jeho tváři přistál těžký direkt Prvního muže

Nějak jsem nepochopila tu část s tím direktem

Ale proč by nemohl vysílat v hyperprostoru? on je v subprostoru a normálně signál musí do subprosoru a pak zněj a takle by šel poze zněj protože v některých dílech Odyssea přijímala vysílání ze země a byla v hyperprostoru

Direkt=atak, útok, popřípadě zásah
--> ze slovníku=přímý úder v boxu

[Marks]

Děkuji za vysvětlení

Opět zdravím, krásné ráno přeji napadlo, mě co si ho při té středě trošku zpříjemnit hm?

korekce Jakop, Ronnie, Patas => děkuji

FYI: postup na nových dílech se lehce zabrzdil, neboť mě a Jakopa Patas zavlekl na Star Tek Online (MMORPG), takže mu poděkujte
FYI2: Má to 6,5 A4, takže dneska si trochu víc počtete

3. Díl (Návrat domů – Homecoming) PART I

„Domov jsou ruce, do kterých smíš plakat.“ – Miroslav Válek

Mléčná Dráha, Země, 5. Dubna 2009
Na oběžné dráze, modré planety se v záři Slunce blyštila dvě menší tělesa, jejichž povrch byl tvořen superpevnou slitinou naquadahu, trinia a uhlíku. Pozemské výtvory třídy Daedalos společnými silami hlídaly orbitu, která pro malé množství lodí nemohla být efektivně hlídána. Odyssea spolu s Hammondem měli právě službu, při níž si oba Asgardé ve službách svých přidělených lodí, vyměňovali velká množství dat. Thor s Kvasirem diskutovali možnosti vytvoření těl, se kterým přišel Rodney McKay. Na jedné z porad nadhodil myšlenku umělých, nanity postavených těl, které však jak Thor, tak i zbytek Asgardské říše rezolutně odmítl. V úvahu přišli i těla z masa a kostí, které by vybudovaly nanity, bohužel pro tuto operaci nebyl dostatek energie a ani proveditelný postup umožňující tuto operaci. Debatu na subprostorové rovině však museli oba aktéři přerušit, když se k původní dvojici připojil i třetí stroj stejného tvaru. Byl to Daedalos, jehož opravy a hlavně úpravy byly po dlouhých třech měsících konečně dokončeny. Jeho útroby nyní obýval původní člen posádky, Hermiod, který si na nedostatek práce rozhodně nemohl stěžovat. Nové okruhy byly postupně zatěžovány a Hermiod zkoušel, co si může ve své nové podobě dovolit. V jednom momentu dokonce převzal úplné řízení nad lodí a zkusil si pár manévrů, při kterých by Caldwellovi stály vlasy na hlavě, pokud by ve svých letech ještě nějaké měl. Dalším jeho krokem byla střelba ze zbraní a jejich modulace na nižší výkon a změnu frekvence, pokud by toho bylo v některých situacích zapotřebí. Po pár hodinách ustavičných testů bylo vše zkontrolováno a uvedeno do plného provozu, což Daedalovi umožnilo vyměnit Hammonda, jehož úkol se nyní soustředil na sousední galaxii, jejíž prostory dříve obývala Atlantida a nyní hlavně Wraithové. Právě postup wraithských jednotek měl Hammond zmonitorovat a pokud to bude možné, přivézt Teyliny druhy, jejichž počet byl nyní jen v rovině teorie. Carterová vstala ze své postele, na níž strávila posledních pět hodin a po řádné koupeli se vydala na můstek, který se hemžil veškerým možným personálem. Osazenstvo při příchodu povstalo, zasalutovalo a usadilo se zpět na svá místa, z nichž pochopitelně ovládali celou loď. Na můstku se nacházel i tým plukovníka Shepparda, který byl pro tuto misi přidělen jako pozemní průzkumný tým, kdyby jej bylo zapotřebí. Sheppard se na Carterovou sladce usmál a po opětování se jeho úsměv ještě zvětšil. Po celém můstku byla cítit nádherná vanilková vůně Saminých vlasů, která doslova opíjela. Sam kývla na Cooperovou, která s povolením pozemského velení skočila s Hammondem do subprostorového kanálu ústícího v jiné galaxii.

Atlantský oceán
Na rozbouřeném oceánu se mezitím děly věci. Týmu vědců se konečně podařilo z větší části opravit rozsáhlé poškození vzniklé neznámým sabotérem, který si dal tu práci a vyřadil i bezpečnostní kamery, což pozemské vojenské rozvědce takřka znemožnilo vyšetřování. Radek Zelenka po dvou měsících umístil poslední krystal, který se musel pečlivě opravit a mohl tak usadit opravená dvířka, na něž lehce zmáčknul a panel s krystaly se zasunul zpět do podstavce. Na řadu pak přišlo umístění jednoho modulu nulového bodu, který Atlantidě zbyl, poté, co bylo druhé přiřazeno na Hammonda. Zelenka netrpělivě přešlapoval na místě, zatímco se ZPM líně sunulo do podstavce. Po několika málo vteřinách vrchní strana modulu splynula s podstavcem, přičemž se ZPM rozsvítilo a městské rozvody dostaly řádnou dávku energie. Opravená vedení prozatím držela a Zelenka si mohl konečně oddechnout. Celá práce nepřišla vniveč, což mu do peněženky přihodilo pěkný bonus v podobě zelených amerických bankovek.
„Doktore Zelenko, dobrá práce,“ pochválil Radka doktor Woolsey, který měl dle IOA zůstat ve velení Atlantidy, v době přítomnosti antické stavby na Zemi.
„Děkuji, pane Woolsey, Atlantida je opět vaše,“ předal Atlantidu zpět do rukou velitele, což Woolseymu umožnilo učinit předem plánovaný krok.
Atlantidu již několik týdnů táhla čtveřice amerických remorkérů směrem k jižnímu pólu planety. Zelenka se svým týmem opravil Atlantidu právě včas, aby mohl doktor Beckett zapnout motory a vznést se s Atlantidou několik stovek metrů nad zem. V Beckettově sluchátku se přitom ozval příjemný hlas Richarda Woolseyho.
„Vezměte nás domů, doktore.“
„Bude mi potěšením,“ zavřel oči a vyrazil s Atlantidou kupředu.

SGC
Ve druhé nejlépe vybavené ošetřovně planety se v jeden okamžik pohybovalo velké množství doktorů, kteří přihlíželi probuzení jednoho z pacientů, jenž zde ležel už více jak tři měsíce. Dnes se konečně probral z kómatu a mohl se tak vrátit zpět mezi živé.
„Majore, vítejte zpět,“ uvítala ho jako první doktorka Lamová.
„Ehm…kdo jste?“ zmateně koukal na cizí osobu v doktorském plášti.
„Carolyn Lamová, hlavní doktorka SG…“ pak si však uvědomila, že o SGC Evans určitě neví a neměla by o něm mluvit.
Aby zamluvila svoji chybu, začala se majora vyptávat na nejzákladnější otázky, které by ji jako doktora měly zajímat.
„Jak se cítíte? Bolí vás něco?“
„Mno…až na to, že se cítím jak po hódně dlouhým flámu a bolí mě obě nohy, je myslím vše v cajku,“ přičemž se snažil posadit na lůžku, ale bolest v zádech mu to neumožnila.
„Tak ještě záda, ale přísahám, že to je všechno…“ smál se Evans, ale bolest mu to ztěžovala.
„To můžu vysvětlit. Před třemi měsíci, vás sem dovezli z Íránu, kde na vás spadl jeskynní strop. Máte pořádný kus štěstí, že vůbec žijete, majore,“ vyvolala vzpomínky v Evansově hlavě.
„Ano, ano, už si vzpomínám…měl jsem zab…“ zarazil se Evans a podíval se do hnědých očí překrásné Carolyn.
„Měl jste zabít Muamara Alífa,“ dokončil větu generál Landry, který přišel na ošetřovnu.
„Nebojte, majore, vše o vás i o vaši misi víme, jste v dobrých rukách,“ ujistil neklidného Evanse Landry a vzal si Carolyn bokem.
„Co je tati, nevypadáš dobře,“ všimla si generálových kruhů pod očima.
„Jen poslední dobou nemůžu spát a mám divný pocit na hrudi, nerad bych zase prodělal infarkt, musím být opatrný.“
„Neboj, postarám se o Tebe,“ políbila otce na tvář a poslala jej na vyšetření.

Mléčná Dráha, P4X-351, 5. Dubna 2009
Na planetě se strojovým označením P4X-351, se každým dnem rozšiřovala nejnovější a dosud nejmodernější pozemská základna s pravým jménem Ikarus. Tato základna reprezentovala nejnovější snahy o rozšíření programu hvězdné brány od jejího založení, což znamenalo zainteresování všech členských států a zabudování nejmodernějších technologií, jimiž Země disponovala. V základu to byly obranné kulometné pozice vybavené jak normálními rychlopalnými kulomety, tak mnohem větší kadencí v podobě kolejnicových energetických zbraní, proti případnému útoku z vesmíru. Dalším vylepšením oproti předchozím koncepcím je přítomnost třikrát většího hangáru, jenž může pojmout až dvacet strojů typu F-302, které se ukázaly být mnohem lepšími ve většině ohledů, než stroje mnoha protivníků. Dohledem nad postupem stavby a hlavně velitelem základny Ikarus se stal jednačtyřicetiletý plukovník Everett Young, jehož podřízeným se stal i druhý přítomný plukovník, David Telford, jenž byl na základnu přiřazen jako velitel letky stíhačů. Nyní zde však nebyl zapotřebí, jelikož byla základna ve fázi stavby. Stovky a možná tisíce horníků kutaly obrovskou horu, která měla po vzoru Cheyenne Mountain obsahovat základnu.

Mléčná Dráha, Země, Antarktida, 5. Dubna 2009
Jemně do kohouta nagelovaný doktor Beckett, již několik hodin vedl atlantské město na souřadnice, na nichž se nacházela pozemská základna, která využívala prostory dřívějšího antického města. Na Beckettově tváři bylo vidět fyzické vypětí, které na jeho tváři vytvářelo nejednu vrásku. Řízení města není příliš těžké, většinou jenom vystoupal na orbitu, odkud navedl město do hyperprostoru, kde už dělalo město svou práci, teď však musel celou dobu město navigovat a vést jej ke svému cíli. Při vzdálenosti jen několik málo kilometrů od svého cíle, celé město zničehonic pohaslo.
„Radku, všechno kolem zhaslo, a křeslo nereaguje! To nám došla šťáva?“ vystrašeně křičel Beckett do vysílačky, což Radkovi málem utrhlo ucho.
„Energie je dost, ale podle počítače najednou město přebralo kontrolu nad letem a navádí nás nad základnu, kterou tu Antikové dříve ponechali.“
A opravdu. Město uzavřelo všechny přepážky a vůbec celé se ponořilo do stavu podobnému karanténě, kdy se město po krátké chvíli zastavilo nad cílem určení. Bohužel byla základna pokryta velice silnou vrstvou ledu, což však městu příliš nevadilo a zažehlo motory na plno, čímž velice rychle roztavilo silnou vrstvu zmrzlé vody. Město se pomalu snášelo dolů a zapnutým štítem vytlačovalo rozpuštěnou nevypařenou vodu pryč z obrovské díry. Ještě několik málo minut se celé město silně třáslo a nahánělo všem přítomným strach, když si dělalo, co se mu zlíbilo. Radek s hrůzou sledoval stav ZPM jehož energie klesala jako kámen. Z původních dvaadevadesáti procent se během chvilky snížilo na sedmdesát procent, což značilo enormní odběr. Náhle se však opět všechna světla rozsvítila a město se zadokovalo na své původní místo, v jehož středu se opět připojila místnost s křeslem a velkým skladem dronů.
„Doktore Zelenko, co se to stalo?“ snažil se zjistit vše o předešlé situaci lehce vystrašený Woolsey, který si takhle tento den rozhodně nemaloval.
„Nevím, pane Woolsey, ale hned spustím několik diagnóz a v brzké době vám dám vědět,“ ukončil spojení Zelenka a vydal se do svého pokoje.

Pegas, Okraj Wraithského teritoria, 10. Dubna 2009
Po pouhých pěti dnech rychlého letu hyperprostorem se pozemský Hammond objevil na samotném okraji galaxie, která byla po několik milionů let domovem nejvyspělejší stavby Antického impéria, které se zhruba deset tisíc let před naším letopočtem rozpadlo. Nebyli totiž schopni porazit jednoho z nejmocnějších nepřátel, s nimiž se pozemské expedice setkali, a byli to právě Wraithové, kteří zavinili návrat Atlantidy domů. Když se teď, po více jak třech měsících vracela pozemská stopa do galaxie, vypadl Hammond z ničeho nic z hyperprostoru, čehož si ihned všimly úly stojící na stacionární dráze jedné z planet.
„Marksi, co se stalo?“ překvapeně vyjekla Carterová, zatímco si sama vzala tablet do ruky a vedle ní se objevil hologram ustaraného Thora.
„Nejsem si jistý madam, ale senzory zachytávají jakýsi druh elektromagnetického rušení, které prostupuje i do subprostoru,“ přečetl data ze senzorů a upřeně se zamyslel.
Nemusel však přemýšlet dlouho, protože Sam i Thor jednohlasně pronesli příčinu.
„To bude rušička hyperprostorových motorů.“
„Thore, je nějaká možnost obejít to? Nerada bych se pouštěla do…“
„Patnáct úlů, madam.“
„Patnácti úlů,“ dokončila větu Sam a podívala se Thorovi do očí.
Thor se i v hologramu zamyslel a po chvilce zmizel. To už se do Hammonda pustila trojice mnohem větších úlů a zasypaly posílené štíty pořádnou sprškou energie. Cooperová s Marksem byli dokonale sehraní. První jmenovaná uhýbala s Hammondem jako o život a Marks zasypával štítem nechráněný trup jedním paprskem za druhým, což podporoval strategicky směrovanými výstřely z railgunů, jež se zahryzávaly do hangáru, odkud startovaly wraithské šipky. První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, když se nejbližší nepřátelský úl octl v plamenné výhni. Zásah jednoho z generátorů pochopitelně vyvolal řetězovou reakci, která naneštěstí nezasáhla ani jeden sousední úl, což Wraithům umožnilo i nadále efektivně bojovat. Dvojice úlů soustředěně pálila do jednoho místa, což se neobešlo bez ztrát. Jeden z předních emitorů štítu byl z příchozí palby i přes silnější štíty poškozen a jeho účinnost klesla zhruba na polovinu. Marksovi se dařilo zadržet šipky uvnitř úlů, čehož využil Thor a bez jakéhokoliv rozkazu zaměřil trojici raket právě do těchto míst. Trojice raket Mk.VIII hbitě opustila sila a po zacílení se vydala směrem k pálícímu úlu, který tušil, že nemá šanci uhnout. Na pomoc mu přispěchal druhý úl, z jehož útrob vylétla první vlna šipek, jejichž počet se velice rychle redukoval, když se Marks přeorientoval na příchozí šipky. I tak se více jak polovině z nich podařilo jednu z raket sestřelit. Zbylé dvě však nadělaly pořádnou paseku a nejen že rozpůlily obrovský úl vedví, následná vlna radiace a energie rozmetala zbylé přilétnuvší šipky, jejichž počet se už nadále nezvyšoval. S motory na plný výkon Cooperová na příkaz Carterové zamířila nad planetu, která musela ukrývat něco životně důležitého, když celou soustavu obepínalo elektromagnetické pole rušící provoz hyperprostorových motorů. Mrštný Hammond podletěl pálící úl, přičemž se ze sil zvednula dvojice raket, jež rozporcovaly úl a vyčistily tak, alespoň na chvíli výhled. Ničím nerušená pozemská loď kvapně změnila směr a vyrazila k cíli určení. Všech dvanáct zbylých úlů se shromáždilo na orbitě, která byla mimo jiné hlídána mračnem šipek a dvěma prototypy orbitálních satelitů, s nimiž se pozemská expedice ještě nesetkala.
„Budeme potřebovat pročistit cestu, připravte vypuštění zbylých raket ze sil a namiřte je do největšího hloučku šipek a úlů,“ vydávala rozkazy Carterová, zatímco si přivolala Thora, aby ji informoval o průběhu změn.
„Sam, přišel jsem na způsob jak obejít toto rušení, ale budeme se muset dostat dostatečně daleko od zdroje, jinak nikam neskočíme,“ stručně vysvětlil plán Thor a zase se vrhnul do úprav motorů, s nimiž pomáhala početná posádka inženýrů, kteří byli k motorům přiděleni.
Cooperová s ledovým klidem zamířila na orbitu, odkud by ve velké rychlosti mohl jeden z operátorů vyfotografovat povrch planety, který všechny přítomné zajímal ze všeho nejvíc. Marks připravil protokol, který umožňoval vypuštění všech zbylých raket, které se budou v nadcházejících chvílích rozhodně hodit. Všech dvanáct úlů zaměřilo jeden hbitý cíl a společně spustilo zběsilou palbu, které se dařilo zčásti uhýbat. Marks na znamení vypustil rakety a díky railgunům jim pročistil malou cestičku hejnem šipek. Počet provozuschopných raket se během chvíle zredukoval, ale nastalé výbuchy dokonale zničily první vlnu obrany, oba prototypy satelitů, čtyři úly a oslepily zbylé wraithské senzory, což Hammondovi umožnilo rychlý průlet nad planetou. Za několik vteřin udělal operátor několik stovek fotek, což Carterové stačilo a Hammond se mohl vydat na okraj dosahu subprostorových rušiček, aby mohl skočit zpět do hyperprostoru. To se po několika minutách opravdu podařilo a Thorovi malé úpravy umožnily lehce pošramocenému Hammondovi uniknout jisté zkáze. Doposud klidně stojící plukovník Sheppard se otočil na jedné noze a směrem ke svému týmu, který pozoroval bitvu a následný únik v přímém přenosu na můstku, prohodil pár „povzbudivých“ slov.
„Domov, sladký domov,“ usmál se Sheppard a pozoroval, jak Hammond vstupuje do hyperprostoru.
„Vůbec se mi to tu nelíbilo,“ podotkl Rodney a neopomněl dodat i vysvětlení.
„Vypadá to, že se Wraithové zbláznili a začali zbrojit ve velkém.“
„Až se sem vrátíme, tady je porazíme, to ti říkám,“ ukončil debatu Ronon a šel se podívat na malý 3D obraz, který jádro vytvořilo z několika stovek fotografií.
Carterová samozřejmě nemohla odhadnout velikost komplexu, ale Thor velice rychle přispěchal na pomoc.
„Sam, tento komplex je velice rozlehlý, jen viditelná část má sto kilometrů na délku a šedesát čtyři na šířku, nemluvě o dalším komplexu, který je schován pod nedalekým horským masívem.“
Thorovu řeč přerušil Marks, který na svých senzorech zachytil signál z pozemské základny Pegas-Alfa, která byla přenechána cestovatelům, kteří zde mohli nerušeně budovat svoji novou kolonii.
„Madam, stanoviště Pegas-Alfa vysílá SOS signál,“ oznámil Marks a ihned se dal do výpočtu vzdálenosti.
„Cooperová, kurz na souřadnice a pokuste se navázat videohovor,“ přikázala Carterová a přesunula se před velikou obrazovku, která jen šuměla.
„Cooperová?“
„Spojení navázáno, ale zařízení na druhé straně zřejmě bude porouchané,“ hádala Cooperová a smutně koukla po Carterové.
„Nebo ji někdo vyřadil, abychom neviděli, co se děje,“ nadhodila další teorii Sam a nechala si nahlásit čas příletu ke stanovišti.
„Tři hodiny madam.“
„Výborně, to možná stihneme vytvořit pár raket, určitě je budeme potřebovat,“ odešla s jasným cílem, nechávajíc posádku i Sheppardův tým na můstku.

O 3 hodiny později
O necelé tři hodiny později, kdy už celá potřebná posádka seděla na svých místech a ta nepotřebná byla na ubikacích, se v záři zeleného hyperprostorového okna objevil pozemský bitevník na samém okraji sluneční soustavy, za jednou z planet, která přílet lodě dokonale maskovala. ZPM pracovalo na plný potenciál, protože muselo zaopatřovat velkou spoustu operací, jejichž největší procentuální zatížení připadlo na antické maskování, které bylo modulem mnohem silnější a stabilnější, než s naquadahovými generátory typu Mk.II a Mk.III. Po ověření, že maskování opravdu funguje, Cooperová vylétla zpoza planety a namířila si to na šestou planetu, která kromě hvězdné brány pojímala velkou kolonii pegasských spojenců. Alespoň to si myslela Carterová a zbytek posádky, která byla s touto problematikou obeznámena. Bohužel senzory naznačovaly něco jiného. Na nízké orbitě se nacházela spousta trosek cestovatelských, ale i Wraithských lodí. Na vyšší orbitě se pak nacházela pětice úlů a čtveřice křižníků, jejichž úloha byla čistě doprovodná. Hammond musel až na oběžnou dráhu, aby mohl svými senzory zjistit hustotu infiltrace nepřátelských jednotek. Mimo objekt pozemské základny jich bylo více jak šest tisíc, ale počet vně stíněné základny nemohl být změřen. Toho využil Thor, který se ihned na dálku napojil do pozemských počítačů, z nichž vytáhnul veškerá data, záznamy z kamer a poslední hledaná hesla, jimiž nemohlo být nic jiného než adresa Země. Bohužel pro Wraithy byly adresy v centrálním počítači zaměřeny pouze na tuto galaxii, což se Wraithům moc nelíbilo, nicméně měli přístup, alespoň k některým cenným datům a technologiím, které mohly v jejich rukách napáchat velké škody. Sam s Rodneym procházeli záznamy z kamer, které běžely v přímém přenosu, díky Thorovu propojení se základnou, ale nikde nebyl vidět ani jediný cestovatel, což prakticky vyřazovalo možnost záchranné akce. Johna polil pot a horko, když si uvědomil, že byli jejich jediní spojenci v boji proti Wraithům, možná vyhlazeni. S myšlenkou na Larrin se zakoukal skrz průzor na jeden z úlů, jehož trup Hammond podlétal, když se vedle něj objevil hologram asgardského velitele.
„Sam, mám možnost zapnout autodestrukci, kterou Wraithové přerušili, když napadli tuto kolonii,“ oznámil bez sebemenšího náznaku emocí a čekal na rozhodnutí, které přišlo velice záhy.
„Odpal je!“ oznámila Carterová, přičemž se jí vehnaly slzy do očí.

Pokračování příště

snad se líbil a nažhavil na nové části a díly, které...mno však uvidíte

[Marks]

Páni, wow Takový pokračování bych nečekala. Velice jsi mě překvapil, takže se těším na další středu. Jsem zvědavá, jak vyřešíš vzniklou situaci s Wraithy.
A rozhodně jsem se ve škole v hodině nenudila, takže děkuji za pobavení

jo znám jsem tam taky:-)

Dneska se mně to líbilo. Takhle jednoduše to řeknu

Přesun Atlantidy bude určitě spojen s nějakým dalším tajemstvím či překvapením, ale uvidíme, rozhodně to však nebude jen tak nadarmo. Základna by třeba mohla po propojení s Atlantis odhalit nějaké skryté komory.

Jak jsem si všiml, tak jsi částečně nadhodil i Destiny. Jen doufám, že je potká jiný osud, než v seriálu, jestli ji teda hodláš nějak řešit. Jak jsi mluvil o té nejmodernější technologii, co Země měla, a zmínil jsi 20 stíhaček a kulomety, jejichž prototypy byly použity už v první světové, tak jsem se trošku pousmál Ale co, i ty kulomety už jsou určitě nějak vylepšené

V základu to byly obranné kulometné pozice vybavené jak normálními rychlopalnými kulomety, tak mnohem větší kadencí v podobě kolejnicových energetických zbraní, proti případnému útoku z vesmíru.

- Teď nevím, jak si mám ta děla představit. Buďto mám kolejnicová děla - tedy něco na styl railgunů z SG, jen tyto fungují na bázi energetických střel, nebo si vybavím nějaká orbitální děla, když jsou funkční i proti nepříteli na oběžné dráze, ale nějak mně to nejde dohromady, tak popřípadě upřesnit, nebo vyvráti můj omyl

No a ještě ten Pegas. Doufám, že ten boj se bude vyvíjet trošku jinak, než jsme zvyklí, protože wraiti se zase dostali k pozemským informacím a to už zase zavání známým scénářem. Snad se mu vyhneme.

A v současné chvíli už plaču na špatném hrobě, když máš první sérii napsanou, ale možná bys mohl více využívat potenciál umělé inteligence. Přijde mně, že Thora dost šetříš. Jeho výpočty a manipulace s veškerou elektronikou by mohly být rozsáhlejší

To už asi bude k mému skromnému komentáři vše. Doufám, že jsem v tom běsu psaní a kritizování nikoho nijak vážněji neurazil

Speedy: rád upřesním jakékoli info....útok z vesmíru myšlen stíhačkama vstupiujícím do atmosféry, žádný orbitální dělo... ale možná ten popis mohl být matoucí, když si ho tak čtu znovu...

a Thor, resp. Asgardé v podobě UI....ona to není UI ve smyslu UI, ale jen využité osobnosti, které jsou anhrané v databázi... sice je svým způsobem lepší jak UI, ale nemůže svůj "mozek" rozčtvrtit a dělat třeba na čtyřec lodích...to je právě ta myšlenka toho, že ne vše je dokonalé a má to svoje limity...kdybych měl normální UI, nemusel bych tady nic vypisovat, páč by bylo hend po boji ...Země je první kdo s tím přišla...a není vyloučeno, že se ostatní nepřiučí...jen už budou mít UI ve stylu UI a ne asgardského vědomí (snad to bylo pochopitelné a ukázalo vám to, jak to v příštích dílech bude )

Děkuji, to jsem nevěděl. Myslel jsem, že je prostě výpočetní kapacita jeho mozku a jeho vědomí zabudované v systému, že funguje jako stroj, jako počítač, prostě jako ta umělá inteligence Něco trošku podobného, jako na tom spadlém ha'taku.

Každopándě děkuji za vysvětlení.

ono to je jak na tom spadlým hataku... ale hlavnéím rozdílem mezi UI a Thorem je, že UI je počítačem (lidmi) vytvořená bytost, kdežto thor je "živá" bytost, se vzpomínkami atd. atd...jen se pohybuje v počítačových sítích a proto je ta jeho akceschopnost dost limitující, i když si s ním žádná UI nezadá...

Parádna časť, len neviem ako sa znovu dostanú k tej prvej planéte. Museli by priletieť s viacerími loďami alebo s Atlantídou aby prerazili blokádu. Možno aj preto sa Atlantída usadila tam kam si ju poslal.

[Marks]

Haló??? Kde je nový díl???

Když tak hezky prosíš

korekce jako vždy Jakop, Patas a poradenství Ronnie124

3. Díl (Návrat domů – Homecoming) PART II

Pegas, Stanoviště Pegas-Alfa, 10. Dubna 2009
John se jen nevěřícně otočil na Carterovou, která pohledem rezolutně odmítla jakékoli námitky. Thor kývnul hlavou, přičemž se téměř rychlostí světla opět spojil s pozemskými počítači, kde přemostil wraithskou záplatu a opětovně spustil autodestrukci, jejíž odpočet zkrouhnul na pouhých pár sekund. Všichni byli svědky mohutné exploze, která trhala základnu vedví. Pochopitelným důsledkem byla i obrovská vlna vroucí plazmy, která se šířila z explodující naquadriové bomby a z naquadahových generátorů. V okruhu třiceti kilometrů bylo vše živé na planetě smeteno z povrchu, což rozlítilo doposud klidné wraithské hlavy. Jak úly, tak křižníky spustily poplach, přičemž se z hangárů vyřítilo velké množství šipek. Wraithský velitel, který přímo odpovídal jedné z posledních královen v Pegasu, ve velínu vydával jeden rozkaz za druhým.
„Pošlete zprávu zbytku aliance, vypusťte šipky, a hledejte ty maskované útočníky,“ o čemž byl skálopevně přesvědčen.
Moc dobře věděl o maskovací technologii, kterou Země díky Atlantidě disponovala, a právě proto vydal tento, pro některé neobvyklý příkaz. A věděl, proč to dělá, po chvíli pátrání, kdy se roj šipek nahodile pohyboval okolím chladného vesmíru, se jedna z šipek dostala až příliš blízko k Hammondovi, což se nelíbilo Thorovi a ani Carterové, která nařídila okamžité přepnutí maskování na štít a s tím spojené zahájení úhybných manévrů, které už díky štítu smetly první vlnu šipek. Štít při takových nárazech rychle klesal, ale Sam neměla v úmyslu se zde déle zdržovat. Marks stejně jako nad wraithskou planetou vypustil všechny dostupné rakety, což podpořil několika asgardskými paprsky, které smetly první dva obrovské úly. Více toho však nestihl, když Cooperová zadala souřadnice nového Athosu, což Hammonda vzalo do hyperprostorového tunelu. Rodney si vzpomněl na Sheppardovu poznámku a musel se ho kousavě zeptat.
„Tak co, ještě seš rád zpátky doma?“ přičemž nahodil kyselý obličej.
John však vůbec nereagoval, když stále přemýšlel nad jedním setkáním s Larrin. Jediná věc, kterou instinktivně udělal, bylo, že strčil ruku do kapsy vesty a vytáhl citrón, s kterým si začal bezmyšlenkově házet. Jeho čin měl za následek jen jediné, zblednutí Rodneyho obličeje.

Pegas, Domovská planeta Cestovatelů, 11. Srpna 2008
Larrin s Johnem se procházeli zarostlou krajinou, která se po dlouhá staletí utvářela, dlouhým nerušeným klidem bez těžby či jiného způsobu úpravy. Toto místo překypující životem mělo pro Larrin a spojenecké Cestovatele obrovský význam, což dokazovaly i mnohé přírodní totemy, kterými bylo místo procházky poseto.
„To odtud naše prapředky kdysi vyhnala početná armáda Wraithských lodí pryč,“ kanula Larrin slza po tváři.
V přítmí večerního měsíce se chytila za Johnovu ruku a přitiskla svoji hlavu na jeho svalnaté rameno. John se lehce usmál a malým polibkem vyjádřil Larrin svoji podporu. Po chvíli Larrin pokračovala, když se zastavila u totemu, který sloužil jako náhrobní kámen, kde bylo místním dialektem napsáno jméno a hodnost.
„Toto je hrob našeho vůdce, velitele vlajkové lodi a hlavně mého otce, který padl při střetu s Wraithy, když bránil únik několika našich lodí,“ smutnila Larrin, při vzpomínkách na svého lehce prošedivělého otce.
John otočil Larrin čelem k sobě, chytnul ji za obě ruce v předloktí, hluboce se jí zadíval do očí a políbil ji.
„Chápu, co pro tebe tohle místo znamená, a jsem rád, že ses o něj se mnou podělila,“ chlácholil plačící partnerku John.
Larrin však nechtěla vypadat zranitelně, a proto si ihned začala otírat oči, zatímco si rýpnula do Johna.
„Tady nám někdo vyměknul,“ popíchla Johna, který chvíli stál jako opařený.
Jakmile začala Larrin před Johnem utíkat, vydal se za ní. Po krátké chvíli Larrin dohnal, povalil na zem a láskyplně políbil.

Pegas, Nový Athos, 10. Dubna 2009
Již několik málo hodin letěl v hyperprostoru lehce potlučený Hammond, který si během jednoho jediného dne prošel hned dvěma brutálními bitvami, které prověřili jak jeho, tak i posádku. Ale byla to právě antická technologie v podobě zářícího modulu nulového bodu, která udržela loď v jednom kuse, díky velice silným štítům. Malé trhliny v trupu již byly opravovány a poškozená vedení byla přemostěna, což dovolovalo téměř stoprocentní efektivitu lodě. Ta se nyní nacházela v jedné ze zapadlejších soustav malé galaxie, sousedící s Mléčnou Dráhou, v níž se schylovalo k válce gigantických rozměrů. To však posádku pozemského Hammonda v současné době nijak netížilo. Jejich primárním úkolem, s nímž je sem generál Landry vyslal, byla lokalizace Teylina lidu, což mělo zajistit její plnou spolupráci se Zemí. Když se Hammond přiblížil na určené místo a následně vyskočil z hyperprostoru, senzory zahlásily velmi mnoho kontaktů na jednom místě, které bylo od hvězdné brány vzdáleno jen několik kilometrů. Teyliny oči zajiskřily radostí, kterou u ní nikdo z týmu více než tři měsíce neviděl. Celý tým, který před chvílí povečeřel u společného stolu, stál nyní nastoupen u předního skla, z něhož byla vidět stále zelená planeta, jejíž podnebí dovolovalo sklízet úrodu i několikrát do roka. Teylin lid se tak i díky ochraně Atlantské expedice mnohonásobně rozrostl, což samozřejmě vyhovovalo Wraithům, kteří zde před necelým týdnem sklízeli. Naštěstí byli poblíž spojenci, kteří s nic netušícími Wraithy rychle zatočili. I díky tomu si vysloužili jejich pozornost, což vedlo k jejich možnému vyhubení. Jen, co pozemský krasavec pevně přistál na orbitě, rozhodla se Carterová transportovat na planetu celý tým SGA-1, s čímž se od prvopočátku počítalo. Co však nikdo nečekal, bylo rozhodnutí přistát s lodí na planetě, kvůli drobným opravám vnějšího pláště, což mohlo Hammonda velmi ohrozit, kdyby se k planetě vrátili Wraithové. Toho se Sam ale nebála a i kdyby Wraithové přišli, štít je dostatečně silný, aby se Hammond dostal do vesmíru a včas před kolapsem unikl do hyperprostoru. Teď se však Hammond konstantní rychlostí snášel z nebes přímo na zem, která se s blížící lodí stále více třásla. Byla to ohromná podívaná, pro Athosiany, kteří jaktěživ neviděli nic jiného než wraithské šipky a jumpery. Téměř všichni se okamžitě rozprchli do všech směrů. Když se však mezi vlastními lidmi objevila Teyla, starosti se najednou zdály ty tam a každý, kdo doteď prchal, se zastavil, aby sledoval přistání svých ochránců. Téměř všichni obyvatelé poměrně rozlehlé osady se seběhli k Teyle, kterou láskyplnými slovy a objetími vítali zpět doma, kde stále patřila k nejuznávanějším vůdcům svého lidu. Tato nálepka ji velice těšila a snažila se každou volnou chvíli trávit se svými lidmi. Nicméně po odletu Atlantidy k Zemi, zůstali Athosiané bez ochrany a bez vůdce, který by je vedl do lepších zítřků. Její místo proto zaujal Halling, který pečlivě sledoval Kanaana s dítětem. Teyla se prodrala davem rozradostněných soukmenovců, aby se mohla po velmi dlouhé době opět obejmout s manželem a jejich dítětem, které od posledního kontaktu s matkou očividně vyrostlo. Teylu polilo horko, prostupující celým tělem, když se dojetím rozplakala a přitiskla k sobě šťastného Torrena.
„Mamince se moc stýskalo, Torrene,“ a nadále svého syna velmi pevně tiskla.
Po krátké chvíli se k nim přidal i Kanaan, kterému se taktéž velice stýskalo. Všemu přihlížel zbytek týmu, k němuž se teď přidala i plukovník Carterová, kterou si Athosiané velice oblíbili.
„Má-ma,“ z ničeho nic, pronesl rozradostněný Torren, což všechny přítomné překvapilo. Teyla se ještě více rozplakala a políbila Torrena na čelo.
Carterová se pochopitelně přidala k všeobecnému nadšení, ale ihned se spolu s Rodneym a Johnem, který pilotoval jumper, vydali k bráně, kterou se měli spojit se Zemí.
„Rodney, máš krystal do DHD?“ ujišťovala se Sam, zatímco na ní Rodney hodil výraz, který mluvil za vše.
John s jumperem jako vždy mistrně přistál. Páčkou otevřel zadní dveře, z nichž rychlejším krokem vyrazil Rodney, třímající v pravé ruce kontrolní krystal z DHD, jenž umožňoval navázání kontaktu s Mléčnou Dráhou. Instalace zabrala jen několik málo minut. Horší už to bylo s napojením ZPM, které se muselo externě připojit s energetickým krystalem, napájejícím systém brány. I to Rodney zvládnul během chvilky, a tak nezbývalo nic jiného, než se spojit se Zemí. Zadání adresy Sam trvalo jen několik vteřin, po čemž následoval klasický vír nestabilních částic.
„SGC, tady plukovník Carterová, úspěšně jsme zkontaktovali Athosiany, mise úspěšná,“ rychle shrnula Carterová, která čekala na jakoukoli odpověď.
„Výborně plukovníku,“ pochválil Sam Landry, který netrpělivě čekal na kontakt z galaxie Pegas.
„Vše je připraveno, můžete začít Athosiany posílat,“ ukončil kratičký rozhovor Landry, přičemž se brána uzavřela.
„Tak a můžeme jít balit,“ radostně prohodil Rodney, který se nahrnul do jumperu a posadil se na místo pilota.
John si v poklidu z náprsní kapsy vytáhnul malý kousíček uříznutého citronu, který Rodneymu předložil před obličej.
„J-j-je to tvoje,“ se strachem odkráčel ze sedadla pilota.
V osadě se mezitím Teyla snažila přesvědčit svůj lid k odchodu do jiné galaxie, což bylo ve skrze přijato kladně, ale pochopitelně byl každý vystrašený, z nového neznámého. S tím si vůbec nedělaly starosti místní děti, které se ve velkém počtu nahrnuly do Hammonda, v němž si hráli na schovku anebo zkoumali, co si zde můžou dovolit. Z toho úplně šílel Thor, který musel dávat pozor, aby děti náhodou nespustily nějaký nechtěný program.
To však malé nezbedy vůbec netrápilo a dále vyváděly trampoty. Ve vsi se Teyle po krátké chvíli podařilo přesvědčit i srdce skeptiků, kterých bylo opravdu mnoho, všichni však naslouchali hlasu rozumu a s ujištěním, že v Mléčné Dráze o ně bude lépe postaráno, se odebrali do svých chatrčí si zabalit veškeré svoje věci. Po prvních hodinách balení bylo několik desítek beden věcí připraveno na určených souřadnicích, a proto mohl Marks transportovat náklad na palubu.

O 3 dny později
O pouhé tři dny později, byla celá osada čítající několik stovek lidí sbalena, což od všech vyžadovalo stoprocentní nasazení, aby se to vše stihlo v tak krátké době. Bedny s nejnutnějšími věcmi byly připraveny u brány, zatímco nepotřebné věci byly naloženy na Hammonda. Teylin lid se pomalým krokem odebral k několika kilometrů vzdálené bráně, kde bylo vše připraveno na zadání pozemského stanoviště Omega, které se stane novou Athosianskou kolonií, jež bude primárně určena na zemědělství a těžbu naquadahu, jehož je v místních lomech opravdu dostatek. Rodney zadal adresu, počkal na ustálení víru, poslal osobní IDC, po čemž následovalo spojení s druhou stranou.
„Stanovišti Omega, tady doktor McKay, posílám dárky a pozdravy z Pegasu,“ usmíval se na celé kolo.
Poté kývl na první Athosiany, kteří začali procházet skrz do jejich nové domoviny. Hammond se mezitím odlepil ze země a zamířil na stabilní oběžnou dráhu, kde vyčkával na ukončení přesunu Teylina lidu, který byl teprve na začátku.
O pár hodin později, v ten nejméně vhodný čas se na senzorech statického křižníku objevil malý bod, který se konstantní rychlostí přibližoval na pozici šedivého bitevníku. Marks okamžitě přiblížil bod na maximum, aby si mohli všichni oddechnout, když se na obrazovce objevila silueta cestovatelské lodě. Sam si s oddechnutím pročísla blonďatou hřívu, a sledovala, jak se na obrovském HUDu, objevila tvář mladičké krasavice Katany, jejíž černé oči se v záři světel blýskaly jako dva kamínky v tekoucí vodě. Své černé vlasy měla sepnuté do dlouhého copu, který měla přehozený přes pravé rameno, až pod ňadra.
„Pozemské lodi, tady Katana Labrea, poslední cestovatelský velitel,“ smutně povzdechla a v očích se jí zasklily slzy.
„Katano, tady plukovník Samanta Carterová z pozemské lodě George Hammond, jak můžeme pomoci?“
„Zhruba za dvacet minut by se zde mělo objevit bojové uskupení Wraithských lodí, s nimiž jsme před pár dny sváděli boj u vašeho stanoviště Alfa, které jsme bohužel ztratili.“
„Ano vím, zachytili jsme nouzové vysílání subprostorového lokátoru, základnu jsme zničili!“ konstatovala s porozuměním, načež přidala upřímnou soustrast.
„Děkuji.“
„Co budete dělat?“
„Nemám nejmenší tušení,“ začala Katana přemýšlet.
„Můžete letět s námi do Mléčné Dráhy,“ nadhodila zajímavou myšlenku Sam, s níž všichni na můstku souhlasili.
Než se ale mohla Katana vyjádřit, z hyperprostoru vypadla skupina honosných úlů, jejichž trup byl „cítit“ novotou. Tuto novotu po chvíli prověřila hned čtveřice asgardských paprsků, které se zahryzly do trupu. Očekávaná exploze však nepřicházela. Místo toho se na několika místech vytvořila obrovská trhlina, z níž unikala drahocenná atmosféra.
„Museli si ze základny Pegas-Alfa stáhnout nějaká data týkající se vývoje asgardských zbraní, díky čemuž byli schopni upravit trupy lodí,“ polemizovala Carterová, zatímco se vedle ní objevil Thor, který tomuto názoru přitakal.
„O kolik můžeme zvýšit výkon zbraní, aniž bychom je ihned odpravili,“ zjišťoval Rodney, který se ihned napojil přes síť na svém tabletu, do databáze.
Thor na malou chvíli zmizel, ale za několik málo okamžiků Marks nahlásil navýšení účinnosti zbraní o sto procent.
„Tato úprava není permanentní, po dvaceti výstřelech budou zbraně neopravitelně poškozeny,“ doplnil info Thor, který se opět objevil vedle Sam.
Cooperová na rozkaz strhla kormidlo prudce vpravo, čímž se Hammond dostal za štítový deštník Cestovatelské lodě, která se ocitla pod silnou palbou. Štít od posledních bojů prošel velkou úpravou, když měli Cestovatelé přístup do technické databáze. I proto Hammond zaznamenal jen lehkou fluktuaci ve spojeneckých štítech. Cooperová obletěla spojeneckou loď, když se před Marksem objevilo obrovské palebné pole, které brzy protnula směsice všech třech typů energetických zbraní, kterými obě strany disponovaly. První salvy wraithských zbraní zastínily čelní průzor Hammonda, když se štít rozsvítil doběla, což vytvářelo nádhernou ohnivou scenérií, kterou se nejeden člen posádky na chvíli kochal. Cooperová však započala úhybný manévr delta-foxtrot, což wraithské zbraňové operátory dokonale zmátlo. Marks zaměřil první nepoškozený úl, který po první salvě energie začal praskat vedví, což nakonec po dalších zásazích vyústilo v rozpůlení gigantické lodě a následnou explozi při dekompresi. První z pětice úlů byl vyřazen z boje, k němuž se díky Cestovatelům přidal i druhý, prvotně napadený úl, který dlouhou dobu odolával jejich palbě. Zbylé tři úly zaměřily své snahy na Hammonda, jehož štít byl mnohem silnější a zbraně mnohem nebezpečnější. Naopak vylétnuvší vlny šipek zaměřily své soustředění na mnohem menší plavidlo v rukou Cestovatelů. Stovky šipek se plnou rychlostí přibližovaly k tomuto plavidlu, jehož bodová obrana byla minimální. První otočka skončila jen pro několik málo wraithských jedinců, jejichž stroje byly sestřeleny náhodnou palbou do mračna šipek. Druhá vlna však prošla mnohem ostřejším testem, když se jejím středem prohnala formace pozemských 302jek, které šířily smrt a paniku. Mnohem obratnější stroje prováděly úhybné manévry kombinací výkrutů, obrátek nebo náhodných brždění, které provedl plukovník Sheppard před několika lety. V první chvíli hrálo klíčovou roli překvapení, což vedlo k prvotním velkým ztrátám. Po několika chvílích se však situace obrátila a ani sebelepší vybavení by nebylo schopno odolat takové převaze. Velitel zelené letky před chvílí zaznamenal svůj dvanáctý sestřel, když se za jeho záda pověsila skupina sedmi šipek, jejichž dotěrnost plukovníka letectva pořádně vytáčela.
„Tady Mookie, mám sedm šipek za prdelí, př...“
Dopovědět už to nestihl, když se ve vysílačce ozval jenom šum. Sedmice malých fialových strojů prolétla ohnivou koulí pozemské stíhačky, když se přímo před nimi objevilo malé cestovatelské generační plavidlo, jehož štíty mlely z posledních. V plné rychlosti prolétly skrz oslabený štít a těsně před nárazem se piloti uložili do paměti, která je přenesla při nárazu na palubu. V kompromitované oblasti došlo k sérii výbuchů, jež vedly k roztrhnutí pláště. Následná dekomprese vycucla nejméně dvacet dva cestovatelů a všech sedm pilotů, kteří se nedokázali dostat za nejbližší přepážku.
„Madam, cestovatelské plavidlo ztrácí atmosféru, jejich štíty jsou na minimu a zbývá jim pouze dvojice zbraňových baterií,“ nahlásil nepříjemnou situaci Marks, který chvíli předtím sprovodil druhou salvou již čtvrtý úl, který ještě vzdoroval.
„Přeneste je na palubu a vypadneme, než dorazí další Wraithové,“ přikázala Carterová, přičemž poklepala na rameno mladému kapitánovi, který se staral o koordinaci pilotů 302jek.
On gesto pochopil a ihned přivolal zbylé stíhače zpět do volného hangáru. Technikové opětovně zapojili ZPM do vyrobené jímky, která odváděla energii přímo do sítě. Cooperová otočila Hammonda, zatímco poslední Marksova salva poslala pátý úl na onen svět, kam se sprovodily i dvě zbraňové platformy, které se důsledkem úprav přehřály.

Mléčná Dráha, Stanoviště Omega, 13. Dubna 2009
Mléčná Dráha před malou chvílí přijala svého posledního přistěhovalce, jímž se stal Halling, Teylin zástupce a prozatímní vůdce Athosianů. Ihned za branami komplexu ukrývajícího se v masivní hoře se zastavil, nadechl čerstvého vzduchu a rozhlédl kolem. Slunce zrovna vyšlo nad obzor, když k Hallingovi přišel plukovník středního věku pozemského letectva.
„Hallingu, vítejte v Mléčné Dráze, na stanovišti Omega – vašem novém domově,“ přivítal muže postaršího věku plukovník Mitchell, který měl dohlédnout na hladké rozbití základního tábora, aby měli Athosiané kde spát.
„Děkuji, plukovníku Mitchelle, rád vás opět vidím,“ pozdravil se se starým známým Halling, k němuž přiběhl jeho už o něco starší syn.
Mitchell nechtěl nijak rušit jejich rozhovor a jen tak směrem k oběma Athosianům prohodil: „Vítejte doma!“

snad se vám díl líbil alespoň tak jako ten minulý, prosím o jakékoli komentáře, připomínky...a odpoledne ještě dodám PDF verze tak zase za týden