StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Ještěže jsem si nedávno koupil v Elektroworldu nový navigační počítač a za věrnost dostal doživotní mapy galaxie zdarma

[Marks]

No, v tomhle případě mě asi GPS nepomůže

Pic děti

jak už je zvykem, se středou přichází i moje velká moc , čímžto ji využívám a uploaduji sem novou částečku, novýho dílečku

korekce Jakop a Patas, připomínky Ronnie124 => moc vám vděkuji

2. Díl (Ze spárů smrti – From jaws of death) PART I

„V lásce je to jako ve válce - nakonec rozhodne boj zblízka.“ – Erroll Flynn

Mléčná Dráha, Země, Írán, Provincie Semnán, Pohoří Alborz, 29. Ledna 2009
Zatímco ve Washingtonu, D. C., ve Spojených státech amerických, byla noc v plném proudu, v Teheránu, hlavním městě Íránu rafičky hodin ukazovaly půl deváté ráno. Ve vedlejší provincii Semnán se necelé dva kilometry od okraje náhorní plošiny nacházelo poměrně velké město, na jehož samotném kraji stála dvoupatrová bílá budova, obehnaná vysokou zdí. Vysoká zeď i samotná budova byla velice silně střežena a bylo zhola nemožné se dostat do bezprostřední blízkosti. Americká vláda a předně NSA proto přišlo s plánem, jak zlikvidovat určený cíl, aniž by byl někdo v přímém ohrožení života. Po písečném povrchu náhorní plošiny se plížila postava ve vojenských maskáčích, jejichž barva splývala s daným prostředím. Byl jím major Chris Evans, čtyřiadvacetiletý muž, střední výšky a sportovní postavy. Pomalým tempem se doplazil na samotný okraj plošiny, sundal ze svých zad zbraň a z náprsní kapsy vyndal otrhanou fotku, na níž byl zvěčněn jeho cíl. Byl to postarší šedivý muž, jenž se mohl mezi svými lidmi pyšnit vysokým a významným postavením, což jej vyneslo na seznam nejhledanějších osob světa. Muamar Alíf byl vrchní fyzik a chemik teroristické skupiny Al-Kaída, která před osmi lety zaútočila na dvojici mrakodrapů Světového Nákupního Centra. Alíf byl pro hlavu Al-Káidy, Usáma bin Ládina velmi důležitý, a proto jej dosadil do vysoké funkce, která mu umožňovala využívat „vojsko“ pro své účely. Právě díky svému vysokému postavení se před třemi měsíci zmocnil velice důležité zásilky, která obsahovala velké množství uranu a plutonia. Tyto prvky se používají při výrobě atomových bomb, a i když o výrobě atomových bomb na území Íránské islámské republiky americká vláda věděla, její přítomnost v rukou teroristické skupiny vyvolávala ve vysoce postavených lidech americké vlády pořádnou hrůzu. Major Chris Evans byl jako nejlepší z nejlepších vybírán na téměř nemožné úkoly, které v jeho podání vypadaly jako hotové brnkačky. Ze zad sundal svoji odstřelovací pušku CheyTac LRRS a s velikou pečlivostí upravil vše, co bylo potřeba, aby za nynějších povětrnostních podmínek a dané vlhkosti vzduchu zasáhl svůj cíl s obrovskou přesností. Když bylo vše, jak mělo, přiložil Chris své pravé oko, zapřel pažbu o rameno a ve velkém klidu začal hledat jakoukoli skulinku, která dle rozvědky měla z této náhorní plošiny existovat. Po několika minutách skulinu opravdu našel a namířil přímo do ní, když se před jeho hledáčkem procházela velká spousta cizích mužů. Na svém místě nehnutě ležel asi dvě hodiny, než se mu přímo do rány konečně postavil cíl, na jehož hlavě se nacházel běloučký turban. Alíf divoce rozhazoval rukama a z jeho výrazu bylo vidět, že se velice zlobí. Chris se jen usmál, zhluboka nadechl, zamířil, lehce vydechl a zmáčknul spoušť. Kulka prolétla celou vzdálenost během necelých tří vteřin. Velkou rychlostí a efektivitou prolétla kulka sklem a poté i Alífovou hlavou, která se rozstříkla po celém pokoji a nahodila vše, co bylo alespoň v dosahu. Jeho ruce, kterými ještě před chvílí mával všem před očima, dokončily předem danou dráhu a zastavily se až pod těžkým tělem, zpod něhož se ozvalo hlasité křupnutí oněch rukou. Pětice mužů, která stála kolem Alífa, byla celá od krve, přičemž stropní ventilátor pomohl krvi a kouskům mozku dostat se i do dalších pokojů, které nebyly uzavřeny dveřmi nebo závěsy. V celé místnosti zavládl chaos, strach a zmatek, protože nikdo nevěděl, co se právě stalo a co má v tuto chvíli dělat. Jeden z mužů instinktivně nahmatal mobilní telefon a s rukou u ucha přiskočil k mrtvole. S žaludeční šťávou v krku ji zakryl a nahlásil místo události. Přes celé město se kromě obvyklého ruchu začala rozléhat siréna ambulance, která vyjela z garáže jen několik vteřin po ohlášení situace. Za koly auta se vířil prach a kamínky zpod kol se odrážely od předních skel automobilů, které ambulance v rychlosti předjela. Mezitím se slunce pomalu zvedlo k úplnému vrcholu, sem tam přes oblohu prolétl mrak či nějaký pták, ale ani jedno z toho Chrise nezajímalo. Ten musel co nejrychleji zmizet, protože mohl být za krátkou chvíli odhalen ostrahou, která ze zdi dohlédla velice daleko. Chris na svá záda nasadil pušku a ve snaze rozvířit kolem sebe co nejméně písku a prachu se velice opatrně otočil a vydal za malinký útes, který se nacházel jen několik stovek metrů od jeho nynější pozice. Bohužel veškerá snaha byla marná a jeden z mužů jej zpozoroval. Ihned si ke svému levému oku přisadil mířidlo a zaměřil se na oblast výskytu většího množství prachu. Po jen několika vteřinách uviděl pohyb, na nějž se zaměřil a vystřelil. Naštěstí jeho puška neměla možnost dostřelit tak daleko, aby Chrise vůbec ohrozila. Chris výstřel uslyšel, ale musel si jen odplivnout, a pohrdavě se zasmát, když se podíval směrem, odkud výstřel vyšel. Muž okamžitě povolal posily v podobě jeepů a jiných terénních vozů, které ve své výzbroji Al-Káida měla. Z velké garáže pod domem ihned vyrazila početná skupinka jeepů, které zamířily po obyčejné silnici k několika set metrů vzdálené odbočce na stezku, která vedla k obrovské jeskyni, jež ústila jen půl kilometru od místa, kde se Chrisovi podařilo zabít Alífa. Chris se velice rychle dostal za útes, který mu měl poskytnout čas a prostor pro kontakt velení, které netrpělivě čekalo na informaci o smrti cíle. Chris už se chystal na navázání kontaktu, když jej upoutala obrovská hořící koule, řítící se na jeho pozici.
„Do hajzlu, to sem musí meteorit spadnout zrovna teď?“ říkal si spíše pro sebe a zakoukal se na oblohu.
K zemi se opravdu řítil hořící kus meteoritu, za nímž se však skrýval velký kus goa’uldské mateřské lodě třídy Ha’tak, jenž Bishop nestihl svými railguny z orbity sestřelit. Ten se teď jako kus šrotu řítil s obrovským duněním a hlukem do oblasti, kde se Chris dříve nacházel. Chris zabalil vysílačku zpět do bundy a urychleně se dal na úprk, který skončil po několika vteřinách na okraji ústí jeskyně. Když se zastavil, uslyšel na konci jeskyně hlasy několikačlenné skupinky teroristů, kterým se chtěl rozhodně vyhnout. Naneštěstí nemusel, jelikož kus hořící lodě dopadl na okraj plošiny, čímž se přilehlým skalním masivem šířila velice silná tlaková vlna, jež svrhla téměř celý strop jeskyně, a nejen že zabila většinu mužů Al-Káidy, ale uvěznila i Chrise, který na tom byl velice špatně.

Můstek Odyssey, Několik vteřin po dopadu trosek
Na můstku vlajkové lodě pozemské první flotily všichni netrpělivě čekali, kam trosky zničené goa’uldské mateřské lodě dopadnou. Bishop pozoroval senzory a byl okamžitě připraven po dopadu trosky transportovat. Rychlost pohybu totiž znemožňovala přímý transport za letu. Jakmile trosky dopadly, Bishop naťukal příkaz, jenž udělal vše za něj. Hořící trosky, od nichž se šířila velká vlna prachu, písku a kamení, byly zaměřeny a okamžitě transportovány do chladného vesmíru, kde i sebevětší oheň v cuku letu ustal. Bishopa však zaujala mnohem závažnější věc, kterou nikdo ani ve snu nečekal.
„Ehm, pane?!“
„Co?“
„Na senzorech, poblíž místa dopadu senzory zachytávají lokátor a pět, oprava, čtyři známky života,“ přičemž se Bishop zaměřil na identifikaci lokátoru, který se zobrazoval jen jako čísla.
„Kdo to je?“
„Nemám nejmenší tušení, v databázi není nikdo s touto identifikací,“ zůstal Bishop trochu zmatený.
Davidson však udržel klidnou hlavu a okamžitě obnovil spojení s Pentagonem,“ který očekával návrat Daedala.
„Davidsone, co bude s Daedalem?“ zeptal se trochu vyšším tónem Coolidge, který před malinkou chviličkou dorazil do místnosti.
„Teď máme jiný problém, poblíž dopadu trosek v Íránu senzory zachytily podkožní lokátor, ale naše databáze jej nerozeznává. A podle vysílaného signálu na tom není nejlíp,“ opáčil stejně zvýšeným hlasem Davidson, který Coolidge vyloženě nesnášel.
Do komunikace se vložil generál O’Neill, který na pozadí vydával patřičné rozkazy.
„Bishope, nahlaste mi číslo, naše databáze bude o měsíc novější,“ ukončil nepříjemnou situaci Jack a vyjel si v počítači databázi lokátorů.
Bishop nahlásil identifikační číslo, ale tohle opět asi nikdo nečekal.
„Transport, hned, ten člověk je pro nás klíčový,“ vykřikl O’Neill a dodal situaci na dramatičnosti.
Bishop okamžitě vyslal signál, který obalil Evanse bílým světlem a transportoval jej ihned na ošetřovnu, která byla na příchozího připravena.

Paluba Teal’cova Ha’taku
Na palubě jediného Ha’taku ve sluneční soustavě se právě silně bojovalo. Všude byl slyšet hluk z příručních zbraní malé i velké ráže, byl cítit pach spáleného masa způsobený jaffskými energetickými tyčemi, ale hlavně, byl slyšet Teal’cův hrubý hlas, který pevně velel obranným složkám své lodě. Vyzbrojen svoji tyčovou zbraní rozdával jednu smrtelnou ránu za druhou každému, kdo ztratil koncentraci a přestal se dostatečně krýt. Přesnost s jakou Jaffa zabíjel, byla skoro nemožná, ale již mnohokrát ve službách Země dokázal, čeho je svými schopnostmi schopen. Ale nebyl to jen Teal’c, kdo na lodi bojoval. Spolu se svalnatým Jaffou bojovali i Rak’nor s Bra’tacem, kteří si vzali skupiny na jiných podlažích, jež byly v obležení. Bra’tac právě probíhal přes chodbu, aby se ukryl za jedním z výklenků, když jej přes koleno škrtnula kulka, díky níž začal lehce krvácet a v první chvíli mu přejel mráz po zádech. V krytu rychle zkontroloval koleno, ale viděl, že to je jen povrchové škrábnutí.
„Už na to začínám být starý,“ pomyslel si a namířil zbraň za sebe, přes své rameno, kde se z ničeho nic objevil jeden z Luciánů.
Bra’tac nakoukl ze své skrýše a zpozoroval trojici Luciánů, kteří právě padali mrtvi na zem. Starý Jaffa vyšel ze svého úkrytu a vyrazil vstříc osmičlenné skupince svých bratří, kteří statečně bojovali. Bra’tac všem pohleděl do očí, dal svoji pravou dlaň na jejich ramena a povzbudil je do dalšího boje, který probíhal o tři patra výše, kde byl Rak’nor zahnán početnou skupinou až k hangáru, kde se shromažďovala další skupina luciánských ozbrojených složek k útoku do zad. Rak’nor nic netušíc otevřel dveře do hangáru, když jej do zad zasáhla dvojice kulek, které zlomily jedno žebro a zasáhly pravou ledvinu. Rak’nor se sesunul k zemi a zbytek jeho jednotky byl velice rychle pobit. Velitel Luciánských jednotek přistoupil k Rak’norovi a namířil svoji zbraň na jeho hlavu.
„Poslední slova, než zemřeš?“ zeptal se opovržlivě velitel a podíval se Rak’norovi na krvácející čistý průstřel.
Rak’nor se podíval velitelovi do očí a zatnul svaly na lícních kostech. Odvrátil zrak ke krvácející ráně a zatlačil na ni. Svá poslední slova si šetřil právě na tuto chvíli, kdy s velkou hrdostí vykřikl:
„Tal shaka mel!“
Velitel Luciánů se usmál a prohnal Rak’norovi kulku mezi očima. Hned na to rozkázal své skupině, aby pokračovali ke kruhům, které vedly o několik pater níže k Teal’cově skupině. Po cestě potkali několik ozbrojených skupin, se kterými si s menšími ztrátami poměrně lehce poradili. Když dorazili do místnosti s kruhy, kolem nich se objevila bílá světla značící problémy. Před i za Luciány se objevily týmy vedené plukovníkem Mitchellem a plukovníkem Sheppardem, jejichž palebná síla a moment překvapení zlikvidovala hrozbu.
„Odysseo, tady Sheppard, Luciáni zabiti,“ oznámil stroze Sheppard a pravou rukou naznačil směr chůze, do středu transportních kruhů, které se podařilo během několika málo vteřin aktivovat.
Odyssea mezitím zamířila za Kuiperův pás, kde se nacházel nehybný, poškozený Daedalos, na jehož palubě všichni netrpělivě čekali na jakékoliv zprávy ze Země. Ta se jim velice rychle dostavila, když se přímo před nimi objevila přilétnuvší nablýskaná Odyssea, jež prokličkovala horní vrstvou Kuiperova pásu. Odyssea zastavila nad samotným Daedalem, kterého k sobě desítkou pevných ocelových lan, vystřelených ze spodního trupu, připoutala a skočila k Zemi, která na svoji první loď třídy Daedalos čekala. Na palubě Ha’taku se oba pozemské týmy velice rychle dostaly k bojující skupině, které velel Bra’tac. Bra’tac si obou týmů všiml a strhnul veškerou pozornost na sebe, aby nic netušícím luciánským jednotkám odepřel možnost zjištění, že jsou za nimi po zuby ozbrojené týmy amerického letectva. Sheppard s Mitchellem zastavili postup svých týmů za jedním zlatem pokrytým pilířem a čekali na signál od Bra’taca, který udělal efektní rybičku zakončený kotoulem, kterým se dostal na druhou stranu uličky. Rychle se schoval, když zpoza úkrytu uslyšel silné dávky pozemských P-90tek, doprovázené zmatenými výstřely Luciánských zbraní. Když palba zbraní utichla, Bra’tac opatrně vykoukl zpoza výklenku, za nímž byl schovaný.
„Mitchelle, jsem opět vaším dlužníkem, luciánské jednotky nás zatlačily do kouta a nebýt vás…“ nedokončil větu Bra’tac, když jej přerušil Mitchell.
„Přišli jsme, co nejrychleji to šlo. Měli jsme menší problém s jednotkami, které bojovaly s Rak’norem.“
„A Rak’nor?“ tušil odpověď Bra’tac.
„Těsně před naším transportem na vaší loď, jsme ztratili signál z jeho lokátoru, což znamená…“
„Že je mrtev,“ dokončil Bra’tac a do koutků oka se mu nahrnuly slzy.
„Nesmíme otálet, Teal’c bojuje jen několik pater pod námi a podle zpráv, co mám, by se mu hodila pomoc,“ naznačil Bra’tac směr chůze a sám se jako první vydal ke kruhům, které ústily za zády rozkazujícího Teal’ca. Teal’covi se podařilo prorazit střed bojující Luciánské skupiny, když se za jeho zády aktivovaly kruhy. Teal’c se mžikem otočil, namířil zbraň a čekal, na příchozí, o nichž si myslel, že to jsou Luciánské jednotky. Když uviděl tvář Bra’taca s jeho muži a spolu s týmy plukovníka Mitchella a plukovníka Shepparda, který právě zachránil svalnatého Jaffu, před jistou smrtí, když zasáhl jednoho z mužů, jenž zamířil na stojícího Jaffu, spadl mu kámen ze srdce. Teal’c se zdviženým obočím otočil hlavu, aby se podíval na muže, který již mrtev dopadl na tvrdou lesklou zem. Uznale pokývnul hlavou a položil Bra’tacovi ruku na rameno.
„Tek‘ma’te mistře Bra’tacu,“ zdvořile pozdravil svého spolubojovníka, což Bra’tac, jak bylo zvykem zopakoval.
„Tek’ma’te Teal’cu.“
„Mitchelle, Shepparde,“ pozdravil se i se svými starými známými, kteří potichu přihlíželi v pozadí.
Oba plukovníci pozdravili Teal’ca a vydali se na pel’tak, který byl obležen zbylými muži Luciánské aliance. Mitchell se Sheppardem dali Bra’tacovi čas říct Teal’covi o smrti Rak’nora, což jej pochopitelně silně zasáhlo. Nyní však měli důležitější starosti, které museli vyřídit.
Teal’c naplněn touhou po pomstě předběhl oba pozemské týmy a vydal se loučemi prosvětlenými prostory k dalším kruhům, které jej přenesly poblíž pel’taku. Když se všichni transportovali na podlaží s pel’takem, rozdělili se do dvou skupin, v níž byl vždy jeden pozemský a jeden jaffský tým. Každý šel z jiné strany, ale oba mířily k jednomu a tomu samému místu. Mitchell se spojil se Sheppardem, aby zjistil, že jsou jen několik metrů od luciánského týmu, který právě připlácl na zlatem vykládané dveře výbušninu a zároveň se šli schovat za roh, kde čekaly oba týmy. Jen, co se Luciáni dostali za roh, Jaffové i oba pozemské týmy spustily zběsilou palbu, která zapříčinila smrt zbylých členů Luciánského osazenstva na lodi. Teal’c deaktivoval výbušninu a odstranil ji ze dveří, které se za moment otevřely a uvnitř se nacházeli Jaffové, kteří byli připraveni na vše, co dveřmi mohlo projít. Všem se ulevilo, když bylo po boji, ale Teal’c se otočil na patě a vydal se k hangáru, kde ležel Rak’nor v kaluži své vlastní husté, rudé krve. Teal’c poklekl k jeho mrtvole a svou rukou mu zavřel víčka, která naposledy „mrknula“.
„Tak mal arik tiak,“ („Nebudeš zapomenut“) pronesl a zvednul Rak’norovo tělo, jež odnesl do jeho ubikací, které se nacházely poblíž jedněch transportních kruhů. Než stačil položit jeho tělo do příjemné a měkké postele, transportní paprsek je oba spolu se všemi, kdo se na palubě nacházel, přenesl na Odysseu, která se usídlila jen několik desítek kilometrů od proděravělého trupu, jehož některé sekce byly zcela odkryty vesmírnému chladu, jenž se vkrádal všude, kam měl přístup. Překvapený Teal’c málem upustil tělo svého padlého bratra na zem, když mu na záda položil ruku plukovník Mitchell.
„Je mi to líto Teal’cu, byl to dobrý přítel,“ se smutkem v hlase chlácholil svého přítele.
„Vskutku,“ odpověděl Teal’c a zatnul svaly na lícních kostech.
K neformální kondolenci se přidal i Davidson, jenž umožnil Teal’covi uložit Rak’norovo mrtvé tělo v jedné z ubikací pro významné hosty. Womacková na rozkaz otočila Odysseu směrem k Zemi, k níž se také vydala, nechávajíc poškozený Ha’tak za sebou. Bra’tac se nevěřícně kouknul po Davidsonovi, který si pohledu všiml a následně odpověděl na Bra’tacův výraz.
„Nebojte, jen co budeme mít náhradní díly, vrátíme se pro něj, mezitím vás chce generál Landry v SGC, kde s vámi chce probrat pár věcí, které mu dělají starosti.“
Bra’tac přikývnul a vydal se za Teal’cem, za nímž jej doprovodil plukovník Mitchell. Po několika minutách se Odyssea ocitla na orbitě, kterou okupoval poškozený Daedalos, jenž musel dobít štíty, aby vydržel sestup do atmosféry a následně do svého doku v Oblasti 51, kam právě dorazil příkaz k výrobě náhradních krystalů pro poškozené lodě. Bishop transportoval veškerý „cizí“ personál, neoperující na lodi na velitelství hvězdné brány, kde bylo po dlouhé době živo. Landry si byl vědom momentální „přeplněnosti“, a proto předal Walterovi veškeré pravomoci v umisťování jaffských hostů do volných ubikací. Walter si pouze povzdechl, ale za dobu svého působení na velitelství si zvykl na příležitostné přetěžování a využívání jeho talentu. Landry si tak mohl po psychicky náročných dnech konečně odpočinout a nechal na ráno svolat krátkou poradu.

Pokračování příště

To vypadá, že v Íránu, přece jen nebudou mít mimozemskou technologii... Nebo se mýlím???
Bylo to dobré, máš to opravdu propracované a snad nejde ani nic vytknout, přesto:

rafičky hodin

to asi mělo být ručičky hodin, ne?

Rafička jako ručička, to máš to samé

Jinak ty vsuvky a přístavky se oddělují čárkou z obou stran.
-Například: Daedalos304, dobrý kamarád Patase,

čeho je svými schopnostmi schopen

-Tohle bylo trošku nešťastné Ale není to nic strašného.

A celkově mě spíše zaujala ta pasáž s vraždou člena Al-kajdy, na jehož jméno si rozhodně nevzpomenu. Doufám, že tato zápletka bude mít ještě nějaké pokračování a popřípadě rozuzlení.

J té pasáže z al-kaidou jsem čekal že nasedne na jumper a odletí

Opět skvěle odvedená práce.
Akce Íránu pěkně popsaná, osobně si myslím, že šlo a představení hlavního hrdiny. Jeho jméno mi příjde povědomé, možná je to jen shoda náhod, ale není to jméno někoho z nějakého hollywoodského trháku?

Taky mi to přišlo povědomé to jméno ale mohl si tam dát třeba Lorna

jop Chris Evans (podle mého pozdějšího zjištění je představitel Human Torch z fantastic four a především Captain America ) pak už se mi nechctěli přepisovat jména

daedalos: Lorne to být nemohl, Chris je specifický druh člověka, kterýho bylo potřeba "vytvořit" (Patasovi se napříkald moc nezamlouval - údajně moc nabušenej, ale ve skutečnosti se ukáže jako někdo naprosto jiný (bude tu i jistá proměna, a vývoj) ), ale to bych moc spoileroval, takže se nechte překvapit

no mě spíš přijde ujeté, že je ve 24 letech majorem ve speciálních jednotkách což je opravdu nemožné. Nejmladšího majora co jsem kdy o něm četl byl jakýsi 32 letý korvetní kapitán (vážně, který blbec tenhle překlad vymyslel) z Navy SEALS

o armádu a její složky (a vůebc jak to funguje) se nijak extra nezajímám...a odtud asi pramení ten problém (bohužel, teď už se s tím nedá nic dělat...nu což)

třeba ho nechám přes noc zestárnout

[Marks]

Páni, už po ixté jsem to tu přečetla celý od první části prvního dílu až po poslední vydaný díl.
Nechceš, prosím, vydat něco dříve?? Já se unudím k smrti a obzvlášť další týden, protože máme jarní prázdniny

s tím že už to mám celý npsaný jsem měl molikrát nutkání prásknout vám to sem celý, ať se pokocháte vcelku, tak jak je zamýšleno, ale takhle mi to dává čas dodělat druhou sérii, s níž jsem teda zase až tak moc nepohnul (i když už mám 1,5 dílu => 20 A4)...třeba občas dostanete přídavek

Ač jsem v noci nespal a zub mám v jednom ohni...jsem na tolik při smyslech, abych vám sem hodil další část druhýho dílu , takže bez těch klasickejch keců okolo poděkuji svým korektorům a poradcům a... mno však si to přečtete

budu rád za každý ohlas a hlavně od těch, co dali, že se jim to líbí, ale jaksi zapomněli okomentovat (protože zpětná vazba je to nejdůležitější, co pro mě jako čtenáři můžete udělat )

2. Díl (Ze spárů smrti – From the jaws of death) PART II

Mléčná Dráha, Země, SGC, 29. Ledna 2009
Ráno přišlo dříve, než si chtěl generál Landry připustit a čtyři hodiny neklidného spánku mu tak přišly jako pouhých pět krátkých minut. S námahou se posadil na své pohodlné posteli a nahmatal hrnek studené vody, kterou si s sebou před čtyřmi hodinami donesl. Budíkem, který, ještě stále vyzváněl, v ospalosti hodil o stěnu a rozložil ho na součástky. Jeho čin ho zcela probral a tak sáhnul po oblečení, které pohodil přes židli. Po vykonání nejnutnějších potřeb a hygieny se generál odebral do své pracovny, kde hodiny ukazovaly něco málo přes půl osmé. Na stole se blýskaly nové složky z každodenní agendy a výraz, který následně přišel, říkal vše. Nicméně se generál zavrtal do složky, kterou si nechal speciálně dohledat. Po přečtení složky chtěl generál zavolat Walterovi, ale všiml si, že to již není potřeba. Každý, kdo se měl dostavit na krátkou poradu, byl přítomen a plně připraven. Generál odložil složku, vzal svůj ranní šálek kávy a předními dveřmi odkráčel do čela stolu, kolem něhož seděl Teal’c, Bra’tac, plukovník Davidson, doktor Jackson a tým plukovníka Shepparda.
„Dobré ráno,“ upil generál z hrnku a položil jej před sebe.
Většina buď přikývla, nebo opětovala pozdrav. Generál se na chvíli zamyslel, ale po kratičké chvilce začal mluvit.
„Vezmeme to pěkně popořadě. Teal’cu, Bra’tacu, rád bych vám jménem naší vlády poděkoval za vaši podporu při obraně Země, bez níž bychom zde už asi neseděli,“ předal generál poděkování prezidenta a vlády, pod nějž se podepsal i generál O’Neill.
„A jsem rád, že můžu poděkovat i vám, plukovníku Davidsone,“ na něhož se generál podíval a pokýval hlavou.
Tím však generál vyčerpal pozitivní náplň porady, která se měla spíše soustředit na události před, během a po bitvě, kdy se zatím z neznámých důvodů nejnovější loď pozemské flotily – George Hammond, vydal na cestu neznámo kam. Landry jednou rukou přisunul televizi, která se nacházela v zasedací místnosti, kterou díky dálkovému ovladači spustil na požadovaném dvě stě třináctém kanálu, na němž právě běžely odpolední televizní noviny, jejímž hlavním tématem byl dopad údajného asteroidu, po němž zbyl jen velký kráter spolu s malými úlomky naquadahu a menší radiací v okolí. Mladý muž ve svém rodném jazyce informoval o závažných situacích, ke kterým se řadila i smrt Muamara Alífa, jež předcházela právě pádu neznámého tělesa, což vyvolávalo ještě větší zmatení.
„No, to se nám moc nepovedlo,“ podotkl Landry, když vypnul televizi.
„Nebýt Bishopa, mohlo to být mnohem horší,“ dodal Davidson, který si byl vědom závažnosti situace, zvláště když se mohly kousky naquadahu dostat do nesprávných rukou.
„Ano to nepopírám, ale dnes to bylo opravdu těsné.“
„Souhlasím, ale možná už je načase, aby se o hvězdné bráně dozvěděla i široká veřejnost, stejně to nemůžeme tajit do nekonečna,“ nadnesl jedno z řešení Davidson a podepřel si bradu.
„IOA už o tom uvažovalo, když do Atlantského oceánu padala Atlantida, ale to už jsme se vzdálili od mého původního plánu,“ utnul jakékoliv další debaty na téma prozrazení existence hvězdné brány Landry.
„Plukovníku, můžete mi říct, co se stalo na základně, kterou jste měli prozkoumat?“ otočil konverzaci na Shepparda, který si doteď hrál se zipem na své bundě.
„Doletěli jsme na místo, zaletěli jsme pro plukovníka Ellise a tým mariňáků, pak jsem nás vzal do hangáru, který nás vzal o několik metrů do útrob základny, kde jsme prohledali místnost za místností. Zabili jsme posledního ze tří chlapáků v černých šatech. McKay pak našel řídící místnost s křeslem, kde chybělo ZPM, čímž mi došlo, že nikdo nevěděl, co vlastně napájelo základnu. Proto Rodney našel goa’uldský generátor zapojený k rozvodům, čehož využil, našel záznamy v databázi a spustil autodestrukci.“
Doktor Jackson už se chtěl chopit slova, ale generál jej rukou utišil a nechal pokračovat plukovníka Shepparda, který si Danielova natěšeného výrazu všiml, a koutky mu vystřelili strmě vzhůru.
„No a pak nás Ba’al odpálil.“
Všichni nezasvěcení pohlédli na tým plukovníka Shepparda, jako by byli duchové.
„Nebýt Thora, který se naboural do počítačových systémů, neměl by vám to kdo vyprávět,“ dokončil svůj hrubý nástřel mise John a zase se vrátil ke svému zipu.
Teal’c byl pochopitelně zaskočen zmínkou o Thorovi, která v něm vykřesala jiskřičku naděje, že by mohl být naživu.
„Plukovníku Shepparde, co jste to říkal o Thorovi?“ vyzvídal zvědavý Teal’c.
„Já se toho ujmu plukovníku,“ chtěl přidat pár informací do mlýnku Daniel.
Sheppard rukou naznačil, že může, v což Daniel doufal.
„Po dvou rocích se mi podařilo odemknout část jádra, které bylo uzamčeno a obsahovalo veškeré vědomí všech Asgardů.“
„Všech?“ divil se Teal’c.
„Ano, ale to není to důležité. Vědcům z Oblasti 51 se za pomoci Sam a Rodneyho podařilo dokončit první dvě kopie asgardského jádra, které byly a budou umístěny na lodě spolu s jedním vědomím někoho z Asgardů. V případě Hammonda to byl Thor a nynější jádro na Odyssee bude odmontováno, uloženo v Oblasti 51 a bude nahrazeno druhým asgardským jádrem s vědomím Kvasira, který na Odyssee strávil dlouhou dobu, jako dozor nad poskytnutými technologiemi.“
„Thor s tím souhlasil?“ přišlo Teal’covi divné, že by Asgardé svolili k využívání jejich vědomí takovýmto způsobem.
„Vlastně to byl Thor, kdo to navrhl, jelikož věděl, že by alespoň nějakým způsobem mohl být užitečný. A IOA s tím překvapivě nemělo problém a rozhodnutí padlo velice rychle.“
To už zasáhl i generál, kterému stále vrtalo hlavou, co se tedy stalo.
„To ale nevysvětluje, proč Hammond zmizel?!“
„Možná bych věděl, generále,“ snažil se Rodney naznačit, možnou příčinu.
„Tím, že se Thor naboural do počítačů a následně během naší záchrany ještě stáhnul nějaká data, mohl spolu s nimi stáhnout i virus podobný tomu, který způsobil explozi. A pokud je Ba’al alespoň trošku vynalézavý, ten vir se bude učit, alespoň já bych ho takhle navrhnul, když už bych ho dal do antické databáze.“
„A vy myslíte, že byl do jádra nahrán virus, který následně převzal kontrolu nad lodí a vzal ji dejme tomu…“
„Ano, na Ba’alovu základnu,“ dokončil za Landryho větu, jenž se ihned zamračil.
Vlastně se zamračili úplně všichni, ale u Ronona a Teal’ca nebyl poznat rozdíl oproti jiným situacím.
„Je nějaká možnost sledovat signál ze subprostorového lokátoru i v hyperprostoru?“
„Ne, Hammond bude muset vystoupit, abychom mohli zachytit jeho subprostorový lokátor.

Mléčná Dráha, Ba’alova základna, 30. Ledna 2009
Necelé dva dny po náhlém skoku do hyperprostoru během bitvy o Zemi, se nablýskaný Hammond, s posádkou čítající pouhé dva lidi, ocitnul poblíž středu dvojice galaktických ramen, které se konstantní rychlostí otáčely kolem masivní černé díry, uprostřed nevelké Mléčné Dráhy. Pozemský Hammond se objevil v jedné z místních slunečních soustav, kterou před svým náhlým zmizením ze scény ovládal goa’uldský vládce Ba’al, jemuž sloužily miliony Jaffů a Kullů, jejichž brnění bylo konvenčními zbraněmi neproniknutelné. Tomu však přišel na kloub plukovník amerického letectva Samantha Carterová, jejíž maličkost právě seděla v jedné z mnoha F-302jek, jež na své palubě George Hammond nesl. Spolu s Marksem už v americké stíhačce seděli dlouhých sedmadvacet hodin, když Ba’alův virus ovládající loď, vypustil z lodě veškerý dýchatelný vzduch. Naštěstí se od posledního incidentu s umělou inteligencí v podobě wraithského viru letectvo poučilo a odpojilo řídící jednotky od veškerých systémů lodě, čímž se F-302jky staly nenapadnutelnými z lodních systémů. Toho si byli Carterová s Marksem vědomi, a proto, se zde schovali, když jim virus přitopil pod kotlem. Na oběžné dráze proti příchozímu kontaktu v podobě šedivé 304ky, stála dvojice gigantických mateřských lodí, se kterou se lidé poprvé setkali nad Abydosem a následně Kelownou, na níž napůl povznesený Anubis zamířil, když mozkovou sondou získal důležité informace o upravené verzi naquadahu – naquadrii. Anubisova a následně Ba’alova černočerná monstra se volně vznášela vesmírným vakuem, se zbraněmi namířenými proti lodi třídy Daedalos, jejíž senzory přítomnost obou lodí zaznamenaly. Bohužel nebyl nikdo, kdo by to mohl Carterové a Marksovi nahlásit, jelikož senzory maličké 302jky mají výrazně menší dosah. Carterová se už více než pět hodin snažila přepsat jeden z příkazových řádků, který by umožňoval spuštění podpory života, aniž by to virus jakkoli zpozoroval.
„Kruci, ten virus je neproniknutelný,“ klela Carterová a lehce praštila laptopem o řídící desku.
Marks požádal o laptop v naději, že se mu podaří něco vymyslet. Bohužel ani on neuspěl a v kokpitu začala být cítit beznaděj, která stále více narůstala. Z ničeho nic se však aktivovala cirkulace vzduchu, díky čemuž mohli oba příslušníci posádky Hammonda vypadnout z nepohodlného kokpitu.
„Musíme do místnosti s jádrem, třeba to byl Thor,“ doufala Carterová, zatímco slézala ze žebříku.
Marks přitakal a vydal se za Carterovou, která za běhu vytahovala kartičku, zpod své kombinézy. Když projela kartičkou přes čtečku, malý mikrofon zapípal a na panelu se objevilo červené světlo signalizující odepření přístupu. Sam to zkusila ještě dvakrát, než jí došla trpělivost a rozmontovala nástěnný panel tak, že by měl kdokoli problém poznat, co to vlastně bylo. Po pár vteřinách se místo červeného světýlka objevilo zelené a dveře se otevřely. Carterová tryskem vyrazila k asgardskému jádru, když se po několika zákoutích naproti ní postavila dvojice Kullů. Carterová v poslední chvíli strhla vyběhnuvšího Markse a zachránila mu život, když jej ani jedna z příchozích střel nezasáhla. Marks se podíval Sam do očí, ve kterých viděl strach i úžas najednou.
„Kde se tady sakra vzali? Neměli by být mrtví nebo tak?“ oddychoval Marks a opatrně vykoukl zpoza rohu.
Přímo u jeho hlavy přistála jedna z energetických střel, když se dvojice Kullů přibližovala k jejich pozici.
„Nevím, ale nebudu čekat, až si pro nás dojdou,“ odpovídala Carterová, zatímco ji v hlavě proběhla myšlenka na zbrojnici, která byla o patro níže.
Naštěstí byli jen o jednu chodbu vzdáleni od výtahu, který je mohl o patro níže zavést. Marks i Carterová se rychle vydali k výtahu, u něhož museli opět rozebrat nástěnný panel, který je následně propustil skrz a dovolil jim tak sjet o patro níž, kde už nebyl problém získat P-90ky s modifikací, umožňující zabití Kullů. Sam vykoukla zpoza zbrojnice, jestli je chodba prázdná a následně se přesvědčila příručním senzorem v podobě malého PDA. Když byl vzduch čistý, vydali se zpět k výtahu. Carterová nastoupila, ale Marks ji zastavil před zmáčknutím tlačítka a ukázal na stropní přepážku. Sam pochopila, a jelikož byla vyšší, odsunula panel a pomohla Marksovi vylézt do šachty. Sama pak zmáčkla tlačítko a těsně před otevřením dveří ve vyšším patře, ji Marks díky svým silným pažím vytáhl. Oba pozorovaly průzorem, když se po otevření výtahových dveří prohnala výtahem desítka energetických pulsů. Carterová si pročísla vlasy, odhodila ofinu stranou a usmála se na Markse, který jim oběma zachránil život. Oba zamířili zbraně do prostoru výtahu a vyčkávali na moment, který se během několika málo vteřin dostavil. Oba Kullové vešli do výtahu a pozorovali, kde by dvojice nepřátel mohla být. Než mohli cokoliv vypozorovat, oba dva padli mrtvi na zem, po dvojici zásahů na každého. Kevin poté podržel Sam za nohy a umožnil ji nahlédnout do chodby, která byla prázdná. Opatrně ji spustil na zem a sám poté seskočil. Bez jakéhokoliv nebezpečí bezpečně prošli až do místnosti s jádrem, které se zdálo vypnuté, a žádný z krystalů nesvítil. Sam se pokusila pohnout ovládacím kamenem, ale nic se nestalo, což znamenalo, že je jádro mrtvé.
„To není dobré,“ zamračila se Sam a podívala se na příruční senzor, který signalizoval čtveřici kontaktů, přibližující se na jejich pozici.
Marks přiběhl ke dveřím, vykoukl do chodby, aby potvrdil kontakt. Čtveřice mužů opatrně procházela chodbou a se zbraněmi namířenými před sebe prohledávali místnost za místností. Vir je rozpoznával a otevíral jim dveře, naštěstí z neznámých důvodů nebyl schopen jakkoli zabít nebo uzamknout pozemskou dvojici v místě, kde se nacházeli. Když byli jen několik metrů od asgardského jádra, přistál mezi nimi flashbank, který je oslepil, což umožnilo Marksovi všechny čtyři zabít. Společně se poté přesunuli k dalšímu výtahu, který je vyvezl na patro s můstkem, které bylo přeplněno Ba’alovými muži. Ti je už očekávali a jen, co se otevřely dveře výtahu, spustili zběsilou palbu z pozemských zbraní, jejichž kulky se odrážely od stěn výtahu do všech směrů. Sam i Marks ulehli za výklenky, ale ani za jedním z nich štěstí nestálo. Marks schytal dva a Carterová jeden zásah z P90tek. Kevin velice rychle ztratil vědomí, přičemž ho Sam po chvíli následovala.

Pokračování příště

snad jste si díl užili a i nadále zachováte tomuto "smělému" dítku svoji přízeň...naskle za týden

[Marks]

Já nevím, co mám na to říct. No prostě Skvělý. Takovou zdrhačku po lodi jsem ještě u nikoho ani nečetla. Při čtení jsem se natolik smála, že jsem se málem neudržela ani na židli.
Ale tak dlouho být v F-302ce, to bych vůbec nevydržela. Asi bych udělala to stejný, co Sam.
Doufám, že Sam s Kevinem přežijí. S těma kulkama se mi to nejak nechce líbit.