SG: Příběh Vesmíru - Epocha druhá - díl desátý (13.12.2012)

Tak držím palce a ....

Toto je spoiler!!!:

čakám.

[Dragon]

takže jsem našel mezeru pro navázání příběhu (obával jsem se že jsem si definitivně posledním dílem oslova zabouchl dveře, ale jak se ukázalo, tak jsem poslední díl neuveřejnil a v tomto díle jsem to ukončil za v času... no uvidíme, jestli mi ta škvírka bude stačit - chvíli mi trvalo jí najít .()

otázka je ovšem jestli to má cenu... no zkusím napsat jeden díl a dám ho sem i s anketou...

jdu tvořit

No, vzhledem k tvému obvyklému tempu vydávání:

TAK ZDAR ZA PŮL ROKU

konečně dobrá zpráva...netrplěivě jsem ji očekával a jsem rád, že je takhel dobrá

rozhodně piš i kdybys měl u konce psat jen pro mě nebo pro sebe

[Dragon]

všem se Omlouvám a beru vás za slovo

[Dragon]

takže jsem opět zde, doufám, že si díl patřičně užijete tedy pokud tu mám ještě nějaké čtenáře , další díl bude co nejdříve, ale neslibuji, žádné datum, člověk nikdy neví co se stane

08 – Za všechno se platí

[…] Nokus se vydal okamžitě zpět do podzemí, ale nebyl si jist směrem. Nokus bloudil ještě několik minut, když na obzoru spatřil tajemnou záři, září co většina živočichů vidí jen jednou za život, jen krátce před smrtí – Blesky i přes prudký déšť zapálily les.

Nokus utíkal co mu nohy stačili, ale veškerý pohyb mu stěžoval značný vítr, který neustále sílil. Netrvalo dlouho a vítr si sním v nárazech pohazoval jak s hadrovou panenkou.

Ve městě Celestus již Ori nervózně přecházeli a nahlas přemítali:
„Jak v nás můžou ještě lidé věřit, když nedokážeme zastavit takovouto živelnou pohromu? Co jen si budou myslet? Poslali jsme je hledat uprchlíky, vetřelce a záškodníky a přitom na ně seslali počasí, které takovéto hledání činí nemožným...“
V tentýž okamžik se v té samé místnosti objevil Daniel:
„Není snadné býti bohem co?“
„Prosím zastav to,“ vyhrkl jeden z Ori. Daniel nikterak na jeho slova nereagoval a jen přešel místností blíže k oknu.
Následně do jedné z budov města bohů uhodil blesk, Stěna budovy se okamžitě rozlétla – kamení odlétlo až několik desítek metrů daleko a následně se sesunula značná část oné budovy.
„Prosím!“ vykřikl tentýž Ori, co žádal o pomoc.
„Dobrá, ale nebude to zadarmo.“
„A co za svojí pomoc požaduješ óo veliký?“
Nedaleko města Celestus se začal formulovat větrný vír a Danielovi se pod kápí na obličeji zformuloval úsměv přičemž se jeho oči zaleskly.
„Teď ne,“ pronesl Daniel, najednou se na podpatku otočil. Nyní stál tváří v tvář všem Ori
„Požaduješ po nás něco a neřekneš co?“ větrný vír, který se utvářel nedaleko města náhle zesílil a zamířil si to k samotnému městu, přičemž ničil vše, co mu přišlo do cesty, „jak máme souhlasit, když nevíme, co po nás budeš požadovat! Na to nemáš právo!!“
Oblohu náhle pročíslo několik desítek, ne-li stovek blesků, a veškeré světlo v místnosti náhle zhaslo. Během okamžiku se ozvala jedna ohlušující rána a krátce za ní i tlaková vlna, která vymlátila veškeré skleněné tabule. Do místnosti se nyní dostával netlumený hukot bouře a vichru
„Já jsem Furs Termofilus! Mohu pohnout planetou, hvězdou na obloze, i celou galaxií, když budu chtít pohnu celým Vesmírem, mé činy se odráží v samotné podstatě veškerého bytí, mohu vás zničit jedinou myšlenkou. Já jsem váš bůh, já mohu vše!“ Danielův hlas zněl nejen v uších Ori, ale také v jejich myšlenkách, což na mě mělo ještě větší účinek.
Vyskleným oknem náhle proletěl blesk, který zasáhl jednoho z Ori přímo do hrudi, ten odletěl téměř přes celou místnost – zastavil se až o samotnou zeď.
„Vrahu!“ zařval další Ori, reakce ovšem na sebe nenechala dlouho čekat.
Po úderu dalšího blesku na podlaze vedle sebe ležely dvě bezvládné těla, a ostatní přítomní Ori okamžitě pochopily a jednotně poklekli před s vím bohem.
Danielovi se ve tváři zrcadlila čirá nenávist. Několik vteřin setrvával na svém místě a poté zmizel – chvíli poté ustali veškeré jevy bouře i sám požár.

Nokus nečekal, jestli se bouře vrátí či ne a okamžitě se z posledních sil zvedl ze země, chvíli hledal směr a poté se vydal na cestu. Jeho kroky ovšem postrádali jistotu - byl vyčerpaný k smrti a vůbec nevěděl kam jde.

V podzemí již Alteriané dokončovali svůj plán na zakrytí se pomocí holografické stěny. Již zbývali jen detaily, detaily které již nevyžadovali přítomnost vícero alterianů.a tak Antrochus vydal jednoduchý povel:
„Vy,“ přičemž postupně ukázal na patnáct Alterianů, „se okamžitě připravíte, jdeme na záchranou misi!“
Opravdu během několika chvil u hlavního východu stála patnáctičlenná skupinka alterianů. Každý Alterian měl v ruce jednu zbraň a další zbraň většího kalibru, měli všichni přes rameno na jakým si popruhu.
Jakmile se k nim připojil i Antrochus, tak se vydali hluboko do lesa. Každý si uvědomoval, že v lese po bouři takových rozměrů nebude bezpečno a tak se drželi na maximálním rozestupu dvaceti kroků.
Pátrací skupina postupovala velmi pomalu, když v tom Antrochus zastavil. Ostatní se zastavili téměř okamžitě a jen nechápavě hleděli na strnulého Antrochuse.
„Kdo jsi?“ zeptal se potichu se značným strachem v hlase Antrochus.
„Ty mě vidíš?“
„Cítím, a neodpověděl jsi na mojí otázku“
„A dokonce slyšíš.“
„Tak kdo jsi?“ zeptal se netrpělivě Antrochus, zatím co ostatní alteriané, kteří nic neviděli a ani nikoho neslyšeli jen zmateně přihlíželi.
„Jsem jeden z pastýřů tohoto Vesmíru.“
„Pastýř?“
„Ano, pastýř.“
„Já jsem...“ začal Antrochus, ale byl téměř okamžitě přerušen pastýřem Vesmíru:
„Jsi Antrochus, první a jediný zástupce vůdce svobodných Alterianů, který se ho se svým doprovodem vydal hledat. A co víc jsi jeden ze dvou bytostí tohoto vesmíru, kteří mají moc nás vycítit.“
„Dvou?“
„Ano ty, a ten kterého hledáš.“ Antrochus okamžitě ztratil veškerou sebekontrolu a pohotově vychrlil: „Nokus! Víš kde ho najít?“
Ale již se mu nedostalo žádné odpovědi, alespoň ne na první pohled. Atrochus totiž znenadání odletěl dobré tři metry zpět, kde dopadl na promáčený lesní porost.
Patnáctka Alterianů se k němu okamžitě rozeběhla. Antrochus se ovšem začal sám zvedat.
„Co to bylo?“ zeptal se jeden z patnáctky, přičemž se mu stejně jako ostatním ze skupiny v tváři zrcadlil čirý strach a obavy.
„To byl milí Luciusi, pastýř Vesmíru,“ odpověděl Antrochus na vyslovenou otázku.
„Kdo?“ zeptal se další Alterian, když v tom se v Antrochusove hlavě událo něco zvláštního.
„Musíme okamžitě vyrazit. Náš vůdce, má problémy!“ oznámil Antrochus, přičemž se rozeběhl kupředu.
„Ale nevíme, kde ho hledat!“ zaznělo z hloučku, Alterianů, který za sebou Antrochus nechal.
„Já vím!“ odpověděl Antrochus, přičemž vůbec nezpomalil. Jeho doprovodu tedy nezbyla jiná možnost, než jej následovat a doufat, že se Antrochus neuhodil do hlavy.
Po několika minutách vytrvalého běhu smíšeného s rychlou chůzí se Antrochus opět zastavil. Ostatní Alteriané si již domýšleli, že má opět nějaké vidění, nebo něco podobného. Více se však mýlit nemohli.
Antrochus se jim snažil signalizovat svojí volnou rukou, aby se zastavili, či aby utekli dokud můžou, ale nikdo si toho přes hustý porost, který v daném prostředí byl nemohl všimnout.
Skupinka se zastavila dva kroky za Antrochusem a vyčkávala.
„ALTERIA IMPETUM!“ Zařval z plných plic Antrochus, přičemž se chopil své zbraně a začal pálit kamsi do křoví.
Ostatní neváhali a taktéž se chopili svých zbraní, přičemž podpořili svého velitele ve zběsilé palbě do očividné prázdnoty. Nikdo nevěděl, proč a na co pálí, ale to se brzy mělo změnit.

Jen o několik set metrů dál se nacházel k smrti vyčerpaný Nokus. Již to chtěl vzdát, lehnout si a v klidu umřít. Dokonce i přesto, že ho nohy posouvali dál a dál, tak jsi již hledal v duchu nějaké klidné místečko ve svém okolí.
Z jeho smýšlení ho ovšem vytrhl hluk nedaleké palby, Nokus náhle ožil a udělal první krok směrem ke zdroji palby. Obloha se ovšem začala nepřirozeně rychle zatahovat a dříve, než se jeho noha dotkla samotné země, tak z nebe slétl záhadný objekt, který “přistál“ jen pár metrů před Nokusem. Dopad objektu zvedl značné množství listí a jiného materiálu, který v okolí vytvořil téměř neprostupný oblak.
Nokus instinktivně udělal několik kroků zpět a poté se snažil prohlédnout skrze hustý oblak částic. Jakmile prach začal usedat, tak se Nokusovi odkrývalo tajemství, které skrýval.
Jen pár metrů před Nokusem v místě dopadu stála tajemná postava v černém plášti.
„Kdo jsi?“ zeptal se Nokus se známkou strachu v hlase.
„Není důležité čím, nebo kým jsem, ale proč tu jsem.“
„ A proč tu tedy jsi? zeptal se Nokus po chvíli ticha,


Zatím, co Nokus zahájil konverzaci s tajemnou osobou z nebes, tak Antrochus i jeho společníci ukončili palbu.
„Na co jsem to vůbec stříleli?“ zeptal se jeden z Alterianů.
„Na Trachatuse,“ odsekl Nokus
„CO?!“ zařval nevěřícně jeden z Alterianů.
„Uklidni se Malakusi!“ sykl Nokus
„Co ten tu sakra dělal?“ zeptal se již s větším klidem Malakus.
„Bouře změnila víc, než můžou naše oči vidět,“ odpověděl jiný Alterian, který byl v minulosti osloven jako Lucius, na což Antrochus jen jako vyjádření souhlasu mlčky přikývl.
„Možná budu za hlupáka, ale co to je Trachatus?“ zeptal se jiný Alterian.
Odpovědi se ujal Antrochus:
„Obrovská šelma, která...“ víc již ale nedopověděl, neboť ho jiný Alterian strhl k zemi.
Antrochus jen zahlédl, jak přes něj skáče obrovské tělo kočkovité šelmy.
Ostatní Alteriané se okamžitě chopili zbraní, ale šelma se nenechala rozhodit neúspěchem. Jako další cíl si našla nejbližšího Alteriana, který v úleku klopýtl a nyní ležel na zemi, ani ne metr od šelmy.

Sotva ho šelma zvětřila, tak se po něm ohnala svojí obří tlapou – drápy ostré jako břitva udělali své, Alterian byl na místě mrtev.
Šelma již měla namířeno na další cíl, ale byla vyrušena – jeden z alterianů, totiž úspěšně zahájil palbu. Jeho střely sice nebyli příliš přesné, ale dokázali získat čas, kterého okamžitě začali využívat ostatní.
Trachatus byl během okamžiku zasypán střelbou, netrvalo dlouho a jeho téměř půl tunové tělo se bezvládně zhroutilo k zemi. Několik Alterianů vystřelilo ještě pár dávek do hlavy, aby měli stoprocentní jistotu, že je Trachatus skutečně mrtev.


Od položení Nokusovi otázky uběhlo sotva pár vteřin, ale Nokusovi se to zdálo jako celá věčnost, cítil nesmírné vzrušení, ale také strach z odpovědi, strach z věcí budoucích.
„Jsem tu, abych si promluvil. Slyš pozorně Nokusi, synu Lardy a Notra. Tvé činy a rozhodnutí ovlivňují pouť samotných hvězd. Byl jsi předurčen pro velké věci. Tvé činy přežijí pád největší rasy ve známém prostoru, před kterou pokleknout i nejmocnější bytosti Všeho-prostoru.“
„O čem to mluvíš?“ zeptal se Nokus, který neznámé bytosti skočil do řeči.
„Mluvím o tvém osudu a o tvé rase. Učiníš-li správné kroky, tak tvůj druh přežije a nikdy nebude mocnější rasy, pokud ovšem selžeš...“ neznámá bytost si udělal symbolickou odmlku a poté pokračovala, „...pokud selžeš, tak tvůj lid na této planetě bude trpět hladomorem, všichni přeživší tě budou proklínat a nenajdou klidu, dokud nebudou mít tvojí hlavu napíchnutou na kůlu. Opusťte planetu, zde vás nic dobrého nečeká.“
Po těchto slovech postava náhle vylétla zpět k obloze, která se začala zčistajasna opět pročisťovat.
Nokus hodnou chvíli stál na místě a pozoroval poslední místo na obloze, kde viděl onu neznámou bytost. Z jeho hloubání ho vytrhl až uši trhající řev. Nokus se podíval směrem odkud onen řev vycházel a zamířil si to přímo ke zdroji.
Po pár minutách chůze Nokus již viděl skupinku Alterainů, jak se sklání nad nehybným tělem, nebo spíše nad tím, co z něj zbylo.

Po návratu do podzemí se na hoře Lok konal další pohřeb a poté se již život opět vracel do starých zaběhnutých kolejí. Veškeré vchody byli již zabezpečeny jak štítem, tak i holografickou stěnou, která byla promítána právě na samotný štít. Jen Nokus se stále nemohl vrátit zpět, stále vyhledával samotu a přemýšlel o slovech, které pronesla tajemná bytost z nebes. Snažil se v nich najít nějaké vodítko, ale nic nemohl najít. Ostatní ho již podezřívali, že ztrácí rozum, rada Alterianů ho již ani nezvala na své zasedání. Jejich říše se začala rozpadat dlouho před vlastním vznikem.
Jednoho dne k němu ovšem přistoupila jakási žena a optala se ho:
„Pane, jste v pořádku?“
„Ano.“ odsekl Nokus.
„Pane, ale ostatní o vás mají již strach, vůbec nekomunikujete a...“ konec věty ovšem žena spolkla, jako by nechtěla již tak utrápenou mysl ještě více zatěžovat.
„Jaké a?“ zeptal se pohotově Nokus, kterému nedokončená věta neunikla.
„Můj pane Váš lid začíná hladovět.“
Nokus se podíval do tváře ženy a poté se rozhlédl po celém podzemí:
„..pokud selžeš, tak tvůj lid na této planetě bude trpět hladomorem“
„Pane?“ zeptala se nechápavě a vyděšeně žena.
„Okamžitě svolejte radu!“ zavelel Nokus a rázným krokem se vydal do hlubin podzemní říše.

Když do místnosti rady dorazil poslední člen, tak Nokus okamžitě spustil:
„Jak je možné, že náš lid hladoví?! Copak tu všechno musím dělat sám?“
„Pane není to tak vážné jak se může zdát,“ začal se okamžitě obhajovat jeden z členů rady, „už jsme vyslali sběrače jak do lesa, tak i do okolních vesnic.“
„To je jen dočasné řešení!“ zařval Nokus, na kterém bylo vidět, že je značně rozhořčen.
„Ale nic lepšího nemáme!“ zařvala členka rady jménem Tria, „nemůžeme nic pěstovat a ani chovat žádný dobytek.“
„Jakákoliv aktivita v tomto směru by na nás upozornila!“ přidala se Hilia.
„Pak je tedy načase opustit tuhle planetu jednou pro vždy,“ po těchto Nokusových slovech náhle zavládlo ticho.
„Nemáme prostředky na utajení stavby takového množství lodí.“ špitl Antrochus, který se již obával, že jeho vůdce ztratil rozum.
„Žádné lodě!“ řekl rázně Nokus „Okamžitě začněte s přestavbou podzemí, chci tu vidět obří a vzkvétající město schopné mezihvězdného cestování!“ s těmito slovy Nokus odešel ze síně rady.
„Je to blázen,“ řekla Tria, která stále nevěřícně zírala na dveře, kterými Nokus odešel.
„Možná ne,“ řekl další člen rady jménem Taz, „něco vám musím ukázat.“
Po těchto slovech se vydal pryč ze síně rady kamsi do podzemí, přičemž ho ostatní členové rady mlčky následovali.
Taz celou radu odvedl do své pracovny, kde měl onu sondu, co havarovala na planetu ještě předtím než vůbec začali přemýšlet o úniku.
„Našel jsem v paměťových modulech krom souřadnic a nesrozumitelných informací i jakési poznámky o stavbě měst s pohonem,“ ujal se vysvětlování Taz, zatím, co začal dělat jisté práce na sondě Furlingů.
„Města v databázi mají v sobě mnoho konstrukčních chyb, kterých bychom se dokázali vyvarovat,“ po těchto slovech se náhle objevila v místnosti holografická projekce jednoho z měst, co byli v databázi sondy.
„Jak vidíte, město je přehnaně velké, pokud bychom ho zmenšili a upravili pro naše potřeby, tak by to mělo fungovat, dokonce můžeme použit nějaká z měst, co jsou v databázi jako předlohu.“
„Tak tedy začneme.“ pronesl Antrochus a odešel.

Nokus stál před vchodem do podzemí a sledoval zapadající slunce.
„Něco mi dlužíš,“ ozvalo se náhle vedle Nokuse.
„Já vím,“ odpověděl Nokus, který se ani neohlédl, moc dobře věděl, kdo vedle něj stojí.
„Je načase splatit svůj dluh.“
„Jsem připraven.“
Nokusovi se náhle začal rozmazávat svět.
„Odpočívej v pokoji, tvé jméno bude vryto v paměti tvého lidu navždy. To ti slibuji.“
Následně Nokuse zradili nohy, v poslední chvíli ho zachytili neznámé ruce, kterého opatrně položili na chladnou zem. Byl mrtev.

Alteriné našli svého vůdce až za včasného rána, na počest jeho jména vyhlásili na tři dny a na tři noci velký smutek. Po ukončení tohoto smutku mu byl vystavěn velký památník na hoře Lok , u jehož nohou byl pohřben. Každý den mu tam Alteriané nosili čerstvé květiny a opatrovávali jeho pomník. Ať to byl jakýkoliv vůdce, po jakoukoliv dobu, stále to byl jejich vůdce, ten jenž je vedl v dobách nejtěžších.

Korekce se ujal jakop a já mu děkuji, vychytal toho celkem dost a pokud mu něco uniklo, tak ho prosím nekamenujte

ještě vás všechny poprosím o komentáře ať kladné či negativní... vše se počítá

edit:
název dílu tentokrát navrhl jakop .)

tak já se toho mile rád ujmu ...díl dobrý...konečně je vysvětleno jak odletí...ne že bych to nevěděl, při tom našem debatním kroužku.. ale i tak...

jak jsem vám pánové psal, pár chybiček vám uniklo a nikdo není dokonalý, ani já a ani nikdo jiný na tomhle fóru, takže to tak nějak postrádá smysl hledat , důležitý je děj a prožitek z něj...bravo mistře

PS: Ročního čekání rozhodně nelituju...a za naši grupu slibuju, že se budeme navzájem tlačit do psaní, aby fórum alespoň z části zase ožilo

Tlačte, tlačte.
Začíná to vypadat nadějně když St0rm a teď i Dragon začali vydávat.
Díl v pohodě, i když tvým megalomanským projektům se to zatím (přinejmenším dějově) nevyrovná. Každopádně jsem rád, že jsi zpět.

Ale jakope - skoro se mi nechce věřit, že je to po korekci. Pár překlepů zůstane po každé korektuře, ale tady je to samá shoda s přísudkem (a ve velkém množství)... no lidi řekněte, že to není jen moje úchylka hledání chyb

Nie, nieje. Aj ja som objavil pár nepatričných pímen, ale to nebudem riešiť.
Dej nám napreduje, aj keď trošku (dosť) "ľahko". Nik poriadne nenamieta, všetci súhlasia a tak.

„Je to blázen,“ řekla Tria, která stále nevěřícně zírala na dveře, kterými Nokus odešel.
„Možná ne,“ řekl další člen rady jménem Taz, „něco vám musím ukázat.“
Po těchto slovech se vydal pryč ze síně rady kamsi do podzemí, přičemž ho ostatní členové rady mlčky následovali.
...... .......
„Tak tedy začneme.“ pronesl Antrochus a odešel.

Ale inak je to dobre napísané a budem sa tešiť na pokračovanie.

[Dragon]

vítám všechny komentáře a děkuji

co se děje týče... konkrétně

„Je to blázen,“ řekla Tria, která stále nevěřícně zírala na dveře, kterými Nokus odešel.
„Možná ne,“ řekl další člen rady jménem Taz, „něco vám musím ukázat.“
Po těchto slovech se vydal pryč ze síně rady kamsi do podzemí, přičemž ho ostatní členové rady mlčky následovali.
...... .......
„Tak tedy začneme.“ pronesl Antrochus a odešel.

Když pominu to co jsi vynechal, tak to je již trošku rozmáznuté v následujícím díle

dále se k ději nikdo více nevyjádřil... mno a pravopis, ten beru na sebe, a jakopa nekamenujte
jinak st0rm to má taky jako úchylku, takže v tom nejsi sám .)

Toto je spoiler!!!:

v následujícím díle mě asi nebudete mít rádi

člověk by čekal, že když náš milovaný Dragon po delší době vydá toliko očekávaný díl, že zde bude víc komentářů...stdyďte se...Dragon vás potřebuje, vaši pomoc, aby ho to motivovalo k dalšímu psaní...jak jinak byste chtěli autora potěšit?

Musím souhlasit. Po tak dlouhé době mu naše malá poradní skupinka pomohla opět psát. I já sám jsem opět začal opět trochu psát. A další členové (Patas25, St0rm, Daedalos304 i Dragon) to mohou potvrdit.

[Dragon]

Potvrzuji zatím to u nás všech vypadá velmi slibně

Osobně děkuji všem co byli již zmínění jakopem, neboť mi pomohli překonat krizi opětovného začátku.

co se reakcí týče, tak jsem pravda zklamaný, ale co jsem mohl taky čekat po tak dlouhé době? Jen doufám, že se čtenáři vrátí, sice pochybuji, že budu vydávat každý týden jeden díl, jako jiní autoři zde, ale myslím, že bych jistou pravidelnost mohl a měl udržet.

A abych vás všechny přesvědčil o tom, že to myslím vážně, tak sem zkusím ještě tuto neděli (ale opět nic neslibuji) dát další díl.

[Patas25]

Jak neslibuješ co týden to díl. To zas hecnem a napíšeš další dva díly na počkání. Stačí hrnec kafe a zaplý skype.

[Dragon]

uvidíme, co dokážu vypotit a jak na tom budu s časem... ale zatím to vypadá nadějně .)