Kosmická loď realizovatelná do 100let

Nakonec pokud se vychytá výroba, antihmota se může produkovat až v motoru lodi.

Pokud se vychytá pohon, aby loď mohla půl letu plynule zrychlovat a půl letu plynule brzdit, může se vynechat centrifuga, jako zdroj fake-gravity a opravdická přitažlivost předejde i zdravotním problémům, kterým odstředivka nezabrání.

St0rm píše:

Co jsem viděl v dokumentu (pokud se nepletu, tak Throught the wormhole) tak antielektrony reagovaly s regulérní hmotou a "exploze" byly vidět okem, takové malé zářící tečky. Jinak při tom vznikají exotické částice a hlavně supranabité fotony (foton je v kvantové fyzice nositelem elektromagnetického záření). Takže část bude určitě gamma, ale ne všechno.

Při anihilaci pozitronů vzniká gamma záření, takže okem bys to neviděl, leda bys tam měl nějakou fluorescenční látku, co by to gamma záření byla schopná pohlcovat a pak vyzařovat jako světlo, ale i tak ve většině reálných situací by to bylo moc slabý, abys to viděl okem.

Air Force píše:

Nakonec pokud se vychytá výroba, antihmota se může produkovat až v motoru lodi.

Tohle mi přijde jako naprostý mrhaní potenciálu antihmoty, antihmota je nejefektivnější možný způsob uložení energie, čili si myslím, že by sloužila spíš jako palivo, který by pohánělo např. iontovej pohon či něco takovýho.

Struna:
Dobrej zdroj informací (v AJ) o (rotací) simulované gravitaci a jejích úskalích. V podstatě bys musel mít "prstenec" o poloměru půl kilometru. Jednodužší by bylo poslat dvě lodě spojené "chobotem" (nebo přetlakovou "lanovkou") a kabely. Nejsnazší kombinace je, když letí obě lodě (může jich být i víc) stejným směrem otočené, ale navzájem k sobě "zády". Jsou spojené a na kabelu rotují (v podstatě letí ve dvojité či vícenásobné šroubovnici), což vyvolává na jejich palubách simulovanou gravitaci. Nevyžaduje to tolik hmotnosti "navíc", je to mnohem snazší na stavbu, atd. Mimochodem, simulované gravitace můžeš dosáhnout i setrvalým tahem motorů, pokud by šlo o nějáký typ s dostatečnou silou a dostatečně malou spotřebou.
http://www.artificial-gravity.com/sw/Sp ... inCalc.htm

Některé typy "nukleárních raketových motorů" fungují i přesně tak jak říkáš - reakční hmota je prohnána reaktorem a vytryskne ven. Ačkoliv se zvažují spíš typy, kdy je buď použita přímo nukleární exploze která loď (s velkým štítem na zádi) "popožene" vpřed, nebo to co tu psal Storm.

Přesně tam jak odkazoval na začátku Ray jsme vymýšleli něco podobného.

Raketa se neodtlačuje "od vzduchu", ve skutečnosti raketa musí tlačit "proti vzduchu" (aby jím propula jako třeba torpédo skrz vodu) a "proti gravitaci" (pokud letí od Země, nebo nedosahuje dostatečné rychlosti na to, aby už gravtace neměla na kurz takový vliv).

Jak psal Ray, je důležitá i motivace - "proč" stavět mimoplanetární základny. Já ještě doplním, že je u "lodí" značně důležité zvažovat i zásobování posádky vším nutným pro přežití, vzhledem k tomu, jak daleko se má loď dostat a jak dlouho bude "čistě na vlastních zásobách" všeho. Jeden člověk potřebuje denně něco vody, nějáký vzduch a potravu.
Jeden člověk potřebuje
- 1,6-2 litry vody k pití.
- Něco mezi 2-3gramy vitamínů a stopových prvků k udržení zdraví.
- Potravu nutnou k udržení energie (řekněme kilogram denně, aby se to dobře počítalo)
- Vzduch a zásobníky na něj (s tímhle ani nepočítám)

Řekněme 3 kila vody a jídla na den. Můžeme si to (prostorově) představit jako 3 krabice mléka. Počítám na let sedmičlennou posádu a dobu letu řekněme rok, ať je to krátké. Zásoby by pak vážily minimálně 7,7 tuny a zabíraly skoro osm metrů krychlových prostoru lodě. Samozřejmě nepočítaje zařízení na hydroponii kterým je dobré "doplňovat" konzervovanou stravu a zařízení na recyklaci vody a vzduchu, u kterého jde přinejlepší vůli získávat tak poměr 1/0,75 (tj z jednoho litru "odpadu" vydestilovat třičtvrtě litru něják použitelného materiálu.

A to mluvíme o (z vesmírného hlediska) VELMI krátké misi... Přidej víc lidí, delší dobu, nebo obojí a můžeš zjisti, že se ti zásoby do "normální" lodě (apolo, orion, sojuz, shuttle) už prostě nevejdou...

Představa, že by lidský postup do vesmíru v příštích sto letech hnala "touha se někam přesunout, když tu dochází zdroje a místo k žití" je naivní.
Při téhle úrovni techniky by se rozhodně nevyplatilo (ani nedalo) transportovat dostatečné procento ze sedmimiliardové populace do vesmíru na místa, kde by mohli přežít. Tedy pokud nemluvíme o nějákém teleportéru, hvězdné bráně, nebo nadsvětelném pohonu gigalodě která by jenom za vteřinku přeskočila a odvezla pár desítek tisíc lidí za vteřinu. I tak je to ale skoro nemožné, protože jenom pro UDRŽENÍ populace bys musel při ročním nárustu populace o zhruba 80 000 000 odvézt skoro 220 000 lidí DENNĚ. To už je mnohem pravděpodobnější, že jeden národ se takhle "transportuje pryč", odpálí atomovky a až bude za dvěstě let příroda zase celkem v pořádku, tak se vrátí na Zemi komplet sólo a bez opozice...

Ralen:
Antihmota tu svojí energii uvolňuje JENOM při anihilaci a je mnohem výhodnější využít přímo tu, než to ještě někde destilovat se ztrátama víc jak 50% na elektřinu a TU pak, opět s určitou ztrátou, využívat do "mikrovlnky" na iontovej pohon. Nejvýhodnější kombinaci bych asi viděl v obdobě pohonného systému Orion, kdy pusher plate nechrání před jaderným výbuchem, ale antihmotovým.

Na skladování a udržování je šíleně nebezpečná, protože stačí malinké zakolísání energie pro elektromagnetickou past v nevhodnou dobu a loď má vážný problém v podobě potenciální anihilace uvnitř trupu mimo motor. Navíc čím déle se antihmota skladuje, tím víc "vyprchává" přirozeně. To je hlavní důvod, proč se může vyplatit tahat do vesmíru mnohatunovej hmotnostní urychlovač částic a buď antihmotu i tak vyrobit až co nejpozději před odletem lodě, nebo si jí vyrábět každý den na palubě sám. Pokud by se vyráběla na Zemi, vůbec netuším, jak by past dokázala kompenzovat přetížení při startu.

V tom vidím kouzlo Rayovy koncepce "výroby přímo na palubě".

Na motivaci imo zase až tolik nezáleží, může bejt téměř libovolná (naleziště dolarů, emzáků, monolitů, surovin ...) a první loď, která k destinaci poletí s posádkou bude patrně stejně jen transport plnej (kromě lidí) buldozerů a nakladačů a různejch takovejch věcí (proti kterejm hmotnost potravy a vody nebude zase tak významná - nehledě na to, že voda může vznikat z vodíku a kyslíku a ještě při tom vyrábět elektřinu, posloužit lidem a pak použít v hydroponii a zbytek půjde zrecyklovat), pomocí kterejch tam půjde postavit stabilní základna z komponent, navozenejch tam předem pomocí automatickejch letů (a která po zkompletování může poskytnout palivo pro další (zpáteční) cestu - nebo se tam dá přivézt ze Země jednim z těch automatickejch letů).

Přitažlivost vytvářená trvalym chodem motorů je jakymkoliv způsobem (tzn ani organismus to nedokáže) neodlišitelná od opravdický gravitace, což se o přitažlivosti vytvářený odstředivkou říct zdaleka nedá.

Na druhou stranu při takový technologii pohonu by asi (snad) nebylo potřeba řešit tolik hmotnost a výrazně by se zkrátila dobu letu kamkoliv.

Ultramarinus: Tak určitě neni pravda, že z antihmoty můžeš získávat energii pouze anihilací, antihmota funguje na stejnej způsob jako hmota, takže kdybys měl antivodík a atikyslík, tak je můžeš bez problémů spolu spálit. Samozřejmě je to něco děsně nepraktickýho, proč na to vyrábět antihmotu, když to můžeš udělat s hmotou. To jen tak na okraj...
Nejsem si jistej, jestli je účinnější anihilací antihmoty vyrábět elektřinu a tou pohánět loď a nebo nechat antihmotu rovnou anihilovat v trysce. Jaké je účinnost takovýho reaktivního motoru?
Výroba na palubě: a kde bys bral energie na její výrobu? Štěpenim? Fúzí? A proč tu energii nepoužít přímo na pohon lodi? Vem si ty ztráty při získávání antihmoty. A musel bys sebou tahat víc paliva.
Nebezpečnost: věřim, že v době, kdy budem schopni vyrobit dostatečným množství antihmoty, budou technologie, který umožní její bezpečný skladování.

No přímou anihilací antihmoty pohánět loď lze, já to používám pro manévrování v boji. Víceméně tryska z materiálu nepropouštějícího gamma záření. Pro zrychlení lineárně by to taky šlo, ale jako hlavní motor asi ne... děsně nepraktické dávkování (příliš prudká G). Můžeš s ním nabrat rychlost a zbytek štelovat nějakým tím ion engine bratříčkem.

Tak teď už nestíhám tuplem .

Ohledně antihmoty: urychlovač částic zakomponovanej přímo do lodi mě taky napadl, jenže loď by pak měla několik km na obvodu a hlavně, nestaví se urychlovače hluboko pod zem hlavně kvůli tomu, aby se odstínily od záření a prvků z kosmu? Jako pohon bych určitě antihmotu využil přímo a ne jako zdroj energie, k tomu bych stejně jako St0rm použil fůzní zdroj, ten snad v dohledný době už dozkoumaj.

Ultramarinus: Ohledně spojení lanem. Měl bych velký stach o jeho mechanickou pevnost a hlavně že mi při špatný korekci motorů roztrhne jednu z lodí...
Nukleární exploze: Zajímavý nápad, moc toho o něm nevim ale docela by mě zajímal ten tepelný štít, který bude chránit loď před radiací. Předpokládám, že to nebude žádnej drobeček kterej jentak něco vynese na oběžnou dráhu.(případně že není skládačkovitej)

Zásoby: Nad tím sem uvažoval jen zlehka, nejdřív sem si chtěl zjistit jaký sou technologický možnosti ohledně motorů a energetických zdrojů a podle toho vše odvodit. Jinak si to sepsal pěkně a souhlasim s tim.

Motivace: Nemyslel sem přesídlení celé planety. Hlavně já se nechystám vydat román jako Ray (snad to tak ještě je), nemusím vytvářet žádné zápletky. Píšu, protože mě fascinuje vesmír a vše kolem něj a ne myšlenkový pochody těch blbců, co řídí státy a rozpočty. Ten nápad s národem, kterej si na Zemi vytvoří prostor poněkud nehumálnim způsobem hezky řeší otázku přelidnění xD

Jinak se divim, že na foru ještě nevznikl článek na téma TERAFORMACE. Odpovědi na něj by mě taky zajímaly (kdo hrál SPORE se zasměje)

A poslední věc, která ale moc nepatří do tématu: Všichni chtěj lítat rychlostí světla, ale co se stane s lodí, která v té rychlosti narazí na nějaký předmět byt sebemenší? (lod nemá energetické štíty) Platí i pro lodě pohybující se rychlostí 100km/s.

100km/s se vykryje mechanickým plátováním. Ale jasně, při 0,999c to chce fest ochranu, loď by se pravděpodobně rozpůlila i o atom vodíku Dalo by se využít elektormagnetického pole. Za předpokladu, že se podaří zpolarizovat trup, nebo vyrobit obrovský magnet, který udrží pole před přídí. Při správné polarizaci (asi by to chtělo střídat) dokáže zpomalit objekty vstupující do pole. Atomy se asi i odpaří.

Jak přesně se odpařuje takovej atom?

Při týhle rychlosti dopplerův jev zařídí mnohem vyšší energie všemu záření před lodí, takže rozhodně ochrana před zářenim.

Na ostatní by nebyl od věci přiměřeně "aerodynamickej" tvar (zkosenej pancíř vpředu).

Ochrana polem by byla účinná proti nabitejm věcem, navíc při takvý rychlosti by musela mít sakra výkon, aby stíhla odhazovat věci z cesty.

Kolize s jinym objektem (kus šutru etc) bude asi fatálka, nejlepší ochrana bude nebourat, ovšem jak najít tak malý věci, který ještě napáchaj škody na vzdálenost dostatečnou k vyhnutí se je otázka - při přiměřený rychlosti to zařídí radar + laser, ale jak se bude blížit rychlost světla, tahle věci přestanou mít smysl.

Většina pevniny planety Země by potřebovala "terraformaci" jako sůl, ale nejsme schopný zařídit ani to. Na jinejch planetách je to pořád ještě těžký sáj-fáj.
Bude potřeba zařídit správnou kombinaci teploty, tlaku, složení (...) atmosféry vzhledem k místní gravitaci, možná při tom nastartovat geologickou činnost, rozpustit polární čepičky nebo naopak, zařídit nějakej sebekontrolní systém (něco, jako koloběh vody tady u nás) a (nebo) "nakalibrovat" ho, aby udržoval požadovaný podmínky etc.
Jelikož tohle asi do 100 let zvládat nebudeme, pro vzdálenější budoucnost nadhodím taky změnu oběžný dráhy planety případně její hmotnosti, rychlosti rotace, nastavení její osy a pod.

Tak EM pole odebere kinetickou energii jakémukoliv objektu, stačí aby mělo pořádný výkon. Předpokládám, že když je šťáva pro 0,99999 c, je i na tohle. a atom se "odpaří" tak, že okamžité vystavení elektrickému náboji rozbije vazby.
A když už se tak ptáme... Dopler effect danou loď bránit prakticky nemůže. Pokud předpokládáme, že se na takovou rychlost dokážeme dostat, měla by loď relativní váhu biliónů tun, což by ji dalo vlastní gravitaci a to by při pohybu způsobilo doplera díky deformaci gravitačních vln před plavidlem. Jenomže to taky znamená, že posádka je pravděpodobně mrtvá, rozdrcená v centru gravitačního pole. Aby něčeho takového byla loď schopná, musí potlačit relativní váhu a tím přijít o gravitační pole a ztratit tak doplerův effect.

St0rm píše:

No přímou anihilací antihmoty pohánět loď lze, já to používám pro manévrování v boji. Víceméně tryska z materiálu nepropouštějícího gamma záření. Pro zrychlení lineárně by to taky šlo, ale jako hlavní motor asi ne... děsně nepraktické dávkování (příliš prudká G). Můžeš s ním nabrat rychlost a zbytek štelovat nějakým tím ion engine bratříčkem.

Proč by to mělo mít příliš velký G?

Struna píše:

Jako pohon bych určitě antihmotu využil přímo a ne jako zdroj energie, k tomu bych stejně jako St0rm použil fůzní zdroj, ten snad v dohledný době už dozkoumaj.

Pravda, antihmotou jsem těch 100 let asi o hodně předběh, ale když se tu už to téma nakouslo...
Zatim mě teda ještě nikdo nepřesvědčil o tom, že využutí antihmoty "přímo" je opravdu lepší.

A když už se tak ptáme... Dopler effect danou loď bránit prakticky nemůže...

Jestli jsem pochopil Air Force správně, tak jeho obava byla, že pokud by loď cestovala příliš rychle, tak záření přicházející z oblasti před lodí by bylo doplerovým efekterm zesílený. Čili například z obyčejnýho světla by bylo záření gamma atd.

Tak tak.

Navíc gravitační pole od relativistický hmotnosti (vzniká něco takovýho vůbec?) by způsobovalo další posuv timhle směrem, rudej posuv vzniká když naopak světlo letí z grav. pole pryč.

Posádku by narostlá hmotnost neohrožovala, z jejich pohledu by motory vyráběly energii, hmotu jen "z venku"

EDIT k tématu:
Na co se tak můžem reálně těšit a stejně dostanem ošizenou verzi:
http://www.youtube.com/watch?v=uUBhn3_P ... ture=share

Air Force:
U tý odstředivky to platí jenom za určitejch parametrů tý odstředivky, ale může bejt stejně dobrá a nevyžaduje tak velký zásoby raketovýho paliva, nebo tak výkonej jinej (mikrovlnej, plasmovej, iontovej, nebo něco jinýho) motor.

Ralen:
Proč z antihmoty nezískávat (všechnu) energii převážně anihilací a spokojovat se s menšíma energetickejma ziskama (spalování antiplinů,...)?

Tím si taky nejsem jistej, ale z logiky věci, při přeměně energie na elektřinu máš nemalé ztráty (ten převod není rozhodně 100%, ale spíš tak 30-50%) a při použití elektřiny na pohánění lodě máš opět ztráty při přeměně elektrické enerige v pohybovou. Pokud by někdo vymyslel motor, kerej by nějákým fizikálním fíglem dokázal (při spotřebě JENOM elektřiny) rozletět loď rychleji než klasický push (procenta daného velikostí+tvarem pusherplate lodě a vzdáleností od) tlakové vlny výbuchu, pak by to bylo výhodnější dělat jinak. Ovšem do doby, než bude "hypermotor", nebo jeho libovolná obdoba. Nevěřím, že by v dohledných 100 letech někdo vymyslel tak výrazně výkonnej podsvětelnej motor, kterej by "spaloval" čistě elektřinu (nějákej nereaktivní - angiravitační třeba - by to možná zvládl)...

Energii na její výrobu můžeš vzít buď z jejího anihilování, nebo z nějákého obnovitelnějšího zdroje ?solární panely? Netuším, jaký je poměr energetického "výkonu" co jde vymáčknout z gramu antihmoty a energetická "cena" výroby toho jednoho gramu.

Nebezpečnost: Technologie antihmoty je inherentně nebezpečná prostě proto, že vyžaduje 100% bezchybný chod "pastí" (samotné zařízení, jeho zdroj, atd), ve kterých je antihmota přechovávána a její "únik" může být vždy potenciálním koncem celé lodě. Méně nebezpečné - velmi pravděpodobně, bezpečné - nikd Stejně jako jaderný reaktory - taky v nich zůstane možnost výbuchu při fatálním selhání, nehledě na dokonalost pojistek...

St0rm:
Nemyslím, že by to dělalo "příliš prudké G" - a kdyby ano, stačí prostě zmenšit jednotlivé "nálože" a tím i zpomalit "kick" efekt na přiměřenou hodnotu.

Struna:
Záření by nevadilo, ale velikost by mohla. Je ovšem otázka, jestli by se zlepšením techniky magnetického urychlování za příštích 100 let, nebylo možné dráhu urychlovače zmenšit na rozumnější čísla.
"lano" drží mnohakilometrové visuté mosty (nejznámější golden gate v San Francisku), takže pár desítek tun na pár stovkách metrů by to "lano" zvládnout mělo. Proti vlastnostem, které by byly potřeba na lano "vesmírného výtahu" to není skoro nic. A pokud by "lano" bylo i tak příliš křehké (o čemž pochybuju) - třeba by šel použít řetěz. Situaci, kdy by "špatná korekce motorů zapříčinila přetržení lodi" si nedovedu představit. U podobné kombinace jsem už dumal, jak by šlo snížit zatížení jednotlivých "lan" a dospěl jsem k tomuto obrázku (modré jsou lodě, čáry jsou "lana").
[img][./images/thumbs/formacelod_1334791877.png]http://img40.imageshack.us/img40/1081/formacelod.png[/img]

Mimochodem ještě k lanům - v 70.letech probíhal projekt "Azorian" pod hlavičkou CIA vyzvedávala US civilní loď havarovanou sovětskou ponorku ze dna - z hloubky 4,8 Km pod mořskou hladinou a to ta ponorka měla ponořená výtlak (váhu) 2700 TUN (nebo větší, protože byla plná vody i v místech, kde normálně bývá spíš posádka a ne voda). Na čem myslíš, že ji (nepočtaje koncový drapák) vytahovali? Na "lanech"...

Pokud jde o strach z "přetržení" - nikdo přece netvrdí, že ne nutné u tohoto soulodí zrychlovat něják překotně - postupné zrychlení pro napnutí lana, postupné zrychlení pro rotaci a pak synchronizované zrychlení obou lodí vpřed... a pokud to nevyjde, nevidím důvod, proč by tam nemohli mít nějáký nouzový "rozpojovací" mechanismus.

Loď letící v "reálném vesmíru" (tj podsvětelnou rychlostí) podléhá fyzikálnímu zákonu, který říká, že energie kolize je násobkem součtu hmot obou kolidujících předmětů a relativní rychlosti těch předmětů. Tu loď by to velmi pravděpodobně zničilo - čím rychleji by letěla, tím větší by byla pravděpodobnost jejího zničení. A až na rychlost světla by se ta loď nikdy "normálně" nedostala (bouchla by mnohem dřív prostě proto, že na rychlost světla se dostane jenom světlo, ne hmota jak ji známe). O skoro nepředstavitelných energetických nárocích ani nemluvím. Ačkoliv (jak píše storm) by nemuselo být vyloučené takové rychlosti dosáhnout kombiací 100% efektivního kompenzátoru setrvačnosti (neexistuje, netusíme jak vyrobit) a 100% účinné "světelné trysky" (neexistuje, máme jenom malé tušení jak vyrobit). Proto taky většina teorií nadsvětelných pohonů předpokládá, cestu skrz nějáký "jiný" prostor, než je "reálný vesmír". Hyper, Subprostor, kluzný prostor, atd. Warp funguje trochu jinak, u něj loď v podstatě "stojí" a jenom prostor před sebou "smršťuje" a za sebou "nafukuje". Trochu jako turbína, ale místo vzduchu pracuje s prostorem.

Ten problém se zepředu "přilétajícím" zářením by se objevil při těchto rychlostech kdykoliv. "podsvětelné" motory prostě budou vždy převážně na manévrování poblíž planet, maximálně tak na cesty do opravdu HODNĚ blízkého vesmíru. Vzdálenější soustavy, o cizích galaxiích nemluvě jsou touhle technikou nedosažitelné.

Ultramarinus: tak se to samozřejmě může zdát na první pohled, protože je jasný, že převodem tý energie se tam vkládá další krok, který bude mít nějaký ty ztráty, ale ve výsledku záleží na součtu účinnosti jednotlivejch technologií, kde se na konec může ukázat, že mnohem účinnější je tam mít víc kroků, viz např. dieslový lokomotivy, který tak spalujou naftu, ale kolama otáčí elektromotor, protože má řadu výhod a je mnohem účinnější než motor spalovací.
Zkoušel jsem k tomu něco najít na wikipedii: účinnost fungovaná raketovýho pohonu se odvíjí od poměru rychlosti lodi k rychlosti úniku zplodin z motoru. Což mi přijde, že pokud k reakci dochází v trysce, tak je to proměnná, která se moc regulovat nedá, nicméně podle wikipedie toho nejsou schopný ani současný iontový pohony. Každopádně iontový pohony dosahují mnohem větší rychlosti výtoku zplodin a tudíž při vyšších rychlostech musí být mnohem účinnější.

bezpečnost: tak u každýho paliva máš nějaký malý riziko, že ti to bouchne, je jen otázkou aby to riziko bylo dostatečně malý a až budem schopný vyrábět nějaký rozumný množství antihmoty jsem přesvědčenej, že budem mít technologie, který to budou schopný zajistit.

Jo, to by mely... Je rozdil mezi unikem vodiku, nebo i raketoveho paliva z nadrze v prostredi bez jiskry a uvolneni antihmoty v blizkosti/uvnitr lode samotne, ktera musi byt z hmoty.

Nejsem si jisty, jestli jsem si to predstavoval v nejake trysce - pro pohon ve vesmiru bych to videl spis na upravenou verzi stareho "orionu" - kdy je lod pohanena rizenymi vybuchy nalozi za trupem, ktere se opiraji do velkeho miskoviteho "pancire" na zadi. Rozdil mezi klasickym orionem a jeho AntihMotovou verzi je v zasadne vetsich moznych vezenych zasobach "nalozi" v AM verzi, ktera tak muze udrzovat celkem setrvaleji (po celou cestu?) i pomerne vysoky tah.

Tedy samozrejme predpokladam, ze je potreba mnohem mene objemna a lehci antihmotova naloz k tomu, aby zvladla to, co "obycejna" atomovka.

Elekromotor se u lokomotiv pouziva hlavne kvuli jeho lepsim vykonum pri nizsich rychlostech. Ve vesmiru bych to videl na "obycejnejsi" tryskove manevrovaci motorky a jako hlavni "trysku" ten pusher, ktery uz z definice nevyhod a vyhod iontoveho pohonu musi byt vyhodnejsi, protoze ma mnohem vetsi tah, nez iontovy (ktery potrebuje reakcni hmotu a JESTE elektrarnu), a jehoz vyhodami oproti dnes pouzivanemu raketovemu jsou predevsim mensi spotreba paliva a tim padem delsi doba po kterou je mozno zrychlovat. Otazkou je, jestli je v tomhle lepsi i nez ten AM orion, a jestli o tolik, aby to prebilo ve vyhodnosti ten tah.