StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Mě to napadlo že to je on když tam dal ten obrázek.Že nexistuje protože jedinou zmínku kde sem o nich slyšel byl film STEALTH Přísně tajná mise

podle mě to jsou to lodě ze čtvrtého dílu

Co z jakého čtrvtého dílu to sem tak trochu nepochopil

Asi myslel čtvrý díl této povídky

Je to už dvacet dílů zpátky což je přibližně tak 20-21 týdnů a pořád si vzpomíná na takový detail Borec

Přečteno až teď a hurá na tvrdou kritiku. Né, dělám si srandu.

Opravdu pochvala z mé strany. Opět pěkně rozepsané popsané. Myslím, že jeden z nejlepších dílů, co jsi kdyby napsal. Líbí se mi, jak nové technologie vždycky hezky zakomponuješ do povídky. Mimochodem ten bombardér se ti povedl.

Jěště k tomu konci.

“Panebože, co to sakra je?!“

Nemyslím si, že je to něco, s čím jsme se nebo co jsme mohli vidět. Podle mě to bude nějaký luciánský výtvor, na nějaké odhady si ale netroufám.

Takže jen tak dál.

Já tedy všem děkuji za pochvaly k dílu. Opravdu mě to moc těší a dává mně to novou energii bez psaní. I když třeba čtete jen tak v ústraní a ani zde nejde registrovaní, tak to změnte a ten komentář přidejte, jelikož to autora opravdu velice potěší a přiznejme si, že kdyby té chvály nebylo, nebyla by ani chuť psát dál

Velké díky všem

To já děkuji tobě že si vymislel tak skvělou povídku tolik skvělích povídek co mají jen 20 dílů tu tolik není.doufam že bude hodně dílů.

Já musím také zamozřejmě poděkovat a souhlasit s deadalem. A když už jsme na to narazili: kolik dílů plánuješ (už jsem se tě na to jednou ptal, ale nějak tomu pořád nerozumím )

Přesné číslo Ti rozhodně neřeknu. Zatím píšu a vymýšlím díly bez nějaké číselného cíle. Rozhodně bych nechtěl, aby to bylo nějak extra dlouhé. Potom by to už byla nuda. Mám nějaký dějový cíl, ke kterému bych se chtěl postupně dostat. Rád bych "otevřel" i nějakou další novou galaxii a splnil a mnoho dalších cílů, které vám samozřejmě neprozradím, protože by to byl až moc velký spoiler

Ale zatim to vypadá že to tak těch šedesát dílů bude mít.Protože je tam poměrně dost problémů ale minimálně teda těch padesát.

néééé odyseu néé nejrači mam tyto lodě z seriálu za 1.Daedalos2. Odysea nemůže vybouchnout sun tzu jestli něco bouchne ta je čínská a nebo ruská mě asiati i rusové vadí.

Zdravím,

Týden uběhl jako voda a to znamená, že mám pro Vás přichystaný další díl

Doufám, že se povedlo. Bylo toho tam celkem dost...

25. Díl - Záchranná operace


Pegas, Altera, Atlantida

Doktor Zelenka se po odchodu z plukovníkovy kanceláře doslova zabarikádoval ve své laboratoři a jako cíl své práce si vytyčil jediný a o to neméně jednoduchý úkol-vytvořit to, co po něm plukovník Ellis požaduje. Časovanou bombu do ZPM umisťoval poprvé, a tak si ze začátku nevěděl rady. Prohledával databázi, ale nic bližšího nenašel, protože jeho úkol byl minimálně neobvyklý. “Kdyby tady tak byl Rodney.“ Pomyslel si Zelenka v duchu. A hned v zápětí si uvědomil, že to vše dělá pro něj a že se mu to prostě povést musí, jak bude Rodney ve velkých potížích. Po několika hodinách zoufání se ponořil do práce a nehodlal skončit, dokud na to nepřijde.

Pegas, Altera, Atlantida, O 20 hodin později

Plukovník Ellis zrovna vycházel z konferenční místnosti, kde se účastnil briefingu s několika týmy, které se staraly o obnovu cestovatelské kolonie, která znovu nabývala na síle. Podle informací, které Larrin nakonec ráda poskytla, se povedlo kontaktovat přeživší Cestovatele a přivést je zpátky na jejich původní domovinu. Plukovník Ellis svolil k vypůjčení nějaké pozemské technologie Cestovatelům. Jednalo se o armádní techniku jako třeba pěchotní miny nebo těžké kulomety. Dále nechyběla ve velkorysém daru ani kolejnicová děla, ale ani naquadahové generátory, které poskytovaly cestovatelským systémům a lodím dostatek energie. Prostí lidé, kteří se pod hrozbou wraitského útoku rozutekli po galaxii, se znovu vraceli na půdu, na které vykřesali před několika měsíci alespoň nějakou naději na porážku wraitů. Specialisté na antickou technologii, kterých nebylo v řadách expedice málo, se vrhli se vší vervou na cestovatelskou auroru a proměnili ji k nepoznání. Dokázali propojit ZPM se všemi lodními systémy a upravili ovládací křeslo tak, aby mohli i Cestovatelé se slabším obsahem antického genu v těle pohodlně ovládat dronovou platformu a další systémy napojené na křeslo. Kolonie byla díky majestátní aurorě, jenž hlídkovala na oběžné dráze, aspoň prozatím v relativním bezpečí, a tak se mohli pozemšťané plně zaměřit na osvobození vlastních lidí.
Plukovník Ellis opouštěje konferenční místnost kontaktoval přes vysílačku doktora Zelenku:“Doktore, jak to vypadá s tím ZPM? Lhůta, kterou nám wraiti dali, se už blíží ke konci a já bych nerad zklamal jak wraity, tak plukovníkův tým.“

Zelenka: “Ozval jste se právě včas, před několika minutami jsem tu práci dokončil.“

Ellis: “Výborně doktore, jsem rád, že se na Vás mohu spolehnout. Umístěte ZPM do bezpečného kufru a přineste ho do řídící místnosti. Výměnná akce se za chvíli rozjede.“

Doktor Zelenka byl velice potěšen chválou na jeho účet, protože od Rodneyho se mu takovéto pocty dostávalo opravdu jen sporadicky, a tak ho to ještě více nakoplo k vykonání dalšího úkolu. Vše splnil během pár chvilek a vydal se do řídící místnosti. Když doběhl na místo, nemohl přehlédnout několik oddílů, kterak se připravují před bránou. Jednalo se asi o dvanáct nejlepších mariňáků. Všichni byli ověnčeni svými zbraněmi a vybavením a připravovali se na akci. Plukovník Ellis stále vyčkával v řídící místnosti. Doktor Zelenka za ním přiběhl a položil před něj na stůl kufr se ZPM. Plukovník ho otevřel a potutelně se pousmál.

Ellis: “Tak povídejte, doktore, jak to funguje?“

Zelenka: “No, bylo to celkem složité, ale nakonec se mně to povedlo. Do ZPM jsem umístil miniaturní a těžce detekovatelný modul, který na náš pokyn spustí proces přetížení ZPM. Tento proces bude trvat zhruba pět minut, a tak až se rozhodneme, budeme muset jednat. To přetížení se samozřejmě nedá deaktivovat ani nijak zpomalit, takže až to spustíme, nebude návratu.“

Ellis: “Takže naše přítomnost při výbuchu je nemyslitelná?“

Zelenka: “To asi ne, raději bych byl o pár světelných let dál. Pokud dojde k explozi v blízkosti energetických systémů nebo rozvoden, vše se ještě umocní a znásobí.“

Ellis: “Rozumím, doktore a děkuji Vám. Pokud to vyjde, plukovník a jeho tým Vám také jistě vřele poděkují, ale teď už musíme jít.“

Zelenka: “Musíme? Já tam budu také?“

Ellis: “Ano, potřebuji Vás tam. Jste ten nejschopnější člověk, kterého v této situaci máme a já nenechám nic náhodě.“

Plukovník Ellis, doktor Zelenka a celý oddíl speciálních jednotek byli na plukovníkův rozkaz přeneseni na palubu Apolla. Když už bylo vše připravené, plukovník Ellis na nic nečekal a vydal rozkaz ke vstupu do hyperprostoru. Major Marks zadal souřadnice a Apollo se s hukotem motorů odporoučelo do zeleného hyperprostorového tunelu.

Pegas, směrem k P6R-935, Hyperprostor

Apollo bylo díky novým plazmovým generátorům dost rychlé, a tak se už nezadržitelně blížilo k planetě, jejíž adresu poslali wraiti jako přílohu ve výhružné zprávě, kterou přijal a rozluštil Chuck před několika dny. Senzory nezaznamenaly na oběžné dráze žádné wraitské plavidlo, což zavánělo nějakou pastí či podfukem. Apollo bylo po Rodneyho upgradu schopné maskovat se i bez modulu nulového bodu v energetickém systému, a tak toho hned využilo a po výstupu z hyperprostoru se téměř okamžitě zamaskovalo. Výměna měla proběhnout na planetě, jejíž adresu wraiti poslali do počítače na Atlantidě. Přesnou pozici však znali jen samotní wraiti. Apollo proskenovalo rozlehlou oblast kolem hvězdné brány, a když senzory nezaznamenaly žádný pohyb ani známky života, poslal major Marks sub prostorovou zprávu na Atlantidu, ve které stálo:“Brána je volná. Můžete vytáčet.“

Na Atlantidě přijal Chuck tuto sub prostorovou zprávu a hned jak dočetl její obsah, začaly se dít věci. Zadal adresu wraitské planety a hned v zápětí kontaktoval eskortu jumperů, která se vyřítila z hangárů a proletěla hvězdnou branou. Eskorta čítala tři jumpery, které se ihned po průletu bránou zamaskovaly a rozmístily po oblasti. Za pár okamžiků přispěchaly ze zbrojnice další tři oddíly mariňáků, které nečekaly na rozkaz a stejně jako jumpery proběhly bránou na neznámou wraitskou planetu. Na druhé straně je kupodivu nečekali wraitští vojáci, kteří na ně míří svými zbraněmi, nýbrž volné prostranství. Velitel početné skupiny vydal okamžitě rozkaz k rozptýlení se a zajištění okolí. Jako poslední projelo bránou ještě malé armádní vozítko, které bylo prozatím ovládáno skrze bránu přímo z Atlantidy, a neslo jednu odlehčenou verzi minigunu a poloautomatický granátomet. Chuck poté popřál vojákům hodně štěstí a hvězdná brána se uzavřela. Vojáci byli mistři ve svých oborech, a tak se dokázali vítečně zamaskovat a splynuli s okolím. Wraiti samo sebou zaregistrovali otevření jejich hvězdné brány, a tak se vydala desetičlenná skupinka v čele s velitelem v černém kabátě na průzkum. Když se středně početná wraitská skupinka zastavila u brány, znenadání ji obklíčili pozemští vojáci, kteří se vyřítili ze svých úkrytů za stromy a keři. Využili momentu překvapení i početní výhody a dokonale wraity překvapili. Podplukovník Abrams pobídl wraity, aby odložili svoje zbraně. Ti nejprve nesouhlasili, ale když podplukovník pohrozil i něčím nebezpečnějším než vztyčeným prstem, wraitský velitel kývl hlavou, čímž dal vojákům pokyn k odložení zbraní. Tři mariňáci je posbírali a vytvořili tak podmínky, za kterých byl podplukovník ochoten vyjednávat. Členové jeho jednotek byli spolu s UGV vozítkem neustále ve střehu a nedovolili wraitům provést jediný prudký pohyb.

Abrams: “Tak jsme tady. Tak jak jste si přáli. Máme dokonce i ZPM, po kterém tak prahnete.“

Podplukovník dal jednomu z vojáků pokyn a ten zvedl z blátivé země kufr, otevřel jej a jeho obsah natočil na nevěřícně koukajícího wraita.

Abrams: “Tak co na to říkáte? My podmínky splnili, takže teď se čeká na vás. Přiveďte naše lidi a budeme moci postoupit do další úrovně vyjednávání.“

Wrait v černém kabátě se začal velice nahlas a posměšně smát. Člověk by řekl, že v této situace bude mít sklopenou hlavu, ale opak byl pravdou. Tento wrait neměl zábran a i v této nepříjemné pozici neubral ze svého povýšeného postoje.

Abrams: “Co ti přijde tak vtipné?“

Wrait: “Je neuvěřitelné, jak je vaše ubohá rasa důvěřivá. Nemohu pochopit, jak jste si mohli myslet, že vám jen tak za jediné ZPM dáme vaše lidi.“

Abrams: “Tak zněla dohoda.“

Podplukovníkova odpověď vyvolala ve wraitovi další nával smíchu, který nebral konce. V tom kontaktoval jeden z pilotů jumperů podplukovníka Abramse: “Pane, ze severu a severovýchodu se k vám blíží početná wraitská armáda.“

Abrams: “Kolik?“

Pilot: “Asi padesát.“

Abrams: “Nerad bych Apollo prozrazoval tak brzy. Použijte dva jumpery a zlikvidujte jich co nejvíc. O zbytek se postaráme my.“

Protivný wrait se přestal smát a položil podplukovníkovi další provokativní otázku: “Copak? Nějaké problémy?“

Abrams: “Ne, všechno je v pořádku, ale pokud nám nedovedete naše lidi,
budete mít problémy vy.“

Wrait: “Podplukovníku, přestaňme hrát tuto hloupou hru. Vydejte nám ZPM a necháme vás žít. Navíc budete brzy obklíčeni a podruhé vás pobízet nebudu.“

Abrams: “To si nemyslím. Naopak mám obavy, že to vy jste v mírné nevýhodě.“

Wrait nehodlal ustoupit, jelikož věděl, že bude mít brzy za zády podporu několika desítek vlastních vojáků, a tak vydal podplukovník poslední rozkaz: “Zabít!“

Vojáci nezaváhali ani na okamžik a začali pálit. Soustředěná palba z dvanácti pozic nedala neozbrojeným wraitům ani tu nejmenší šanci. Kulky prorážely wraitská brnění a zakusovaly se do jejich těl, ze kterých stříkala tekutina, která by se dala přirovnat ke krvi. Rachot ze zbraní byl slyšet na hony daleko. Až se do blátivé země položil i poslední wrait, vydal podplukovník rozkaz, který směřoval na piloty jumperů: “Poručíku, máte povolení k útoku. Vyřiďte je!“

Dva jumpery se na podplukovníkův rozkaz oddělily, stále zamaskované nalétly nad nic netušící wraitské vojáky a ve stejný okamžik se oba jumpery odmaskovaly. Jejich piloti se začali soustředit, což vyústilo ve vypuštění deseti zlatavých střel. Těm netrvalo dlouho, než se probojovaly na povrch, kde napáchaly na wraitských vojácích hotovou paseku. Střely explodovaly přímo mezi wraitskými válečníky, což způsobilo jejich okamžité neutralizování. Hned po dokončení úkolu se jumpery zamaskovaly a vrátily se na své původní pozice.
Pilot jumperu: “Plukovníku, cíle zlikvidovány, máte volný průchod.“

Abrams: “Rozumím poručíku, dobrá práce.“

Podplukovník po ukončení konverzace s poručíkem pouze přepnul kanál na vysílačce a kontaktoval Apollo, které se stále bez povšimnutí vznášelo na oběžné dráze: “Plukovníku Ellisi, jak to u vás vypadá. My jsme odstranili pár potížistů a čekáme na vaše pokyny. Dopadlo to tak, jak jsme předpokládali. Nejsou ochotni nám plukovníkův tým za to ZPM vydat.“

Ellis: “Na oběžné dráze jsme stále nezachytili žádné lodě, ale doktor Zelenka má podezření, že by se mohli schovávat za zdejším měsícem. Poslali jsme tam zamaskovaný jumper. Při průzkumu planety zaregistrovaly senzory rozsáhlý komplex, který se rozléhá asi pět set metrů od vaší pozice. Samozřejmě je celý odstíněný a silně rušený, ale předpokládáme, že právě tam drží naše lidi. Zatím se skryjte a vyčkejte na pozici. Nechci vás vyslat do neznámého prostředí. Podle doktora Zelenky se nám to rušení povede částečně překonat do patnácti minut.“

Abrams: “Částečně? Co si pod tím mám představovat?“

Ellis: “Posílíme signál a přes nějaký slabší bod pošleme do komplexu miniaturní sondu, která zmapuje oblast.“

Na oběžné dráze situace gradovala podobně jako na povrchu. Jumper vyslaný jako průzkumný předvoj odhalil trojici mateřských úlů a čtyři křižníky, kterak hlídkují schované za měsícem planety. Naštěstí pro jednotky na povrchu byly wraitské úly díky své pozici naprosto odstřiženy od dění na povrchu. Apollo bylo od posledního střetu s wraity značně posílené, a proto si plukovník Ellis proti wraitské početní přesile věřil. Počkal na jumper, který se stále zamaskovaný uložil do hangárů Apolla vedle F tři sta dvojky, a hned poté vydal rozkaz pro přiblížení se k wraitské flotile. Úly nebyly odstřiženy pouze od dění na povrchu, ale také od dění na oběžné dráze, protože jejich lodní senzory neproniknou přes hmotu měsíce. Plukovník Ellis toho využil a vypustil všech patnáct tři sta dvojek, protože očekával, že wraiti použijí svou tradiční taktiku- vyslání obrovských mračen šipek, které škaredě přečíslí stíhače jakýchkoli nepřátel. Apollo se na rozkaz jeho velitele odmaskovalo, major Marks aktivoval všechna raketová sila a nabil paprskové zbraně. Apollo bylo připraveno k boji, což dokazovalo i tmavě modré osvětlení, které bylo pro bojový poplach typické. Nablýskaný pozemský hrdina se po dobrých pěti minutách letu vyřítil do koridoru, který byl sledován wraity, a hned na to vyletěly z raketových odpalovačů čtyři hlavice mark V. Bitva se dala do pohybu.

Mléčná dráha, na P2X-582

Black: “Co to sakra je?! Podejte mně o tom bližší informace.“

Weps:“Vypadá to jako nějaký druh vesmírné stanice. Jsou mnohem větší než naše, ale i luciánské lodě.“

Black: “Kolik jich je?“

Weps: “Čtyři, pane. Luciánské lodě se rychle blíží a zahajují palbu.“

Black: “Dobrá, chtějí boj, mají ho mít. Millere, snažte se o úhybné manévry.
Wepsi, palte dle libosti.“

Třicet lodí třídy ha’tak a čtyři neznámé vesmírné stanice proti čtyřem pozemským bitevníkům třídy 304 a jednomu klenotu třídy 305. Na první pohled by se zdálo, že misky vah jsou nakloněny na stranu dobra. Zdání však občas klame a tentokrát tomu nebylo jinak. Bitva se po výstupu pozemských lodí z hyperprostoru rozhořela naplno. Luciánské ha’taky začaly bez skrupulí ostřelovat štíty pozemských lodí, které zatím držely. Největší nadějí v této bitvě byl Achilles, který dostal ZPM z Odyssey a stal se tak ještě silnějším a nepřemožitelnějším. Do bitvy se začaly zapojovat i bombardéry, které prozatím sekundovaly pozemským lodím. Achilles vypálil ze svých baterií první salvu čtyř asgardských paprsků, které protnuly vzdálenost mezi ním a ha’takem, který stál jako první v cestě. Účinek však nebyl takový, jak by se dalo čekat. Paprsky pouze polechtaly štít ha’taku, který se neblížil ke zhroucení ani zdaleka. Zatímco plavidlo, které tyto štíty neslo, neustávalo v palbě. Sun-Tzu a Korolev provedli stejný nálet. Kormidelníci se nejprve vyhnuli houfu energetických střel, což značně ulevilo štítům, a následně vyletělo z asgardských zbraňových baterií osm provazců rozžhavené plazmy, jež si našly svůj cíl a uvolnily veškerou svou energii do štítů dvou nepřátelských plavidel. Účinek byl minimální, což velitele, ale i další obsluhu lodí dost a také nemile překvapilo.

Puškin: “Všem plavidlům, tady plukovník Puškin. Naše zbraně nemají na jejich štíty téměř žádný účinek. Zaznamenali jsme pouze minimální pokles energie.“

Black: “Plukovníku, zaznamenáváme stejné údaje. Major Weps již pracuje na analýze. Až bude hotovo, ozveme se. Zatím doporučuji použít hlavice.“

Ustaraný obličej plukovníka Puškina se ztratil z Achillova 3D holografického projektoru a plukovník Black se znovu začal věnovat hrozbě, která stále škodila, kde se dalo.
Major Weps nečekal na rozkaz a vypustil na první dostupné luciánské plavidlo trojici plazmou obohacených hlavic, které se za pomoci efektivního manévrovacího systému dokázaly vyhnout příchozím střelám a se vší parádou se opřely do štítů ha’taku. Ten už neudržel takový solidní stav jako při zásahu paprsky a rovnou zkolaboval. Senzory na Achillovi tento údaj zaznamenaly a komfortně ho přednesly majoru Wepsovi na monitor jeho ovládacího počítače. Ten této situace využil a vypálil na bezbranný ha’tak dvojici paprsků, která si našla cestu až k nechráněnému trupu, který se podle očekávání rozletěl na stovky větších a tisíce menších kusů. Bitva probíhala na třech frontách. První tvořil Achilles, který nejspíše našel lék na pozoruhodně silné luciánské štíty, druhou utvářel Korolev po boku Sun-Tzu a třetí tvořila Odyssea po boku dvaceti bombardérů ATB 303, na které měly luciánské jednotky zlé vzpomínky z předchozí bleskové bitvy, která skončila pro vesmírné pašeráky přímo katastroficky. Účinek luciánských zbraní byl sice mírně navýšen, nestačilo to však na modro skvoucí štíty, které vytvářely symetrické bubliny kolem všech pozemských plavidel. Odyssea, po jejímž boku se vznášela dvacítka bombardérů, si to právě šinula k trojnásobné početní převaze. Početná eskorta bombardérů vypouštěla dostatek hlavic ze svých nosičů na to, aby svými explozemi, které vykvétaly každým okamžikem na štítu jedné z pyramidových kocábek, vynulovaly účinek energetických bariér, které ha’taky obklopovaly. Spolupráce fungovala na výbornou. Hlavice vyčerpaly štíty a Odyssea rozstřílela nechráněný a křehký trup asgardskými paprsky žhavé plazmy. Tento lišácký styl boje zafungoval třikrát bez sebemenší ztráty. Napočtvrté už se perfektně postavený domeček z karet začal otřásat, až se zhroutil úplně. Kormidelníci a obsluha ha’taků zaregistrovala bojový styl, který Odyssea se svými kumpány provozovala, a přizpůsobila se dané situaci. Když Odyssea se svou početnou partou v zádech nalétávala na další cíle, obklíčila je zezadu další nepřátelská plavidla. Ta kupodivu nezačala bušit do štítů nejmocnějšího nepřítele, tedy Odyssey, ale do tenoučkých štítů bombardérů, které takovýto zákeřný útok rozhodně nečekaly. Zběsilá palba do houfu bombardérů slavila svůj úspěch. Opakované zásahy mohutných energetických střel do miniaturních štítů vytvořily v řadách bombardérů doslova paseku. Deset z dvaceti bombardérů se jeden po druhém odporoučelo do věčných lovišť. Zbylá polovina jednotky zareagovala na současnou situaci o poznání hbitěji se dokázala se likvidační palbě efektivně vyhnout a dát se na zběsilý úprk, který skončil až pod štíty Achilla, který v útrobách svých hangárů nesl stále ještě nějaký ten vesmírný stroj schopný zasáhnout do dění nad planetou, na jejímž povrchu byla vybudována opravdu úctyhodná infrastruktura, avšak nechyběly ani blahodárné lesy či rozsáhlé vodní plochy, které nebyly rozdílné od těch pozemských. Do této idylky vrazila jako dýka do zad zpráva z oběžné dráhy, která vše obrátila vzhůru nohama. Masivní vojenské a výrobní komplexy byly dokonale vyprázdněny, ba dokonce vylidněny. Veškerá luciánská síla se právě prala s pozemskou přesilou o několik stovek kilometrů výše, na oběžné dráze.

Weps:“Pane, dokončil jsem analýzu, kterou jste po mně chtěl.“

Black: “Mluvte, pomalu nám docházejí hlavice a bez nich jsme proti nim bezbranní.“

Weps: “Obávám se, pane, že se s nimi jinak nevypořádáme.“

Black: “O čem to mluvíte?“

Weps: “Upravili frekvenci svých štítů, a tak je naše paprskomety téměř neoslabují.“

Black: “Paprskomety? A co naše pulzní zbraně? Ty přece pracují na jiném systému.“

Weps: “To by mohlo vyjít. Převedu do nich více energie a začnu pálit.“

Black: “Jak to sakra vůbec dokázali? Změnit frekvenci štítů?“

Weps: “To nevím, ale máme tady další problém.“

Black: “Jaký?“

Weps: “Ty vesmírné stanice, o kterých jsem dříve mluvil, se teď přiblížily na dostřel a podle senzorů dochází v jejich útrobách k hromadění velikého množství energie. Jednodušeji, nabíjejí zbraně.“

Black: “Také s modifikovanými štíty?“

Weps: “Je to více než pravděpodobné.“

Black: “Víte o nich něco více?“

Weps: “Našli jsme hrstku informací v databázi. Vypadá to jako stanice, na kterou se kdysi infiltroval doktor Jackson, aby na summitu vládců soustavy vypustil smrtící jed. Podle tok’erských zpráv jsou ty stanice vybaveny extrémně odolnými štíty a silnou zbraňovou platformou. Na gou’aldy nevídaně silnou.“

Black: “Dobrá tedy. Pokud to chtějí takhle, budou to tak mít. Vyšlete všechny tři sta dvojky. Doporučte to samé i ostatním lodím. Bombardéry, kterým došla munice, povolejte zpět. Ať si doplní zásoby a pustí se do nich. Řekněte Montesové, ať se připraví. Nejspíše budeme potřebovat drony.“

Dobu, kterou plukovník Black a major Weps vyplnili mluvením, využila čtveřice ohromně velkých stanic k přesunu na strategické pozice. Za pár okamžiků začaly zpod štítů těchto kulovitých stanic šlehat opravdu přehnaně velké energetické střely, které dopadaly na štíty všech pozemských plavidel. Tato podpora vlila krev do žil i ostatním ha’takům, které ještě více zesílily palbu i na úkor možného přetížení zbraňových generátorů. Prvních deset zásahů schytala Sun-Tzu, což ji značně rozhodilo z předešlého kurzu. Celou lodí to hodně škublo a přihlížející posádka, která se nepřidržovala žádných madel k tomu určených, byla vlivem nárazu odmrštěna o několik stop dále. Vlivem střetu s energetickými střelami také prasklo potrubí vedoucí chladící směs, která se začala ihned vytvořenou průrvou rvát ven. Opravářská jednotka, která měla své pole působnosti právě na můstku, vystřelila jako blesk ze svých vyčkávacích poloh a závadu za mžik odstranila.

Xing:“Pane, schytali jsme plnou dávku. Štíty klesly na padesát procent. “

Lan-Chin: “Cože?! Jak je to možné?“

Xing: “Energetické výstřely, které narazily do našich štítů, byly velice silné.

Několikanásobně výkonnější než zbraně ha’taků.“

Lan-Chin: “Okamžitě nabijte všechna raketová sila dostupnými hlavicemi mark IX a palte na stanici. Musíme ji za každou cenu vyřadit ze hry.“

V ten samý moment, ve který plukovník Lan-Chin, velitel Sun-Tzu, dopověděl svůj rozkaz, rozdělila se širokoúhlá obrazovka, na které se pravidelně zobrazovaly obličeje komunikujících, na čtyři části, kdy každou z nich zabral velitel jednoho plavidla z pozemských řad. Emersonem začínaje a Blackem konče. Slova se ujal plukovník Black, který byl strůjcem celého „skupinového“ hovoru. Lodní důstojníci mezi tím nepřestávali zaměstnávat štíty nepřátelských lodí zbylými hlavicemi, Achilles svými záložními pulzními zbraněmi a teď už také railgunovými projektily. Mračna stíhaček se vynořila ze všech dostupných hangárů a začala se zaměřovat na svoje cíle. Všech padesát stíhaček, které tvořily veškerou dostupnou stíhací podporu, se rozdělilo na deset úderných skupin, kdy každá čítala pět plně vyzbrojených stíhaček.

Black: “Pánové, major Weps dokončil analýzu luciánských obranných systémů i těch zatraceně silných vesmírných stanic.“

Caldwell: “Tak mluvte. Celkem nám tady přituhuje. Naše štíty klesají jako kámen hozený do vody.“

Weps: “Luciáni upravili frekvenci svých štítů, což jim zaručuje téměř dokonalou imutinu vůči našim paprskovým zbraním.“

Puškin: “A co Achillovy sekundární zbraňové platformy?“

Black: “Už jsme do nich převedli energii a začali jsme s nimi šít do Luciánů, ale nemají takový účinek jako paprskomety.“

Emerson: “A co s těmi stanicemi? Dost nám zatápějí. Schytali jsme pouze pár zásahů, ale i tak šly naše štíty rapidně dolů.“

Caldwell: “Navrhuji nabít sila hlavicemi mark IX.“

Lan-Chin: “To už jsme udělali a chystáme se pálit.“

Black: “Ještě ne, na útok takového rozsahu budeme muset odvolat stíhače, a jelikož jsme je teď vyslali, počkáme, až nadělají větší škody.“

Emerson: “To bude dobrý plán.“

Slova plukovníka Emersona zastala odpovědi všech ostatních velitelů, a tak začaly rozrušené obličeje velitelů lodí mizet z obrazovky jeden po druhém, až nezbyl jediný.
Na rozkazy těch samých velitelů, kteří před chvílí ukončili krátkou bitevní poradu, se všechny dostupné stíhací stroje s kódovým označením F-302 rozdělovaly do bojových skupin a vyhledávaly svoje cíle. Deset jednotek se díky velkému množství energie, která byla hnána do motorů, rozletělo po bojišti, kdy si každá našla svůj cíl. Bodová obrana neohrabaných gou’aldských lodí nebyla na hbité a obratné stíhačky z pozemských řad dostatečně výkonná, a tak se Luciáni rozhoupali k jiné alternativě.

Obsluha ha’taku:“Můj pane, blíží se k nám asi padesát tau’rijských stíhaček. Podle odhadu jsou schopny vyřadit podstatnou část naší flotily.“

Velitel: “Kontaktujte povrch a sdělte jim naši situaci. Ať provedou, jak uznají za vhodné, ale ať je to rychle. Dlouho už to nevydržíme.“

Obsluha ha’taku: “Ano pane, provedu, jak si přejete.“

Za méně než půl minuty po odeslání spěšné zprávy z jednoho z ha’taků se odněkud z podzemí začalo přibližovat nejméně sto neznámých kontaktů. Nejrychleji zaznamenal tuto změnu situace major Johnson na Daedalu. Jeho senzorová obrazovka byla v mžiku doslova zahlcena červenými tečkami, které signalizovaly příchozí nepřátelské kontakty.

Johnson:“Plukovníku, z povrchu planety se k našim stíhačkám přibližuje asi sto nepřátelských letounů. Jsou to kluzáky.“

Caldwell: “Můžeme tam transportovat hlavici?“

Johnson: “Nepadá v úvahu. Zatím jsou v atmosféře a tam jadernou hlavici odpálit nemůžeme, tedy pokud chceme Teal’ca živého. Až vystoupají do vesmíru, budou zase moc blízko našim stíhačům.“

Caldwell: “Sakra! To nám ještě scházelo. Jak jsou na tom naše štíty?“

Johnson: “Zatím čtyřicet procent, ale palba z těch stanic nás velice vysiluje. Sun-Tzu, Korolev a Oyssea na tom nejsou lépe.“

Caldwell: “Vyřídíme to tedy všechno naráz. Zavolejte na Achilla a povolejte ho na ty kluzáky. Ať se oddělí osm skupin stíhaček a zaútočí na příchozí kluzáky. My s Odysseou zaútočíme na ty odporné stanice a Sun-Tzu s Korolevem budou zadržovat ha’taky…Kolik jich vůbec zbývá?“

Johnson: “Už jen deset, ale všem bombardérům již došla munice. A ostatní na tom nejsou s raketami o mnoho lépe.“

Caldwell: “Nařiďte bombardérům, ať se stáhnou z boje. Jdeme na to.“

Plukovník Caldwell měl za sebou již spoustu vypjatých bitev, a tak byly jeho pokyny přijaty s dostatečným respektem. Achilles aktivoval a následně rozžhavil své podsvětelné motory, které bíle zářily, a vydal se naproti svým novým cílům. Piloti kluzáků, které právě prostupovaly hustou atmosférou, zaregistrovali svého budoucího kata až příliš pozdě na to, aby stihli nějak zvrátit svůj osud. Achilles, nebo spíše major Weps, aktivoval všechna děla, jež byla rozeseta po přední části lodi, a začal s nimi pálit do přilétajících smrtících kluzáků, které rozhodně nebyly v situaci, ve které by mohly posloužit jako nástroj smrti, a tak čest svému jménu rozhodně nedělaly. F tři sta dvojky, které se měly původně postarat o smetení ha’taků, se nyní zafixovaly na kluzáky, které se již dostaly do palebného pole. Stíhačky svými raketami či kanóny a Achilles svou početnou bodovou obranou začal likvidovat jeden kluzák za druhým a rozséval tak kolem všech svých nepřátel zkázu. Dávka energetických pulzů vždy provrtala tenoučký trup kluzáku, který následně bezvládně explodoval. Štít Achilla se zdál neproniknutelný a nevyčerpatelný, což nebylo daleko od pravdy. Energetické výstřely vyletěly ze zbraňových baterií a trhaly jeden kluzák za druhým. Pro Luciány se již tato situace zdála beznadějná, ale nakonec se jim díky jejich nemalému počtu povedlo dostat přes těžce prostupnou první linii a díky cloně, kterou kluzáky svou palbou vytvořily, se jich dokázalo na místo určení dostat třicet. Bohužel pro ně to bylo opravdu katastroficky málo a čtyřicet pět stíhaček, které na pozemské straně barikády zbyly, se do nich pustilo jako dravá zvěř po své kořisti.
Bojovalo se i na dalších frontách, které pozemská flotila otevřela. Právě teď se zdatná Sun-Tzu vyhýbala nepřerušované palbě luciánských ha’taků. Kormidelník již znal loď patřící Čínské lidové republice jako vlastní boty, snad i lépe, a tak s ní vytvářel učiněné zázraky. Vývrtka sem, vývrtka tam, otočka sem, otočka tam. Luciáni, ale i sám velitel Lan-Chin, se nestačili divit, jaký klenot ve svém klenotu vlastně vozí. Spolupráce kormidelníka a zbraňového důstojníka šlapala jako švýcarské hodinky, a tak se Sun-Tzu za podpory Koroleva dařilo efektivně ničit množství ha’taků. Z jejich původního počtu, což bylo přesně deset, jich po rusko-čínské čistce zbyla pouhá trojice. Postup ničení byl však z devadesáti procent totožný, což ukazovalo, že Luciáni se nedokázali přizpůsobit na nový styl boje a selhali. Sun-Tzu i Korolev vypouštěli hlavice na zlatavě zářící štíty, které ať byly napájeny sebelepším zdrojem, nedokázaly odolávat takovému energetickému náporu, který vytvářely plazmou obohacené hlavice typu mark V. Na celkové vybití luciánských štítů stačily vždy maximálně čtyři hlavice, což naprosto souhlasilo se zásobami hlavic, které s sebou lodě pozemské flotily vezly. Jedna z raket právě dopadala na již oslabený štít. Energie z výbuchu se okamžitě začala doslova rozlévat po celém obvodu štítů. Méně vyspělé emitory neměly šanci takový nápor udržet, a tak zkolabovaly, což byl signál pro majora Parka, který vypálil z již předem nabitých asgardských paprskometů a prošpikoval jeden z ha’taků skrz na skrz. Takový defekt samo sebou nedovolil lodi v nehostinném prostředí vesmíru existovat, a proto se trup po několika okamžicích rozletěl i s celou lodí do všech stran. Jediným luciánským esem v rukávu, které stále nebylo zničeno, byly úctyhodně silné vesmírné stanice s neočekávaně zkázonosnou zbraňovou platformou. Daedalus po boku Odyssey se právě hnali na ony nebezpečné vesmírné stanice. Palba, která měla zdroj právě v těchto stanicích, byla nesmírně hustá, a tak nebylo možné se vyhnout všem výstřelům. Ať se kormidelníci snažili, jak chtěli, nebylo v lidských silách vyhnout se veškeré příchozí palbě. Sem tam se do štítů opřel zlatožlutý energetický pulz a ubral nějaké to procento z jejich nabití. Zbraně byly opravdu nesmírně účinné a Odyssea a její posádka o tom věděla své. To právě ona schytala nejvíce dávek, a i proto byly její štíty na obávání hodné hranici dvaceti třech procent. Oba dva bitevníky se naštěstí dostaly již dost blízko na to, aby bylo možné vypuštění enormně silných hlavic mark IX. Z každého plavidla vyletěly dvě hlavice mark IX, což dávalo dohromady čtyři. Každá si našla svůj cíl, kterým byla jedna ze stanic. Hlavice nebyly bohudík sestřeleny, jelikož příjemcem veškeré palby stanic byl Daedalus a Odyssea. Rakety letěly dál a velitelé lodí v duchu, ale i nahlas doufali, aby splnily svůj účel. Taktické hlavice postupně dopadaly na štíty stanic a šířily od epicentra výbuchu typickou tlakovou vlnu. K údivu všech stanic nezkolabovaly a držely dál. Všichni, kdo sledovali tento nečekaný údiv, nemohli uvěřit svým očím, že štíty luciánské neboli gou’aldské výroby dokázaly ustát výbuch jedněch z nejsilnějších zbraní, které Země vlastní. Stanice nejenže vydržely nápor ničivých hlavic, ale také nepřestávaly pálit a to bylo pro Odysseu velmi zlé. Její štíty byly neustálou palbou opravdu velmi oslabené a v okamžik, kdy měli všichni oči jen pro sledování pozoruhodné výdrže nepřátelských štítů, zasáhla Odysseiny štíty další salva, která dokonala dílo zkázy. Štíty asgardské výroby několikrát zlověstně problikly a nakonec selhaly úplně. Zcela nejhorší byl však fakt, že Odyssea nedokázala odletět dostatečně daleko a k jejímu nechráněnému trupu se hrnula další početná dávka mocných energetických výstřelů. Podle počítačů byla pravděpodobnost zničení lodě při tomto náporu stoprocentní. Všem v té chvíli ztuhla krev v žilách snad nejvíce v jejich životě. Ale co bylo nejlepší, nikdo nevěděl, co dělat.

Pokračování příště!

Doufám, že se vám díl líbil a že postnete vás názor na to, jak to dopadne s Odysseou

néééé odyseu néé nejrači mam tyto lodě z seriálu za 1.Daedalos2. Odysea nemůže vybouchnout sun tzu jestli něco bouchne ta je čínská a nebo ruská mě asiati i rusové vadí.

deadalos ty jsi rasista.

Rasista ne jenom mě štvou a nejde si odnich nic koupit všechno je nekvalitní a jídlo si odnich taky nemůžu koupit nevim jestli je to z psa nebo z kočky.