StarGate:Exodus: 45. Díl - Pomoc shůry

Doufám, že bude o to lepší

//: Má jedenáct stran A4

To já taky.Sakra něco tak dlouhého se mi číst nechce ale to je jedno když to bude mít dobrý příběh.

Zdravím,

Sice se zpožděním, ale přeci je tady nový díl. Nebudu vás nudit omluvami. Čtěte

23. Díl - Beznadějná budoucnost


Pegas, Altera

Chuck:“Podplukovníku Lorne, Apollo vystupuje z hyperprostoru. Plukovník Ellis žádá o povolení transportovat se do města.“

Lorne: “Povolení uděleno. Rušičky jsou deaktivované.“

Plukovník Ellis dal jen mírným pohybem hlavy pokyn k vykonání jeho předchozího rozkazu, a proto ho zářivé světlo na můstku jeho plavidla obalilo, aby ho mohlo zase rozložit na Atlantidě před hvězdnou bránou. Podplukovník Lorne za ním seběhl po širokých schodech a už na půli cesty se ho začal vyptávat: “Plukovníku, jak jste dopadli? Kde je tým plukovníka Shepparda?“

Ellis: “Bohužel jsem dnes poslem špatných zpráv. Málem jsme to tam nepřežili. S plukovníkem a jeho týmem jsme ztratili kontakt hned, jak se nechali transportovat do komplexu. Ale nejprve jsme u planety narazili na odpor, s kterým jsme si sice poradili, ale nakonec nebylo možné na oběžné dráze dále setrvat.“

Lorne: “Co se tam stalo? Jak to, že to nebylo možné?“

Ellis: “Dostali jsme se pod těžkou palbu. Přišli jsme o hypermotor a o plátování v oblasti ocasní části lodi. Byli jsme rádi, že jsme dokázali skočit do hyperprostoru a zachránit si tak svoje vlastní krky a také loď.“

Lorne:“Pod těžkou palbu? Kdo po vás střílel?“

Ellis: “Ano, schytali jsme pár ran od nějaké pozemní obrany. Byla to nesmírně efektivní, řekněme děla, která dostřelila až na oběžnou dráhu. Byli jsme tak překvapení, že jsme rádi alespoň za zbabělý únik.“

Lorne:“Vydáme se tedy na záchrannou misi?“

Ellis: “Zamítá se! Ten komplex může a pravděpodobně také je v držení wraitů. Byli to možná oni, kdo po nás začal střílet z těch neuvěřitelně účinných děl. Navíc podle doktora McKaye se dá do komplexu dostat pouze jedinou cestou, která bude rozhodně silně chráněná.“

Lorne:“Nemůžeme tam plukovníka nechat.“

Plukovník Ellis a podplukovník Lorne stále debatovali v prostoru brány, když v tom se tento kruh z naquadahu začal aktivovat. Plukovník i podplukovník rychle a hbitě odskočili, aby je nestabilní vír nerozložil na sub atomární částice. Chuck tento proces zaznamenal na svých počítačích a ihned to oznámil. Tak, jak to dělal vždy: “Neplánovaná mimozemská aktivace… Nepřijímáme žádnou identifikaci.“

Ellis: “Máme venku nějaké týmy?“

Chuck: “Ne, pane…Moment, přijímám nějakou zprávu. Je ve wraitštině.“

Ellis: “Přeložte to.“

Chuck: “Ano, hotovo, zpráva zní: Máme plukovníka Shepparda a jeho tým. Dejte nám ZPM a všichni se vrátí živí.“

Ellis:“To je vše?“

Chcuk: “Ne, pane, ještě nám poslali adresu, na které máme to ZPM vyložit.“

Ellis: “No, tak to se nám to pěkně vybarvilo…Doktore Zelenko, jak jsme na tom s výrobou ZPM?“

Zelenka: “Okamžik! Snad jim nechcete dát ZPM? Víte co se naposledy stalo, když se wraiti dostali k ZPM…“

Ellis: “Doktore, pouze se ptám, jak jsme na tom s výrobou. Nemusíte se hned rozčilovat a ano, vím, jak to dopadá, když se wraiti dostanou k ZPM.“

Zelenka: “No dobrá, další ZPM bude za čtyři dny hotové, ale potřebují ho na Zemi. Jednak k otevírání mezigalaktické červí díry, a jednak do zhmotňovače.“

Ellis: “Tak to vypadá, že ani v jedné z galaxií, kterou obýváme, není klid. Doktore, na Zemi se bez ZPM ještě pár dní budou muset obejít. My jsme v konfliktu, který musíme řešit hned. Až bude hotové, ihned mě kontaktujte. Já se zatím ujmu vedení tady na Atlantidě.“


Pegas, Altera, Atlantida, O 7 hodin později

Posádka Atlantidy i Milenie již byla seznámena s tím, jaký osud potkal plukovníka Shepparda a jeho tým. Většina osazenstva expedice ho měla v oblibě, a tak se jeho prozatímní ztrátou velmi trápila. Podplukovník Lorne byl, pokud opomeneme Rodneyho, Ronona a Teylu, plukovníkovým nejbližším přítelem a nemohl se smířit s tím, v jaké situaci se teď nachází, a že plukovník Ellis přistoupil na výměnu plukovníkova týmu za ZPM. Podplukovník Lorne dobře věděl, že wraitům se nedá věřit, a tak se stále snažil vymýšlet alternativy, které by dokázaly dostat mariňáky a plukovníkův tým z wraitského držení. Ležel na posteli ve svém vlastním pokoji, ze kterého měl výhled na západní molo a také, jako valná většina pokojů, na klidnou, ale často i rozbouřenou vodní hladinu. Stále ho nemohla popadnout žádná spásná myšlenka. Zkoušel taktiku chození sem a tam, zkoušel se jen upřeně dívat na prázdnou zeď či strop, zkoušel zapojit všechny svoje mozkové závity a vymyslet něco, co by mělo šanci na úspěch. Po několika úmorných hodinách zoufalého přemýšlení a vymýšlení různých plánů a variant toho podplukovník nechal a rozhodl se, že se zastaví v jídelně na večeři. Hodil na sebe bundu s emblémem expedice Atlantis a šinul si to hlavní chodbou přímo do jídelny, když v tom ho něco trklo. Zdálo se, že to opravdu stálo za to, protože nadšením div nesrazil dvě sestry z týmu doktorky Kellerové, které měly právě volno a šly se projít po městě. Podplukovník se otočil na podpatku a nejvyšší možnou rychlostí se vydal ke kanceláři plukovníka Shepparda, ve které se nyní uvelebil plukovník Ellis, který byl za současné situace nejvyšším velícím důstojníkem. Když podplukovník došel až ke dveřím, zpomalil a mírně se upravil, aby nevypadal jako rozcuchaný vrabec. Zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Plukovník Ellis zvedl oči od svého počítače a položil podplukovníkovi první otázku:“Podplukovníku, co Vás sem přivádí?“

Lorne: “Pane, mám nápad, jak bychom se mohli dozvědět něco více o týmu plukovníka Shepparda.“

Ellis: “Mluvte.“

Lorne: “Po galaxii máme přece dost spojenců. Cestovatelé, Geniové, planetární koalice, ti by mohli mít nějaké informace.“

Ellis: “To je dobrý nápad. Nad touto variantou jsem neuvažoval. Má to ovšem jeden háček.“

Lorne: “Ano, pane, také jsem o tom přemýšlel. Nevíme, jak se s nimi spojit. Když jsme odešli z galaxie, přerušili jsme všechny kontakty, ale myslím si, že pokud bychom na tom začali pracovat, tak se nám to nakonec povede.“

Ellis: “Podplukovníku, dávám Vám svolení k použití všech dostupných technologií tady na Atlantidě i na Milenii k nalezení a kontaktování našich spojenců. Berte to jako rozkaz.“
Lorne: “Ano pane, díky, jdu na to.“

Mléčná dráha, Země, oběžná dráha

Emerson:“Mistře Bra’tacu, co Vás sem přivádí?“

Bra’tac: “Je mi líto, že musím přicházet za takovýchto podmínek, ale máme jistý problém ve svém koutu galaxie.“

Emerson: “Bra’tacu, budu rád, když nám to všechno povíte, ale rozhodně ne tady a rozhodně ne jen mně.“

Bra’tac: “Dobrá, rozumím, navedu nákladní loď na vaše letiště. To místo znám, přistával jsem tam i minule.“

Emerson: “Myslím, že to není třeba.“

Plukovník Emerson vydal rozkaz a důstojník, kterému byl adresován, na nic nečekal a transportoval Mistra Bra’taca do zasedací místnosti na čtrnáctém podlaží. Následovně vydal plukovník další rozkaz, který se nelišil od rozkazů plukovníka Caldwella a Puškina. Všichni tři se nechali přenést do zasedací místnosti za Bra’tacem. Ještě když byl plukovník Caldwell na svém plavidle, kontaktoval generála O’Neilla a Landryho, kteří se debaty s Bra’tacem měli také zúčastnit. Jakmile se plukovníci přenesli do zasedací místnosti, pohlédli na Bra’taca a zhrozili se. Byl celý od krve. Jeho jaffské brnění bylo znatelně poškozené a jen na pohled bylo vidět, že Bra’tac má na sobě několik krvácejících ran.

Emerson:“Bra’tacu, musíte na ošetřovnu.“

Bra’tac: “Plukovníku, nedělejte si starosti. Jsou to jenom škrábance a takových jsem za svůj život zažil již dost.“

Emerson: “Nesouhlasím, ovšem pokud budete protestovat nadále, nechám Vás tam odvést násilím…Vojíne, doprovoďte Mistra na ošetřovnu za doktorem McDonaldem.“

Bra’tac došel v doprovodu vojína až na jednu z ošetřoven, kde hned ve dveřích narazil na doktora McDonalda. Ten zkontroloval Mistrovo tělo pod vylepšeným antickým skenerem, ošetřil a zašil rány a až bylo vše hotové, pustil Bra’taca zpátky na „svobodu“. Ten se vydal střídmým krokem do zasedací místnosti, ze které se před několika minutami vytratil v doprovodu vojína. Bra’tac ze sebe po cestě nevydal ani hlásku, protože pro něj byla nutnost ošetření něco jako urážka na cti a na jeho jaffské hrdosti. Když se mlčky dostavil až do zasedací místnosti, čekal tam již generál Landry v doprovodu generála O’Neilla, který nešetřil nadšením ani srdečnými pozdravy:“Bra’tacu! Vítej u nás! Jak se máš? Jak se má Tea’lc? A kde vůbec je?“

Mistr Bra‘tac odsunul kolečkovou židli od oválného stolu a s bolestivou grimasou v obličeji se posadil a hned v zápětí nahodil vážný výraz. Generála

O’Neilla zajímal více, než vše co mu chtěl Bra’tac říct, stav Teal’ca. To ovšem netušil, že Bra’tacova návštěva s jeho dlouholetým přítelem úzce souvisí.

Bra’tac: “O’Neille, zdravím tě, jak se Ti daří?“

O’Neill: “Daří se mně dobře, děkuji za oprání, ale kvůli mně tady rozhodně nejsi. Povídej, co se přihodilo?“

Bra’tac: “Ne, to máš pravdu. Jde o Teal’ca. Je ve velkém nebezpečí.“

O’Neill: “Co je s ním?“

Bra’tac: “Zajali ho členové Luciánské aliance. Dozvěděli jsme se o tom, co se stalo tady na Zemi a okamžitě jsme začali pátrat ve vlastních řadách v domnění, že najdeme několik luciánských špionů. Mýlili jsme se, celá naše společnost byla těmi krysami přímo prolezlá. Byli všude. Měli svého špiona snad na každé naší lodi. Snažili jsme se s nimi vypořádat, ale když se ukázalo, že je jich na naší vlastní planetě mnohem více než nás, snažili jsme se uniknout. Mnohým z nás se to podařilo. Několika stovkám jaffů se sice povedlo uniknout bránou, ale zbylé tisíce byly drasticky vybombardovány z oběžné dráhy. Já byl jeden ze šťastlivců, avšak bránu jsem k útěku nepoužil. Povedlo se mně dostat k jedné z nákladních lodí a pomocí ní se dostat až sem. Na oběžné dráze naší planety jsem se dostal pod těžkou palbu. Proto jsem měl tak silně poškozenou loď. Naštěstí se jim nepovedlo mně sledovat, a tak jsem se dostal až sem.“

O’Neill:“A jak jste se dozvěděl o zajmutí Teal’ca?“

Bra’tac: “Byl jsem u toho, když vtrhli do konferenční místnosti, kde zrovna s několika bratry projednával naše další kroky ve válce s Luciánskou aliancí. Mně se povedlo utéct a zachránit si život, ale z jejich chování bylo zřetelné, že šli pro Teal‘ca na jistotu.“

O’Neill: “Víte, kde by ho mohli držet?“

Bra’tac: “Nevím, ale znám hvězdné adresy planet, které Luciánská aliance ovládá. Na jedné z nich musí být.“

Když Bra’tac domluvil, spustil lavinu mlčení a přemýšlení, kterou přetnul až plukovník Caldwell: “Generále, myslím, že mám plán.“

Pegas, Altera

Podplukovník Lorne za pomoci doktora Zelenky, Chucka, který mu poskytl svou pomoc i přes to, že měl zrovna volno a předem naplánoval jinou zábavu, a dvou týmů mariňáků shromáždil v prostoru brány snad všechno vyhledávací vybavení, které bylo na Atlantidě k dispozici. Všechno toto dělal s jediným cílem-pomoci plukovníku Sheppardovi a jeho týmu. Jako mezikrok k dosažení tohoto cíle musel kontaktovat pegasské spojence, které si atlanťané při svých cestách bránou udělali. Na jeho krátkém seznamu, který si stále omílal v hlavě, byla Pegasská planetární koalice, Geniové a Cestovatelé. Do karet mu bohužel nehrála současná neinformovanost o dění v galaxii Pegas, která byla způsobena sbalením města a opuštěním galaxie. Atlantida odešla z tohoto koutu galaxie již před dlouhou dobou a ledacos se mohlo změnit. Podplukovník tušil, že toto hledání nepůjde hladce. Podplukovník Lorne začal hledat podle kusých informací, které nastřádal. Poslední známá pozice, na které se schovávali Geniové, byla Chuckem právě zadávána na DHD. Chuck zadal i poslední sedmý symbol, ale brána se, jak by někdo mohl čekat, neaktivovala, nýbrž ze sebe pouze vydala zvuk, který dával jasně najevo, že je něco špatně. Podplukovník Lorne požádal Chucka, aby opakoval zadávání znova a znova, ale ani jeden z pokusů se neukázal jako úspěšný. Adresa ne a ne zapadnout. První plamínek naděje zhasnul. Další na seznamu byla Pegasská planetární koalice. Bylo o ní známo, že operuje v zapadlém koutu galaxie. Díky bohu byly adresy planet, na kterých by se členové koalice mohli nacházet, uloženy v databázi planet, a tak podplukovník neváhal a vyzval Chucka, aby zadal první ze dvou adres, které byly k dispozici. Tentokrát se neúspěch se zadáním planety Geniů neopakoval a hvězdná brána vytvořila stabilní červí díru, která se ustálila a jen mírně se vlnila, čímž opravdu připomínala vodní hladinu. Zadání adresy uvolnilo pole působnosti pro doktora Zelenku. Ten ještě naposledy zkontroloval stav UAV letounu a když si byl jist, že nenastanou žádné technické problémy, povolil start. Vyběhl od odpalovací rampy po schodech nahoru do řídícího střediska, kde se usadil do svého kouta, ze kterého byl schopen vše ovládat, i samotný UAV letoun, jehož start byl právě zahájen.
Tento průzkumný letoun byl vybaven upravenými proudovými motory, které mu dovolovaly i mírné manévrování a schopnost letu i ve větších nadmořských výškách. Energii systémům letounu dodával unikátní miniaturní naquadahový generátor, jenž zaručoval letounu extrémní doletovou vzdálenost, ale i velice kvalitní senzorový systém, který byl nedílnou součástí vybavení. Byly to modifikované asgardské senzorové systémy krátkého dosahu. Tyto senzory dokážou detailně prozkoumat oblast celé planety, ale i oběžné dráhy a přilehlého okolí, které je nedílnou součástí planetárního systému. Letoun je samo sebou vybaven komfortním zaměřovacím a naváděcím systémem. Termovize i infračervené paprsky jsou samozřejmostí. Tento UAV letoun je schopen nést šest taktických hlavic vzduch-země, díky kterým mohou být ničeny pozemní cíle či nepřátelská vojska z dostatečné výšky a to se značným komfortem.

Letoun byl připravený na rampě a čekal pouze na pokyn od velícího centra, kterým pro něj byl ovládací počítač. Doktor Zelenka stiskl enter a letoun se odrazil od své startovací rampy a zmizel v třepetajícím se horizontu událostí. P2R-589 dosáhl za necelé dvě sekundy. Hned na to začal na Atlantidu posílat získaná data. Doktor Zelenka je zpracovával a obratem je v řidší formě sděloval podplukovníku Lornovi:“Senzory ukazují dýchatelnou atmosféru, žádné toxiny. Planeta je tedy obyvatelná…Moment…Zaznamenávám podivné údaje, vypadá to jako radiace z wraitských zbraní, ale je mírně odlišná od té, na kterou jsme zvyklí. Panebože…“

Lorne: “Co se děje? Co tam vidíte?“

Zelenka: “Senzory nezachytili na celé planetě jedinou známku života. Za to ale nalezly zničenou infrastrukturu, která byla vybudována pár set metrů od hvězdné brány.“

Lorne: “Wraiti?“

Zelenka:“Je to více než pravděpodobné. Museli vypátrat pozici Pegasské koalice a nemilosrdně je zničit.“

Lorne: “Dobrá, tady už nic nezmůžeme. Pošlete letoun zpět.“

Doktor Zelenka zadal do počítače příkaz, který naprogramuje letoun tak, že doletí k hvězdné bráně, a pomocí sofistikovaného zadávacího systému ji letoun sám aktivuje a vrátí se tam, odkud byl vyslán na svou průzkumnou misi. Letoun svůj úkol samo sebou vykonal, a tak se za několik okamžiků na Atlantidě aktivovala hvězdná brána. Chuck přijal IDC kód letounu, deaktivoval štít a šedý UAV letoun proletěl bránou a lehce, jako pírko, dosedl na odpalovací rampu. Doktor i podplukovník si dali na chvíli pauzu a skočili si do jídelny na oběd. Oba se nemohli o plukovníku Sheppardovi přestat bavit. Za celou dobu, kterou strávili v jídelně, jejich hlasy neutichly a nebylo tomu jinak ani při zpáteční cestě do řídící místnosti. Na řadě byla další adresa, na které se podle podplukovníkova předpokladu mohly nacházet alespoň nějaké složky Pegasské planetární koalice. Proces s vysláním letounu se opakoval, jen koordináty, na které cestoval, byly jiné. Chevrony s typickým zvukem zapadly a brána se aktivovala. Kdo by čekal, že se letoun vydává na procházku klidnou přírodou, mýlil by se. Když se UAV několik tisíc světelných let od svého domova rozložil před bránou, nestačil se divit. V okolí hvězdné brány ho nepřivítala unikátní flóra, nýbrž unikátně silná a početná wraitská posádka. Čítala asi třiadvacet wraitů, kteří byli systematicky rozmístěni kolem zařízení, které označovali jako průchod. Letoun stihl aktivovat kameru dostatečně rychle na to, aby doktor Zelenka, který na druhé straně přijímal obraz, uviděl letoun, kterak je posílán k zemi velkým tyčovým kanónem wraitské výroby. Byl to unikátní pohled na neznámý kus technologie. Nikdy dříve nic takového neviděl. Ani v databázi nenarazil na wraitskou zbraň, která by se i minimálně podobala tomuto zkázonosnému kanónu. Naneštěstí pro všechny wraity v okolí byl tento typ průzkumného letounu vyroben tak, aby se po vyřazení jeho systémů spustila autodestrukce. Když jeden z wraitských vojáků přišel k sestřelenému letounu blíže, za účelem bližšího ohledání, zpozoroval červenou diodu, kterak bliká jak bláznivá. Chvíli se na červeně blikající světélko upřeně díval, poté dostal rozkaz letoun vzít a odnést ho nejspíše na některou z šipek. Když ho uchopil a donesl do hloučku zvědavých wraitů, zdroj energie v letounu se přetížil a za pár sekund i explodoval. Výbuch byl dostatečně silný, aby vyřadil vše v okolí padesáti metrů, což byla oblast, na které byli wraiti rozeseti. Doktor Zelenka viděl málo, ale stačilo to na to, aby bylo jasné, že na téhle planetě Pegasská koalice rozhodně nesídlí. Posledním plamínkem naděje byli Cestovatelé. Adresa jejich provizorní kolonie byla taktéž uložena v databázi, a tak doktor neváhal a znovu, tentokrát již naposled, vyzval Chucka, aby zadal adresu. První UAV letoun byl bohužel zničen. To ale nemohlo podplukovníka Lorna a doktora Zelenku zastavit. Tým doktora Zelenky připravil na rampu, která stála před hvězdnou bránou, další průzkumný letoun, a tak mohlo hledání začít nanovo. Adresa zapadla a letoun se vydal na průzkum. Poklidným tempem si to šinul krajinou a senzory si všímaly každé maličkosti. Letoun se ještě nějakou chvíli lehounce pohupoval v poryvech větru a ladně si bručel, když najednou z ničeho nic zaznamenal neidentifikovanou nepřátelskou aktivitu. Za několik málo okamžiků rozpoznaly senzory tři wraitské šipky vzdálené asi dvě stě kilometrů. Doktor Zelenka okamžitě nasměroval letoun zpátky na svou výchozí pozici, ale nebylo to nic platné. Bystří piloti šipek totiž také zaznamenali neidentifikovaný objekt ve vzdušném prostoru spolu s nepatrnými energetickými odchylkami, které způsobovalo vysílání příkazů z Atlantidy k letounu. Šipky zlověstně bzučely a jako hejno včel se slétly na průzkumný letoun. Šipka, která letěla ve středu formace, zaměřila miniaturní vznášející se objekt a kraťoučkou dávkou ze svých kanónů ho poslala k zemi. Spojení s letounem se přerušilo, a jelikož bránou již neprocházel žádný signál, sama se deaktivovala. Naděje pohasly. Poslední šance na spojení s rasou Cestovatelů vyprchala spolu se samovolným uzavřením brány. Podplukovník již neměl v rukávu další trumf, a tak se s lavinou smutku a beznaděje přesunul do svého skromně zařízeného pokoje. V řídící místnosti se vystřídaly služby a celá Atlantida se začala nořit do noční atmosféry.

Podplukovník Lorne pozval včera doktorku Kellerovou na večeři. Nebyl v tom žádný skrytý úmysl ani nic jiného. Jen obyčejné pozvání na večeři. Atlantida již nesloužila pouze jako vojenské velitelství ve znepřátelené galaxii Pegas, ale zastávala funkci plnohodnotného města, a tak nechyběly ani prostory, kde se neoblékaly strohé uniformy s logem expedice, nýbrž krásné večerní róby a společenské obleky. Doktorka Kellerová měla již volno. Na pozvání od podplukovníka samozřejmě nezapomněla, vlastně téměř celý den na nic nemyslela. Musíme si přiznat, že dostat se s Rodneym to společnosti byla minimálně nesnadná, ba dokonce neuskutečnitelná výzva. Stále měl nějakou práci na vylepšování městských systémů, prozkoumávání databáze nebo sestavování plánů nové satelitní sítě či tvorbě nákresů nových bombardérů. Doktorka hned po skončení pracovní směny spěchala do svého pokoje, který se nacházel v jižním kvadrantu města. Do večeře zbývaly ještě dvě hodiny, ale doktorka neponechala nic náhodě a začala se připravovat. Make-up, rtěnka, řasenka, parfém, to vše prošlo jejíma rukama, než si konečně oblékla ty krásné, ale také mírně provokativní šaty. Stoupla si před zrcadlo a uznala, že jí to opravdu sluší. Když byl čas k odchodu, vydala se do již zmiňovaného salónku, kam ji pozval podplukovník na večeři. Ve smluvenou dobu se ho ale nedočkala a to ji mírně překvapilo a rozhodilo. Nedochvilnost nebyla podplukovníkovou vlastností, takže jeho zpoždění bylo značně nečekané. Když se ho doktorka ani za dalších třicet minut nedočkala, zvedla se od kulatého, slavnostně prostřeného stolu a vydala se do podplukovníkova pokoje. Ten nebyl nikterak daleko, a proto se doktorka rozhodla pro pěší cestu. Bez pomoci transportéru došla doktorka k pokoji podplukovníka Lorna za necelých sedm minut. Přistoupila ke dveřím a „po atlantsku“ zaklepala. Podplukovník leže na posteli zaslechl zvuk, podle kterého poznal, že je někdo za dveřmi. Ladně zvedl spoje vypracované tělo z pohodlné postele a typickým pohybem ruky otevřel dveře, za kterými stála mírně rozladěná doktorka Kellerová. Díky šatům, které měla Jeniffer na sobě, nesměřoval první pohled podplukovníka Lorna do obličeje, nýbrž o pár čísel níže. Podplukovníkův stav nevnímání skončil až tehdy, kdy na něj doktorka promluvila:“Podplukovníku, jak to že jste nepřišel?“

Podplukovník Lorne nasadil nejprve nechápavý, až uražený pohled, ale v zápětí si uvědomil, co včera slíbil:“Ach, doktorko, omlouvám se. Měl jsem dnes těžký den. Zkoušeli jsme kontaktovat naše spojence, ale nezaznamenali jsme žádný úspěch. Na dvou planetách ze tří jsme narazili na wraity. Pro plukovníka a jeho tým to vypadá to beznadějně.“

Jeniffer dala svým pohledem jasně najevo pochopení pro podplukovníkovu situaci, ale hned v zápětí ho pobídla: “Podplukovníku, nechtěl byste si zajít na procházku na západní molo? Dnes je úplněk. Přijdete na jiné myšlenky.“

Lorne: “Dobrá, půjdu, asi máte pravdu.“
Podplukovník hodil přes rameno bundu a v doprovodu doktorky Kellerové se vydal směrem k západnímu molu. Po cestě jí všechno vylíčil, a když se dostal k Cestovatelům, doktorka se zarazila: “Cestovatelé? Říkal jste Cestovatelé?“

Lorne: “Ano, říkal.“

Jeniffer: “Vždyť Cestovatelé mají ten vysílač.“

Lorne: “Jaký vysílač?“

Jeniffer: “Plukovník Sheppard nechal Larrin implantovat subprostorový vysílač, aby ji mohl v případě nouze kontaktovat. Sama jsem u toho byla.“

Podplukovník Lorne vykřikl tak hlasitě, že Jeniffer málem ohluchla. V návalu nové naděje se ani neobtěžoval poděkovat a okamžitě se plným sprintem vydal do řídící místnosti. Amanda, nová důstojnice přes obsluhu městských pohotovostních systémů, si užívala klidné atmosféry v řídící místnosti. Měla nohy opatrně položené na jedné z konzol, četla si knížku a občas si usrkla horký čaj z plechového hrnku. Dálkové senzory nehlásily žádnou aktivitu, a tak mohla ve své bohulibé činnosti pokračovat. Doktor Zelenka nevěnoval jejímu „ulejvání“ žádnou pozornost, jelikož měl dost práce na programování Rodneyho replikátorů. Poklidnou idylku rozrušil podplukovník Lorne, který vlétl do řídící místnosti jako rozzuřený býk, a už z dálky začal na doktora Zelenku něco pořvávat. Když se přiblížil na „doslechovou“ vzdálenost, začal doktor Zelenka jeho projevům věnovat pozornost: “Podplukovníku, co se děje?“

Lorne: “Vím, jak najít Cestovatele!“

Doktor Zelenka byl velice udivený z podplukovníkova jednání, a tak raději nemeškal a rovnou položil očekávanou otázku: “Jak?“

Lorne: “Mají ten lokátor.“

Zelenka se zeptal stejně, jako před pár okamžiky podplukovník Lorne: “Jaký?“

Lorne: “Ten, co nechal plukovník Sheppard implantovat Larrin. Upozornila mě na to doktorka Kellerová.“

Zelenka: “Aha, už si vzpomínám. Jednalo se o ten sub prostorový vysílač.“

Lorne: “Věděl byste, jak jo lokalizovat?“

Zelenka: “Zajisté, stačí jen korektní úprava senzorů.“

Lorne: “Jak dlouho to bude trvat?“

Zelenka: “Moment…Okamžik…Už to bude…Hotovo, mám ten signál.“

Lorne: “Jak to vypadá? Kde jsou?“

Zelenka: “P6R-963, je tam brána. Zaznamenal jsem ale jednu znepokojivou věc.“

Lorne: “Jakou? Doufám, že to není adresa nějaké wraitské državy.“

Zelenka: “To ne, ale ten signál je vysílán ve formě SOS. Na takovéto frekvenci jsme se nikdy nedomlouvali. Něco tady nehraje.“

Lorne: “Ať to hraje nebo ne, můj tým je připraven se tam vydat. Nenechám už plukovníka čekat ani den.“

Podplukovník se vydal pro svolení k misi za plukovníkem Ellisem. Ten bez jakéhokoli váhání jednoznačně souhlasil a doporučil podplukovníkovi, aby si s sebou vzal ještě tým mariňáků, pro jistotu. Podplukovník Lorne připravil jumper, naložil všechno potřebné vybavení a munici. Do hodiny se do jumperu nasoukal i ostatní vojenský personál, který čítal přesně osm členů. Vše bylo připraveno k odletu. Plukovník Ellis popřál všem hodně štěstí, tak jak to bylo ve zvyku, a jumper zmizel v horizontu událostí. Podle doktora Zelenka měla být hvězdná brána na oběžné dráze planety. O to více překvapilo podplukovníka Lorna a ostatní, když s jumperem vyletěli na povrchu a hned po prvních pár sekundách letu musel podplukovník Lorne ostře strhnout řízení, aby nenarazil do asi patnáctimetrové věže. Senzory záhy zaznamenaly rozmanitou a úctyhodnou infrastrukturu, která byla vybudována na povrchu a táhla se kilometry do středu planety. Podle jejího stylu to vypadalo na vyspělou civilizaci. To by mohli být Cestovatelé, pomyslil si podplukovník v duchu a svitla pro něj naděje. Major Edward zaznamenal na senzorech podivné, ale povědomé údaje, kterým nemohl věřit, a tak doporučil podplukovníkovi, který kormidloval jumper, aby vyletěl na oběžnou dráhu, do oblasti odkud vycházel cestovatelský SOS signál. Jumper vystoupal řídkou atmosférou na oběžnou dráhu za pár sekund a hned na to se jeho posádce naskytl úžasný pohled. Loď třídy aurora se před nimi klidně pohupovala v celé své kráse. Na první pohled se zdálo, že byla nepoškozené a data se senzorů to jenom potvrzovala.

Lorne:“Tak dobrá, tohle jsem nečekal, ale nepřiletěli jsme sem, abychom se zase vrátili. Letím dovnitř. Lodní příkazy auror známe, a tak se mně doufejme, povede otevřít hangár.“

Jumper pilotovaný podplukovníkem Lornem klidně doletěl až k ohromné lodi. Obletěl ji zprava a nalodil se do jejího postranního hangáru, který byl kupodivu taktéž zaplněn jumpery. Bylo jich tam tolik, že pro pozemský jumper téměř nezbývalo místo, ale dovednosti podplukovníka nakonec nedovolily, aby jumper nepřistál.

Lorne: “Majore, atmosféra?“

Edward: “Dýchatelná.“

Lorne: “Známky života?“

Edward: “Negativní, pane.“
Lorne: “Dobrá, tak se tady trošku porozhlédneme. Majore, rozdělíme se. Vy se s vaším týmem vydáte směrem k můstku a my půjdeme hledat zdroj toho SOS signálu. Hlásit se každých deset minut. Pokud naleznete i sebemenší maličkost, okamžitě to oznamte. Je to všem jasné?“

Celá posádka jumperu sborově odpověděla: “Ano.“

Seržant Cruz seděl nejblíže u dveří, a tak se zvedl a zmáčknutím na tlačítko poručil mechanickému systému, aby otevřel dveře. Pozemšťané vytvořili dvě skupinky a každá se dala jedním směrem. Na lodi bylo aktivováno pouze nouzové osvětlení, což se změnilo s příchodem pozemských jednotek. Loď rozpoznala přítomnost antického genu, a tak poskytla návštěvníkům komfortní osvětlení. Oba týmy pokračovaly dlouhými osvětlenými koridory, které nebraly konce. Laboratoře nebo pokoje se nacházely snad za každými druhými dveřmi. Podle antického detektoru, který dřímal podplukovník Lorne v ruce, byl nouzový signál již velice blízko. Maximálně sto metrů od jejich současné pozice. Podplukovník byl dost nedočkavý, a tak se svým týmem přidal do kroku. Když došli do místnosti, odkud signál vycházel, nikoho tam nenašli. Místnost byla naprosto opuštěná. Po bližším prozkoumání našel major Lorne subprostorový lokátor, kterak se povaluje na jedné z ovládacích konzol. Místnost vypadala jako záložní velín, jelikož byly její stěny z větší části obestavěny ovládacími panely všech možných velikostí a na stěnách taktéž vysely antické obrazovky. Podplukovník přistoupil k jednomu z ovladačů, aby aktivoval lodní biometrické senzory. Ty ho, jak předem očekával, nezklamaly a lokalizovaly jednu nestabilní známku života o dvě patra výše. Se svým týmem se na označenou pozici co nejrychleji vydal, aby nalezl pomlácenou Larrin, jak leží bezvládně na podlaze. Přispěchal k ní a ihned zkontroloval její životní funkce. Byla naživu, ale tep měla značně nestabilní a těžce hmatatelný. Podplukovník ji zvedl z chladné podlahy a posadil ji na jedno z křesel, které také nebylo nic moc, ale rozhodně lepší než se válet po podlaze. V tom se všem členům jeho týmu v uchu rozeznělo zašumění vysílačky:“Pane, prozkoumali jsme danou oblast a nebudete věřit tomu, co Vám řeknu.“

Lorne: “My jsme také zaznamenali nález. Našli jsme Larrin, Cestovatelku. Je na tom špatně ale žije. Zatím jsme ji stabilizovali, ale co nejrychleji ji převezeme na Atlantidu.“

Edward: “My jsme cestou na můstek narazili na pár zajímavých oddělení. Našli jsme zbrojnici s antickými osobními štíty a také se speciálními obleky, které používali místní Asgardové. V další zbrojnici jsme našli nějaký neznámý druh energetického děla. Tato loď je opravdu excelentně vybavená, ale abych se dostal k jádru situace. Když jsme došli na můstek, zkontrolovali jsme základní systémy lodi a nestačili jsme se divit. Loď napájí ZPM, které je na tom s energií velice dobře. Drží se na úrovni osmdesáti devíti procent. Sklad se střelami je narvaný k prasknutí. Vypadá to, jako by loď zrovna sjela z výrobní linky.“

Lorne: “To jsou úžasné zprávy, majore. My odtud mizíme a bereme s sebou Larrin. Nutně potřebuje odborné lékařské ošetření. Vy zatím zajistěte oblast a počkejte na posily, které vám pošleme.“

Edward: “Rozumím, pane. Končím.“

Podplukovník Lorne chytil Larrin za krkem a pod koleny a za doprovodu svého týmu ji odnesl až do hangáru s jumpery, poté do jumperu samotného, kde ji chtě nechtě musel znovu položit na zem, jelikož ležení na sedačkách by nedosahovalo požadovaného komfortu. Podplukovník přenechal lékařskou péči na svém kolegovi, aby mohl usednout za řízení jumperu, se kterým se brzy odlepil od hangáru a vyletěl do volného vesmíru. Ihned začal sestupovat do atmosféry, přesněji do oblasti s hvězdnou branou. Až ke kruhu z naquadahu doletěl, aktivoval ho zadáním adresy Atlantidy, a když se červí díra ustálila, vletěl do ní. Na druhé straně ho již v hangáru čekal početný lékařský personál v čele s doktorem Beckettem, který měl Larrin velice rád. Asistenti doktora vyložili Larrin z jumperu a položili ji na nosítka, díky kterým ji dopravili až na ošetřovnu, kde si ji vzal doktor do parády. Pod Beckettovým drobnohledem se dostávala velice rychle do pořádku. Sice se ještě neprobrala z kómatu, ale její zdravotní stav se výrazně zlepšil.


Pegas, P6R-963, Cestovatelská kolonie (?), O 3 dny později

Loď třídy aurora, která na rozkaz plukovníka Ellise stále setrvávala na současné hvězdné pozici, byla již důkladně prozkoumána a zajištěna. Po lodi byla nalezena další pětice těl, která podle výbavy, výzbroje a oděvu patřila k Cestovatelům. Naneštěstí ani jeden z nalezených nebyl schopen poskytnout pozemšťanům tak chtěné informace, protože nebyl naživu. Všichni Cestovatelé byli zabiti neznámým způsobem. Neměli na sobě známky wraitského krmení, střelby nebo úderu tupým či ostrým předmětem. Jejich smrt byla pro doktory záhadou.

Rozsáhlý objekt na povrchu byl taktéž, stejně jako loď na orbitě, zajištěn a důkladně prozkoumán. Do oblasti byla pro jistotu nainstalována kolejnicová děla, z Atlantidy bylo také povoláno několik obrněných tanků a vojenských humvee nesoucí těžkou výzbroj. Za pomoci jumperů bylo po oběžné dráze rozeseto množství vesmírných min.

Průzkum komplexu jasně naznačoval, že se jedná o cestovatelskou kolonii. Jejich chaotický způsob vedení energie a další předpotopní systémy byly v galaxii unikátní a posloužily jako dokonalé identifikační znamení.

Pegas, Altera, Atlantida, O 10 hodin později

Planeta, kterou obývala Atlantida s Milénií, se právě probouzela do nového dne. Slunce si pomalu dralo cestu do výše, aby mohlo svými paprsky osvětlit oba klenoty antické výroby, které se lehounce pohupovaly na klidné vodní hladině. S novým dnem se na Atlantidě také probouzelo množství spáčů, kteří včera neulehli s večerkou do hajan, ale ponocovali až do brzkých ranních hodin. Na lékařském oddělení doktora Becketta byl až neobvyklý klid. Doktor se snažil nespustit z Larrin oči, ale nebylo to v lidských silách. Usnul s hlavou opřenou o stůl, na kterém stál mimo jiné i velký širokoúhlý monitor, který zobrazoval veškerá data z diagnostických přístrojů. Klidnou idylku prořízlo hlasité zapípání jednoho z přístrojů. Doktor se tak leknul, že mu tep vyletěl až někam do nebes. S rozespalou grimasou v obličeji se rozhlédl kolem, až se jeho pohled zafixoval na velký monitor, který stál přímo před ním. Podle informací, které se mu v polospánku povedlo přelouskat, se měla Larrin co nejdříve vzbudit z kómatu. Doktor tedy na rychlo zavolal svou nejvěrnější sestru, aby mu při Larrinině vzbuzení asistovala. Zavolal také podplukovníka Lorna, který byl díky Sheppardově nepřítomnosti její nejbližší osobou na Atlantidě. Hned jak se Larrin probudila, uviděla tvář podplukovníka Lorna, což ji trochu překvapilo. Co ale nikoho nepřekvapilo, bylo to, že první věc, na kterou se zeptala, bylo, kde je Sheppard. Doktor Beckett ji za pomoci podplukovníka Lorna se vším seznámil. Podle výrazu, který se Larrin na obličeji vyrýsoval, se zdálo, že ví o něco víc. Až se zotavila a dala se do pořádku, začal se jí podplukovník Lorne vyptávat. Samozřejmostí bylo, že se zeptal na to, kde vzali loď třídy aurora a jak to, že ji na ní našli v takovém stavu. Larrin se zděšeným výrazem v obličeji odpovídala:“Byli to wraiti. Přepadli nás a získali všechny informace z lodní databáze. Vědí o každé antické základně v galaxii.“

Pokračování příště!

Byl bych rád, kdyby jsme v komentářích zanechali svůj názor na mou prozatimní tvorbu. Skvělé-dobré-špatné-katastrofické

Sakra ty wreiti mi ale lezou na nervi ale tank se do brány nevejde a ani humwee jediná možnost by byla to rozložit a složit na druhé straně.

deadalos: chlapče vůbec nevíš očem mluvíš. Brána samotná má vnější průměr cca 6,7 metru, tzn. že i kdyby byl vnitřní průměr o metr menší(0,5m z každé strany) tak se ti ma M1abrams vleze (3,7m šířka) a předpokládám že HMMWV není širší. Takže příště než začneš něco psát tak si to promysli, zjisti si fakta, udělej si úkol z matematiky (rozuměj spočítej si to), pohlídej si jak ti jdou pismenka za sebou (alepoň trochu) a teprve potom něco posilej. Cya.


EDIT///
Speedy: pěkně se nám rozjíždíš, I like it. a BTW. doplň si seznam na prvni straně a uprav podpis

Tím faktem jsem si nejprve nebyl jistý, ale projel jsem si vlákno, kde se to řešilo a tam bylo vše podložené i důkazama, takže s tou vojenskou technikou není problém

Aha tak by to šlo a M1 abrams je muj nejoblíbenější tank ale já mocna šířku nekoukam já spíš koukam na hlaveň rychlost systémi a posádku mimochodem M1 bojovala jednou proti přesile a zabili jednoho člena v bredlym a to neni tank ale to je jedno ale má brána 2 metry do výšky.(skoro 3 metry.

Řešilo se to >>>ZDE<<<

Abych odpověděl: Skvělé!!!
Ten díl byl nádherný, ostatně jako vždy
A to zpoždění? Nevadí, za tu kvalitu to stojí

Děkuji moc všem za tu pochvalu. Jako autora mě to opravdu moc těší a dává nový náboj ke psaní

Luxus!! Wraiti jsou parchanti. Doufám že objasníš jak zemřeli cestovatelé a taky konečně dostaneš pryč Shepparda a jeho tým

Doufam že se wreiti k tomu ZPM nedostanou není zaručeno že jim je vydaj a wreiti by mohli mít sheparda i ZPM.

Našel jsem obrázek Achilla

Zdravím,

Mám tu pro vás další díl. Nebudeme se zdržovat zbytečným kecáním. Pojďte na to

24. Díl - Nová naděje


Mléčná dráha, Země

Je to už dva týdny, co se na oběžnou dráhu Země přiřítil Bra’tac ve své polorozpadlé kocábce jménem Tel’tak. Za tu dobu probíhá nepřetržitě plán na osvobození Teal’ca, snad největšího přítele generála O’neilla. Mistr Bra’tac mile rád poskytl adresy luciánských držav s tím, že na jedné z nich musí chudáka Teal’ca držet. Plán plukovníka Caldwella byl již v plném proudu. Na oběžných drahách všech planet, jejichž adresy byly uschovány v Bra’tacově paměti, již druhý pátek pozorně hlídkovaly zamaskované průzkumné sondy, o jejichž vypuštění se zasloužil Daedalus a jeho posádka. Tyto sondy byly vybavené mimo jiné i biometrickými senzory a měly za úkol proniknout všudy přítomným luciánským rušením a lokalizovat Teal’cův bio signál a následně odeslat informaci o tomto cenném nálezu do SGC pomocí sub prostorových vysílačů.

Na Zemi samotné však práce také nestagnovala. Díky značnému chaosu a nepořádku, který se týkal pravomocí států zapojených do programu Hvězdné brány, byla vytvořena oficiální asociace, která hrdě nesla název „Asociace planetární obrany“, zkráceně APO. Tato asociace byla nadřazená všem institucím, které pracovaly na projektu Hvězdná brána, a byla podřízená pouze prezidentovi Spojených států amerických, Baracku Obamovi. Na řízení APO se podílela širší rada IOA, která se skládala ze zástupců většiny demokratických států na Zemi. Dále to byl velitel SGC, kterým byl v současné době generál Landry, a samo sebou nechyběl ani generál O’Neill, který zastával funkci jakéhosi hlavního konzultanta a poradce v programu brány. Pod tuto mocnou a zároveň velice důležitou organizaci spadaly složky pozemské flotily, pozemských pěchotních jednotek, obrněných divizí, ale také samotné SGC, které bylo centrem všeho dění. Prvním rozhodnutím APO, bylo uvolnění plánů stíhacích letounů F-302 ostatním ekonomicky vyspělým státům, které měly neprodleně začít s jejich hromadnou výrobou. Toto vše se samozřejmě dělo pod kontrolou států a odborníků zapojených do programu Hvězdné brány.

Na Zemi, ale také i mimo domovinu všech lidí, vznikaly ohromné komplexy, jejichž výstavbu zapříčinilo značné zvýšení finančních prostředků, které mohly být do programu StarGate investovány. Stanoviště Alfa, které bylo před několika měsíci naprosto srovnáno se zemí a nebylo ani možné na jeho půdu vstoupit, nyní vzkvétalo a prosperovalo do ohromného mimozemského střediska, které sloužilo jako zdroj surovin, tak jako výzkumná stanice či zbrojařské středisko. Výrobní linka dronů, která měla své sídlo na P2X-658, pracovala na 100%, a to stejně tak bezproblémově jako těžba surovin potřebných pro jejich stavbu. Mimozemské technologie byly zaváděny do běžné společnosti a díky vytvoření ohromného množství pracovních míst se světové hospodářství a zadlužené ekonomiky pomalu ale jistě dostávaly z vleklé krize, na kterou před několika lety neznali odpověď ani ti největší odborníci. Vetší průmyslová centra, hlavně těžkého průmyslu, byla přeorientována na výrobu a vývoj technologií nutných k obraně Země, ale také výzbroji pozemských pěchotních jednotek a plavidel. Vznikaly továrny na výrobu osobních energetických štítů, triniových ručních štítů, moderních vojenských technologií, in’tarových zbraňových projektilů, ale také zbraní většího kalibru jako byla třeba railgunová děla nebo hlavice mark X, IX a X. To vše fungovalo pod drobnohledem APO.

V nejmodernějším středisku, které se hrdě tyčilo na území dříve poničené České republiky, začala ve velkém stavba nových taktických bombardérů třídy 303, jejichž vývoj nahradil zastaralý projekt X-303, lodí třídy Prometheus. V docích, které byly součástí nevadské oblasti 51, byly dokončovány poslední úpravy na lodi třídy 305, kterou nebyl nikdo jiný než samotný Achilles. Tento klenot se měl již co nejdříve vznést za svými druhy na oběžnou dráhu a bojovat po jejich boku ve válce proti Luciánské alianci, která se v posledních dnech hrotila více než jindy. Podle tajných informací, které kolovaly společností, měla válka vygradovat plánem na osvobození Teal’ca. K dokončení tohoto sebevědomého plánu scházelo ještě několik střípků, ale jeden byl důležitější než ostatní. Nikdo na Zemi totiž zatím nevěděl, kde Luciáni Teal’ca drží, a tak se žádná záchranná operace nemohla ani začít formovat. To se ale změnilo jednoho deštivého a zároveň i částečně děsivého dne. Byl podvečer, západní polokoule byla již zahalená šerem, blesky vystřelovaly každou chvíli z nebe energetické výboje a hlasité hromy nezůstávaly v navozování strašidelné atmosféry pozadu. Den jako vystřižený z hollywoodského hororu. V SGC takovouto atmosféru nikdo nevnímal, a ještě aby ano, když je většina SGC pod povrchem země. Bránou občas přicestovala zásilka surovin či zelenkavě blyštivých antických střel ve speciálních transportních boxech. Sem tam přijal seržant Rivers identifikační kód jednoho z SG týmů, který se zrovna vracel ze své mise. Vojáci se potulovali po chodbách, střídali se na hlídkách a trénovali svou fyzickou kondici a bojová umění v tělocvičnách. Byli zde i tací, kteří trénovali přesnost své střelby z P90 či jiné automatické nebo poloautomatické zbraně v jedné z mnoha střelnic. Vědečtí pracovníci byli doslova zalezlí ve svých laboratořích či pracovnách a pracovali na výzkumech a výpočtech, které pro oko nezainteresovaného pozorovatele nebraly konce. V SGC zkrátka probíhal typický den, který se s každým východem slunce opakoval. Dnes však do každodenní rutiny zasáhl jeden aspekt, který ovšem nebyl nevítaný, nýbrž již dlouho očekávaný. Do asgardsko-pozemského počítačového systému dorazila důležitá sub prostorová zpráva. Jedna ze špionážních sond odhalila Teal’covu pozici. Seržant Rivers tuto novinku okamžitě zaznamenal a neváhal ji oznámit generálu Landrymu, který nechal svou práci prací a vydal se do řídící místnosti, kde byl o všem okamžitě a zároveň podrobně informován.

Rivers:“Generále, přijali jsme zprávu od jedné z průzkumných sond vyslaných na luciánské území. Lokalizovala Teal’ca.“

Landry: “Bravo, je ta informace ověřená?“

Rivers: “Ano, nalezla jak bio signál, tak Teal’cův lokátor.“

Landry: “Výborná zpráva, kontaktujte velitele našich lodí, ať se připraví. Já si jdu zatím zavolat do oblasti padesát jedna. Doufejme, že už budou co nevidět hotoví.“

Pegas, Altera, Atlantida

Larrin:“Byli to wraiti. Přepadli nás a získali všechny informace z lodní databáze. Vědí o každé antické základně v galaxii.“

Lorne:“Cože? Jak o nich mohou vědět? Copak v lodních databázích jsou adresy všech jejich základen?“

Larrin: “Ne, to ne. Byla to naše chyba. Když jste odešli z galaxie, o čemž jsme se dozvěděli téměř okamžitě, protože když přestanou po planetách ovládaných wraity běhat nebojácní vojáčci, tak se to rychle rozkřikne, začali jsme s hlubším průzkumem Pegasa. Používali jsme pár lodí, které nám zbyly, ale jednou jsme se strefili do černého. Narazili jsme na planetu s antickou základnou. Nelišila se od těch ostatních, aspoň na první pohled. Nakonec se našim technikům povedlo dostat dovnitř a to co jsme našli, jste už asi také viděli.“

Lorne: “Auroru?“

Larrin: “Ano, přesně tak, ale jak jste asi také zjistili, nebyla to ledajaká aurora. Byla napájena ZPM a měla plné sklady dronů. Byla jako nová. To se samo sebou ví, že jsme s ní odletěli. Pro naši rasu to byl neocenitelný úlovek. Ta minulá aurora byla dost poškozená, ale tahle, ta byla v dokonalém stavu. Po nalezení lodě se nám dařilo víc a víc. Vyhýbali jsme se wraitům a nakonec jsme získali dost zdrojů na to, abychom mohli začít se stavbou kolonie, kterou jste podle mých předpokladů rovněž viděli. Narazili jsme dokonce na naleziště důležitých surovin, a tak nám stavba zabrala o dost méně, než předpokládali ti největší optimisti. Asi je vám jasné, že o projektu takového rozsahu se někdo musel dříve nebo později dozvědět. Když byli atlanťané pryč, naděje na porážku wraitů klesla, ale my jsme dali prostým lidem naději. Začali se k nám stahovat uprchlíci ze všech světů a nabírali jsme na počtu. Za půl roku nás bylo na deset tisíc. Každý z nás byl ochoten pomoci při výstavbě naší kolonie. Dokázali jsme dokonce postavit pár nových lodí a vrcholem našeho znovuzrození byla uzavřená spojenecká smlouva s Genii.“

Lorne: “Cože? Tihle hajzlíci?“

Larrin: “Ano, máte pravdu, že to vypadá poněkud podivně, ale naše spojenectví opravdu vzkvétalo. Oni měli špiony po celé galaxii a atomové zbraně a my jsme měli lodě a silné zázemí. Pomalu se nám začalo dařit působit wraitům škody. Používali jsme na to genijské atomovky a naše lodě. Ale je vám asi jasné, že wraiti se o našem spojenectví museli doslechnout. Jejich uctívači jsou podle genijských špionů rozesetí po celé galaxii. Nejméně jeden nejspíše zavítal i k nám. Od určité doby se nám přestalo dařit. Potkávali jsme wraity snad na každé naší cestě, a to dokonce i obchodní nebo humanitární. Vše to vyvrcholilo naším napadením. Senzory na auroře zaznamenaly wraity již v předstihu, ale bohužel ne dost brzo na to, abychom se stihli evakuovat úplně všichni. Mnozí z nás utekli bránou na jiné planety, ale spousta z nás takové štěstí neměla, a tak jsem kontaktovala své nejvěrnější a pokusili jsme se pomocí aurory jejich útok odrazit, ale vše bylo marné. Bylo jich na nás až příliš, a proto bylo jen otázkou pár minut, než nám vyčerpají štíty. Stihli jsme sice vypálit pár střel, ale nestálo to téměř za nic. Až nám jejich nepřetržitá palba vyčerpala štíty, tak jsme čekali jasné zničení, ale opak byl pravdou.

Lorne:[i]“Promiň, že ti do toho skáču, ale jak vám mohli tak rychle vyčerpat štíty, když byly napájené pomocí ZPM?“

Larrin: “Protože nebyly. Když jsme loď našli, bylo ZPM dokonce úplně vypojené ze systému. Našim vědcům se ho sice povedlo propojit s několika sekundárními systémy, ale štíty mezi ně nepatřily. Už to co se nám povedlo, byl velký úspěch a my nečekali, že bychom mohli ZPM v nějaké bitvě potřebovat, ale abych to dokončila. Nedorazili nás, ale začali se naloďovat. To mě nakonec zachránilo, jelikož jsem si vzpomněla na lokátor, který mně dal John, a aktivovala jsem SOS vysílání. Na palubě nás bylo pouze šest, a tak jsme početné wraitské armádě nemohli dlouho vzdorovat. Systematicky jsme sice vypouštěli vzduch v chodbách, ve kterých se wraitští vojáci nacházeli, ale to nemohlo trvat věčně. Nakonec se dostali až do řídící místnosti. Kupodivu nás nevysáli, ale pouze omráčili. Když jsem se vzbudila svázaná na můstku, zahlédla jsem wraita, kterak se přehrabuje v našich počítačích. Nejprve jsem nechápala, jak se do nich mohl dostat, ale pak mě vše došlo. Nezabili nás, abychom jim mohli ještě naposledy posloužit. Použili náš gen a pomocí něj se dostali do databáze, do které jsme si ukládali veškeré naše nálezy. “

Lorne:“Předpokládám, že mezi nimi byly i adresy planet s antickými základnami.“

Larrin: “Přesně tak, šlo jim jen o tohle. Nějak se museli dozvědět, že jsme našli antickou válečnou loď.“

Lorne: “Co se stalo s lidmi, kteří se nestihli evakuovat bránou?“

Larrin: “To nevím. Já už se víc nedozvěděla, ale nedivila bych se, kdyby udělali to samé jako se mnou a mou posádkou.“

Lorne:“Není Ti divné, že nesebrali vaše ZPM?“

Larrin: “Není. Nesebrali ho, protože ho nenašli. Do centrálního ovládáni lodi a jejich plánů se nedostali. Kdybys mě nechal domluvit, zjistil bys proč.“

Lorne: “Co se tedy stalo dál?“

Larrin: “Když skončili s prací na našich počítačích, zdálo se, že získali, pro co přišli. Snažili se nás tedy použít v křesle na ovládání lodi. To se ale přepočítali, aktivovat nějaké zařízení jen díky přítomnosti antického genu je možné, ale na pilotování je třeba soustředění. Když jim došlo, že neuspějí, odešli a pomocí ventilace vpustili do lodi nějaký smrtelný toxin. Slyšela jsem členy své posádky, jak řvou přes celou loď a prosí o smrt. Muselo to být strašné.“

Lorne: “Jak jsi přežila?“

Larrin: “To sama nevím. Byla jsem vystavena stejným podmínkám jako oni, ale nic se mně nedělo. Žádné příznaky jsem nepociťovala, ale nakonec jsem omdlela a dál už to znáte. Netuším, jak dlouho jsem na té lodi ležela, ale žiju jen díky vám.“

Mléčná dráha, Země, týden po obdržení zprávy o Teal’cově pozici

Na pozemské oběžné dráze byl snad větší provoz než na new yorském Times Square. Formovala se zde flotila, které se měla vydat na záchrannou operaci, jejímž cílem bylo osvobodit Teal’ca, který byl již dlouhé dny držen v zajetí Luciánskou aliancí. Od doby, co se v SGC dozvěděli o Teal’cově pozici, dostaly továrny na výrobu nových taktických bombardérů rozkazy, které přikazovaly zvýšit výrobní tempo nejméně na 100%. Surovin na stavbu plášťů bylo dost, a tak to místním továrnám nečinilo žádné potíže. Bombardéry byly stavěny podle plánů doktora McKaye, které musel chtě nechtě dokončit doktor Zelenka, jelikož Rodneyho situace mu nedovolovala na této práci pokračovat. Všichni z APO byli zvědaví, jak nové bombardéry vypadají, a jakou mají doopravdy sílu, a tak byl doktor Lee i přes jeho ústní protesty povolán, aby v Pentagonu, sídle APO, předvedl plány nového bojového stroje z řad pozemské flotily. I když nerad, dostavil se na čas do projekční místnosti Pentagonu, kde na něj již čekalo početné osazenstvo, tvořené převážně členy APO. Když se z řad posluchačů vytratil otravný šum, doktor Lee začal. Stisknutím klávesy „play“ na svém ovladači, započal start prezentace. Na opravdu extrémně velkém promítacím plátně se začaly v maximálním rozlišení zobrazovat technické specifikace nového bombardéru.

ATB-303 - Advanced tactical bomber

Využití:

Podpůrný bombardér poskytující podporu lodím pozemské flotily, ale i pěchotním jednotkám, které jsou vystaveny nepřátelské převaze. Jsou součástí výzbroje lodí třídy 305.

Trup:

Super pevná a kompozitní slitina uhlíku, trinia, naquadahu a neutronia. Trup má solidní výdrž i po selhání štítů. Přidaná upravené verze replikátorského programu, který dokáže částečně opravovat menší poškození. Je limitován zásobou surovin, která je minimální.

Pohonné systémy:

Let v atmosféře, ale i mimo ni zajišťují dva typy motorů. Prvním z nich je dvojice extrémně výkonných raketových motorů, které zajišťují dosažení té nejvyšší možné rychlosti. Druhým typem jsou upravené asgardské podsvětelné motory. Kombinace těchto dvou pohonů zajišťuje letounu prvenství v maximální možné dosažené rychlosti mezi všemi plavidly pozemské flotily.
Pro transport mezi planetami slouží asgardský intergalaktický hyperpohon. Je výrazně pomalejší, než hypermotory na pozemských tři sta čtyřkách, ale i tak se dokáže rovnat například s hypermotory luciánských ha’taků. Není vyroben pro dlouhé mezigalaktické cesty, ale slouží pouze pro krátké tranposrty mezi planetami.

Zbraňové systémy:

Loď nese značně rozmanitý zbraňový arsenál.
Prvním druhem zbraní jsou upravené plazmové bomby vytvořené na bázi asgardských paprskometů. Loď shazuje z pumovnice, která je umístěna ve spodní části lodi, „koule“ rozžhavené plazmy, které při kontaktu se svým cílem explodují. Účinnost těchto bomb značně převyšuje bomby luciánských al’keshů.
Druhým typem zbraňového sytému je 6 hlavic typu mark V. Hlavice jsou obohacené o zbraňovou plazmu a dokážou vyřadit štíty luciánských lodí pomocí pár výstřelů. Rakety nesou vyspělý typ rušení a obranný manévrovací systém, který brání sestřelení. Hlavice mají modifikovatelné jádro, a tak jsou použitelné jak proti vzdušným, tak proti pozemním cílům.
Pro obranu proti stíhačům slouží asgardské energetické kanóny. Je to silnější verze energetických děl, které nesou letouny F-302. Bombardér nese několik těchto zbraňových baterií. První dvojité dělo je umístěno ve spodní části lodi a směřuje vpřed. Další dva dvojité kanóny jsou namontovány na pravém a levém křídle. Poslední, taktéž dvojitý kanón je umístěn na chvostu lodi a brání tak zadní část letounu před útočníky, kteří se dostali do této, pro letoun nebezpečné pozice. Kanóny jsou založeny na iontové technologii a vystřelují krátké energetické pulzy, avšak s ohromnou kadencí.
Posledním zbraňovým vybavením je volitelná přídavná výzbroj. Na letoun je možné namontovat jaderné hlavice mark X nebo nahradit hlavice mark V taktickými hlavicemi mark IX.

Obranné systémy:

Jako primární obranný systém slouží miniaturizovaná verze asgardského lodního štítu. Generátory štítu jsou vyvinuté a postavené za pomoci té nejmodernější známé technologie, a tak lodi poskytují maximální možnou ochranu.
Sekundární obrannou složkou je vyspělý druh antického maskování. Základ programu je převzat z jumperů, ale je vylepšen o nejnovější poznatky z antické databáze. Při minimálním energetickém výdeji je maskování lodi téměř neodhalitelné.

Energetické systémy:

Energii všem lodním systémům dodávají dva plazmové generátory střední výkonnosti. Zdroj energie je více než dostačující a v okamžiku bitvy dokáže kvalitně zásobovat jak štíty, tak zbraňové systémy. Dostatek energie se dostává i k hypermotorům, které jsou při kvalitní a soustavné dodávce energie schopny přeletěl galaxii i do týdne, což ale kvůli stísněnému interiéru uvnitř letounu není dostatečně komfortní. Letoun je také vybaven chytrým záložním zdrojem, který je tvořen izolovanými deseti procenty z výkonu každého generátoru, což poskytuje letounu při celkovém selhání dost energie pro krátký hyperprostorový skok.

Ostatní systémy:

Mezi další a nezbytné systémy se řadí asgardské senzory krátkého a středního dosahu, které jsou schopné odhalit maskování plavidel luciánské flotily. Nechybí sub prostorová komunikace. Samozřejmostí je kvalitní podpora života s dostatečnými rezervami vzduchu. Novinkou ve výbavě plavidel pozemské flotily je DHD. Letoun je určen jak k podpoře vesmírných lodí, tak pro podporu pozemních jednotek a za kritické situace může brzké zadání adresy domů způsobit pozemním jednotkám značnou výhodu. Systémy lodi jsou vybaveny autodestrukcí, autopilotem a také naprosto novým záchranným systémem, který pracuje ruku v ruce s miniaturním modulem asgardského transportního paprsku. Při selhání štítů a neschopnosti lodi ustoupit do hyperprostoru jsou v záchranném systému naprogramovány dvě varianty.
Varianta 1.) Letoun bojuje po boku lodě třídy 304 či 305 - Transportní paprsek automaticky přenese pilota i zbraňového důstojníka na palubu spřáteleného plavidla.
Varianta 2.) Loď bojuje osamocena nebo nemá k dispozici spřátelené plavidlo, na které by posádku transportovala - Transportní paprsek přenese posádku letounu na povrch planety před hvězdnou bránu
…

Zatímco doktor Lee se slovy: “To bude asi tak vše,“ ukončil zasedání a raději se odebral do zákulisí, aby nemusel být vystaven dotěrným otázkám byrokratů z APO, v projekční místnosti to začalo být zajímavé. Každý, snad do jednoho, byl příjemně překvapen technickými specifikacemi nového bojového letounu. Členové APO si mnuli ruce, jak se jim to všechno pěkně vyvedlo. Byli to lidé, kteří se dokázali pochválit i za práci, na které neměli sebemenší podíl, prostě profesionálové na pravých místech.

Paralelně s informativní konferencí probíhalo taktéž shromažďování osvobozovací flotily na oběžné dráze. Generálům, seržantům, plukovníkům, velitelům lodí a hromadě dalších vojenských důstojníků se povedlo seskupit úctyhodný počet bojových strojů. Na oběžné dráze byl připraven Daedalus, Odyssea, Korolev, Sun-Tzu, čerstvě dostavěný a otestovaný Achilles a asi čtyřicet bombardérů ATB 303, přičemž samotný Achilles dřímal ve svém hangáru dvacet těchto bombardérů. Některé z lodí vyprázdnily jeden z bočních hangárů a uvolnily tak místo pro bojová vozidla jako byla třeba obrněná Humvee nebo speciální tanky vyvinuté právě pro mimozemské mise jako byla tato. Na paluby lodí bylo transportováno nepřeberné množství další vojenské techniky a vybavení spolu s vojáky, kteří ho budou obsluhovat. Vše se připravovalo na velkou bitvu a nikdo nevěděl jistě, zdali se dožije příštího dne. Když bylo vše připraveno, lodě začaly vstupovat do hyperprostoru.

Pegas, Altera, Atlantida

Larrin byla velmi zesláblá, a tak jí doktor Beckett doporučil anebo spíše nařídil odpočinkový režim. Larrin byla vlastně ráda, protože za posledních pár dní si moc neodpočinula a navíc jí bylo jasné, že hned jak se probudí, bude muset čelit neustávajícímu bombardování podplukovníka Lorna, který se chce dozvědět co nejvíce.
Plukovník Ellis seděl ve své kanceláři a prokousával se nepřeberným množstvím hlášení a papírování, které bylo třeba vyřídit ještě do dnešní půlnoci a odeslat jej na Zemi. Sluneční svit hravě procházel přes okna a osvětloval každý kout plukovníkovy kanceláře. Ten si jako na potvoru krásného dne nemohl užívat někde v rekreační oblasti, ale musel být zalezlý ve své kanceláři a vydat ze sebe nadlidský výkon, aby všechny tyto písemnosti nějak zpracoval a dal do pořádku, když v tom se mu v uchu rozezněla vysílačka. Plukovník čekal nějakou banalitu, a tak hlasu ve vysílačce nevěnoval moc velkou pozornost. To ovšem byla chyba. Byl to totiž doktor Zelenka:“Plukovníku Ellisi, asi před hodinou jsme dokončili výrobu ZPM. Přál jste si, abych vás kontaktoval, až se tak stane…. Plukovníku?… Slyšíte?“

Ellis:“Doktore, omlouvám se, už Vás vnímám. Můžete to prosím zopakovat?“

Doktor Zelenka byl samozřejmě štěstím celý bez sebe, když si jen tak mluví do vysílačky a nikdo ho neposlouchá, a tak si sám pro sebe prohodil pár starých dobrých českých slovíček: “Panebože, to je idiot a to si chce hrát na velitele. Já ho snad zabiju. Totální magor.“ Když se po chvilince zklidnil, opakoval plukovníkovi do vysílačky:“Právě jsme dokončili výrobu ZPM. Přál jste si, abych Vás kontaktoval, až bude hotové.“

Ellis: “Rozumím, doktore a děkuji. Zároveň bych Vás chtěl požádat, abyste se za mnou ohledně toho ZPM stavil do mé kanceláře.“
Zelenka: “Dobrá, ještě tady něco dokončím a běžím za Vámi.“

Mezitím se Larrin probudila ze svého, asi patnáctihodinového spánku a u její postele nečekal nikdo jiný než podplukovník Lorne, který měl již přichystanou řadu otázek, z nichž minimálně jedna se samozřejmě týkala Shepparda. Larrin hned při prvním otevření jejich očních víček Lorna zaregistrovala, a tak se zatvářila dost zhnuseně, protože ji nepřetržitá přítomnost podplukovníka dost rozhodila. Podplukovník Lorne nechtěl hned spustit o Sheppardovi, a tak se pokusil odlehčit atmosféru, což se mu ale nepovedlo: “Zdravím tě, Larrin, jak pak ses nám vyspinkala?“

Larrin: “Dobře, dobře, ale kdybys tady pořád neokouněl, bylo by to o hodně lepší.“

Lorne:“Notak, víš, proč tady jsem. Potřebuji získat nějaké informace o plukovníku Sheppardovi. Je ve wraitském zajetí a ty bys mohla něco vědět.“

Larrin:“Když Ti řeknu vše, co vím, necháš mě na pokoji?“

Lorne: “Ano, přísahám. Tak povídej.“

Larrin: “Nic nevím.“

Lorne: “Cože?!“

Larrin: “Nevím nic. Museli ho zajmout později, než zlikvidovali nás. A taky že by to odpovídalo. Říkali jste, že jste na ně narazili u antické základny. Jejich adresy totiž získali od nás.“

Lorne: “Takže mně chceš říct, že vy o něm nemáte jedinou informaci?“

Larrin: “Ano, přesně tohle ti chci říct, nevíme nic. A teď už mě nech na pokoji.“

Doktor Zelenka dokončil v energetické rozvodně na Milenii rozdělanou práci, a tak se mohl vydat za plukovníkem Ellisem, který na něj již netrpělivě čekal. Radek prošel majestátním průchodem, který spojoval Atlantidu a Milenii a pomocí jediného transportéru se dostal do centrální věže až na podlaží s bránou, kolem které vyběhl a nasměroval si to přímo do Ellisovy kanceláře, který ho hned z dálky vítal a zval dál. Doktor se posadil na pohodlnou židli, která stála přímo proti té plukovníkově.

Zelenka:“Tak jsem tady, co si přejete?“

Ellis: “Jde o to ZPM, které po nás wraiti chtějí výměnou za plukovníkův tým.“

Zelenka: “Ano, to je mně jasné. Máme teď jedno k dispozici, ale doufám, že ho wraitům nehodláte dát. Víte co naposledy wraiti se ZPM provedli. Buď vytvoří nekonečnou armádu válečníků, nebo téměř neporazitelný úl. Nemůžeme jim dát takovou moc do rukou.“

Ellis: “Jsem ochoten jim to ZPM za plukovníkův tým předat, ale k tomu ZPM bych jim rád dal ještě nějaký bonus?“

Zelenka: “Bonus? Co tím myslíte?“

Ellis: “Bonus v podobě časované bomby v ZPM. Dokázal byste to zařídit?“

Zelenka: “Tak takovýhle bonus. No, to by se wraiti divili.“

Ellis: “Ano, vím, že by se jim to zrovna nelíbilo, a právě proto jsem to navrhnul. Ale Vás se ptám na to, zdali byste byl schopen tu bombu v ZPM sestrojit.“

Zelenka: “Možná ano. Musel bych ho sice trošku vykuchat, ale mohl bych do něj umístit nějaký obtížně detekovatelný modul, který donutí ZPM přetížit se, a způsobit tak explozi nevídaných rozměrů.“

Ellis:“Dobrá, dejte se do toho. Jste jedinou plukovníkovou nadějí.“
Zelenka: “A co Cestovatelé?“

Ellis: “Nic neví, prý na ně wraiti zaútočili ještě dříve, než zajali plukovníka. Stavoval se za mnou podplukovník Lorne s čerstvými informacemi.“

Zelenka:“Tak to je smutné. Udělám proto vše, abych plukovníka zachránil. To mi věřte.“

Mléčná dráha, Prázdno mezi planetami - směrem na P2X-582, Hyperprostor

Pozemská flotila cestovala hyperprostorem směrem k planetě, na které měl být údajně držen Teal’c. Achilles měl samozřejmě motory nastavené asi na osmdesáti procentní výkon, aby se příliš nevzdaloval od svých soukmenovců. Už několik hodin před hlavní údernou flotilou vystartovala desítka ATB tři sta trojek, jelikož jejich hypermotory nedosahovaly takových výkonů. Na P2X-582 to mělo trvat přibližně 25 hodin, a tak se po dvaceti hodinách jízdy začali pomalu připravovat všichni aktéři, kteří do boje měli zasáhnout. Piloti stíhaček ještě naposledy kontrolovali své nablýskané stroje, obsluha bojových vozidel se obtížně, ale přeci úspěšně nasoukala do svých tanků, řidiči a posádka lehkých, ale neméně důležitých armádních jeepů se úspěšně poskládala do, v hangáru zaparkovaných, Humvee. Když tak čas ubíhal, vteřina míjela vteřinu, minuta minutu, připravila se i posádka obsluhující ty nejdůležitější a nejvýkonnější stroje, kterými byla plavidla třídy 304 a jedno jediné osamocené plavidlo třídy 305. Výkonné senzory na Achillovi odhalily přibližně třicet lodí třídy ha’tak, kterak hlídkují nad planetou. Plukovník Black, který se stal novým velitelem Achilla, mimochodem na tuto pozici si dělal nároky i plukovník Caldwell, ale bohužel mu byla žádost o tento post zamítnuta, se pohodlně uvelebil ve svém velitelském křesle a sarkasticky se pousmál, když zaslechl informaci o počtu lodí, které se snaží postavit pozemské flotile, která se na ně právě řítí. Všem bylo jasné, že Luciáni mají jako obvykle v záloze schované nějaké zamaskované al’kesh, ale i s těmi se v plánu počítalo. Když už bylo načase, vyskočila flotila několik světelných let od souřadnic, které byly při startu zadány do navigačního počítače. Tam se seskupila a pár minut počkala na bombardéry, jejichž plánovaný přílet se mírně opozdil. Deset bombardérů zanedlouho vystoupilo z hyperprostoru. Plukovník Emerson pouze aktualizoval cíle jejich mise a letělo se dál. Tedy jen bombardéry letěly dál, zbytek flotily setrvával na současné pozici, ale byl pouze jeden krátký hyperprostorový skok od budoucího bojiště. Letouny vyskočily z hyperprostoru a nic netušící Luciány dokonale překvapily. Technologie maskování nových bombardérů bylo tou nejvyspělejší, kterou Země vlastnila, a díky minimální velikosti byly v hyperprostoru téměř nedetekovatelné. Deset letounů hned po výstupu ze zelenkavého hyperprostorového tunelu aktivovalo štíty. Jeden bombardér vedle druhého aktivoval obě sady svých motorů a největší možnou rychlostí si to šinul k luciánské obranné formaci. Luciáni byli dokonale zaskočeni a v prvních okamžicích vůbec nereagovali, což poskytlo pilotům bombardérů dostatek času na seznámení se s bojovým prostředím. Až po pár okamžicích začaly vysílat přítomné ha’taky po bombardérech své hrozivé, ale o to více neefektivní a dalo by se říci i nemotorné energetické střely. Těm se piloti dokázali bez menších obtíží vyhýbat. Problém nastal až tehdy, kdy se po pouhých deseti letounech začala hnát mračna kluzáků. Bombardéry byly sice v technologické výhodě, ale jejich početní deficit byl hrozivý. Naneštěstí pro piloty kluzáků byly bombardéry připraveny i na tyto situace. Zbraňoví důstojníci měli dost času na zaměřování a aktivaci zbraní, jelikož jejich kolegové sedící o pár centimetrů dále se plně věnovali pilotování. Zaměřovací systémy všech deseti letounů se zafixovaly na hloučky luciánských kluzáků a každý vypálil po jedné raketě mark V. Hlavice se uvolnily z nosníků na křídlech, otočily svůj směr o sto osmdesát stupňů a hnaly se přímo proti kluzákům, jejichž piloti nebyli zrovna zkušení mazáci, a tak by je ani ve snu nenapadlo, aby se hlavice pokoušeli při letu sestřelit. Kluzáky nebyly zrovna odolné stroje, a tak při výbuchu hlavic nastalo to, co mělo. Rakety explodovaly tam, kde měly, tedy v rojích kluzáků, a způsobily několika četné návazné exploze, které postupně zlikvidovaly požehnané množství kluzáků, které se pomalu blížilo k polovině celkového počtu. Zbytek kluzáků, který přežil hrozivou čistku, se již dokázal zaměřit na svého nepřítele a vyslat několik dávek výstřelů, přičemž hrstce z nich se povedlo zasáhnout štíty bombardérů. Pro piloty to byla zkouška ohněm. Nikdy dříve nebojovali v těchto strojích ani za podobných podmínek a hned jejich první mise se strhla v holý boj o přežití. Nárazy energetických pulzů do štítu byly i přes velice efektivní inerciální tlumiče znát a projevovaly se středně silnými otřesy letounu. Piloti byli naštěstí dobře upoutání do svých sedaček, a tak nebyla jejich křehká těla nikterak poškozena. Piloti kluzáků zažili ovšem další krušné chvíle, když zjistili, že bojové letouny jejich nepřítele chrání energetické bariéry. Úkolem těchto bombardérů však nebylo navázat na sebe co možná největší množství dotěrných kluzáků, ale něco zcela jiného. Senzory letounů zaznamenaly předem hledanou energetickou stopu a vydaly se na její pozici. Stále ostřelovány kluzáky se bombardéry nakonec dostavily na místo, na které měly. Až tak učinily, vypustili ze svých nosičů přídavnou výbavu, kterou byly jaderné hlavice mark X - to nejúčinnější, co pozemská flotila vlastnila. Hlavice měly časový spínač, a tak měly bombardéry dost času na strategický únik. Naneštěstí se musí letoun před skokem do hyperprostoru zafixovat na hyperprostorové okno, čehož využila hrstka ha’taků. Tyto pyramidové lodě vyslaly několik dobře mířených výstřelů, které přetížily štíty a energetické obvody dvou letounů, což při nabíjení hyperprostorových článků znamenalo absolutní selhání a téměř okamžitou explozi. Zbylým osmi letounům se skok naštěstí zdařil a bez výraznějšího poškození doskočily na pozici. Za méně než deset sekund se u všech deseti vypuštěných hlavic deaktivovaly pojistky a nakumulovaná energie se uvolnila se vší parádou. Deset tlakových vln se nezastavitelně řítilo prostorem a neslo sebou zkázu pro nejednoho Luciána a pro nejeden luciánský smrtící kluzák či al’kesh. Tento jaderný útok byl zaměřený právě na kluzáky a na zamaskované al’keshe, které čekaly v záloze. Jak se tlakové vlny nezadržitelně šířily, odhalovaly jeden zamaskovaný al’kesh za druhým. Pro Luciány a jejich zabijácký plán to byla velká rána. V záloze měli schovaných něco přes čtyřicet al’keshů, z nichž se jeden po druhém každým okamžikem vypařoval díky účinkům tlakové vlny. Řada al’keshů nebyla jediná, která tento vychytralý útok odnesla. I spousta kluzáků schytala zásah a poroučela se do věčných lovišť. Z luciánských řad byla vymazána snad veškerá a velice početná podpora, a tak bylo jen otázkou času, kdy se z hyperprostoru vynoří pozemská flotila v celé své kráse a síle. Bombardéry doskočily na pozici, kterou majestátně obývala plavidla pozemské flotily. Osm bombardérů se vyřítilo z horního hangáru Achilla, aby uvolnilo místo pro osm příchozích bombardérů, které se právě vrátily z bitvy. Plukovník Black otevřel komunikační kanál s velitelem jednotky:“Liško sedm, jak jste dopadli?“

Liška 7: “Úkol splněn, pane. Hlavice odjištěny a vypuštěny.“

Black: “Dobrá práce, naloďte se do horního hangáru. Mí lidé se o vás postarají.“

Bombardéry si vyměnily místo a početná flotila se začala pomalu dávat do pohybu. Na rozkaz plukovníka Caldwella všichni aktivovali hyperprostorové generátory a za pár sekund vyskočili na již částečně zdevastovaném bojišti. První co senzory zaznamenaly, bylo několik neznámých objektů. Plukovník Black okamžitě reagoval na poskytnuté informace: “Panebože, co to sakra je?!“

Pokračování příště!

Doufám, že se díl povedl a že se líbil. Připomínky prosím do komentářů Hlavně ohledně nového bombardéru



[img][./images/thumbs/arclyde5gi_1330957579.jpg]http://i53.photobucket.com/albums/g70/sgc001/arclyde5gi.jpg[/img]

-Zde ilustrační obrázky nového bombardéru

boží díl ktomu ZPM na Zemi mají něco podobného