Ultra: Ty první dva odstavce se opět zaobíraj konkrétním fungováním, takže na to se nedá odpovídat, protože to ti těžko někdo řekne. Když říkám že řešení jsou koncerty, tak jistěže nemyslím
jenom koncerty. On si ten systém najde vlastní cestu ke všem, k oboustrané spokojenosti, jen si to jedna strana nesmí křivit ve svůj prospěch. O to mi tu jde.
Divadlo se liší od filmu ohromně přece. Za prvý ty herce fakt vidíš, případně jsi s nima v interakci, následná autogramiáda... Za druhý jsou divadla koncipovaný pro diváky na místě a jakýkoliv záznamy jsou o deset řádů horší, zatímco filmy se dodatečně umělkujou aby poskytly zážitek. A za třetí každý představení je v podstatě originál samo o sobě, protože nikdy to neni zahraný stejně. Přeřek, improvizace, výrazy...
Právě pro tyhle důvody se neříká to tvoje Půjdu si stáhnout zkrocení zlé ženy.
Ano, tak ta židle bude potom stát přesně tolik kolik činí energetické náklady, které imho pořád nebudou zanedbatelné jako dnes například překopírování gigabitu dat.
Jo, ale něco mi říká že bys svou energii využil lépe na dělání něčeho jiného v čem jsi dobrý, a peníze získané touto činností převáží cenu profesionálně odvedené židle, místo neumělého patvaru. Ovšem nic ti nebrání, židli obecně naštěstí žádný kopírovací monopol nechrání. Ale co kdyby chránil a tys navíc třeba ještě zjistil, že dokážeš udělat židli lépe a levněji než současný majitel práv na židle a chtěl na tom vydělat (a i tím prospět společnosti)?
Další odstavec nesedí s těma spisovateli, protože u knih víc než u jinejch věcí se dá dostatečně vyblbnout na fyzickym nosiči.
Ohledně mého... prdu v láhvi, odkazuju tě na svuj odstavec s plánku s atomovkou. Záleží na konkrétních případech, ale obecně prd v láhvi cenný není.
Má cenu láhve.
Když se ale autor rozhodne "případně zpeněžit" svoje celoživotní dílo (řekněme to perpetum mobile) a lidi ho začnou raději kopírovat (protože už to přece vypustil ze šuplíku), je dost možné, že se mu nevrátí ani náklady na toaletní papír, které musel v průběhu svého bádání na svůj život z vlastní kapsy vynaložit... Nemá ten autor morální právo být za svoji snahu, která zcela zjevně přinese společnosti užitek, být zcela zjevně oceněn?
Shodneme se, že má právo na tom být oceněn, jenže já bych tu trochu rozlišoval
právo a
nárok, jestli mi rozumíš.
Máš právo zkusit zpeněžit svůj vynález, je ve tvé hlavě, je jistě správné zkusit prodat svůj nápad. Jenže ouha.
Nikde není daný, že se má díky tomu z tebe stát milionář,
nikde neni daný, i že by se ti měly vrátit náklady nebo nahradit hodiny strávený vymejšlením. Chápeš, rovnost příležitostí (kterou ti zajišťuje výsostnost originálního nápadu ve tvé hlavě), nikoliv rovnost výsledků (nazouvač ponožek versus facebook).
A když se rozhodne využít toho a toho distribučního kanálu, svěří distribuci té a té firmě, je to jeho věc a musí se přizpůsobit skutečnostem. Mezi které patří i kopírování na netu.
Ten příměr se hrou bych trochu rozšířil: Představ si že hraješ s někým dámu. Tys jednou figurkou doskákal až na druhej konec šachovnice a máš dámu, můžeš skákat najednou přes celý pole (stáhnutí filmu během mžiku), zatímco protistrana nemá dostatečnou odpověď (alternativní distribuci co by mu vyrovnala tvojí výhodu dámy, tedy nějakou vlastní dámu). A teď, místo aby se protivník snažil odpovědět snahou ten handicap vyrovnat, jde se domluvit s rozhodčím, tedy státem, aby
všechny jeho figurky měly právo skákat přes celou šachovnici (trh), protože hele ty přece takovou taky máš. Hele upřímně, přišlo by ti normální kdyby na to rozhodčí fakt kejvnul, on tě pak asi logicky porazil, a všichni by pak říkali, že tenhle tě porazil v dámě? Tohle je zhruba můj pohled, z mýho hlediska je současná situace nechutnej nefér socialismus a všichni tvrděj, že on je lepší hráč dámy.
Air Force: Mrzí mě, že tohle napsal člověk, kterej předtím tvrdil, že distribuční společnosti by měly svoje prostředky vynakládat na zatraktivnění se zákazníkům, ne si je právně přisuzovat k sobě. Rozhodně se tak necejtím.
A po miliontý: Když šlohneš židli, zbyde na jejím místě prázdno, které bude někomu chybět. To je krádež. Když stáhneš film, škoda je potom velice abstraktní pojem, protože celá ta představa tohoto typu škody je uměle konstruovaná. Pro představu asi jako když si pojišťovací společnost sama ocení hrnky po bilionu a pak je schválně nechává ve vstupní hale. A pak kňourá že je ve ztrátě a chce po státu zajistit odpovídající sanace, nebo zakázat vstupní haly. Asi tak. Když si v okně vystavíš nějakej pěknej květináč, cos udělal ze starejch petek, tak se pak nemůžeš divit, že se třeba u souseda objeví něco podobnýho, ne-li stejnýho. Nebo to uviděl nějakej okolo jedoucí typan z druhýho konce republiky a udělal si to doma on. Chceš vymáhat poplatky? Chceš vyčíslit škodu? Bwah