Záhadná šipka
Atlantida, o den později
Bylo pondělí, pravé poledne. Den, kdy se měla celá expedice Atlantis seznámit s novým velitelem. Všichni již netrpělivě čekali v prostoru brány včetně pana Coolidge, Woolseyho, plukovníka Shepparda, podplukovníka Lorna a doktora Daniela Jacksona. Zelenka měl zrovna něco důležitého na práci, takže se k uvítacímu shromáždění nemohl připojit.
„Daedalus právě vystoupil z hyperprostoru.“ Oznámil Chuck. V tomto okamžiku se Sheppardovi musel zrychlit tep. Již dnes má totiž generálu Taylorovi předložit seznam členů SGA-1. To by nebyl Sheppard, kdyby s ním byl hotový. Teď už jen přemýšlel o výmluvě.
„Generál Taylor žádá o povolení se sem transportovat.“ Hlásil dál Chuck. „Povolení uděleno.“ Souhlasil Woolsey. Po těchto slovech se před bránou objevilo modré světlo a následně také sám generál. „Vítejte na Atlantidě.“ Pozdravil Woolsey. „Díky.“ Poděkoval Taylor. Následně se podíval na všechny lidi, kteří tam stojí, a zašeptal Woolseymu: „Proč tu všichni jsou?“ Woolsey mu odpověděl: „Čekají od vás proslov.“ Taylor se teď trochu začervenal a začal koktat: „Ehm, ehm děkuji všem za… milé přivítání. Doufám, že… že se mi povede… stejně tak dobře, jako mím předchůdcům.“ Všichni se na něj dál dívali velice překvapeně. Proto dodal: „To je všechno…“ Ale překvapivé pohledy pořád neustaly. Sheppard se proto rozhodl trochu si u svého velitele šplhnout: „Tak co tu tak všichni stojíte? Do práce lidi! Divadlo skončilo!“ Po jeho slovech se teď všichni rozešli. „Děkuji err…“ Děkoval generál. „Není zač, plukovník Sheppard.“ „Těší mě.“ Oba dva si teď podali ruce. Podplukovník Lorne však žil v obavách. Pomyslel si: „Ten, že má vést válku s Wraithi? To i Coolidge by to zvládl líp.“ Z Taylora totiž vůbec nešel strach. Byl menší hubené postavy. Jeho překvapený a vystrašený obličej s modrými oči a bez jizev na dojmu také nepřidal. Jediné, co ho dělalo vojákem, byla jeho uniforma. Na ní se nacházely nejrůznější odznaky a vyznamenání. Jeho hlas také nebyl nijak pronikavý, proto se Sheppard postupně přestal obávat toho, že nesplnil zadaný úkol.
„Tak kdo mi bude dělat průvodce?“ Zeptal se s úsměvem Taylor, který byl dnes dobře naladěn. „Rád vám…“ Než však stihl dokončit Coolidge svoji myšlenku, tak Woolsey silným a pronikavým hlasem řekl: „Já, ukážu vám všechny důležitá místa.“ „Výborně.“ Řekl Taylor a s Woolseym odešli do jeho budoucí kanceláře. Po jejich odchodu se Sheppard obořil na Coolidge se slovy: „Ten, že má vyhrát válku s Wraithy?!“ „Ano, IOA si myslí, že…“ Snažil se vysvětlit Coolidge. Shepparda to nezajímalo a skočil mu do řeči: „Mně nezajímá, co si myslí nějaká IOA. Chci vědět, co si myslíte vy!“ „Má výborné výsledky a…“ Sheppard se teď na Coolidge díval, jako na blázna, proto uznal: „no dobře. Možná nevypadá, jako Schwarzenegger, ale věřte mi, že se to vyplatí.“ „Velitel Atlantidy má být schopný diplomat, ze kterého bude mít každý strach! Jemu se každý vysměje!“ Oponoval Sheppard. „Neodsuzuj člověka podle pohledu. Toto přísloví, jak všichni víme, znamená, že jaký je člověk na povrchu, takový nemusí být uvnitř.“ Připomněl Jackson. „To vykládejte těm, s kterými budeme jednat.“ Vložil se do toho Lorne. „Pokud bude mít špatné výsledky, tak ho odvoláme.“ Snažil se Coolidge uklidnit Shepparda s Lornem. „Jo a mezitím třeba stihne zničit celou galaxii!.“ Řekl čím dál víc naštvanější Sheppard. Náhle se ozvalo do jeho vysílačky: „Shepparde, pojďte sem prosím, na něco jsem přišel.“ Mluvil Zelenka. „Teď se nám to nehodí.“ Snažil se Sheppard odbýt Zelenku. „Alespoň jedou mi můžete věřit!“ Dodal Zelenka. Sheppard se chvíli zamyslel, pak zakroužil svými očky a souhlasil: „Tak jo, jdeme!“
Atlantida, Zelenkova laboratoř
„Co máš tak důležitého, že to nepočká?“ Zeptal se rozladěný Sheppard, když všichni přišli do laboratoře. „Zjistil jsem, proč ta základna nebyla zničena.“ Reagoval Zelenka. „A?“ Tázal se Coolidge. „Důvodem je, že ta planeta není obyvatelná.“ Odpověděl hrdě Zelenka, očekávajíc, že všichni pochopí jeho myšlenku. „Jsem jediný, komu to nepřijde samozřejmé?“ Ušklíbl se Sheppard. Jackson však začínal chápat: „To by pak…“ „Ano,“ Nenechal Zelenka domluvit Jacksona a následně pokračoval: „zapomínáme na to, že jde o slitinu Naquahdahu a Naquadrie. Ví někdo, proč je Mark XI účinná pouze v atmosféře?“ Hrdě se zeptal. Jackson začal přemýšlet: „Protože její sílá spočívá v…“ Ani teď ho Zelenka nenechal domluvit. Sám to dokončil: „v atmosféře. Naquahdah a Naquadrie se před štěpením sloučí ještě s dalšími prvky v atmosféře, které vstoupí do štěpící reakce. Kombinace těchto látek je ničivá. Pokud však chybí atmosféra, tak ani není síla výbuchu silná, jako u Mark IX.“ „Ale my s Rononem jsme viděli obrovský výbuch.“ Namítal Sheppard. „O tom jsem také přemýšlel. Pravděpodobně byla Mark XI zničena před nárazem. Někde v horní vrstvě atmosféry. To vyvolalo dojem obrovského výbuchu.“ Vyprávěl Zelenka „Ale senzory v jumperu ukazovali…“ Pokládal otázku stále nechápající Sheppard. Zelenka ho opět přerušil: „špatně. Máme co dočinění s velmi účinnou technologií.“ „Vaše teorie je však založená na předpokladu, že Wraithi náš útok očekávali.“ Poznamenal Coolidge. „Ano, to jsem zapomněl říct.“ Potvrdil Zelenka. „Ale jak to mohli zjistit?“ Divil se Sheppard, který se přitom díval na Zelenku. Ten logicky odpověděl: „Na mě se nedívej.“ „Mohl to být někdo od nás.“ Zděsil se Jackson, když nahlas přemýšlel. „Rozhodně by bylo namístě to prověřit.“ Podpořil Jacksonovu teorii Sheppard. „To rozhodně.“ Přidal hlas Zelenka. „Bude to muset počkat. Nejprve jsou na programu pohovory s generálem Taylorem.“ Oponoval Coolidge. „Někdo na Atlantidě je možná informátorem Wraithů. Já bych řekl, že toto podezření je mnohem důležitější než pohovory.“ Obořil se Jackson do Coolidge. „Bohužel, jak říkám bude to muset chvíli počkat.“ Stál si na svém tvrzení Coolidge. „Tak to bychom měli začít.“
Atlantida, zasedací místnost, o hodinu později
Sheppardovi se podařilo generála Taylora přesvědčit, aby prohlídku přerušil. Zašel tedy do zasedací místnosti, kde na něj již netrpělivě čekal Sheppard s doktory Zelenkou a Jacksonem. „No konečně…“ Začal Sheppard, ale pak si uvědomil, že vlastně mluví s novým velitelem Atlantidy a začal koktat: „ehm, chci jen říct… Zelenka… vám chce představit náš nový objev a požádat o povolení jedné mise.“ „Ano, před chvílí se mi podařilo…“ Začal hrdě vyprávět Zelenka svůj příběh. Samozřejmě, jelikož byl generál Taylor novým velitelem, tak se chtěl předvést v tom nejlepším světle. Sheppard si pomyslel, že mu to jde lépe než Rodneymu. Jenomže pochvíli tento názor změnil, protože začal mluvit i o tom, co dělal, když byl malý, jak byli chudí apod. Po půl hodině to již zcela znuděný Sheppard nevydržel a řekl: „Prostě a jednoduše síla Mark XI funguje jen v prostředí, ve kterém se nachází kyslík.“ Řekl, jako pravý znalec a pak dodal: „Tak povolíte nám vydat se tam s Apollem?“ Generál Taylor nepřemýšlel moc dlouho a misi odsouhlasil.
O hodinu později
„Generále, Apollo je již připraveno.“ Oznámila Kim Taylorovi. „Ať mě s panem Woolseym přenesou na palubu.“ Přikázal generál Taylor. „Proč?“ Divila se Kim. „Chtěli bychom osobně dohlédnout na misi.“ Reagoval Taylor. „Jak myslíte.“ Po těchto slovech Woolseyho a Taylora obalilo bílo modré světlo, které je přeneslo na můstek Apolla. „Generále, co tu děláte?“ Divil se Ellis, který o jeho rozkazu vůbec nevěděl. „S panem Woolseym budeme na této misi.“ Odpověděl za oba dva generál Taylor. „Snad vám to nevadí.“ Doufal Woolsey, který chtěl naposledy vidět misi v Pegasu. „Ne… nebude to problém.“ Řekl nejistě Ellis. Mít na palubě nadřízené není nikdy příjemné. „Pane, můžeme vyrazit?“ Ptal se poručík Miller. „Ano, vstupte do hyperprostoru.“ Odpověděl rozkazem plukovník.
Wraithská základna, o pět hodin později
Apollo se po několika hodinách letu konečně dostalo na místo určení. Hyperprostor opustili zhruba tři sta astronomických jednotek od planety, kde předpokládali, že je nenajdou senzory z wraithské základny. Ze začátku tomu nic nenasvědčovalo. „Ví o nás?“ Zeptal se nervózně Ellis. „Pravděpodobně ne. Nezaznamenávám žádnou změnu pohybu.“ Odpověděl poručík. „Počkejte pět minut. Potom převeďte maximum energie do dálkového skeneru. Doufejme, že Zelenkovy výpočty budou správné.“ Celá posádka rozkaz splnila, takže po pěti minutách mohl Zelenka spustit dálkové skener. Jelikož je skenování na takovou vzdálenost energeticky náročné, tak Apollo muselo vypnout svůj štít. Po dvou hodinách usilovné dešifrace jeden ze členů posádky zahlédl něco podezřelého: „Pane, myslím, že vidím šipku. Neustále se přibližuje.“ Ellis reagoval pochopitelně: „To asi vidíte špatně. Naše senzory nic…“ Než to však dořekl tak na předním skle můstku také zahlédl podezřelý objekt. Nejspíše šipku. „Doktore Zelenko! Jak jste na tom se skenováním?“ Netrpělivě se ptal. „Dejte nám tak hodinu.“ Odpověděl klidně přepracovaným hlasem Zelenka. „Tolik času nemáme. Vyšlete jednu F-302, ať zničí cíl.“ Po tomto rozkazu z hangáru vyletěla F-302, která ihned zamířila k cílu. Šipka byla už opravdu blízko, takže se setkali za necelých třicet vteřin. Ellis se ještě zeptal: „Vysílá nějaký signál?“ Poručík Miller ho ujistil: „Ne pane. Alespoň tedy nic nezaznamenáváme.“ F-302 se mezitím k šipce dostala na dostřel a vyslala na ni jednu raketu. Ta zasáhla cíl a explodovala. Nikdo však nemohl uvěřit, že šipka vše bez větších problému přežila a pokračovala k cíli dál. Pilot F-302 se proto rozhodl k radikálnímu řešení a vyslal na šipku rovnou jadernou hlavici. Pravděpodobně si říkal, že ji to bez problému zničí. Znovu se mýlil. Šipka pokračovala dál bez jakéhokoliv poškození. Pilot tedy oznámil do vysílačky: „Nechce to chcípnout! Co mám dělat?“ Ellis se chvíli zamyslel a pak pilotovi odpověděl: „Asi má štít… Pošlete na ni všechno, co máte. Pokud ani to nezabere, tak se vraťte.“ Pilot vojensky odpověděl: „Ano pane!“ Po těchto slovech se zavěsil za šipku, která pořád směřovala k Apollu, a vyslal na ni tři rakety se zbylou Mark IX. Tentokrát už nikoho nepřekvapilo, že šipka letěla dál, jako by se nic nestalo. „Modrý, vraťte se na loď. Připravte se na náraz. Štíty na maximum!“ Rozkázal plukovník, když zrovna na můstek přišel generál Taylor s panem Woolseym. „Co se děje?“ Položil tradiční otázku Woolsey, když se spustil poplach. „Maximální rychlostí k nám míří jedna šipka. Zahajte palbu z railgunů! Podsvětelné motory na maximum! Zkusme tomu uletět.“ Vydal další rozkazy plukovník Ellis. V tomto okamžiku začalo Apollo střílet z předních railgunů. Ty sice šipku několikrát zasáhly, ale pochopitelně se jí nic nestalo. Generál Taylor se ještě před nárazem zeptal: „Proč se tolik bojíme jedné šipky?“ Ellis se chvíli zamyslel a pak odpověděl: „Ta šipka bude jiná než ostatní. Poslali jsme na ni Mark IX a…“ Než to však stihl plukovník dopovědět, tak poručík začal hlásit: „Jsme moc pomalí! Náraz za pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ Všichni na palubě byli již na svých místech a skrčili se do klubíčka. Šipka se však těsně před nárazem otočila a zamířila zpět k planetě. Posádka si mohla pořádně oddychnout. „Doktore, mám pro vás špatnou zprávu. Musíme se okamžitě vrátit. Vědí naši pozici.“ Oznámil smutně plukovník Ellis. „Ale…“ Začal odmlouvat Zelenka. Plukovník ho důrazně napomenul: „Pravděpodobně k nám teď míří několik wraithských úlů. Senzory je nejspíš nedokážou zachytit. Mizíme!“ Po těchto slovech Miller zmáčknul pár tlačítek a celá loď se přesunula do hyperprostoru.
Atlantida, o několik hodin později
„Z hyperprostoru vystoupíme za tři, dva, jedna…“ Oznamoval Miller situaci. „Doktore Zelenko, nebuďte už naštvaný, že jsme nemohli dokončit skener a raději dešifrujte ty informace o té… té…“ Plukovník Ellis hledal pro tu šipku vhodný přívlastek, když mu do toho skočil Jackson: „Superšipce.“ „To je hrozný jméno.“ Pomyslel si Zelenka, když ho zrovna modré, asgardské světlo transportovalo do jeho laboratoře. Taylor pak pokynul: „Transportujte mě s panem Woolseym do řídící místnosti.“ Ellis jen mimicky odsouhlasil. Objevili se přímo před bránou. Kolem ní se opět shromáždila spousta lidí. Po transportu všichni ochotně zatleskali. Věděli totiž, že i přes některé neúspěchy byl pan Woolsey dobrým velitelem. Tomu při potlesku zajiskřili oči. Z davu vystoupil plukovník Sheppard. „To vy?“ Ptal se Woolsey za pořád neutuchajícího potlesku. „Ne, to… vymyslel tady generál Taylor.“ Reagoval s úsměvem na tváři. „Děkuji.“ Děkoval Woolsey. „Zasloužíte si to.“ Potvrdil generál Taylor. Potom celý dav ztichl. Čekali, že Woolsey něco řekne. K tomu ho také Sheppard s Taylorem svými pohledy vyzvali. Proto spustil: „Děkuji všem za milé rozloučení. Přiznám se, že jsem to nečekal. Byla to krásná léta, co jsem to tu vedl. Jen doufám, že jsem nezklamal. Jistě jsme měli řadu neúspěchů a já jsem rád, že i přes ně jsem tu mohl tak dlouho velet. Teď jsou však Wraithi silnější než kdykoliv předtím. Já však věřím, že tady generálovi se podaří hrozbu anulovat a také získat Atlantidě takovou slávu, jakou měla za doby, kdy ji obývali Antikové. Takže… hodně štěstí!“ Domluvil Woolsey. Pak pokynul Kim, aby otevřela bránu a společně s doktorem Jacksonem a panem Coolidgem prošli na Zem. Než odešli, tak generál Woolseymu poděkoval za skvělé provázení.
„Politika je nejtěžší věda, s kterou jsme se kdy setkali.“ Prohlásil doktor Daniel Jackson po návratu na Zem.
: Původně jsem neměl v úmyslu vytvářet novou zbraň... podle toho taky dopadlo to vysvětlování:-((((((( Každopádně Mark XI je účinná jen v atmosféře...
PS: Ještě nemám korektora...