Korekce byla náročnější, protože jsem ještě musel opravit pana Coolidge (psal jsem Cooliage). Takže tu mám pokusný díl:
Prohlídka
Atlantida, místnost s bránou
„Daedalus právě vystoupil z hyperprostoru. Žádají povolení přistát na severním molu a transportovat delegaci IOA.“ Oznámila Kim Woolseymu.
„Povolení uděleno.“ Pokynul Woolsey.
Před bránu se transportovali pan Coolidge s doktorem Danielem Jacksonem.
„Vítejte na Atlantidě.“ Přivítal je vřele pan Woolsey
„Děkujeme.“ Poděkoval Jackson.
„Opravdu je to nádherné místo.“ Usoudil Coolidge, i když zatím viděl jen prostor brány.
V tom přišel Sheppard: „No to bych řekl.“
„Rád vás zase vidím.“ Řekl Jackson.
„Já vás také.“ Oplatil pozdrav Sheppard.
„Asi si to tu budete chtít znovu celé prohlédnout.“ Předpokládal Woolsey. Pan Coolidge však nasadil nám již známí tón pracovního hlasu a pravil: „Prohlídka počká. Teď bychom si s vámi chtěli promluvit.“
„Následujte mě.“ Woolsey tuto odpověď očekával a všechny zavedl do zasedací místnosti.
Jackson se ujal, jako první slova: „Takže, jak jistě všichni víte, moc Luciánské aliance pořád sílí. Naše nejnovější odhady mluví o sto padesáti lodích třídy Ha’tak. Země s Jaffy a To’kry hledá zbraň, které by je byla schopná zastavit…“
„Vždyť máme lodě s asgardskými paprsky.“ Skočil mu do toho Sheppard.
Jackson pokračoval: „To sice ano, ale ty nejsou proti Ha’takům, tak účinné. Asgardy byly původně sestrojeny k ničení Orijských lodí.“
„A co tedy chcete dělat?“ Zeptal se Woolsey.
„Součástí aliance čtyř ras byli také Furlingové, o kterých jsme do této doby skoro nic nevěděli. Nedávno se nám však podařilo z Asgardského jádra rozšifrovat další informace, které o nich mluví.“ Odpověděl Jackson.
„Co jste zjistili?“ Zvědavě se zeptal se Woolsey.
„Polohu jejich galaxie a domovské planety.“ Reagoval Coolidge.
„Oni byli součástí aliance čtyř ras. Pracovali po boku Antiků, Asgardů a Noxů. Z toho usuzujeme, že mají nějaké vyspělé zbraně, které by nám mohli pomoct ve válce s Luciánskou aliancí.“ Řekl přesvědčivě Jackson.
„A to nám ty zbraně bez problému dají?“ Podivil se Sheppard.
„V Asgardském jádru jsme také našli, že už tam dva tisíce let nežijí.“ Ujišťoval Coolidge.
„Pravděpodobně odešli bránou do vzdáleného vesmíru nebo měli nějakého silného nepřítele. Podobně, jako Antikové.“ Doplnil Jackson.
„Neriskujeme tím tedy dalšího nepřítele? Myslím, že už jich máme dost.“ Zeptal se v obavách Sheppard.
„Za to riziko to stojí. Tato expedice nalezla po Anticích spoustu užitečných technologií a to vymřeli před deseti tisíci lety. Furlingové odešli, nebo zemřeli o osm tisíc let později.“ Snažil se pan Coolidge uklidnit Shepparda. Pan Woolsey měl však další otázku:
„A co když ti nepřátelé tu galaxii plnou ovládají a získají informace o poloze Země, tak jako kdysi Wraithi.“
„Budeme se snažit poučit se z minulých chyb.“ Slíbil Jackson.
„A proč nám to všechno říkáte?“ Kladl další otázku Sheppard.
„Chtěli jsme panu Woolseymu nabídnout velení této expedice. Tady máte všechny informace.“ Odvětil Coolidge a podal mu spis. Woolsey se před svou odpovědí chvíli zamyslel:
„Děkuji vám za laskavou nabídku a důvěru, ale“ chvíli se odmlčel a pak zase pokračoval: „já jsem tady spokojený.“
„To si uvědomujeme, ale v této galaxii moc Wraithů pořád sílí.“ Oznámil situaci Jackson. Coolidge ho potom doplnil:
„IOA chce opět vojenského velitele.“
„Asi jsem vám špatně rozuměl.“ Odpověděl Woolsey, když chtěl oddálit svoje odvolání.
„Ne, rozuměl jste nám správně, IOA vás chce odvolat.“ Ujistil ho Coolidge.
„No to si ze mě děláte srandu!“ Vyděsil se Sheppard.
„Bohužel je to tak.“ Potvrdil Jackson.
„A…a proč?“ Koktal Woolsey.
„O vojenské strategii nevíte vůbec nic. Wraithi teď mají novou technologii, díky které nemůžeme sledovat jejich úly. Kdo ví, kolik jich teď mají.“ Shodil ho Coolidge.
„A kdo ho nahradí?“ Znejistil Sheppard.
„Bude to generál Oliver Taylor.“ Odpověděl s chladnou hlavou Coolidge.
„Má nějaké zkušenosti s programem Hvězdná brána?“ Zděsil se Sheppard.
„Je pět let členem SG-8, kde odvádí výborné výkony. Předtím byl také jedním z letců, kteří pomáhali bránit Zemi před útokem Anubise a Superúlu. Navíc dva roky sloužil na Prometheovi, než byl zničen.“ Ujistil ho Jackson a Coolidge pokračoval:
„Víme, že největší zkušenosti v této galaxii máte vy plukovníku, ale IOA vás chce mít v SGA-1, což mě přivádí k otázce, jak jste na tom s vybráním svého týmu?“
„Je těžké si vybrat.“ Odvětil opatrně Sheppard, protože moc dobře věděl, že to pana Coolidge nepotěší:
„Měl jste na to víc než měsíc! Na výběr máte více než tisíc mariňáků a pět set vědců.“
„Už mám užší výběr.“ Snažil se bránit Sheppard.
„To je pořád málo!“ Rozčílil se Coolidge.
„Do týdne si vyberu.“ Snažil se ho uklidnit Sheppard, ale bylo vidět jeho znechucení.
„No dobrá.“ Souhlasil Coolidge.
„Jestli už nic nemáte, tak bych vám nabídnul prohlídku. Doktore, mnoho se změnilo od vaší poslední návštěvy.“ Snažil se Woolsey ukončit bezvýznamnou diskusi.
„Rádi se tu porozhlédneme.“ Odpověděl za sebe a pana Coolidge Jackson.
„Chuck vám bude dělat společnost.“ Informoval hosty Woolsey.
„Doufal jsem, že vy…“ Podivil se Coolidge.
„Ne, já budu přemýšlet o vaší nabídce.“ Odpověděl Woolsey.
„A já nesmím ztrácet čas. Musím si vybrat nový tým.“ Pousmál se svým ironickým obličejem Sheppard. Následně Woolsey oficiálně ukončil jednání a všichni se rozešli. Woolseyho ještě dostihl Sheppard, který si s ním chtěl promluvit:
„Pane Woolsey! To, to necháte jen tak být?!“
„Nemám na výběr.“ Odvětil.
„Vždyť vy jste na IOA měl vždycky velký vliv.“ Divil se Sheppard.
„Plukovníku, věci se mění. O programu hvězdné brány ví čím dál víc lidí. IOA posledně odhadovala sedm set tisíc lidí. Já už jsem jen čekal, kdy to udělají. Překvapilo mě však, že mi rovnou nabídli novou práci.“ Odvětil klidným a vyrovnaným hlasem.
„Takže to vzdáte?!“ Zoufale vyhrkl Sheppard.
„Zažil jsem tu krásné chvíle, ale jak říká Cooliage. Já o strategii nic nevím. Bude lepší, když to tu povede voják… Teda původně jsem doufal, že to budete vy.“ Řekl spokojeně Woolsey.
„To jste tuto práci neměl rád?“ Zděsil se Sheppard.
„Tato práce byla ta nejlepší, kterou člověk může dostat. Žádná se jí nemůže rovnat. Teď si hlavně koukejte sehnat tým!“ Odvětil Woolsey. Plukovník Sheppard mu nahlas vojensky odpověděl: „Rozkaz pane!“ A následně se odebral do svého pokoje, kam si dal složky všech uchazečů o místo v SGA-1. Jako první s nabídkou zašel za doktorem Zelenkou.
„Ahoj Radku, jak se vede?“ Pozdravil Sheppard. Zelenka odpověděl:
„Celkem dobře. Zrovna zkoumám data z trosek té radarově nedetekované šipky.“
„Co jsi zjistil?“
„Prakticky nic. Tato šipka vypadá, jako ostatní. Nevidím tu sebemenší rozdíl.“ Postěžoval si Zelenka.
„A přesto ji dálkové senzory na Daedalovi nezaznamenaly.“
„Nedává mi to smysl!“ Rozčiloval se Zelenka. Sheppard věděl, že takto ho jenom naštve, proto začal mluvit o něčem jiném:
„No a… jak jinak jsi tady spokojen. Myslím na Atlantidě. Vím, že to je nejhezčí město na světě… ve sluneční soustavě… a v ostatních přilehlých galaxií, ale i tak se ptám.“
„Výborně, hlavně některé nové přístroje na mne udělaly dojem.“ Odpověděl podle předpokladu Shepparda, který se pak z nutnosti zeptal:
„Ukážeš mi je?“ Čímž v Zelenkovi rozpumpoval jeho znalosti:
„Nemusíme chodit daleko… Tak třeba tenhle. Říkám mu Geloogskop. Dokáže změřit a předpovědět sebemenší posuny tektonických desek v litosféře, čímž se dá zjistit, kdy dojde k…“
„Zemětřesení.“ Snažil se Sheppard doplnit větu, kterého okamžitě přísně Zelenka opravil:
„K vrcholu lámání.“
„Co to je?“
„To jsem objevil já. Představte si, že máte horu. Ta bude představovat…“ To už Sheppard nevydržel a zastavil ho:
„Myslím si, že je zbytečné snažit se mi něco takového vysvětlit.“
„Asi máte pravdu.“ Dal mu za pravdu Zelenka, který očekával, že Sheppard odejde. Tan však zůstal a proto se zeptal:
„Potřebujete ještě něco?“ Sheppard se konečně odhodlal zeptat:
„Ano… Chtěl bych vám Nabídnout místo v SGA-1.“
„Co?! Ty vole, proč zrovna mě?“ Reagoval podle očekávání.
„V předpisech je, že jeden z členů musí mít doktorát.“ Bránil se Sheppard.
„Tak to tu máte široký výběr.“ Namítl Zelenka.
„Já si vybral vás.“ Ujistil ho.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ Sheppard se ho snažil přesvědčit lichotkami:
„Proč? Vždyť jste teď, jako Rodney.“ Zelenka mu však opět namítl:
„Rodney na rozdíl ode mě věděl, co je to puška.“
„Střílení vám půjde dobře…“
„To si nemyslím.“ Sheppard tentokrát zkusil tíhu zodpovědnosti: „Celá galaxie je v ohrožení.“
„A já jí nejvíce pomohu, když budu pracovat tady v laboratoři.“ Opanoval Zelenka. Sheppard to ještě naposledy zkusil:
„A nechtěl byste…“ Zelenka ho to však ani nenechal dopovědět a přísně mu řekl:
„Do vašeho týmu nepůjdu, mé místo je tady.“
Sheppard tedy usoudil, že to nemá cenu. Vrátil se proto do svého pokoje, kde dál listoval v nekonečných spisech. Po asi dvou hodinách za ním přišel podplukovník Lorne:
„Plukovníku, od jednoho z našich informátorů jsme získali cenné informace.“
„O co jde?“ Zeptal se Sheppard.
„Dal nám souřadnice planety, na které by měli být Ronon s Teylou.“ Odpověděl Lorne.
„A to mi říkáte jen tak? Dejte vědět Woolseymu, že vyrážíme!“ Odpověděl radostně Sheppard. Lorne už jen vojensky potvrdil:
„Ano, pane!“
P3X563, o hodinu později
Z brány vyletěl jumper a nabral směr k vesnici, kam doletěl během deseti minut. Zaparkoval na louce poblíž.
„Tak jdeme, vezměte si zbraně a buďte opatrní. Může to být past.“ Řekl díky opatrnosti Sheppard.
Po pár minutách chůze došli do vesnice, kde na ně už čekal starosta:
„Vítejte ve vesnici Mito. Jmenuji se Liber.“
„Děkujeme za přivítání.“ Odpověděl ze zdvořilosti Lorne. Sheppard na nic nečekal a šel rovnou k věci: „Podle našich informací by se tu měli skrývat dva lidé. Ronon Dex a Teyla…“
„Ano, zrovna jsou v našem hostinci.“ Skočil mu do řeči Liber: „Jsou tu i se svými vojáky.“ Doplnil.
„A kde ten hostinec je?“ Zeptal se Lorne. Starosta ukázal prstem na jeden dům:
„Támhle, to je ten hostinec.“
„Děkujeme za pomoc.“ Poděkoval Sheppard.
Následně se všichni odebrali k hostinci. Sheppard měl však jisté podezření:
„Tohle zvenčí nevypadá, jako hostinec.“
„To ne.“ Potvrdil jeho domněnku Lorne.
„Buďte ve střehu.“
Sheppard šel, jako první. Svoji P-90 měl připravenou k použití. Pomalu vešel dovnitř. V hostinci však nikdo nebyl. Pak se opatrně otočil zpátky, aby sdělil svoji informaci ostatním. Jenže za ním už nestál Lorne, ale jeden neznámí voják, který ho wraithskou zbraní omráčil.
Atlantida, o čtyři hodiny později
Po prohlídce zašel Jackson za Woolseym: „Zdravím, pane Woolsey.“ Zdvořile pozdravil. Woolsey odpověděl:
„Taky, jak jste si užil prohlídku?“
„Město je mnohem větší než jsem čekal. Právě jdu spát. Ještě bych chtěl vědět, jak jste se rozhodl?“ Změnilo Jacksona.
„Ještě nevím. Proč jste si vybral zrovna mne?“
„Protože si myslím, že jste jediný, kdo je schopný vést tu kolonii.“ Ujistil ho Jackson.
„A… kdo to bude vést, když odmítnu?“
„Pravděpodobně já.“ Odpověděl smutně.
„Tak to vám asi kradu místo.“ Zděsil se Woolsey.
„Ne, já vám ho nabízím. Chci se sto procentně věnovat hledání odkazu Furlingů. Já si myslím, že jste jediný, kdo je schopen vést této kolonii.“ Snažil se ho ujistit Jackson.
„Aha, ještě uvidím.“
P3X563, současnost
Plukovník Sheppard se probral z omráčení. Ke svému překvapení nebyl nikde ve vězení, ani nebyl spoutaný. Ležel sám v malém, útulném pokoji ze středověku. Dveře byly navíc odemčené, takže mohl kdykoliv pokoj opustit. Než se však zvedl, přišel k němu jeden voják s wraithskou zbraní a řekl mu: „Pojďte se mnou. Velitel vás očekává.“ Sheppard neměl na výběr. Voják ho zavedl do nějakého podzemního komplexu, kde už na něj čekal jeho dávný známí. „Shepparde! No konečně.“ Pravil a poplácal ho po zádech. Sheppard mu odpověděl: „Tak přece jsi tady, Ronone!“ Ronon se za ty léta skoro vůbec nezměnil. Účes měl pořád stejný a oblečení také. Jen jeho hlas byl plný radosti, že se setkal s nedávným přítelem. „Vidím, že sis našel nové přátele.“ Postřehl Sheppard. Ronon mu poté začal hrdě a odhodlaně vyprávět: „Neboj, Lornův tým je v bezpečí, jen se ještě neprobral. Mnoho jsme dokázali za dobu, když jste byli pryč. S Teylou jsme vytvořili silný odboj proti Wraithům. Daří se nám páchat jim velké škody. Tak na příklad, před měsícem se nám podařilo zničit najednou tři úly.“ „To muselo být obtížné.“ Uznal Sheppard. Ronon odpověděl: „No to teda! Naštěstí jsme skvěle vyzbrojení. Máme pět pozemních základen na různých planetách. Toto je jedna z nich. Slouží tu pod mím velením na dva tisíce mužů.“ Sheppard se zamyslel a pak se zeptal: „A odkud berete jídlo?“ Ronon bez prodleně reagoval: „Spolupracuje s námi několik vesnic. Teyla si zapamatovala ze Zelenkova vyprávění, jak se půda na Zemi výnosně obdělává. Nabídli jsme to ostatním za podíl. Někteří z nich souhlasili. Navíc, když věděli, že Wraithům tak škodíme.“ „To je skvělé… a kde je vlastně Teyla?“ Ronon chvíli přemýšlel: „Teyla… myslím, že je na jedné planetě, na které bychom chtěli postavit svoji novou základnu.“ Sheppard se poté rozhodl položit nepříjemnou otázku: „A… co se stalo s jejím světem? Viděli jsme tam zbytek radiace z… z jaderného výbuchu. Geniům někdo ukradl pár atomovek. Ehm, ne že bych tě z toho podezříval…“ Ronon mu skočil do řeči: „To vám řekl Saiks?“ Sheppard přikývl a Ronon pokračoval: „Na jejich seznamu podezřelých jsme na prvním místě. Shepparde, my útočíme jen na Wraithi. Na nikoho jiného. Tu atomovku na Planetu Athosianů jsme neshodili my. Navíc jsme tuto informaci dostali včas, takže jsme mohli evakuovat.“ „Jo promiň… musel jsem se zeptat.“ Reagoval nejistě Sheppard. Pak už s jistotou pokračoval: „A jak se jinak vede…“
Budu vděčný za každý komentář - hlavně ohledně stylu psaní.