Pominu technickou stránku, protože to je věc pozornosti, editace a a řemesla (já beztak přímou řeč taky píšu blbě (a nadužívám uvozovky), ale míň to bije do očí, když uvozovky ukončíš nějakou tečkou nebo čárkou). Nejde ale pominout, že například Coolidge řekne "(...) Zbudou nám tu jen tři lodě (Odyssea , Hamond a Sun Tzu). (...)"... nevkládal bych do přímé řeči nějaké vyvětlivky, opiš to ukončením vysvětlivek, vysvětlením ve třetí osobě co tím pan C myslel, a pak navaž zase uvozovkama. V titulkách k filmu taky vysvětlivky vypadají blbě, žejo.
Btw. Stargate future by asi mělo být Stargate Future, pokud je to název.
Bacha na bourání třetí zdi, tedy přiznávání, že píšeš povídku, viz. "Poté se však strhla velká nepřehledná pěti hodinová diskuse ve které padali nejrůznější návrhy. Není však třeba ji tu nějak rozvádět. Nakonec se tedy dohodli takto:". To není dobré, pokus nepíšeš kroniku, paměti nebo nemáš celou story ve stylu, že pán X vypráví něco pánu Y. Tedy, lze to mít, ale ne v tradičním vyprávění ve třetí osobě. Bourá to iluzi, že jde o fikční svět (pokud tedy nepíšeš nějakou postmoderní věc, ale to evidentně nepíšeš).
Totéž "(podle vzoru vyprávění Shepparda z jiné verze budoucnosti)". Čtenář ten díl buď viděl a spojí si to, nebo ten díl neviděl, a může mu to být šumák.
Nejsi copywriter a nepíšeš SEO-friendly, jsi autor, co má mít květnatý slovník = přitlač na přívlastky a přirovnání. "(...) jak dopadlo shromáždění?" Zeptal se hned Sheppard. Za ním stál McKay se Zelenkou. Teyla s Rononem z Atlantidy odešli." Je tak trochu jedno, že nevíme, kde vlastně přesně jsme (molo, brána, kantýna?), i když by se to hodilo. Ale podstatnější je, že tam nejsou prvky, které tomu dávají atmosféru. Jak se zeptal Sheppard? McKay se Zelenkou se popichovali nebo vypadali, že se bojí? Chce to rozvést a napsat třeba "(...), zeptal se ustaraně Sheppard" popř. "Za ním stál McKay se Zelenkou; očekávali Woolseyho odpověď tak dychtivě, že nachvíli zapomněli i na svou soutěž o velikost ega."nebo tak něco.
Zase ale dávej majzla na formulace, viz. ""Tak dobrá, jdu vybrat nové členy expedice" Zajásal Woolsey. A všichni se rozešli." Woolsey ZAJÁSAL? To je buď přehnané, nebo při tom vypadal naprosto nedůvěryhodně a newoolseovsky. Ostatní by na nějaké vyjeknutí a poskok museli zareagovat minimálně překvapenou výměnou pohledů. Tohle zmínit by tomu dalo chemii a odlehčení.
Je to moc strohý. Kdybys psal scénář, taky by tam mělo být popsaný, jak se kdo tváří. Obecně je fajn, když do toho narveš lyrické popisy. Není nutně třeba východ slunce popisovat jako "a ranní paprsky olizovaly střechu chatrče jako jako svou věčnou milenku, která... (-mezitím deset stránek-) ...a svit se v jeho zorničce třpitil po vzoru toho nejkouzelnějšího diamanatu...", ale ukazuje to fantazii (jinou než derivovat TV seriál), komise v soutěžích to mají rády a odkazuje na prapůvod literatury, tedy poezii. Ta taky popisovala denní události barvitě.
Pak je tu ta věc s obecným dějem. Proč, sakra, vypadá IOA a Coolidge zase jako idiot, když vlastně lobbuje pro zcela logickou věc? Chápu, že je to PŘESNĚ v tónu SGA a SG-1, ale neškodilo by se na problematiku taky podívat z druhé strany, popřípadě ji nějak vysvětlit. Je to jen můj názor, ale nejde o to napsat povídku (byť fanfiction) stejně jako seriál, ale zkusit taky přidat něco svýho a novýho. Ale může jít jen o můj egonázor.
Vůbec nechápu, k čemu slouží poslední "kapitola". Ti dva si jenom řeknou, že není nic nového, a navrch přibalí pár technoblábolů (které, troufám si tvrdit, nezajímají nikoho kromě několika technonanistů). I v seriálu se chovali jako náhodní známí, ale tady při tom nevidíme jejich seksi obličeje. Rozveď, přidej vtip, osobní historku nebo to celé vypusť. Chybí tomu šťáva a věrohodné postavy - nemůžeš je stavět jen na tom, že je známe ze seriálu.
Ad technobláboly. Je fajn, že se zajímáš o techniku a vědu, ale pokud nepíšeš diplomku, měl bys ji popularizovat nějak cool. To nejde udělat tak, že se dva týpci baví na rohu o tom, jak správně derivovat. Všimni si, že SG ty technobláboly propagovala skrze vizuální efekty a cool propriety - tedy že nám za mala do hlavy namlátila, že u černé díry se "zpomaluje" čas. Udělala to tak, že se Carterová bavila s nějakým vědcem o rovnici popisující, jak moc se zpomaluje? Ne, SG udělala to tak, že postavy blíže horizontu mluvily pomalu a že Jack neslyšel výbuch a robité sklo, které mu padalo na hlavu.
Vezmi si popularizační přednášky o vědě. Málokdo je neprospí, když příjde chlap a začne recitovat vzorečky. Ale takový Brian Cox (fyzik, ne herec) se u nich kření jako gay a znázorňuje sluneční soustavu pomocí kečupu, kafe a solničky. Vezmi si z nich příklad, pokud chceš popularizovat vědecké (nebo pseudovědecké) řešení zápletky. Konec konců, i House nebo Sherlock Holmes jsou logikové.
Co se týče rytmu a pacingu (jak se to sakra řekne česky?), je to takový těžší čtivo, i když se evidentně snažíš fakta mlátit jako Baťa dřeváky (a SPRÁVNĚ obcházíš nudné pasáže, takže pětihodinovou hádku obejdeš jednou větou; jen jsi tu větu napsal zrovna blbě).
Ono tomu vůbec chybí odpíchnutí. Mysli filmově. Zaujalo by tě, kdyby film začal tím, se páprdové baví v konferenční místnosti a pak další páprdové kecají na Atlantis? Jasně, že ne (pokud nechceš politickou Stargate ve stylu West Wingu). Jasně, dialogy jsou potřeba a story by na nich měla stát (pokud nepíšeš třeba příběh osamělého lovce v pustině). Ale chce to správně dávkovat akci. Píšeš o nebezpečeně nebezpečném nebezpečí, tak co kdybys ho na úvod taky narval? Ronon je v Pegasu, tak co kdyby jeho odbojářskou skupinu překvapila nějaká nová zbraň Wraithů (kterou zmiňuje Woolsey jako možnost) a ZABILA RONONA? Že Ronon neumírá? Chyba! Musíš šokovat, jinak se nikdo nedostane za první odstavec.
Že to není v duchu SG?
Čím začal film Stargate? Odchalení zkurveně velkého kruhu, které bylo natočeno a ozvučeno jako kdyby objevili Boha (to sice není přímo akce (byť snad Editor's Cut filmu začíná akcí, kdy Ra unese hostitele), ale stojí na atrakcích a obejde se bez dialogů, snad kromě exklamace typu "OH MŮJ BOŽE!" nebo "NIC TAKOVÉHO JSEM JEŠTĚ NEVIDĚL!").
Čím začala SG-1? Parta divných exotických plecháčů vtrhla do vojenské základny a krvavě povraždila vojáky (bonusem byl únost sexy vojandy, která PŮSOBILA jako potenciální hrdinka seriálu tím, že se s ní divák identifikoval (nebo s ní chtěl spát, ale je evidentní, že tam byla za sexy outsidera a kamera ji sledovala od začátku))!
Šokovat musíš minimálně na začátku celé story (a pak ideálně i na konci), kromě zaujetí tím navíc nastolíš narativní otázku ("co to našli v tom Egyptě???", resp. "co za plecháče to vtrhlo do NORADu???", popř. "Co zvládlo zabít Ronona???"), na kterou pak ve story můžeš odpovídat. Dneska skoro i platím, že čím nevysvětlitelnější mystérium narveš, tím poutavější výsledek (zdravím LOST).
Ber to jako konstruktivní kritiku. A ber jako dobré znamené, že jsem to zvládl přečíst (s přeskakováním v poslední "kapitole"). Je fajn, že to má nějakou myšlenku (nebo její náznak), a že to zvládáš napsat s elementární gramatikou (dodržování velkých písmen na začátku věty tady NENÍ vždy zvyklostí), a že kladeš důraz na dialogy, a že si dáváš bacha na základní logiku konání, a určitě to může být i fajn až to dopíšeš. Ale chce to přehodnotit nějaké kritéria a věci. Snad ti můj subjektivní názor pomůže a něco si z něho vezmeš, a pokud ne, třeba objevíš nový literární žánr.
Doufám, že to někdo přečetel. Sorry za chyby, je to psaný ve spěchu.
Už mě ty fiktivní avatary tady serou iritují...