Je to neuvěřitelné, ale po více jak roce se zkutečně do této sekce vracím jako autor
(sám tomu nevěřím) a jako důkaz mého návratu tu máte další díl
(jsem zvěda na výsledek ankety, až bude více hlasujících - pokud se tedy někdo ještě zúčastní)Takže tady je první část onoho dvou-dílu. Značné množství textu v této části jsem napsal již před více jak rokem, v druhé části už je takového textu pouze minimum.
doufám že se vám díl bude líbit...
05 – Nečekaná návštěva - první část
Celestus
Ve městě probíhala jakási schůze nejvyšších, tedy těch co oproti ostatním používali i šedou kůru mozkovou. Patnáctka nejvyšších se nacházela v prostorné místnosti a probírala jak dopadnout uprchlíky a následně co s nimi.
„Čekal bych, že to tu budete mít zařízené líp.“
Všech patnáct Orijů se okamžitě otočilo za zdrojem onoho hlasu a spatřili postavu v plášti, s kápí a holí. Dříve, než se zeptali, tak jeden z orijů na něj vyslal proud ohně, ale ten jen kousek od neznámého zmizel.
„Ten napalm si strč někam,“ pronesla postava, přičemž si sundala svojí kápi - byl to Daniel.
Tentýž ori se okamžitě rozeběhl, ale Daniel udělal jen nepatrný pohyb očí a ori přeletěl celou místnost. Daniel si sedl do jednoho z křesel.
„Kdo jsi?“
„Co myslíš?“ odpověděl na otázku Daniel a pomocí telekineze si podal jeden z pohárů a napil se. Téměř okamžitě se mu zkroutil obličej pachutí onoho nápoje a obsah svých úst vyplivl na podlahu, chvilku nato následoval i obsah poháru.
„Sakra ty vás museli fakt hodně nenávidět, když pijete tenhle hnus.“
Danielova hůl se na chvíli rozzářila a pohár se naplnil jinou tekutinou, kterou už Daniel pil bez problémů.
„Není nad pivo.“
„A…a co tu chceš, co chceš po nás?“ začali se vyptávat Orijové.
„Slyšel jsem že vám nějací bohové předali své postavení, tak jsem se šel podívat, jestli náhodou neslyším špatně.“
„Ja…jak s námi naložíš?“
Daniel si prohlížel své nehty na levé ruce…
„Zatím nijak, ale já se vrátím.“
Po těchto slovech Daniel zmizel.
U uprchlíků
Uprchlíci si již podzemí značně upravili a plně si užívali svobody a možností. Mohli kdykoliv jít na povrch - tuto možnost využívaly převážně děti.
Zatímco si mladší užívali, tak starší diskutovali a u toho nemohl chybět ani Daniel, který se mezi nimi opět objevil jako bytost ze světla.
„Alteria domakoluz mit.“
Všichni na něj nevěřícně koukali. Bylo to potřetí, co se jim zjevil, ale poprvé co promluvil.
„Promiň, ale mi ti nerozumíme,“ zkusil jeden z uprchlíků
„Alteria…“ začal Daniel, přičemž ukázal, právě na uprchlíky, „…domakoluz mit.“
Daniel se pohnul, jako by se snažil obejmout něco neviditelného.
„Alteria… to jsme my?“ zeptal se jeden z uprchlíků, přičemž ukázal na sebe a v vzápětí na ostatní. Daniel přikývl.
„domakoluz mit… domakoluz mit… domakoluz mit….“ přemýšlel nahlas uprchlík.
Daniel udělal jeden krok k němu a upřeně se mu zadíval do očí.
„Alteriané sjednoťte se,“ pronesl muž, ale jiným hlasem, než-li mu byl vlastní. Všem bylo jasné, že přes něj mluví bytost ze světla.
„Kdo jsi?“ zeptal se jeden z Alterianů.
„Nosím mnoho jmen.“
„A jak ti tedy máme říkat?“
„To jest jen na vás.“
„A co chceš po nás?“
„Až opustíte na trvalo tuto planetu, tak vás vaši věznitelé budou neustále pronásledovat, budou se vás snažit zničit, ale vy budete jen utíkat. Potkáte se životem a se smrtí, budete nazýváni nadějí a největší rasou jaká kdy byla. Ale nejdříve se musíte sjednotit.
Alteria domakoluz mit,“ po těchto slovech Daniel zmizel a nechal v podzemí maximálně zmatené Alteriany.
Muž přes kterého Daniel promlouval zatřepal hlavou:
„Velmi zvláštní pocit, tolik smutku, bolesti a radosti v jednom momentě jsem necítil,“ ostatní se na něj zmateně podívali a tak pokračoval:
„Zahlédl jsem několik jeho myšlenek v podobě obrazů. Na začátku jich bylo čtrnáct, on byl prvním. Tehdy byly v párech a nazývali se bratry a sestry, ačkoliv mezi nimi nebyl jediný příbuzenský vztah. Ale došlo mezi nimi k válce, k válce ve které je již více obětí než lze spočítat. Pokaždé, když někdo z nich padne, tak spolu sním umírá veškerý život, který nesou sebou.“
„A proč nám pomáhá jsi tam neviděl?“ zeptal se jeden z Alterianů po krátké chvilce ticha, kterou narušovaly jen dovádějící děti.
Dotázaný zavrtěl hlavou.
Během několika minut opět již probíhala diskuze, ale ne o tom, jak se co nejlépe zabydlet, nýbrž o tom jak pomoci ostatním Alterianům, jak sebe i sobě podobné začali na Danieluv popud nazývat. Měli spousty nápadů jak efektivně pomoci ostatním, ale vždy naráželi na značný problém a to na nedostatek veškerých surovin, měli sotva pro vlastní potřeby, natož na záchranné mise, na jiných planetách.
Jako první úkol si Alteriané stanovili vlastní bezpečnost, následně získání surovin a poté stavbu lodí, které by byli vhodné pro záchranu dalších Alterianů.
Nedostatek surovin, ovšem nezastavil pokrok, stále se objevovali další a další nápady a vynálezy. Dokázali každou svojí technologickou úroveň využít na maximum. Sice neznali technologii štítů, ale již měli první osobní „štíty“, tedy jen na papíře.
Dny se měnili v měsíce a měsíce zas v roky.
Vesničané je stále hledali, ale Ori si již nebyli jistý tím zda je vůbec mají hledat. Stále měli v paměti setkání s vyšší bytostí, možná snad i s pravým Bohem, kterého uctívali a následně svrhli ve svůj vlastní prospěch.
Na místo, kde se nacházeli Alteriané chodil málokdo a vždy stačily hlídky všechny zavčasu upozornit, takže nikdy nebyli odhaleni.
Alteriné neustále vysílali malé skupinky do měst a vesnic v okolí, aby měli nějaký ten přehled o tom, co se děje. Také měli již vlastní zdroje některých surovin, jako měď, krystaly, železo, rtuť a mnoho dalších, ale právě tyhle čtyři pro ně byli velmi důležitý. Měď používali jako vodič, železo na konstrukci, ale správné krystaly v dobrém poměru s rtutí dokázali produkovat nemalé množství energie, jednalo se o elektrickou energii a teplo, bohužel vedlejším produktem byly jedové plyny, takže širší použití bez patřičných filtrů nebylo možné.
Získávání surovin šlo navíc velmi pomalu, protože větší aktivita by mohla přitáhnout nechtěnou pozornost. Ale Alteriané měli vše, co potřebovali, vše našli v přírodě, ať už ve větším či menším množstvím.
Během jednoho roku měli své vlastní podzemí zařízené lépe než sklepení ve kterém byli násilně drženi po mnoho generací. Čerstvý vzduch, denní světlo, možnost vycházek, práce pro sebe sama oproti sklepení to byl pro všechny hotový ráj, ráj který hodlali poskytnout i ostatním.
Alteriané ve dne v noci pomalu stavěli malou vesmírnou loď do které by se vešlo co nejvíce lidí. Také věděli že Ori disponují taktéž loděmi, které jsou ozbrojeny, naštěstí s tvorbou lodí pomáhali oni sami, takže o nich měli značné informace.
Loď, kterou stavěli nyní vypadala spíše jako velký kontejner, byla stavěna z obyčejného železa a, bez štítů, beze zbraní, jen s pohonem a lepší manévrovaností. Do jejích útrob se mělo natěsnat až tisíc Alterianů. Jediný problém spočíval v počtu lodí. Alteriané totiž počítali s tím že když se jim podaří osvobodit jednu planetu, tak na dalších je už budou čekat, museli co nejvíce najednou a minimálně dvě lodě na jednu planetu, kdyby náhodou.
Stavba tolika lodí postupovala velmi pomalu a s každým okamžikem informace, které měli stárli. Věděli o čtyřech planetách, ale Ori ovládali již planet šest…
Tři roky po útěku
Alteriané již dostavěli osm lodí na záchranu svých druhů, které potkal stejný osud jako je, ze čtyř planet o kterých bezpečně věděli i se souřadnicemi. Sice se již i na vesnicích mluvilo o desítce planet, kde Ori rozeseli život, ale Alteriané neměli na tolik planet prostředky a neznali ani souřadnice.
Na každou loď naložili jednu vrtací soupravu, a několik přikrývek s jídlem, vodou a hlavně s nouzovými zásobníky kyslíku. Posádku tvořila pětice Alterinů, kteří ovládali loď a dalších deset Alterianů, kteří měli za úkol záchranné práce. Na krku všech patnácti alterianů spočíval jakýsi řetěz na kterém byl bezmála tří kilový medailon. Jednalo se o první verzi osobního „štítu“. každý kdo by se jich chtěl dotknout měl být usmažen nemalou dávkou elektrické energie. Zařízení však zvládalo jen jeden plný výboj a jeden poloviční. V bezpečí byli jen vlastníci ATA genu.
Start všech lodí byl naplánován na večer
Celestus – město bohů
Ve městě se nacházelo více jak padesát Ori včetně samotné patnáctky. Atmosféra mezi všemi Ori byla od Danielova zjevení neustále napjatá – nikdo nevěděl, kdy se opět objeví a jak s nimi naloží. Za okny se již pomalu stmívalo a Ori se pomalu scházeli k večeři.
V okamžiku, kdy dorazil i poslední Ori, se opět zjevil Daniel. Několik Orijů okamžitě povstalo, ale Daniel jen ledabile mávl rukou, nacož byli všichni donuceni sednout.
„Je vás tu málo,“ oznámil Daniel a jeho hůl se rozzářila.
Během okamžiku byla místnost plná překvapených Ori.
„To je lepší,“ pronesl Daniel, spíše sám pro sebe, „přitáhl jsem vás sem všechny, abychom si určili pravidla hry.“
V místnosti si nikdo netroufl promluvit, tak Daniel pokračoval:
„Rozhodl jsem se vás nechat na pokoji a dokonce vám i pomoci.
Lid vás má za bohy, ale nemáte žádnou svatou knihu, která by lidem připomínala vaší moc a hlásala vaší vůli, nemáte ani pastýře, který by kázal vaší pravdu a vykládal knihu. Proto musíte sepsat knihu a to okamžitě, poté vyberte z řad lidu jednotlivce, kteří se budou těšit vaší přízni a na oplátku budou slepě šířit vaše slovo. Vaší pravdu.“
Po Danielovo slovech se nic nedělo:
„Začněte!“
Houkl Daniel, na-což se všichni dali do zběsilé debaty ohledně knihy.
Daniel se s klidem pousmál a zmizel.
Mezitím – Alteriané:
Osm lodí odstartovalo naráz z různých poloh, které byly vzdáleny mnoho desítek kilometrů od nejbližších lidských obydlí. Start byl naplánován na dobu, kdy se prala noc o nadvládu se dnem, jen tak si mohli být jisti že v oblasti už nikdo nebude a také, že případná záře nepřitáhne přílišnou pozornost. Dokonce jako na zavolanou přišla start Alterianských lodí podpořit i hustá mlha, která se táhla přes celou oblast.
Na oběžné dráze se lodě rozdělily do čtyř skupin a přešli na mezihvězdný pohon. Aktivace pohonu proběhla bez zvláštních světelných efektů, přesto však jejich relativní rychlost dosahovala 15-ti násobku rychlosti světla.
Veškeré lodě ke svým cílům dorazili s časovým rozestupem v rámci několika málo hodin.Doufám že se vám díl líbil
Korekci provedl jakop, za což mu velmi děkuji a jeho pomoci si cením
Puk:Až se rozhodneš, tak dej vědět .)
Daedalos304:Už i ty?
toho megalomana mi asi nikdo už neodpáře
, ale abych ti odpověděl: To co mám v hlavě pro tuto povídku je "šílené" a nevím proč, ale nějak se mi v hlavě hodně "zobrazuje" konec povídky, který je už pomalu vyveden v maximální dokonalost (už se k němu "jen" dostat a dokázat to tak i sepsat
), ale krom konce mám v hlavě spoustu děje a nápadů i někam do povídky, jen pro okamžiky, ve kterých se povídka nachází nyní, jich mám málo
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
A teraz rozmýšľam či sa mám tešiť. 
