SG-Nová epocha (Nový díl 7.7.2013)

Super čtení, povedlo se ti to oopravdu napínavě napsat

Nějak jsem odkliknul email se sledováním a najednou dva nový díly
Musím říct, že oba dva perfektní, píšeš skvěle a je radost to číst.
Těším se na další díl a tentokrát už si ho snad všimnu hned ..

Čo dodať? Snáď len to, že pribudla ďalšia výborná časť.
Dúfam, že "junior" (Max), bude aspoň tak dobrý ako číča.

Díky za všem za pochvalu . Klidně takovéhle komentáře pište dál. To se nikdy nepřejí.
Pro ty kdo se těší na Maxe a nové meče mám spoiler.

Toto je spoiler!!!:

Bohužel se s nimi do konce první série nesetkáte moc často (myslím tím v boji). Max i nové zbraně budou určitou dobu zkoumány vědci a podobně. Maxe později navíc čeká jistý vývoj (stejně jako Leafa) který jej na chvíli zneschopní. Můžu říct že teď ten děj poběží hodně rychle směrem k ukončení. Většího nasazení se tedy dočkáte až v druhé sérii (respektive její druhé polovině). Nicméně do konce série zbývají již jen dvě nebo tři kapitoly tak to nebude tak dlouhé čekání.

Ještě jednou děkuji za komenty. Pro takové čtenáře je radost psát. (Aby zas někdo neřekl, že to mám psát pro sebe tak upozorňuju, že já ten příběh znám a sám pro sebe jej budu rozvíjet dokud mě to neomrzí.)
Opožděné Veselé Vánoce a nadcházející Nový rok bez kocoviny přeje LiefzDel.

[Patas25]

No, jestli jsi nenaznačil až moc. Když já váhám, jestli dát nějaký spoiler, tak jakop je ten tichý hlásek na icq.

Toto je spoiler!!!:

(Nedávejto tam. Oni si počkaj.)

SUper díl(když se to dá tak nazvat) moc se těším na pokračování, které určitě bude brzo

Kapitola 5
Spojení přerušeno část. 1

7.4.2030 – Mléčná dráha, Země, budova USEDD, zasedací sál

V místnosti bylo plno. Bylo zde minimálně tucet lidí v brněních a několik vědců. Mezi nimi Zelenka, Rodney, Sam, Lee a podobně. Z vojáků zde nemohli chybět Jack s Leafem, Teal´cem a několik velitelů ostatních týmů SFE.
„Můžeme začít?“otázal se přítomných Jack.
Poté, co se většina usadila a přikývla, začal.
„Dnešní schůze byla svolána v důsledku získání informací o poloze nepřátelských výzvědných lodích a jejich trasách. Dále je zde otázka zařazení příslušníka rasy Magnificats jako člena SFE, nebo přesněji pomocníka zde přítomného Leafa. Tak předávám slovo přítomným vědátorům, aby se mohli pochlubit, s čím přišli,“dokončil Jack.
Sam trochu popošla dopředu a pomocí ovládání na svém zápěstí spustila hologram.
„Tohle jsou systémy, ve kterých se vyskytují nepřátelské výzvědné lodě,“řekla a ukázala na zvýrazněné názvy soustav na mapě Idy.
„V každé z nich se nachází jedna loď. Jsou fázově posunuté a navíc se skrývají za nejrůznějšími překážkami, které znesnadňují jejich zachycení. To je problém i přesto, že mají podle dostupných informací pouze minimální výzbroj. Je velmi pravděpodobné, že pokud by zachytili nějakou vojenskou loď, pošlou si pro posily a okamžitě se stáhnou. Musíme jim proto v jeden moment vyřadit hyperpohon i komunikaci.“
„To není tak těžké,“ozval se jeden voják.
„Pravda, ale má to háček.“
„Aby taky ne,“pomyslel si Leaf.
„Jejich senzory mají delší dosah než naše rušičky čili se k nim naše vojenské lodě ani nepřiblíží.“
„Velký háček,“znovu se ozvalo zezadu, načež se Sam již trochu zamračila.
„Jak sem říkala, naše vojenské lodě se k nim nepřiblíží. Obchodní lodě ale ano. Pillards totiž špehují buď naše světy nebo ty asgardské, čili jim nebude několik lodí, které převážejí suroviny, podezřelé.“
V místnosti se z několika směrů ozval tlumený smích od rychleji chápajících vojáků.
„Proto jsme si jich několik vypůjčili a trošku poupravili.“dodala Sam taky s mírně krutým úšklebkem.

Teď se již smích ozýval téměř z celého sálu.
Sam po chvíli znovu použila své ovládání a přepnula hologram na zobrazení nákladní lodi. Již na první pohled byly vidět jisté úpravy. Nejvýraznější bylo asi dělo skryté v zadní části nákladového prostoru a generátor v té přední.
„Jak si jistě většina z vás všimla, přidělali jsme do nákladového prostoru upravenou dělostřeleckou baterii antiorbitální obrany. Nyní je schopna střílet v každé myslitelné fázi. Bohužel i takhle budete potřebovat několik výstřelů, než prolomíte nepřátelský štít. Kvůli napájení je použit jeden AAR generátor, taktéž v nákladovém prostoru. Štíty byly posíleny pouze mírně, aby nepřátelé nepojali podezření. Dávejte si pozor, jelikož bez AAR generátoru nejsou prakticky k ničemu, jelikož záložní zdroj na lodi nezvládne výdej takového množství energie,“vypočítávala Sam změny.
„Dále jsou zde ještě upravené senzory a byly přidané nějaké extra přepážky pro posílení odolnosti trupu vůči palbě. Na lodi se taky oproti standartě nachází plně vybavená zbrojnice vyhovující požadavkům SFE. Posádka ovšem bude minimální, což znamená jeden kapitán sloužící zároveň jako pilot, obsluha zbraňových systémů a technik kdyby se to všechno posr… pokazilo,“dokončila.
„A ono se to pokazí.“dodal si v duchu Leaf.
„Jinak jste si možná všimli, že je deset nepřátelských lodí a deset velitelů SFE týmů je přítomno. Z toho si nejspíš vyvodíte, co vás čeká,“ujal se slova tentokrát Jack.
„Jo, jasně že vím. Další mise a tentokrát na kusu civilního šrotu. Panebože, doufám, že tam nejsou součástky Made in China,“mručel si sám pro sebe Leaf.
To samozřejmě nemohlo uniknout přítomnému Zelenkovi, který na něj v reakci pobaveně mrkl.
„To si piš, že jsou,“ zašeptal škodolibě. Načež mu ale úsměv zmizel, jelikož se dozvěděl, že se jako dobrovolník přihlásil právě na jednu z těchto lodí a to navíc na té, na kterou měl být přiřazen Leaf.
Tentokrát to byl Leaf kdo se škodolibě usmíval.
„Jedna loď, jedna bitva, žádné zálohy, žádná chyba,“ to si zapamatujte a hlavně splňte misi, jinak jsme pravděpodobně nahranní dodal Jack celému osazenstvu a jeho admirálské dvojče přikývlo.
„Takže na mě se nejspíš nedostane, že ano,“ozval se admirál Jack.
„Zase budu sedět v křesle, dokud si tady mechaňáci nezabojují a pak jen posloužím jako taxi,“pokračoval mírně uraženě.
„Ano, jak již tady admirál podotkl, po skončení mise vás vyzvednou lodě Aliance a dopraví do bezpečí. Do té doby jste v tom ovšem sami. Žádný rádiový kontakt, nic, dokud nezničíte nepřítele. Potom co ho zničíte, odešlete jenom jeden jediný bit a to ANO. Pokud ne, tak vaše loď vyšle před zničením sekvenci ANO NE ANO, což bude znamenat neúspěch mise a v zápětí tam nakluše kavalerie a bude doufat, že jste nepřátelům alespoň vyřadili hyperpohon. Za to vám ale asi nepoděkují, jelikož se to tam nejspíš bude hemžit nepřáteli přivolanými na pomoc. To znamená, že pokud nechcete nasrat tady admirála tak do háje NECHCÍPNĚTE!!!“poslední slovo zařval a dodal: Doufám, že je to všem jasné, protože, jestli kvůli vám někoho zabijí, tak se povznesu, najdu si vás a nakopu vám prdel!“
Tenhle výlev od generála vyvolal další vlnu smíchu.
„Šibeniční humor. Nádhera. To znamená, že je to ještě nebezpečnější než jsem se bál,“řekl si v duchu Leaf.
„Poslední úpravy budou hotovy do dvou dnů. Vezměte si volno. Vyspěte se. Potom se vám to už nemusí poštěstit,“ukončil svoji řeč Jack a propustil vojáky ven ze sálu.
„Leafe. Ty spolu s vědátory ještě počkej,“dodal.
„Ano? Ehm, ano pane?“otočil se Leaf na odchodu.
„Ještě se bude jednat o Maxovi.“
„Samozřejmě,“přisvědčil Leaf.
„Doktore McKayi, mohl byste podat hlášení?“
„Radši ne Jacku, je proti němu zaujatý,“vmísila se Sam.
„Ten bastard mě shodil a chtěl mi ukousnout hlavu!!“mírně zaječel McKay.
„To proto, že jsi ho provokoval a říkal mu „hodná čiči, na čiči“ zatímco jsi se mu pokusil vzít krev bez varování a navíc tou tupou, velkou jehlou co se používá na dobytek, ty dobytku,“obhajoval Maxe nyní již i Zelenka, jehož náklonnost si Max získal, když ne už něčím jiným, tak právě touhle akcí.
„Navíc jenom vrčel,“ přidávala se Sam, které se Max také zamlouval, hlavně kvůli jeho vybranému chování, zájmu o vědu a neuvěřitelnému charisma a eleganci.
„Je pravda, že je to telepatik? Tak jak je možné, že zaútočil na McKaye? Musel vědět, že jen odebírá vzorky a nebude to bolet,“ vznesl námitku Jack.
„No McKay si myslel, že není nutné používat několikrát bezbolestnou injekci,“ Zelenka vrhl na McKaye ošklivý pohled,“ a tak, aby si ušetřil práci, chtěl použít tu velkou, co se po ní cuká málem i slon.“
„A proč to byl on, kdo mu dával injekci? Vždyť není veterinář.“
„Byl zase moc zvědavý a strkal hlavu tam, kde neměl. Stejně jako obvykle,“zasáhla tentokrát Sam.
„Stejně ho měl Max potom povalení alespoň trochu uklidnit a maximálně tak mu pohrozit a ne na něm stát a vrčet.“
„No Max se snažil, ale Rodney tak nahlas křičel, nebo spíš ječel, že se ho chystá zabít, že ho ani nezaslechl a to vrčení si nejspíš přimyslel.“ujal se obhajoby Leaf.
„Já neječel,“začal se ohrazovat Rodney.
„Ale jo, ječels. Polovina budovy si myslela, že někde někdo vraždí malou holku,“ začal si ho dobírat Zelenka.
„Já neječel, jsem dospělý člověk a křik je pod mojí úroveň,“ hájil se Rodney.
„No, tento video a audio záznam je v rozporu s tvým tvrzením,“ řekl Zelenka, pustil záznam kamer, na kterém nebylo sice vidět samotný incident, ale slyšet rozhodně byl.“
„To by stačilo,“ ukončil přibližující se roztržku admirál Jack.
„Zdá se, že si vy dva myslíte, že je všechno v pořádku, Rodney naopak ne. Nevím co z toho je pravda, ale Max se této mise ještě nezúčastní. Sam udělá nějaké další testy a Zelenka zjistí, jak to vůbec s těmi Magnificats vlastně je. To znamená jejich historii, zvyky, a podobné věci. A hezky dopodrobna. Po misi se za mnou Leaf zastaví spolu s Maxem a já rozhodnu, jestli bude moci být na mé lodi.“
„Rozkaz,“ ozvalo se ze všech směrů.
„Tak teď už jen poslední věc ať to dorazíme a já se můžu jít podívat na svoje Simpsny,“ načal hovor generál Jack.
„Jde o ty takzvané zbraně z těla Maxova otce. Jak je to s nimi?“
„Zatím jsme zajistili oblast proti případnému podraz… podfuku. Drápy byly sestaveny vedle sebe podle návodu Maxova otce a zatím to vypadá, že se díky Leafově krvi pomalu začínají rozpouštět a formovat do jiného tvaru. Jde to ale velmi pomalu,“ vysvětlovala Sam.
„To nezní zas tak dobře,“ reagoval Jack.
„Ano, ale dobrá zpráva je, že jsme nedetekovali žádný plyn nebo cokoliv jiného, co by nám mohlo potenciálně uškodit. Navíc se zdá, že tempo přeměny stále roste, čili by mohly být dokončeny pár dní až týdnů po misi.“
„To už zní líp. No nic já mizím na schůzku s Homerem a vy se tu mějte. Můžete si zajít omrknout vaši loď, jestli chcete.“
„To zní jako dobrý nápad,“ konstatoval Leaf.
Zanedlouho se vedle něj objevil Max a spolu se Zelenkou a Sam se transportovali k loděnicím.
Zde již byl výhled na nově upravenou transportní loď.
Vypadala trochu jako dřívější 304 až na to, že místo hangárů měla přepravní kontejnery které dosahovaly tří čtvrtin délky trupu. Ten byl ostatně také téměř vydlabaný, aby se maximalizoval prostor pro náklad.
Naproti tomu byla odstraněna vyčnívající spleť satelitů a podobných věcí dříve umísťovaná na levý zadní konec plochy na vršku lodi. Místo toho zde byl obrovský reklamní poutač, který po nastartování lodě promítal reklamy různých firem do všech směrů, což se stalo vítaným přivýdělkem většiny kapitánů nákladních a dopravních lodí.
„Třikrát sláva kapitalismu. To už na nás zrovna mohli nakreslit terč,“ proběhlo v hlavě Leafovi.
„To snad ne. Vždyť je to jeden z nejstarších křápů co slouží. Mohli jste tam alespoň dát tak tři zbraně. Místa je tam dost.“
„Nemohli. Velké množství zbraňových technologií a energie by mohlo vyvolat podezření. Navíc tahle loď byla zrenovována,“ ohrazovala se Sam.
„Alespoň z větší části,“ trochu upřesnil situaci Zelenka.
„Nádhera. Prostě nádhera.“
„Buď v klidu. Ty alespoň nemáš rodinu,“ řekl posmutněle Zelenka, kterého výlet do boje zrovna také nenadchnul.
„To je pravda. Tvoje rodina na tom, ale bude po tvé smrti o hodně líp vzhledem k tvojí pojistce,“ žertoval Leaf.
„Hele s tím na mě nechoď. Jen proto, že tebe by nikdo nikdy nepojistil ani na deset tisíc neznamená, že se můžeš vysmívat člověkovi s velmi výhodným pojištěním a úrazovým připojištěním.“
„Nefňukej. Dám na tebe pozor. A s tím připojištěním je to stejně nějaký podvod. Nikdo nemá tak dobré podmínky, leda že je sám ředitel pojišťovny.“
Zelenka se trochu uchechtl a Leaf ho napodobil.
„Dobře. Ty morbidní vtipy si ale necháš pro sebe, jinak ti to tvoje brnění rozmontuju a udělám si z něj sadu pánviček a nožů. Je to jasné?“
„Rozkaz kapitáne,“ zvolal Leaf načež předpisově zasalutoval a rozesmál tím i doteď netečnou Sam.
„Proč mi nikdo neřekl, že lidé jsou takoví blázni,“ přemýšlel Max, když pozoroval chechtající se skupinku.
„Magnificats se smrti nebojí. Ale tihle se jí vysmívají. Žertují o ní. A to se ještě ani nezačali povznášet jako Descedants. Buď jsou tak odvážní, nebo hloupí. Nejspíš ale obojí. A já ještě nemohu pomoci. Teď ne. Nedovolil mi to ten vůdce v brnění. A zanedlouho mi to nedovolí ani mé tělo. Změna přichází. A přichází rychle. Doufám, že je to jejich odvaha, neboť pokud jen hloupost je nutí smát se nebezpečí, jsme ztracení.“
Zahleděl se na nákladní loď, odfrkl si a odešel směrem k transportu… Leaf ho za chvíli následoval.
Jejich domov a cíle byly stejné.
Zabít nepřítele a přežít.
To je vše, na čem válečníkovi záleží.
Pokud by válečníkovi nezáleželo na jeho životě, velmi rychle by jej totiž ztratil, což oba dobře věděli.
Noční nebe odhalilo hvězdy jen chvíli předtím, než je pohltil záblesk světla a oba zmizeli.

Budem sa asi opakovať stále dokola, ale znova sa mi to páči.
K príbehu nemám žiadne pripomienky, tak mi ostáva len čakať na pokračovanie.

Jo k tomu pokračování. Omlouvám se že tenhle díl trval tak dlouho, ale před pololetím to bylo krapet hektické. Snad se to teď zlepší a díly budou vycházet opět častěji.

Musím říct, že další díl je perfektní Jen tak dál, vždycky radost číst.

Kapitola 5
Spojení přerušeno část.2

9. 4. 2030 – Hyperprostor, Ida, Nákladní loď Země, Můstek

„Blížíme se k místu výstupu,“ ozvalo se na můstku.
Leaf jen přikývl a šel se pro jistotu připravit. SFE týmy tu byly stejně jen pro případ infiltrace Pillards na loď a proto doufal, že se tentokrát bude nudit. Samozřejmě jen v případě, že všechno půjde dobře a podle plánu.
Což nejde nikdy.

Jejich cílem byla větší těžařská kolonie, jejímž vývozním artiklem bylo především neutrinum a trinium. Na pěti základnách na planetě bylo přítomno 20 000 lidí a v mnoha dalších menších těžebních táborech ještě pětkrát tolik.
O obranu se staralo jen několik děl různých typů a stáří od nejstarších goa´uldských typů po moderní Asgardsko-Tau´rijské výrobky. Stejně jako i jinde v Idě, i na této pozemské kolonii byla poměrně početná asgardská menšina. Hlavní část základny ještě stále kryl silný štít, ale zbytek byl již zařízen pro pohodlí svých obyvatel a moc se nestaral o vojenské standarty. Z toho důvodu by základny spíš zasloužili označení menších měst. Vyskytovaly se zde obchůdky, kavárny a dokonce i pár divadel a kin. Vzhledem k nízké hustotě zalidnění si okrajové oblasti mohly dovolit velkoryse plýtvat místem a tak se jen hemžily zelení. O parky, rybníky a jiná poklidná místa pro trávení volného času zde skutečně nebyla nouze.
Teď ovšem v době invaze byly narychlo distribuovány další generátory štítů a města tak pokrývaly shluky modrobílých kopulí.

„Proč zrovna tahle kolonie? Není ničím významná. Není strategicky umístěná. Není příliš zajímavá. Tak proč sakra špehují zrovna tuhle planetu?“ Tyhle otázky se honily hlavou Leafovi celou cestu.
Ani ty ostatní špehované planety nebyly příliš význačné. Nic, co by Alianci příliš poškodilo nebo jí zasadilo smrtelný úder. Alespoň nic, o čem by věděli. Pokud tedy nemá planeta pro mimozemšťany nějaký větší a nepoznaný význam, nabízelo se jen jedno logické řešení.
„Buď jsou úplně tupí, nebo je to past,“ pomyslel si Leaf ,“a jelikož my víme, že nejspíš jdeme do pasti, znamená to, že jsme alespoň připraveni a neskočíme do těch sraček přímo po nohou. No anebo právě naopak ano a možná tam skočíme přímo šipkou a ještě se saltem.“
Leaf měl dnes celkově špatnou náladu a proto byl cyničtější než obvykle. Na Maxe si už zvykl a ten druhý hlas v hlavě mu chyběl.
Dobře se totiž doplňovali. Na Maxovi bylo poznat, že je ještě mládě a byl často veselý a hravý. Stejně tak ho člověk mohl najít přemítat nebo pozorovat okolí. Ve společnosti byl vždy zdvořilý a elegantní. Leafa jeho nestálost trochu trápila, věděl ale jak to s koťaty je. Jeho bývalá přítelkyně taky jedno měla. Bylo u nich stejně tak pravděpodobné, že si budou hrát s klubíčkem, jako že půl dne budou přikrčené zírat na okolí a číhat.
Navíc Leaf už dlouho potřeboval nějaké rozptýlení. Stručně a jasně si s Maxem padli do oka a dokonale se doplňovali.

9. 4. 2030 – Ida, Těžební soustava Tau´ri, Nákladní loď Země, Můstek

„Připravte se na výstup z hyperprostoru. Trochu to trhne,“ řekl kapitán lodi.
„Trhne?“ Stačil si jen sám pro sebe říct Leaf než jej prudké zpomalení málem povalilo.
„Co to sakra?“
„Promiňte, ale naše inerciální tlumiče nejsou zrovna v nejlepších letech,“ zachechtal se kapitán v křesle na což Leaf reagoval mírným zavrčením.
To už se ale na obrazovce před ním objevil pohled na pás asteroidů a dva měsíce obíhající ještě stále vzdálenou kolonii.
Pokrok byl znát i v tomhle zapadlém kousku galaxie. Ať už to byla sonda, která kolem nich proletěla, aby se vydala skenovat vzdálenější asteroidy kvůli užitečným surovinám, nebo automatizovaná těžební základna na jednom větším asteroidu krytá štítem aby nedošlo k poškození úlomky a vesmírným smetím.
Hodně lidí si myslí, že je vesmír prázdný, ale nic nemůže být dále od pravdy. Ve většině vesmírného prostoru se vyskytuje nějaký druh hmoty. Od vodíkových atomů po kousky kovů a mikroasteroidy. Ty jsou navíc extrémně nebezpečné, o čemž se přesvědčí každý kdo, kdy letěl v nějaké z těch starších vesmírných stíhaček jako F-302. Leaf si toho byl dobře vědom. F-302 byly ve skutečnosti stavěny tak, že normální palné zbraně jejich éry je ani neškrábly. Bylo to nutné právě kvůli nehostinnosti vesmíru. I tak se občas stávalo, že byly pomačkané po dopadu nějakého většího nebo rychlejšího kousku. Nicméně gravitace přeci jen vyčistila části vesmíru alespoň od těch největších a nejnebezpečnějších kousků.

Leaf byl rád, že lidstvo přeskočilo první kroky ve vesmírné prázdnotě a místo toho, díky projektu brány začalo zrovna běhat, nebo ještě líp, sprintovat tak rychle, že uteklo i svým bývalým učitelům.
Nemohl si pomoci, ale musel lidstvo srovnávat s Replikátory. Stejně jako oni, i lidé přizpůsobili mimozemské technologie sami sobě, změnili je a vylepšili způsobem, který byl nad chápání většiny ostatních ras. Proto se lidí báli. Za necelých čtyřicet let skočili z proudových a raketových motorů k výrobě těch nejlepších a nejrychlejších hyperpohonnů a hybridních podsvětelných pohonů ve třech galaxiích. Pokrok, který by jiným zabral tisíce let. Lidé neměli dokonce ani tu slušnost, aby udělali nějakou velkou, fatální, nenapravitelnou chybu, která by je usměrnila. Ano, přivedli Orie a zničili dvě nebo tři soustavy, ale nijak výrazně se jich to nedotklo. Orie porazili a na těch soustavách stejně nebylo nic moc zajímavého. Navíc minimálně dvakrát to bylo naschvál.
Asgardé na rozdíl od ostatních ras byli Zemi nejlepšími spojenci. Viděli v lidech jejich potenciál, a poslední dobou již téměř plnohodnotné nástupce Antiků.

„Toho zmetka máme na senzorech. Změňte kurs. X: -12° Y: +5° . Přivezte nás na vzdálenost 50000 km. A zamaskujte to tak, že se vyhýbáme asteroidům. Nechceme ho vystrašit,“ rozdával rozkazy kapitán.
„Kontaktní vzdálenost za 5,4,3,2,1… Zapínám štíty a rušičky,“ozvalo se od pilota.
„Já už žhavím naše dělo,“ řekl kapitán, načež z pozemské lodi vyšlo několik vln, které vyřadily nepřátelský hyperpohon a komunikaci.
Zároveň se otevřely vrata spodního nákladového prostoru a vyjelo ven pozemské dělo, které po nepříteli vyslalo několik, rychle za sebou jdoucích, modrých koulí energie.
Odhalená nepřátelská loď neváhala a opětovala palbu, přičemž nahodila motory a snažila se uniknout z rušícího pole. Pozemské střely nepotřebovaly ani celou vteřinu, aby se přiblížily k lodi a zatížily její štíty. Ty trochu zablikaly, ale nedoznaly významnější újmy.
Obě dvě lodi začaly manévrovat a pálit na hranici přetížení jejich zbraní.
Loď Pillards za neustálé palby vlétla do pásu meteoritů. Pozemská ji následovala. Střely nyní trefovaly vícekrát vesmírné kamení než bojující lodě. Kamenné hroty z rozstřílených asteroidů zatěžovaly pozemské štíty do doby, než se jim podařilo vyhnat Pillards ven z pásu.
Teď hmyzáci mířili ke kolonii. Lodě si nepřetržitě vyměňovali rány. Manévrováním se sice několika podařilo uhnout, ale systémy obou lodí byly velmi přesné a tak většina střel zasahovala cíl.
Obě dvě lodě prováděly neuvěřitelné kousky. Otočky, salta, obojí dohromady a to vše v prostoru stále plném překážek. Tu a tam se museli vyhnout asteroidu nebo jiné překážce.
Pozemská loď se otočila kolem své hlavní osy a díky tomu proletěla těsně pod trupem další dvojici fialových střel.
Mezitím vypálila tři další střely, z nichž dvě zasáhly cíl.
Další úhyb. Tentokrát do pravého boku. Jedna střela zatížila pozemský štít a druhá těsně minula.
Loping vzad. Tři střely přeletěly nad horní palubou bez jakéhokoliv účinku. Pozemské dělo na oplátku vyslalo dvojici střel. Obě dvě si mohly připsat zásah.
Další čtyři nepřátelské koule se roztříštily o pozemský štít.
Tři pozemské to oplatily a narazili do štítů nepřátelské lodi.

Na můstku
„Sakra, blíží se k planetě. Už ho doháje sestřelte,“ rozčiloval se kapitán.
„Já se snažím, šéfe. Nevidíte, že to kam uhnout odhaduju? Navíc tahle popelnice mi toho moc víc nedá. Zbraně i pohon jedou na maximum a štíty jsou na 60%. Oni mají asi dvacet,“ ozvalo se z pilotova křesla.

Vesmír

Po další desítce střel každé z lodí se již začínala rýsovat planeta.
Pilot se snažil vymáčknout z lodi i poslední zbytek výkonu. Osvětlení potemnělo a motory pracovaly na hranici přetížení.
Další úhybný manévr a další.
Koule energie se kolem sebe jen míhaly a někdy i narazily způsobujíce masivní výbuchy. Většina jejich energie se změnila na světlo a tak byla obrazovka téměř permanentně bílý z důvodu poškození kamer snímajících venkovní prostor.
Vzdálenost mezi oběma loděmi byla již jen necelých 500km.
Manévrování téměř ztratilo smysl.
Pozemská loď zatím vyhrávala a štíty držely na 30%. Nepřátelské byly těsně před kolapsem.
Planeta byla již velmi blízko.
Obě dvě lodě museli začít zpomalovat, aby je gravitace nestáhla dolů.
Pillards měli v úmyslu využít gravitačního praku a začali loď mírně natáčet.
„Ha. To nestihnou,“ zaradoval se pilot. Hned vzápětí mu úsměv zmizel.
Nepřátelská loď s posledním záchvěvem štítů odstřelila svou zadní část přímo do cesty lidem.
Pilot se pokusil uhnout.
Nestihl to.
Mohutný kus kovu narazil do boku, přivrácenému k planetě.
Štíty v důsledku přetížení zablikaly a dvě nepřátelské energetické střely pronikly skrz fluktuace štítu.
Byl to šťastný zásah.
Pillards se podařilo vyřadit kanón země, poškodit motory, generátor a vysílací systém ještě než štíty naskočily zpět.
Než však bylo dělo vyřazeno, zvládlo ještě vyslat poslední tři střely, které Pillards vyřadily motory a hyperpohon.
Po chvíli se lodě vyrovnaly a utvořili společně s planetou téměř přímku.


Můstek

Na můstku svítilo jen nouzové osvětlení. Pár konzolí se zkratovalo, jinak ale nebylo vidět výraznější poškození.
„Jak jsme na tom?“
„Generátor dodává asi padesát procent energie. Přišli jsme o naši jedinou zbraň a motory jsou v hajzlu. Máme akorát tak dost energie na štíty, primární systémy a možná tak menší disko kouli. Navíc po nás ti hajzlové pořád střílejí, i když už se nehýbají. Nebo spíš hýbají, ale jsou stejně jako mi na oběžné dráze. Řekl bych radši, že už neuhýbají.“
„A z planety nám nemohou pomoci? Třeba menší salvou?“
A ta palebné podpora taky nepřichází v úvahu, protože nás vůbec nevidí. Navíc je ta loď Pillards stále fázově posunuta, čili by pálili nazdařbůh do prostoru.“
„Co vyslat nouzový signál aby nás našla kavalérie? Nebo alespoň zavolat dolů na planetu.“
„Komunikační systém je usmažený a bere rozhodně víc energie než diskokoule. To znamená, že si můžeme zavolat, ale bude nás to stát život. Jiné komunikační systémy zde nejsou a obyčejné polní vysílačky SFE neproniknou místní ionosférou. Navíc ty subprostorové fungují jen mezi sebou a na planetě se nenachází žádný příjmač. To už jsem zkontroloval.“
„Tak co navrhujete?“

super díl čtu tuhle povídku od začátku a je prostě super

Velmi povedená část, sice trochu kratší, než na co jsme zvyklí, ale i tak super. Už se těším na pokračování

Super , ale nemusel si to strihnúť kvôli reklame ( ) v prostriedku.

Díky za komentáře. Další díl se dokončuje.
Tentokrát tam bude trochu víc nadávek, ale doufám že nepřekročím nějakou pomyslnou mez.
Kdo nebude chtít číst, ať teda nečte. Nebudou to ale žádné hrozné nadávky, tak to snad projde.