Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
2. řada, díl 17.: Operace Přízrak
6:30, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Hlavní z orijských držav v Pegasu, centrum této galaxie, se probouzela do ospalého zimního rána. Zimy zde sice byly poměrně mírné, ale i tak se na cestách vedoucích z hlavního města nacházel lehký poprašek čerstvého sněhu. Několik rolníků na blízkém statku nosilo slámu z půdy do chléva, po cestě pochodoval oddíl křižáků a na nebi klidně proplouvalo několik malých mráčků. Stejná situace panovala ve vesmíru. Desítky orijských křižníků poklidně kotvily na orbitě. Čas od času z některého hangáru odstartoval menší raketoplán a zamířil k planetě. Několik letek stíhačů prolétalo mezi vyrovnanými řadami mateřských lodí, případně hlídalo vnější perimetr. Ten byl mimo jiné bráněn několika desítkami obranných satelitů. Všechny byly nyní deaktivované, ale v případě potřeby by mohly okamžitě aktivovat štít a zahájit palbu. Stačil by jakýkoliv povel z pozemního střediska, které se nacházelo hluboko v podzemních šachtách pod hlavní pevností. Nad celou touto scenérií se pak tyčila hvězdná brána obřích rozměrů, schopná pojmout celý těžký křižník. Superbrána.
Orijská flotila skutečně neměla důvod obávat se o vlastní bezpečí. Od doby, co padla poslední z wraithských pevností a kdy povznesení Ori převzali vládu nad touto galaxií, nezaznamenal Orici žádný zásadnější střet s nepřítelem. Orijské síly přicházely jako osvoboditelé do rozlehlých částí Pegasu a všude byli křižáci vítáni jako ti, co vyhladili přízraky. Podle informací z Celestu započali povznesení Ori souboj s Antiky o Mléčnou dráhu. Orici nepochyboval o tom, že zvítězí. Pegasus poskytoval několik miliard věřících a síla Ori tak vzrostla. Nebylo otázkou zda, ale kdy Antikové padnou.
Jedinou divnou věcí, která se v několika uplynulých dnech odehrála, byla změna jednoho z nedalekých sluncí na supernovu. Bylo příliš daleko, aby mohlo jakkoliv ohrozit planetu nebo lodě na orbitě, ale tento výjev téměř vyřadil veškeré lodní senzory. Informace o čemkoliv vzdálenějším než tisíc kilometrů byla přinejmenším velmi nepřesná. Dokonce došel k rozhodnutí, že do soustavy nemají přilétat nové lodě. To poté, co jedno z průzkumných plavidel zcela zmizelo. Všeobecně se předpokládalo, že navigační počítač využil chybné údaje ze senzorů a hyperprostorový skok zakončil někde ve slunci či obíhající planetě.
7:00, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Nechat se ukolébat pocitem bezpečí v době války je však fatální chyba. Brána na planetě se roztočila. Jeden po druhém se rozsvítily zářivě modré symboly a z kruhu vystřelil nestabilní vír. Posádka u brány se postavila kolem kruhu, připravena k palbě. Chvíli se nic nedělo, ale pak horizontem událostí proletěl předmět o velikosti fotbalového míče. Přeskočil těch pár schodů, které vedly z podstavce, a dopadl k nohám křižáků. Ti namířili zbraně na bránu v očekávání nepřátel a nervózně pokukovali po neznámém předmětu. Jeden z nich se nakonec odhodlal a zvedl předmět do ruky. Zaujatě ho otáčel, až na jeho čistě bílém povrchu našel nápis vyvedený v orijské abecedě.
„Pozdravy z Mléčné Dráhy“
Nic víc, nic míň. Křižák hodlal zavolat převora, ale než se stačil rozeběhnout, proletěl bránou daleko větší předmět. Velký válcový předmět s přehledem převálcoval trojici křižáků, kteří mu stáli v cestě a zarazil se až o stanoviště těžké tyčové zbraně. To už byl pokřik křižáků natolik silný, že přivolal dva převory a dvacítku dalších pěšáků. Dokonce i Orici vyšel ze své komnaty vysoko ve věži a pohlédl z balkónu na dění kolem brány. Svým nadlidským zrakem zahlédl onen válcový předmět a na jeho boku vyvedená dvě barevná loga. Znaky EF a jaffské republiky. Pokusil se zareagovat, ale jeho schopnosti ho neposlechly. Poprvé v životě se cítil jako obyčejný člověk. Zranitelný a ve smrtelném nebezpečí.
Uvnitř válcového předmětu doběhl časovač na nulu. Roznětka se probrala k životu a vše v oblasti několika set kilometrů bylo zcela pohlceno obřím zářivým hřibem výbuchu, který vykvetl do výšky několika kilometrů. I více než tisíc kilometrů od místa exploze byla tlaková vlna natolik silná, že srážela k zemi lidi, zvířata, stromy i méně bytelné domy. Jasná záře nad polovinou kontinentu byla krásně viditelná z orbity. Nacházela se přímo pod kotvícími loděmi. Perimetr obranných satelitů aktivoval štíty a přešel do obranného módu. Satelity totiž ztratily veškeré spojení s planetou a pozemním střediskem.
Ve stejný okamžik se přímo u orijské flotily začaly objevovat nepřátelské lodě. V děsivě rychlém sledu opouštěly hyperprostor na zcela přesných souřadnicích a to i přes veškeré interference, které způsobovala nedaleká supernova. Během několika desítek vteřin stála stále šokovaná orijská flotila proti zcela připravené flotile nevěřících. Vlajková loď Tennessee ve středu formace zahájila jako první palbu z coilgunnů. Ostatní lodě následovaly jejího příkladu. Bitevní loď Maryland, dreadnoughty Dreadnought, Normandy, Richelieu, Repulse, Deutschland, Scharnhorst, Cairo a Texas a nespočet dalších menších plavidel zahájily palbu. Do toho se přidala flotila Jaffské republiky. V čele s vlajkovou lodí, bitevníkem Kheb, čtveřicí dalších bitevníků a přibližně stovkou standardních hataků.
Satelity zareagovaly jako první. Jejich senzory byly sice mírně zmatené výbuchem supernovy, ale s relativní přesností začaly zasypávat nepřátelskou flotilu přívaly střel. Orijské lodě se probíraly o poznání později. Během minuty začaly sice chrlit jejich hangáry veškeré dostupné stíhače a bombardéry, které se nacházely na palubě, ale s mateřskými loděmi to bylo mnohem horší. Sice naskočily štíty, ale vymanévrovat se s mateřskou lodí z poměrně těsné řady nebylo jednoduché ani za ideální situace, natož pod neustálým útokem.
Lépe na tom byly lehké křižníky, které využily své větší obratnosti a velmi záhy zahájily palbu na pozemsko-jaffskou flotilu. Ta ale zuřivě opětovala palbu. Pod náporem coilgunnů se štíty obranných satelitů hroutily jako písečné hrady pod silou příboje. Menší lodě se zamíchaly mezi řady nepřátelských plavidel, nutíc jejich sekundární zbraně buďto k opatrné palbě, nebo střelbě do vlastních řad.
Převorové na křižnících brzy zjistili, že ztratili spojení s většinou planety. Navíc ztratili spojení s Orici, nemohli se dovolat rozkazů, a to ani komunikačními kanály, ani pomocí své převorské telepatie. Nejvýše postavený z převorů musel chtě nechtě převzít velení nad flotilou, nebo spíš nad jejími zbytky. Bitevní lodě nepřítele totiž právě dokončily likvidaci obranného perimetru a zahájily palbu na pomalu se vzpamatovávající křižníky. Převor se upřel k možnosti, kterou viděl jako jedinou šanci úniku z této patové situace. Zadal na ovládacím panelu svého křesla několik symbolů a potvrdil odeslání. Ihned poté se dosud nečinná superbrána začala nabíjet energií. Jednotlivé články se postupně aktivovaly, až se celý kruh propojil a z brány se vyvalil nestabilní vír, který se během pár okamžiků proměnil v lehce zčeřený horizont událostí. Převor začal vysílat nouzový signál, požadující okamžitý zásah veškerých plavidel nacházejících se na druhé straně superbrány. Několikrát zopakoval svou výzvu, ale stále se mu nedostávalo odpovědi. Doufal, že se jeho zpráva dostala skrz a zmáčkl tlačítko k deaktivaci brány. K jeho zděšení se však nic nestalo.
Můstek bitevní lodi Tennessee, Galaxie Pegasa
Admirál Syrový, velitel pozemské části spojenecké flotily, pozoroval trojrozměrný holografický obraz na středovém taktickém panelu. Červené body se čím dál více ocitaly v nezáviděníhodné situaci. Modré a zelené body je zatlačovaly zpět k planetě a systematicky likvidovaly jejich odpor.
XO vzhlédl od konzole jednoho z operátorů a promluvil k admirálovi.
„Aktivovali bránu. Přesně podle předpokladů.“
Admirál pohlédl na svého dlouholetého přítele.
Sloužili spolu již více než dvacet let a zažili toho opravdu hodně. Díky tomu si mohli být oba zcela jisti, že se mohou jeden na druhého naprosto spolehnout. Proto když dostal velení nad pozemskou částí flotily, rozhodl se vzít svého starého XO, místo kapitánů, kteří mu byli navrhováni.
„Spusťte operaci přízrak“
Prohlásil s ledovým klidem.
7:15, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Ještě než se převor na palubě křižníku pokusil deaktivovat superbránu, demaskovalo se v její těsné blízkosti několik letek těžkých pozemských bombardérů. Místo bomb a raket však byla jejich pumovnice vybavena pulsním dělem, ne nepodobným antickému zařízení, které se kdysi pokusili použít ke zničení pozemské brány a tím i Země. Tato zařízení však byla mnohem méně výkonná a superbrána mnohem větší. Než by se mohla nabít natolik, že by došlo k explozi, trvalo by to několik let. Ale účel byl splněn, bránou procházel stabilní proud částic a ta se tudíž nemohla deaktivovat. Převor se snažil marně.
Téměř okamžitě mu však došlo, že se nepřítel pokouší zablokovat použití brány. Vydal rozkaz svým zbývajícím stíhačům. Letky orijských strojů vyrazily smést bezbranné pozemské bombardéry. Několik letek orijských strojů se právě spěšně vracelo z patrol uvnitř systému. Tyto stroje tak byly mimo palebný radius pozemských lodí a mohly tak v klidu napadnout bombardéry. Převor navíc rozkázal zahájit palbu sekundárními zbraněmi nejbližších křižníků.
Operace přízrak se však nejmenovala přízrak jen kvůli maskovacímu zařízení bombardérů. Křižníky sotva zahájily palbu, když se z hyperprostoru vyřítila trojice masivních plavidel. Trojice wraithských hive svými masivními trupy zcela zastínila superbránu. Veškeré střely orijských křižníků dopadaly na trupy wraithských plavidel, kde vykvétaly v ohnivých explozích, ale organické pancíře s energií převedenou do regenerace bezpečně odolávaly nepříliš silným sekundárním zbraním.
Hangáry wraithských lodí navíc začaly chrlit stíhače. Nekonečné vlny dartů opouštěly svá jeskyním podobná útočiště. Před právě přilétajícími letkami orijských stíhaček se tak formovala neprostupná řada Wraithů. Poslední šancí byla skupina elitních letek, které prokličkovaly skrz smrtonosnou palbu railgunnů pozemské flotily a blížily se ke zdi wraithských hive.
Ale Flotila měla ještě poslední eso v rukávu. Bez jakýchkoliv varování se před orijskými stíhači zjevila válečná loď třídy Aurora. Zcela jistě nepřiletěla z hyperprostoru. Stála nehybně na místě, nikdo nespatřil žádný záblesk. Místo toho se prostor před nimi zavlnil a za vteřinu stáli proti pevnému trupu antické lodi. Výsledek pokusů doktora McKaye by se dal označit za dokonalý. Dokázal uzpůsobit antické štíty Aurory, aby se dokázaly přepnout na maskování stejně, jako to zvládly štíty jumperů nebo Atlantis.
Orijské letouny kvapně změnily směr a pokusily se těsně obletět nejnovější překážku, ale nebylo jim souzeno. Z odpalovacích zařízení vystřelily zlatě zářící drony. Žádná stíhačka se nemohla rovnat s jejich rychlostí a manévry. Jedna po druhé se stíhačky změnily v obláčky prachu. Brána byla stále aktivní a převor cítil, že se ocitl v bezvýchodné situaci.
6:30, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Hlavní z orijských držav v Pegasu, centrum této galaxie, se probouzela do ospalého zimního rána. Zimy zde sice byly poměrně mírné, ale i tak se na cestách vedoucích z hlavního města nacházel lehký poprašek čerstvého sněhu. Několik rolníků na blízkém statku nosilo slámu z půdy do chléva, po cestě pochodoval oddíl křižáků a na nebi klidně proplouvalo několik malých mráčků. Stejná situace panovala ve vesmíru. Desítky orijských křižníků poklidně kotvily na orbitě. Čas od času z některého hangáru odstartoval menší raketoplán a zamířil k planetě. Několik letek stíhačů prolétalo mezi vyrovnanými řadami mateřských lodí, případně hlídalo vnější perimetr. Ten byl mimo jiné bráněn několika desítkami obranných satelitů. Všechny byly nyní deaktivované, ale v případě potřeby by mohly okamžitě aktivovat štít a zahájit palbu. Stačil by jakýkoliv povel z pozemního střediska, které se nacházelo hluboko v podzemních šachtách pod hlavní pevností. Nad celou touto scenérií se pak tyčila hvězdná brána obřích rozměrů, schopná pojmout celý těžký křižník. Superbrána.
Orijská flotila skutečně neměla důvod obávat se o vlastní bezpečí. Od doby, co padla poslední z wraithských pevností a kdy povznesení Ori převzali vládu nad touto galaxií, nezaznamenal Orici žádný zásadnější střet s nepřítelem. Orijské síly přicházely jako osvoboditelé do rozlehlých částí Pegasu a všude byli křižáci vítáni jako ti, co vyhladili přízraky. Podle informací z Celestu započali povznesení Ori souboj s Antiky o Mléčnou dráhu. Orici nepochyboval o tom, že zvítězí. Pegasus poskytoval několik miliard věřících a síla Ori tak vzrostla. Nebylo otázkou zda, ale kdy Antikové padnou.
Jedinou divnou věcí, která se v několika uplynulých dnech odehrála, byla změna jednoho z nedalekých sluncí na supernovu. Bylo příliš daleko, aby mohlo jakkoliv ohrozit planetu nebo lodě na orbitě, ale tento výjev téměř vyřadil veškeré lodní senzory. Informace o čemkoliv vzdálenějším než tisíc kilometrů byla přinejmenším velmi nepřesná. Dokonce došel k rozhodnutí, že do soustavy nemají přilétat nové lodě. To poté, co jedno z průzkumných plavidel zcela zmizelo. Všeobecně se předpokládalo, že navigační počítač využil chybné údaje ze senzorů a hyperprostorový skok zakončil někde ve slunci či obíhající planetě.
7:00, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Nechat se ukolébat pocitem bezpečí v době války je však fatální chyba. Brána na planetě se roztočila. Jeden po druhém se rozsvítily zářivě modré symboly a z kruhu vystřelil nestabilní vír. Posádka u brány se postavila kolem kruhu, připravena k palbě. Chvíli se nic nedělo, ale pak horizontem událostí proletěl předmět o velikosti fotbalového míče. Přeskočil těch pár schodů, které vedly z podstavce, a dopadl k nohám křižáků. Ti namířili zbraně na bránu v očekávání nepřátel a nervózně pokukovali po neznámém předmětu. Jeden z nich se nakonec odhodlal a zvedl předmět do ruky. Zaujatě ho otáčel, až na jeho čistě bílém povrchu našel nápis vyvedený v orijské abecedě.
„Pozdravy z Mléčné Dráhy“
Nic víc, nic míň. Křižák hodlal zavolat převora, ale než se stačil rozeběhnout, proletěl bránou daleko větší předmět. Velký válcový předmět s přehledem převálcoval trojici křižáků, kteří mu stáli v cestě a zarazil se až o stanoviště těžké tyčové zbraně. To už byl pokřik křižáků natolik silný, že přivolal dva převory a dvacítku dalších pěšáků. Dokonce i Orici vyšel ze své komnaty vysoko ve věži a pohlédl z balkónu na dění kolem brány. Svým nadlidským zrakem zahlédl onen válcový předmět a na jeho boku vyvedená dvě barevná loga. Znaky EF a jaffské republiky. Pokusil se zareagovat, ale jeho schopnosti ho neposlechly. Poprvé v životě se cítil jako obyčejný člověk. Zranitelný a ve smrtelném nebezpečí.
Uvnitř válcového předmětu doběhl časovač na nulu. Roznětka se probrala k životu a vše v oblasti několika set kilometrů bylo zcela pohlceno obřím zářivým hřibem výbuchu, který vykvetl do výšky několika kilometrů. I více než tisíc kilometrů od místa exploze byla tlaková vlna natolik silná, že srážela k zemi lidi, zvířata, stromy i méně bytelné domy. Jasná záře nad polovinou kontinentu byla krásně viditelná z orbity. Nacházela se přímo pod kotvícími loděmi. Perimetr obranných satelitů aktivoval štíty a přešel do obranného módu. Satelity totiž ztratily veškeré spojení s planetou a pozemním střediskem.
Ve stejný okamžik se přímo u orijské flotily začaly objevovat nepřátelské lodě. V děsivě rychlém sledu opouštěly hyperprostor na zcela přesných souřadnicích a to i přes veškeré interference, které způsobovala nedaleká supernova. Během několika desítek vteřin stála stále šokovaná orijská flotila proti zcela připravené flotile nevěřících. Vlajková loď Tennessee ve středu formace zahájila jako první palbu z coilgunnů. Ostatní lodě následovaly jejího příkladu. Bitevní loď Maryland, dreadnoughty Dreadnought, Normandy, Richelieu, Repulse, Deutschland, Scharnhorst, Cairo a Texas a nespočet dalších menších plavidel zahájily palbu. Do toho se přidala flotila Jaffské republiky. V čele s vlajkovou lodí, bitevníkem Kheb, čtveřicí dalších bitevníků a přibližně stovkou standardních hataků.
Satelity zareagovaly jako první. Jejich senzory byly sice mírně zmatené výbuchem supernovy, ale s relativní přesností začaly zasypávat nepřátelskou flotilu přívaly střel. Orijské lodě se probíraly o poznání později. Během minuty začaly sice chrlit jejich hangáry veškeré dostupné stíhače a bombardéry, které se nacházely na palubě, ale s mateřskými loděmi to bylo mnohem horší. Sice naskočily štíty, ale vymanévrovat se s mateřskou lodí z poměrně těsné řady nebylo jednoduché ani za ideální situace, natož pod neustálým útokem.
Lépe na tom byly lehké křižníky, které využily své větší obratnosti a velmi záhy zahájily palbu na pozemsko-jaffskou flotilu. Ta ale zuřivě opětovala palbu. Pod náporem coilgunnů se štíty obranných satelitů hroutily jako písečné hrady pod silou příboje. Menší lodě se zamíchaly mezi řady nepřátelských plavidel, nutíc jejich sekundární zbraně buďto k opatrné palbě, nebo střelbě do vlastních řad.
Převorové na křižnících brzy zjistili, že ztratili spojení s většinou planety. Navíc ztratili spojení s Orici, nemohli se dovolat rozkazů, a to ani komunikačními kanály, ani pomocí své převorské telepatie. Nejvýše postavený z převorů musel chtě nechtě převzít velení nad flotilou, nebo spíš nad jejími zbytky. Bitevní lodě nepřítele totiž právě dokončily likvidaci obranného perimetru a zahájily palbu na pomalu se vzpamatovávající křižníky. Převor se upřel k možnosti, kterou viděl jako jedinou šanci úniku z této patové situace. Zadal na ovládacím panelu svého křesla několik symbolů a potvrdil odeslání. Ihned poté se dosud nečinná superbrána začala nabíjet energií. Jednotlivé články se postupně aktivovaly, až se celý kruh propojil a z brány se vyvalil nestabilní vír, který se během pár okamžiků proměnil v lehce zčeřený horizont událostí. Převor začal vysílat nouzový signál, požadující okamžitý zásah veškerých plavidel nacházejících se na druhé straně superbrány. Několikrát zopakoval svou výzvu, ale stále se mu nedostávalo odpovědi. Doufal, že se jeho zpráva dostala skrz a zmáčkl tlačítko k deaktivaci brány. K jeho zděšení se však nic nestalo.
Můstek bitevní lodi Tennessee, Galaxie Pegasa
Admirál Syrový, velitel pozemské části spojenecké flotily, pozoroval trojrozměrný holografický obraz na středovém taktickém panelu. Červené body se čím dál více ocitaly v nezáviděníhodné situaci. Modré a zelené body je zatlačovaly zpět k planetě a systematicky likvidovaly jejich odpor.
XO vzhlédl od konzole jednoho z operátorů a promluvil k admirálovi.
„Aktivovali bránu. Přesně podle předpokladů.“
Admirál pohlédl na svého dlouholetého přítele.
Sloužili spolu již více než dvacet let a zažili toho opravdu hodně. Díky tomu si mohli být oba zcela jisti, že se mohou jeden na druhého naprosto spolehnout. Proto když dostal velení nad pozemskou částí flotily, rozhodl se vzít svého starého XO, místo kapitánů, kteří mu byli navrhováni.
„Spusťte operaci přízrak“
Prohlásil s ledovým klidem.
7:15, 12. dubna 2021, Galaxie Pegasa
Ještě než se převor na palubě křižníku pokusil deaktivovat superbránu, demaskovalo se v její těsné blízkosti několik letek těžkých pozemských bombardérů. Místo bomb a raket však byla jejich pumovnice vybavena pulsním dělem, ne nepodobným antickému zařízení, které se kdysi pokusili použít ke zničení pozemské brány a tím i Země. Tato zařízení však byla mnohem méně výkonná a superbrána mnohem větší. Než by se mohla nabít natolik, že by došlo k explozi, trvalo by to několik let. Ale účel byl splněn, bránou procházel stabilní proud částic a ta se tudíž nemohla deaktivovat. Převor se snažil marně.
Téměř okamžitě mu však došlo, že se nepřítel pokouší zablokovat použití brány. Vydal rozkaz svým zbývajícím stíhačům. Letky orijských strojů vyrazily smést bezbranné pozemské bombardéry. Několik letek orijských strojů se právě spěšně vracelo z patrol uvnitř systému. Tyto stroje tak byly mimo palebný radius pozemských lodí a mohly tak v klidu napadnout bombardéry. Převor navíc rozkázal zahájit palbu sekundárními zbraněmi nejbližších křižníků.
Operace přízrak se však nejmenovala přízrak jen kvůli maskovacímu zařízení bombardérů. Křižníky sotva zahájily palbu, když se z hyperprostoru vyřítila trojice masivních plavidel. Trojice wraithských hive svými masivními trupy zcela zastínila superbránu. Veškeré střely orijských křižníků dopadaly na trupy wraithských plavidel, kde vykvétaly v ohnivých explozích, ale organické pancíře s energií převedenou do regenerace bezpečně odolávaly nepříliš silným sekundárním zbraním.
Hangáry wraithských lodí navíc začaly chrlit stíhače. Nekonečné vlny dartů opouštěly svá jeskyním podobná útočiště. Před právě přilétajícími letkami orijských stíhaček se tak formovala neprostupná řada Wraithů. Poslední šancí byla skupina elitních letek, které prokličkovaly skrz smrtonosnou palbu railgunnů pozemské flotily a blížily se ke zdi wraithských hive.
Ale Flotila měla ještě poslední eso v rukávu. Bez jakýchkoliv varování se před orijskými stíhači zjevila válečná loď třídy Aurora. Zcela jistě nepřiletěla z hyperprostoru. Stála nehybně na místě, nikdo nespatřil žádný záblesk. Místo toho se prostor před nimi zavlnil a za vteřinu stáli proti pevnému trupu antické lodi. Výsledek pokusů doktora McKaye by se dal označit za dokonalý. Dokázal uzpůsobit antické štíty Aurory, aby se dokázaly přepnout na maskování stejně, jako to zvládly štíty jumperů nebo Atlantis.
Orijské letouny kvapně změnily směr a pokusily se těsně obletět nejnovější překážku, ale nebylo jim souzeno. Z odpalovacích zařízení vystřelily zlatě zářící drony. Žádná stíhačka se nemohla rovnat s jejich rychlostí a manévry. Jedna po druhé se stíhačky změnily v obláčky prachu. Brána byla stále aktivní a převor cítil, že se ocitl v bezvýchodné situaci.
EDIT:
Díl v PDF od jakopa, kterému za něj velice děkuji.
Kód: Vybrat vše
http://www.ulozto.cz/6356297/svata-vyprava-part-40-pdf
… přijdu domů, zapnu ICQ – téměř mrtvo, zapnu mejl a dobrá povídka od dobrého autora, jdu sem a co nevidím další dobrá povídka od dobrého autora. Lidi vy jste fakt moje spása 
doufám že Ori dostanou pořádně na budku 
