Technický pokrok
Obranný satelit (Defense Satellite – DC)
Základ satelitů tvoří paprsek a dále bloky raket umístěné po jeho stranách v otočných bateriích.
Každý satelit má transportní technologii a dálkové senzory.
Všechny satelity mají výkonné manévrovací trysky a jsou neustále v pohybu, čímž komplikují své zaměření nepřátelskou palbou.
Jsou dva druhy satelitů, které se liší hlavně ve výzbroji:
DC Type ISatelit je vybaven asgardským paprskem a čtyřiadvaceti raketami rozdělených po dvanácti na každou stranu.
O napájení se stará NAQG Mk. III.
K obraně satelitu slouží asgardské štíty.
Některé satelity byly také vybaveny novým druhem maskování a tak byly schopny střílet i pří maskovaném stavu a se spuštěnými štíty.
DC Type IIU tohoto satelitu došlo k nahrazení asgarských zbraní a štítů za antické. Počet raket zůstal nezměněn.
Vzhledem k větším nárokům na energii je satelit napájen CFRC Mk.II.
Stejně jako u Typu I byla i zde část satelitů vybavena maskováním druhé generace.
Transportní satelit (Transport Satellite – TC)
Transportní satelity měly kromě své privátní transportní funkce i další podstatné úlohy.
TC měly nahradit všechny stávající satelity, které se užívaly pro mobilní komunikace, televizní vysílání i GPS lokalizaci. V konečné fázi zavádění se měly na orbitě planety nacházet jen obranné a transportní satelity spolu se satelity pro meteorologický průzkum a všechny ostatní měly být vyřazeny, recyklovány a materiál z nich použit k výrobě nových satelitů.
Transportní satelity nepřenášely lidi odkudkoliv, ale bylo potřeba použít speciální terminál. Terminály byly v počátcích umístěny na letištích. Transport se prováděl vždy od terminálu k jinému terminálu.
V pozdějších fázích byla síť terminálů rozšířena i na přístavy, vlaková a autobusová nádraží a cena za transport byla snížena, takže přeprava byla cenově dostupná všem.
Transportní satelity sice ve velké míře předčily jakýkoliv jiný dopravní prostředek, ale i tak plně nenahradili leteckou, lodní, vlakovou či automobilovou dopravu.
Meziplanetární transportér (StarGate Transport – SGT)
Výzkum SGT byl možný díky rozšíření znalostí o fungování a tvorbě hvězdných bran z antické databáze.
S prvním prototypem zprovoznil doktor Radek Zelenka v roce 2011. Jeho dosah bych jen osmdesát metrů od horizontu brány.
SGT pracuje s lokalizačními majáčky, které udávají, kam se má transport uskutečnit, případně, co se má transportovat. Dosah transportu a objem je závislý také na přísunu dodatečné energie.
Transport se uskutečňuje vždy jen jedním směrem a to podle druhu spojení, tedy zda se jedná o příchozí nebo odchozí spojení.
SGT se začal využívat hlavně k přesunu surovin a zásob mezi planetami a podstatně tak ulehčil lodím, kteří do té doby tyto činnosti zajišťovaly s pomocí transportních kontejnerů, ale s jejich plným nahrazením se nepočítá kvůli energetickým nárokům transportů.
Dále se transport využíval při útocích na planety, kdy se pošle napřed předsunutá jednotka, která umístí na planetě maják. Po zachycení majáku z druhé strany se k němu transportuje pěchota, ale také těžká technika, která by za normálních okolností bránou neprošla.
Nejnovější generace SGT mají dosah až pět kilometrů od brány, ale přenos na tuto vzdálenost se používá jen v případech nouze. Standardní vzdálenost pro přesun je pět set metrů.
Mobilní základna ESC Štít (SHIELD)
Po dlouhé diskusi o tom, zda je lepší stavět základnu od nuly nebo zda provést stavbu v asteroidu, bylo rozhodnutu o druhé variantě a stavba byla zahájena v roce 2012. Základna dostala krycí jméno ŠTÍT (SHIELD).
K tomuto účelu byl vybrán asteroid, který měl třicet kilometrů na délku a průměr necelých sedm.
Výbrán byl hlavně pro velké množství trinia, které se hodilo k novému způsobu stavby.
Stavba je prováděna s pomocí nanobotů, kteří přetvářeli triniovou rudu a přeměňovali jí podle svého naprogramování na strukturu nové základny. Nanoboti byli v podstatě použiti místo krystalů tok’rů, protože se dali naprogramovat na přesné parametry vytvořených prostor.
Přeměna vnitřku asteroidu probíhala v mnoha částech najednou. Ve středu asteroidu bylo vytvořeno řídící centrum, odkud se měla celá základna ovládat. K ovládání mělo sloužit také několik pomocných center, např. u motorů, generátorů a podobně.
V zadní části se budovalo zázemí pro umístnění mnoha obřích motorů, díky kterým by mohla základna vstoupit do hyperprostoru, ale také se pohybovat podsvětelnou rychlostí. K manévrování mělo být použito podsvětelných motorů umístěných po obvodu asteroidu. Tyto motory byly určeny hlavně pro snadnější zaměřování coilgunových hlavní.
ŠTÍT měl sloužit také jako základna pro lodě Federace a z tohoto důvodu měl být v konečné podobě vybaven mnoha hangáry, kde se měla provádět také údržba a oprava lodí. Po asteroidu mají být přistávací plochy, kde se loď uchytí pomocí magnetických svorek. Díky hangárům i plochám je tak SHIELD jednou velkou letadlovou lodí a je tak schopen převézt celou flotilu lodí.
K obraně základny bude použit třívrstvý štít. Celkově bude mít základna štíty čtyři, ale čtvrtý bude jen k udržení atmosféry v klidovém stavu a pro hyperprostor. Atmosféra na povrchu asteroidu je z důvodu snadnější stavby vnějších zbraní a jiných důležitých systému a jejich pozdější údržbu. Je to také kvůli posádce, která tak může vyjít ze základny a sledovat své okolí i na vlastní oči, protože nikde na základně nebudou okna.
Při bojové pohotovosti se aktivují obranné štíty a veškerý personál se evakuuje zpět do nitra asteroidu. Po té dojde k vypnutí výrobníků atmosféry i samotného atmosférického štítu, aby se tak šetřila energie pro zbraně.
Základna bude mít šedesát generátorů CFRC Mk.V, tedy výkon třiceti ZPM.
K běžnému – tedy nebojovému – provozu s atmosférickým štítem, motory, senzory, podporou života a dalších nebojových systémů bude stačit výkon pěti ZPM (deset generátorů).
V bojovém režimu se výkon zvedne na padesát generátorů. Z toho je dvanáct pro štíty a zbytek jen pro zbraně (28 x 0,5 = 14 ZPM). Posledních deset generátorů slouží jako záloha a také jako energie potřebná pro výrobní linky základny.
Výzbroj:*
15 000 railgunů*
5 000 asgardských protistíhačkových děl*
3 000 tollánských děl*
4 000 asgardských paprsků*
2 000 antických paprsky*
900 sil pro rakety*
100 odpalovačů dronů- 40 odpalovačů má schopnost ovládat až 500 dronů najednou
- 60 odpalovačů umožňuje ovládání pouhých 50 dronů při jednom výstřelu
*
20 velkorážních coilgunů- 8 dopředu
- 4 dozadu
- 2 do každého směru kolem asteroidu (2 nahoru, 2 dolů, 2 doprava, 2 doleva)
Coilguny jsou hlavní zbraní základny. Každý coilgun má průměr 50 metrů a délku tři kilometry. Ústí hlavní jsou chráněny štíty, aby se zabránilo průniku střel do jejich nitra. Výstupní rychlost projektilu se blíží rychlosti světla. Kvůli délce nabíjení a střelby dokáže každá hlaveň vystřelit jen jedenkrát za deset minut. Hlavně mají pevně daný směr a tak je jejich zaměřování omezené jen na směr vpřed. Při střelbě pomáhají již zmíněné manévrovací podsvětelné motory.
Hlavní motory v zadní části budou mít vlastní štíty, aby bylo riziko jejich zničení nižší.
Vzhledem k nárokům na munici a jiné zásoby má základna mnoho měničů hmoty, které zajišťují její naprostou samostatnost. Suroviny pro výrobu základna získává i těžbou z planet pomocí transportních paprsků.
V případě boje, kdy je velké riziko spotřebování střeliva, jsou muniční sklady vybaveny wraitskými transportéry, které v sobě mají předem vyrobenou a uloženou munici. Z transportérů se dá vybrat jen aktuálně potřebné střelivo a nemusí se tak vyprazdňovat celé.
SHIELD je schopen udržet nepřetržitou palbu z věží a sil více jak hodinu, přičemž jsou zásoby vyráběny i v tvořičích hmoty až do vyčerpání surovin.
Plánovaná doba dokončení ŠTÍTU je za ideálních podmínek stanovena na pět až sedm let, tedy v letech 2017 – 19
Vesmírná brána (Space StarGate – SSG)
Vesmírná brána byla vytvořena po vzoru superbrány Ori, ale při její stavbě byly použity poznatky z antické databáze.
Brána je tvořena dvaceti pěti díly. Dvacet částí jsou samostatné bloky, ve čtyřech částech je umístěno po dvou celkem osm CFRC Mk.V a posledním bloku je řídící centrum pro dvoučlennou posádku.
Celkový průměr brány je sto šestnáct metrů.
Vesmírná brána se dá vytočit jak z lodi, tak z řídícího centra.
Podmínkou použití vesmírné brány je její přítomnost na obou stranách.
SSG mohou používat jen lodě Federace, ty mají na své palubě speciální ovládací panel, který po přiblížení se k SSG naváže spojení a zobrazí SSG, které se dají vytočit. Adresy vesmírných bran jsou stejné jako adresy bran, ale je k nim přidám pro ně speciálně vytvořený symbol, který odlišuje vesmírnou bránu od brány normální velikosti.
Při stavbě SSG se také počítalo s většími plavidly a tak se dá průměr brány zvětšit až na pět set metrů.
Zvětšení je možné díky rozdělení stavební části, které jsou nadále spojeny replikátorskými bloky umístěné po celém povrchu každého bloku. V případě zvětšení se kousky replikátorů spojují, aby tak vytvořily spojovací „lano“ mezi částmi brány.