Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Kapitola 2
Měření sil 1.část
Tři měsíce po událostech Kapitoly 1.
1.4.2030 – Mléčná Dráha, P4X-666, Antická základna, Diskusní sál
„Ne, nepřipadá v úvahu, Jaffové nebudou za Tau´ri bojovat jejich bitvy dokud nám nedáte veškeré své technologie.“ Ozval se Jaffský radní. Vzápětí však již byl zklidněn Teal´cem, který mu položil ruku na rameno.
„Tady nejde o bojování naších bitev, Radní, ale o to, že vám dáváme možnost utkat se s nepřítelem a prohlédnout si tak jeho techniku a něco si z ní ukořistit.“ Oponoval generál Jack, který jako velitel armád země chodil ve stejném brnění jako SFE. Toto však mělo Modrozelenou barvu, reprezentující zemi (Střídala se modrá a zelená a vytvářeli zajímavé tvary).
„Navíc jsme si jisti, že to naše první flotila zvládne i sama. Vzhledem k novým vylepšením štítů, které jsme poskytli i vám je šance na průnik nepřátelských modulů 1:4. Navíc jste dostali zbraně schopné je zabít.“
„Zbraně, které nejsme zvyklí používat. Zbraně, které naše vojáky srážejí k zemi.“ Začínal se opět rozohňovat Jaffa. Tentokrát poměrně oprávněně, jelikož nevylepšení Jaffové nedokázali odolat zpětnému rázu pozemských projektilových zbraní a když tedy chtěli střílet, museli se opřít o stěnu, což často vedlo k poraněním ramen.
„Ano, to je sice pravda, ale stále je můžete upevnit do chodeb.“ Odrazil argumenty Jack.
„Bratře, nejsou snad tyto spory nepodstatné vzhledem k blížící se hrozbě?“ Přidal se Teal´c.
„Tau´ri nám dávají možnost bojovat po jejich boku. Naše ztráty by měli být malé a navíc jsme již příliš dlouho zůstávali v klidu.“ Dodával starý Jaffa. (Teal´covi byli na důkaz vděku vpraveny nanity, které mu prodlužovali život).
„Pokud budeme ještě zahálet, naše děti již nebudou umět řádně bojovat a stanou se obětí někoho silnějšího. Stále jsou v tomto vesmíru vážné hrozby, což dokazují tito Pillards.“ Dokončil Jaffský mistr.
„Takže, pokud již nikdo nemá nic, co by chtěl prodiskutovat, můžeme přistoupit k rozhodnutí, které rasy se zúčastní střetu v Idě.“ Prohlásil Jack.
„Já bych chtěla vědět, kolik lodí proti nám vůbec bude stát.“ Ozvala se vůdkyně Cestovatelů Larrin.
„Odhadujeme to na ne více než 60 lodí, které jsme potkali. Proti nim se postaví naše první flotila, čili 10 lodí, spolu s SD-499, která je naší vlajkovou lodí. Zbytek flotil nemůžeme postrádat, jelikož udržují pořádek v různých částech tří galaxií.“ Odpověděl generál Jack.
„Dobrá, myslím, že nyní již můžeme začít.“ Ozvala se spokojeně Larrin.
„Souhlasím, souhlasím, souhlasím,…“ Ozvalo se ode všech v sále.
„Jaffové pošlou na pomoc deset Hat´aků a dvě naše mateřské lodi.“ Ozvalo se po chvíli přemýšlení z Jaffské strany.
„Asgardé poskytnou pět lodí typu O´Neill a dvě lodě třídy Daniel Jackson, O´Neille.“ Ozval se Thorův hlas. Byl o něco hlubší a tentokrát nevycházel z malé postavičky na křesle, ale z téměř dvoumetrové postavy původního Asgarda a dokonce i v černém oblečení.
„Noxové se zabíjení nebudou účastnit.“ Pronesl všemi očekávanou větu představitel Noxů.
„Cestovatelé poskytnou patnáct svých nových lodí.“ Pronesla Larrin.
„V tom případě by to měl být boj jeden na jednoho, hodně štěstí. Na shromaždišti se setkáme za tři dny a počkáme příletu těch hmyzáků.“ Dokončil Jack a transportoval se k otevřené bráně a odtud na Zemi. Při cestě do kanceláře si vzpomněl na to, jak poprvé tuto agresivní rasu uviděl.
2.1.2030 – Mléčná dráha, Orbita Země, SD-499, Můstek
„Hlášení.“Směřoval rozkaz generál Jack na svého klona.
„Včera jsme se, jak už jsem říkal v hlášení, ocitli tváří v tvář nové nepřátelské rase. Ta zaútočila bez varování na Asgardskou kolonii a my jsme jí přispěchali na pomoc. Než jsme však stačili lodi poslat varování, začala nabíjet zbraně a nahodila štíty. Proto jsem dal rozkaz ji zničit. Než se tak však stalo, oddělila se z ní část, která se posléze nějak zamaskovala a pronikla našimi štíty. Díky údajům se vědci domnívají, že využívají místo maskování fázový posun, jelikož jsme těsně před zmizením tohoto modulu zaznamenali zvýšení energie a pronikl našimi štíty jako nic.“ Tento modul nesl několik desítek vojáků, kteří měli za cíl nejspíše zabrat nebo poškodit loď. Naše zbraně až na velkorážní odstřelovací pušky byly proti jejích pancíři neúčinné. Nicméně se nám podařilo jednoho z nich zajmout dokonce živého a zabránit obsazení. Pojď za mnou.“ Řekl klon a vykročil směrem k ošetřovně.
Při cestě navíc ještě probrali detaily bitvy, což byl důvod, proč se netransportovali. Klon Jackovi řekl i o signálu, zachráněném modulu, a ukořistěného stíhačce (podařilo se ji získat, jelikož byla zrovna na zemi a její pilot byl mimo kokpit). Když přišli na ošetřovnu tak Jacků klon spustil na místního doktora.
„Zdravím doktore Franknsteine. Tak co mi můžete říct o naších nových přátelích.“
Doktor Frank Stein, jemuž nikdo neřekl jinak než Franknstein, si jen povzdechl a spustil.
„Jedná se zde o tvory podobné kobylkám. Mají velká kusadla, první pár končetin zahnutý podobně jako u Kudlanky, druhý pár připomíná ruce a měl by být schopný i jemné manipulace, a posledním párem končetin jsou nohy. Jedná se tedy o šestinohý hmyz, schopný vzpřímené chůze i manipulace s předměty, nejspíše jsou nelétaví, ale to nemohu říci jistě, jelikož mohou mít jako třeba mravenci různé kasty a některé mohou být schopny letu. Jejich povrch je tvořen exoskeletem jak u každého hmyzu, tento má však v sobě uhlíková a kovová vlákna a jak se zdá je to přirozený jev a ne druhotně zíkaný nějakými vylepšeními. Z tohoto důvodu je extrémně pevný a díky jeho tvaru jej naše zbraně až na největší kalibry nedokázali prorazit. Navíc tyto vlákna vedou až do nohou, které fungují jako uzemňovače, a jsou tak chráněni i proti energetickým zbraním. Jejich slabinou jsou oči, klouby, a bok. Tím se dostávám k další části. Dýchají díky tomu, že hrudní a zadní část jejich brnění jsou navzájem spojeny pružnými vazy a těsně pod nimi je něco na způsob plic a srdce, které fungují díky tomu, že se hrudní a zadní část k sobě přitahují a oddalují. Srdce je o dost jednodušší než naše, ale efektivnější. Navíc jejich krvinky mají podobné barvivo jako my ve svalech, čili myoglobin. Jejich metabolismus je tak mnohem efektivnější. Nemají svaly, ale pružné vazy, které by se za normálních okolností rychle zničili. Tito tvorové však mají jisté regenerační schopnosti, které tomu brání a jsou tak zhruba stejně silní jako SFE v těch jejich oblecích. Jejich trávení je velmi rychlé a zvládnou zužitkovat i takové věci, které my ne. Jejich nervová soustava je ale velmi zakrnělá a podobná gangliové. To znamená, že je něco musí ovládat, jelikož jsou schopni jen o něco málo více než instinktivního myšlení. Pravděpodobně nějaký hormon vylučovaný jinou kastou. To také přivádí k otázce, jak byli schopni ovládat, nebo dokonce sestrojit nějakou loď. Pravděpodobně mají nějaký druh sdíleného vědomí jako Wraithi, ale v tomto případě možná sdílí i inteligenci, což by vysvětlovalo hloupé jednání posledního vojáka a to že jsme z něj nebyli schopni nic dostat. Možná ještě existuje druh nějaké kasty vědců, nebo inženýrů s vyvinutým mozkem. No anebo taky obojí. To je pro začátek všechno, omlouvám se, ale nechal jsem se trochu unést a příliš spekuloval. Zbytek informací vám pošlu přes Internet do vašeho mozku.“ Dokončil německý doktor.
„I když vaše spekulace jsou zatím nepodložené, mám stejný názor jako vy, doktore.“ Řekl klon a poté se obrátil na generála.
„Dobrá, takže teď mě prosím následuj do hangáru, podíváme se na ty jejich lodě.“ Řekl s úsměvem klon, a v tom okamžiku se rozsvítilo světlo a oba byli transportováni do hangáru, kde na ně již čekal Zelenka a dva týmy SFE hlídající ukořistěnou nepřátelskou technologii.
„Tak co máme tady.“ Zeptal se generál.
„Nevíme.“ Odpověděl po pravdě Zelenka. „Tato technologie je příliš odlišná od té naší. Nemůžeme ani rozluštit jejich jazyk.“ Dodával.
„Ehm, pane,“ začal nesměle jeden z nižších techniků, „asi jsem něco zmáčkl, protože tady tyhle znaky s přeměnili.“
„Admirál, nechť se neprodleně dostaví do zadržovací místnosti.“ ozval se hlas z intercomu.
„Dobrá přeneste mě i generála.“ Rozkázal klon do vysílače.
Opět se objevilo bílé světlo a generál s admirálem se transportovali do zadržovací cely.
„Co se děje.“ Zeptal se s pohledem upřeným na zmítajícího se brouka, který vydával ohlušující vysoké tóny.
„Nevím, pane, před minutkou začal takhle jančit. Do té doby byl katatonický.“ Odpovídala stráž.
„Vypadá to, že mu znovu naběhla inteligence.“ Řekl generál. „Vyslechněte ho.“
Díky paměťovému zařízení Tok´rů a lidskému zařízení na přenos vzpomínek se tak lidé díky náhodě naučili číst jejich jazyk. Tóny však byly pro lidské hlasivky příliš vysoko a nedokázali jím tedy komunikovat. Díky tomuto objevu však poprvé zjistili účel napadení mimozemšťany. Nechtěli prosazovat nějakou svou ideologii, chtěli prostě zdroje a otroky.
1. 4. 2030 – Mléčná dráha, Země, budova USEDD, Jackova pracovna.
Jack vešel do své kanceláře zdobené dřevem. Uprostřed této prosvícené kruhové místnosti se nacházel velitelský stůl, díky němuž jako velitel USEDD měl přístup ke všem složkám pozemské armády. Tento stolek navíc vysílal subprostorem rozkazy i jiným planetám, takže měl pod kontrolou celou galaxii. Zasedl tedy právě za tento stolek a jal se organizovat pozemské síly pro obranu Idy. Zrovna pře pár dny totiž dálkové senzory zachytili blížící se flotilu lodí o neznámé velikosti a síle. Co se však podařilo zachytit, bylo plánované místo výskoku z hyperprostoru. To ale především díky informacím z modulu. Bylo totiž zjištěno, že napadená planeta měla být předsunutou základnou.
Jediné co dělalo Jackovi starosti, bylo, že neznal přesnou sílu nepřítele a nevěděl, jestli mimo dosah dálkových senzorů není nějaké jejich shromaždiště pro větší útok. Bylo by to totiž logické, nejdříve otestovat protivníkovi schopnosti, a Jack si toho byl vědom.
Doufal jen, že jsou tito mimozemšťané hloupí a poslali všechny své síly na jednou, a že budou vylepšení jeho drahé polovičky a doktora Zelenky fungovat.
Nakonec vydal rozkaz první flotile a SD-499 aby se přesunuli na orbitu té planety a vyčkali zbytek doby na přílet mnohem pomalejších lodí ostatních členů aliance. Alespoň měli čas naložit zásoby.
Nakonec znovu upadl do vzpomínek na to, jak mu jeho ženuška společně se Zelenkou vysvětlovali nová vylepšení, které zvládli udělat za pouhé tři měsíce.
Před několika dny
„Tak co to provádíš s těmi našimi lodičkami.“ Zeptal se Jack.
„Tak zaprvé jsme tady se Zelenkou replikovali Merlinův přístroj na fázový posun a upravili jej tak, aby přenesl naše štíty do každé z fází, kromě té naší.“ Odpověděla Sam.
„A proč ne i do té naší?“ Přišlo od Jacka.
„Přístroj potřebuje nějaký pevný bod. Nějakou fázi, ve které bude trvale i bez zapnutí. Navíc jen takhle je ho možné počítačově ovládat.“ Vysvětlila Sam a pokračovala. „Tady doktor Zelenka navrhnul několik změn desingu a pláště, které by měli odolat několikanásobnému pokusu o průnik. Místo jednolitého tlustého pancíře jsme vyvinuli jistou pružnou gelovitou, pórovitou hmotu, schopnou vstřebávat všechny druhy energie. Ta se tedy stala výplní mezi jednotlivými tenčími pláty pancíře. Co se desingu týče, loď je užší a nižší a je schopna bránou prolétat i téměř v celku. Stačí odpojit již jen 2 hangárové lodi. Tento tvar navíc lépe odolá pokusům o průnik přes fázově posunuté moduly, díky lepšímu umístění Railgunny, na niž jsou namontovány Goa´uldské protireetské multifázové zbraně. Samozřejmě i s nimi jsme si trochu pohráli a jsou nyní jak větší, tak silnější. Kromě SD-4X9 doznaly změny také bombardéry, stíhačky a bojové sondy. Hlavně nesou rakety MAAR, což jsou naváděné miniaturní rakety, schopné fázového posunutí, díky lodi ze které byly vystřeleny. Je to vlastně energetický krystal, velmi očesaný merlinův přístroj, kterému údaje o příslušné fázi dodává loď a její senzory, a nakonec trochu výbušniny a paliva pro motory a manévrovací trysky. Jsou dlouhé 15cm a průměr mají 5cm. Měly by být používány hlavně proti stíhačkám a cílům beze štítu. Je i jejich silnější verze, která ovšem nemá schopnost fázového posunu.“ Udávala technické specifikace Sam.
„Dobrá a co když fázově posunou celou loď.“ Ptal se Jack.
„No v tom případě je to problém. Fázové posunutí zbraní nebylo testováno, klidně by to mohlo vybuchnout. Pro jistotu je ale v jádře program, který okamžitě vytvoří přístroj a připojí jej na některý z paprskometů. Paprsek by tak měl být stejně jako štít multifázový a zasáhnout nepřítele. Samozřejmě ale nepřítel bude mít čas vyskočit z fáze a paprsku se tak vyhnout. Proto by měly střílet vždy nejméně dvojice paprsků do stejného místa. Jeden posunutý a jeden neposunutý.
Dobrá zpráva ale je, že tyto fázové přístroje nebudou odčerpávat energii z AAR reaktorů, ale z Neutrino-iontových generátorů M-2. Mají sice jen 5% výkonu AAR, ale tento přístroj zvládnou.
Jo, málem bych zapomněla. SFE taky dostaly nové zbraně, schopné zabít ty hmyzáky. Označujeme je X-9. Jsou skládací a každý členy si tak může sestavit jakoukoliv zbraň, kterou potřebuje do několika okamžiků. Stavební nanity jsme sice úplně nezavrhli, ale tentokrát budou stavit jen zbraně typu bazuky a podobně. Na ostatní nemají smysl. Tyto X-9 budou schopny prorazit pancíř těch hmyzáků na nejtvrdším místě jen v konfiguraci Sniperriffle a Heavymachinegun, ale slabá místa jako například klouby, hlava a ty jejich pružné boky zvládnou všechny. Navíc mají upravené zaměřování, díky kterému by ti z SFE měli moct každého trefit do jeho slabého místa. No to je snad vše.“ Dořekla Sam a rozloučila se s Jackem polibkem.
„No nakonec se to malé vylepšení hezky vyvrbilo.“ Řekl Jack v žertu za odcházející Sam.
1. 4. 2030 – Mléčná dráha, Orbita Země, SD-499 Destroyer, Můstek
„Slyšeli jste generálovo hlášení, pohyb a naložte vše potřebné, za chvíli odlétáme.“ Ozvalo se z úst admirála.
„Snad to tahle vylepšená krasotinka zvládne.“ Dodal poťouchle Leaf, především aby svého přítele trochu popíchl.
„Moc nepopichuj a jdi se radši seznámit s tím tvým novým dělem, vím, že se na to těšíš celou dobu.“ Kontroval Jack.
„Tento rozkaz milerád splním, admirále.“ Se smíchem dokončil Leaf a odešel na střelnici vyzkoušet možnosti nových X-9.
O pár hodin později
„Připravte se všichni, odlétáme. Vstup do Hyperpohonu ETA 20 s. Cíl letu, Galaxie IDA. Nezapomeňte si zapnout pásy a přejeme příjemný let.“ Nechal se unést Navigační, čímž si vysloužil zdvižené obočí od Admirála a smích velké části posádky.
„No, vypadá to, že jsem vás zkazil.“ Usmál se nakonec i Jack.
„Už bylo sakra na čase, ale nějaká direktiva sejně musí být, tak když už chcete takhle mluvit, dodejte alespoň, pane, ať to vypadá trochu jako v armádě a ne na civilních linkách.“ Mírně vytkl Jack.
„Ano, pane.“ Usmál se Navigační. „Vstupujeme do Hyperprostoru 3,2,1, TEĎ.“ Dořekl a kolem lodi se najednou objevilo modré hyperprostorové okno a celá loď zmizela.
Hned za ní následovalo deset lodí první flotily, která jako jedna ze tří strážila pouze Zemi. Byl to impozantní pohled, když lodě velké jako města vskakovali do obřích hyperprostorových oken různých odstínů modré. Pohled na poslední vskakující loď nám odhalil také noční tvář Země, posetou světly a zářící do temnoty vesmíru, kolem níž obíhala hustá síť bojových, transportních a civilních satelitů, doplněná několika vesmírnými doky a stanicemi, mezi nimiž se proháněli desítky malých i velkých civilních lodí a také dvě desítky obřích bitevních korábů druhé a třetí flotily.
Země se během pouhých 40 let užívání brány vyhoupla z obyčejných raketových motorů na skutečnou perlu vesmíru, jejíž bezpečí chránily základny na Marsu, Měsíci, a na vhodných měsících plynných gigantů naší soustavy. A z každého směru proudili do doků suroviny pro stavbu dalších lodí. Zemi se tak ve velkoleposti mohli téměř rovnat jen kolonie na P4X-666 nyní nazývaná Antika, v Galaxii Pegas to byla původní planeta, kde kotvila Atlantida nazývaná Lantea, a kolonie v IDĚ nazývaná Eden Prime.Město, které se velkolepostí a i v jiných kritériích rovnalo Zemi měli také Asgardé, jejíž nové město Valhala vévodilo na jejich původní planetě Othala, a Noxové, jejiž bylo bezejmené, ale narozdíl od ostatních s konstantně vznášelo. Cestovatelé a Jaffové měli mnohem více architektonicky skromnější města a kolonie.
Měření sil 1.část
Tři měsíce po událostech Kapitoly 1.
1.4.2030 – Mléčná Dráha, P4X-666, Antická základna, Diskusní sál
„Ne, nepřipadá v úvahu, Jaffové nebudou za Tau´ri bojovat jejich bitvy dokud nám nedáte veškeré své technologie.“ Ozval se Jaffský radní. Vzápětí však již byl zklidněn Teal´cem, který mu položil ruku na rameno.
„Tady nejde o bojování naších bitev, Radní, ale o to, že vám dáváme možnost utkat se s nepřítelem a prohlédnout si tak jeho techniku a něco si z ní ukořistit.“ Oponoval generál Jack, který jako velitel armád země chodil ve stejném brnění jako SFE. Toto však mělo Modrozelenou barvu, reprezentující zemi (Střídala se modrá a zelená a vytvářeli zajímavé tvary).
„Navíc jsme si jisti, že to naše první flotila zvládne i sama. Vzhledem k novým vylepšením štítů, které jsme poskytli i vám je šance na průnik nepřátelských modulů 1:4. Navíc jste dostali zbraně schopné je zabít.“
„Zbraně, které nejsme zvyklí používat. Zbraně, které naše vojáky srážejí k zemi.“ Začínal se opět rozohňovat Jaffa. Tentokrát poměrně oprávněně, jelikož nevylepšení Jaffové nedokázali odolat zpětnému rázu pozemských projektilových zbraní a když tedy chtěli střílet, museli se opřít o stěnu, což často vedlo k poraněním ramen.
„Ano, to je sice pravda, ale stále je můžete upevnit do chodeb.“ Odrazil argumenty Jack.
„Bratře, nejsou snad tyto spory nepodstatné vzhledem k blížící se hrozbě?“ Přidal se Teal´c.
„Tau´ri nám dávají možnost bojovat po jejich boku. Naše ztráty by měli být malé a navíc jsme již příliš dlouho zůstávali v klidu.“ Dodával starý Jaffa. (Teal´covi byli na důkaz vděku vpraveny nanity, které mu prodlužovali život).
„Pokud budeme ještě zahálet, naše děti již nebudou umět řádně bojovat a stanou se obětí někoho silnějšího. Stále jsou v tomto vesmíru vážné hrozby, což dokazují tito Pillards.“ Dokončil Jaffský mistr.
„Takže, pokud již nikdo nemá nic, co by chtěl prodiskutovat, můžeme přistoupit k rozhodnutí, které rasy se zúčastní střetu v Idě.“ Prohlásil Jack.
„Já bych chtěla vědět, kolik lodí proti nám vůbec bude stát.“ Ozvala se vůdkyně Cestovatelů Larrin.
„Odhadujeme to na ne více než 60 lodí, které jsme potkali. Proti nim se postaví naše první flotila, čili 10 lodí, spolu s SD-499, která je naší vlajkovou lodí. Zbytek flotil nemůžeme postrádat, jelikož udržují pořádek v různých částech tří galaxií.“ Odpověděl generál Jack.
„Dobrá, myslím, že nyní již můžeme začít.“ Ozvala se spokojeně Larrin.
„Souhlasím, souhlasím, souhlasím,…“ Ozvalo se ode všech v sále.
„Jaffové pošlou na pomoc deset Hat´aků a dvě naše mateřské lodi.“ Ozvalo se po chvíli přemýšlení z Jaffské strany.
„Asgardé poskytnou pět lodí typu O´Neill a dvě lodě třídy Daniel Jackson, O´Neille.“ Ozval se Thorův hlas. Byl o něco hlubší a tentokrát nevycházel z malé postavičky na křesle, ale z téměř dvoumetrové postavy původního Asgarda a dokonce i v černém oblečení.
„Noxové se zabíjení nebudou účastnit.“ Pronesl všemi očekávanou větu představitel Noxů.
„Cestovatelé poskytnou patnáct svých nových lodí.“ Pronesla Larrin.
„V tom případě by to měl být boj jeden na jednoho, hodně štěstí. Na shromaždišti se setkáme za tři dny a počkáme příletu těch hmyzáků.“ Dokončil Jack a transportoval se k otevřené bráně a odtud na Zemi. Při cestě do kanceláře si vzpomněl na to, jak poprvé tuto agresivní rasu uviděl.
2.1.2030 – Mléčná dráha, Orbita Země, SD-499, Můstek
„Hlášení.“Směřoval rozkaz generál Jack na svého klona.
„Včera jsme se, jak už jsem říkal v hlášení, ocitli tváří v tvář nové nepřátelské rase. Ta zaútočila bez varování na Asgardskou kolonii a my jsme jí přispěchali na pomoc. Než jsme však stačili lodi poslat varování, začala nabíjet zbraně a nahodila štíty. Proto jsem dal rozkaz ji zničit. Než se tak však stalo, oddělila se z ní část, která se posléze nějak zamaskovala a pronikla našimi štíty. Díky údajům se vědci domnívají, že využívají místo maskování fázový posun, jelikož jsme těsně před zmizením tohoto modulu zaznamenali zvýšení energie a pronikl našimi štíty jako nic.“ Tento modul nesl několik desítek vojáků, kteří měli za cíl nejspíše zabrat nebo poškodit loď. Naše zbraně až na velkorážní odstřelovací pušky byly proti jejích pancíři neúčinné. Nicméně se nám podařilo jednoho z nich zajmout dokonce živého a zabránit obsazení. Pojď za mnou.“ Řekl klon a vykročil směrem k ošetřovně.
Při cestě navíc ještě probrali detaily bitvy, což byl důvod, proč se netransportovali. Klon Jackovi řekl i o signálu, zachráněném modulu, a ukořistěného stíhačce (podařilo se ji získat, jelikož byla zrovna na zemi a její pilot byl mimo kokpit). Když přišli na ošetřovnu tak Jacků klon spustil na místního doktora.
„Zdravím doktore Franknsteine. Tak co mi můžete říct o naších nových přátelích.“
Doktor Frank Stein, jemuž nikdo neřekl jinak než Franknstein, si jen povzdechl a spustil.
„Jedná se zde o tvory podobné kobylkám. Mají velká kusadla, první pár končetin zahnutý podobně jako u Kudlanky, druhý pár připomíná ruce a měl by být schopný i jemné manipulace, a posledním párem končetin jsou nohy. Jedná se tedy o šestinohý hmyz, schopný vzpřímené chůze i manipulace s předměty, nejspíše jsou nelétaví, ale to nemohu říci jistě, jelikož mohou mít jako třeba mravenci různé kasty a některé mohou být schopny letu. Jejich povrch je tvořen exoskeletem jak u každého hmyzu, tento má však v sobě uhlíková a kovová vlákna a jak se zdá je to přirozený jev a ne druhotně zíkaný nějakými vylepšeními. Z tohoto důvodu je extrémně pevný a díky jeho tvaru jej naše zbraně až na největší kalibry nedokázali prorazit. Navíc tyto vlákna vedou až do nohou, které fungují jako uzemňovače, a jsou tak chráněni i proti energetickým zbraním. Jejich slabinou jsou oči, klouby, a bok. Tím se dostávám k další části. Dýchají díky tomu, že hrudní a zadní část jejich brnění jsou navzájem spojeny pružnými vazy a těsně pod nimi je něco na způsob plic a srdce, které fungují díky tomu, že se hrudní a zadní část k sobě přitahují a oddalují. Srdce je o dost jednodušší než naše, ale efektivnější. Navíc jejich krvinky mají podobné barvivo jako my ve svalech, čili myoglobin. Jejich metabolismus je tak mnohem efektivnější. Nemají svaly, ale pružné vazy, které by se za normálních okolností rychle zničili. Tito tvorové však mají jisté regenerační schopnosti, které tomu brání a jsou tak zhruba stejně silní jako SFE v těch jejich oblecích. Jejich trávení je velmi rychlé a zvládnou zužitkovat i takové věci, které my ne. Jejich nervová soustava je ale velmi zakrnělá a podobná gangliové. To znamená, že je něco musí ovládat, jelikož jsou schopni jen o něco málo více než instinktivního myšlení. Pravděpodobně nějaký hormon vylučovaný jinou kastou. To také přivádí k otázce, jak byli schopni ovládat, nebo dokonce sestrojit nějakou loď. Pravděpodobně mají nějaký druh sdíleného vědomí jako Wraithi, ale v tomto případě možná sdílí i inteligenci, což by vysvětlovalo hloupé jednání posledního vojáka a to že jsme z něj nebyli schopni nic dostat. Možná ještě existuje druh nějaké kasty vědců, nebo inženýrů s vyvinutým mozkem. No anebo taky obojí. To je pro začátek všechno, omlouvám se, ale nechal jsem se trochu unést a příliš spekuloval. Zbytek informací vám pošlu přes Internet do vašeho mozku.“ Dokončil německý doktor.
„I když vaše spekulace jsou zatím nepodložené, mám stejný názor jako vy, doktore.“ Řekl klon a poté se obrátil na generála.
„Dobrá, takže teď mě prosím následuj do hangáru, podíváme se na ty jejich lodě.“ Řekl s úsměvem klon, a v tom okamžiku se rozsvítilo světlo a oba byli transportováni do hangáru, kde na ně již čekal Zelenka a dva týmy SFE hlídající ukořistěnou nepřátelskou technologii.
„Tak co máme tady.“ Zeptal se generál.
„Nevíme.“ Odpověděl po pravdě Zelenka. „Tato technologie je příliš odlišná od té naší. Nemůžeme ani rozluštit jejich jazyk.“ Dodával.
„Ehm, pane,“ začal nesměle jeden z nižších techniků, „asi jsem něco zmáčkl, protože tady tyhle znaky s přeměnili.“
„Admirál, nechť se neprodleně dostaví do zadržovací místnosti.“ ozval se hlas z intercomu.
„Dobrá přeneste mě i generála.“ Rozkázal klon do vysílače.
Opět se objevilo bílé světlo a generál s admirálem se transportovali do zadržovací cely.
„Co se děje.“ Zeptal se s pohledem upřeným na zmítajícího se brouka, který vydával ohlušující vysoké tóny.
„Nevím, pane, před minutkou začal takhle jančit. Do té doby byl katatonický.“ Odpovídala stráž.
„Vypadá to, že mu znovu naběhla inteligence.“ Řekl generál. „Vyslechněte ho.“
Díky paměťovému zařízení Tok´rů a lidskému zařízení na přenos vzpomínek se tak lidé díky náhodě naučili číst jejich jazyk. Tóny však byly pro lidské hlasivky příliš vysoko a nedokázali jím tedy komunikovat. Díky tomuto objevu však poprvé zjistili účel napadení mimozemšťany. Nechtěli prosazovat nějakou svou ideologii, chtěli prostě zdroje a otroky.
1. 4. 2030 – Mléčná dráha, Země, budova USEDD, Jackova pracovna.
Jack vešel do své kanceláře zdobené dřevem. Uprostřed této prosvícené kruhové místnosti se nacházel velitelský stůl, díky němuž jako velitel USEDD měl přístup ke všem složkám pozemské armády. Tento stolek navíc vysílal subprostorem rozkazy i jiným planetám, takže měl pod kontrolou celou galaxii. Zasedl tedy právě za tento stolek a jal se organizovat pozemské síly pro obranu Idy. Zrovna pře pár dny totiž dálkové senzory zachytili blížící se flotilu lodí o neznámé velikosti a síle. Co se však podařilo zachytit, bylo plánované místo výskoku z hyperprostoru. To ale především díky informacím z modulu. Bylo totiž zjištěno, že napadená planeta měla být předsunutou základnou.
Jediné co dělalo Jackovi starosti, bylo, že neznal přesnou sílu nepřítele a nevěděl, jestli mimo dosah dálkových senzorů není nějaké jejich shromaždiště pro větší útok. Bylo by to totiž logické, nejdříve otestovat protivníkovi schopnosti, a Jack si toho byl vědom.
Doufal jen, že jsou tito mimozemšťané hloupí a poslali všechny své síly na jednou, a že budou vylepšení jeho drahé polovičky a doktora Zelenky fungovat.
Nakonec vydal rozkaz první flotile a SD-499 aby se přesunuli na orbitu té planety a vyčkali zbytek doby na přílet mnohem pomalejších lodí ostatních členů aliance. Alespoň měli čas naložit zásoby.
Nakonec znovu upadl do vzpomínek na to, jak mu jeho ženuška společně se Zelenkou vysvětlovali nová vylepšení, které zvládli udělat za pouhé tři měsíce.
Před několika dny
„Tak co to provádíš s těmi našimi lodičkami.“ Zeptal se Jack.
„Tak zaprvé jsme tady se Zelenkou replikovali Merlinův přístroj na fázový posun a upravili jej tak, aby přenesl naše štíty do každé z fází, kromě té naší.“ Odpověděla Sam.
„A proč ne i do té naší?“ Přišlo od Jacka.
„Přístroj potřebuje nějaký pevný bod. Nějakou fázi, ve které bude trvale i bez zapnutí. Navíc jen takhle je ho možné počítačově ovládat.“ Vysvětlila Sam a pokračovala. „Tady doktor Zelenka navrhnul několik změn desingu a pláště, které by měli odolat několikanásobnému pokusu o průnik. Místo jednolitého tlustého pancíře jsme vyvinuli jistou pružnou gelovitou, pórovitou hmotu, schopnou vstřebávat všechny druhy energie. Ta se tedy stala výplní mezi jednotlivými tenčími pláty pancíře. Co se desingu týče, loď je užší a nižší a je schopna bránou prolétat i téměř v celku. Stačí odpojit již jen 2 hangárové lodi. Tento tvar navíc lépe odolá pokusům o průnik přes fázově posunuté moduly, díky lepšímu umístění Railgunny, na niž jsou namontovány Goa´uldské protireetské multifázové zbraně. Samozřejmě i s nimi jsme si trochu pohráli a jsou nyní jak větší, tak silnější. Kromě SD-4X9 doznaly změny také bombardéry, stíhačky a bojové sondy. Hlavně nesou rakety MAAR, což jsou naváděné miniaturní rakety, schopné fázového posunutí, díky lodi ze které byly vystřeleny. Je to vlastně energetický krystal, velmi očesaný merlinův přístroj, kterému údaje o příslušné fázi dodává loď a její senzory, a nakonec trochu výbušniny a paliva pro motory a manévrovací trysky. Jsou dlouhé 15cm a průměr mají 5cm. Měly by být používány hlavně proti stíhačkám a cílům beze štítu. Je i jejich silnější verze, která ovšem nemá schopnost fázového posunu.“ Udávala technické specifikace Sam.
„Dobrá a co když fázově posunou celou loď.“ Ptal se Jack.
„No v tom případě je to problém. Fázové posunutí zbraní nebylo testováno, klidně by to mohlo vybuchnout. Pro jistotu je ale v jádře program, který okamžitě vytvoří přístroj a připojí jej na některý z paprskometů. Paprsek by tak měl být stejně jako štít multifázový a zasáhnout nepřítele. Samozřejmě ale nepřítel bude mít čas vyskočit z fáze a paprsku se tak vyhnout. Proto by měly střílet vždy nejméně dvojice paprsků do stejného místa. Jeden posunutý a jeden neposunutý.
Dobrá zpráva ale je, že tyto fázové přístroje nebudou odčerpávat energii z AAR reaktorů, ale z Neutrino-iontových generátorů M-2. Mají sice jen 5% výkonu AAR, ale tento přístroj zvládnou.
Jo, málem bych zapomněla. SFE taky dostaly nové zbraně, schopné zabít ty hmyzáky. Označujeme je X-9. Jsou skládací a každý členy si tak může sestavit jakoukoliv zbraň, kterou potřebuje do několika okamžiků. Stavební nanity jsme sice úplně nezavrhli, ale tentokrát budou stavit jen zbraně typu bazuky a podobně. Na ostatní nemají smysl. Tyto X-9 budou schopny prorazit pancíř těch hmyzáků na nejtvrdším místě jen v konfiguraci Sniperriffle a Heavymachinegun, ale slabá místa jako například klouby, hlava a ty jejich pružné boky zvládnou všechny. Navíc mají upravené zaměřování, díky kterému by ti z SFE měli moct každého trefit do jeho slabého místa. No to je snad vše.“ Dořekla Sam a rozloučila se s Jackem polibkem.
„No nakonec se to malé vylepšení hezky vyvrbilo.“ Řekl Jack v žertu za odcházející Sam.
1. 4. 2030 – Mléčná dráha, Orbita Země, SD-499 Destroyer, Můstek
„Slyšeli jste generálovo hlášení, pohyb a naložte vše potřebné, za chvíli odlétáme.“ Ozvalo se z úst admirála.
„Snad to tahle vylepšená krasotinka zvládne.“ Dodal poťouchle Leaf, především aby svého přítele trochu popíchl.
„Moc nepopichuj a jdi se radši seznámit s tím tvým novým dělem, vím, že se na to těšíš celou dobu.“ Kontroval Jack.
„Tento rozkaz milerád splním, admirále.“ Se smíchem dokončil Leaf a odešel na střelnici vyzkoušet možnosti nových X-9.
O pár hodin později
„Připravte se všichni, odlétáme. Vstup do Hyperpohonu ETA 20 s. Cíl letu, Galaxie IDA. Nezapomeňte si zapnout pásy a přejeme příjemný let.“ Nechal se unést Navigační, čímž si vysloužil zdvižené obočí od Admirála a smích velké části posádky.
„No, vypadá to, že jsem vás zkazil.“ Usmál se nakonec i Jack.
„Už bylo sakra na čase, ale nějaká direktiva sejně musí být, tak když už chcete takhle mluvit, dodejte alespoň, pane, ať to vypadá trochu jako v armádě a ne na civilních linkách.“ Mírně vytkl Jack.
„Ano, pane.“ Usmál se Navigační. „Vstupujeme do Hyperprostoru 3,2,1, TEĎ.“ Dořekl a kolem lodi se najednou objevilo modré hyperprostorové okno a celá loď zmizela.
Hned za ní následovalo deset lodí první flotily, která jako jedna ze tří strážila pouze Zemi. Byl to impozantní pohled, když lodě velké jako města vskakovali do obřích hyperprostorových oken různých odstínů modré. Pohled na poslední vskakující loď nám odhalil také noční tvář Země, posetou světly a zářící do temnoty vesmíru, kolem níž obíhala hustá síť bojových, transportních a civilních satelitů, doplněná několika vesmírnými doky a stanicemi, mezi nimiž se proháněli desítky malých i velkých civilních lodí a také dvě desítky obřích bitevních korábů druhé a třetí flotily.
Země se během pouhých 40 let užívání brány vyhoupla z obyčejných raketových motorů na skutečnou perlu vesmíru, jejíž bezpečí chránily základny na Marsu, Měsíci, a na vhodných měsících plynných gigantů naší soustavy. A z každého směru proudili do doků suroviny pro stavbu dalších lodí. Zemi se tak ve velkoleposti mohli téměř rovnat jen kolonie na P4X-666 nyní nazývaná Antika, v Galaxii Pegas to byla původní planeta, kde kotvila Atlantida nazývaná Lantea, a kolonie v IDĚ nazývaná Eden Prime.Město, které se velkolepostí a i v jiných kritériích rovnalo Zemi měli také Asgardé, jejíž nové město Valhala vévodilo na jejich původní planetě Othala, a Noxové, jejiž bylo bezejmené, ale narozdíl od ostatních s konstantně vznášelo. Cestovatelé a Jaffové měli mnohem více architektonicky skromnější města a kolonie.
Teď tu po manuálech přidávám další kapitolu, nebo spíš její část. Jakmile bude kompletní, přidám další část manuálu a pak se uvidí. Opět doufám že se vám bude líbit a netrpělivě očekávám komentáře.
