Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
15. Výprava
Hyperprostor - Odyssea - posilovna
Odyssea již byla třináct hodin v hyperprostoru a Sheppard, který nedokázal jen tak sedět v kabině a čekat se odebral do posilovny, kde si lehnul na lehátko, zvednul padesátikilovou činku a začal si pro sebe plynule počítat: „jedna, dva, tři…“
Po dvaceti minutách začínal být lehce vyčerpaný, ale přesto dál počítal: „Sto šestnáct, sto sedmnáct, sto osmnáct…“
„To si děláš legraci,“ řekl nevěřícně Rodney, který si přišel taky trochu zaposilovat.
Sheppard činku položil zpět na držák, lehce si oddechl, usmál se a namísto odpovědi se zeptal:
„Co ty tu děláš? Čekal jsem, že strávíš celou cestu v jídelně, nebo ve strojovně.“
„Ve strojovně se nic neděje a před chvílí sem obědval,“ odpověděl Rodney a začal se protahovat.
„Tak s čím začneš,“ zeptal se Sheppard a začal dělat shyby.
„Nejdřív pořádnou rozcvičku a pak se uvidí,“ řekl Rodney a dál se protahoval.
Sheppard udělal dvacet dva shybů a najednou sebou loď trhla.
„Opustili jsme hyperprostor,“ usoudil Rodney, okamžitě se přestal protahovat a odběhnul pryč.
Sheppard se rozběhl za ním a v běhu se zeptal: „Asi tam ještě nejsme co?“
„Ne,“ odsekl McKay a zabočil do leva, kde se nacházeli dveře směřující k můstku lodi.
Sheppard Rodneyho v zatáčce předběhl a okamžitě ty dveře otevřel. Když oba došli na můstek, tak spatřili jak personál pohotově bez známky jakékoli paniky plní Ellisovy rozkazy.
„Jaký je stav?“ zeptal se Rodney a prohlížel si obrazovku, na které viděl, že štíty Odyssey jsou na 67%.
„Máme tu dva kontakty, poškození lodi zatím minimální a štíty momentálně na šedesáti sedmi procentech,“ řekla kapitánka Arajärvi.
Náhle se do lodi opřel jeden z červených paprsků a loď sebou znovu trhla. Kapitánka nečekala na otázku a rovnou oznámila, že štíty klesnuly na 53%. Plukovník Ellis si toto ovšem nenechal líbit a začal s prudkou ofensivou.
„Podsvětelné motory na maximum, otočte loď a palte na nejbližší loď všemi bateriemi, na tu druhou vyšlete jednu nukleární hlavici. Uvidíme, jak mají silné štíty. Z můstku se zdálo, že se nic moc neděje, ale z vesmíru vypadala bitva velmi působivě.
Obě černé lodě střílely frekventovaně červené paprsky mířené přímo na trup Odyssey. Díky bravurnímu pilotování kapitánky Arajärvi dostala Odyssea z patnácti výstřelů pouze dva zásahy, které byli pro asgardské štíty snesitelné. Odyssea se stočila do leva, zvednula se a začala se silným protiútokem.
„Pane, asgardské paprsky jsou mnohem účinnější než při minulém setkání. Jedné z nepřátelských lodí začíná kolabovat štít,“ radostně podala hlášení kapitánka Arajärvi a dál manévrovala s celou lodí.
„Bravo pokračujte,“ rozkázal též nadšený plk. Ellis.
Náhle ta druhá černá loď nějakými projektilovými střelami zneškodnila nukleární hlavici, která byla na půli cesty k lodi a celou bitvu pohltilo žluté světlo a radiace.
„Co se to tam sakra děje?“ řekl nervózně Ellis a díval se na černou obrazovku.
„Radiace nám ruší veškeré senzory,“ odpověděl na tuto otázku Rodney.
Asi po jedné minutě začali senzory opět naskakovat, ale něco nebylo v pořádku.
Kromě dvou lodí se na senzoru objevilo dalších osmnáct menších objektů, které si to mířili přímo k Odysseji.
„Pane, lodě vypustily stíhače. Za minutu budou na dostřel,“ oznámila situaci Arajärvi.
„Vypusťte 302ky a soustřeďte veškerou palbu na tu oslabenu loď,“ rozkázal Ellis a dál pozoroval průběh boje.
„Pane, mám pomoct letce jumperem?“ zeptal se Sheppard, který si připadal na můstku nevyužitý.
„Pokud ho nezničíte,“ podotkl Ellis.
Sheppard už neodpověděl a namířil si to co možná nejrychleji k hangáru.
Jen co letka F-302ek zaujala svoji formaci, tak se dostavili nepřátelské stíhače.
Bitva se tak přesunula do dvou částí: Odyssea, které již bojovala s oběma loděmi zároveň a F-302ky s jumperem proti nepřátelským stíhačům.
F-302ky se okamžitě rozdělili do osmi skupin po dvou a rozletěli se po celém bitevním poli. Nepřátelské stíhačky se také rozdělily a začaly pronásledovat ony dvojce. Sheppard tohoto využil, odmaskoval se a odpálil drony. Bravurně s nimi dolétl, tak aby nenarazil do ničeho jiného než do předem určeného cíle. Díky dronům tato přestřelka mezi pozemskými a nepřátelskými stíhačky, měla celkem rychlý konec, po pár minutách ztratila letka F-302ek celkem čtyři drahocenné stroje, zatímco nepřátelům zbyly pouze tři černé stíhačky, které překvapivě unikli do hyperprostoru.
Bohužel Odysseji se už tak dobře nevedlo. Sice dokázala neustálou palbou asgardských paprsků eliminovat jednu z lodí, ale stálo ji to mnoho energie a tak při boji s druhou lodi začala Odyssea ztrácet štíty.
„Zatraceně, jaký je stav lodi“ hlasitě zanadával plk. Ellis, když se loď neustále otřásala a pořád ze všeho možného vylétávaly jiskry.
„Pane, štíty klesnuly na 10%,“ obeznámila situaci kapitánka.
„Co hyperpohon?“ otázal se s nadějí Ellis.
„Stále jsme rušení,“ oznámila Arajärvi a smutně sledovala, jak se štít blíží k nule.
Sheppard pilotující jumper letěl v čele zbylých dvanácti letounů směrem k Odysseji a doufal, že se ještě drží. Bohužel přiletěli pozdě. Letka pouze uviděla, jak Odysseji vpadnul štít a tak už se začala smiřovat s tím, že bude pravděpodobně zničena. Ovšem nestalo se tak. Nepřátelská loď přestala střílet a pouze Odysseu ozářila tím žlutým světlem. Sheppard, ani nikdo jiný z pilotů nechápal, o co se ta loď snaží a tak dál pokrčovali v letu.
Mezitím na palubě Odyssey
Na palubě Odyssey se po tom ozáření objevilo několik vojáků v černém, kteří postupně obsazovali loď a zabíjeli posádku, kterou potkávali. Vojenský personál se snažil pochodující zkázu zastavit, seč mohl, ale klasické projektilové zbraně byli asi tak efektní jako by po nich házeli kameny. Netrvalo dlouho a těch pár vojáků se pomalu prostříleli, až k můstku.
„Pane, už jsou tady!“ zařval do vysílačky jeden z vojáků hlídající samotné dveře můstku.
„Stáhněte se,“ rozkázal Ellis, ale z vysílačky už uslyšel jenom výstřely a šum.
„Sakra,“ podotkl Ellis a popadl svojí zbraň.
„McKayi, vy a ostatní se pokuste někde schovat, já je tu zdržím,“ rozkázal hrdinně Ellis a postavil se naproti dveřím.
McKay a pár dalších vědců co byli na můstku, popřáli Ellisovi štěstí a unikli zadním vchodem. Na můstku tedy zůstal plk. Ellis, kapitánka Arajärvi a dva další řadoví vojáci. Chvíli tam stáli, koukali na sebe a čekali, co s těch dveří přijde. Dveře se rozletěly a na můstek vtrhnuli tři vojáci, kteří střelhbitě pozvednuli své zbraně a červeným výbojem zabili oba vojáky a kapitánku Arajärvi. Ellis vyprázdnil celý zásobník do jednoho z nich, a když viděl, že je to ani neškrábalo tak přestal a vzdal se. Jeden z těch vojáků k němu přišel, vyrval mu pistoli z ruky a přísně se ho zeptal: „Ty jsi tady velitel?“
„Jsem plukovník Ellis, velitel této lodi,“ řekl pohrdavě Ellis.
„Jsi jeden z Atlanťanů, že?“ zeptal se voják znova.
„Samozřejmě,“ odsekl Ellis a uplivnul si.
Voják ho za to uhodil a dál pokračoval ve výslechu:
„Kde je Atlantida?“
„Nemám ponětí, všechny adresy jsou uloženy v počítači,“ podotkl se smíchem Ellis a ukázal na konzoli.
Voják k ní přišel a spatřil jen černou obrazovku. Dotknul se jí a stále nic. Podíval se zpátky na Ellise a zeptal se ho, co to má znamenat.
„Jo já jsem zapomněl, nechal sem vymazat všechny data,“ řekl s úsměvem Ellis.
Voják ho znova udeřil a hlubokým hlasem řekl: „Pokud nevíš kde město Antiků je, tak nám nejsi k užitku.“ Zvednul zbraň a chystal se Ellise zastřelit.
Mezitím ve vesmíru
„Plukovníku, co teď? S Odysseou nemáme spojení a hangáry jsou zavřené,“ řekl skrz rádio jeden z pilotů F-302ek.
„Nezbývá nám nic jiného než zaútočit na tu druhou loď,“ odpověděl celé letce po chvilce přemýšlení Sheppard.
„Ale plukovníku, loď je stále chráněna štítem. Obávám se, že nemáme šanci,“ namítal pilot.
„Je mi to líto, ale musíme to udělat. Odyssea jak se zdá je momentálně nepoužitelná a my jsme jediní boje schopní…“ řekl ne moc povzbudivě Sheppard a pokračoval:
„Lidi, já vím, že se to zdá jako sebevražda, ale už sem prodělal nejmíň pět takových sebevražd a pořád sem tady. Pokud jim vyřadíme štít, tak naše rakety a drony jim tu loď roztrhají na kusy.“
Pilotům tato řeč dodala, alespoň trochu naděje a tak se celá letka, včetně jumperu rozletěla střemhlavým letem k nepřátelské lodi, která se vznášela opodál.
„Za deset vteřin na dostřel,“ ohlásilo se všem z rádia.
Nepřátelská loď byla stále nečinná a zdálo se jako by o náletu nevěděla.
„Pět vteřin,“ ozvalo se znova
„Čtyři.“
„Tři.“
„Dva.“
A nejednou se stalo něco nevídaného. Něco o čem budou Sheppard a všichni zúčastnění ještě dlouho přemýšlet. Znenadání a zničehonic se od lodě ozval hlasitý výbuch. Na trupu lodi se najednou objevila prasklina, která se začala zvětšovat a zvětšovat a větvit, až se dostala k zadnímu motoru, což způsobilo explozi celé lodě. Po ohromné explozi, nezůstalo z lodi nic než několik tisíc malých kousků rozprášených po okolí. Letka začala jásat, hromadně se stočila a namířila si to k Odysseji.
Na Odysseji se stalo také něco velmi nečekaného. Jeden z těch tří vojáků co byl na můstku s plk. Ellisem, popadl svojí pušku a ty dva zbylé vojáky zastřelil. Pomohl plk. Ellisovi vstát a jediné co řekl, bylo: „Musím ještě něco zařídit,“ a po těchto slovech odběhl pryč z můstku. Ellis stál sám na můstku a díval se na mrtvé vojáky. Chvíli mu trvalo, než pochopil, co se přesně stalo. Ale po celkem krátké chvilce se vzchopil, dokulhal se k počítači a nahrál ze zálohy znova celý operační systém. Do dvou minut se celý nahrál a Odyssea znovu obživla. Ellis se jako první podíval na senzory a uviděl něco, co mu vyrazilo dech. Viděl pouze dvanáct F-302ek a jumper, nic víc. Žádné nepřátelské lodě, nic. Podíval se na detektor života a na lodi byli pouze lidé, žádní nepřátelští vojáci, pouze lidé. Ellis si oddechnul a do interkomu řekl strohou leč působivou větu: „Vyhráli jsme.“
Hyperprostor - Odyssea - posilovna
Odyssea již byla třináct hodin v hyperprostoru a Sheppard, který nedokázal jen tak sedět v kabině a čekat se odebral do posilovny, kde si lehnul na lehátko, zvednul padesátikilovou činku a začal si pro sebe plynule počítat: „jedna, dva, tři…“
Po dvaceti minutách začínal být lehce vyčerpaný, ale přesto dál počítal: „Sto šestnáct, sto sedmnáct, sto osmnáct…“
„To si děláš legraci,“ řekl nevěřícně Rodney, který si přišel taky trochu zaposilovat.
Sheppard činku položil zpět na držák, lehce si oddechl, usmál se a namísto odpovědi se zeptal:
„Co ty tu děláš? Čekal jsem, že strávíš celou cestu v jídelně, nebo ve strojovně.“
„Ve strojovně se nic neděje a před chvílí sem obědval,“ odpověděl Rodney a začal se protahovat.
„Tak s čím začneš,“ zeptal se Sheppard a začal dělat shyby.
„Nejdřív pořádnou rozcvičku a pak se uvidí,“ řekl Rodney a dál se protahoval.
Sheppard udělal dvacet dva shybů a najednou sebou loď trhla.
„Opustili jsme hyperprostor,“ usoudil Rodney, okamžitě se přestal protahovat a odběhnul pryč.
Sheppard se rozběhl za ním a v běhu se zeptal: „Asi tam ještě nejsme co?“
„Ne,“ odsekl McKay a zabočil do leva, kde se nacházeli dveře směřující k můstku lodi.
Sheppard Rodneyho v zatáčce předběhl a okamžitě ty dveře otevřel. Když oba došli na můstek, tak spatřili jak personál pohotově bez známky jakékoli paniky plní Ellisovy rozkazy.
„Jaký je stav?“ zeptal se Rodney a prohlížel si obrazovku, na které viděl, že štíty Odyssey jsou na 67%.
„Máme tu dva kontakty, poškození lodi zatím minimální a štíty momentálně na šedesáti sedmi procentech,“ řekla kapitánka Arajärvi.
Náhle se do lodi opřel jeden z červených paprsků a loď sebou znovu trhla. Kapitánka nečekala na otázku a rovnou oznámila, že štíty klesnuly na 53%. Plukovník Ellis si toto ovšem nenechal líbit a začal s prudkou ofensivou.
„Podsvětelné motory na maximum, otočte loď a palte na nejbližší loď všemi bateriemi, na tu druhou vyšlete jednu nukleární hlavici. Uvidíme, jak mají silné štíty. Z můstku se zdálo, že se nic moc neděje, ale z vesmíru vypadala bitva velmi působivě.
Obě černé lodě střílely frekventovaně červené paprsky mířené přímo na trup Odyssey. Díky bravurnímu pilotování kapitánky Arajärvi dostala Odyssea z patnácti výstřelů pouze dva zásahy, které byli pro asgardské štíty snesitelné. Odyssea se stočila do leva, zvednula se a začala se silným protiútokem.
„Pane, asgardské paprsky jsou mnohem účinnější než při minulém setkání. Jedné z nepřátelských lodí začíná kolabovat štít,“ radostně podala hlášení kapitánka Arajärvi a dál manévrovala s celou lodí.
„Bravo pokračujte,“ rozkázal též nadšený plk. Ellis.
Náhle ta druhá černá loď nějakými projektilovými střelami zneškodnila nukleární hlavici, která byla na půli cesty k lodi a celou bitvu pohltilo žluté světlo a radiace.
„Co se to tam sakra děje?“ řekl nervózně Ellis a díval se na černou obrazovku.
„Radiace nám ruší veškeré senzory,“ odpověděl na tuto otázku Rodney.
Asi po jedné minutě začali senzory opět naskakovat, ale něco nebylo v pořádku.
Kromě dvou lodí se na senzoru objevilo dalších osmnáct menších objektů, které si to mířili přímo k Odysseji.
„Pane, lodě vypustily stíhače. Za minutu budou na dostřel,“ oznámila situaci Arajärvi.
„Vypusťte 302ky a soustřeďte veškerou palbu na tu oslabenu loď,“ rozkázal Ellis a dál pozoroval průběh boje.
„Pane, mám pomoct letce jumperem?“ zeptal se Sheppard, který si připadal na můstku nevyužitý.
„Pokud ho nezničíte,“ podotkl Ellis.
Sheppard už neodpověděl a namířil si to co možná nejrychleji k hangáru.
Jen co letka F-302ek zaujala svoji formaci, tak se dostavili nepřátelské stíhače.
Bitva se tak přesunula do dvou částí: Odyssea, které již bojovala s oběma loděmi zároveň a F-302ky s jumperem proti nepřátelským stíhačům.
F-302ky se okamžitě rozdělili do osmi skupin po dvou a rozletěli se po celém bitevním poli. Nepřátelské stíhačky se také rozdělily a začaly pronásledovat ony dvojce. Sheppard tohoto využil, odmaskoval se a odpálil drony. Bravurně s nimi dolétl, tak aby nenarazil do ničeho jiného než do předem určeného cíle. Díky dronům tato přestřelka mezi pozemskými a nepřátelskými stíhačky, měla celkem rychlý konec, po pár minutách ztratila letka F-302ek celkem čtyři drahocenné stroje, zatímco nepřátelům zbyly pouze tři černé stíhačky, které překvapivě unikli do hyperprostoru.
Bohužel Odysseji se už tak dobře nevedlo. Sice dokázala neustálou palbou asgardských paprsků eliminovat jednu z lodí, ale stálo ji to mnoho energie a tak při boji s druhou lodi začala Odyssea ztrácet štíty.
„Zatraceně, jaký je stav lodi“ hlasitě zanadával plk. Ellis, když se loď neustále otřásala a pořád ze všeho možného vylétávaly jiskry.
„Pane, štíty klesnuly na 10%,“ obeznámila situaci kapitánka.
„Co hyperpohon?“ otázal se s nadějí Ellis.
„Stále jsme rušení,“ oznámila Arajärvi a smutně sledovala, jak se štít blíží k nule.
Sheppard pilotující jumper letěl v čele zbylých dvanácti letounů směrem k Odysseji a doufal, že se ještě drží. Bohužel přiletěli pozdě. Letka pouze uviděla, jak Odysseji vpadnul štít a tak už se začala smiřovat s tím, že bude pravděpodobně zničena. Ovšem nestalo se tak. Nepřátelská loď přestala střílet a pouze Odysseu ozářila tím žlutým světlem. Sheppard, ani nikdo jiný z pilotů nechápal, o co se ta loď snaží a tak dál pokrčovali v letu.
Mezitím na palubě Odyssey
Na palubě Odyssey se po tom ozáření objevilo několik vojáků v černém, kteří postupně obsazovali loď a zabíjeli posádku, kterou potkávali. Vojenský personál se snažil pochodující zkázu zastavit, seč mohl, ale klasické projektilové zbraně byli asi tak efektní jako by po nich házeli kameny. Netrvalo dlouho a těch pár vojáků se pomalu prostříleli, až k můstku.
„Pane, už jsou tady!“ zařval do vysílačky jeden z vojáků hlídající samotné dveře můstku.
„Stáhněte se,“ rozkázal Ellis, ale z vysílačky už uslyšel jenom výstřely a šum.
„Sakra,“ podotkl Ellis a popadl svojí zbraň.
„McKayi, vy a ostatní se pokuste někde schovat, já je tu zdržím,“ rozkázal hrdinně Ellis a postavil se naproti dveřím.
McKay a pár dalších vědců co byli na můstku, popřáli Ellisovi štěstí a unikli zadním vchodem. Na můstku tedy zůstal plk. Ellis, kapitánka Arajärvi a dva další řadoví vojáci. Chvíli tam stáli, koukali na sebe a čekali, co s těch dveří přijde. Dveře se rozletěly a na můstek vtrhnuli tři vojáci, kteří střelhbitě pozvednuli své zbraně a červeným výbojem zabili oba vojáky a kapitánku Arajärvi. Ellis vyprázdnil celý zásobník do jednoho z nich, a když viděl, že je to ani neškrábalo tak přestal a vzdal se. Jeden z těch vojáků k němu přišel, vyrval mu pistoli z ruky a přísně se ho zeptal: „Ty jsi tady velitel?“
„Jsem plukovník Ellis, velitel této lodi,“ řekl pohrdavě Ellis.
„Jsi jeden z Atlanťanů, že?“ zeptal se voják znova.
„Samozřejmě,“ odsekl Ellis a uplivnul si.
Voják ho za to uhodil a dál pokračoval ve výslechu:
„Kde je Atlantida?“
„Nemám ponětí, všechny adresy jsou uloženy v počítači,“ podotkl se smíchem Ellis a ukázal na konzoli.
Voják k ní přišel a spatřil jen černou obrazovku. Dotknul se jí a stále nic. Podíval se zpátky na Ellise a zeptal se ho, co to má znamenat.
„Jo já jsem zapomněl, nechal sem vymazat všechny data,“ řekl s úsměvem Ellis.
Voják ho znova udeřil a hlubokým hlasem řekl: „Pokud nevíš kde město Antiků je, tak nám nejsi k užitku.“ Zvednul zbraň a chystal se Ellise zastřelit.
Mezitím ve vesmíru
„Plukovníku, co teď? S Odysseou nemáme spojení a hangáry jsou zavřené,“ řekl skrz rádio jeden z pilotů F-302ek.
„Nezbývá nám nic jiného než zaútočit na tu druhou loď,“ odpověděl celé letce po chvilce přemýšlení Sheppard.
„Ale plukovníku, loď je stále chráněna štítem. Obávám se, že nemáme šanci,“ namítal pilot.
„Je mi to líto, ale musíme to udělat. Odyssea jak se zdá je momentálně nepoužitelná a my jsme jediní boje schopní…“ řekl ne moc povzbudivě Sheppard a pokračoval:
„Lidi, já vím, že se to zdá jako sebevražda, ale už sem prodělal nejmíň pět takových sebevražd a pořád sem tady. Pokud jim vyřadíme štít, tak naše rakety a drony jim tu loď roztrhají na kusy.“
Pilotům tato řeč dodala, alespoň trochu naděje a tak se celá letka, včetně jumperu rozletěla střemhlavým letem k nepřátelské lodi, která se vznášela opodál.
„Za deset vteřin na dostřel,“ ohlásilo se všem z rádia.
Nepřátelská loď byla stále nečinná a zdálo se jako by o náletu nevěděla.
„Pět vteřin,“ ozvalo se znova
„Čtyři.“
„Tři.“
„Dva.“
A nejednou se stalo něco nevídaného. Něco o čem budou Sheppard a všichni zúčastnění ještě dlouho přemýšlet. Znenadání a zničehonic se od lodě ozval hlasitý výbuch. Na trupu lodi se najednou objevila prasklina, která se začala zvětšovat a zvětšovat a větvit, až se dostala k zadnímu motoru, což způsobilo explozi celé lodě. Po ohromné explozi, nezůstalo z lodi nic než několik tisíc malých kousků rozprášených po okolí. Letka začala jásat, hromadně se stočila a namířila si to k Odysseji.
Na Odysseji se stalo také něco velmi nečekaného. Jeden z těch tří vojáků co byl na můstku s plk. Ellisem, popadl svojí pušku a ty dva zbylé vojáky zastřelil. Pomohl plk. Ellisovi vstát a jediné co řekl, bylo: „Musím ještě něco zařídit,“ a po těchto slovech odběhl pryč z můstku. Ellis stál sám na můstku a díval se na mrtvé vojáky. Chvíli mu trvalo, než pochopil, co se přesně stalo. Ale po celkem krátké chvilce se vzchopil, dokulhal se k počítači a nahrál ze zálohy znova celý operační systém. Do dvou minut se celý nahrál a Odyssea znovu obživla. Ellis se jako první podíval na senzory a uviděl něco, co mu vyrazilo dech. Viděl pouze dvanáct F-302ek a jumper, nic víc. Žádné nepřátelské lodě, nic. Podíval se na detektor života a na lodi byli pouze lidé, žádní nepřátelští vojáci, pouze lidé. Ellis si oddechnul a do interkomu řekl strohou leč působivou větu: „Vyhráli jsme.“
