Kapitola 1
Konec klidných dní 1. část
1. 10. 2010 – Setkání prezidentů na valné hromadě, Londýn
Ve zvláštní oválné místnosti to již delší dobu vřelo. Bylo zde více než 200 vůdců každé země na této planetě. Místnost byla navíc hlídána vojáky ve výstroji, jakou většina z těchto lidí ještě nikdy neviděla. Uprostřed místnosti stál podélný stůl s vlajkami několika různých zemí. Skoro nikdo v místnosti si nedovedl vysvětlit přítomnost české vlaječky hned vedle té Americké a Ruské.
Přesně v 12:00 místního času zde napochodovalo několik dalších prezidentů, mezi nimiž se vyjímal ten americký Henry Hayes. Ze shora se snesla plochá širokoúhlá obrazovka a začal projev, po kterém již nic nebylo tak jak doposud, nebo alespoň tak se to jevilo naslouchajícímu novému členovi speciálních jednotek země v současné době zvanému Greenhorn, jemuž později nikdo neřekl jinak než Leaf.
1. 1. 2030 – Pozemské loděnice na P4X-666, Kajuta plukovníka Leafa na lodi SD-499
„Pozor hlášení, za chvíli odlétáme, veškerý personál na svá místa“ ozvalo se z lodního intercomu a vyrušilo Leafa ze vzpomínání.
„No jo, no jo, víme.“ Zamručel, vstal a šel na můstek. Leafovi bylo rovných 40, měl tmavě hnědé oči i vlasy, které se za horšího osvětlení jevily jako černé. Měřil 185 cm, a vážil něco málo přes 90 kilo, měl nadměrně velký trup, neuvěřitelně rozložitá ramena a krátké nohy. Povahově byl sice cynický a morbidní, ale měl vyvinutý smysl pro inteligentní humor a rozvážnou, klidnou povahu, s níž se snoubily ocelové nervy.
Rozhodl se, že se zajde podívat na můstek, aby viděl vzlet na těch nejlepších obrazovkách na lodi.
Cestou znovu upadl do vzpomínek, především na jeho první setkání s velitelem lodi.
1. 11. 2010 – Briefing ozbrojených složek Americké armády před odtajněním SG projektu, Washington D. C.
„Zdravím vás, pane prezidente“, ozvalo se z úst nyní již tříhvězdičkového generála Jacka O´Neilla, „Mimochodem kdo je ten mladík vedle vás“ kývnul Jack směrem k Leafovi.
„A ano zapomněl jsem vás představit, tohle je člen speciálních jednotek Země, myslím, že mu říkají Greenhorn, a jeho věk je způsoben tím, že je jedním z prvních testovaných subjektů v oblasti implantace vzpomínek.“ Odvětil prezident a podíval se na asi dvacetiletého mladíka po jeho pravici. „Mimochodem jeho specializací je odstřelovač a zde působí pouze jako pozorovatel. Tuším však správně, že jste měl na srdci ještě něco jiného než komentování věku mé ochranky?“
„Ano pane. Vzhledem k odtajnění projektu si myslím že jsem zde nepostradatelný, ale můj přítel Teal´c mi před chvílí hvězdnou branou přišel oznámit vypuknutí nepokojů na Dakaře a chtěl, abych tam s ním šel. Vzhledem k ošemetnosti situace a tudíž důležitosti toho, abych byl na obou místech, mě nutí k poněkud nekonvenčnímu řešení, a to být na dvou místech naráz.“
„Jak to myslíte?“ Zeptal se prezident.
„No hádám, že je načase abych si přestal válet šunky a opíjet se, pane.“ Odvětil upřímně Jack.
„Obávám se, že stále nechápu.“ Řekl prezident.
„Je na čase povolat mé mladší já do služby, pane.“ Uvedl věci na pravou míru Jack.
„Myslím tím můj mladší klon, pane.“ reagoval na prezidentův stále nechápající výraz Jack.
„S vaším dovolením bych vás s vaším doprovodem rád doprovodil do vedlejší místnosti, kde proběhne přenos.“ Požádal generál a ukázal ke dveřím.
Ve vedlejší místnosti:
„Doufám, že o tom ten váš klon ví Jacku.“ Poznamenal prezident, když mu generál otvíral dveře.
„Samozřejmě, že ne pane. Chtěl jsem, aby to bylo překvapení, a navíc jsem pozval i Teal´ca, mohlo by to být zajímavé a víte jak rád se Teal´c směje. Vzápětí na to byl do místnosti transportován starší Jaffa a hned po výměně zdvořilostí se znovu rozzářilo bílé světlo.
Jakmile záře přestala, generál Jack málem spadl v záchvatu smíchu, hned jakmile uviděl svůj klon do půl těla nahý, pomalovaný modrými barvami a s rukama nahoře v okamžiku kdy předváděl mexickou vlnu.
„Tak co, byl ses podívat na fotbal“ vyrazil ze sebe mezi záchvaty smíchu Jack, načež se znovu neovladatelně rozesmál.
Starý Jaffa jen povytáhl obočí a zeptal se: „To jsou nějaké rituální malby O´Neille?“ V tom okamžiku se již neudržel ani prezident ani jeho ochranka.
„Haha, moc vtipný, nemohl by mi někdo dát před transportem vědět?“ Opáčila mladá verze
O´Neilla.
„Jo to mohl, ale o tohle bych vážně přijít nechtěl“ kontroval pravý Jack.
„Tak proč tu jsem?“ Zeptal se klon a zatvářil se vážněji.
„No jo, hned se nečerti, Teal´c si myslí, že by bylo dobré, abych jako uznávaný člen SG-1 pomohl vyřešit nepokoje na Dakaře. Já ovšem nemám čas, a tak bych tě jako velitele nové 305 rád poslal na Dakaru za mě, samozřejmě jen pokud bude prezident souhlasit.“
„No já nevím, jste si jistý, že na to ten kluk má Jacku? Velet celé vesmírné lodi v tomto věku?“ „Hej, já mám stejné zkušenosti jako on, a navíc studuji na jedné z těch vašich nových akademií pro posádky vesmírných lodí, což ze mě dělá lepší volbu, než kohokoliv koho jste doposud udělali velitelem, jen na základě služby v letectvu.“ Hájil se mladý (asi třiadvacetiletý) Jackův klon.
„Dobře, vy odletíte do hodiny, ale vezmete si s sebou tým speciálních jednotek, jen tak pro případ“ Svolil prezident.
1. 1. 2030 – P4X-666, Chodba k řídící místnosti, SD-499 Destroyer
Když o tom teď Leaf přemýšlel, musel se znovu usmát. Během dvaceti let sloužil především na lodích společně s Jackem. Ten byl vždy na vlajkové lodi flotily, hlavně kvůli svým zkušenostem a velícím schopnostem. Jak již dříve členové SG-1 tušili, Jack nebyl vůbec tak hloupý jak se tvářil, a proto dosáhl funkce admirála pozemských flotil a v tomto směru měl jen jednoho nadřízeného důstojníka, který však pobýval pouze na Zemi a zabýval se papírováním, a dále se zodpovídal už jen prezidentovi. Naopak hodnost Leafa jako plukovníka byla pouze formální a měli ji všichni členové SFE. I tady na chodbě byl v plném brnění, které však již bylo součástí jeho těla, a to téměř doslova. To jej znovu vedlo k zamyšlení nad tím, kolik lidí muselo zemřít, než bylo toto brnění vynalezeno (vnější brnění aneb exoskelet bylo samozřejmě možno sundat, endo- (vylepšení kostí), a mezoskeletu (vylepšení svalů) se však zbavit nedalo).
11. 11. 2010 – SGC, Místnost s bránou
„Zdravím vás, vím, že jste měli ještě zůstat na Dakaře, ale jelikož díky tomu, že se podařilo vyřídit ty nepokoje poměrně rychle, a kvůli situaci tady doma, vás posílají vyřešit jisté problémy na dálném východě. Více se dozvíte na briefingu ve Washingtonu.“ Načež se rozsvítilo bílé světlo a 10 členů speciálních jednotek zmizelo.
Ve Washingtonu
Objevilo se světlo a 2 týmy se zhmotnili před generálem O´Neillem.
„Zdravím vás, rád bych vám nastínil situaci.“ na obrazovce za O´Neillem se objevila mapa a další informace o misi.
„Takže, včera se militantní skupina extrémistů zmocnila tajné Americké základny na blízkém východě. Než jsme se o tom vůbec dozvěděli, vypustili osm raket Mark IX. obohacených naquadahem. Byly směřovány na naše křižníky na oběžné dráze USS Deadalus a USS Odyssea. Tyto lodě je sice stihly transportovat paprsky do prázdného místa naší soustavy a tak nedošlo k žádným škodám. Teroristé však tuto základnu stále drží a její zničení nepřipadá v úvahu kvůli možnosti výbuchu zbytku arzenálu, což by znamenalo nenapravitelné poškození atmosféry a ekologie planety. Teroristů jsou podle zpráv zhruba 200 a jsou kryti silnými téměř neprostupnými stěnami, proto dostanete na vyrovnání sil nejnovější triniové ochranné obleky, upravené pozemské palné a energetické zbraně, a krystaly tok´rů pro průnik skrz stěny. Je ovšem možné že protivník disponuje těžkou technikou a nejste tedy stoprocentně ve výhodě, proto si dávejte pozor.“ Řekl Jack a podíval se po mužích.
„Rozchod.“
Tajná lokace, poblíž jaderné základny USA, Blízký východ
„Takže pánové, jsou zde 2 skupiny po 5 lidech. Vy dva odstřelovači běžte na vrcholky tamhle těch kopců naproti sobě a budete nám poskytovat palebnou podporu při úniku. Zbytek vás půjde semnou. Budeme rozděleni na týmy Alfa a Beta. Alfa tým se pokusí obsadit řídící místnost, tým Beta pro jistotu zneškodní hlavice. Jakmile budeme hotoví s bunkrem, pokusíme se zajistit jeho vnější okolí. To bude poněkud složitější, jelikož se zde nachází 150 mužů a jak jste si asi všimli taky těžká technika. Naší hlavní výhodou bude tudíž překvapení při útoku do týla nepřítele. Náš útok však musí být bezchybný, je to jasné. Tak do toho.“ S těmito slovy zabodl velitel zásahu jeden z Tok´ránských krystalů do země a odstřelovači se rozeběhli ke kopcům na opačných stranách základny.
Tunel po Tok´ránských krystalech, pod tajnou základnou USA, Blízký východ
„Dobrá, jdeme na povrch, připravte se“ s těmito slovy zarazil velitel poslední krystal do skály, a jakmile tunel prorazil podlahu chodby, zadal pokyn k útoku. Tým Alfa se vydal do řídící místnosti a tým Beta do skladiště.
Tým Alfa
Ve třetí chodbě narazil Alfa tým na hlídku. Stačily však jen dva výstřely a bylo po problému. Mnohem horší to však již bylo o 2 chodby dále, kde dvacetičlenná jednotka hlídala vstup do velína. Strhla se asi pětiminutová přestřelka, během ní však díky triniovým oblekům nebyl nikdo zraněn. „Připravte se“ zařval velitel a připevnil směrovou nálož na dveře.
„Výbuch“. Dveře byly silou nálože odmrštěny hluboko do místnosti, kde v letu popravily dva teroristy. Hned za nimi následovaly omračovací granáty a rychlá eliminace zbylých osmi nepřátel.
Tým Beta
Tým Beta měl podstatně méně problémů a až na čtyři dvojčlenné hlídky v chodbách 2,5 a 7 a tucet nepřátel ve skladišti nikoho nepotkali. Jeden jejich člen byl však zabit, když na něj spadl poškozený raketový motor, který ze závěsu na stropě uvolnil jeden z nepřátel. Rozdrcení nemohl zabránit ani triniový oblek a tento muž se tak stal první obětí z řad speciálních jednotek v tomto krvavém dni.
Tým Alfa se ohlásil vysílačkou Betě s tím, že jejich nepřátelé nestihli své kolegy ani varovat. Jelikož byla stejná situace u týmu Beta, bylo rozhodnuto přejít k druhé části plánu a zaútočit na vnější oblast základny.
Vnější perimetr základny, vchod do základny
Všechno mohlo jít dobře, nebýt toho že si jeden z teroristů zašel ke vchodu zapálit. Jakmile uviděl tým zvláštních jednotek, okamžitě zburcoval své kolegy a začal bezhlavě pálit ze své AK-47. Nebylo mu to však nic platné, jelikož dostal kulkou přímo do hlavy. Mezitím však již byl vyhlášen poplach a vše šlo od desíti k pěti.
Kopec před základnou, Leafova pozice
„Sakra, sakra, sakra“ Klel v duchu Leaf po spuštění poplachu a pálil jednu smrtící kulku za druhou, ve snaze zlikvidovat svou protipancéřovou M110 těžkou techniku. Jeho speciální munice měla dvě fáze. Díky triniové šipce pronikl skrz pancíř a v druhé fázi uvnitř explodoval.
Několik se mu jich opravdu podařilo dostat, ještě než zamířili, ale rozhodně ne všechny.
„Ne“ vykřikl, jakmile viděl, že jeden tank právě vystřelil přímo na člena týmu Alfa a dělostřelecký granát mu utrhl levou horní polovinu těla dříve, než speciální výbušná kulka roztrhala posádku tanku uvnitř.
Další dva členy Alfy roztrhala exploze dělostřeleckého granátu poté, co se neopatrně přiblížili k sobě, aby si poskytli krytí. Dělo i jeho osádka bylo zničeno granátem z velitelovy pušky. Týmu Beta se na druhé straně nevedlo o moc lépe, ba spíše hůře. Zničili sice zbylé 4 tanky a 2 děla ale ještě předtím přišli o palebnou podporu druhého snipera zabitého přesnou, ba přímo zázračnou střelou z RPG.
U posledního tanku zbyli už jen dva a než k němu doběhli, další přesná střela utrhla veliteli Bety hlavu. Poslední člen v návalu adrenalinu vyskočil na dotyčný tank a připevnil zde C4 s časovačem na 15 sekund. Když však seskakoval tak jej raketa jednoho z posledních teroristů s RPG zasáhla do břicha, odnesla o pár metrů dozadu a při nárazu těla o zeď jej roztrhla na několik částí. Dotyčný terorista byl vzápětí zasažen do hlavy puškou velitele Alfy a ten zabit desítkou granátů, které se na něj sesypaly ze všech stran.
Díky tomu chvíli vypadal jako by stál uprostřed malého slunce. Zbývala už jen asi 10 vojáků a jeden člověk s RPG schovaný za tlustou betonovou zdí na konci který byl umístěn tak, že zde Leaf neviděl a tato zeď se nedala prostřelit ani protipancéřovými výbušnými střelami.
Leaf se tak zaměřil na zbylé vojáky a do půl minuty je díky své poloautomatické M110 zabil. Zbývala však ještě poslední hrozba a Leaf nemohl přijít na žádný způsob jak jej dostat aniž by prakticky spáchal sebevraždu.
Jediná šance byla nějak změnit směr letu kulky. Nabil pomalu letící náboje (výzbroj speciálních jednotek země, jedná se o vylepšení starého způsobu nabíjení kulek menší ráže do zbraní ráže větší pomocí vyrobení něčeho na způsob člunku, ve kterém byl náboj uchycen a jehož části se rozpadly, když náboj opustil hlaveň, bylo používáno hlavně při nedostatku munice do určité zbraně a člunek se dal udělat například i z chlebové střídy po jejím vysušení. Speciální jednotky tento člunek měli o hodně vyspělejší a nastavitelný tak aby pojal veškeré typy munice a dal se znovu sebrat ze země a opětovně použít. Navíc díky pokroku technologie již nedocházelo k žádné výchylce letící kulky. V tomto případě Leaf nabil svůj náboj do pistole, který neměl takovou kinetickou sílu, a tudíž jej odraz od stromu více zatočil. Pozn. autora), zamířil přes částečně překážející olivovník a vystřelil. Touto ranou se zapsal do historie. Vypálená kulka směřovala na levý bok olivovníku, kde svou pravou stranou škrtla o kmen a tím se vychýlila doleva a trefila ukrývajícího se vojáka ne sice do hlavy, ale do krku. Všechno zaznamenávaly kamery v optice Leafovy zbraně, v jeho helmě a v helmě jednoho padlého vojáka Bety. V následném záznamu bylo také vidět, jak s jediný list sestřelený z olivovníku snášel na posledního mrtvého vojáka. Právě tehdy dostal Leaf svou přezdívku a volací znak. (Leaf=list pozn.autora).
1. 1. 2030 – Velící místnost USS Destroyer, orbita planety P4X-666
„Čao Jacku, tak kdy tam budeme“ zeptal se přátelským, familiérním tónem Leaf.
„No zrovna otevíráme hyperprostorové okno, takže k superbráně do Idy to bude trvat asi dvě hodiny, a na naši hlídkující pozici dalších deset hodin. Tak a já mizím a jdu si zdřímnout.“ Řekl O´Neill a chystal se k odchodu, ale předtím se obrátil na důstojníka u komunikačních zařízení.
„Jakmile budeme u superbrány vyšlete prosím identifikaci, ať nás nezkoušejí sestřelit prosím.“
„Ano, pane“ Odpověděl důstojník.
„Tak co Leafe budeš dělat ty?“ Obrátil se na něj Jack.
„No asi poslechnu zkušenějšího a taky se půjdu prospat, měj se:“ Rozloučil se Leaf.
„Dobrou, a sundej si konečně už to své brnění, stejně ho máš jen na okrasu:“ odvětil Jack a oba dva se šli prospat do svých kajut.
Kolem SD-499 Destroyer se objevilo modré hyperprostorové okno a loď se tak vydala na svou první pouť vesmírem.
Tak tady máte slibovaný první díl. Komentujte, kritizujte, pište a hlavně čtěte.