STARGATE : OLD SALT

Je tam:

Toto je spoiler!!!:

Ale, krucinál. Máš tu slovník, tak si to přelož :- )

[Patas25]

No já mám ten slovník, ale jestli to má cenu překládat...

Toto je spoiler!!!:

Pokud nejsi negramotný, nebo neumíš anglicky, tak jo : -)

Dal jsem jsi tu práci a přeložil to, skutečně to má cenu překládat. Vcelku to zapadá do obrázku.

Další díl očekávám již zítra jak se probudím.

To si teda přispíš...do jedný

To se až tak neliší od času kdy normálně vstávám , ta hodina navíc se ztratí

Edicius: A co se tam v té antičtině píše? Nechce se mi hledat ten antický slovník

Toto je spoiler!!!:

death to all enemies ou the earth - v čestině přibližně: smrt všem nepřátelům Země

Tak, jak jsem slíbil, zde je druhý díl mé povídky, jinak přeji Ediciusovi dobré ráno

Stargate : Old Salt 2

O hodinu později.

Kapitán Hex seděl v důstojnické jídelně, popíjel kávu a znovu si pročítal zprávu z pentagonu, která mu na jeho loď přivedla čtyři neobvyklé návštěvníky i s jejich stroji. Zrovna usrkl kávy, když vtom se na dveře jídelny ozvalo zaklepání.
„Vstupte.“ řekl kapitán. Dveře se otevřely a vstoupil XO a v závěsu za sebou vedl ony čtyři piloty. XO normálně stál, ale piloti se postavili do vzorného pozoru, načež jeden z nich zasalutoval kapitánovi, a spustil.
„Pane, hlásíme se na váš rozkaz.“
„Přesně na čas, pánové. XO, vemte místo.“
„Ano, pane.“ přitakal XO a sedl si na volné místo vedle kapitána.
„Tak pánové,“ řekl kapitán „co se takhle seznámit. A pak mi můžete vysvětlit, co má sakra znamenat tohle.“ řekl, přičemž položil ruku na obálku, v níž byly ony rozkazy z pentagonu.

„Pane, mé jméno je plukovník Tomas Wiliams. Jsem velitelem letky FLYING TIGERS. Toto je můj navigátor, major Peter Benet. A tohle je kapitán Timothy Lembert a jeho navigátorka, kapitán Tracy Jordanová. Omlouváme se za ten vpád, ale kapitáni jsou u letky nováčci. Právě jsme byli na tréninkovém letu, když se cestou zpět kapitánovi do hlavního motoru nasál ten pták. Bohužel jste byli nejblíže.“
„To bylo opravdu vyčerpávající představení, plukovníku, ale stále jsem se nedozvěděl, proč mám rozkaz vás ve všem poslechnout.“ řekl kapitán stále s rukou na obálce.
„Je mi líto, pane, ale na to nemáte dostatečné bezpečnostní prověření.“ odpověděl plukovník Wiliams.
„Plukovníku, mám nejvyšší možnou prověrku, co se dá získat v ozbrojených složkách Spojených států, tak mi neříkejte, že na to nemám prověření!“ naštval se kapitán.
„Je mi líto, pane, ale pro toto potřebujete zvláštní povolení podepsané prezidentem a předsedou sboru náčelníků.“

„To mi tím chcete říct, že je to až tak tajné?“
„Můžete být rádi, že jsme tu museli přistát, jinak byste se o tom nikdy nedozvěděli, pane.“
„Nu, dobrá tedy. Tohle si zkusím zařídit sám. Co byste tedy od nás potřebovali, plukovníku?“
„Pane, když dovolíte, potřebujeme, aby vaši lidé dali naše stroje do podpalubí. Za naší asistence zajistili zbraně a zakryli je, dokud si nás nevyzvednou. Taky bych rád, kdyby je hlídala stráž. A samozřejmě bychom si, pokud možno, chtěli někde odpočinout. Byl to namáhavý a dlouhý den. Pane.“
„Dobrá tedy, to se dá zajistit plukovníku.“ řekl kapitán a už se raději na nic neptal. Ono zahrávat si s takhle tajnou věcí, to se může člověk snadno spálit.

„XO.“
„Ano, pane?“
„Prosím, zaveďte pány a dámu na ubikace a sežeňte jim nějaké pokoje nebo kavalce. Pak je seznamte s hlavním technikem a hlavním zbrojmistrem. Já mezitím nechám zařídit odtažení letadel do podpalubí.
„Ano, pane.“
„Děkuji, kapitáne.“ řekl plukovník Wiliams, zasalutoval a pak následován svými lidmi se nechal vést do ubikací.

O půl hodiny později.

XO, následován plukovníkem Wiliamsem a jeho lidmi vstoupil na hangárovou palubu, kam byly mezitím přemístěny stíhače.
„Plukovníku, toto je náš hlavní technik Brown a hlavní zbrojmistr Jones. Pánové, prosím, vyjděte tady plukovníkovi a jeho lidem ve všem vstříc.“
„Rozkaz, pane.“ odpověděli oba sborově.
„Děkuji, pane, my už si poradíme.“ řekl Wiliams.
„Dobrá, plukovníku, já se vrátím na můstek. Kdybyste mne potřebovali, stačí zavolat.“ řekl XO a odešel.
„Dobrá pánové,“ řekl Wiliams oběma mužům „dáme se do práce, než nám tu ty rakety bouchnou.“
Na to se všech šest vydalo ke stíhačům a začali zasouvat jistící kolíky do raket, poté vyndali z kokpitů obou strojů technický manuál, na němž bylo razítko PŘÍSNĚ TAJNÉ a začali podle něj spolu s přiloženými jistícími kolíky zajišťovat a deaktivovat jednotlivé systémy.

Mezitím na můstku.

„Kormidlo, stav?“ zeptal se kapitán.
„Kormidlo, směr 2-3-5, rychlost 1-0 uzlů, pane.“ odpověděla vzorově podle předpisů kormidelnice.
„Navigátore, ETA do domovského přístavu?“
„Touto rychlostí přibližně 17 dní, pane.“
„Dobře.“ Mezitím se vrátil na můstek XO.
„Pane, naši hosté byli ubytováni. Nyní jsou na hangárové palubě. Zajišťují své stroje.“
„Děkuji, XO.“

Najednou se můstkem ozval hlas vycházející z reproduktoru před kapitánovým křeslem.
„Můstku, komunikační, kapitáne, přijímáme urgentní zprávu z velitelství flotily v Norfolku.“
„Komunikační, můstek, je označena jako tajná?“ ptal se zvědavě kapitán Hex.
„Ne, pane. Je adresována lodi. „
„Dobrá tedy, přečtěte mi ji.“
„Ano, pane. Zpráva zní:


--- PRO: U.S.S. NIMITZ ---
--- OD: VELENÍ FLOTILY NORFOLK ---
- - -
--- U.S.S. NIMITZ ---
--- GENERÁLPORUČÍK JACK O´NEILL Z U.S.A.F. S DOPROVODEM JE NA CESTĚ VYZVEDNOUT SVÉ LIDI ---
--- OČEKÁVEJTE PŘÍLET VE 13:00 ZULU ---
--- KONEC ---

„Děkuji.“ ukončil to kapitán.
„Tak, co vy na to, XO? To je za necelé 4 hodiny.“
„Pane, podle mě je nutné nechat uklidit loď, oznámit to posádce a připravit se na generálův příjezd.“
„Máte pravdu, XO, pověřuji vás zařízením všeho potřebného. Já se jdu připravit do své kajuty.“
„Ano, pane. Rozkaz, pane.“ potvrdil XO, když kapitán odcházel.
Na to si do ruky vzal palubní telefon a přepnul na celo-lodní rozhlas.
„Celé posádce, hovoří XO, posádka připraví loď na příjezd tříhvězdičkového generála letectva v 13:00 ZULU. Všechno uklidit a vycídit. Všichni do slavnostních uniforem. Hovořil XO.“

Díl se povedl a celá povídka se nám začíná rozjíždět. Ono se hned lépe vstává, když je co dobrého přečíst.

tak díl dobrý...nemám co vytknout...jen stále nevím co od toho mám čekat...uvidíme

S tým vstávaním ... , ale poviedka je zatiaľ dobre čitateľná.

Stargate : Old Salt 3

O čtyři hodiny později.

„Mořský vlku, Mořský vlku, tady Provider 01, žádám povolení k přistání, přepínám.“
„Provider 01, Mořský vlk, máte povolení, řiďte se pokyny návodčího, konec.“
„Rozumím, Mořský vlku, Provider 01 jde na přistání.“
Asi po dvouminutovém přistávacím manévru dosedl nákladní letoun C-2 Greyhound na palubu Nimitzu, následně byl přesměrován z přistávací dráhy, aby tak uvolnil místo dvěma letounům F/A-18 E Super Hornet, kteří mu dělali eskortu.

Jakmile stroj zastavil, seběhli se k němu technici, kteří zajišťovali letoun před náhodným pojezdem po dobu výstupu pasažérů. Jakmile se tak stalo, vypnuly se motory a ke dveřím nastoupil takzvaný „čestný špalír“ složený z námořníků v bílých parádních uniformách. Následně se dveře otevřely a vystoupili z nich dva členové posádky letadla, kteří zajistili výstupní schůdky a následně se vedle nich postavili do pozoru. Na to konečně z letadla vystoupil muž v modré parádní uniformě letectva se třemi stříbrnými hvězdami na náramenících. Zasalutoval vojákům z letadla a vykročil skrz „špalír“ směrem ke kapitánu Hexovi a prvnímu důstojníkovi Tomasu Grodinovi, kteří stáli na konci rovněž ve slavnostních bílých uniformách.

„Kapitán Hex, předpokládám.“ začal konverzaci O´Neill.
„Ano, pane. Vítejte na palubě Nimitzu, generále.“
„Děkuji. Tak kde mám ty svý zbloudilý piloty.“
„Tudy, pane.“ řekl Hex a ukazoval směrem ke vchodu do podpalubí, který hlídali dva mariňáci.
„A vůbec, kapitáne, co tak slavnostně? Sem tu přeci na neoficiální návštěvě, ne?“
„Promiňte, pane, ale oznámení o vašem příletu bylo neočekávané a stručné, nechtěli jsme proto nic podceňovat.“
„Aha, no, jak se zdá, tak to někdo zase poplet. Nevadí.“
„Pane, už jsme zde.“ řekl XO a ukázal na dveře, které hned pohotově otevřel a nechal generála projít.
„Děkuji.“ jakmile O´Neill vešel, osazenstvo místnosti se pohotově postavilo do pozoru a zasalutovalo právě příchozímu generálovi.
„Pohov. Tak jaké bylo přistání, plukovníku?“
„Na jedničku jako vždy, pane.“ řekl plukovník Wiliams, když si sedal zpět do křesla.
Na to se O´Neill posadil a pokynul ostatním, stále stojícím důstojníkům, aby se rovněž posadili.

Jakmile tak všichni učinili, spustil:
„Musím říci, kapitáne, že ste na mě udělal dojem. Přistát s poškozeným motorem na týhle viklající se kocábce, zajímavé.“ řekl O´Neill směrem ke kapitánu Lembertovi.
„Pane, děkuji, pane. Od Vás je to vážně čest, pane.“
„Dobrá tedy, tak k věci. Plukovníku, jaký je stav té poškozené 302-ky? Zvedne se ještě?“
„Ano pane, jsem si tím celkem jist. Jen zde nemáme technika a patřičné díly nutné k opravě hlavního motoru, pane. Tudíž si myslím, že by byl vhodnější alternativní způsob přepravy, pane.“
„V tom je právě háček, žádný zrovna není k dispozici, ale právě vykládají z mého letadla náhradní díly i s technikem. Jakmile budou opravy dokončeny, vrátíte se zpět do jednapadesátky, sepíšete důkladnou zprávu o nehodě a o samotném přistávacím manévru. Zvláště, dá-li se s námořním přistáním počítat i do budoucna.“
„Ano, pane.“
„A od vás, kapitáne,“ podíval se na Hexe, „ čekám přesně to samé.“
„Jistě, pane.“
„Tak, to bude asi vše, dejte se do práce. Děkuji.“ řekl O´Neill směrem ke svým pilotům.
„Rozkaz, pane.“ řekli všichni sborově, jakmile se postavili do pozoru a zasalutovali svému velícímu, načež odkráčeli směrem do hangáru.

„Kapitáne, na vás bych měl ještě prosbičku.“
„Cokoliv si řeknete, pane.“ řekl Hex.
„Nejde tak o mě, jako o ty byrokraty ve Washingtonu. Vzhledem k událostem, které se zde staly, si myslí, že by vás a vaši loď mohli využít na jednu ztřeštěnost. Detaily vám nemohu zatím říct, jen že budu od vašich velitelů potřebovat jejich osobní hlášení, týkající se tohoto incidentu a pak hlavně týkající se částečné, krátkodobé, ale za to rázné přestavby lodi a jejích operačních a technických systémů.“
„Cože, pane?“
„Ano, slyšel ste dobře, kapitáne. Chtějí vás přidělit na misi, kvůli které bude muset vaše loď projít určitými vylepšeními.“
„Dobrá, pane. Sice nevím, k čemu to povede, ale ty zprávy vám seženu.“
„Skvěle, pokud vše proběhne podle plánu, tak se tu za vámi během měsíce někdo zastaví. Mezitím chci, abyste otočili na kurz 1-7-2 a pokračovali po něm do dalších instrukcí.“
„Ano, pane.“ řekl celkem zaraženě kapitán, ale generálovi se nesnažil odporovat, stejně by mu to neprošlo.
„No, jak se tak dívám na čas, je už třeba se vrátit. Doprovodíte mě k letadlu, kapitáne?“
„Jistě, pane, tudy.“ řekl Hex a už O´Neilla směřoval zpět na letovou palubu.
Jakmile se tam ocitli, generál nasedl do svého letadla a za ním se zaklaply dveře.
Následně letadlo zarolovalo ke katapultu a bylo odpáleno rychlostí 125 Km/h z lodní paluby, načež se vzneslo výše do vzduchu a obracelo se zpět k Washingtonu.
Na to se kapitán Hex vydal zpět na můstek.
Jakmile se tam propletl bludištěm chodeb, nařídil změnu kurzu na 1-7-2 a čekal na potvrzení, že loď byla otočena dle rozkazu.
Jakmile ho dostal, chopil se lodního rozhlasu a svolal do důstojnické jídelny všechny velitele lodi, od zbrojmistra po hlavního technika reaktoru.
Jakmile se všichni dostavili do jídelny, řekl jim to, co mu pověděl generál O´Neill, a nařídil jim sepsání oněch zpráv. Po asi hodinové poradě se všichni odebrali buď na svou službu, nebo jako kapitán, do své kajuty.

Kapitán si svlékl parádní uniformu, a oblékl se do pohodlné lodní kombinézy. Vzal si ze své skříně láhev své oblíbené Whisky, nalil si do skleničky, sedl k počítači a začal pracovat na oněch zprávách, přičemž si říkal, co mu to ti byrokrati z Washingtonu zase připravili.

O čtyři dny později.

I když se to posádce příliš nelíbilo, byl Nimitz už tři dny mimo kurz k domovskému přístavu. Nikdo, ani kapitán, nechápal proč. Proč vrchní velení posílá poškozenou loď, takřka bez posádky, na novou, přísně tajnou misi? Co s ní má společného letectvo? Co s ní má spojeného generál O´Neill? A hlavně, kam je zavede jejich nynější kurz? To jsou jedny z mnoha otázek, které si posádka lodi pokládala. Ale zatím na ně neměli žádnou odpověď. Až do teď…

„Kapitáne, komunikační hlásí, že zachytávají kódované vysílání od námořního velení. Je pro nás, ale nepřichází z Norfolku.“ hlásil kapitánovi XO.
„Tak od kud je?“
„Nevíme, pane, nedaří se nám to určit.“
Kapitán se chvíli rozmýšlel, zda má odpovídat, ale pak si vzpomněl na slova generála O´Neilla, že mají vyčkat dalších instrukcí a přikázal:
„Přepojte to na můstek. A nahlas.“
„Ano, pane.“

Na to se můstkem začínal ozývat hlas vycházející z reproduktorů. Zachycený vysílačkou a dekódovaný zněl jinak, než jak patřil svému majiteli.
„Mořský vlku, Mořský vlku, zde Věž, prosím odpovězte, přepínám.“
„Věži, Mořský vlk, prosím identifikujte se a udejte svoji polohu, přepínám.“
„Mořský vlku, Věž, vyčkejte, přepínám.“
Asi po třiceti vteřinách ticha se z reproduktorů začínal ozývat jiný hlas.
„Mořský vlku, tady je generál Jack O´Neill z amerického letectva, autorizace ALFA - TANGO - HOTEL - 6, potvrďte, přepínám.“
Na to si kapitán Hex pokýváním hlavy od XO, který držel šifrovací knihu, potvrdil správnost autorizace a tím i identitu generála.
„Věži, Mořský vlk, autorizace potvrzena, vyčkáváme rozkazů.“
Na to se hlas z reproduktorů vrátil na onen první.
„Mořský vlku, Věž, zpomalte na 5 uzlů, kurz 1-6-5.“
„Potvrzuji věži, kurz 1-6-5 rychlost 5 uzlů.“
Jakmile Nimitz dosáhl potřebného kurzu i rychlosti, neslyšel z vysílačky nic po dobu dalších 3 minut.

„Mořský vlku, Věž, zpomalte na 2 uzly, kurz 1-6-2. Připravte se k zakotvení.“
„Věži, Mořský vlk, prosím zopakujte poslední část, znělo to, jakože chcete, abychom se připravili k zakotvení.“
„Mořský vlku, Věž, potvrzuji, připravte se k zakotvení.“
„Věži, Mořský vlk, a to jako kde, před námi není nic, než moř…“
Kapitán nestačil doříci větu, jelikož jak se snažil demonstrovat, rozhodil rukou a díval se po okolí lodi, když si všiml něčeho velice neobvyklého.
Při pohledu na příď lodi si všiml, že jeho loď nyní již žádnou příď nemá. A že dokonce mu začínají mizet i jednotlivé části letové paluby.
Nejdříve pozice návodčího, poté kus katapultu, pak palubní výtah…
Kdyby se kapitán nevěnoval jen tomuto, postřehl by, že mu XO hlásí, že ze přídi hlásili nějakou bariéru prostupující přepážkami, načež se odmlčeli.
Kapitán nemohl nic dělat, nejen že se řídil rozkazy, ale i kdyby okamžitě nařídil zpětný chod, zafungoval by až tehdy, co by byla celá loď za bariérou.
Nemohl nic.

super diel zacina sa m to pacit

[Patas25]

Musí to být pěkný pohled, když americká letadlová loď kotví u mol Atlantidy.