Omlouvám se za pozdní dodání tohoto dílu, ale byl sem na deset dní pryč a až teď jsem se dostal k dopsání. Doufám, že se díl bude líbit a za případné chyby se omlouvám:
10. Athos
„Jumper jedna máte zelenou,“ zaznělo v místnosti s bránou.
„Do večeřejsme zpátky,“ řekl Sheppard sedící v přední části jumperu do vysílačky.
„Hodně štěstí,“ dodal pak ještě Woolsey.
Sheppard už neodpověděl a s celým svým týmem prolétl aktivovanou bránou na Athos.
„Doufám, že jsou všichni v pořádku,“ řekla nervózně Teyla.
„Neboj se, budou v pořádku. Tví lidé už přežili hodně,“ uklidňoval Teylu Ronon, který seděl hned za ní.
„Kde je vlastně Torren?“ zeptal se McKay: „Už sem ho dlouho neviděl“.
„Na Atlantidě mám chůvu, která se mi o Torrena stará, když musím na mise,“ vysvětlovala Teyla.
„Jakže se vlastně jmenuje ta chůva?“ vyzvídal Sheppard.
„Tu asi neznáte. Jmenuje se poručík Carsiová,“ odpověděla Teyla.
„Hmm nevím, nic mi to neříká,“ řekl John a opět upřel pozornost pilotování.
„Ahh už jsme tady,“ řekl povzbudivě Sheppard a na obrazovce se zobrazila velká Athosianská vesnice.
Najednou se Všichni zarazili, jelikož vesnice byla zdecimovaná a nevykazovala žádné známky života.
„Cože? Jak je to možné?“ začala bědovat Teyla.
Sheppard beze slova přistál s jumperem a všichni se vydali na průzkum. Vesnice byla velice poničená, hradby a některé domy ještě hořely a po celé vesnici bylo rozházeno mnoho věcí, jako šperky, nádobí, oblečení… Teyla se snažila potlačit žal, jelikož většina věcí rozházených po vesnici byla potřísněna krví. Nikdo nevěděl co na to říct. Skupina pokračovala mlčky dál a prohledávala trosky. Najednou se Teyla rozběhla k jednomu domu a sehnula se k takovému šperku, co ležel na zemi v krvavé louži. Teď už žal nezadržela. Vzala náhrdelník do ruky a na místě se rozbrečela. Tým přiběhl k ní a zeptal se co je to za šperk. Teyla ze sebe vykoktala, něco o šperku, který darovala Hallingové ženě. Celý tým byl v rozpacích. Bylo jim blbé a trapné udělat jakoukoli poznámku a tak se pořád drželi mlčení. Pomohli Teyle vstát na nohy a objali ji. Teyla je od sebe agresivně odhodila a odběhla pryč. Sheppard řekl Rononovi a McKayovi, aby tu zůstali a dál prohledávali zbytky vesnice a sám se rozběhl za Teylou. John po chvíli zahlédl Teylu jak stojí u jedné díry. Rozběhl se k ní a u díry se zarazil stejně jako Teyla. Chvíli se do díry díval jako Teyla a pak odvrátil zrak, jelikož to už nevydržel. V té díře byla naházená všechna těla mrtvých Athosianů. Sheppard chtěl vzít Teylu pryč, ale ta ho od sebe odstrčila a dál se dívala do díry. V Teyle se měnil všechen žal v agresi. McKay spolu s Rononem doběhli zachvíli k Teyle a Johnovi. Jen co se Ronon Teyli dotkl, tak s ním mrštila o zem a vykřikla na něj:
„Kdo to udělal!“
„Uklidni se, Teylo,“ řekl opatrně Sheppard.
„Proč bych se měla sakra uklidnit! Kdo to udělal!“ pokračovala v křiku Teyla.
„Jak to máme vědět,“ namítal McKay a Ronon ležící na zemi.
Teyla se na něho zlostně zatvářila a McKay pochopil, že měl být raději zticha.
„Co ste tam našli,“ zeptala se už lehce míň agresivně Teyla.
„Ehm, cože?“ odvětil nechápavě Rodney.
„Sakra co jste našli v té vesnici,“ řekla Teyla, zase trochu agresivněji.
„Ehm, jo našli sme 2 mrtvý Wraithy.“ odpověděl Ronon.
„Takže to byli Wraithi, kdo vyhladili moji rasu,“ řekla sklesle a tiše Teyla.
„No to bych si netroufal tvrdit. Athosiané byli zastřeleni, né vysáti a někdo je naházel do té díry. To nevypadá na Wraithy.“ poznamenal Ronon.
„Jak dlouho už sou vlastně mrtví?“ zeptal se Sheppard.
„Ti Wraithi?“ dodal Ronon.
„ Ne, myslel jsem ty Athosiany“ dodal Sheppard.
„No doktor nejsem, takže ti to neřeknu přesně, ale tak staří zas nejsou. Viděl bych to tak na dva dny,“ podotkl Rodney.
„Je to nepravděpodobné, ale Wraithi, nebo ti kdo mé lidi zabili, by tu ještě mohli klidně být,“ dodala Teyla.
„Neřekl bych,“ namítal Sheppard.
„No, ale něco na tom bude,“ řekl po chvíli přemýšlení Rodney a začal se kolem sebe rozhlížet.
„Myslím,“ pokračoval Rodney: „že bychom se měli vrátit do jumperu a letět to zkontrolovat.“
Všichni na Johna kývli a tak se vydali k jumperu. Nastoupili, zavřeli zadní dveře, posadili se a odletěli na orbitu planety. Za několik sekund tam doletěli a John začal skenovat blízké okolí planety. Kolem planety nebylo nic, ale sken jumper ukazoval nějaké hodnoty na planetě. John se přiblížil k tomu bodu a na obrazovce byla vidět velká louka a na ní trosky Wraithského křižníku.
„Nějaké známky života?“ zeptala se pohotově Teyla.
„Ehm, negativní,“ odpověděl Sheppard.
„Ale přece jenom, mohli by být v hibernaci,“ podotkla Teyla.
„Vskutku,“ dodal Ronon.
Sheppard přistál na louce poblíž havarovaného křižníku. Jen co vystoupili, tak se zabořili do bahna, které bylo po celé louce.
„Sakra,“ zanadával McKay.
„Jsou tady stopy, alespoň 30 lidí,“ poznamenal Ronon a ukázal na mnoho stop, které vedli od středu louky/bahna ke křižníku.
„Hele, tady stopy končí,“ řekl McKay a ukázal na obrovskou zalehlou plochu v bahně a na stopy, které z plochy vycházejí.
„To vypadá, jako kdyby tu přistála loď a ta vysadila nějaké vojáky, co šli do křižníku a pak pryč směrem k vesnici.“ přemýšlel nahlas Ronon.
„Fakt? A proč by to jako dělali?“ zeptala se zmateně Teyla.
„No to by možná dokazovalo Wraithskou nevinu,“ pravil Rodney.
„Nevinu!“ vykřikla náhle Teyla.
„Ehm, no jako že Athosiany, nezabili Wraithi.“ bránil se Rodney.
„To je sice možné, ale Wraithi nikdy nejsou nevinní!“ řvala Teyla a pokračovala: „I kdyby Athosiany zabil někdo jiný, co by tu ti Wraithi teda dělali.“
„Ehm, no, těžko říct,“ vykoktal ze sebe McKay.
„Dal by se ten křižník nějak zachránit?“ zeptal se McKaye Sheppard.
„Ten vrak? Na tom může fungovat tak maximálně autodestrukce.“ odpověděl skepticky McKay.
„No, ale tak něco by mohlo fungovat, třeba šipky, nebo lodní záznamy, mohli bychom zjistit, co se to tu doopravdy stalo.“ řekl John a chystal se jít směrem ke křižníku.
„Počkat, nemohla by tam být past?“ řekl náhle Ronon.
„Proč by tam dávali past?“ divil se Sheppard.
„Někdo tu nejspíš vyvraždil vesnici, vykopal díru, naházel do nich mrtvé, zničil Wraithský křižník a chce to celé uhrát na Wraithy, tak proč by tu nechával křižník se záznamy…“ vysvětloval Ronon a klepal si při tom do čela.
„Máš pravdu, tak co uděláme?“ zeptala se po chvíli Teyla.
„No, já osobně bych se vrátil na Atlantidu a poslal sem tým pyrotechniků,“ navrhl Rodney.
Nakonec všichni souhlasili s Rodneyho návrhem a společně odletěli jumperem na Atlantidu. Když panu Woolseymu vysvětlili situaci, tak nechal na planetu poslat tým dvaceti mariňáků spolu se třemi pyrotechniky. Za čtyřicet minut se vrátil jeden těžce zraněný mariňák. Po dvou hodinách na operačním sále a po třech hodinách v narkóze říkal, že jen co vešli pyrotechnici do křižníku, nastala exploze, která stála všechny život.