SGA - Navo Incursis - 20. Ellis

Je to dobrá časť a vôbec sa nenahnevám, ak čoskoro pridáš pokračovanie.

Su rád, že se díl líbil

Toto je spoiler!!!:

Takže, tímto dílem bych zakončil takovej úvod a další vývoj povídky bude ve stylu klasických dílů stargate viz: příchod na planetu, zápletka, pak zjíšťování kdo jsou ti nepřátelé, různé potyčky s nimi, získávání ZPMek, samozřejmě taky sebevražedná mise Shepparda a nakonec mega finále - které už mám skoro napsané

-ovšem jsou to neoficiální zprávy, které nemusí být pravda

a kolik to bude mít dílů když už víš jak to skončí??? nebude to hned tak brzy že ne???

Přesné číslo ještě zcela nevím, ale můžu slíbit, že to bude mít ještě spoustu dílů

super už sem myslel že skončíš někde na 30 dílech...

Super díl, těším se na další. Opět 10/10 a

no supéér zlepšuješ se a čte se to krásně, když tě neruší (skoro) žádný gram. chyby
P.S: mám za sebou 1. sérii a počítám, že do konce prázdniny bych to mohla stihnout celý

1. sérii čeho? SG-1, SGA?

Spíš SG-1

SG-1
"zámku uprostřed čr" - já umím psát sama za sebe. by, byt uprostřed brna

Zapoměl jsem ohledně dalšího dílu, jsem momentálně na dovolené tudíž další díl bude nejdříve za týden. Děkuji za pochopení

Omlouvám se za pozdní dodání tohoto dílu, ale až teď jsem se k napsání tohoto dílu dostal. Jinak díl není zrovna dvakrát akční, spíše upovídaný, ale důležitý pro následující děj. Přeji příjemné čtení:

9. Politika

Na Atlantidě panovala uvolněná atmosféra. Většina vědeckého personálu v čele s McKayem a Zelenkou pracovali s novým ZPM a jeho zapojením ke generátorům, Teyla a John si hráli s Torrenem, Ronon trénoval s ruskými vojáky v posilovně a Woolsey jen tak procházel městem a kochal se jeho krásou. Bohužel nic netrvá věčně.

„Pan Woolsey do místnosti s bránou, opakuji pan Woolsey do místnosti s bránou,“ ozvalo se hlasitě po celém městě.

„Tak co se děje,“ řekl s povzdechem Richard, který právě přišel do místnosti s aktivovanou bránou, která měla zapnutý štít.
„Pane, je to Myrus,“ odpověděl pohotově člověk, který seděl u jedné konzole a pokračoval:
„Poslal nám zprávu. Žádá o vstup na Atlantidu, spolu s celou radou Koalice Pegasu.“
„Za jakým účelem?“ zeptal se zamyšleně Richard.
„To nezmínil…,“ odvětil stroze.
„Dobře tedy, pusťte je,“ nařídil po chvíli přemýšlení Woolsey.

Štít na bráně se vypnul a na Atlantidu došlo celkem pět lidí, kteří se představili jakožto Hlavní rada Koalice Pegasu – Arsil, Dora, Kertan, Polphet a Myrus.

„Ehm, vítejte na Atlantidě“, řekl nervózně Woolsey, jelikož na takovéto situace má většinou předem připravený proslov s uvítáním, protože improvizace nemá v lásce.
Nikdo na Woolseyho přivítání nějak slovně nereagoval, akorát lehce sklonili hlavu na souhlas a dál si prohlíželi interiér hlavní místnosti na Atlantidě. Woolsey přemýšlel co dál a přímo se jich zeptat co tu chtějí, bylo proti etiketě. Musel brat ohled na to, že to jsou velvyslanci téměř všech bojeschopných lidí, kteří v této galaxii mají větší politickou sílu, než celá Atlantida. Nakonec je všechny zavedl do konferenční místnosti, kam také nechal poslat Caldwell a Shepparda a sám se tam s radou odebral.

Po 10 minutách v konferenční místnosti

„Takže z jakého důvodu jste nás navštívili?“ zeptal se Woolsey poté, co doběhl John, jakožto zástupce vojenského personálu na Atlantidě.
V místnosti se tedy nakonec nacházela Hlavní rada, Woolsey, Sheppard a Caldwell. Měl zde být ještě McKay, ale ZPM je pro něho stokrát důležitější a zajímavější, než nějaké politické tlachání.

Členka rady Arsil se postavila a odpověděla Woolseymu:
„Chceme vám vysvětlit dění v Pegasu od doby vašeho neuváženého odletu, poté vám vysvětlit vaše povinnosti ke Koalici, dále vás chceme upozornit na problémy, které za poslední dva roky nastaly a jejich co možná nejrychlejší řešení.“

„To bude dlouhý den,“ řekl John tiše Woolseymu a nahlas zívnul.
Richard lehce zakašlal a naznačil radě, že mohou začít.

Teď se pro změnu postavil Kertan a spustil:

„Hned po vašem nerozvážném odletu, to s námi šlo od desíti k pěti. Wraithi asi po půl roce uklidnili své občanské války a opět upřeli pozornost na svoji potravu, na lidi. Ovšem nepočítali s odporem. Prostým lidem z mnoha planet byla poskytnuta naše pomoc – v podobě zbraní, vojáků a možnosti evakuace. Díky Geniium jsme získali Wraithské zařízení pro ukládání dat a byli jsme schopni sledovat pohyb jejich lodí, tudíž jsme byli schopni zavčas reagovat na většinu jejich útoků. Dokonce se nám podařilo zničit jeden křižník. Měli jsme špionážní síť a malé vojsko tvořeno převážně lidmi s Hoffanským virem, jelikož jsme doufali, že je to poslední jistá zbraň proti Wraithům. Ovšem postupem času jsme zjistili, proč přestali mezi sebou bojovat a proč opět upřeli pozornost na nás… Prvně to vypadalo, že vyhrála jedna z frakcí a tudíž už Wraithi neměli s kým bojovat, ovšem časem jsme zjistili, že Wraithi mezi sebou bojují nadále, sice už ne tak masivně jako kdysi, ale stále bojují. Jednou napadli jednu z planet, o které se vědělo, že je osídlena mnoha lidmi z Hoffanským virem. Zezačátku to vypadlo, že je bude chtít mateřský úl opět vyhladit z orbitu, jak se už stalo na mnoha planetách o kterých se vědělo, že se na ní nachází lidé s Hoff. virem, ovšem tady se tak nestalo. Namísto toho zablokovali bránu, poslali šipky a s překvapením všech začali sklízet. Bohužel o této akci jsme se nedozvěděli včas, tudíž jsme jim nestihli nějak pomoci a jen jsme se šli podívat jak to dopadlo. Na planetě bylo velmi mnoho vysátých lidí, ale ani jeden mrtvý Wraith.“

„To jako že Wraithi jsou imunní vůči Hoffanskému viru?“ vmísil se do rozhovoru Woolsey.
„Bohužel,“ odpověděl s povzdechem Kertan.
„No a kdy se tady objevili ti nepřátelé?“ zeptal se najednou Woolsey.
„Ehm, k tomu se dostanu,“ řekl Kertan a dál pokračoval ve výkladu:

„Po této informaci, že Wraithi jsou imunní vůči Hoff. viru, to s námi šlo z kopce. Wraithi začali útočit na mnoha frontách a my jsme měli čím dál tím míň lidí a tak jsme byli nuceni opět se začít schovávat a vše se začalo vracet do starých kolejí. Za jeden rok vyhladili Wraithi v této galaxii přes dvacet pět civilizací. Ovšem pak z ničeho nic Wraithské útoky přestali. Dostali se k nám zprávy, že se v naší galaxii objevilo spoustu černých lodí, které začaly útočit na Wraithy. Ze začátku pouze útočili na Wraithi, z čeho jsme měli velikou radost, ovšem pak upřeli pozornost i na některé planety. Několikrát se dokonce na nich i vylodili a hledali vše, co bylo Antické. Což nás celkem překvapilo - Od náhrdelníku po stavby, ale hlavně…“

„ZPM“ dodal doposud tiše sedící Caldwell.

„Ano, ZPM, ale také a to hlavně: kde se nachází Ztracené město Antiků, Atlantida… Ze začátku je lidé vítali, jelikož je osvobozovali od Wraithů, ale pokud na planetě nebylo nic Antického, tak většinou planetu zničili a pokračovali dál.“

„Zničili planety? A proč je ničí?“ zeptal se překvapeně Woolsey.
„A jak to sakra máme vědět,“ vykřikla Dora.
„Uklidni se,“ řekl Myrus: „Pokračuj Kertane“

„No nemáme ani ponětí proč planety ničí, no vlastně ani nevíme, jak se ti nepřátelé jmenují, ale od očitých svědků víme, že v naší galaxii našli asi 6 ZPM, ale nevíme to jistě.“ Dořekl Kertan a opět se posadil.

„No a to už tu jsou půl roku?“ zeptal se John, který právě zpracoval vše co Kertan řekl.
„Ano,“ odpověděl stroze Kertan.
John pokračoval: „To už jsou tady půl roku a celou dobu ničí planety?“
„Kdyby, tak už tady žádná není,“ vyštěkla Dora.
„Ehm, říkali jste něco o našich povinnostech, mohli byste nám to upřesnit“ přerušil rozhovor Woolsey.
„No samozřejmě, Polphete,“ řekl Myrus a pobídl Polpheta.

Polphet se postavil a spustil: „ Před vaším odletem jste zaujali v naši koalici velmi důležité postavení, čímž jste odsunuli Geniie. My potřebujeme spolehlivou vojenskou sílu a ne…“
„Kdybyste tu byli i nadále, tak by nemuselo zemřít tolik lidí,“ přeušila rozčíleně Polpheta Dora.
„Snad víte, že Wraithi zabudovali ZPM do jednoho úlu se kterým zaútočili na Zemi. Kdybychom nezakročili, tak teď máme ve své galaxii Wraithy a Země by byla zničená,“ namítal Woolsey.
„To je sice pěkné, ale ve vašem postavení si nemůžete jen tak odletět a zůstat si dva roky pryč,“ řekl Polphet.
„Podívejte se, my máme větší závazky v naší galaxii, než v této…,“ začal Sheppard, čím nahrál Doře do karet.
„Což znamená, že vaše galaxie je pro vás mnohem důležitější, než ta naše,“ řekla vítězně Dora.
„Tak to nemyslel,“ snažil se uklidnit situaci Woolsey, bohužel pozdě.
„Já myslím, že vše nasvědčuje mému názoru a řešení,“ řekla Dora radě.
„O jakém řešení to mluvíte?“ vyzvídal Woolsey.
„No děkujeme za vše, co jste pro tuto galaxii udělali…“ řekl Polphet.
„Jestli je vůbec za co děkovat,“ přerušila Dora Polpheta-
„Ale bude vám muset odebrat vaše postavení…“ pokračoval Polphet.
„To je absurdní,“ namítal Woolsey.
„Vždyť sami víte, že Atlantida je vaše poslední naděje v boji proti Wraihtům a těm nepřátelům,“ řekl se smíchem Sheppard.
„Ano, Atlantida. Proto vás musíme požádat, jménem celé galaxie Pegasu, o předání Atlantidy a o okamžité opuštění této galaxie,“ ukončila rozhovor Dora.

Místnosti tato věta zašuměla a všichni rázem utichli.

„Vy jste se zbláznili,“ řekl s velikým překvapením Sheppard.
„Pokud vám ještě na Pegasu záleží tak to uděláte,“ odsekl Polphet.
„Sem to snad nemuselo dojít,“ namítal Myrus.
„Já myslím, že bychom si měli dat pauzu,“ řekl po krátkém šoku Woolsey.
„Souhlasím,“ dodal Myrus a všichni se zase posadily.

Rada zůstala v konferenční místnosti a zástupci Atlantidy, to jest Sheppard, Woolsey a Caldwell odešli do řídící místnosti poradit se co dál. V řídící místnosti na ně čekal hlouček lidí v čele s Teylou, McKayem, Zelenkou, Davidsonem a Ellisem, kteří výkřiky z konferenční místnosti s napětím poslouchali a čekali na vysvětlení od našich zástupců. Zástupci se postavili před hlouček a
Woolsey řekl: „Politici…“
Caldwell poznamenal: „Byrokrati…“
A Sheppard nakonec dodal: „Parchanti…“

McKay se zasmál a řekl: „To je sice pěkné, ale co s tím budeme dělat.“
„Podle mě blafujou. Nebudou riskovat mít nás za nepřítele.“ Řekl podrážděně Caldwell.
„Přece si nemyslí, že si sbalíme, necháme jim Atlantidu a pojedeme domů,“ řekl rozhořčeně McKay.
„Raději bych jim vyhlásil válku, než abych jim vydal Atlantidu,“ dodal Sheppard.
„Uklidněte se,“ křikl Woolsey a pokračoval ve své řeči: „Musíme to vyřešit diplomaticky, přece si proti sobě nepoštveme celý Pegas…“
„To je pěkný, ale jak?“ přemýšlel nahlas Sheppard.
„Něco bych měl.“ Řekl po chvíli přemýšlení Woolsey.
„Co, tu válku?“ navrhoval Sheppard.
„No, to je když tak plán B,“ odpověděl Woolsey, ukončil pauzu a vrátil se spolu s ostatními do konferenční místnosti.

„Tak jak jste se dohodli?“
Woolsey neváhal a řekl: „Pokud si budete trvat na svém, tak budeme nuceni kontaktovat našeho starého Wraithského přítele a spojit se s jeho frakcí.“

Všichni se zatvářili překvapeně, až na Shepparda a Caldwella.

„To si děláte legraci,“ řekl vyděšeně Myrus.
„Je mi to líto Myrusi, ale podmínky Wraithů jsou mnohem přijatelnější než ty vaše. A raději budu bojovat spolu s Wraithy, než pod vámi…“ řekl narovinu Woolsey.

Radou ta slova zašuměla a nikdo z nich nevěděl co na to říct.

„Takže?“zeptal se důrazně Woolsey.
„Ehm, nechte nám chvíli na rozmyšlenou,“ řekl po chvíli Polphet.

Rada chvíli diskutovala, až se nakonec shodli na jednom návrhu.

„Já myslím,“ začal Polphet „že bychom neměli dělat ukvapené závěry. Pro zatím se budete dále angažovat v boji proti nepřátelům, ale nezapomeňte, zdůrazňuji, nezapomínejte, že tu nejste sami a že jste součástí něčeho velmi velkého. Takže nemůžete rozhodovat o osudu celé galaxie, od toho jsme tady my.“

Po těchto slovech se rada mlčky postavila, odebrala se do řídící místnosti, kde zadala adresu planety, odkud přišli a spořádaně, bez rozloučení odešla, až na Myruse, který po odchodu všech čtyř se ještě otočil a kývnul na rozloučenou. Woolsey kývnutí opětoval a Myrus odešel také.

„Od toho jsme tady my,“ zopakoval naštvaně Sheppard.
„Buďme rádi, že to takhle dopadlo,“ řekl spokojeně Woolsey a odešel do své pracovny.
„To byl zase den,“ dodal otráveně Sheppard a šel si lehnout, jelikož už byl večer.

No, dceal si mě dostal....ale příjemně...už aby byl další díl

Aby som napísal pravdu, samozrejme o tomto čase po vypití XX , tak tie požiadavky a zo všetkými rečami okolo, nech si bojujú s Wraitami sami.
Zostanú úbohou, ale veľmi výživnou potravou pre sosákov.
Poviedka ako taká je dobrá, ale z ľudskej (pozemskej), strany ich požiadavky sú nezmyselné a neprijateľné.
Vysvetlenie je také, že sami nemajú prostriedky na svoju účinnú obranu a nedajbože útok.
Nemajú žiadne kvalitné prostriedky (bez prítomnosti a ľudí) na prežitie a tým pádom nemajú právo klásť akékoľvek ultimátne požiadavky.
Počkám si na upresnenie tejto časti.
Túto časť beriem ako slabšiu, ale nie z toho dôvodu, že ľudia, čiže pozemšťania sú najdokonalejší.

Pěkný, ale osobně bych se radši spojil s Todem, než poslouchat takové parchanty