SGA - Navo Incursis - 20. Ellis

Mě osobně se díl taky líbíl a jsem zvědav, co tam bude dál.

Toto je spoiler!!!:

A zda najdou ZPM Bratrsvtva

Jsem rád, že se díl nakonec líbil.

Jinak,

Toto je spoiler!!!:

Jakope, jsem rád, že si na to poukázal. Bude to nejspíš dvojdíl s název Potentia I a II, protože o tomto bych se rád rozepsal

ramnogh:

Toto je spoiler!!!:

Neříkej, že moje křišťálová koule či mozková sonda funguje i u tebe? Zatím mi fungovala u Dragona, St0rma, také občas u *Jacka* či mikeyo.

Jakop:

Toto je spoiler!!!:

Jsi holt rozený talent.

Doufám, že se díl bude líbit. Přeji příjemné čtení:

Potentia I


Atlantida – místnost s bránou

6:32 AM - Hvězdná brána právě začala zadávat adresu Daganu. Sheppard a jeho tým netrpělivě čekali, již plně vyzbrojeni na poslání sondy. Většina očekávala, že brána na Daganě bude v lese sama, tak jak vždy byla, bohužel tomu tak nebylo. Jen co průzkumná sonda projela skrz horizont událostí a zhmotnila se na Daganu, tak narazila do jednoho “člověka“ oblečený v zvláštní černé uniformě. Měl černo-červenou helmu přes celou hlavu, tudíž mu nebylo vidět do obličeje. Na Atlantidě netrpělivě čekali na “vojákovu“ reakci. Naneštěstí reagoval jako většina Wraithů. Pozvedl jakousi zbraň připomínající pušku, kterou celou dobu držel v ruce, a po jediné ráně ztratili na Atlantis se sondou spojení.

„Sakra“ poznamenal John a pokračoval: „No, tak má někdo v záloze plán B?“
„No, alespoň víme, že ještě nemají ZetPM“ řekl Rodney pro povzbuzení nálady.
Sheppard se na něj nechápavě podíval a chystal se něco říct.
„No, ještě tam mají vojáky, tudíž tam ještě jsou, tudíž ještě nic nenašli…“ dodal Rodney
„Jasně…“
„Tak si vezmeme jumper.“ Navrhla Teyla
„Příliš riskantní.“ Namítnul Woolsey
„Proč? Můžeme se zamaskovat.“
„Jak víme, jsou schopni zaznamenat vás i přes maskování, tudíž budete snadný terč.“ Poznamenal Woolsey.
„To je sice pravda, ale kdybychom jenom proletěli zamaskovaní kolem stráže u brány, tak pak už můžeme nechat zamaskovaný jumper někde v lese a pokračovat dál pěšky. A navíc to maskování odhalila jejich loď, ne pěšáci…“
„Dobře tedy, ale buďte opatrní.“
„Vždycky, jsme opatrní“ dodal ještě John.
„No právě… Raději si vezměte ještě skupinu mariňáků.“

John a jeho tým si to bleskurychle namířili k hangáru, kde už čekala předem připravená skupina po zuby ozbrojených mariňáků. John si sedl na své oblíbené místo pilota a doletěl s jumperem k bráně. Woolsey rozkázal vypnout štít a nechat jumper proletět. John neváhal a jen co se vypnul štít, okamžitě vletěl do brány. Jen co doletěl na druhý konec, zvednul jumper a ihned ho zamaskoval. Tím, že byl jumper asi vteřinu po zhmotnění vidět, tak nepřátelští vojáci, kteří hlídali bránu, na něj začali střílet. John se s přehledem vyhnul nepřátelským střelám a dále zamaskovaný pokračoval v letu. Za téměř krátkou dobu našel prázdnou mýtinu uprostřed hustého lesa. Bravurně tam přistál, otevřel zadní dveře jumperu a spolu s celou posádkou ho opustil.

„Dobře, majore ehm…“ řekl John
„Major Adelhard, pane“
„Ehm jo…, vy a oba vaši kolegové zůstanete zde a budete hlídat jumper. No a já a můj tým půjdeme na průzkum.“ Rozkázal Sheppard.
„Ano pane.“ Odpověděl striktně major Adelhard a spolu se svými muži se strategicky rozmístili kolem jumperu.

Sheppard se spolu s Rodneym, Teylou a Rononem prodírali skrz hustý porost, až k troskám hradu. Když tam došli, tak uviděli něco neočekávaného. Zdi byly natolik rozbourané, až nebylo poznat, že se tu kdysi nacházel nějaký hrad. Střechy vedlejších domů byly v plamenech, vzduch byl zamořen kouřem a všude byly slyšet děsivé výkřiky lidí. Tým využil kouře a zmatku vesničanů a v nestřežené chvíli se přiblížil ke vstupu do objektu. Bohužel hlavní brána byla bedlivě střežena deseti vojáky. John přemýšlel co dál, když vtom se k jejich pozici začala přibližovat jedna z hlídek.

„Stát!“ zařval jeden z vojáků: „Kdo jste?“

Sheppard se právě chystal vystřelit ze své P-90, když vtom ho kdosi zatáhl do jedné z chatrčí.
„Co, to…“ zazmatkoval Rodney.
„Psssst! Buďte zticha.“ Řekla velice tiše osoba v kápi, která je do chatrče odtáhla.
Osoba se sehnula k zemi a nahmatala poklop od nějaké skrýše, který doposud nebyl vidět. Všichni byli zcela zticha a rychle slezli po žebříku, který vedl do té skrýše. Jen co za sebou poklop zavřeli, uslyšeli dupání vojáku a řev, jejich velitele:

„Sakra, kde jsou?“
„Možná se vám to jenom zdálo, pane.“
„Co prosím! Snad ještě rozeznám vojáka od rolníka…!“
„Omlouvám se.“
„Všechno prohledat! Nesmějí nám uniknout!“
„Ano, pane.“

Poté bylo slyšet, jak někdo opustil chatrč. Všichni v úkrytu nevydali ani hlásku a s napětím čekali, co bude dál. Vojáci ještě chvíli v chatrči šramotili a pak jeden z nich řekl:

„Šéf měl zas nějaký vidiny…“
„Je to magor…“

Po této konverzaci bylo slyšet zabouchnutí dveří a v chatrči nastalo opět hrobové ticho.

„Ahh, měli jsme veliké štěstí.“ poznamenala po chvíli osoba v kápi.
„Kdo jste?“ zeptala se Teyla.
„Jee, promiňte“ řekla osoba a odkryla si kápi.
„Jsem Holdar, jeden z posledních žijících členů nového bratrstva.“ řekl s povzdechem
„Posledních?“ zeptal se Rodney.
„Bohužel, když “oni“ přišli, tak říkali, že pokud jim nevydáme Potentii, tak vyvraždí všechny lidi tady. Poté jim kdosi vyzradil existenci bratrstva a přenašeče Potentie.“ vysvětlil Holdar.
„Alina.“ Poznamenal tiše Rodney.“
„Jo, Alina. Jak ji našli, tak vyvraždili téměř celé bratrstvo.“ pravil Holdar.
„Cože, proč by to dělali, když měli Alinu?“ rozčílil se Rodney.
„Alinu sice měli, ale tímto jí přesvědčili k pomoci s hledáním Potentie.“ objasňoval Holdar.
„Parchanti.“ podotkl Rodney.
„Plně souhlasím.“ dodal Holdar
„No, víte kde je ZetPM?“ zeptal se posléze McKay.

Holdar se na Rodneyho nechápavě podíval.

„No, ZPM, Potentia…“ pokračoval Rodney.
„Jo no, Bohužel Alina je jediná kdo zná přesnou polohu. Ale já vím kde je vodítko k naleznutí Potentie.“ řekl pyšně Holdar.
„No, kde je?“ vyzvídal John.
„Asi před čtyřmi lety jsme našli pod chrámem rozsáhlé katakomby, které bratrstvo používalo jako úkryt. Alina rozhodla, že v těch katakombách…“
„Se nechá schovat potentia?“ dodal Rodney.
„Bohužel potentia ne, ale vodítko, které k němu povede.“ poznamenal Holdar.
„Bezva, tak se tam vydáme.“ navrhl Ronon.
„No, to bude trochu složitější. Vstup do katakomb je v chrámu bratrstva a tam se ti vojáci usadili…“ řekl Holdar.
Rodney chvíli přemýšlel a pak řekl: „Jestli to používalo bratrstvo jako skrýš, tak by tam měla být nějaká úniková chodba ven, ne?“
„To je sice možné, ale já nemám absolutně ponětí kde. Komplex je tak rozsáhlý a plný pastí, které tam zanechalo bratrstvo, že jsme se neodvážili dál pokračovat v průzkumu…“ namítl Holdar
„Takže se budeme muset probojovat…“ navrhoval Ronon.
„No nevím, zda budou vaše zbraně účinné, jelikož ty geniiské nám byly k ničemu.“ Podotkl Holdar.
„No, ta má bude jistě fungovat.“ Dodal Ronon a dal ruku na svoji věrnou zbraň.
„Zadrž Chewie, je jich tam moc. Silou se skrz nedostaneme…“
„Tak nějaký lepší nápad?“
„Jeden bych měl, ale bude docela riskantní.“ Řekl po chvíli John.
„Všechny naše plány jsou riskantní…“

Sheppard začal vysvětlovat plán, který se zalíbil zejména Rononovi.

Jo dobrej díl, ale pár výtek mám:

„Alina.“ Poznamenal tiše Rodney.“
„Jo, Alina. Jak ji našli, tak vyvraždili téměř celé bratrstvo.“
„Cože, proč by to dělali, když měli Alinu?“
„Alinu sice měli, ale tímto jí přesvědčili k pomoci s hledáním Potentie.“
„Parchanti.“
„Plně souhlasím.“
„No, víte kde je ZetPM?“ zeptal se posléze Rodney.
„No, ZPM, Potentia…“
„Jo no, Bohužel Alina je jediná kdo zná přesnou polohu. Ale já vím kde je vodítko k naleznutí Potentie.“
„No, kde je?“
„Asi před čtyřmi lety jsme našli pod chrámem rozsáhlé katakomby, které bratrstvo používalo jako úkryt. Alina rozhodla, že v těch katakombách…“
„Se nechá schovat potentia?“
„Bohužel potentia ne, ale vodítko, které k němu povede.“
„Bezva, tak se tam vydáme.“
„No, to bude trochu složitější. Vstup do katakomb je v chrámu bratrstva a tam se ti vojáci usadili…“

Tady jsem trochu nepochytil kdo s kým mluví. Za uvozovky dávej vždy jméno toho kdo danou věc řekl. Existuje sice vyjímka, a to když mluví 2 postavy a nikdo jiný v jejich okolí není.

„To je sice možné, ale já nemám absolutně ponětí kde.“ Komplex je tak rozsáhlý a plný pastí, které tam zanechalo bratrstvo, že jsme se neodvážili dál pokračovat v průzkumu…“

A tady jsi dal doprostřed přímé řeči uvozovky. Ale to je jen prkotina. 9/10.

Díky za upozornění - opraveno

supr na další díl se již moc teším

Tak je to lepší 9,9/10

Celkom zaujímavá časť a teším sa na druhú.

Sheppard začal vysvětlovat plán, který se zalíbil zejména Rononovi.

No tak to bude ďalšia strieľačka.

no...šup šup další díl...

Pěkný. Už se těším na ten plán

Tak, tady je pokračování, za případné chyby se omlouvám a doufám, že se díl bude líbit. Přeji příjemné čtení:

Potentia II


Po stezce z hradu šla mlčky čtyřčlenná skupina “neznámých“ vojáků. Když došli k rozcestí, tak se náhle zastavili, jelikož uslyšeli zvuk praskajících větví, které vycházelo z lesa kolem. Vojáci okamžitě zbystřili a namířili své zbraně směrem k lesu. Po chvíli přestali dávat pozor, protože se nic nedělo, a tak si dále hleděli své cesty. Ovšem to byla chyba, jelikož jen co se chtěli vydat dál, tak na ně někdo z lesa začal střílet. Na štěstí pro vojáky to byly střely z P-90, které na jejich obleky neměli žádný účinek. Střely, které zasáhly vojáky v obleku, se většinou odrazily a spadaly zdeformované na zem. Jen co střelba přestala, jelikož byla zcela zbytečná, tak se vojáci začali smát, pozvedli své zbraně a chystali se střelbu opětovat. Smích je ovšem po chvíli přešel, protože náhle dva z nich padli k zemi mrtví. Zbylí dva vojáci se okamžitě otočili, aby zjistili co se děje. A jen co to udělali, tak se jim naskytl poslední pohled jejich života: Ronon držící svojí zbraň a červená střela, která ze zbraně vyšla.

„Vyšlo to,“ zařval nadšeně John, který právě vyběhl z lesa.
„Samozřejmě,“ poznamenal Ronon.
„Bezva, takže Teylo, běž informovat Adelharda, no a vy ostatní se můžete začít převlíkat.“ dodal spokojeně John.

Teyla odběhla pryč a John s Rodneym, Rononem a Holdarem se pokoušeli sundat obleky vojákům.

„Nejde to…“ nadával Holdar.
„Už to mám,“ ozval se posléze Rodney: „Nahmatejte takové tlačítko co má za hlavou na krku a zmáčkněte ho.“

Všichni udělali tak jak McKay říkal. Obleky vojáků se pomalu rozevřeli, helmy se nadzvedly a odkryly tak své nositele. Byli sice podobní lidem, ale přesto byli tak odlišní. Měli sice dvoje ruce a nohy, jednu hlavu, ale kůže byla šedočerná a velice drsná. Jejich oči byli celé bílé a malé, vlasy neměli žádné, ale měli velice vytrénované svalstvo a byli něco přes dva metry vysocí. Ronon s Johnem schovali jejich mrtvá těla do lesa, zatímco McKay zkoumal obleky.

„Jak vám sednou?“ zeptal se John, který si jako poslední oblékl oblek.
„Naprosto výborně,“ řekl překvapeně Holdar.
„Hmm, zvláštní…,“ podotkl Rodney: „Je to velice podobné těm asgardským skafandrům.“
„A to v čem,“ řekl udiveně Sheppard.
„No, ty se taky přizpůsobily nositeli a jejich helmy mají také digitální mechanismus, no a…“ vysvětloval Rodney.
„A sakra, autodestrukce,“ řekli zaráz Sheppard s McKayem.

Nastala lehká panika…

„Nechápu, jak sem na to mohl zapomenout,“ nadával si sám sobě John.
„To chce klid,“ řekl povzbudivě Rodney: „Vždyť už by to muselo dávno explodovat…“
„Asi máš pravdu,“ řekl posléze John a uklidnil se.

Po chvíli ticha navrhl Ronon vydat se konečně do těch katakomb. Všichni souhlasili a tak šli.


U vstupu do hradu

„Tak jo vážení, mluvit budu já a vy se držte za mnou“ řekl tiše John.
„Dobře,“ odpověděli současně ostatní.

Čtveřice se pomalu přibližovala k hlavní bráně, kterou už nehlídalo deset vojáků, nýbrž patnáct.

„Co se vám to stalo?“ zeptal se jeden z vojáků u brány a ukázal na černé fleky po Rononově pistoli na Rodneyho a Holdarově obleku.

„Ehm, no,“ zazmatkoval Sheppard: „Zaútočili na nás!“
„Kdo?“ vyzvídal jeden z vojáků.
„No, ti lidi v uniformách, které viděl vá, ehm teda náš velitel.“ odpověděl s povzdechem Sheppard.
„A kde jsou teď?“ zjišťoval voják.
„Kde byli,“ upřesnil otázku Sheppard a pokračoval: „Naštěstí jejich zbraně nebyli natolik účinné, aby nám ublížili a tak jsme je eliminovali.“
„Jdu to okamžitě nahlásit veliteli, počkejte tady.“ řekl po chvíli voják a chystal se někam odejít.
„Počkat, počkat, počkat. Neměli bychom tam jít my? Vždyť přece známe detaily a navíc jsme u toho byli, takže půjdeme my.“ namítnul nahlas John.
„Dobře tedy…“ pravil po chvíli přemýšlení voják: „Běžte.“

John neváhal a spolu se svou skupinou prošel skrz stráže a pokračovali dál do komplexu. Zabočili, za roh, chvíli pokračovali chodbou, pak opět zabočili, až došli ke zdi, na které byl znak bratrstva. Holdar se ho dotkl, zatlačil a náhle se všichni ocitnuli v podzemním komplexu katakomb.

„Bezva, jsme tu, kam teď?“ zeptal se John.
„Do prava, jo a dávejte si pozor je to tu plné pastí! Ničeho, opravdu ničeho se nedotýkejte!“ podotkl důrazně Holdar a vedl skupinu dál.

Chodby v katakombách byly úzké, chladné a temné. Kdyby obleky neměly zabudované osvětlení, tak by nebyli schopni vidět ani na metr. Náhle se Holdar zastavil, zohnul se a sebral do ruky hrst kamínků, která se válela na zemi, mrsknul s nimi před sebe na zem a chvíli čekal. Všichni na něj nechápavě hleděli, když najednou se tři kamenné bloky, z kterých byla postavena chodba urvaly a spadli do propasti. Všichni díru v zemi přeskočili a pokračovali dál k cestě. Za krátkou chvíli došli do slepé uličky. Na konci této uličky byla zeď se znakem bratrstva. Skupinka pokračovala k té zdi, když vtom se náhle Holdar zastavil.

„Co je?“ zeptal se nedočkavě Rodney.
„Když teď udělám ještě krok, tak se ze zdi vysunou hroty, které mě probodnou…“ odpověděl Holdar.
„Skvělý… A co teď?“ podotkl John.
„Osobně doufám, že mě ten oblek ochrání.“ řekl Holdar a rozběhl se ke zdi.

Jen co se pohnul tak ze zdi vystřelilo několik ostrých kamenných hrotů, které se zničily, jen co se střetly s oblekem. Holdar si oddechl a pokračoval dál v cestě. Ostatní udělali to samé, až se všichni dostali na konec chodby. Holdar opět zatlačil vší silou na zeď se znakem, která odkryla malou kruhovou místnost, ve které bylo do zdi vytesáno sedm adres planet.

„Wow, takže, která z nich je ta správná?“ zeptal se nedočkavě Rodney.
„To nevím,“ odpověděl Holdar.
„Ahh, no nic tak vyzkoušíme všech sedm.“ řekl naštvaně Rodney a začal si přepisovat adresy.

Když si je všechny přepsal, tak se vydali zpět do hradu. Za nějakou chvíli tam došli, ale najednou uslyšeli všem známý hlas.

„Celou dobu jdeme špatným směrem!“ zařval kdosi.
„To není pravda!“ křikla Alina: “Bylo nezbytné jít tou cestou.“
„Zemřelo tam sedm mých lidí! Jestli mi okamžitě neřekneš kde je Potentie, tak tě zabiju.“
„Teď máme adresu, stačí jen projít bránou a Potentii vyzvednout.“

„Co budeme dělat?“ zeptal se Rodney, který spolu s ostatními za rohem poslouchal rozhovor.
„Musíme ji pomoct,“ řekl s odhodláním Holdar.
„To vím taky, ale jak?“ zeptal se Sheppard.

Ovšem na tuto otázku, zatím nikdo neznal odpověď. Když nahlédli za roh, tak uviděli hlouček vojáků, asi tak devět, a uprostřed Alinu. Sheppard se najednou rozběhl a vmísil se mezi ostatní vojáky. Ronon, Rodney a Holdar udělali to samé. Najednou jeden z vojáků, který byl ve skupince nejvyšší a který měl na svém obleku zakomponovanou také zlatou barvu, takže nejspíše velitel, popadl Alinu a pobídl všechny kolem sebe, aby ho následovali směrem k bráně. Sheppard a spol. toho využili a šli s velitelem, vojáky a Alinou k bráně. Jen co tam došli, hodil velitel Alinu před DHD. Alina byla ovšem tak vyčerpaná, že už nebyla schopna se ani zvednout. Rodney tento pohled nevydržel a tak se k ní sklonil a pomohl ji vstát. Při tom ji ještě tiše prozradil svoji identitu a to, že tu sou i ostatní a že ji zachrání. Alina chvíli stála zmatená. Velitel po ní hodil kamennou desku s adresou planety a chtěl po ni, aby ji zadala. Alina odmítla a řekla, že to je brána ve vesmíru, tudíž past a začala zadávat jinou adresu. Sedm symbolů se postupně zadalo a hvězdná brána se aktivovala. Velitel přišel k Alině a několikrát ji silně uhodil.

„To máš za mé muže a za tu chystanou past.“

Alina ležela na zemi v bolestech a byla celá od krve. Velitel poslal jednoho z vojáků, aby bránou prošel a informoval je, zda lze v pořádku a bezpečně projít na druhou stranu. Voják prošel a po chvíli se z vysílačky velitele ozvalo, že je vše v pořádku. Velitel vzal Alinu a hodil ji skrz horizont událostí. Pak poručil ostatním, aby ho následovali a sám do brány vstoupil. Všichni ostatní prošli až na Shepparda, který ještě před odchodem cosi řekl do vysílačky a pak prošel také.

Na neznámé planetě

Všichni co prošli bránou, se shromáždili na louce, na které byla hvězdná brána. Po chvíli prošel bránou i Sheppard a zařadil se nenápadně mezi ostatní vojáky.

„Kudy teď?“ zeptal se arogantní velitel.

Alinu zvedl jeden z vojáků a nařídil jí, ať veliteli odpoví. Alina ze sebe vykoktala cosi o tom, že Potentia je schovaná v jeskyni té hory a ukázala na jednu z hor. Velitel rozkázal jednomu vojákovi, aby Alinu vzal na ramena a vydal se směrem k té hoře. Rodney se ohlédl na bránu a divil se, proč je pořád otevřená. Najednou se horizont událostí zachvěl a brána se vypnula. Rodney zavrtěl nechápavě hlavou a pokračoval s ostatními k hoře. Když tam došli, tak uviděli pouze jedinou jeskyni uprostřed hory. Vešli dovnitř a dostali se do malé místnosti, která byla téměř identická s komnatou bratrstva: na zdi byl veliký kruh se znakem bratrstva a před ním kamenný “stolek“ s devíti symboly a dvěma otisky rukou. Když se velitel zeptal Aliny k čemu to je, tak řekla, že stačí položit ruce na otisky a objeví se Potentia. Velitel pověřil jednoho vojáka, ať tak udělá. Voják položil ruce na otisky, ale nic se nestalo. Zkusil to ještě jednou a zase nic. Velitel se zeptal, co to má znamenat. Alina ze sebe dostala cosi, že to musí být na kůži ne na brnění. Voják si tedy oddělal rukavice, co měl a sáhnul na otisky znovu. Ale teď už to něco udělalo. Voják zaúpěl bolestí a okamžitě ruce oddělal. Podíval se na ně a uviděl vyrytý znak bratrstva. Pak se sesunul k zemi mrtvý. Velitel se tak rozčílil, že ještě několikrát udeřil Alinu a chtěl po ní, aby to udělala ona. Alina, která byla už úplně zničená a domlácená se z posledních sil postavila ke “stolku“, přemístila několik symbolů a dala ruce na otisky. Místo smrtelné pasti, se ze zdi vysunulo ZPM. Velitel cosi spokojeně zabručel a poručil jednomu vojákovi aby ZPM ze zdi vytáhnul. Pak přišel k Alině, hodil ji na zem a řekl: „Zde je tvá odměna“ pak vytáhnul svojí pušku a střelil ji do břicha. Rodney a ostatní toto nevydrželi a okamžitě k ní přiběhli.

„Všechno bude v pořádku Alino!“ řekl Rodney ve snaze ji povzbudit.
„Eh, Rodney, prosím tě, eh,eh. Nenech jim potentii.“ Dořekla tiše Alina a zavřela oči.
„Alino!“ křikl Rodney.

Bohužel Alina už nereagovala…

„Ty zrůdo!“ řekl McKay a vrhl se na velitele. Ten ho od sebe odhodil k ostatním a namířil na ně zbraň.

„Kdo sakra jste?“ zeptal se překvapeně velitel.

Rodney a ostatní si šáhly za hlavu a sundali si tak oblek.

„To jste vy! Já věděl, že jste v té chatrči byli… Okamžitě zatknout“ křikl veitel.

Vojáci okolo je svázali a vedli směrem k bráně. Když tam došli tak velitel si vzal ZPM a začal zadávat adresu Daganu.

„Máš poslední příležitost nám dat ZPM a nechat nás jít nebo všichni zemřete!“ zařval na velitele Sheppard.

„Dovol, abych se zasmál“ odsekl velitel a pokračoval v zadávání.
Sheppard zařval, jak nejvíc mohl: „Teď!!“ a najednou se odmaskoval těsně nad velitelem jumper. Jumper na rozkaz nečekal a okamžitě poslal drony na vojáky. Najednou na louce stáli pouze svázaný Sheppard, Ronon, Rodney a Holdar, vznášející se jumper a velitel se ZPM, který právě procházel bránou. Jumper přistál a otevřel zadní dveře, ze kterých vylezla Teyla s Adelhardem.

„Skvělé načasování,“ pochválil je Sheppard.
„Děkuji, pane“ odpověděl Adelhard.
„Kde je Potentia?“ zeptal se náhle Holdar.
„Sakra má ji ten velitel…“ poznamenal naštvaně Rodney.
„Rychle za ním, brána je ještě aktivovaná“ zařval John.

Sheppard s Holdarem, Teylou, Rodneym, a Adelhardem skočili do jumperu, zatímco Ronon běžel za ním pěšky. Jumper téměř okamžitě prolétl bránou a letěl rychle za velitelem. Naneštěstí velitel vběhl do hustého lesa, kam se jumper nebyl schopen dostat. Vše teď záleželo na Rononovi, který do toho lesa vběhl také. Jumper zatím přistál na cestě, zamaskoval se a čekal, co bude. Po chvíli byla slyšet střelba a bylo vidět několik červených střel, které na sebe v lese vzájemně střílely. Asi po dvou minutách střelba přestala a k jumperu se blížila nějaká postava. Sheppard s napětím čekal a pro jistotu byl už připraven vystřelit dron. Naštěstí nemusel, jelikož postava byla Ronon držící ZPM.

mno...1:0 pro Atlanťany.. supr co nejdřív sem hoď další díl

Super díl. Hoď jsem brzy další