SG: Příběh Vesmíru - Epocha druhá - díl desátý (13.12.2012)

díl super...nemám co vytknout...jen tak dál a co nejdřív další díl

[Dragon]

jsem rád že se líbil...

...co se dalšího dílu týče tak bude ve středu 23.6...tedy pokud nenastane nějaká nepředvídatelná událost typu nefunkčního netu... nadále to bude asi na dva měsíce poslední díl...během prázdnin budu u netu jen příležitostně a na jen krátký čas...psát ovšem během prázdnin plánuji, ale vše se bude odvíjet od dané situace...

Edit:
Kvůli jisté změně díl s velkou pravděpodobností dnes či zítra

Super, sem stím, tvoje povídky jsou vždycky parádní.

[Dragon]

Tak a jsem tu s dalším dílem:) a na dva měsíce asi i posledním, tak si ho patřičně užijte

PDF:

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/5099361/pribeh-vesmiru-part-09-.pdf


09 – Velký třesk

„Daniel působil ve všech oblastech Furlingského konání. Bylo nad síly Furlinga najít něco co by se neodvíjelo od toho co Daniel udělal, oznámil nebo dokonce i nařídil…“
…Daniel jakožto člen Velké rady a osoba, která už jen svým původem vzbuzovala respekt, zasahoval do všeho kam jen mohl. Zpočátku napovídal radě jak má rozhodovat, ale časem se odvažoval zasahovat mnohem více, vše se muselo odvíjet, tak aby se události, kterých byl svědkem, opakovaly.
Radil Furlingům v mnoha technologických rozporech, obzvláště v metodě tvorby vesmírů, čímž se furlingové neustále chlubili: ‚ONI dokážou stvořit vesmír. ONI létají mezi vesmíry…‘
Pokaždé, ale stačilo připomenout že vesmíry, které tvoří, jsou bez života a jejich sebechvála alespoň dočasně zmizela.
Dokonce jim pomáhal tvořit lodě, které působily svým trupem a rozložením systémů jako nezničitelné. Zasahoval také v jiných oblastech techniky a vývoje, od léčiv přes obrané technologie k těm útočným. Od učení efektivnější stavby ke zvýšení efektivity ničení.
Snažil se je učit jak nejlépe chránit život, ale také jak ho ničit. Učil je vážit si všech darů, která mají, od samotného prostoru přes cizí životy až k těm svým.
Daniel Furlingy učil mnoho oběhů. Bral si dokonce i inviduální učně.
Furlingská říše se zvětšovala každým okamžikem. Zdálo se že slovo nemožné neexistuje nikde jinde než ve stvoření života, neboť i přes veškerou snahu nevznikl v žádném vesmíru, který stvořili.
Někteří proto o Danielovi občas zapochybovali, ale vždy se stáhli v okamžiku kdy v nějakém vesmíru, vznikl život. Život, ale vznikal pouze tam kde Daniel řekl, že vznikne. Vždy to oznamoval, tak aby bylo jasné že život nestvořili oni, ale někdo či něco jiného.
Furlingové věřili automaticky v Daniela, který byl seslán jako prostředník mezi nimi a velkým prostorem.
Ačkoliv byli Furlingové jakožto rasa na vysoké úrovni, měl s nimi Daniel spoustu práce…

O bezmála čtyřicet oběhů později

Rada v tu chvíli rozhodovala o vytvoření dalšího vesmíru.
„Doporučoval bych lokaci uprostřed sektoru D5. Gravitační vlivy by mohly napomoci životu“

V odpověď se ozval jeden z členů rady „D5 je příliš blízko našemu domovu…avšak je tu někdo, kdo je až nezvykle klidný.“ a přitom se podíval na Daniela, který seděl mezi nimi.

„Není nic, co by změnilo váš názor o zažehnutí vesmíru, v sektoru na který již řada z vás pomyslela? Sektor, ke kterému je cesta tak nebezpečná, že jen myšlenka na ni, ve vás vyvolává hrůzu... sektor E1.“
„Takže sektor E1? To je sebevražda!“ Zvolal jeden z přítomných
„Furling nemůže padnout. Jeho tělo i duše jsou pod ochranou největší.“ Reagoval hned povýšeně další.
Ostatní dlouho neváhali a poprvé v dějinách furlingů se rada začal verbálně dohadovat a navzájem urážet.
Daniel však v klidu vstal a pomalým krokem se odebíral ze síně.
Jeho kroků si všiml jeden z Furlingů a hromovým hlasem zařval: „PŘESTAŇTE!! Odchází, vzdejte mu čest!“
Celá síň okamžitě utichla.
Daniel se zastavil a poté krátce pohlédl na přítomné Furlingy. Nikdo mu neviděl do obličeje, ale nebylo těžké poznat že je hluboce zklamán. Chvíli si prohlížel své blízké okolí a poté zmizel.
Furlingové nějaký čas stáli nehnutě na místě a pomocí telepatické sítě diskutovali. Jejich rozhovor přerušil až Daniel, který se objevil, tam kde zmizel.
V jedné ruce držel svou hůl, v ruce další však svíral malou hliněnou tabulku s velkým nezaměnitelným symbolem ve tvaru zvířete, které nikdy nespatřili…na hliněné tabulce byla polychromovaná bílá holubice.
Daniel se rozhlédl po velkém sále a poté onu tabulku hodil jednomu z Furlingů.
„Již to bude čtyřicet oběhů, co mezi vámi chodím a učím vás. Od dob začátku jste se v mnohém zlepšili, ale brzy přijde čas, kdy vás budu muset na nějakou dobu opustit…“
Daniel si prohlédl výrazy přítomných furlingů…
„…zajisté víte co to je (ukázal na tabulku) věřte že většina vašich dějin je pravdivá. Musíte se z nich poučit a nezapomenout na řetězec událostí. (Daniel se krátce odmlčel aby se nadechl) Připravil jsem mnoho proroctví, jsou vyryty do zdí této místnosti, objeví se vždy když budou zapotřebí a zmizí vždy ve správnou chvíli.“
Furlingové z Daniela, kterému teď mimo jiné říkali Furs Termofilus, nemohli spustit oči…
„Ale proč nás opouštíš?“ Zeptal se jeden z Furlingů takřka nepřítomným hlasem.
Místo Daniela mu odpověděla zeď místnosti, na které se objevil Furlingský nápis: „Válka se blíží.“
„Budeme bojovat!“ Vyhrkl jeden z Furlingů a ostatní ho mocným zvoláním podpořili.
Danielovi se pod kápí na nepatrný okamžik objevil úsměv.
„Ano já vím že budete, ale musíte se na ní připravit, musíte stavět lodě a čtyřikrát do oběhu poslat polovinu flotily do Prvního vesmíru, který vám svítí na cestu. Pokud půjde vše tak jak má, ještě se před bitvou několikrát potkáme.“
Nikdo nevěděl jak to Furs Termofilus myslí, ale všichni souhlasili, přesto však měli ještě mnoho otázek, které Daniel vycítil.
„Válka je věc na kterou vás nemohu připravit, na tu se musíte připravit sami, já sám za chvíli prožiji něco na co se nikdy nemůže živý tvor připravit ani za vašich čtyřicet oběhů ( padesát šest miliard let). Nikdo se nemůže připravit na tak velkou ztrátu.“
Poté se Daniel otočil a pomalým krokem se vydal ke dveřím, ale ještě dříve než-li k nim došel, zmizel.

Během několika okamžiků se začalo vše otřásat a ti, kteří měli výhled, mohli spatřit jak se centrální vesmír všelijak deformuje. Zároveň s těmito událostmi se na stěně změnil nápis na: „Válka začala, a první oběti oplakávány jsou. Jen Antik může opět nastolit rovnováhu…“

„Antik?“ podivil se nahlas jeden z přihlížejících, dříve než-li ho mohl kdokoliv zarazit.
Daniel pomalu přikývl hlavou na znamení souhlasu a na vysvětlení dodal: „Slovo Antik v nejstarším dialektu furlingů znamená naději.“

„…Furlingové přemýšleli co dál, když v tom vše ustalo, tak náhle jak začalo…“
…Stále zmatení Furlingové se na sebe dívali a mysleli si, že je to již za nimi, když v tom začaly z nebe padat velké kapky vody, bez toho aby byl široko daleko jediný mráček. Navíc se, podle nejrůznějších hlášení, totéž dělo naprosto všude.

Furlingové dlouho diskutovali, ale nakonec se všichni shodli…ještě v tentýž moment byla vydána dvojice nařízení: Zaprvé se měla zvýšit produkce lodí na maximum. Zatím co to druhé nařizovalo čtyřikrát do oběhu odeslání přesné poloviny ze všech válečných lodí do nitra Prvního/ Centrálního vesmíru, pomocí autopilota s okamžitou platností!
Opravdu netrvalo dlouho a byla připravena polovina z tehdy málo početné flotily…deset tisíc válečných lodí v jednom shluku mířilo přímo do nitra prvního vesmíru.

Po uběhnutí několika furlingských dní, přestalo ‚pršet‘ a furlingové se vrátili k projednávání nového vesmíru. Byly zrovna uprostřed již poklidné debaty, když se na zdi objevil další nápis: „A patnáct dobrovolníků, z lodi Lungeon, se navždy zapíše do podvědomí všech Furlingů. Cesta přes oblast, ze které hrůza jde, marná nebude, neboť vznikne něco překrásného a přesto strašného.“
Radní ještě několik dlouhých okamžiků debatovali o významu onoho proroctví, ale nakonec se dohodli že opravdu musejí vyhledat oněch patnáct dobrovolníků a vyslat je na lodi Lungeon, už ale nevěděli kam.
Poté co se rada rozešla, zůstal v místnosti jeden jediný Furling, který stále dokola četl onen nápis a odešel až v momentě kdy ho viděl vždy, když zavřel své oči…
„Proč jen ta proroctví nejsou přesnější?“ Ptal se sám sebe odcházející Furling, který byl již v půli cesty k mohutné bráně sálu, když v tom si na podlaze všiml malé zlaté čmouhy, které si, pro její velikost, předtím nikdo nevšiml.
V okamžiku kdy se sklonil, rozpoznal ve šmouze drobné písmo…musel si lehnout doslova na podlahu aby byl schopen ho přečíst: „Já mohu cestu jen ukázat, ale kráčet po ní musíte sami.“

Furling se mírně pousmál a hlavou mu bleskla vzpomínka na hádku, kterou vyvolala zmínka o sektoru E1, přesně si vybavil Danielovo slova, které to vše započala: „Není nic, co by změnilo váš názor o zažehnutí vesmíru, v sektoru na který již řada z vás pomyslela. Sektor, ke kterému je cesta tak nebezpečná, že jen myšlenka na ni, ve vás vyvolává hrůzu... sektor E1.“
Furling se ještě jedou usmál a začal vyřizovat vše potřebné. Od dobrovolníků, přes loď až po letový plán do nitra samotného sektoru E1.

O pět centrálních otočení (12,5 dne) později:

Nad planetou se již pohybovala největší loď, jakou kdy Furlingové dali dohromady…nákladní loď jménem Lungeon, byla jedna z mála lodí své třídy.
Dosahovala doslova monumentálních rozměrů a to hlavně díky nastavitelné velikosti.

Loď měla odnímatelnou záď, na které byly umístěny motory a její střed byl rozčleněn na několik částí, které byly nahraditelné. Díky tomu se mohla z malé zásobovací lodě, během určité doby změnit na gigantickou nákladní loď. Prostřední části byly všechny navrženy naprosto stejně a díky tomu nebyl problém s různým vedením, které přes dané části nutně muselo vést.
Její konečná délka byla limitována jen počtem středních částí. Samozřejmě větší loď měla větší nároky a byla také pomalejší, ale to FurlingY nikterak netrápilo. Byli totiž přesvědčeni že vesmír, který stvoří, bude oním vesmírem, ve kterém bude život a proto nesmí šetřit ‚stavebním materiálem‘.

Na místo posádky nastoupilo patnáct Furlingských dobrovolníků, kteří byli se vším obeznámeni…nyní se čekalo jen na náklad, na základní kámen, kterým nebylo nic jiného než čirá energie. Energie tak čistá, že se může za daných podmínek přeměnit v tolik potřebnou hmotu.
Útroby lodě byly nabíjený několika-sty generátory, které více jak 70% vygenerované energie zahazovaly jen proto, že nesplňovala minimální požadavky.

Poté, co byla loď plně připravena na cestu, vyrazila bez velkých průvodů a oslav na cestu, která se již proměnila v rutinní misi…

Cesta do nitra sektoru E1, ale vedla přes prostor, který byl znám tím jak zahubil již mnoho lodí. Velké „bouřky“ prostoru, které obklopovaly daný sektor, jen zřídka kdy propouštěly loď přes své území.
Ti kteří se zachránili povznesením na vyšší úroveň a následným sestupem, vyprávěli o mocných gravitačních vlnách, které si s jejich lodí hrály jako s nějakou loutkou, a o náhlé explozi celé lodě z neznámých příčin.

Cesta k sektoru netrvala příliš dlouho, nebo alespoň ne pro Furlinga…v okamžiku, kdy loď vplula do oněch pověstných „bouří“ tak se sebou začala nepříjemně škubat, ale vše zatím inerciální tlumiče dokázaly anulovat tak dokonale že by se neobjevila ani vlnka na vodní hladině.
Ale čím dále loď byla, tím byly otřesy mohutnější…během okamžiku je už posádka pociťovala na vlastním těle…Náhle však vše ustalo…mnohem dříve než-li mělo… Loď nebyla ani ve středu oblasti, ve které se vyskytovaly ony „bouře“

Furlingové se přirozeně divili tomu jak je to možné, netušili ovšem že odpověď dostanou tak brzy… přímo proti jejich přídi náhle vylétla jakási stěna, ve které jasně zářily velké energetické výboje.
Furlingové na můstku stačili jen postřehnout že neustále roste a navíc zrychluje, ale už nezjistili co to je…stěna totiž narazila do jejich lodě, která nyní vypadala jako malá rybářská kocábka ze starých dob na rozbouřeném moři. Furlingové pod silou nárazu okamžitě, proti své vůli, opustili místa na kterých se nacházeli. Všichni členové posádky díky náhlému přetížení a tvrdému dopadu na různé části lodi ztratili dočasně vědomí.

Trvalo několik hodin, než se začali probouzet ti první, jejich zrak okamžitě padl na zdemolovaný můstek a následně uvízl na tom co ještě před chvílí byl přímý výhled do prostoru...
Přepážka byla naprosto zdemolovaná a prohnutá, zatím co se materiál, který tvořil průhled, doslova vypařil. Nyní místo něho byla stěna, která do nich narazila. Byly dokonce zřetelně viditelné výboje energie, které se náhle zastavily. Vše mimo můstek se zdálo být neaktivním, jako by vše zamrzlo v čase.

Během několika okamžiků se probrali i ostatní. Zatím, co si všichni nevěřícně prohlíželi scenérii svého okolí, tak se mezi nimi objevil Daniel, kterého nikdo neviděl, všichni byli jako zhypnotizovaní svým okolím.

„Jak je to možné? Jak to, že ještě loď drží po hromadě?“ zeptal se jeden z Furlingů spíš sám sebe.
„Zvýšil jsem v této místnosti rychlost, jakou tu ubíhá čas.“ Odpověděl Daniel…furlingové, kteří o jeho přítomnosti nevěděli, se lekli a následně poklekli.
„Odpusť nám…“ ale víc už neřekli.
„Neomlouvejte se, to já bych se měl omlouvat.“
Furlingové se zatvářili zmateně, ale rozhodli se nepřerušovat…Daniel si sedl na něco co připomínalo pozůstatky palubního počítače a pokračoval:
„Nechal jsem vás cestovat přes tento prostor i když jsem věděl že to bude vaše poslední cesta v tomto ztělesnění, věděl jsem že v okamžiku kdy budete prolétat, budete zasaženi vlnou energie…věděl jsem že se tu potkáte s vesmírem, který se tu zrovna samovolně utváří.“
Daniel si dokonce sundal svojí kápi a furlingové mohli pohlédnout do jeho ustaraného obličeje
„Ale proč?“ zeptal se jeden z Furlingů.
„Vesmíry, které jste do teď tvořili, byly mrtvé, a ožily jen díky mé síle, kterou jsem do nich vdechl. I tak bude trvat velmi dlouhou dobu než se v nich objeví inteligentní život… tento vesmír se rodí již jako živý, ale potřebuje sílu a té má v této lodi dostatek, vy ale máte také svůj úděl…“
Furlingové na něj zmateně pohládli a on pokračoval… „…energie, kterou disponuje každý z vás je značná a vesmíru prospěje každá kapka … Z toho důvodu jsem se rozhodl vás začlenit do vesmíru jako jeho součást, dát vám moc, sílu a život blízký hvězdě, za to vy budete poskytovat svojí energii vesmíru a on tu svou vám.“
„Ale co naše rodiny…?“ zeptal se jiný Furling, který měl očividně svou vlastní rodinu.
„Všichni vás budou považovat za mrtvé a obviní jiného ze zrady a z vaší vraždy, bude vyhnán a pronásledován… jednou ale vyjde pravda najevo… nyní se připravte, až dáte svolení, tak vrátím rychlost času zpět.“
Daniel domluvil a stoupl si stranou. Každý z Furlingů váhal, přemýšlel a vzpomínal na vše co mu bylo kdy blízké, na špatné, ale i na dobré časy… pomalu, ale jistě, jeden po druhém přikyvovali na znamení souhlasu.
Trvalo to jen několik okamžiků…nakonec dal souhlas i poslední a Daniel vrátil čas do normálního běhu.

Loď Lungeon byla okamžitě rozdrcena tíhou právě vznikajícího vesmíru, který už v té době měl rozsah několika-set světelných let a stále rostl. Po zničení Lungeonu se navíc uvolnila energie, kterou převážel, čímž vesmír dostal další stavební složku..složku nutnou pro tvorbu hmoty a v neposlední řadě i ke stvoření života…

KONEC PRVNÍ EPOCHY

Korekci provedl St0rm
PDF vytvořil jakop
děkuji

mno...myslím že není co dodat... prostě úžas sám o sobě..

Prosím tě, Dragone, co se ti stalo? Tys nám taky jednou dal i odpovědi!
Díl perfektní, nemám si na co stěžovat(a St0rm ti potvrdí, že já si skoro vždy něco najdu )

Jediné, co mi vadí, je ten úvod o 2 měsících "rádiového klidu"

[Dragon]

jsem rád že se díl líbil
a bohužel dva měsíce jsou nutné zlo...nebudu u netu..krom nárazového přiblížení k tomuto PC...ale netuším kdy a na jak dlouho...

a odpovědi?
ne že bych se v tom ztrácel, ale myslím že už byly za opotřebí, ovšem pokud se "nelíbily" tak těch pár co mám schováno na příště odložím na jindy

Žiadne skrývanie nebude a hotovo

K teto časti asi len toľko, že:

Toto je spoiler!!!:

Klobúk dole.

Naozaj vydarená časť aj keď 2 mesiace nič

Opravdu velmi dobrý díl

Ha, už jsem tě konečně dohnal..
Musim říct, že je to zajímavé čtení, vskutku nanejvýš tajuplné a komplikované. Tvorby vesmírů, povznesené postavy, opravdu to bereš od úplného základu..

[Dragon]

Děkuji za ohlasy

Puk: neboj vše bude dle plánu...mého plánu i když vy jakožto čtenáři ho můžete zásadně ovlivnit jako...
mikey: a vnukl jsi mi nápad ne že ne
jinak do teď to bylo s příběhem takové narychlo...moc vedlejšího děje a vyprávění bylo uspěchané (o čemž vypovídá i těch cca 56 miliard let co jsem přeskočil...) ale nyní to už bude o něčem jiném... osobně epochu s číslem dvě hádám na 25 dílů čistého vyprávění, ale to je opravdu velmi hrubý odhad (epocha 3 by měla být největší...)


ještě jednou všem děkuji za přečtení

Jó, to víš, já a moje nápady a vnuknutí..

I když teda nemám sebemenší tušení čím a jaký nápad jsem ti vnukl..

[Dragon]

když nad tím tak přemýšlím...tak to není poprvé už několikrát jsi mi jmenovitě TY vnukl nějaký nápad jen komentářem

i když ne jen ty, ale ty asi nejčastěji

nevadí, hlavně že to vím já

Jak říkal prezident Ackerman generálu Binghamovi v Red Alert 3: "Velké mozky myslí stejně.."

Dragon: A já jsem vosk?? I když nápady ti asi nenabízím, ale spíš odhaluju