Destiny of Pegasus (díl 21. - 12.01.2012)

Tak termín uvedení pokračování dílu navrhl Dragon a já souhlasil, takže druhá část dílu bude uvedena přesně týden po té první

[Dragon]

Zrada!
ty jsi se ptal za jak dlouho a ze mě vypadly asi 4 návrhy, přičemž jsi vzal ten druhý nejkratší...jo a já nevěděl že se toho ujmeš ale jinak s tebou/se sebou souhlasím...déle by bylo pozdě a dříve brzo

Dragone ty jsi určil termín a veškeré nadávání a proklínání bude směřovat pouze na tebe. Z toho už se nevykroutíš a nevymluvíš.

Dále přikládám odkaz ke stažení povídky v souboru PDF. Dík jako vždy patří Jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/4991110/destiny-of-pegasus-part-14-.pdf

[Dragon]

ok, ale kudla do zad je to i tak

Ice: Já měl PDF hned, jen jsme se tu míjeli. Ale je zajímavý, že ti ho Dragon nedal, protože ho měl hned poté, co jsem ho udělal

[Dragon]

Dragon se omlouvá, nějak mu to vypadlo z hlavy

Jak tak koukám a čtu, tak veškeré chyby, prodlevy a další podobné věci k poslednímu dílu jsou na Dragonovi, takže čtenáři s nadávkami a kameny jen do něj

[Dragon]

co se první části týče tak to jsi se rozhodl sám
co se další části týče tak to já a PDF opět já
ale psaní máš na triku jen a jen ty já ti dodal dost materiálů relativně brzo
ale i tak prosím čtenáře aby NIKOHO nekamenovali, akorát by jste se připravili o konec povídky

Dragon: Neboj se. Kamenem si po tobě hodím až po skončení povídky.

Hmm tak to je Dragon minimálně až do důchodu bez obav. Ne že by povídka měla tolik dílů, ale spíš autor se s tím bude tak loudat

[Dragon]

tak konkrétně u tebe se jakop/e nebojím mám tu ještě MINIMÁLNĚ PV

Dragon: Pravda a tam to tvým tempem opravdu vypadá na ten důchod, jak píše Ice .

[Dragon]

náhodou když spočítáš můj odhadovaný počet dílů a odhadovanou délku povídky + mé tempo, které je teď mizerné a příští rok (školní) bude asi ještě mizernější tak ano, ale pokud dáš i oddalování důchodů, tak to nehrozí

(ale to sem opravdu nepatří )

btw: nedráždi Dragona bez požární ochrany

Pokračování dílu 14 je tu, tentokráte o 1/3 delší než první část dílu.
Příjemné čtení

část 14.2

Spes Gratia - alterianská domovská galaxie
Zpráva o zničení flotil v Pegasu se k radě dostala velmi rychle a radní se okamžitě vrhli do projednávání veškerých možností.
Jednání v radě bylo opravdu bouřlivé a mezi radními a to i mezi těmi nejvyššími se našli tací, kteří začali přehodnocovat své minulé rozhodnutí o podpoře Lanteanů. Jeden radní zašel ale tak daleko, jak se nikdo neodvážil, alespoň ne před ostatními.
„Lanteané jsou slabý národ! Vůbec si nezaslouží naší pozornost. Naopak bychom se měli spojit s jejich nepřítelem, může to být v budoucnu silný spojenec! A bude-li to nutné, tak mu i pomoci s dobýváním lanteanského prostoru!“ vykřikl, na což všichni přítomní zmlkli a atmosféra ve velkém sále zhoustla
Nius se s překvapivým klidem postavil a po chvíli váhání postupně i ostatní vysoce postavení radní. V okamžiku kdy se postavil i poslední radní, se začali zvedat i ostatní přítomní. Do toho všeho Nius tiše pronesl.
„Antilochosi sinu Argose a Antifatés, tímto tě jménem vznešeného a hrdého Alterianského lidu obviňuji ze zrad základních myšlenek rozdělení,….“
Antilochos se ovšem snažil Niusovi skočit do řeči a vykřikl:
„Pche! Více radních tady přemýšlí o tom jak se zbavit Lanteanů a závazků k nim!“ ale Nius se nenechal.
„…základních myšlenek rozdělení říše, jejího národa a ze zrady moudré a velké rady lidu Alterianského, spolu s lidem Lanteanským.“ Antilochos to všechno sledoval s mírně pootevřenou pusou.
Po těchto slovech se všichni radní odebrali ke dveřím s Niusem v čele. Jakmile došel ke dveřím, tak je vlastnoručně otevřel a nechal ostatní projít. Současně s tímto počinem se všichni přítomní posluchači přenesli transportními paprsky pryč, až zbyl v místnosti jen Antilochos a Nius.
„Nechť se tento sál stane místem pro znovuzískání tvé cti.“ pronesl Nius a odešel.
Až po těchto slovech Antilochosovi došlo co se děje. Se zoufalým křikem se rozeběhl ke dveřím, ale ty se ne a ne otevřít. Po nějaké chvíli snažení se Antilochos otočil zády ke dveřím, ale velký sál již nepoznával. Zmizely totiž veškerá místa k sezení, veškeré vybavení, dokonce i umělé osvětlení.
Antilochos, který si již vše plně uvědomoval, začal s křikem bušit na dveře, ale po chvíli ho zarazil zvuk, který jakživ neslyšel a nikdy nevěřil, že ho kdy uslyší, ne ON.
Antilochos se s hrůzou v obličeji podíval na strop velkého sálu a spatřil, jak se rozevírá a poskytuje pravý a nefalšovaný pohled na zářící noční oblohu, která nyní poskytovala jediné osvětlení.

Černá mlhovina
„Vyšlete několik křižníků k diverzní akci,“ rozkázal maršál Gartendaq, který stále velel své flotile a svými loděmi kryl záda velkoadmirálovi.
Deset křižníků se odpoutalo do zbytku lodí a vysokou rychlostí mířilo proti třiceti scianským mateřským lodím. Bílé venatorské střely se křižovaly se scianskými. Venatorské štíty držely a jen rudě problikávaly při každém nárazu. Venatorské střely zničily několik nepřátelských lodí a už byly na dosah proražení nepřátelské linie. Velitel křižníků tomu nemohl uvěřit. Celé mu to přišlo podivně snadné, když z temnoty vyšlehlo množství modrých pulsů. Křižníky se otřásly pod zásahy a byly nuceny zpomalit.
„Veliteli, senzory zachytily další lodě. Mají jinou signaturu, identifikace Wraithové! Zaznamenáváme množství menších lodí s několika většími a jednou o velikosti našeho nosiče stíhačů.“
„Přesměrujte palbu na jejich ….“
Ve stejné chvíli zazněl na můstku wraithské vlajkové lodě hlas královny matky.
„Zničte je všechny!“
Z útrob lodě vyšlehlo množství modrých střel. Nekompromisně dopadly na štíty venatorských křižníků, společně s dalšími střelami ostatních lodí. Přetížené štíty v okamžiku selhali a venatorské křižníky explodovaly na kusy. Řetězová reakce výbuchů smetla i desítky stíhačů, kteří bojovali svou bitvu mezi gigantickými vesmírnými plavidly.

„Pane, přišli jsme o křižníky. Objevili se Wraithové s bitevní lodí. Sciané zvyšují kadenci střel a některé lodě hlásí, že střely se mění v mohutné energetické paprsky.“
„Stíhači a křižníky ať kryjí náš pokus o proražení. Co výsadková plavidla?“
Několik se jich dostalo na poničené nepřátelské lodě. Kontakt s výsadkovými oddíly však nemáme.“
„Rozumím. Rozkažte všem mateřským lodím, ať soustředí palbu na největší cíle. Křižníky zahájí náhodný výběr.“
Všechny rozkazy byly ihned provedeny. Střelba venatorských křižníků byla najednou velmi chaotická. Jejich zbraně střílely všemi směry a několik scianských lodí ve snaze vyhnout se jedné, vletělo do dráhy jiné střely.

„Nepřítel se snaží o prolomení. Několik jeho výsadkových plavidel se podařilo dostat na naše poškozené lodě. Posádky se snaží nepřátelské pěšáky zlikvidovat.“
„Naši vojáci si s tím poradí. Zasažené lodě ať se stáhnou a nahradí je lodě s menšími poškozeními. Náš plán vychází tak jak jsme chtěli. Lodě v jejich směru budou udržovat palbu, ale ať se nikdo nepřibližuje. Plavidla stojící v dráze nepřítele se za mohutné palby budou pomalu stahovat na křídla. Nechte jim místo, ale ne takové, aby použily hypermotory.“ Zněly rozkazy scianských velitelů.

Spes Gratia - alterianská domovská galaxie

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=xExo0A3zg98&feature=related

Antilochos klekl na kolena a ruce svěsil podél těla. Chvíli v této poloze vytrval a poté sklopil hlavu a nad ní vysoko zvedl své ruce. Dalším pohybem ruce položil natažené na podlahu sálu, která okamžitě změnila barvu na barvu krve, čímž poskytla o něco více světla.
Antilochos těžce oddychoval a pronesl:
„Toto jsou má poslední slova. Můj otec mi dal sílu, má matka moudrost, mí rodiče mi daly vědění. Má je čest.“
Po těchto slovech se Antilochos zvednul a uprostřed místnosti se objevil sloup jasného světla. Od pohledu se zdál jen jako obyčejný sloup světla, ale ve skutečnosti, jak sám Antilochos věděl, byla každá hmota po vstupu do pole změněna v popel, takový žár onen sloup vydával. Nyní již čekal jen na svého soupeře.

Netrvalo dlouho a jeho obávaný protivník se zhmotnil jen kousek od onoho sloupu, který rázem potemněl, aby nepodtrhoval atmosféru a nerušil noční oblohu, ale jeho síla a pozice zůstávala nepozměněná.
Antilochos měl v době objevní svého nepřítele zavřené oči, ale pach krve a jeho uši trhající řev ho donutil oči otevřít. Velmi dobře věděl, s čím má tu čest, ale i přesto se v okamžiku, kdy na tvora pohlédl, vyděsil.
Díval se přímo na mocného Ankurose, mezi Alteriany též známého jako očistitele, který setrvával ve svém útočném postavení.

[img][./images/thumbs/monstr1_1275833559.jpg]http://img541.imageshack.us/img541/3792/monstr1.jpg[/img]

Antilochos se hlavou uklonil, na což tvor kupodivu reagoval mírným pokrčením předních končetin, ale téměř okamžitě se vrátil do výchozí pozice. Antilochos udělal několik kroků směrem k Ankurosovi, ten reagoval obdobně a začal přešlapovat po místnosti a svým mocným zrakem odhadoval možnosti Alteriana. Během tohoto přešlapování se přiblížil těsně k onomu sloupu světla.
Ankuros okamžitě pocítil ohromný žár na své noze a s řevem uskočil a naposledy se podíval na Alteriana, který sám sebe ujišťoval, že to nevzdá a nevrhne se do onoho sloupu.

Ankuros se znenadání vrhl na téměř nepřipraveného Alteriana. Ohromným skokem, kterým přeskočil bezmála půlku velkého sálu, se objevil na dosah svých pařátů od Alteriana. Ten ale s překvapivou mrštností uhnul a ocitl se na zádech Ankurose. Ten ho ale okamžitě setřásl a opět se na Alteriana vrhnul, ale ten tentokrát neuskočil, což Ankurose zarazilo a opět se na něho zadíval. Ale již si nepřeměřoval Alteriana jako takového, ale hleděl mu přímo do očí.
Antilochos měl náhle pocit úlevy. Dokázal vše, co šlo. Přesně podle pověstí a legend Alterianů, které potvrzují, že pohled do očí od Ankurose je nejlepší projev úcty, jaké může Alterian při znovu získání cti dosáhnout.
Antilochos měl tudíž vyhráno, nyní jen doufal, že to bude rychlé.

Ankuros k Antilochosovi pomalu přistoupil a neustále se díval přímo do jeho očí. Alterian již cítil jeho zapáchající dech, ale ani o píď neuhnul, dokonce ani nemrkal. Sám se bál, že při mrknutí se jeho čest, kterou právě znovuzískal, vypaří. Když v tom Ankuros náhle bez varování zaútočil.
Antilochosova horní polovina těla během okamžiku zmizela v Ankurosových útrobách, zatím co ta dolní neustále stála. Poté se Ankuros podíval na zbytek alterianského těla a svým předním pařátem si ho podal přímo do tlamy a začal ho přežvykovat.
Až když Ankuros důsledně zpracoval své poslední sousto, byl opět přenesen pryč a velký sál se začal navracet do svého původního vzhledu.
Netrvalo dlouho a dveře sálu se opět otevřely. Jako první vkročil Nius a za ním všichni ostatní. Na podlaze sálu se nacházeli ještě stopy krve, ale nikoho to očividně nerozrušovalo. Všichni s naprosto kamennou tváří usedli na svá místa a nedlouho po nich se do sálu opět začali vracet i posluchači. Jednání mohlo pokračovat dál.

Rada po dlouhé době jednala s naprostým klidem a respektem, nikdo si již netroufal jakkoliv vybočit z řady.
Po dlouhém jednání se celá rada opět jednohlasně shodla že Lanteanům musí poskytnout další podporu. Jako první měly být poslány konvoje s transporty, přičemž první dva konvoje měly mít dvojnásobný vojenský doprovod, jehož polovina zůstane v Pegasu. Dále spolu s prvním konvojem poletí vlajková loď Fortalitium. Příslušný konvoj by měl vyrazit okamžitě, jakmile bude zvolen nový velitel tohoto bojového uskupení.
Nadále rada rozhodla, že současná čestná stráž hlavní soustavy bude z deseti Destructorů rozšířena na sedmdesát Destructorů a z dvaceti Vyndexů na osmdesát pět lodí této třídy.
Rada téže rozhodla o složení nákladů, které jednotlivé konvoje povezou a i o jejich okružních cestách a dalších upřesněních jejich obrany.

Černá mlhovina

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=_lYwcaJKiBA&feature=related

Pohled na vesmírnou bitvu byl úžasný. Obrovské flotily se snažily zničit jedna druhou. Všemožné barvy se proplétaly vakuem vesmíru, když střely dopadaly na štíty lodí a ty se rozzařovaly při každém nárazu. Množství trosek a kusů zničených plavidel všech velikostí se sráželo se štíty válečných lodí, jak si jejich velitelé proráželi cestu ke svým cílům.
Admirál Taker se díval na senzorové informace. Najednou lodí otřásl zásah několika nepřátelskými střelami. Na můstku chvilkově vypnulo několik obrazovek. Velkoadmirál Taker, který celé dění sledoval ve stoje, upadl na zem. Pomalu vstal a po tváři mu stékala krev. Taker potichu zavrčel, setřel krev a jako by se nic nedělo, sedl si do svého velitelského křesla. Dál pozoroval množství různých barevných teček všech velikostí, které zobrazovaly probíhající bitvu na senzorové obrazovce. Venatorské lodě ve formaci klínu pomalu prorážely nepřátelské obklíčení.
„Nepřátelské lodě se stahují na křídla. Máme skoro volný prostor. Většina lodí hlásí štíty na 70%. Nosiče mají štíty na 95%“
„Nosiče stíhačů motory na maximum! Prorazí cestu!“ zazněl rozkaz.
Šest mohutných lodí aktivovalo své podsvětelné motory. Zář vycházející z jejich zádí zesvětlala a z intenzivěla. Veškerá dostupná energie směřovala do pohonu a do štítů. Scianské lodě nestačily uhýbat. Velká rychlost a síla štítů je drtila na vesmírný šrot. Dvě lodě se dokonce dostaly mezi dva nosiče a silné venatorské štíty je mezi sebou rozdrtily na prach. Nosiče stíhačů si prorážely cestu jako horký nůž máslem.
Najednou, když už byla cesta skoro proražena, tak odnikud vyšlehlo množství energetických paprsků. Nosiče stíhačů se pod náporem zásahů otřásaly a výkon jejich štítů klesal velkou rychlostí.
„Zásah z neznámého objektu, štíty to dlouho nevydrží!“ hlásil vrchní velitel všech šesti lodí. Na obrazovce bylo vidět množství malých výbuchů na všech lodích, jak místy na několik milisekund selhávaly hlavní štíty a části nepřátelské palby pronikly skrz trupy lodí.
Než mohl velkoadmirál nějak reagovat, tak senzory zaznamenaly obrovské exploze. Nosiče stíhačů přišly o štíty a vybuchly. Jejich energetická jádra, přetížená posledními chvílemi boje, explozi ještě znásobila. Část exploze zasáhla několik scianských lodí, které byly ihned rozmetány na kusy, ale většina exploze zasáhla venatorské mateřské lodě, které letěly velmi blízko za nosiči stíhačů. Řada sekundárních výbuchů dovršila zmatek, který nastal mezi Venatory.
„Hlášení!“ zařval Taker jehož vlajková loď byla také velmi poškozena.
„Nosiče stíhačů zničeny. Zničeno dalších sedmnáct mateřských lodí a šest křižníků. Nepřátelské stíhačky zničily většinu našich. Křižníky na konci formace hlásí velký nápor vedený wraithskou bitevní lodí. Vlajková loď těžce poškozena. Proražený trup na palubách 48 až 69. Hlavní zbraně bez energie. Štíty na 17%. Senzory funkční je z 32%. Loď maršála Gartendaqa hlásí únik atmosféry z hlavních palub. Můstek byl těžce poškozen. Maršál zabit výbuchem.“
Takerovi se v očích objevilo zoufalství a zlost. Chtěl něco říct, když senzory zaznamenaly další kontakty.
„Před námi šedesát lodí, velikostí odpovídající wraithskému bitevníku. Jsou na orbitě planety. Zaznamenáváme velké množství planetárních zbraní!“
„Jak se mohli schovat?!“
„Mají účinné maskování a pomáhá jim v tom zřejmě i místní rušení. Naše senzory i po kalibraci měli pouze 50% výkonu. Nyní mají sotva 15% původního výkonu.“
Taker už věděl, že z této bitvy vítězně nevyjde.

„Proč? Sloužíme ti dobře. Dáváme ti nejvýznamnější oběti. Proč jsi se od nás odvrátil?“ ptal se velkoadmirál v duchu.
Najednou se jakoby čas zastavil. Světla na můstku pohasla a zůstal jen Taker. Před ním se objevil ohnivý vír a po chvilce hlava jeho boha.
„Jsi troufalý Takere, že mě osočuješ! Bůh nemusí nic vysvětlovat! Obzvláště ne tobě, tomu, který porušil rozkazy svého vůdce!“
Taker ihned jak spatřil svého boha, tak klekl, sklopil hlavu a díval se do země.
„Můj pane. Neporušil jsem rozkazy. Využil jsem jen příležitosti.“
„Tvůj mozek byl zatemněn vidinou slávy z velkého vítězství. Tak jsi se snažil prosadit své zájmy, že jsi neviděl jasnou past. Past, kterou nepřítel vymyslel velmi dobře, ale ze které jsi mohl uniknout nebýt tvé zaslepenosti.“
Taker nic neříkal. Pomalu si začal uvědomovat, co vše způsobil.
„Tvá prohra bude výstrahou všem Venatorům, kteří by chtěli upřednostnit své zájmy před zájmy boha a zájmy Venatorského lidu. Bude to stát mnoho dobrých válečníků, ale není vítězství bez ztrát. Bude to velká ztráta pro Venatorský lid, ale vojáci kteří nyní zemřou, budou pomstěni!“
Bůh zmizel, světla se vrátila do normálu a Taker opět stál na plně obsazeném můstku.
„Pane, zaznamenáváme hromadění velké množství energie na všech nepřátelských lodích a i na planetě!“
Taker se jen díval na hlavní obrazovku. Vypadal jako zhypnotizovaný.
„Pane! Jaké jsou rozkazy?“
Velkoadmirál Taker neodpověděl. Místo toho na můstku zazněl jiný hlas.
„Toto je boží trest!!!“

Z planety a scianských bitevníků vyšlehlo množství paprsků. Těsně před venatorskými loděmi se paprsky z lodí spojily s paprsky z planety do desítky velkých a ty prorazily štíty venatorských lodí. Paprsky rozřezávaly venatorské mateřské lodě na kusy a křižníky po zásahu explodovaly. Venatoři neměli šanci se takové síle ubránit. Během několika desítek sekund byly veškeré venatorské lodě zničeny. Jejich přítomnost připomínalo jen velké množství trosek.
Na straně Scianů bylo několik desítek zničených lodí, převážně křižníků a také pár lodí na kterých dosud bojovaly výsadkové oddíly Venatorů. Ti jakmile zjistili zničení svých lodí, aktivovali nálože, které měli u sebe. Několik výbuchů velmi poškodilo vnitřní strukturu lodí a mělo za následek zničení několika dalších scianských plavidel.

„Hlášení!“
„Nepřátelské lodě zničeny. Energetické kanóny na planetě poškozeny vlivem přetížení. Hlavní síly hlásí jen minimální škody způsobené tlakovými vlnami explozí. Ze sil prvního sledu zničeno 28% mateřských lodí, 69% křižníků a 87% stíhačů.“
Tři nejvyšší Sciané se na sebe otočili. Vytvořily silné telepatické spojení a spojili se se svým vůdcem, který vše řídil z velkého podzemního komplexu na planetě.
„Ztráty jsou přijatelné, i když jsme předpokládali menší. Opravy lodí a doplnění sil bude trvat déle, ale naše další akce to neohrozí.“
„Nejste v pozici, abyste mohli nyní hned po bitvě odhadnout naše další postupy. Ztráty křižníků jsou přijatelné, ale ztráty našich mateřských lodí ne! Nemůžeme si dovolit přijít o další lodě s přepravními a výsadkovými možnostmi.“
„Ano náš nejvyšší.“
„Uveďte bojeschopné lodě do obraných sektorů a vyšlete průzkumné letky mimo mlhovinu, aby zjistily případné další naše ohrožení.“
„Ano náš nejvyšší!“

Vítězství Scianů, ale nebylo dokonalé. Jednomu nepovšimnutému výsadkovému plavidlu se podařilo zamaskovat a v nastoleném chaosu po zničení venatorských sil, uniknout do hyperprostoru.

Planeta Inculta
Z hyperprostoru se vynořilo těžce poškozené výsadkové plavidlo. Jeho poškození nedovolilo posádce jakkoliv ovládat let a plavidlo neřízeně padalo na planetu. Změnilo se v rozžhavenou kouli a při dopadu vybuchlo. Jeho posádce se podařilo před dopadem odeslat několik dat. Mezi nimi i informaci o zničení dvou venatorských bitevních flotil silným a početným nepřítelem.

Volný vesmír
Venatorská výsadková flotila se blíží k Atlantis. Všichni jsou v pohotovosti a připraveni k boji. Výsadkové týmy jsou nedočkavé, až ochutnají první krev nepřítele.
Na můstku vlajkové lodě je potemnělé bojové osvětlení. Veškeré senzorové systémy pracují naplno.
„Velkomaršále, obdrželi jsme kódovanou zprávu od komandéra Karexe. Má nejvyšší prioritu,“ hlásil komunikační důstojník.
„Dékodujte a přepošlete na můj systém,“ rozkázal velkomaršál Adek. Rozkaz byl ihned proveden a zpráva se objevila na osobním monitoru velitelského křesla. Ten si zprávu přečetl a nevěřil vlastním očím.
„Ověřili jste pravdivost zprávy a její původ?“
„Ano, velkomaršále. Zpráva je pravá.“
„Vystupte z hyperprostoru! Rozkaz všem lodím. Zastavit postup!“
„Pane?“ zeptal se první důstojník.
„Nerozuměl jste rozkazu?!“
„Rozuměl, pane,“ řekl první důstojník a s velkým respektem vůči Adekovi ihned nechal vykonat jeho rozkazy. Flotila vystoupila z hyperprostoru a v obranné bojové formaci vyčkávala na další rozkazy. Adek si znovu pročítal zprávu. Nemohl uvěřit tomu, co četl.

„Pro velkomaršála Adeka. Zpráva nejvyšší priority.
První i třetí flotila zničena! Nikdo nepřežil!!! Objeven silný a početný nepřítel! Jako velitel s nejvyšší hodností přebíráte velení nad všemi našimi silami v této galaxii. Žádám o další instrukce.
Komandér Karex.“

„Pane, velitelé lodí se ptají co se děje,“ hlásil první důstojník a v jeho hlase byly znát obavy o své zdraví. Adek byl dobře znám svou prudkou povahou, pokud mu někdo jakkoliv odporoval. Adek se na něj podíval, ale v jeho pohledu nebyla touha po krvi svého důstojníka. Byl to pohled zlomeného muže. Zvíře v jeho duši se stáhlo a jiskra života z očí zmizela. Pomalu vstal a předstoupil před osazenstvo můstku.
„Spojte mě se všemi loděmi flotily. Ať to co řeknu, slyší každý Venator, na každé lodi.“ Rozkaz byl ihned vykonán a komunikační důstojník dal velkomaršálovi kývnutím znamení, že může mluvit. Ten chvilku čekal. Prohlédl si každého člena osádky můstku a pak začal. Mluvil potichu a posmutněle. Nic co by se podobalo osobě lovce.
„Hovoří velkomaršál Adek. To co vám sdělím, se mi neříká snadno. Dostal jsem informace o našich bitevních flotilách.“ Na chvilku se odmlčel. Všichni Venatoři dychtili slyšet informace o velkém vítězství, ale zároveň byli zmatení z velkomaršálova hlasu a chování a nebyli si jistí, co bude následovat. Adek ztěžka polkl a pokračoval.
„Obě naše flotily, první pod velením maršála Gartendaqa a třetí pod velením velkoadmirála Takera, byly zničeny.“
Na všech lodích propukl velký úžas. Venatoři byli neporazitelní a nejsilnější, alespoň si to většina z nich myslela. Nikdo z žijících si nepomatoval žádnou situaci, kdy by Venatorský národ přišel o víc jak deset lodí při jedné bitvě a už vůbec si nikdo nepomatoval jestli vůbec kdy nějaký nepřítel zničil venatorskou bitevních flotilu. Ve své galaxii byli páni a i v okolních se jim nikdo nemohl rovnat. Nyní jim byla řečena informace, že ne jedna, ale zrovna dvě celé bitevní flotily byly zničeny.
„Klid vojáci,“ rozkázal Adek. „Flotily byly zavedeny do nepřátelské pasti a střetly se s velmi vyspělým a početně několikráte silnějším nepřítelem. Všichni vojáci padli, včetně velitelů. Pár přeživších se dostalo až na naši základnu v této galaxii, kde za cenu svých životů předali tyto důležité informace. Nyní jakožto nejvyšší velitel v této galaxii rozkazuji zrušení bojové operace a návrat na základnu. Bude volána rada nejvyšších velitelů a také bude informována venatorská rada, včele s naším vůdcem Araktenem Sobaraqem, v naší domovské galaxii.“
Šokovaní Venatoři mlčky splnili rozkazy a výsadková flotila se otočila a nabrala kurz na domovskou základnu.

Atlantis
Celým městem zněl poplach, tentokrát více naléhavější a také v rychlejší frekvenci.
Na hlavní obrazovce v řídící místnosti se zobrazovaly údaje z dálkových senzorů. Mnoho různých teček s množstvím popisů a dalších údajů se velmi rychle pohybovalo k Atlantis.
„Jak je to možné?“
„Nevíme Merdine. Jediné vysvětlení se zdá být, že jejich flotila letěla z nějakých důvodů velmi pomalu.“
„Morgan, opravdu to jsou Venatoři?“
„Ano Merdine, senzory potvrdily jejich signaturu. Nejde si je splést s někým jiným. Touto rychlostí tu jsou za dvacet minut. Obrana města je připravena, Alterianské lodě narychlo odstartovaly a použijí maskování, aby se skryly co nejdéle to bude možné.“
„Souhlasím. Já půjdu obsluhovat řídící křeslo.“
Do místnosti ve spěchu přišla Helia v doprovodu Lancetuse. Ten se postavil před senzorovou obrazovku a ani se nehnul. Všichni na něj chvíli hleděli. Když si Lancetus prohlédl veškeré informace, tak se otočil a s rukou na jílci meče promluvil.
„Jsou jiní. Informace neodpovídají těm, které byly k dispozici na té lidské planetě. Není to stejná flotila ani její část. Jsou to jiné lodě a dá se předpokládat, že v maximální bojeschopnosti.“
Merdin přikývl. Všichni ještě chvilku probírali nastalou situaci a pak se rozešli na svá určená místa. Lancetus převzal velení nad Satelleskou gardou. Veškeré osazenstvo Atlantis bylo vybaveno osobními zbraněmi a na nejdůležitější úseky města byli pro obranu přiděleni členové Satelleské gardy.
Ve městě panovala napjatá atmosféra. Všichni čekali, až se nepřítel vynoří z hyperprostoru. Venatorská flotila byla jen pár minut od planety, když se najednou zastavila.
„Co se děje?“ ptala se Helia.
„Podle senzorů se nepřátelská flotila zastavila. Zdá se jako by na něco čekali,“ hlásil Merdin, který díky křeslu měl nejrychlejší a nejúplnější přístup k informacím.
Tečky na senzorové obrazovce chvilku problikávaly na místě a poté změnily směr.
„Venatoři se otočili zpět a maximální rychlostí odlétají. Tímto tempem nám ze senzorů zmizí za půl hodiny,“ hlásil Merdin.
Nikdo na Atlantis si tyto události nedovedl vysvětlit.

Proximus Venatrix

Kód: Vybrat vše

Hudba k následujícím událostem:
http://www.youtube.com/watch?v=OGziqQHNdhQ&feature=channel

Venatorský vůdce Arakten Sobarq klečel pře obětním oltářem v hlavním sále chrámu Věčné krve. V pravé ruce držel obětní dýku, z levé dlaně mu stékala krev do kostěného poháru. Když byla nádoba naplněna, tak ji položil na oltář a šeptem žádal svého boha o slyšení.
Byl na kolenou dlouho a z řezných ran mu odkapávala krev na podlahu sálu. Arakten si toho nevšímal. Snažil se dovolat svého boha a dostat vysvětlení svého snu nebo spíše vidění. Nikdy dříve se mu jeho bůh tak dlouho neozýval. Arakten byl nejvyšším spojením svého národa a boha. Ani kněží z chrámu nebyli bohu tak blízko.
Arakten ztratil ponětí o čase. Nechápal, proč ho jeho bůh nechce přijmout ke slyšení. O tom, že by ho bůh opustil, nechtěl ani slyšet, ale malá jeho část nad tou možností uvažovala.
Dveře do sálu se otevřely. Arakten byl vytržen ze soustředění a chtěl na místě zabít toho, kdo ho vyrušil. Rychle se otočil a vytasil drápy. Chvilku zůstal v bojové pozici a pak pomalu drápy schoval a trochu se uklidnil.
„Omlouvám se, že tě vyrušuji,“ řekl příchozí, za kterým se opět dveře uzavřely.
„Ty můžeš. Jsi jediný z Venatorů kdo se mi nemusí klanět ani omlouvat. Jsme stejné krve. Co se děje bratře, že jsi mě zde vyhledal?“
„To bych se měl zeptat já tebe Araktene. Jsi tu uzavřen již víc jak jeden oběh. Ostatní si dělají starosti.“
„Ostatní se nemají co starat. Mají připravovat flotily a vojsko!“
„Ano bratře. To dělají. Proto jsem také zde. První čtyři lodě Velké flotily jsou dokončeny a čeká se jen na vůdcovo slavnostní aktivování hlavního jádra. Zbylé jsou těsně před dokončením a vlajková loď bude nepřekonatelná. Nic tak impozantního dosud vesmírem neplulo.“
Arakten se trochu pousmál a přistoupil ke svému bratrovi blíž.
„Ano Kadequ. Já mam však jiné starosti. Náš bůh mě nevyslyšel. Poprvé od doby co jsem si vybojoval místo vůdce semnou nekomunikuje. Nevím co se děje. Znamení ukazují podivné věci….“
Arakten byl přerušen. Dveře do sálu se opět otevřely a v nich klečel Venator. Byl v nejponíženější pozici, jakou mohl v dané situaci provést. Byl si moc dobře vědom, že vyrušení dvou nejvyšší venatorských velitelů není zrovna dobrý nápad.
Arakten na něho chtěl zlostně zařvat, ale jeho bratr byl rychlejší.
„Jak se opovažuješ?! Co chceš?! Co je tak důležité, že nás rušíš na nejposvátnějším místě?!“
„Prosím odpusťte, ale mam vám doručit tuto zprávu nejvyšší priority,“ řekl velmi nervózním hlasem Venator a podával jakýsi podlouhlý předmět. Kadeq mu ho vyškubl z ruky a zavrčel. Podal předmět Araktenovi. Ten po něm přejel rukou. Předmět se změnil v obdélníkovou plochou desku. Arakten ho chvilku prohlížel a pak se rozeběhl ven s chrámu. Jeho bratr ho ihned bez zeptání následoval. Posel byl šťasten, že vyvázl se zdravou kůží, pro tentokrát.

Dva nejvyšší velitelé venatorského národa přiběhli do hlavní budovy, do komunikačního centra.
„Ihned mi přehrajte zprávu z Pegasu!“ rozkázal Arakten. Obsluha ihned rozkaz vykonala a poté odešla pryč, aby oba velitelé měli soukromí.
Arakten i Kadeq nevěřili vlastním očím a uším. Zpráva byla od velkomaršála Adeka. Byly v ní shrnuty veškeré dostupné informace o osudu dvou bojových flotil.
„Nemožné,“ řekl po chvíli Kadeq.
„Musíme svolat shromáždění. Ty na něm však nebudeš. Vezmi připravené lodě Velké flotily a přiber k nim třicet mateřských lodí z mé gardy. Křižníky by vás zdržovaly. Vezmi ty lodě a leť do Pegasu, co nejrychleji to půjde. Převezmi velení a zorganizuj naše zbylé jednotky. Nepodnikej žádné útočné akce. Vyčkej na mé další rozkazy, které ti pošlu co nejdříve po zasedání shromáždění.“
„Provedu!“ řekl stroze Kadeq a ihned běžel vykonat Araktenovi příkazy. Nepotřeboval nic vysvětlovat. Věděl moc dobře, že v sázce je sama existence Venatorského národa.

Kadaq vyplnil veškeré rozkazy, jak nejrychleji to bylo možné a na orbitě bylo připraveno třicet mateřských lodí a čtyři lodě Velké flotily. Na povrchu se zatím zahajovalo shromáždění. Když do místnosti vstoupil Arakten Sobaraq, tak se poblíž planety otevřelo množství hyperprostorových oken a lodě pod velením Araktenova bratra Kadeqa, nabraly kurz směr galaxie Pegas.

nestačím mrkat, parádní smekám a klaním se.

Už se těším na další pokračování.