07 – Naplněné proroctví
Daniel stál před radou lidstva jako přikovaný, neodvážil se nikterak pohnout, aby nebyl hned obviněn z toho že město skočilo do hyperprostoru a na planetě tak zanechalo mnoho, jistě dobrých lidí. Naštěstí se v čas ozval v místnosti Zelenkův hlas: „Město odhalilo skrytou hrozbu a volilo záchranu, naneštěstí nemůžeme z hyperprostoru vystoupit…“
Po tomto sdělení, které ještě pokračovalo, dala Rada Danielovi, jakožto Starci ochranu v podobě již přítomných vojáků a následně zpřísnila kontroly lidí, kteří se blížili jeho směrem a to i přes skutečnost, že nikdo nevěděl proč se Stařec tolik obává Velkého meče, byla to snad zbraň, schopná ho usmrtit?
Následně s tímto rozhodnutím lidé začali hledat Velký meč, který se dle všeho jednoduše vypařil, nikde po něm nebylo stopy, dokonce ani záznamy z monitorovacího zařízení nic neodhalily. Meč prostě v jeden okamžik byl na svém místě, ale v dalším okamžiku byl pryč.
Mezi těmito událostmi, přesněji hodinu poté co město skočilo do hyperprostoru, se náhle, bez toho aniž by kdokoliv nepověřený tušil o co jde, otevřela obrovské vrata doku. Z tohoto doku následně opatrně vylétla oproti vratům drobná loď, která už na první pohled lidským okem budila značný respekt.

Loď se několik okamžiků vznášela nad dokem, který se začal uzavírat. Po uzavření obrovských vrat se loď mírně stočila, tak aby směřovala ven z kopule štítu, poté již jen aktivovala svůj pohon a zmizela.
Stařec, který byl během oné hodiny eskortován do komunikační místnosti, se již chystal opět, a to i přes rušnou atmosféru, která ve městě panovala, vyprávět svůj příběh. Nicméně byl přerušen generálem, který vstoupil již do spuštěného vysílání: „Vážení obyvatelé tohoto města, Jsem generál Landry a mám pro vás několik informací.
Městem kolují zvěsti, že lidstvo jako takové má v držení bojovou loď, která před několika okamžiky odstartovala.“ Generál se zamyslel nad tím jak zpráva o odlétajícím Phoenixovi, během uplynulých třiceti minut proletěla celým městem. „Musím vás informovat že tyto zvěsti JSOU pravdivé…“ přičemž dodal značného důrazu na slově jsou… „Loď třídy Victory, pojmenovaná Phoenix byla navržena jako rychlý zvěd, který měl skákat do oblastí, před samotným městem, a v případě potřeby město podpořit svojí palebnou silou.
Následně vám při této příležitosti oznamuji, že v těchto momentech se dokončují technické plány pro loď, která svým vzhledem, označením a silou uctí všechny dosavadní lodě Bývalé Země. Loď ponese číselné označení 305 druhé generace (305 – Mk. II).
Děkuji za pozornost.“ Po těchto slovech Landry odešel z místnosti.
Daniel mírně pokynul hlavou, což ovšem přes jeho kápi nebylo nikterak poznat. Následně pokračoval ve vyprávění: „Poté co Daniel opustil radu Furlingů, jakožto ‚ten kdo byl Seslán‘, se změnilo naprosto vše...“
…Furlingové ve všech podobách, tvarech a úrovních zachytávali jasné telepatické zprávy, které Daniela označovaly jako učitele, jako naději, popřípadě jako prvního a někteří ho začali označovat dokonce i jako nejvyššího.
Daniel sám nevěděl kdo je, znal jen několik svých jmen a také věděl o přítomnosti sebe samého, ale rozhodl se všemu nechat volný průběh.
Během několika centrálních otočení, tedy jak Furlingové nazývali dobu, během které se jejich hlavní planeta otočila kolem své osy, byl Daniel plně přijat všemi žijícími Furlingy jako jeden z nich. Během jednoho oběhu, což bylo označení pro dobu, kterou obíhal první vesmír Furlinskou planetu, již dokonce měl místo jakožto jeden z radních. Furlingové ho opravdu přijali s otevřenou náručí…„…Ale cesta která ho čekala do vzniku našeho Vesmíru byla ještě velmi dlouhá…“ Daniela náhle ve vyprávění přerušil hluk na chodbě.
Sám moc dobře věděl co se děje, dokonce i tušil jak to dopadne, ale stále tu bylo několik poměných a to zejména v lidském chování.
Netrvalo dlouho a po onom hluku se ozvala střelba z automatických zbraní, která utichla až po zvuku, který velmi reálně připomínal silný energetický oblouk mezi dvěmi vodiči. Na což se Danielova hůl rozzářila a on ve snaze zachránit co se zachránit dá, zavřel oči. Přitom se začal soustředit na lidi, kteří očividně bojovali za zdí na život a na smrt proti člověku s nejmocnější zbraní Velkého Prostoru v ruce.
„Konečně stojíme proti sobě dědo.“ Pronesl hrubý mužský hlas nedaleko Daniela. Ten zvedl svůj zrak a spatřil muže okolo třiceti s vyholenou hlavou a šátkem kolem krku, který zpolovic zakrýval tetování. Jeho pozornost ovšem získal Velký meč lidí, který třímal ve své ruce.
„Mě nemůžeš zabít.“
„To brzy poznáme“ pronesl muž s velkou dávkou sebejistoty.
„Zabiješ tělo a s tělem i veškerý život ale já přežiji, uvidím umírat posledního a poté budu následovat ty jenž padli pod tíhou temna“ Při těchto slovech se pod kápí Danielovi začaly z očí kutálet slzy, slzy které vyvolala vzpomínka na všechny padlé.
„Zastav mě jestli můžeš Starče.“
„Jsem sláb a potřebuji sílu, vykonej co vykonat musíš. Mé odpuštění máš.“
„Nestojím o tvé odpuštění, chci jen spravedlnost.“
„Spravedlnost je všudypřítomná a mé odpuštění ti náleží stále...“
Dál, jestli chtěl Daniel jakožto Stařec něco dodat, tak už to nestihl, neboť člověk s Velkým mečem v ruce provedl rychlý švih z horního krytu, který vedl z pravé strany k levé. Při tomto úderu přetl Starcovu hůl, jako by tam vůbec nebyla a hrotem meče rozpáral Starcův rukáv. Zdánlivě Stařec nebyl nijak vážně zraněn, ale v okamžiku kdy se část jeho hole, kterou nedržel ve své paži, ustálila na podlaze, začala látka jeho pláště prosakovat velké množství tmavě rudé tekutiny.
Daniel k údivu všech v přímém přenosu ztratil rovnováhou a spadl na zadek a následně se převážil na své záda.
Útočník přistoupil k Danielovi a nohou mu sundal kápi…
…pod ní se nyní nacházel obličej, který kdysi býval zcela lidský, ale dnes přes velké množství jizev a popelavou barvu pokožky na něm nic lidského, krom rozmístění očí a nosu, nezůstalo.
Agresor zamával Danielovi mečem nad obličejem a byl připraven ho probodnout, když vtom se stalo hned několik naprosto neočekávaných věcí...
Jak z Daniela prchala životní síla, tak se kolem města začal hroutit samotný hyperprostor a generátory začínaly mít problém s dodáváním energie, náhle jako by nebylo co čerpat.
Útočník si logicky myslel že za tím vším je Stařec a chystal se k poslednímu úderu, ale další jev který nastal bylo vystoupení z hyperprostoru, které doprovázel uši trhající řev. Řev, který neměl zdroj, řev jenž byl všude a přitom nikde.
Agresora řev natolik zaskočil a natolik mu vadil, že svůj plán o usmrcení starce vykonat nemohl, alespoň ne hned.
Promarněné okamžiky se ovšem již nedaly vrátit a možnost na své vykonání nikdy nečeká příliš dlouho. Ve stejném okamžiku kdy ustal onen křik se na agresora kdosi vrhl.
Agresor se okamžitě bránil a udělal výpad mečem, čímž neznámého odrazil. Poté co se člověk vzpamatoval, pohlédl na toho jenž ho napadl.
Hleděl na lidskou postavu, bez lidských rysů, tedy krom stavby těla. Tvor byl z části průhledný a obklopen plameny. Pro mnohé, kteří vše sledovali v přímém přenosu to byl jev pekelný.
„Jsem Georg, přeborník v šermu a nyní pánem Velkého meče, vyzývám tě aby ses vzdal, jinak budeš litovat.“
Neznámá bytost jen stáhla ruce za sebe, čímž automaticky vystrčila hlavu a následně vydala jakýsi řev.
Georg neváhal a za stále blikajících světlech se ohnal po neznámé bytosti, ta ovšem uskočila. Přesto však Georg zasáhl postavu na paži. Z rány okamžitě vychrlila stříbrná tekutina, která následně vzplanula. Bytost se na svojí ránu podívala, na což se rána sama zacelila.
Následně se příjem energie z generátorů ustálil a Starcova ústa se dala do pohybu, ale nikdo nic neslyšel…tedy až na neznámou bytost, které odpověděla: „Nemusím ho zabít, stačí že ho porazím. Raději se uklidni příteli, nebo je všechny pošli tam kam chtěli oni poslat tebe…“
Dál už nestihla bytost nic oznámit, jelikož Georg udělat několik dalších výpadů. Bytost se ovšem v pohodě vyhýbala a to i přes schopnosti jak meče, tak Georgeho.
Po chvíli George přestal a zdlouhavě se podíval na neznámou bytost, ta ovšem reagovala klidným a vyrovnaným hlasem.
„Dovol abych se představil…Jsem Mistr meče rasy známé jako Furlingové, a nazývají mě Jackem O’Neillem. Nyní skloň svůj meč, nebo budeš litovat pozemský červe.“
Zároveň s tímto proslovem vzala na sebe neznámá bytost O’Neillovui podobu, kolem které se okamžitě začalo utvářet brnění z dob rytířských, nutno podotknout že brnění mělo černou barvu.
Člověk neváhal a udělal ze svého spodního krytu několik dalších úderů, ale Furlingovi se okamžitě na jeho paži zhmotnil štít, kterým bez větších problémů odrážel veškeré útoky.
„A teď já.“ oznámil Furling, v momentě kdy člověk vysílením na krátký okamžik přestal.
Furling Jack vytáhl z pochvy Velký meč Furlingů, přičemž přiběhl blíže k člověku a podrazil mu jím nohy, tak aby ho příliš neporanil, následně mu štítem uštědřil ještě za letu ránu do zad a poté pořádnou ránu železnou rukavicí přímo do hrudi. To vše se odehrálo během jedné vteřiny dříve než si člověk stačil uvědomit co se vůbec děje.
Georg se ze země sbíral dvě minuty, ale přesto vstal s odhodláním vše Furlingovi oplatit. Jen díky osobnímu štítu, který mu poskytoval Velký meč neměl zlomené žádná žebra a ani jiné poranění krom psychické bolesti.
Hodnou chvíli se na sebe oba dívali…napětí by se dalo doslova krájet, když v tom člověk z horního krytu zaútočil na Furlinga. Ten opět vše vykrýval štítem, a jen jednou si vypomohl druhou paží, kterou člověku natáhl, ten se ovšem nenechal vyvést z míry a jeho agrese narůstala. Jeho umění s technologií Meče začínalo dělat už i Furlingovi problémy, a proto pro svojí obranu začal používat i meč. Pokaždé, když se oba meče potkaly, tak z nich vylétly paprsky čiré energie. Paprsky s každým úderem rostly a odpor obou mečů s nimi, oba museli vynakládat více síly na udržení Velkého meče, ovšem pro Furlinga to nebylo takovým problémem jak pro člověka, který si stále neuvědomoval, že se Furling jen brání a neútočí.
Daniel, ze kterého pomalu prchal život uchopil část své přetnuté hole. Ta se okamžitě mírně rozzářila a takřka okamžitě pohasla.
Ve stejný okamžik se veškeré generátory města spustily na maximum, ale přitom do samotného města neproudila takřka žádná energie. Městský štít dokonce začal mírně propouštět atmosféru, kterou tak úporně chránil, podpora života se deaktivovala a zanechali se jen otevřené cirkulační šachty, dokonce se vypnula i umělá gravitace města. Ti kdo měli výhled, mohli zpozorovat jak z hvězdné oblohy, nyní z té pravé a nepromítané, mizí jednotlivé hvězdy, jako by někdo vzal gumu a velkou rychlostí je začal z oblohy smazávat.
Veškerá energie, která v celém okolí záhadně mizela měla jeden konkrétní cíl. Byl jím Daniel, kterému se nyní jeho rána pomalu začínala uzavírat.
To ovšem nikterak nenarušilo souboj mezi člověkem a Furlingem, nikterak nevnímali že veškeré výboje Velkých mečů směřují přímo do Daniela, jakožto Starce, dokonce si nevšímali že jsou bez osobních štítů a jiných technologických možností Velkého meče. Nebo jim to bylo alespoň jedno.
Jak do Daniela proudila veškerá energie, tak se začaly stahovat do ústraní i jeho jizvy, jeho pokožka dokonce začínala nabírat původní zbarvení, svaly se regenerovaly a jeho oči opět začínaly rozpoznávat obrysy. A stále nebyl všemu konec, neboť energie do Daniela proudila dál.
Boj mezi Furlingem a člověkem trval dalších deset minut, deset minut kdy se jeden bránil, že musel a další útočil, protože chtěl. Deset minut po kterých Stařec nabíral zpět své síly. Síly, které v tomto těle nikdy nebyly, které nebyly nikdy v žádném těle.
Aniž by si kdokoliv v tmavé místnosti všiml, tak se Daniel za stále svištících mečů postavil. Místnost osvětlovaly jen paprsky, které vycházely z velkých mečů přímo do Daniela, který stále neměl svou kápi, nicméně světlo z paprsků bylo tak intenzivní že krom světlého bodu nebylo nic viditelného. Oba soupeři bojovali jen na základě svých instinktů.
Daniel letmým pohledem přehlédl nynější bojiště a pomocí telekineze si nasadil kápi, přičemž do něj neustále proudila veškerá energie.
Náhle přestala do Daniela proudit energie, což mělo za následek navrácení všeho do normálu. To teprve vyrušilo soupeřící dvojici.
Daniel udělal ladný pohyb svojí rukou, načež se spojila jeho hůl, která byla rozetnuta Velkým mečem. Chvíli si jí prohlížel a jen pouhými myšlenkami měnil její vzhled a nápisy na ní.
„Jak Mocná to technologie Absolutna. Stačila by jedna loď s její technologií k nastolení chaosu. K narušení rovnováhy.“
Furling, který se náhle probral, poklekl na jedno koleno, směrem ke starci.
S Danielovýmí slovy dvojice mečů vylétla oboum z ruky a předevšemi se začaly deformovat. Nejpevnější slitiny, které ukrývaly nejpokrokovější technologie co kdy kdo ve Velkém Prostoru mohl poznat se právě předevšemi muchlaly do sebe jako by to byly meče z papíru. Netrvalo dlouho a meče zmizely dočista.
Furling ztrátu velkého meče přešel bez většího šoku, jen oznámil: „Proroctví bylo naplněno“ a zmizel.